Vliv různých pěstitelských postupů na výskyt aschochyta (antraknózy) na hrachu

V australském šestiletém pokusu byly sledovány různé činitele ovlivňující intenzitu výskytu choroby ascochyta (antraknózy) na hrachu, jako např. schopnost přežívání inokula na posklizňových zbytcích, v půdě a v ovzduší během vegetační doby.

V australském šestiletém pokusu byly sledovány různé činitele ovlivňující intenzitu výskytu choroby ascochyta (antraknózy) na hrachu (Pisum sativum L.), jako např. schopnost přežívání inokula na posklizňových zbytcích, v půdě a v ovzduší během vegetační doby. Na základě výsledků pokusů byl nejvyšší zdroj infekce pozorovaný v ovzduší, potom následovala půda. Snižování koncentrace inokula v půdě probíhalo velmi pomalu, průměrně o 15 % ročně. To znamená, že na 90 %ní zredukování inokula v půdě je potřebná 6letá přestávka v pěstovaní hrachu. Zvýšená koncentrace inokula v ovzduší byla pozorována zejména na podzim a na jaře, velmi malá hodnota byla zaznamenána i v zimním období. Na základe výsledků je opožděný výsev nejlepším opatřením ochrany proti infekci. Při zpoždění výsevu o 3-4 týdny byly škody zredukovány na polovinu a výnos hrachu se zvýšil o 6 %. I přes tato zjištění při absenci infekce byly při brzkém výsevu zaznamenány o 20 % vyšší výnosy, než při pozdním výsevu. Na základe výsledků pokusů možno konstatovat, že kombinace brzkého výsevu s vhodnou fungicidní ochranou umožňuje dosáhnout obou cílů: snížení výskytu choroby a zvýšení výnosu hrachu.
http://www.nasepole.sk/clanok.asp?ArticleID=5

Zdroj: Agronavigátor

Tweet