Zprávy z tisku
Horákyně na hradě
Prezident Václav Klaus oznámil, že zásadně nemůže souhlasit se zákonem na podporu obnovitelných zdrojů energie – přesto prý zákon nebude vetovat, ale také jej nepodepíše, ačkoliv zákon i bez jeho podpisu vstoupí v platnost. U prezidenta, jenž si úspěšně staví image zásadového muže a přitom si dává pečlivý pozor, aby nepopudil masy, nás už triky z dílny Chytré Horákyně nepřekvapí.
Chytrá Horákyně z pohádky ale byla charakterní, zastávala se spravedlnosti navzdory mínění svého okolí a svůj intelekt použila ke lsti jen tehdy, když musela splnit nesplnitelný úkol svého muže. Po přečtení textu, kterým Klaus (patrně autenticky) zdůvodňuje svůj nestandardní krok, nalézám však i další podstatný rozdíl: Horákyně byla chytrá.
Klausovi na zákoně vadí, že vůbec vznikl, ačkoliv legislativní podporu obnovitelným zdrojům vyžaduje směrnice EU; ta mu samozřejmě vadí také, což zdůrazňuje ještě před argumentací k zákonu samotnému. Měli jsme prý zneužít ustanovení, kterým směrnice umožňuje přizpůsobit svoji implementaci konkrétním podmínkám daného členského státu (ponechme stranou, jak se takové ustanovení slučuje s prezidentovou nálepkou EU jako říše monokulturních autokratických byrokratů).
Zákon podobný těm, které nastartovaly už v 90. letech masivní rozvoj šetrných zdrojů energie v sousedním Německu, Rakousku a dalších evropských zemích, je podle Klause natolik hloupý, „že by jeho autor v žádné zkoušce z toho předmětu neprošel“. Máme tedy velké štěstí, že naši sousedé ani domácí odborníci nemusejí zkoušku u pana profesora české ekonomie absolvovat.
Klaus má naopak štěstí, že nemusí absolvovat zkoušku ze základů ekologie a všeobecného přehledu. Neví totiž, že spalování biomasy na rozdíl od uhlí nebo ropy nepřispívá ke klimatickým změnám – a ještě nám tvrdí opak. Neví, že tempo obnovy biomasy je o mnoho řádů rychlejší než rychlost, jakou vznikala fosilní ložiska (a to pradávno) – a snaží se nám ukázat nesmyslnost této pravdy. Neví, že mechanismus podpory podle zákona nezatíží státní rozpočet ani korunou – a přesto hrozí miliardovými náklady. Neví, že podpora šetrných zdrojů energie povede ke zvýšení ceny elektřiny asi o procento – ale mlčí o tom, že v minulých letech se cena elektřiny zvýšily o mnoho desítek procent mimo jiné vinou chybné investiční politiky ČEZ, kterou chválili on jako premiér a jeho manželka jako členka dozorčí rady této společnosti. Neví, že nové technologie, podpora drobného podnikání a vytváření pracovních míst v regionech patří k základům moderní ekonomiky – a takové prokazatelné přínosy zákona označuje za slepé cesty z 18. století. Neví, že větrné turbíny nevytvářejí hluk větší než ve vánku tiše šumící les, ptáků zabijí o mnoho řádu méně než elektrická vedení či skleněné výškové budovy, a že své okolí zatěžují nepochybně méně než tepelné či jaderné elektrárny, uhelné či uranové doly, o skládkách toxických a radioaktivních odpadů nemluvě.
Klaus jako hlava národa neví, že my Češi patříme z hlediska klimatických změn do první desítky největších znečišťovatelů světa: na každého z nás připadá ročně 11,5 tuny oxidu uhličitého ročně, zatímco průměr EU je 8,5 tuny. Přitom dlouhodobě únosná míra je pod 5 tunami na osobu ročně. Také proto se Česká republika zavázala zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny z dnešních 3,5 procenta na 8 procent v roce 2010 a nově schválený zákon tomu má pomoci. To je o něco více než dvojnásobek, Klausem vyčíslený 1551-násobný nárůst by sotva obstál u jakékoliv zkoušky z matematiky na základní škole.
Klaus nakonec popletl i samotnou proceduru svých pravomocí. Nemůže, jak píše, „vracet do sněmovny zákon bez svého veta, ale i bez svého podpisu“.
Klausovo zdůvodnění však v závěru obsahuje jednu moudrou pravdu: „Je to všechno daleko složitější.“ Český zákon má skutečně některé výrazné nedostatky, to když například mezi zdroje s nárokem na podporu řadí i existující vodní přehrady nebo velké tepelné elektrárny, které přimíchávají do uhlí dřevěnou štěpku. To jsou ale věci, které se můžeme a budeme snažit v budoucnu napravit. Základ už máme, i když bez podpisu Václava Klause.
Jan Beránek, Strana zelených
Datum uveřejnění: 30.4.05
Poslední změna: 30.4.2005
Počet shlédnutí: 111
Horákyně na hradě
Prezident Václav Klaus oznámil, že zásadně nemůže souhlasit se zákonem na podporu obnovitelných zdrojů energie – přesto prý zákon nebude vetovat, ale také jej nepodepíše, ačkoliv zákon i bez jeho podpisu vstoupí v platnost. U prezidenta, jenž si úspěšně staví image zásadového muže a přitom si dává pečlivý pozor, aby nepopudil masy, nás už triky z dílny Chytré Horákyně nepřekvapí.
Chytrá Horákyně z pohádky ale byla charakterní, zastávala se spravedlnosti navzdory mínění svého okolí a svůj intelekt použila ke lsti jen tehdy, když musela splnit nesplnitelný úkol svého muže. Po přečtení textu, kterým Klaus (patrně autenticky) zdůvodňuje svůj nestandardní krok, nalézám však i další podstatný rozdíl: Horákyně byla chytrá.
Klausovi na zákoně vadí, že vůbec vznikl, ačkoliv legislativní podporu obnovitelným zdrojům vyžaduje směrnice EU; ta mu samozřejmě vadí také, což zdůrazňuje ještě před argumentací k zákonu samotnému. Měli jsme prý zneužít ustanovení, kterým směrnice umožňuje přizpůsobit svoji implementaci konkrétním podmínkám daného členského státu (ponechme stranou, jak se takové ustanovení slučuje s prezidentovou nálepkou EU jako říše monokulturních autokratických byrokratů).
Zákon podobný těm, které nastartovaly už v 90. letech masivní rozvoj šetrných zdrojů energie v sousedním Německu, Rakousku a dalších evropských zemích, je podle Klause natolik hloupý, „že by jeho autor v žádné zkoušce z toho předmětu neprošel“. Máme tedy velké štěstí, že naši sousedé ani domácí odborníci nemusejí zkoušku u pana profesora české ekonomie absolvovat.
Klaus má naopak štěstí, že nemusí absolvovat zkoušku ze základů ekologie a všeobecného přehledu. Neví totiž, že spalování biomasy na rozdíl od uhlí nebo ropy nepřispívá ke klimatickým změnám – a ještě nám tvrdí opak. Neví, že tempo obnovy biomasy je o mnoho řádů rychlejší než rychlost, jakou vznikala fosilní ložiska (a to pradávno) – a snaží se nám ukázat nesmyslnost této pravdy. Neví, že mechanismus podpory podle zákona nezatíží státní rozpočet ani korunou – a přesto hrozí miliardovými náklady. Neví, že podpora šetrných zdrojů energie povede ke zvýšení ceny elektřiny asi o procento – ale mlčí o tom, že v minulých letech se cena elektřiny zvýšily o mnoho desítek procent mimo jiné vinou chybné investiční politiky ČEZ, kterou chválili on jako premiér a jeho manželka jako členka dozorčí rady této společnosti. Neví, že nové technologie, podpora drobného podnikání a vytváření pracovních míst v regionech patří k základům moderní ekonomiky – a takové prokazatelné přínosy zákona označuje za slepé cesty z 18. století. Neví, že větrné turbíny nevytvářejí hluk větší než ve vánku tiše šumící les, ptáků zabijí o mnoho řádu méně než elektrická vedení či skleněné výškové budovy, a že své okolí zatěžují nepochybně méně než tepelné či jaderné elektrárny, uhelné či uranové doly, o skládkách toxických a radioaktivních odpadů nemluvě.
Klaus jako hlava národa neví, že my Češi patříme z hlediska klimatických změn do první desítky největších znečišťovatelů světa: na každého z nás připadá ročně 11,5 tuny oxidu uhličitého ročně, zatímco průměr EU je 8,5 tuny. Přitom dlouhodobě únosná míra je pod 5 tunami na osobu ročně. Také proto se Česká republika zavázala zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny z dnešních 3,5 procenta na 8 procent v roce 2010 a nově schválený zákon tomu má pomoci. To je o něco více než dvojnásobek, Klausem vyčíslený 1551-násobný nárůst by sotva obstál u jakékoliv zkoušky z matematiky na základní škole.
Klaus nakonec popletl i samotnou proceduru svých pravomocí. Nemůže, jak píše, „vracet do sněmovny zákon bez svého veta, ale i bez svého podpisu“.
Klausovo zdůvodnění však v závěru obsahuje jednu moudrou pravdu: „Je to všechno daleko složitější.“ Český zákon má skutečně některé výrazné nedostatky, to když například mezi zdroje s nárokem na podporu řadí i existující vodní přehrady nebo velké tepelné elektrárny, které přimíchávají do uhlí dřevěnou štěpku. To jsou ale věci, které se můžeme a budeme snažit v budoucnu napravit. Základ už máme, i když bez podpisu Václava Klause.
Jan Beránek, Strana zelených
Datum uveřejnění: 30.4.05
Poslední změna: 30.4.2005
Počet shlédnutí: 111