Především mladé rostliny potřebují fosforečnany

Na půdách s velmi dobrou zásobou živin je ekonomické i ekologické z ní čerpat. Naproti tomu na půdách slabě zásobených je nutné volit cílená hnojařská opatření, aby se dosáhlo vyváženého zásobení rostlin hlavními živinami. To je jeden z předpokladů pro optimální využití dostupných živin v půdě, jako např. dusíku, a tím i vysokých a stabilních výnosů.

Při posuzování dostupnosti fosforu hrají podstatnou roli tři aspekty:

• Kulturní rostliny mají v raných růstových fázích vysoké nároky na fosfor. Ty musí být pokryty při dosud málo vyvinutém kořenovém systému a často i při nízkých teplotách. Nízké teploty půdy přitom zpomalují jak difuzi fosforečnanů v půdě, tak i metabolismus fosforu v samotné rostlině. Proto je nutná dostatečná koncentrace fosforečnanů v půdním roztoku, které se dosáhne rychlým uvolněním z půdního sorpčního komplexu, popř. z rychle pohyblivého zdroje fosforu (v daném případě dokonce i aktuálně a místně aplikovaného).

• Pohyblivost fosforečnanů v půdě je ve srovnání s dusíkem a draslíkem velmi malá. Kořeny proto mohou získat z půdy jen malý podíl k pokrytí své potřeby fosforu. Také proto musí být v půdě dostatečné množství dostupných fosforečnanů. Toto množství odpovídá na základě dlouholetých pokusů stupni zásobenosti C.

• Rostliny mohou přijímat fosforečnanový ion, který pochází pouze buď z rozpustných průmyslových hnojiv, nebo se uvolňuje z půdního sorpčního komplexu do půdního roztoku. Organicky vázaný fosfor je pro rostliny účinný teprve poté, kdy v průběhu mineralizačního procesu dosáhne této iontové formy.

DLG-Mitt., Dünger–Mag., 2005, Sommer/05, s. 9
Agronavigátor

Tweet