Náklady klimatu ze Sternovy zprávy nižší než uzavření ekonomik

PRAHA (ČTK) - Zpráva Nicholase Sterna o ekonomických dopadech klimatické změny si za základní rámec pro své odhady zvolila ze čtyř možných scénářů Mezinárodního panelu pro změnu klimatu (IPCC) OSN ten zřejmě nejproblematičtější a nejpesimističtější. Je to jedna z řady výtek, kterou experti na danou problematiku vůči zprávě mají. Kdyby zpráva srovnala prognózy zvoleného scénáře s dalšími scénáři, mohla by znít úplně jinak - ze srovnání totiž vyplývá, že i při započtení problematických Sternových odhadů škod na tom bude svět za století daleko lépe při globálně otevřené ekonomice, než kdyby stabilizoval klima a ekonomický rozvoj by se zároveň uzavřel do regionálních bariér.

Sternova zpráva odhaduje, že pokud se co nejdříve nezačnou omezovat emise skleníkových plynů, utrpí globální ekonomika každoroční ztrátu nejméně pěti procent HDP a možná až 20 a více procent. Přední světoví experti z oboru ekonomie změn klimatu tyto odhady podrobili ostré kritice a označili je za zavádějící a přehnané.

Stern si za referenční scénář, kterým vše poměřuje, zvolil scénář A2, který předpokládá rozdělení světa do izolovaných ekonomických regionů. Počítá se v něm například s tím, že počet obyvatel Země dosáhne 15 miliard; OSN přitom již několik let odhaduje, že populace se bude po výstupu na devět miliard stabilizovat. Proti scénáři A1F1, kde se předpokládá globálně propojený hospodářský rozvoj, by uplatnění regionalizované ekonomiky roce 2100 znamenalo ztrátu téměř 30 procent celkového HDP a ještě mnohem vyšší propad z hlediska příjmů na hlavu.

Na výběr byly čtyři scénáře vývoje světa, které IPCC označuje za stejně pravděpodobné. Z tabulky, kterou na základě prognóz a Sternovy zprávy sestavil americký ekonom Indur Goklany, plyne, že rozdíl mezi A1F1 a A2 bude v roce 2100 pro svět ohromný - pro rozvojové země A1F1 předpokládá pětkrát vyšší příjem na hlavu a pro dnešní vyspělé země více než dvakrát vyšší než A2.

Dá se tak říci, že lidé by na tom byli za sto let mnohem lépe, kdyby se zaměřili na to, co mohou sami přímo ovlivnit, to znamená na to, aby se prosadila světově propojená otevřená ekonomika. Návrat k uzavřeným ekonomikám by totiž znamenal ztrátu proti globalizaci z hlediska příjmů na hlavu téměř 70 procent, to znamená mnohem více, než by byla Sternem odhadovaná 20procentní ztráta v důsledku změn klimatu. Tu přitom Stern označil za srovnatelnou s následky světových válek nebo hospodářské krize 30 let.

Naši potomci budou ovšem v každém případě mnohem bohatší než my - rozdíl mezi scénáři ani Sternův odhad neznamená žádný náhlý propad, ale „jen“ pomalejší roční tempo růstu. Růst bohatství je přitom základem předpovědí klimatické změny - pokud by naši potomci bohatší nebyli, pak k výraznější změně klimatu nedojde, protože podle všech prognóz bude změna vyvolaná růstem emisí právě důsledkem stabilního růstu světové ekonomiky.

Podle scénáře A2 by při započtení nákladů klimatické změny byl průměrný obyvatel nynějšího rozvojového světa bohatší jen asi jedenáctkrát a obyvatel průmyslového světa třikrát. Podle scénáře A1F1 by však byli lidé rozvojového světa na tom za sto let i při změně klimatu lépe více než padesátkrát a nynější bohaté země by si polepšily asi šestkrát.

Přitom lidé v rozvojových zemích by měli podle A1F1 za sto let proti dnešnímu vyspělému světu čtyřikrát vyšší příjmy, zatímco podle A2 by na tom stále ještě byli o něco hůře než obyvatelé dnešních průmyslových zemí. Celkově z toho plyne, že i při nákladech změny klimatu bude svět mnohem bohatší při otevřené ekonomice než při uplatňování protekcionismu.

Uprostřed mezi ekonomickými scénáři A1F1 a A2 se co do bohatství pohybují scénáře IPCC řady B, které předpokládají místo ekonomiky důraz na ochranu životního prostředí, a v důsledku toho nižší růst teploty. Nejpříznivěji z nich vychází globální ekologický scénář B1, jehož uplatňováním by lidé ztratili proti A1F1 jen asi 30 procent jinak možného bohatství. I to je však ztráta obdobná Sternovým katastrofickým odhadům důsledků klimatických změn.

Goklany podobně jako William Nordhaus a další experti upozorňuje na to, že extrémně nízká diskontní sazba, která srovnává dnešní a budoucí hodnoty, vede Sterna k návrhům dnešních velkých investic do řešení problémů vzdálené budoucnosti. To v podstatě znamená rozsáhlé subvencování velmi bohatých budoucích generací relativně chudými současníky v situaci, kdy významné části světa dnes stále ještě nevyřešily základní problémy chudoby.

Snahy řešit bez dostatečných informací problémy, které se budou týkat až daleké budoucnosti, plynou podle Liberálního institutu z toho, že se v politice prosazuje takzvaný princip předběžné opatrnosti. Vede to „k plýtvání vzácnými zdroji na řešení problému, který v budoucnu může, ale nemusí nastat. A to namísto toho, aby byly tyto zdroje investovány do ekonomiky, která bude mít v případě, že problém skutečně nastane, dostatek prostředků a technologických alternativ k jeho řešení,“ uvedla pro ČTK Tereza Šímová z Liberálního institutu.

Scénáře IPCC:

A1F1 - svět zaměřený na ekonomický rozvoj v globálním rámci

A2 - ekonomický rozvoj v regionálních hranicích

B1 - svět zaměřený na ochranu životního prostředí v globálním ekonomickém rámci

B2 - svět zaměřený na ochranu životního prostředí při ekonomickém rozdělení do regionů

Zdroje: Goklany , WRI, Stern Review, IPCC.

Tweet