Řada majitelů dřevěnic v nich dodnes bydlí

Třinecko - Ještě před sto lety byla většina stavení v beskydských obcích ze dřeva. Toto období již nenávratně patří minulosti, nicméně dochované dřevěnice, coby ukázka lidové architektury, zůstávají dokladem stavitelského umu našich předků.

Proto nejkrásnější a nejzajímavější byly převezeny do skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. Nemálo dřevěných staveb skončilo jako hospodářské budovy, jiné jako chaty či rekreační chalupy. Další zchátraly natolik, že musely být rozebrány. Jiné ustoupily modernější výstavbě, která ale často nezapadla do zdejšího podhorského kraje natolik, jako původní dřevěná architektura, což se týká hlavně nevzhledných zděných staveb s rovnou střechou.

Řada majitelů dřevěných domků v nich ale dodnes bydlí. Ten, ve kterém žije od narození Michal Kajzar z Hrčavy, vystavěl v roce 1936 jeho otec. " V létě se v chalupě udržuje příjemně nízká teplota, v zimě naopak teplo," vysvětlil Kajzar a dodal, že venkovní stěny domu musí občas natřít prostředkem proti plísním a houbám, vnitřní pak vybílit vápnem. S obdobnými zkušenostmi se může podělit Marie Stojaspalová. Rovněž její dům postavili na Hrčavě rodiče, a to koncem padesátých let 20. století. Jelikož v té době ještě neexistovala nynější silnice spojující tuto obec s Mosty u Jablunkova, výstavba zděného domu by byla velmi složitá. Proto rodina použila dřevo, kterého je v okolních lesích nadbytek.

Bydlení v dřevěnici si nemůže vynachválit také Marcela Tomanová z Bystřice- Pasek. " Bydlet ve dřevěnce je nádhera. V létě zde máme příjemný chládek, v zimě teplo. Navíc ta romantika! Zasněžená dřevěná chaloupka vypadá jako z pohádky," rozplývá se Tomanová. Jak dále uvádí, domek vystavěný na začátku čtyřicátých let 20. století je třeba jednou za pět let natřít ochranným prostředkem proti škůdcům dřeva. Zuzana Szkanderová je také z bystřické části Paseky a zastává obdobný názor jako Tomanová. " V létě chládek, v zimě teplo," prohlašuje. " Bydleli jsme nějaký čas v paneláku, avšak manžel, který se zde navíc narodil, by už neměnil," uvedla manželka Josefa Wiszczora z Milíkova, obývající dřevěný domek z roku 1922.

" Naše dřevěnice pochází z 30. let a koupili jsme ji před deseti lety. Celou stavbu je třeba každým rokem ošetřit luxolem, aby ji nezačaly ničit dřevokazný hmyz a houby. Někdy je třeba tento prostředek stříkat pomocí injekční stříkačky do dírek po červotočích," popisuje úskalí života v domě vystavěném ze dřeva Stanislava Čmielová z Bukovce, která nicméně připouští, že bydlení v dřevěnce má svůj půvab. " V zimě máme teplo, v létě chládek, nicméně důležitá je dobrá izolace," uzavírá Čmielová. Pětašedesátiletá Marie Byrtusová je také z Bukovce a od narození nepoznala jiné bydlení než v dřevěnici. Podle svých vlastních slov si ale nestěžuje. Žije v domě z roku 1949, který byl postaven na místě zchátralé dřevěné chalupy. " Syn nedávno natíral karbolem stěny a chystáme se na opravu střechy," prozradila.

Zdroj: Moravskoslezský deník
Datum: 22.03.2006
Autor: ČESLAV GAMROT

Tweet