Zprávy z tisku
Popelnice na řadě vsí neznali, Sběrné suroviny nahradil Eko-kom
Období těsně po roce 1989 bylo zásadním zlomem nejen pro celou společnost, ale i pro nakládání s odpadem v Česku. Do té doby totiž neexistoval zákon, který by to reguloval. Řada malých obcí řešila otázku "kam s ním" otevřením skládky za humny. V menších obcích neexistoval svoz, jak ho známe ze současnosti, natož kontejnery na třídění. Neexistovaly ani centrální statistiky.
Období těsně po roce 1989 bylo zásadním zlomem nejen pro celou společnost, ale i pro nakládání s odpadem v Česku. Do té doby totiž neexistoval zákon, který by to reguloval. Řada malých obcí řešila otázku "kam s ním" otevřením skládky za humny. V menších obcích neexistoval svoz, jak ho známe ze současnosti, natož kontejnery na třídění. Neexistovaly ani centrální statistiky.
Za vynikající naopak považují experti tehdejší úroveň organizace a efektivity sběru vybraných druhotných surovin. Do výkupu vozili starý papír do Sběrných surovin i školáci. Celoplošně fungovala také síť Kovošrotu. Dvacet let poté většina Čechů třídí se systémem Eko-kom.
Podle publikace Hospodářství a životního prostředí po roce 1989 se odhaduje, že počátkem 90. let existovalo na území Česka přes 6000 nezabezpečených či černých skládek. Byly špatně zabezpečeny technicky, znamenaly riziko pro povrchové i podzemní vod a hrozily únikem emisí metanu. Až první odpadový zákon v roce 1991 zakázal ukládání odpadu na nezabezpečených skládkách, ale také nařídil původcům odpady odděleně třídit, skladovat a využívat jako druhotné suroviny a zavedl zpoplatnění odpadů ukládaných na skládky. Pro nezabezpečené skládky počítal s progresivními sazbami a pevným časovým vymezením.
Výhodou tehdejší doby z hlediska odpadů byl menší prodej spotřebního zboží a obalů. Produkce komunálních odpadů v Česku byla tehdy ve srovnání se státy západní Evropy výrazně nižší, přesná čísla však neexistují, uvádějí autoři publikace. První data začaly úřady systematicky sbírat až od poloviny 90. let, kdy zároveň začala růst spotřeba a používání nových obalových materiálů, například PET lahví a nápojových kartonů. V té době vznikala také první recyklační zařízení, separační linky a systém sběru plastu.
Ucelená data o zařízeních k nakládání s odpady jsou k dispozici až od roku 1998. Počet a kapacita recyklačních zařízení vzrostly po roce 2001, kdy byl přijat zákon upřednostňující využití odpadů před jeho odstraňováním. Od té doby do roku 2006 stoupl počet recyklačních zařízení ze 42 na 233 a jejich kapacita z 1,5 na 5,7 milionu tun.
Po roce 2001 se množství komunálních odpadů stabilizovalo na úrovni současné produkce a pohybuje se kolem 400 kg komunálních odpadů na obyvatele ročně, což je stále méně než průměr starých zemí EU. Zpětný odběr obalů zajišťuje ve většině obcí systém Eko-kom, autorizovaná obalová společnost stejného jména působí v Česku od roku 1997 na základě dohody s ministerstvem životního prostředí. Podle jejích statistik každý obyvatel v Česku loni vytřídil 53,1 kilogramu papíru, kovů, plastů, skla a nápojových kartonů. Pravidelně třídí sedm z deseti lidí. Loni mohli používat 180.000 barevných kontejnerů.
V Česku stojí tři velké spalovny komunálních odpadů, nejstarší z nich začala fungovat v Brně přesně před dvaceti lety, další jsou v Praze a Liberci. Regiony mimo jejich dosah většinu odpadů ukládají na skládky, kterých funguje zhruba 250. V roce 2007 na nich skončilo 80 procent komunálního odpadu. Stát výstavbu spaloven nepodporoval tolik jako recyklaci z obavy před dovozem odpadů na spalování ze zahraničí. Zhruba dvě třetiny z 98 menších spaloven na přelomu století nesplňovala předepsané emisní limity, a byly proto postupně uzavřeny. Výrazně jejich počet klesl i po roce 2002 se zpřísněním zákona o ovzduší. Také počet spaloven nebezpečných odpadů postupně klesá, z 67 v roce 2001, na 27 v roce 2006.
Vysoké procento odpadů uložených na skládky je podle ministerstva životního prostředí jedním z největších problémů současného stavu hospodaření s odpady. Aby Češi splnili podmínky EU, musí zvýšit například poměr kompostovaných bioodpadů. Úřad proto navrhl zvýšení poplatků za skládkování a naznačil, že je ochoten uvažovat o podpoře projektů moderních spaloven. Nový zákon ale sněmovna neprojednala.
Zdroj: Zpráva ČTK
Datum uveřejnění: 12.10.09
Poslední změna: 12.10.2009
Počet shlédnutí: 117
Popelnice na řadě vsí neznali, Sběrné suroviny nahradil Eko-kom
Období těsně po roce 1989 bylo zásadním zlomem nejen pro celou společnost, ale i pro nakládání s odpadem v Česku. Do té doby totiž neexistoval zákon, který by to reguloval. Řada malých obcí řešila otázku "kam s ním" otevřením skládky za humny. V menších obcích neexistoval svoz, jak ho známe ze současnosti, natož kontejnery na třídění. Neexistovaly ani centrální statistiky.
Období těsně po roce 1989 bylo zásadním zlomem nejen pro celou společnost, ale i pro nakládání s odpadem v Česku. Do té doby totiž neexistoval zákon, který by to reguloval. Řada malých obcí řešila otázku "kam s ním" otevřením skládky za humny. V menších obcích neexistoval svoz, jak ho známe ze současnosti, natož kontejnery na třídění. Neexistovaly ani centrální statistiky.
Za vynikající naopak považují experti tehdejší úroveň organizace a efektivity sběru vybraných druhotných surovin. Do výkupu vozili starý papír do Sběrných surovin i školáci. Celoplošně fungovala také síť Kovošrotu. Dvacet let poté většina Čechů třídí se systémem Eko-kom.
Podle publikace Hospodářství a životního prostředí po roce 1989 se odhaduje, že počátkem 90. let existovalo na území Česka přes 6000 nezabezpečených či černých skládek. Byly špatně zabezpečeny technicky, znamenaly riziko pro povrchové i podzemní vod a hrozily únikem emisí metanu. Až první odpadový zákon v roce 1991 zakázal ukládání odpadu na nezabezpečených skládkách, ale také nařídil původcům odpady odděleně třídit, skladovat a využívat jako druhotné suroviny a zavedl zpoplatnění odpadů ukládaných na skládky. Pro nezabezpečené skládky počítal s progresivními sazbami a pevným časovým vymezením.
Výhodou tehdejší doby z hlediska odpadů byl menší prodej spotřebního zboží a obalů. Produkce komunálních odpadů v Česku byla tehdy ve srovnání se státy západní Evropy výrazně nižší, přesná čísla však neexistují, uvádějí autoři publikace. První data začaly úřady systematicky sbírat až od poloviny 90. let, kdy zároveň začala růst spotřeba a používání nových obalových materiálů, například PET lahví a nápojových kartonů. V té době vznikala také první recyklační zařízení, separační linky a systém sběru plastu.
Ucelená data o zařízeních k nakládání s odpady jsou k dispozici až od roku 1998. Počet a kapacita recyklačních zařízení vzrostly po roce 2001, kdy byl přijat zákon upřednostňující využití odpadů před jeho odstraňováním. Od té doby do roku 2006 stoupl počet recyklačních zařízení ze 42 na 233 a jejich kapacita z 1,5 na 5,7 milionu tun.
Po roce 2001 se množství komunálních odpadů stabilizovalo na úrovni současné produkce a pohybuje se kolem 400 kg komunálních odpadů na obyvatele ročně, což je stále méně než průměr starých zemí EU. Zpětný odběr obalů zajišťuje ve většině obcí systém Eko-kom, autorizovaná obalová společnost stejného jména působí v Česku od roku 1997 na základě dohody s ministerstvem životního prostředí. Podle jejích statistik každý obyvatel v Česku loni vytřídil 53,1 kilogramu papíru, kovů, plastů, skla a nápojových kartonů. Pravidelně třídí sedm z deseti lidí. Loni mohli používat 180.000 barevných kontejnerů.
V Česku stojí tři velké spalovny komunálních odpadů, nejstarší z nich začala fungovat v Brně přesně před dvaceti lety, další jsou v Praze a Liberci. Regiony mimo jejich dosah většinu odpadů ukládají na skládky, kterých funguje zhruba 250. V roce 2007 na nich skončilo 80 procent komunálního odpadu. Stát výstavbu spaloven nepodporoval tolik jako recyklaci z obavy před dovozem odpadů na spalování ze zahraničí. Zhruba dvě třetiny z 98 menších spaloven na přelomu století nesplňovala předepsané emisní limity, a byly proto postupně uzavřeny. Výrazně jejich počet klesl i po roce 2002 se zpřísněním zákona o ovzduší. Také počet spaloven nebezpečných odpadů postupně klesá, z 67 v roce 2001, na 27 v roce 2006.
Vysoké procento odpadů uložených na skládky je podle ministerstva životního prostředí jedním z největších problémů současného stavu hospodaření s odpady. Aby Češi splnili podmínky EU, musí zvýšit například poměr kompostovaných bioodpadů. Úřad proto navrhl zvýšení poplatků za skládkování a naznačil, že je ochoten uvažovat o podpoře projektů moderních spaloven. Nový zákon ale sněmovna neprojednala.
Zdroj: Zpráva ČTK
Datum uveřejnění: 12.10.09
Poslední změna: 12.10.2009
Počet shlédnutí: 117