Zprávy z tisku
Pověsti o alternativních zdrojích
Před časem jsem zaznamenal dvě skvělé informace. První: V jednu květnovou sobotu dodávaly solární panely polovinu veškeré elektřiny v Německu. Zpráva oběhla celou Evropu jako zajímavý příklad toho, že fotovoltaiky mají obrovský potenciál. Druhá: Jistá německá obec se postavila energetické společnosti, která po ní požadovala velké peníze. Investovala proto do větrníků, biomasy, bioplynu a fotovoltaiky. Nyní tamní domácnosti odebírají pouze ekologickou elektřinu. Závěr, který z toho vyplýval, byl jednoznačný: stačí vyvinout trochu námahy, a už se nebude spalovat ropa ani zemní plyn, o uhlí a štěpení atomového jádra nemluvě.
Obě zprávy i závěry z nich vyplývající mi
vytanuly na mysli, když jsem četl názor Vojtěcha Koteckého na
aktualizovanou Státní energetickou koncepci (Kam až experti nedohlédnou,
HN 26. 7. 2012). Stačí jen přejmenovat koncepci a zacílit ji na občany,
nikoli stát, a v Česku zavládne ráj.
Jsou stát a občan dvě různé entity, anebo dvě strany jedné mince?
Domnívám se, že odpověď b) je správná. Mohou se nám nelíbit koncepce
úředníků, avšak soudobý stát se bez nich neobejde. V energetice to platí
dvojnásob a tady se dostávám zpět ke dvěma skvělým zprávám v úvodu.
Jen někteří editoři první informace, a pro jistotu až na konci,
poznamenali, že tento stav trval hodinu - a že zbylou polovinu německého
proudu v té době dodávaly fosilní a (ještě běžící) jaderné elektrárny.
Ve druhé se psalo jen o spotřebě domácností a místních podnikatelů, tedy
běžných lidí, kteří však jezdí autem, používají spotřebiče a koneckonců
elektřinu někde vyrábějí. Právě tato energie se musí ovšem vyrábět
někde jinde. O tom se už nepsalo.
Současný ekonomický systém funguje, přinejmenším ve vyspělém světě,
na základě masové globalizované výroby. Hromadnost ji zlevňuje. A
velkovýroba zboží si vynutila i budování velké energetiky opírající se o
centralizované velkokapacitní zdroje. Volá-li někdo po zrušení tohoto
systému, který prý vyhovuje jen některým, ať také řekne:
Decentralizovaná, tedy jen na občany cílená energetika se dá
nepochybně zavést. Pokud se lidé vrátí civilizačně do dob, kdy den
končil se setměním, žili velice skromně v uzavřených komunitách, pak
taková energetika určitě vznikne. A s tím ustane drancování stále
dražších přírodních energetických zdrojů.
Obnovitelné zdroje a úspory si nezaslouží, aby se z nich dělal všelék
na všechny problémy současné energetiky. U nás jsme se, doufejme,
poučili z fotovoltaického dobrodružství, které stojí každého obyvatele
Česka nejméně tři tisíce korun ročně.
A přestane-li domácnost používat elektrickou síť (anebo si pořídí
záložní zdroj), tento dluh nezmizí a splácet se bude ještě dvacet let.
Někdo přece musí onen astronomický půldruhý bilion korun, jenž se
utratil na dotovaný boom fotovoltaiky, podnikatelům i "podnikatelům"
zaplatit.
O peníze jde i zde až v první řadě. A také o bezpečnost státu a jeho
prostřednictvím i občanů. Stavět proti sobě stát a občany při hledání
odpovědí na otázky energetické budoucnosti a prosazovat "levná" řešení
může přinést body v oblasti public relations. Obávám se jen, že pokud se
lidé začnou domáhat ve velkém realizace těchto zjevně nereálných
představ, můžeme se ocitnout ve slepé uličce.
AUTOR: Daneš Burket
Autor je prezident České nukleární společnosti.
Datum uveřejnění: 2.8.12
Poslední změna: 2.8.2012
Počet shlédnutí: 177
Pověsti o alternativních zdrojích
Před časem jsem zaznamenal dvě skvělé informace. První: V jednu květnovou sobotu dodávaly solární panely polovinu veškeré elektřiny v Německu. Zpráva oběhla celou Evropu jako zajímavý příklad toho, že fotovoltaiky mají obrovský potenciál. Druhá: Jistá německá obec se postavila energetické společnosti, která po ní požadovala velké peníze. Investovala proto do větrníků, biomasy, bioplynu a fotovoltaiky. Nyní tamní domácnosti odebírají pouze ekologickou elektřinu. Závěr, který z toho vyplýval, byl jednoznačný: stačí vyvinout trochu námahy, a už se nebude spalovat ropa ani zemní plyn, o uhlí a štěpení atomového jádra nemluvě.
Obě zprávy i závěry z nich vyplývající mi
vytanuly na mysli, když jsem četl názor Vojtěcha Koteckého na
aktualizovanou Státní energetickou koncepci (Kam až experti nedohlédnou,
HN 26. 7. 2012). Stačí jen přejmenovat koncepci a zacílit ji na občany,
nikoli stát, a v Česku zavládne ráj. Jsou stát a občan dvě různé entity, anebo dvě strany jedné mince?
Domnívám se, že odpověď b) je správná. Mohou se nám nelíbit koncepce
úředníků, avšak soudobý stát se bez nich neobejde. V energetice to platí
dvojnásob a tady se dostávám zpět ke dvěma skvělým zprávám v úvodu. Jen někteří editoři první informace, a pro jistotu až na konci,
poznamenali, že tento stav trval hodinu - a že zbylou polovinu německého
proudu v té době dodávaly fosilní a (ještě běžící) jaderné elektrárny.
Ve druhé se psalo jen o spotřebě domácností a místních podnikatelů, tedy
běžných lidí, kteří však jezdí autem, používají spotřebiče a koneckonců
elektřinu někde vyrábějí. Právě tato energie se musí ovšem vyrábět
někde jinde. O tom se už nepsalo. Současný ekonomický systém funguje, přinejmenším ve vyspělém světě,
na základě masové globalizované výroby. Hromadnost ji zlevňuje. A
velkovýroba zboží si vynutila i budování velké energetiky opírající se o
centralizované velkokapacitní zdroje. Volá-li někdo po zrušení tohoto
systému, který prý vyhovuje jen některým, ať také řekne: Decentralizovaná, tedy jen na občany cílená energetika se dá
nepochybně zavést. Pokud se lidé vrátí civilizačně do dob, kdy den
končil se setměním, žili velice skromně v uzavřených komunitách, pak
taková energetika určitě vznikne. A s tím ustane drancování stále
dražších přírodních energetických zdrojů. Obnovitelné zdroje a úspory si nezaslouží, aby se z nich dělal všelék
na všechny problémy současné energetiky. U nás jsme se, doufejme,
poučili z fotovoltaického dobrodružství, které stojí každého obyvatele
Česka nejméně tři tisíce korun ročně. A přestane-li domácnost používat elektrickou síť (anebo si pořídí
záložní zdroj), tento dluh nezmizí a splácet se bude ještě dvacet let.
Někdo přece musí onen astronomický půldruhý bilion korun, jenž se
utratil na dotovaný boom fotovoltaiky, podnikatelům i "podnikatelům"
zaplatit. O peníze jde i zde až v první řadě. A také o bezpečnost státu a jeho
prostřednictvím i občanů. Stavět proti sobě stát a občany při hledání
odpovědí na otázky energetické budoucnosti a prosazovat "levná" řešení
může přinést body v oblasti public relations. Obávám se jen, že pokud se
lidé začnou domáhat ve velkém realizace těchto zjevně nereálných
představ, můžeme se ocitnout ve slepé uličce. AUTOR: Daneš Burket
Autor je prezident České nukleární společnosti.
Datum uveřejnění: 2.8.12
Poslední změna: 2.8.2012
Počet shlédnutí: 177