Zprávy z tisku
Dřevostavby v ČR
Stavby ze dřeva nejsou v našich zeměpisných končinách ani zdaleka ničím neobvyklým - stačí se podívat na staré roubenky do Orlických hor, na Liberecko... Minulá léta však dřevostavbám příliš nenahrávala. Nyní u nás nastává pozvolná renesance užití dřeva jako plnohodnotného stavebního materiálu.
Lze hovořit o období od roku 2000 dál. Doba pokročila a přinesla společně s novými normami i nové způsoby použití dřeva, než bylo v minulosti zvykem. Otázka zní - jaké výhody plynou z tohoto staronového materiálu? Lze firmám, jež mnohdy nemají delší než desetiletou praxi věřit? A na co si dát pozor?
Rychlost a úspory
Dřevostavby lze z typologického hlediska rozdělit na dva druhy - jedním jsou klasické srubové stavby, do druhé skupiny patří stavby vynášené pouze dřevěným skeletem. V tomto případě jsou stěny vyplněny izolačním materiálem a přebity dřevěnou deskou. Zatímco srub si člověk dnes pořídí víceméně " pro parádu", sendvičové dřevěné konstrukce mají přednost ve výhodné kombinaci materiálu a izolace, navenek však klidně mohou vypadat jako stavby provedené klasickou technikou.
Druhý typ je také prováděn častěji - existují již firmy s vlastním katalogem, kde si lze vybraný dům objednat a nechat postavit jako hrubou stavbu, nebo " na klíč". Jaké výhody z využití této techniky plynou? Nejčastější argumenty znějí: rychlost, výhodná cena a dobré tepelně- technické vlastnosti. O rychlosti výstavby se nedá pochybovat - smontovat předem zhotovené díly nosného skeletu na připravenou základovou desku je otázkou několika týdnů. Celkově stavba ( i s přípravou) vychází na 3 - 4 měsíce ( cca) od objednávky zákazníka.
Potěšující je také minimalizace průvodních nákladů, které vznikají při zdlouhavém, " mokrém" procesu a možnost stavby i v zimě. Nesmíme však zapomínat, že příprava základové desky ( popř. podzemních konstrukcí) u většiny firem již zahrnuta není a zákazník si ji musí dodat z vlastních zdrojů, pokud možno ne během zimy.
Tepelně technické vlastnosti stěny sestávající z minerální, vlnou vyplněného dřevěného skeletu jsou nesporné. I tady se však vyplatí uvažovat - možnosti konstrukce jsou mnohdy zdaleka vyšší, než firmy ve svých katalozích nabízejí. Je- li použito například 100 mm tepelné izolace a 50 mm vyrovnávacího polystyrenu, je současná norma sice dodržena ( resp. o 25% překročena), ale již nenabízí o mnoho víc. Přitom by touto technologií při použití dvojnásobné vrstvy izolačního materiálu bylo možné dosáhnout téměř vlastností nízkoenergetického domu. Hrubá stavba by se však již stěží vešla do milionu korun a obvodové stěny by neměly šířku 320 mm, jak je tomu při onom " povinném minimu". Utvoření kompromisu mezi pořizovací cenou a provozními náklady je však věcí každého zákazníka.
Problémy a jak na ně vyzrát
Ne všichni stavebníci mají k této technologii důvěru. Kromě onoho subjektivního nové- neznámé- nevyzkoušené se jedná o řadu racionálně podložených argumentů, které hovoří proti. Každý problém je však alespoň částečně řešitelný.
První z nevýhod je malá akumulační schopnost dřevostavby. O co se jedná? Laicky řečeno - o nedostatek schopnosti zadržovat teplo v konstrukcích v době, kdy se již netopí. Zatímco z masivní, cihelné konstrukce teplo ( či naopak chládek v létě) příjemně sálá, v dřevostavbě je po poměrně krátké době bez vytápění v místnostech zima. To se negativně projevuje hlavně v přechodném období ( jaro, podzim), kdy je ještě stále třeba topit, přestože v kamenném domě by stačilo už jen lehce přitápět např. pomocí krbových kamen. Nepříjemnost se může stát i v létě - stačí několik deštivých dní, kdy se teploty pohybují okolo deseti - patnácti stupňů a v místnostech se citelně ochladí. Tento nedostatek se dá redukovat např. provedením příček mezi místnostmi z cihel plných či podobného materiálu s vysokou hustotou, tudíž i dobrými akumulačními schopnostmi. Dále lze použít nepálené cihly, jílové vnitřní omítky a v podkrovích, kde je nutné aby konstrukce byla opravdu lehká si lze vypomoci dřevovláknitou deskou.
Dalším krokem stranou od zbytečných problémů je dohled nad dobrou kvalitou materiálu. Dodavatel - stavební firma - by vám měl být schopen na požádání ukázat atest ke dřevu, které je na vaší stavbě použito. Z něho byste se měli dovědět, kdy bylo těženo, jaká je jeho vlhkost v procentech, čím bylo ošetřeno proti houbám a plísním, kolik čítá suků na jednotku plochy a zejména zařazení do třídy kvality. Pro nosnou konstrukci domu smí být použita jedině třída číslo 1. Jak postupovat, nezdá- li se vám materiál dostatečně kvalitní již " od pohledu"? Je- li stavební dílec natolik křivý, že to rozpoznáte pouhým zrakem, žádejte jeho nahrazení dílcem jiným. Máte- li obavu ze škůdců a plísní, žádejte aplikaci ochranného nátěru přímo před svými zraky. A nakonec - použité řezivo (ale ani kulatina) nesmí obsahovat zbytky kůry.
Třetím bolavým místem rodícího se fenoménu " dřevostavba" je náročnost technického provedení v interiéru. Jak známo, kondenzace v dřevostavbách musí být nulová, tudíž je nutné vybavit celou konstrukci tzv. parozábranou. Jedná se o tenkou folii těsně pod sádrokartonem, která zabraňuje vnikání vodních par z interiéru do konstrukce. Musí být dokonale těsná, spojitá- a v tomto místě nastává problém. I kdyby se řemeslníkům nakrásně povedlo provést detaily kolem oken, dveří, zásuvek a instalací, nikdy vám nezaručí, že v budoucnu třeba i vy sami tuto subtilní membránu neprobijete hřebíkem, vrtačkou či dodatečně prováděnou úpravou interiéru. I tady je však možné se bránit, přestože vám už nebude stačit řešení z katalogu. Jednou z možných cest je provedení jakési " předstěny" ze sádrovláknité desky po celém obvodu interiéru. Ztratíte sice několik centimetrů na světlosti, ale získáte mezeru mezi dvěma deskami pro beztrestné vedení téměř jakékoli instalace a také možnost zatloukat a vrtat do vnitřní desky téměř cokoli. I v tomto případě je však lépe počítat s možností, že přes veškerou snahu se nějaká vlhkost do konstrukce stejně dostane. Potom by měla být možnost pro " vydechnutí" směrem ven. Bohužel, skladba, která na vnějším líci nabízí kontaktním způsobem provedený vyrovnávací polystyrén příliš mnoho šancí nedává.
Příkladem prodyšné fasády je naopak dřevěné laťování, nebo vzduchová mezera a dřevovláknitá deska ( herakleit) opatřená prodyšnou omítkou.
Datum uveřejnění: 10.3.06
Poslední změna: 10.3.2006
Počet shlédnutí: 462
Dřevostavby v ČR
Stavby ze dřeva nejsou v našich zeměpisných končinách ani zdaleka ničím neobvyklým - stačí se podívat na staré roubenky do Orlických hor, na Liberecko... Minulá léta však dřevostavbám příliš nenahrávala. Nyní u nás nastává pozvolná renesance užití dřeva jako plnohodnotného stavebního materiálu.
Lze hovořit o období od roku 2000 dál. Doba pokročila a přinesla společně s novými normami i nové způsoby použití dřeva, než bylo v minulosti zvykem. Otázka zní - jaké výhody plynou z tohoto staronového materiálu? Lze firmám, jež mnohdy nemají delší než desetiletou praxi věřit? A na co si dát pozor?
Rychlost a úspory
Dřevostavby lze z typologického hlediska rozdělit na dva druhy - jedním jsou klasické srubové stavby, do druhé skupiny patří stavby vynášené pouze dřevěným skeletem. V tomto případě jsou stěny vyplněny izolačním materiálem a přebity dřevěnou deskou. Zatímco srub si člověk dnes pořídí víceméně " pro parádu", sendvičové dřevěné konstrukce mají přednost ve výhodné kombinaci materiálu a izolace, navenek však klidně mohou vypadat jako stavby provedené klasickou technikou.
Druhý typ je také prováděn častěji - existují již firmy s vlastním katalogem, kde si lze vybraný dům objednat a nechat postavit jako hrubou stavbu, nebo " na klíč". Jaké výhody z využití této techniky plynou? Nejčastější argumenty znějí: rychlost, výhodná cena a dobré tepelně- technické vlastnosti. O rychlosti výstavby se nedá pochybovat - smontovat předem zhotovené díly nosného skeletu na připravenou základovou desku je otázkou několika týdnů. Celkově stavba ( i s přípravou) vychází na 3 - 4 měsíce ( cca) od objednávky zákazníka.
Potěšující je také minimalizace průvodních nákladů, které vznikají při zdlouhavém, " mokrém" procesu a možnost stavby i v zimě. Nesmíme však zapomínat, že příprava základové desky ( popř. podzemních konstrukcí) u většiny firem již zahrnuta není a zákazník si ji musí dodat z vlastních zdrojů, pokud možno ne během zimy.
Tepelně technické vlastnosti stěny sestávající z minerální, vlnou vyplněného dřevěného skeletu jsou nesporné. I tady se však vyplatí uvažovat - možnosti konstrukce jsou mnohdy zdaleka vyšší, než firmy ve svých katalozích nabízejí. Je- li použito například 100 mm tepelné izolace a 50 mm vyrovnávacího polystyrenu, je současná norma sice dodržena ( resp. o 25% překročena), ale již nenabízí o mnoho víc. Přitom by touto technologií při použití dvojnásobné vrstvy izolačního materiálu bylo možné dosáhnout téměř vlastností nízkoenergetického domu. Hrubá stavba by se však již stěží vešla do milionu korun a obvodové stěny by neměly šířku 320 mm, jak je tomu při onom " povinném minimu". Utvoření kompromisu mezi pořizovací cenou a provozními náklady je však věcí každého zákazníka.
Problémy a jak na ně vyzrát
Ne všichni stavebníci mají k této technologii důvěru. Kromě onoho subjektivního nové- neznámé- nevyzkoušené se jedná o řadu racionálně podložených argumentů, které hovoří proti. Každý problém je však alespoň částečně řešitelný.
První z nevýhod je malá akumulační schopnost dřevostavby. O co se jedná? Laicky řečeno - o nedostatek schopnosti zadržovat teplo v konstrukcích v době, kdy se již netopí. Zatímco z masivní, cihelné konstrukce teplo ( či naopak chládek v létě) příjemně sálá, v dřevostavbě je po poměrně krátké době bez vytápění v místnostech zima. To se negativně projevuje hlavně v přechodném období ( jaro, podzim), kdy je ještě stále třeba topit, přestože v kamenném domě by stačilo už jen lehce přitápět např. pomocí krbových kamen. Nepříjemnost se může stát i v létě - stačí několik deštivých dní, kdy se teploty pohybují okolo deseti - patnácti stupňů a v místnostech se citelně ochladí. Tento nedostatek se dá redukovat např. provedením příček mezi místnostmi z cihel plných či podobného materiálu s vysokou hustotou, tudíž i dobrými akumulačními schopnostmi. Dále lze použít nepálené cihly, jílové vnitřní omítky a v podkrovích, kde je nutné aby konstrukce byla opravdu lehká si lze vypomoci dřevovláknitou deskou.
Dalším krokem stranou od zbytečných problémů je dohled nad dobrou kvalitou materiálu. Dodavatel - stavební firma - by vám měl být schopen na požádání ukázat atest ke dřevu, které je na vaší stavbě použito. Z něho byste se měli dovědět, kdy bylo těženo, jaká je jeho vlhkost v procentech, čím bylo ošetřeno proti houbám a plísním, kolik čítá suků na jednotku plochy a zejména zařazení do třídy kvality. Pro nosnou konstrukci domu smí být použita jedině třída číslo 1. Jak postupovat, nezdá- li se vám materiál dostatečně kvalitní již " od pohledu"? Je- li stavební dílec natolik křivý, že to rozpoznáte pouhým zrakem, žádejte jeho nahrazení dílcem jiným. Máte- li obavu ze škůdců a plísní, žádejte aplikaci ochranného nátěru přímo před svými zraky. A nakonec - použité řezivo (ale ani kulatina) nesmí obsahovat zbytky kůry.
Třetím bolavým místem rodícího se fenoménu " dřevostavba" je náročnost technického provedení v interiéru. Jak známo, kondenzace v dřevostavbách musí být nulová, tudíž je nutné vybavit celou konstrukci tzv. parozábranou. Jedná se o tenkou folii těsně pod sádrokartonem, která zabraňuje vnikání vodních par z interiéru do konstrukce. Musí být dokonale těsná, spojitá- a v tomto místě nastává problém. I kdyby se řemeslníkům nakrásně povedlo provést detaily kolem oken, dveří, zásuvek a instalací, nikdy vám nezaručí, že v budoucnu třeba i vy sami tuto subtilní membránu neprobijete hřebíkem, vrtačkou či dodatečně prováděnou úpravou interiéru. I tady je však možné se bránit, přestože vám už nebude stačit řešení z katalogu. Jednou z možných cest je provedení jakési " předstěny" ze sádrovláknité desky po celém obvodu interiéru. Ztratíte sice několik centimetrů na světlosti, ale získáte mezeru mezi dvěma deskami pro beztrestné vedení téměř jakékoli instalace a také možnost zatloukat a vrtat do vnitřní desky téměř cokoli. I v tomto případě je však lépe počítat s možností, že přes veškerou snahu se nějaká vlhkost do konstrukce stejně dostane. Potom by měla být možnost pro " vydechnutí" směrem ven. Bohužel, skladba, která na vnějším líci nabízí kontaktním způsobem provedený vyrovnávací polystyrén příliš mnoho šancí nedává.
Příkladem prodyšné fasády je naopak dřevěné laťování, nebo vzduchová mezera a dřevovláknitá deska ( herakleit) opatřená prodyšnou omítkou.
Datum uveřejnění: 10.3.06
Poslední změna: 10.3.2006
Počet shlédnutí: 462