Jeseníky bez kleče

Jindřich Chlapek, botanik Správy CHKO Jeseníky:
Kleč byla v Jeseníkách vysazována od druhé poloviny 19. století, přibližně od sedmdesátých až osmdesátých let 19. století. A to především s cílem zvýšit horní hranici lesa, která byla patrně poněkud snížená v důsledku zemědělského obhospodařování nejvyšších poloh, jako je např. sklizeň sena nebo pastva dobytka. A taky nekontrolovanou těžbou dříví.

Ta výsadba kleče se táhla asi až do šedesátých let 20. století, postupně na dalších a dalších místech. A dalo by se říct, že kleč v podstatě splnila svoji roli. To znamená v místech, kde byla vysazená, přestaly padat laviny nebo se to padání lavin značně snížilo. Laviny jsou důležité na celou řadu zase jiných rostlin, jiných rostlinných společenstev, které jsou na tyto procesy vázané. Lavina snižuje vlastně úroveň nebo výšku horní hranice lesa a zvlášť třeba ve Velké kotlině nebo v Malé kotlině díky tomu došlo k vytvoření velice specifického prostředí, které hostí stovky druhů rostlin a činí tak Jeseníky nebo zvlášť tyto lokality významné minimálně ve středoevropském kontextu. Tady se nacházíme těsně pod horní hranicí lesa, v pásmu rozvolněných smrkových porostů. Vidíme dobře odkvetlé suchopýry, kdežto o kousek dál kleč v podstatě vyplňuje ten prostor mezi těmi smrky a v podstatě znemožňuje vůbec existenci té vegetace, která si myslím, že je docela pěkná, docela půvabná. A o kousek dál se tady na svahu Keprníku nachází vlastně jediný exemplář, o kterém víme, jalovce obecného nízkého, což je takový horský poddruh charakteristický pro vysokohorské polohy Jeseníků, to je rovněž ten příklad. Kdybychom ho před několika lety nevyřezali z obětí kelče, mohli bychom očekávat, že jako světlomilný druh v podstatě v porostech kleče zcela zanikne a zmizí. Horní hranice lesa, a nejenom v Jeseníkách, je definována určitým klimatickým, dalo by se říct, rozhraním. Lesní porosty jako takové, zapojené lesy v Jeseníkách rostou asi do výšky 1350 metrů nad mořem. Od této nadmořské výšky už je klima tak nepříznivé, tak drsné dalo by se říct, že znemožňuje růst a vůbec existenci lesního porostu jako takového. To znamená, že les se postupně rozvolňuje a nad touto hranicí už rostou pouze jednotlivé smrky nebo jejich skupinky a právě do tohoto prostředí byla vysazována kleč. U nás ty polohy nad horní hranicí lesa, kterým se taky říká subalpinské nebo alpinské, se nacházejí kromě Hrubého Jeseníku už jenom v Krkonoších, kde jsou plošně i co se týče jejich kvality podstatně lépe vyvinuty a na Kralickém Sněžníku, kde tvoří takovou malinkou enklávu vlastně v rámci lesních porostů. Kleč v Jeseníkách jako nepůvodní introdukovaná dřevina porůstá právě ty horské hole, to prostředí nad horní hranicí lesa, které je domovem celé řady druhů rostlin a živočichů, které jsou vázány právě na toto subalpinské prostředí. To znamená, ta kleč je jednak vytěsňuje přímo, to znamená, že zarůstá jejich biotopy a tyto rostliny a živočichové v podstatě ztrácejí své prostředí. Ty rostliny nebo vůbec ty biotopy tady mohou existovat díky silnému větru a díky velmi malé sněhové pokrývce, která tady, zvlášť v těchto úplně vrcholových polohách. Tomu se říká, jsou to tzv. vyfoukávané alpinské trávníky a na tyto extrémní podmínky je vázáno pouze několik specifických druhů rostlin a následně i živočichů, které vlastně nikde jinde u nás už nenajdeme. Typickým druhem je třeba sítina trojklaná. Tato travina, která roste v těch nejvyšších polohách nebo ve skalních štěrbinách. Dalším druhem, typickým pro vysokohorské polohy Jeseníků, je jestřábník alpský. To jsou ty žluté pampelišky, ta žlutá kvítka, která tady rostou. Můžeme jmenovat violku žlutou sudetskou, zvonek okrouhlolistý, zmiňovali jsme jalovec obecný nízký a celá plejáda dalších druhů. Jsme v Malé kotlině, v nadmořské výšce asi 1250 metrů, což je normálně pásmo horského lesa. Díky tomu, že zde je už tradiční lavinová dráha, tak se zde vlastně udržuje takové bezlesí. Donedávna bylo vlastně z hlavy tady tohoto prostoru, té Malé kotliny porostlé borovicí klečí. V průběhu asi patnácti let se z té centrální části lavinové dráhy podařilo tu kleč odstranit a důsledky se dostavily pro nás překvapivě brzy a překvapivě rychle a s poměrně slušnou intenzitou. Obnovilo se sjíždění a padání lavin a ty důsledky vlastně tady můžeme dobře vidět. Čili vlastně fyzická, mechanická likvidace stojících stromů a díky tomu se tady mohou zachovat ta rostlinná společenstva, která jsou na tom tak cenná a jsou předmětem ochrany a důvodem, proč toto území bylo zařazeno do Národní přírodní rezervace Praděd. Kdyby ta kleč v podstatě zůstala a nebyla vyřezaná, no tak by se sem s dost velkou pravděpodobností postupně zase zpátky natahal horský smrkový les a ty druhy, které jsou světlomilné, které jsou, jak se říká, heliofilní a vázané na tento typ prostředí a tu mozaiku pramenišť a suchých míst a vystupujících skalek, tak by s velkou pravděpodobností z toho prostoru zcela vymizely. Na prameništích zde roste prstnatec fuchsův a na těch suchých místech zase další orchidej, pětiprstka žežulník. Najdeme tady ve vysokobylinných nivách upolíny, oměje a některé další druhy rostlin. Celkový rozsah kleče v podstatě dosahuje téměř 200 hektarů, což je obrovská plocha. My samozřejmě zůstáváme realisti a je nám jasné, že veškerou kleč z Jeseníků nikdy neodstraníme a není to ani nezbytné z pohledu ochrany přírody. Snažíme se kleč vyřezávat v místech, kde je v přímém střetu s předměty ochrany, ať už je to vegetace nebo jsou to vzácné druhy hmyzu nebo jiných živočichů, ptáků apod. Ladislav Hajný, zoolog Správy CHKO Jeseníky: Teďka jsme zrovna kousek od Petrových kamenů, které jsou opředeny těma pověstma, určitě o tom něco víte. Mezi Petrovýma kamenama a Vysokou holí, což je jeden z těch biotopů té lindušky luční a lindušky horské. Lindušky obě dvě, linduška luční i ta linduška horská, hnízdí na zemi v těch travinách, většinou tak pod drnem anebo pod nějakým převisem drnovým apod. V souvislosti s výsadbou kleče, kdy se v podstatě zmenšoval prostor toho biotopu té louky, tak zároveň samozřejmě to omezuje i tu populaci lindušek. Jsou tři místa v republice, kde hnízdí. Jedním z nich je právě Hrubý Jeseník a to díky tomu, že se uchovaly tady ty alpinské hole. Jindřich Chlapek, botanik Správy CHKO Jeseníky: Dneska v době, kdy už se na horách na holých nehospodaří, v podstatě ta historická role kleče, dalo by se říct, byla splněna a už jako takovou ji zde nepotřebujeme. Horské trávníky se zcela zapojily a dneska erozní ohrožení v těchto polohách je dalo by se říct minimální. Ochrana přírody vnímá kleč jako druh nepůvodní, jako druh, který přímo vytěsňuje celou řadu chráněných druhů rostlin i živočichů a v podstatě z našeho pohledu na většině lokalit, kde se vyskytuje, škodí. Je to podloženo celou řadu studií. Na druhou stranu jsou tady zástupci lesníků, kteří kleč zase vnímají jinak. Vidí, že s tím byla spojena spousta práce, tu kleč sem dostat, že ta kleč stále ještě plní tu funkci ochrany horní hranice lesa před lavinami a před extrémními vlivy toho horského počasí. Takže se tak trošku střetáváme, docházíme k určitému kompromisu, hledáme nějaké cesty a alespoň v těch nejcennějších partiích to, zdá se, směřuje k tomu, že by kleč mohla být postupně vyřezávána. Na Keprníku, teď se vlastně nacházíme na jeho vrcholu v nadmořské výšce asi 1420 metrů nad mořem, kleč zde kromě toho, jak už jsem říkal, kromě toho že v podstatě zabírá ten biotop subalpinský, tak taky narušuje jednak svým kořenovým systémem, jednak tím, že v okolí kleče se usazuje v zimě větší množství sněhu a nedochází k vymrzání právě té unikátní formy půdního reliéfu a to jsou ty tufury, to jsou takové kopečky. Tahleta forma reliéfu, tenhleten tvar, na první pohled obyčejný a málo výrazný, je v rámci Jeseníku i v rámci ČR zde v podstatě ojedinělý. Kromě Keprníku se potom v takové pěkné podobě nacházejí zase až daleko na severu, ve Skandinávii. V té kleči a v jejím okolí se usazuje větší množství sněhu, což zabraňuje promrzání půdního profilu nebo vůbec promrzání půdy a tím pádem vlastně i se zcela zastaví vývoj toho kopečku, který je závislý na tom střídavém promrzání a rozmrzání, takže to je vlastně to, proč kleč tady v tomto prostředí vrcholu Keprníku škodí a vadí tady této ojedinělé formě reliéfu, který je vlastně jedním z významných předmětů ochrany v Národní přírodní rezervaci Šerák - Keprník. V podstatě scénář katastrofický by byl takový, že pokud by se s tím nedělalo vůbec nic, tak tyto horské partie, ty horské hole jednou ta kleč zaroste zcela, úplně zcela a všechny tyto zvláštní a unikátní fenomény, které tady jsou, ať už vegetace nebo tady tyto tufury, by v podstatě zanikly. Silvarium.cz

Tweet