Obnovitelné suroviny se v německém chemickém průmyslu používají již velmi dlouho: každý rok kolem dvou milionů tun – přibližně 10 % jeho celkové surovinové základny. Rostliny, které rostou na našich polích, získávají stále větší význam jako zdroje energie a suroviny pro chemický průmysl. Z cukru, škrobu, celulózy a olejů se vyrábějí paliva, plasty, barvy a laky, izolační hmoty, maziva a mnoho jiného. Aby zpracování obnovitelných surovin mohlo probíhat z hlediska nákladů a šetrně vůči životnímu prostředí výhodně, musejí výchozí látky co nejpřesněji vyhovovat požadavkům průmyslu. Mezi ně patří také homogenní kvalita. Látky by měly v rostlině dozrávat již tak, aby je průmysl nemusel s velkými náklady ještě pozměňovat.

Obnovitelné suroviny na postupu
Na více než 1,4 milionu ha, tedy na 12 % orné půdy, se v Německu v současné době pěstují obnovitelné suroviny (2000: 750 000 ha). Rok od roku se zvyšují nejen pěstební plochy, ale stále rozmanitěji také možnosti použití těchto surovin. Pro výrobu surovin v potřebných kvalitách musejí být perfektní pěstební metody. A rostliny, které jinak slouží pouze k výrobě potravin, se pro jiná použití musejí šlechtitelsky zdokonalit. Poptávka je tedy po "surovinách na míru". Přitom pomáhá zelená genetika.

Plasty z polí
Vypadají jako plastická hmota, lze je také tak používat a na omak tak také vypadají: talíře, pohárky, příbory, plastové sáčky a tašky nebo květináče z biologicky odbouratelných materiálů. V mnoha oborech má význam, aby se výrobky po určité předem stanovené době rozpadly. Surovinami pro takové materiály jsou především cukr, škrob a rostlinné oleje. Průmysl opět znovu sahá po kukuřici, pšenici a bramborách jako i po celulóze nebo řepce.

Rostlinný olej ušitý na míru
V USA byla vypěstována odrůda sóji, jejíž podíl kyseliny olejové byl zvýšen z 23 % na 86 %. Olej je proto nejen odolnější vůči vysoké teplotě než stávající výrobky a vhodnější k fritování, ale kyselina olejová se může kromě jiného používat k průmyslové výrobě základních materiálů pro barvy a laky, změkčovadla a maziva. Také kyselina olejová ze slunečnice je vhodná pro tyto technické účely. Proto byl v tak zvané High-Oleic-slunečnici zvýšen šlechtěním podíl kyseliny olejové na celkovém obsahu oleje v zrnu, a to z 50 % až na 90 %. Naproti tomu činí vysoký podíl esenciální kyseliny linolové (70– 80 %) ve stávajících odrůdách slunečnice olej tak hodnotným pro lidskou výživu. Rovněž se podařilo vyšlechtit minipalmu olejnou, její výnos oleje je výrazně vyšší než u velkých palem. Tak se v budoucnu mohou další olejniny, jejichž průmyslové využití se dnes ještě nevyplatí, stát hodnotnými zdroji surovin.

Řepka s vysokým obsahem kyseliny laurové
Bionafta z řepky je dnes všude známá. Řepkový olej je ale také hodnotnou potravinou a kromě toho průmyslovou surovinou. V dnešní době existují transgenní odrůdy řepky, jejichž olej obsahuje téměř 40 % kyseliny laurové. Z těchto olejových složek se vyrábějí detergenty pro vlasové šampony. Těchto technických proměn se mimochodem dosáhlo pomocí genu z vavřínu. Tak zvaná laurová řepka se smí od roku 1994 pěstovat v USA, v roce 2000 se pěstovala již na 70 000 ha.

Škrob a cukr – silná surovinová dvojice
Ze škrobu a cukru se nevyrábějí pouze potraviny a alkohol, nýbrž také velký počet průmyslových výrobků jako například biologicky odbouratelné materiály, kosmetika a mýdla, chemikálie, insekticidy, lepidla, barvy, rozpouštědla a laky. Nejdůležitějšími škrobnatými rostlinami v Německu jsou pšenice, brambory, kukuřice a hrách. Pod slovem "sladký čistič" se nejnověji z cukru získávají určité glykosidy, jejichž účinek se projevuje jak v pracích prostředcích, tak v kosmetice. Také u nás se zkoumají odrůdy brambor, jejichž škrobové složky (amylóza a amylopektin) se mají vždy podle účelu použití zvyšovat pomocí genové techniky. Molekuly amylózy jsou vhodné k výrobě kompostovatelných odbouratelných fólií. Amylopektin slouží vzhledem k jeho lepivosti jako základ škrobového lepidla například při výrobě papíru.

Brambory s proteinem ze sinic
V Německu se v současné době pracuje na vývoji transgenní odrůdy brambor, která obsahuje protein sinic Cyanophycin. Tato bílkovina slouží jako výchozí látka pro polyaspartát, k jehož rozmanitým možnostem použití patří biologicky odbouratelné plasty. Polyaspartátem se mohou nahradit plasty z kyseliny akrylové. Protein sinic by vznikal při výrobě škrobu z brambor a byl by tak cenově velmi výhodný.

Vlákna s mimořádnými vlastnostmi
Odrůdy bavlníku rezistentní vůči hmyzu a herbicidům se již pěstují v USA a Asii na velkých plochách. V současné době pracují výzkumníci na zlepšení vláken bavlny pro průmyslové využití. Důležitými kvalitativními kritérii přitom jsou délka a pevnost vlákna. Pomocí genové techniky se také zkouší do dědičných vlastností bavlny zakomponovat barevné geny.

www.profil.iva.de/html/text.php?id=423&rub_id=1&from_email=1

Agronavigátor.cz