Zprávy z tisku
Vliv Číny na mezinárodní obchod s dřevem
Dlouhodobé zvyšování hospodářské produkce v Číně způsobilo obrovský růst poptávky po dřevě a dřevařských výrobcích.
Podle vládních zdrojů začínají plány na zalesňování území, boj s desertifikací a opatření na ochranu lesů přinášet první ovoce. Zároveň však zesílil tlak na dovoz dřeva ze zahraničí, což přispívá k prohlubování problémů s nelegální a nekontrolovanou těžba v rozvojových státech především v tropickém pásmu.
Ve srovnání se zeměmi OECD je Čína velmi chudá na lesní porosty, zalesněná území činí pouze 21 % z celkové rozlohy země, tj. 197 milionů hektarů. Průměrné zalesnění v ostatních zemích OECD v současné době dosahuje 34 %. Do poloviny osmdesátých let bylo pro čínskou ekonomiku i politiku důležité pouze plnění závazků, které se týkaly těžby dřeva a produkce dřevařských výrobků. Během devadesátých let minulého století, tj. v době zahájení urychleného ekonomického rozvoje v Číně a s tím spojeného rozšiřování trhu s nábytkem a ostatními dřevařskými výrobky, lesy v zemi rychle degradovaly.
Rozsáhlé odlesňování, které doprovázelo katastrofální povodně způsobené řekou Yangtze v roce 1998, odstartovalo novou etapu v lesním hospodářství a vyvolalo zájem o ochranu lesů. Byla přijata nová politika lesního hospodářství, která umožnila podporu zalesňování zdevastovaných ploch a rekultivaci zničené půdy prostřednictvím národního programu NFPP [1]. Pozornost se dále zaměřila na oblasti ohrožené desertifikací i na omezení těžby dřeva ve vybraných oblastech. Byly stanoveny dlouhodobé cíle, které určily plánovaný rozsah zalesnění na další tři desetiletí a to až na 26 % z celkové rozlohy země a více než dvojnásobek, tj. 45 %, na horním toku řeky Yangtze a 27 % v povodí Žluté řeky.
Podle statistik OECD mají tato opatření již nyní za následek prokazatelné zvýšení zalesněné plochy. Pozitivní dopad měla také opatření na regulaci povodní, programy proti rozšiřování pouští, zlepšení kvality vody a ochranu přírodních lokalit.
Zatímco se Čína snažila ozdravit lesní hospodářství, rostoucí poptávka po dřevě a dřevařských výrobcích ve stavebnictví, novinovém papíru a dalších produktech se zaměřila na zahraniční dodavatele. Následkem bylo prudké zvýšení objemu importovaného dřeva.
Před vstupem do WTO v roce 2001 změnila ČLR svou obchodní politiku, což mělo dopad také v oblasti lesního hospodářství. V roce 1997 byla podepsána smlouva mezi členy ASEAN o pokračování obchodní liberalizace v devíti oblastech včetně lesního hospodářství. Následně byly omezeny nebo zcela zrušeny dovozní kvóty a v roce 2002 došlo k celkové redukci, která dosáhla v průměru 33,5 % u všech ostatních produktů (např. dýhy, nábytek, vláknina, papír, buničina apod.).
Liberalizace trhu v kombinaci s domácí politikou ochrany lesů se promítla do nárůstu v dovozu dřeva a dřevařských výrobků z 10 milionů m3 RWE [2] v roce 1981 na 20 milionů m3 RWE v roce 1995 a 75 milionů m3 RWE v roce 2003. Odhaduje se, že dovoz naroste o další třetinu na celkových 100 milionů m3 RWE v roce 2010. Podle posledních údajů zabezpečují čínské lesy a sady méně než polovinu průmyslových potřeb země a tlak na zahraniční zdroje stále více sílí. Mezinárodní organizace zabývající se životním prostředím vyjádřily velké znepokojení nad celkovým dopadem této situace na životní prostředí ve světě. Domnívají se, že čínské požadavky na dodávky dřeva mají ve svém důsledku na svědomí světové lesy, zejména díky dovozu z rozvojových zemí Asie a Afriky, kde neexistuje přesná evidence hospodaření v lesích. Hlavní dodávky tvrdého a měkkého dřeva, kulatiny a stavebního dřeva pocházejí z Malajsie, Gabonu, Papui – Nové Guineje, Indonésie, Thajska, Myanmaru, dále z Nového Zélandu, Austrálie, Ruska a USA. Zpracované dřevařské výrobky pocházejí především z Indonésie, Kanady, Ruska, Chile a USA. Papír se dováží hlavně z Tchajwanu, Koreje, Indonésie, USA a Japonska. Čína je dnes největším světovým importérem papírového odpadu a zároveň reexportérem výrobků ze dřeva, zejména nábytku.
Za povšimnutí stojí fakt, že země s fungujícím řízením lesního hospodářství jako je Nizozemí, SRN, Kanada nebo USA nezaznamenaly negativní dopady exportu dřeva, ačkoliv mnoho čínských firem dováží dřevařské výrobky právě z těchto zemí. Kvalitní řízení lesního hospodářství se proto jeví jako základní podmínka a to zejména v tropech, kde je těžba dřeva největší.
Čína bude muset v budoucnu věnovat intenzivní pozornost otázkám nelegálního obchodu se dřevem, neboť bývá označována za trh pro většinu nelegálně vytěženého dřeva na světě [3]. Data poskytnutá Mezinárodní organizací tropického lesnictví (ITTO) [4] a další analýzy poukazují na velké rozdíly mezi statistikou čínských celních úřadů při dovozu a deklarováním vývozu do Číny ze strany dodavatelských společností. Podle International Institute for Sustainable Development v roce 2000 například uváděly čínské statistiky 102-krát nižší objem dovozu než indonéská statistika exportu a 27-krát nižší čísla než myanmarské úřady.
Nesrovnalosti vysoce převyšují možné statistické chyby, což jasně svědčí o úrovni nelegálního pohybu dřevařských výrobků. Jakkoli jsou za tuto situaci zodpovědné především země, které dřevo exportují, může Čína sehrát významnou roli v diskusi o zesílení monitoringu obchodu s dřevařskými produkty a ve spolupráci s mezinárodní komunitou na zavádění certifikačních programů pro udržitelné hospodaření v lesích. V blízké době mají proběhnout další čínská jednání o těchto certifikacích s Japonskem, Koreou, ITTO a WTO.
Podle posledních zpráv vedení čínských lesů oznámilo, že plánuje vysadit 2,5 miliardy stromů na celkové ploše 5 milionů hektarů půdy ještě v letošním roce. Jia Zhibang, ředitel Státní lesní správy (State Forestry Administration-SFA) také sdělil, že ČLR plánuje produkci dřevařských výrobků v celkové výši 1,4 bilionů RMB (193 miliard USD) v roce 2008.
V minulém roce vzrostla zalesněná plocha v Číně o 5,2 milionu ha, což odpovídá 2,27 miliardy stromů. Produkce dřevařských výrobků dosáhla výše 1,2 bilionu RMB, což znamená nárůst o 9,95 % oproti roku 2006. Jia dále uvedl, že současný průzkum OSN v oblasti globálního lesního fondu ukazuje, že roční výsadba nových stromů v Číně tvoří 53 % z celkové výsadby lesů.
Komentář
Je zřejmé, že Čína klade v posledních letech důraz na obnovování lesních porostů s odkazem na zlepšování životního prostředí, přičemž ekonomické důvody nejsou rozhodně vedlejším důvodem. Zalesňování se však často děje s velkým důrazem na krátkodobý efekt. Je zřetelné, že jde většinou o zalesňování rychle rostoucími listnatými typy stromů. Podobné porosty jsou náchylné k napadení škůdci nebo chorobami a dřevo je často velmi nekvalitní.
Oblast lesního hospodářství tak patří mezi další oblasti, kde Čína a její rostoucí požadavky na suroviny a polotovary výrazně ovlivňují situaci v dalších zemích a to spíš negativním způsobem. Odpovědnost místního vedení za globální důsledky čínské expanze je vyžadována znepokojenými mezinárodními organizacemi, které se snaží přimět Čínu k serioznímu dialogu na toto téma. Poslední jednání s Japonskem, Koreou, ITTO a WTO si kladou za cíl zlepšit situaci v oblasti certifikací a celkové ochrany před nelegální těžbou dříví.
[1] Natural Forest Protection Programme
[2] Mezinárodní přepočítací ekvivalent kulatiny (roundwood equivalent)
[3] viz zpráva OECD
[4] International Tropical Timber Organisation
(Podle informace Zastupitelského úřadu ČR v Pekingu)
Zdroj: Lesnictví.cz
Datum uveřejnění: 20.2.08
Poslední změna: 20.2.2008
Počet shlédnutí: 365
Vliv Číny na mezinárodní obchod s dřevem
Dlouhodobé zvyšování hospodářské produkce v Číně způsobilo obrovský růst poptávky po dřevě a dřevařských výrobcích.
Podle vládních zdrojů začínají plány na zalesňování území, boj s desertifikací a opatření na ochranu lesů přinášet první ovoce. Zároveň však zesílil tlak na dovoz dřeva ze zahraničí, což přispívá k prohlubování problémů s nelegální a nekontrolovanou těžba v rozvojových státech především v tropickém pásmu.
Ve srovnání se zeměmi OECD je Čína velmi chudá na lesní porosty, zalesněná území činí pouze 21 % z celkové rozlohy země, tj. 197 milionů hektarů. Průměrné zalesnění v ostatních zemích OECD v současné době dosahuje 34 %. Do poloviny osmdesátých let bylo pro čínskou ekonomiku i politiku důležité pouze plnění závazků, které se týkaly těžby dřeva a produkce dřevařských výrobků. Během devadesátých let minulého století, tj. v době zahájení urychleného ekonomického rozvoje v Číně a s tím spojeného rozšiřování trhu s nábytkem a ostatními dřevařskými výrobky, lesy v zemi rychle degradovaly.
Rozsáhlé odlesňování, které doprovázelo katastrofální povodně způsobené řekou Yangtze v roce 1998, odstartovalo novou etapu v lesním hospodářství a vyvolalo zájem o ochranu lesů. Byla přijata nová politika lesního hospodářství, která umožnila podporu zalesňování zdevastovaných ploch a rekultivaci zničené půdy prostřednictvím národního programu NFPP [1]. Pozornost se dále zaměřila na oblasti ohrožené desertifikací i na omezení těžby dřeva ve vybraných oblastech. Byly stanoveny dlouhodobé cíle, které určily plánovaný rozsah zalesnění na další tři desetiletí a to až na 26 % z celkové rozlohy země a více než dvojnásobek, tj. 45 %, na horním toku řeky Yangtze a 27 % v povodí Žluté řeky.
Podle statistik OECD mají tato opatření již nyní za následek prokazatelné zvýšení zalesněné plochy. Pozitivní dopad měla také opatření na regulaci povodní, programy proti rozšiřování pouští, zlepšení kvality vody a ochranu přírodních lokalit.
Zatímco se Čína snažila ozdravit lesní hospodářství, rostoucí poptávka po dřevě a dřevařských výrobcích ve stavebnictví, novinovém papíru a dalších produktech se zaměřila na zahraniční dodavatele. Následkem bylo prudké zvýšení objemu importovaného dřeva.
Před vstupem do WTO v roce 2001 změnila ČLR svou obchodní politiku, což mělo dopad také v oblasti lesního hospodářství. V roce 1997 byla podepsána smlouva mezi členy ASEAN o pokračování obchodní liberalizace v devíti oblastech včetně lesního hospodářství. Následně byly omezeny nebo zcela zrušeny dovozní kvóty a v roce 2002 došlo k celkové redukci, která dosáhla v průměru 33,5 % u všech ostatních produktů (např. dýhy, nábytek, vláknina, papír, buničina apod.).
Liberalizace trhu v kombinaci s domácí politikou ochrany lesů se promítla do nárůstu v dovozu dřeva a dřevařských výrobků z 10 milionů m3 RWE [2] v roce 1981 na 20 milionů m3 RWE v roce 1995 a 75 milionů m3 RWE v roce 2003. Odhaduje se, že dovoz naroste o další třetinu na celkových 100 milionů m3 RWE v roce 2010. Podle posledních údajů zabezpečují čínské lesy a sady méně než polovinu průmyslových potřeb země a tlak na zahraniční zdroje stále více sílí. Mezinárodní organizace zabývající se životním prostředím vyjádřily velké znepokojení nad celkovým dopadem této situace na životní prostředí ve světě. Domnívají se, že čínské požadavky na dodávky dřeva mají ve svém důsledku na svědomí světové lesy, zejména díky dovozu z rozvojových zemí Asie a Afriky, kde neexistuje přesná evidence hospodaření v lesích. Hlavní dodávky tvrdého a měkkého dřeva, kulatiny a stavebního dřeva pocházejí z Malajsie, Gabonu, Papui – Nové Guineje, Indonésie, Thajska, Myanmaru, dále z Nového Zélandu, Austrálie, Ruska a USA. Zpracované dřevařské výrobky pocházejí především z Indonésie, Kanady, Ruska, Chile a USA. Papír se dováží hlavně z Tchajwanu, Koreje, Indonésie, USA a Japonska. Čína je dnes největším světovým importérem papírového odpadu a zároveň reexportérem výrobků ze dřeva, zejména nábytku.
Za povšimnutí stojí fakt, že země s fungujícím řízením lesního hospodářství jako je Nizozemí, SRN, Kanada nebo USA nezaznamenaly negativní dopady exportu dřeva, ačkoliv mnoho čínských firem dováží dřevařské výrobky právě z těchto zemí. Kvalitní řízení lesního hospodářství se proto jeví jako základní podmínka a to zejména v tropech, kde je těžba dřeva největší.
Čína bude muset v budoucnu věnovat intenzivní pozornost otázkám nelegálního obchodu se dřevem, neboť bývá označována za trh pro většinu nelegálně vytěženého dřeva na světě [3]. Data poskytnutá Mezinárodní organizací tropického lesnictví (ITTO) [4] a další analýzy poukazují na velké rozdíly mezi statistikou čínských celních úřadů při dovozu a deklarováním vývozu do Číny ze strany dodavatelských společností. Podle International Institute for Sustainable Development v roce 2000 například uváděly čínské statistiky 102-krát nižší objem dovozu než indonéská statistika exportu a 27-krát nižší čísla než myanmarské úřady.
Nesrovnalosti vysoce převyšují možné statistické chyby, což jasně svědčí o úrovni nelegálního pohybu dřevařských výrobků. Jakkoli jsou za tuto situaci zodpovědné především země, které dřevo exportují, může Čína sehrát významnou roli v diskusi o zesílení monitoringu obchodu s dřevařskými produkty a ve spolupráci s mezinárodní komunitou na zavádění certifikačních programů pro udržitelné hospodaření v lesích. V blízké době mají proběhnout další čínská jednání o těchto certifikacích s Japonskem, Koreou, ITTO a WTO.
Podle posledních zpráv vedení čínských lesů oznámilo, že plánuje vysadit 2,5 miliardy stromů na celkové ploše 5 milionů hektarů půdy ještě v letošním roce. Jia Zhibang, ředitel Státní lesní správy (State Forestry Administration-SFA) také sdělil, že ČLR plánuje produkci dřevařských výrobků v celkové výši 1,4 bilionů RMB (193 miliard USD) v roce 2008.
V minulém roce vzrostla zalesněná plocha v Číně o 5,2 milionu ha, což odpovídá 2,27 miliardy stromů. Produkce dřevařských výrobků dosáhla výše 1,2 bilionu RMB, což znamená nárůst o 9,95 % oproti roku 2006. Jia dále uvedl, že současný průzkum OSN v oblasti globálního lesního fondu ukazuje, že roční výsadba nových stromů v Číně tvoří 53 % z celkové výsadby lesů.
Komentář
Je zřejmé, že Čína klade v posledních letech důraz na obnovování lesních porostů s odkazem na zlepšování životního prostředí, přičemž ekonomické důvody nejsou rozhodně vedlejším důvodem. Zalesňování se však často děje s velkým důrazem na krátkodobý efekt. Je zřetelné, že jde většinou o zalesňování rychle rostoucími listnatými typy stromů. Podobné porosty jsou náchylné k napadení škůdci nebo chorobami a dřevo je často velmi nekvalitní.
Oblast lesního hospodářství tak patří mezi další oblasti, kde Čína a její rostoucí požadavky na suroviny a polotovary výrazně ovlivňují situaci v dalších zemích a to spíš negativním způsobem. Odpovědnost místního vedení za globální důsledky čínské expanze je vyžadována znepokojenými mezinárodními organizacemi, které se snaží přimět Čínu k serioznímu dialogu na toto téma. Poslední jednání s Japonskem, Koreou, ITTO a WTO si kladou za cíl zlepšit situaci v oblasti certifikací a celkové ochrany před nelegální těžbou dříví.
[1] Natural Forest Protection Programme
[2] Mezinárodní přepočítací ekvivalent kulatiny (roundwood equivalent)
[3] viz zpráva OECD
[4] International Tropical Timber Organisation
(Podle informace Zastupitelského úřadu ČR v Pekingu)
Zdroj: Lesnictví.cz
Datum uveřejnění: 20.2.08
Poslední změna: 20.2.2008
Počet shlédnutí: 365