Teplo, uhlí a jiné energetické suroviny

Česká republika disponuje do značné míry unikátním systémem centrálního vytápění a odborníci se shodují, že by bylo dobré jeho výhody zachovat. Přesto se české teplárenství zmítá v problémech ohrožujících jeho existenci.

Řada informací ze závěrů nezávislé energetické komise, zveřejněných v kusé podobě, by mohla v leckom vyvolat dojem, že se teplárny ocitly na černé listině připravované státní energetické koncepce.

Ve skutečnosti se však členové komise i zástupci ministerstva průmyslu a obchodu shodují v názoru, že české teplárenství je pozitivním výdobytkem minulých dob a míru centralizovaného zásobování teplem bude dobré zachovat, pokud to bude možné.

A právě podmínka "pokud to bude možné" pomyslně dělí provozovatele českých tepláren na dva tábory: na ty, kteří investovali do modernizací, ekologizace a zamezení zbytečných ztrát, a na ty provozující málo efektivní zdroje a snažící se bez investičních nákladů využít maxima jejich životnosti.

Plýtvání se nesmí vyplácet!

Trnem v oku však nejsou jen zcela zastaralé teplárny a jejich "děravé" teplovody, ale též samotné nehospodárné nakládání se surovinami, v případě teplárenství tedy především s uhlím. Podle vyjádření Hynka Berana, tajemníka a člena nezávislé komise, je naše teplárenství regulováno na ekonomické parametry podnikatele, tedy na jeho zisk. Dosavadní systém ve snaze udržet české teplárenství v chodu nastavoval podmínky tak, aby se jednotlivé teplárny udržely v chodu i přes neefektivní provoz.

Kondenzační teplárny, které nemají přes léto odběr tepla, si pak přivydělávají výrobou elektrické energie, nezřídka s méně než 20% účinností, zatímco přebytečným teplem mrhají v chladicích věžích.

Nemáme podrobné informace, v kolika teplárnách se tak děje, ale je více než jasné, že takovým způsobům plýtvání je potřeba učinit rázně přítrž. Politika státu musí být nastavena v celém procesu, tedy od fyzické dostupnosti uhlí, přes jeho ceny až po výkupní ceny tepla, aby ti, co investují do moderních technologií, mohli vydělávat a aby měli dlouhodobě stabilní prostředí. Těm, kteří chtějí plýtvat a nehodlají přijmout potřebná opatření, by se takové podnikání mělo přestat vyplácet.

Význam tepláren by mohl růst

Teplárny mohou mít do budoucna, budou-li řádně a promyšleně modernizovány, obrovský význam. Dokonce větší než v současné době, budou li se kromě zmíněně modernizace z hlediska efektivity a dopadů na životní prostředí orientovat na vícepalivový systém a vybudují-li schopnost výroby energie v ostrovním provozu.

Schopností využití více druhů paliv si teplárny zajistí větší nezávislost na surovině a na jediném dodavateli, čímž omezí také možnost diktátu cen. Schopností ostrovního provozu lze navíc teplárny povýšit na oblastně strategicky významný záložní systém.

Tyto cíle se však čistě z iniciativy tepláren bez státních zásahů a legislativy nenaplní.

Podíl zdrojů v teplárenském mixu

Namísto číselného vyjádření proporcí zdrojů tepla, obdobně jako tomu je v případě elektrické energie, vyjadřuje zpráva nezávislé komise řadu doporučení na opatření, které je potřeba přijmout, aby se k optimálnímu rozvržení mohlo dojít. SEK o vytýčení koridorů zdrojů však ochuzena nebude, jenom je potřeba ke správným číslům, za přispění realizace navržených opatření a zpětné vazby komise, teprve dospět.

Také v případě tepla však platí, že je třeba postupně snižovat podíl uhlí, tentokrát především radikálnějším navyšování podílu plynu a obnovitelných zdrojů energie. Tady se totiž nabízí mnohem efektivnější využití OZE než při výrobě elektřiny, a to především při využití decentralizovaných zdrojů, jejichž potřeba roste spolu s výstavbou nových domů.

Tepelné sluneční kolektory jsou daleko efektivnější než fotovoltaika. Stejně tak využití biomasy při výrobě tepla je mnohem efektivnější než v elektroenergetice. Tady je velký potenciál náhrady uhlí.

A v teple je také opravdu veliký potenciál úspor. Ve formě pasivních domků, zateplování, využívání efektivnějších zařízení... Ale zase je potřeba mít na mysli, že jejich podíl bude vzrůstat jen velmi pozvolně, protože také tyto změny si vyžádají nemalé investice. Prosazování pasivního standardu je opravdu efektivní, jen pokud se uplatní od samého počátku, tedy pokud se s ním počítá už ve fázi projektu.

A tady je podle závěrů komise také prostor pro efektivní podporu státu, pokud půjde o podporu těch, kteří jsou ochotni investovat. A pokud takové projekty podpoří z dostupných prostředků, a ne nesmyslným závazkem na 20 let, jak tomu je při podpoře OZE.

Názor MPO: Úloha českého teplárenství

V současnosti představují systémy centrálního zdroje, tepla založené na uhlí, významnou konkurenční výhodu pro průmysl i obyvatelstvo. Tuto výhodu je nezbytné udržet a posílit zajištěním podmínek pro transformaci a dlouhodobou stabilitu těchto systému. Současně je nezbytné zajistit zvýšení účinnosti lokální výroby tepla.

Domácí uhlí bude nadále tvořit v teplárenství rozhodující palivovou základnu, doplněnou zemním plynem, obnovitelnými zdroji energie a elektřinou.

Zemní plyn je významným zdrojem tepla, který umožní:

- postupný přechod od vyžívání tuhých paliv v konečné spotřebě a v malých systémech centrálních zdrojů tepla,
- částečné vyrovnání výpadku dodávek z dožívající uhelné energetiky,
- částečný odchod od kapalných paliv v dopravě.

Z hlediska zajištění bezpečnosti systému

jsou rozumně decentralizované zdroje tepla smysluplným řešením.

V teplárenství (tj. v systémech centrálních zdrojů tepla) je třeba důrazně uplatňovat zásadu, že prvotní je výroba tepla; výroba elektřiny je z ní sekundárně odvozená.

Marcela Zimová

Zdroj: EnviWeb

 

Tweet

Datum uveřejnění: 25.7.12
Poslední změna: 25.7.2012
Počet shlédnutí: 149