Proč chráníme aleje

Naše vlast je protkána tisíci kilometrů silnic, silniček a polních cest. U naprosté většiny z nich se nacházejí doprovodné silniční aleje nebo i širší liniové remízy. Aleje po staletí vysazovali naši předkové, staly se nedílnou součástí české krajiny, tradic a krajinného obrazu. Poskytovaly stín a chutné ovoce, v jejich korunách zpívali ptáci a vedly pocestného od obzoru k obzoru. V jarních měsících oblékly celou zemi do bílého či růžového šatu a vyvolávaly pocit radosti a naděje. Je mnoho evropských zemí (nemluvě o zemích mimo Evropu), které se s něčím takovým nemohou pochlubit. Že se jedná o tradici opravdu silnou, o tom svědčí i fakt, že doprovodná zeleň je ve velkém rozsahu vysazována i podél novodobých dálnic, i když tam by místo ní mohly být výhradně billboardy nebo prodejné ženštiny.

Jsou aleje škodlivé a nebezpečné ?

Člověk je zvláštní tvor, který stále hledá nepřítele, který mu škodí. V devatenáctém století to byla vydra říční, v polovině století dvacátého mandelinka bramborová, nově zase virus HIV a ptačí chřipky nebo lýkožrout smrkový. Vždy je to něco, co má na ubohého člověka spadeno a velmi mu škodí. Člověk sám za nic nemůže, naopak je vystaven nemilosrdným a zhoubným silám přírody, které ho ničí a zabíjejí, kde mohou. V českých poměrech se tak úplně nově staly nepřítelem našeho národa silniční aleje. Kdosi neznámý v hloubi byrokracie vydal povel -zničit-, a ihned povstalo mnoho ochotných, kteří vzali pily a sekery na napřítele.

Co tedy jsou ty negativní vlivy, které jsou alejím vyčítány ?

1. Jede-li auto nepřiměřenou rychlostí, může vyjet ze silnice a vrazit do stromu, což má obvykle těžké následky. Kdyby tam strom nebyl, nestalo by se téměř nic.

2. Aleje ztěžují údržbu silnic, protože z nich padá přezrálé ovoce, listí a větve, někdy dokonce při vichřicích celé části stromů. V zimě v nich vznikají nepravidelné závěje, což řidiče mate. Aleje také rostou a větve zužují jízdní profil vozovky, případně někdy kořeny rostou ve škarpách nebo zdvihají asfalt.

3. Při intenzivním slunečním osvitu vzniká v alejích střídavé oslnění, což mnozí lidé nesnášejí.

4. V alejích žijí ptáci a jiná fauna, která nepředpisově vniká na silnice a ohrožuje řidiče.

5. Aleje jsou nemoderní, historicky překonané, nepatří do dnešního světa, zakrývají výhled na komerční areály a jsou příliš zelené. Zabírají místo, určené pro umístění inženýrských sítí a energovodů.

K jednotlivým bodům lze říci :

1. Z neověřených statistických údajů MV za rok 2006 vyplývá, že nebyl zaznamenán žádný případ úmrtí, způsobený horizontální kolizí vozidla se stromem, a stal se jeden případ se dvěma úmrtími, způsobený pádem stromu na vozovku během vichřice. Zato případy úmrtí a zranění, způsobených nepřiměřenou rychlostí, nepřizpůsobením rychlosti stavu vozovky nebo nedáním přednosti v jízdě se počítají na tisíce. Pokud přesto odsouhlasíme, že stromy jako překážky plynulé jízdy jsou potenciálně vždy nebezpečné, pak musíme požadovat, aby od silnic byly odstraněny také všechny další objekty, které mohou být kolizní, tedy zábradlí, semafory, dopravní značky, osvětlení, nástupní ostrůvky, zaparkovaná vozidla a domy do vzdálenosti čtyř metrů.

2. V určitých obdobích mohou aleje ztěžovat údržbu silnic, není to však věc tak nepřekonatelná, aby vedla k ostranění všech stromů. Údržba je věcí správy silnic, obcí nebo jiných subjektů, kdy mimo jiná opatření je součástí péče také nová výsadbu po případném kácení. Závěje na silnicích vznikají i bez stromů, jsou pouze souvislé a tak jako tak často neprůjezdné. Aleje však snižují rychlost větru a tím i možnost vzniku závějí. Co se týká klestění větví přesahujících do vozovky, i to je třeba občas provádět, ovšem odborným, nikoliv destruktivním způsobem. Na silnicích bez omezení povolené tonáže je třeba dbát o zachování průjezdného profilu, který činí pro kamion šířku 2,5 m a výšku 4,0 m, celkově však vč. protisměru a dělícího pruhu je nutno dodržet min. šířku 6,0 m. Aleje jsou natolik specifickým fenoménem, že je jim třeba věnovat větší péči, než stromům ve volné krajině.

3. Střídavé oslnění je určitě nepříjemnou skutečností, ale je do značné míry kompenzováno povinným celodenním svícením (auto je viditelné i ve stínu). Řidič, který naprosto nesnáší střídání světla a stínu, by měl po lékařském vyšetření zvážit, zda je schopen pozitivně reagovat i na obtížnější a tvrdší podněty během jízdy (zda tedy vůbec má řídit).

4. Fauna, vnikající na silnici, je známkou toho, že tu nejsme na planetě sami. Bylo by snad technicky možné, umístit všechny silnice do rour, a ty případně umístit pod zem, ale poněkud se to příčí lidské psychice. Takže zatím je nutné zvolnit tempo nejen tam, kde na dopravní značce skáče jelen, ale i všude jinde. Omezení maximální rychlosti v místech pravidelné migrace zvířat na nějakých 40 km/hod, to by rozhodně prospělo nejen zvířátkům. Co se týká ptáků, tak dlouhodobá šetření prokázala, že srážku s jedoucím vozidlem způsobí především pták nemocný a oslabený. Zdravý letící pták je schopen reagovat i na výtlak vzduchu před čelním sklem auta jedoucím rychlostí větší, než 140 km/hod., a je také schopen reagovat na pohyb rychle jedoucího auta.

5. Nejednou je slyšet, že aleje jsou již morálně zastaralé. Za těmito názory je špatně skrývaná snaha využít pozemky, které jsou ve vlastnictví nebo správě státu a obcí. Nejčastějším požadavkem je umisťování energovodů, kanalizací, vodovodů a jiných inženýrských sítí v souběhu se silnicemi. Obvyklým argumentem pro potlačení alejí je sdělení, že umístění sítí omezuje práva vlastníků pozemků, kdežto u silnic to nevadí a žádná alej ještě nenapsala protestní petici.

Jsou aleje prospěšné ?

Ano, aleje skutečně mají tolik pozitivních vlastností, že dalece přesahují to, co je jim předhazováno jako negativní vliv nebo ohrožení člověka.

Můžeme si říci asi toto :

1. Aleje patří k českému kulturnímu a přírodnímu dědictví, stejně jako kostely, zámky, hrady, historické parky nebo chráněná území. Patří k obrazu české země, jsou součástí života a české duše, která spojuje minulost s buidoucností. Jako je projevem mravní bídy vykrádání kostelů a prodej svatých sošek do zahraničí, tak je projevem úpadku příslušných rezortních ministerstev kampaň proti stromům, namísto dozoru nad neukázněnými řidiči a namísto péče o silnice nižších tříd.

2. Při obecném úbytku živočišných a rostlinných druhů v důsledku civilizačních vlivů mají aleje podél silnic, spolu s remízy a živými ploty nezastupitelnou úlohu jako stanoviště mnoha organismů. Hnízdí zde například velké množství ptačích druhů, nebo například v zimě dravci sedí na stromech u silnic a likvidují přejeté drobné savce. Staré letité aleje jsou mnohdy jediným refugiem vzácných bezobratlých živočichů, kteří v širém okolí již všechna útočiště ztratili, v dutinách nocují netopýři a sídlí tam mnohá jiná zvířena.

3. Jízdní dráha vymezená alejovými stromy je nejlepším vodítkem pro řidiče. Většina řidičů při jízdě podvědomě vyhledává jízdní dráhu právě podle stromů, zejména v mlze, za deště, v noci nebo v době, kdy celou krajinu pokryje sníh. V zimní mlze jsou plastové bílé patníčky opravdu málo prospěšné ! Naopak za jasného dne v místech, kde byla alej vykácena, jsou řidiči motivováni volným výhledem a sešlápnou plynový pedál k maximu. Policie v uplynulých týdnech zjistila, že na mnohých místech, kde byly aleje vykáceny, se nehodovost zvýšila.

4. Aleje zčásti chrání proti slunci, větru a dešti dnes tak početné cyklisty.

5. Většina silnic první třídy i nižších tříd v ČR byla zakládána před devadesáti a více lety, ne-li již někdy ve středověku. Pojmy jako "nápravový tlak" nebo "jednotková náprava" nebyly známy a tedy ani používány. Proto podloží většiny těchto vozovek nevyhovuje požadavkům současných potřeb a norem. Podloží silnic, zejména krajnice, se po deštích a mrazech rozpadá pod těžkými vozidly. Tento nepříznivý efekt je mírněn stromy, které odčerpávají vodu, vysušují základ silnice a zlepšují tím její nosnost.

6. Při dodržování stávajících dopravních předpisů nejsou aleje pro dopravu závažným nebezpečím.

Jak aleje udržovat:

Aleje vyžadují obdobnou údržbu, jako jiné volně rostoucí okrasné stromy, ale nadto potřebují speciální dohled z hlediska jejich biodynamiky, stability a dalších vlastností. Jak monitoring stavu, tak zásahy na stromech mohou provádět pouze vysoce kvalifikované subjekty, nikoliv (jak je dnes běžné) každý, kdo udrží v ruce pilu. Různé varianty mrzačení stromů, jak je dnes provádějí zejména správy silnic, je třeba potlačit.

V alejích, které se skládají z cennějších dřevin, je třeba občasně provést doplnění země (kompostu), nebo alespoň přihnojit speciálními hnojivy. V místech, kde se v zimě silně solí, je třeba přihnojit tak, aby se vyrovnával negativní vliv iontů chloru a sodíku. V období dlouhotrvajícího sucha je třeba zejména mladé stromy zalévat. Ty aleje, které jsou prohlášeny za památné stromy, mají však specifický režim, povolovaný příslušnými orgány ochrany přírody.

Tam, kde jsou alejové stromy v pravidelných odstupech blízko vozovky (1,5 metru a méně), je velmi vhodné bílit kmeny vápnem do výšky cca 100 - 120 cm, a tento pruh ještě doplnit bílou a oranžovou odrazkou (podle směru jízdy).

Jak aleje obnovovat a zakládat:

Pokud jsou alejové stromy v takovém stavu, že není možné uchránit je před rozpadem, je nutné je vykácet a zřídit náhradní výsadbu. Protože takové opatření lze předvídat již dlouho předem (až několik let), je vhodné obnovovat aleje po částech, např. po úsecích 300 - 500 metrů.

V případě kácení starých a dutých alejových stromů rozhodně nestačí pouze souhlas obce ke kácení, ale je třeba vyžádat si souhlas toho orgánu ochrany přírody, který sleduje výskyt chráněných druhů živočichů (mohou na stromech žít), a to i u stromů zcela suchých.

Nové výsadby by měly být umisťovány ve větších vzdálenostech od vozovky, t.j. minimálně 2 metry v pomalých úsecích a 3,5 nebo více metrů v úsecích rovinatých a rychlých. Za tím účelem je třeba získávat souhlasy majitelů sousedících pozemků, příp. ukládat věcná břemena. Lépe je však pozemky v ochranných pásmech komunikací vykupovat a zakládat aleje tam. V optimálních případech lze provést bezúplatný převod státních pozemků u silnic do vlastnictví obcí nebo Správ silnic.

V nejkritičtějších úsecích, kde by byla dlouhodobě prokázána záliba řidičů vyjíždět z vozovky, lze doporučit namísto výsadby stromů umístění širokých a hustých pásů křovin, které zbrzdí pád vozidla, umožní řidiči přežít a předvést ještě mnohokrát jeho řidičský um.

Pokud nastane situace, že Krajská správa silnic nebo Ministerstvo dopravy zatouží po obnově a založení silniční aleje, je třeba doporučit jim vhodnou druhovou skladbu. Aleje by neměly být striktně jednodruhové, ale z různých druhů, případně by se druhy střídaly po úsecích. U hlavních rychlostních tahů lze doporučit neovocné, okrasné druhy, které tvoří jen málo semen (tedy například neužívat jírovce). U místních komunikací a polních cest lze použít velký sortiment okrasných i ovocných druhů. Ovšem velké hrušky nechejme dopadávat pouze na ty polní cesty.

Závěr:

Je velkou zásluhou Ministerstva dopravy, že upozornilo veřejnost na problematiku silničních alejí, kterým se popravdě nikdo příliš nevěnoval. Všichni je považovali za něco samozřejmého, co tu je odjakživa. Nyní tedy nastal čas, umožnit českým alejím být s námi i ve století jedenadvacátém.

S použitím materiálu Jaroslava Neužila zpracovali F. Málek a J. Bratka, MR-SOP

kontakt:

" METROPOLITNÍ REGION "

sdružení ochránců přírody

U školy 17, 250 67 Klecany

zelenysvet@volny.cz

Jedním ze způsobů, jak dát najevo svoji vůli zachovat naše aleje, je Váš podpis na petici "STOP KÁCENÍ ALEJÍ!"

Text petice je zde:

http://www.prateleprirody.cz/clanek-203

Petiční archy lze stáhnout na této adrese:

http://www.prateleprirody.cz/kestazeni

Zdroj: EKOserver, 04.03.2008

Tweet