Proč je třeba chránit odumírající stromy

Staré stromy s trouchnivějícím kmenem hostí celou řadu živočišných druhů. Zajištění trvalé přítomnosti starých stromů v krajině je pro udržení biodiverzity nesmírně důležité. Nedávno jsem, hnán zvědavostí, prováděl malý průzkum.

Z dutého kmene pokácené jabloně jsem na podložku vyhrabal celkem 27 litrů trouchu. Pak jsem strávil asi hodinu, přebíráním vyhrabaného materiálu. Výsledkem přebírání bylo celkem 135 larev kovaříků, 75 larev zlatohlávků nejrůznějších vývojových instarů a také čtyři dospělí zlatohlávci. V jediném jabloňovém kmeni se vyvíjely dva druhy zlatohlávků: zlatohlávek zlatý (Cetonia aurata) a zlatohlávek (Liocola lugubris). Zlatohlávci jsou asi dva cm velcí brouci, kteří jsou v tuzemsku většinou žlutozeleně lesklí nebo hnědí. Můžete je spatřit posedávat na kvetoucích rostlinách, zejména okoličnatých. Fantastičtí brouci. Vzácní a ohrožení, bohužel. Pro přežití zlatohlávků, zdobenců, páchníka, nosorožíků, roháčků, roháče, pestré palety tesaříků a dalších brouků, kteří jsou díky necitlivému přístupu lidí k přírodě na vymření, je třeba staré odumírající stromy chránit. Někdy je místo pokácení možné ořezat ze stromu, který "překáží", pouze větve a zachovat torzo kmene k radosti brouků. Takové torzo je možná tou pravou živoucí duší stromu. Při vychvalování krás Českého ráje jsou většinou zmiňovány kromě skal, rybníků a venkovské architektury také sady. Třešně, jabloně, hrušně, švestky. Všechno jsou většinou vysokokmeny zasazené našimi tatínky, dědečky a pradědečky někdy před válkou. Tyto staré sady, často s původními odrůdami ovocných stromů, pomalu ale jistě stárnou, odumírají a spolu s brouky mizí v nenávratnu. Chemicky ošetřované plantáže višní, švestek a jabloní je nemohou nahradit. Přesto je tu "světlo na konci tunelu" stačí se totiž držet slov písně Jaroslava Samsona Lenka: "Když tě naštve blbec jako hrom, nezlob se, nekřič a zasaď strom."


Zdroj: Deník Jablonecka
Datum: 18.08.2005
Autor: Aleš Hoření, pracovník Správy CHKO Český ráj

Tweet