Třídění odpadů. Je třeba kout svědomí mladých. Staré psy novým kouskům nenaučíš

Ve dvou lokalitách, na Americe a na sídlišti Dr. Milady Horákové, se rozjely pilotní projekty na svoz biologicky rozložitelných odpadů z domácností. Docela se uchytily.

Až zblbneme, koupíme si pastelky, a nikdo nic nepozná, říká doktor Šafránek nad kopicí administrativy v populární sérii básníků. Tak trochu jsem si jeho slova aplikovala do sféry zcela odlišné - životního prostředí. Ekologové se také barvami snaží lidi navnadit, aby třídili odpad. Jejich snahy s umísťováním žlutých, zelených a modrých kontejnerů na separovaný odpad však dlouho nemohly zakořenit. Teprve v poslední době se zdá, že se začalo blýskat na lepší časy. Z obyčejných popelnic na nás sice stále koukají plastové lahve, ale budiž nám přičteno k dobru, že se lepšíme. Nejen o třídění odpadu a jeho zázračném dopadu na ekologii jsme si povídali s odborníkem na slovo vzatým - vedoucím odboru životního prostředí Městského úřadu v Písku Miloslavem Šatrou. Sice se lepšíme, ale bohužel řadě občanů třídění odpadu stále nic neříká. Považujete jejich chování za hazard, který by se nám v budoucnu mohl vymstít? Jakkoliv podaná ruka na pomoc ekologii je k nezaplacení. Čím hůř se budeme k přírodě chovat, tím víc nám to bude vracet. Lidé by si měli konečně uvědomit, že odpad vyhozený do směsných popelnic už dále nelze třídit. Písek nemá třídicí linku na zbytkový komunální odpad. Jednak je to drahé a jednak se tyto třídicí linky v republice téměř nevyskytují. Veškerý komunální odpad tedy končí ve Smrkovicích na skládce. Písek se snaží ze všech sil motivovat obyvatele, aby podporovali ekologický způsob zpracování odpadu jeho tříděním do příslušných nádob. Jaké byly začátky tohoto úsilí? Ještě v době, kdy nebylo třídění povinné ze zákona, tedy kolem roku 1995, začal Písek vytvářet projekt odpadového hospodářství, který se snažil zamezit, aby lidé vyhazovali do běžných popelnic úplně všechno. Po celém městě bylo rozestaveno na padesát velkoobjemových kontejnerů určených pouze na objemnější odpad, který se nevejde do běžné popelové nádoby. Občané do nich ale vhazovali běžný komunální odpad, druhotné suroviny, nebezpečné odpady a podnikatelský odpad. Museli jsme kontejnery odstranit. Tehdy vznikla jiná alternativa, a to sběrné dvory . . . První provizorní sběrný dvůr stál v Gregorově ulici. Dnes už jich máme osm včetně Semic, Smrkovic a Nového Dvora, což je na třicetitisícové město skutečně luxus. Písečtí mohou tato místa využívat bezplatně každý den včetně víkendu. K tomu jsou po městě rozmístěny ještě nádoby na tříděný odpad, tedy papír, sklo a plasty, kterých je v současné době kolem 470, což vysoce překračuje republikový průměr. Občany se tak snažíme ke třídění motivovat krátkou donosnou vzdáleností. Pomalu Písecké učíte třídit také bioodpad. Ve dvou lokalitách, na Americe a na sídlišti Dr. Milady Horákové, se rozjely pilotní projekty na svoz biologicky rozložitelných odpadů z domácností. Docela se uchytily. Řadu výrobků, které už vypověděly v domácnosti poslušnost, nemusíme, jsme-li ukáznění, nosit přímo do sběrných dvorů. Lze je vrátit přímo v provozovnách, které to či ono zboží prodávají . . . Provozovny mají skutečně ze zákona povinnost přijmout od občana zboží, které zde zakoupil. To se vztahuje například na pneumatiky, zářivky, oleje, ledničky a podobně. Všechny výrobky totiž nelze dělat ze stoprocentně recyklovatelných surovin, ale podíl těchto surovin by měl být ve výrobku co největší. Město Písek má k třídění odpadu skutečně dobré podmínky. Jenže vše je v lidech. Neexistuje zákonný bič, který by byl pro ignoranty výstrahou. Navíc prý veškerý vyhozený odpad se stává majetkem obce. Je to pravda? Každý odpad, který je odložen na místě k tomu určeném, se stává odpadem obce. Ten, kdo jej takto odloží, za něj přestává být odpovědný. Proto vlastně občany nic nenutí chovat se ekologicky. Rozděluji veřejnost podle svého měřítka. Na ty, kteří skutečně dávají část odpadů stranou, třídí už v domácnosti a do komunálního odpadu pak odnášejí minimum. To je bezesporu nejlepší způsob. Druhá skupina lidí si vybírá jen určité komodity, které třídí, často jenom plast a papír. Další a poměrně velká skupina jsou takzvaní "co mně je do toho, já třídit nebudu". Ti se ohánějí tím, že za odpad platí a o třídění by se měla postarat obec. Do poslední skupiny pak spadají ti, kteří se o třídění nezajímají vůbec a tvrdí, že ani o možnostech třídění neslyšeli. Starého psa novým kouskům nenaučíš. Takže je potřeba kout železo, dokud je žhavé. To znamená kout svědomí mladých lidí. Ano, zde to skutečně padá na úrodnou půdu. Snažíme se upozorňovat na tuto tématiku už děti základních škol a pokračujeme kampaní na středních školách. V Písku právě probíhá pilotní projekt se společností Ekokom, která přispívá obcím na třídění odpadu a která umisťuje na chodbách škol nádoby na odpad ve stejném barevném provedení jako nádoby na ulici. Mladí lidé tak mají vzor neustále na očích. Stejné nádoby vidí ve škole i na sídlišti, kde bydlí. Od věci nejsou ani exkurze na nově vybudovanou dotřiďovací linku. Dotřiďovací linka konečně zavřela pusu všem, kteří rozhlašovali, že vytříděný odpad stejně končí na jedné skládce. Nebyla a není to pravda. Mohl byste činnost dotřiďovací linky přiblížit? Jejím provozovatelem je společnost Odpady Písek. Pracují zde osoby se změněnou pracovní schopností, takže linka má zároveň statut chráněné dílny. Funguje neustále. Společnost se snaží maximum odpadu prodat. V současné době je výborná cena. Jeden plný kamion slisovaných pet lahví má hodnotu kolem sto tisíc korun. Mylné představy lidí, že i tříděný odpad končí na stejné skládce, podporuje bohužel fakt, že ho vyváží jedny a tytéž popelářské vozy. V zahraničí už je sice běžné, že auta na svoz jsou barevně odlišená, ale u nás na to ještě nejsou prostředky. Není ale vyloučeno, že se barevně odlišených vozů do budoucna dočkáme i u nás. Starší lidé zejména na vesnicích jsou schopni spálit v kotli cokoli včetně plastů. Nejsou zvyklí a těžko je bude někdo převychovávat. Co byste jim vzkázal? Že škodí i sami sobě. Běžné kotle na uhlí nejsou uzpůsobené na pálení plastů, které při hoření vyvíjejí vyšší teplotu než uhlí, a snižují tak životnost kotlů. Existuje dokonce zákon o ovzduší, podle nějž mohou fyzické osoby kontrolovat, jestli občané nepálí to, co do kotle nepatří. Kontroloři měli být dokonce vyškoleni, aby poznali pach hořícího plastu. Vstup do soukromých objektů je ale problematický a celý zákon je tak poněkud sporný. Ztroskotala také snaha zlepšit kvalitu ovzduší ekologickým topením. Jenže plyn i elektrika neustále zdražují . . . Bohužel. Starým zástavbám měly být dokonce věnovány dotace na změnu topných médií. To se ale nikdy neuskutečnilo. Občané, kteří si pořídili plynová topení, mají v současné době nemalé finanční problémy. Někteří si ponechali i kotle na levnější tuhá paliva a oba způsoby vytápění kombinují. Ideální je dálkové topení z tepláren, kde je spalování kontrolované. Je tedy relativně nejčistší. Jedním z nejekologičtějších způsobů je i elektrika. Prozoz elektráren je totiž také pod stálým dozorem a to, co elektrárna vypouští, je přísně kontrolováno. Nejméně znečišťující ze všech je pak solární topení, které je ale finančně nákladné a používá se spíš jako doplněk například v průmyslových objektech. V poslední době spousta starostů z Písecka často hovoří o topení biomasou. Oč jde? Biomasa je soubor látek, které lze účinně spalovat. Patří tam to, co se ve městech nebo obcích běžně získává ze sečení trávníků, prořezávání stromů, piliny, štěpky a podobně. K tomu ještě biologicky rozložitelné odpady a rostliny, které k tomu lze cíleně pěstovat. Dále to jsou zbytky z lesního hospodářství, třeba po těžbě v lese. To všechno je potřeba shromáždit na poměrně velkém prostoru, kde tato surovina doschne. Pro spalování biomasy je nutné použít speciální kotle. Podle vašich slov se zdá, že topení biomasou je vlastně nenáročné, ale opak bude zřejmě pravdou. Ano. Vybudovat systém vytápění biomasou pro město by vyšlo na sto i více milionů korun. Ještě jednou k plastům. U některých obalů bývají občané na vážkách, zda třeba ty od mléka patří do papíru nebo do plastu. Mohl byste toto objasnit? Druh suroviny, z níž je obal zhotoven, musí být na každém obalu označen. Neměla by tudíž vzniknout pochybnost, kam s ním. Na každém obalu je také další znak představující dvě spojené šipky do kruhu. To je takzvaný zelený bod, mezinárodní označení, jehož uvedení na obalu znamená, že výrobce produktu prodávaného v tomto obalu za recyklaci již předem zaplatil. Takže obaly od mléka lze ukládat do kontejneru na plasty. Obaly od těchto potravin řadíme pod tetrapack. Jsou kombinací papíru a hliníkové fólie. Teď všeobecně. V posledních letech se nějak častěji vyskytují kalamity v podobě vichřic, povodní, zemětřesení . . . Probouzí tyto jevy i nevázané chování člověka? Rozmary přírody jsou jednoznačnou reakcí na chování člověka. Příroda musí mít určitou obrannou reakci, jinak bychom ji už dávno úplně zničili. Čím hůř se k přírodě budeme chovat, tím horším způsobem nám to bude vracet. Katastrofy byly i dříve, vzpoměňme na epidemie. Problémy se budou podle mého názoru stupňovat. Musíme je eliminovat. A to je možné i v malých městech. Je potřeba vytvářet dostatek zeleně, pravidelné čištění. Stav životního prostředí může ovlivnit každý jedinec i tím, jestli třídí nebo netřídí odpad. Každý by sice chtěl před svým domem parkovací místo, ale pokud přijde průtrž mračen, beton vodu určitě nezachytí. Takový člověk se sice může na svého plechového miláčka dívat z okna, ale bude si zase stěžovat na vytopený sklep. Jedinec si časo myslí, že jeho se to netýká a jeho špatné chování se prostě v tom množství neprojeví, to si ale může říct každý. [V L T A V A + P N P R E S S + L A B E]

Tweet