Mikroelementy aplikovat cíleně

Po dlouhé zimě 2005/2006 byly patrné rozdíly mezi porosty ozimého ječmene, které byly na podzim hnojené mikroelementy a které vykazovaly větší vitalitu a na jaře lépe „startovaly“ do vegetace, a porosty nehnojenými. Předpoklady pro vyšší výnosy se cíleným hnojením ozimých obilovin manganem, mědí a zinkem (zejména na stanovištích s lehčími půdami) výrazně zvyšují.

Největší význam při aplikaci mikroelementů k obilovinám přísluší manganu. V zemědělských podnicích s malým podílem organického hnojení je třeba dbát na stoupající zásobenost mědí a zinkem. První viditelné symptomy deficitu zinku dokládají, že zásobování tímto prvkem nemá význam jen při pěstování kukuřice. Výsledky polních pokusů a rostlinných analýz přitom potvrzují, že je k obilovinám třeba zvažovat i aplikaci bóru.

Deficit manganu na jaře značně rozšířen

Již na podzim se lze na lehčích půdách setkat s akutním deficitem manganu. Symptomy nedostatku manganu se na časně zamrzlých půdách v Severním Německu vyskytují často u porostů ozimé pšenice a ječmene, avšak objevují se i u žita a ovsa. Tyto půdy se vyznačují tím, že půdní druhy v rámci jednoho pole značně kolísají. V důsledku většinou jednotného vápnění těchto honů (s cílem zajistit vysoké pH pro pěstování řepky) je vázání manganu na lehčích půdách nejčastější příčinou jeho deficitu u obilovin. Vzhledem k zapracovávání slámy jsou tyto půdy dobře provzdušněné, což zesiluje problém vázání manganu v důsledku jeho oxidace na oxid manganičitý.

Ani opakovanou aplikací manganu na list pak v obdobích sucha nelze tento nedostatek napravit. Vázáním manganu jsou ohroženy zvláště porosty obilovin v bezorebném systému, neboť vápno a sláma jsou v tomto případě rozloženy jen v malém objemu orniční vrstvy půdy.

Již v raných růstových fázích jsou porosty pšenice trpící deficitem manganu nápadné světlejšími, zaškrcenými, uprostřed zalomenými a v růstu potlačenými staršími listy. Na začátku sloupkování se objevují mezi listovou žilnatinou místa s podlouhlými, nekrotickými skvrnami. Podobné příznaky se vyskytují i u ovsa. U ozimého ječmene se tyto skvrny neobjevují – dochází však k odumírání starších listů, zatímco mladší listy mají světlé pruhy a zbarvují se spíše do „špinavé“ zeleně.

V extrémních případech dochází zejména na lehkých, humózních půdách v porostech obilovin k totálním ztrátám. Ve starých stopách po pojezdu mechanizace nebo na místech s jinak utuženou půdou toto utužení zabraňuje oxidaci Mn2+. Proto zde rostliny zůstávají většinou zelené. Lze tedy pozorovat, že v místech s utuženou půdou jsou rostliny i při deficitu manganu zelené.

Při cíleném půdním průzkumu na půdách s deficitem manganu bylo zjištěno, že tyto půdy vykazují často extrémně nízký obsah manganu. V rámci jednoho honu však tento obsah výrazně kolísá.

Cílený půdní průzkum při deficitu manganu

Navzdory všeobecně rozšířenému názoru, že půdní průzkum na mangan vzhledem k problematice jeho vázání nemá smysl, je cílený průzkum deficitem poškozených ploch přínosný. Průzkum na mangan se přitom doporučuje, pokud se půdní průzkum uskuteční při rastru menším než 1 hektar. Vzhledem ke značnému kolísání obsahu manganu v rámci jednoho honu má pouze pak interpretace zjištěných hodnot smysl. V rámci běžného půdního průzkumu se tyto maloplošné rozdíly většinou vyrovnávají.

Za nejvýznamnější prostředek k odstranění deficitu manganu se považuje hnojení na list. Při známém deficitu manganu na daném stanovišti a pro zlepšení zimovzdornosti porostu postačí jako preventivní opatření aplikace síranu manganatého v dávce 500–1000 g Mn . ha–1. Pouze při patrných příznacích deficitu manganu má smysl aplikace chelátů. Střednědobě je při vázání manganu podmíněném hodnotou pH zapotřebí přizpůsobit vápnění půdním druhům. Pro zvýšení velmi nízkého obsahu manganu v půdě se mohou pro hnojení využívat jen hnojiva s podstatnějším podílem manganu (např. Thomasova moučka).

Nízký obsah mědi v půdě

Přibližně před třemi lety se v Severním Německu začala pro stanovení obsahu manganu, mědi, zinku, bóru a sodíku v půdě používat cenově příznivá metoda CAT. Při rutinním půdním průzkumu se sem v některých případech zahrnuje i analýza na mikroelementy. Bez ohledu na uvedené problémy při interpretaci obsahu manganu se zde nabízí šance včas předcházet problémům s nedostatečným zásobením mědí, zinkem a bórem. Zatímco dosud se deficit mědi omezoval téměř výhradně na rašelinné půdy, bylo možné stanovit (např. při monitoringu Zemědělské komory Šlesvicka-Holštýnska), že obsah mědi může převážně při hospodaření bez živočišné výroby i v minerálních půdách klesnout pod požadovanou úroveň.

Vzhledem k tomu, že deficit mědi se projeví až v pozdních růstových fázích bílými špičkami listů a hluchými klasy, stala se podzimní listová aplikace měďnatých přípravků k ozimé pšenici a ječmeni standardním opatřením. Protože dostatečný obsah mědi v rostlinách je potřebný pro různé procesy látkové výměny a stabilitu buněčných stěn, měla by se měď na jaře k obilovinám aplikovat co nejdříve. Obdobně jako u manganu je přitom rozdělení na více dávek účinnější než jednorázová aplikace. Pro listovou aplikaci mědi k rostlinám by se měly tyto dílčí dávky stanovit předem na 100–150 gramů na hektar. Podle výzkumu prováděného Ústavem pro výživu rostlin a péči o půdu při univerzitě v Kielu lze účinnost tohoto hnojení zvýšit, probíhá-li aplikace při vyšší vzdušné vlhkosti a přidají-li se k přípravku smáčedla.

Je snaha o vyšší obsah zinku v půdě aktuální?

Zatímco v mnoha částech světa se hnojení zinkem považuje za zvláště potřebné, bývá v Německu zinek uváděn jen v souvislosti s pěstováním kukuřice. Zjevné symptomy deficitu zinku jsou známé téměř výhradně jen u rostlin kukuřice a také výsledky půdního průzkumu vykazují zpravidla jeho dostatečný obsah. Přesto se i u zinku v mnoha zemědělských oblastech odebírá sklizněmi tohoto prvku více, než se dodává hnojením. Je proto třeba i u obilovin střednědobě počítat s jeho nedostatečným zásobením z půd.

Při dosud provedených polních pokusech zaměřených na stanovení vhodného hnojení pšenice zinkem se ukázalo, že právě listová aplikace zinku vedla k vyšším výnosům, i když jeho obsah v půdě byl hodnocen jako dobrý.

Je proto třeba připustit otázku korektury jeho požadované hodnoty v půdě, jak je to zřejmé také z výsledků výživářských pokusů Zemědělské komory. Zkoumané rostliny ječmene a pšenice zde měly zřetelný a analýzou rostlin potvrzený deficit zinku navzdory zjištěnému obsahu v půdě na stupni zásobenosti C (dobrá zásobenost). Zjevné symptomy deficitu zinku u obilovin jsou však dosud pouze výjimkou, a proto by se při podezření na deficit tohoto prvku měla provést listová analýza. Příměs listového hnojiva s obsahem zinku při postřiku v rámci ochrany rostlin se v praxi osvědčila.

Hnojit obiloviny také bórem?

Množství hodnot analýz rostlin, které se pohybovaly v extrémně nízkém rozmezí 1,5–3 mg B . kg–1 sušiny pšenice, vyvolalo diskusi o hnojení pšenice bórem, a to i přesto, že je běžně vžité, že bór může na obiloviny působit škodlivě.

První pozitivní výsledky pokusů se stoupajícími dávkami bóru, zejména u pšenice seté do strniště, vyvolaly myšlenku, že je prospěšné aplikovat 50 g B. ha–1 ve fázi sloupkování (DC 32–37). Nepředstavuje to žádné riziko a naopak vzniká šance s malými náklady realizovat vyšší výnosy. Toto doporučení je ale zatím podepřeno jen malým počtem polních pokusů a musí je proto v následujících letech potvrdit další pokusy.

Souhrn

Deficit manganu u obilovin je v Severním Německu značně rozšířený a nesouvisí jen s příliš vysokými hodnotami pH.

Nízký obsah manganu a bezorebný systém hospodaření na půdě vyžadují již na podzim aplikaci manganu k ozimým obilovinám.

Kriticky nízký obsah mědi v rostlinách obilovin již není problémem jen na rašelinných půdách, ale ve stoupající míře i na zemědělsky obdělávaných půdách s hospodařením bez živočišné výroby.

I když je deficit zinku u obilovin jen zřídka znatelný, přinesly polní pokusy se stoupajícími dávkami tohoto prvku často důkaz jejich hospodářské prospěšnosti.

Dávky bóru by měly u obilovin zůstat omezené jen na malá množství. Konkrétní doporučení musí být podložena dalšími polními pokusy.

Getreide Mag., 11, 2006, č. 3, s. 168–170

Tweet