Zprávy z tisku
Den Země pomohl dostat ekologii do agendy politiků
Washington/Praha 20. dubna (ČTK) - Před 50. lety, 22. dubna 1970, se na různých místech Spojených států shromáždilo na 20 milionů lidí, kteří demonstrovali za zdravější životní prostředí. Kampaní chtěli demonstranti prosadit přijetí nových zákonů o ochraně životního prostředí a prosadit tyto otázky do politické diskuse. Kampaň měla nebývalý ohlas a jejím výsledkem byl vznik Dne Země, který se každý rok 22. dubna slaví po celém světě jako mezinárodního svátek životního prostředí. Od roku 1990 je svátek připomínán i v České republice.
Ilustrační foto: Tommy Clark @ Flickr.com
S myšlenkou masového ekologického happeningu přišel senátor Gaylord Nelson (1916-2005), který se dlouhodobě snažil dostat ekologii na stůl politiků a v USA mj. přispěl k zákazu pesticidu DDT či bojového plynu agent orange. V roce 1970 se Nelson spojil s aktivistou Danielem Hayesem, který pak v dubnu zkoordinoval akci tisíců vysokých škol a univerzit ze všech koutů USA, do níž se zapojilo přes 20 milionů Američanů. Happeningům tehdy přála doba - každou chvíli se někde protestovalo proti konzumní společnosti, establishmentu či válce ve Vietnamu.
Akce, během níž organizátoři volali mimo jiné po využívání obnovitelných zdrojů energie, recyklování odpadů či odstranění chemikálií ničících ozónovou vrstvu, splnila svůj účel. Již v prosinci 1970 vznikla americká Agentura pro životní prostředí (EPA) a v 70. letech se podařilo prosadit v Kongresu několik ekologických zákonů či výrazných legislativních úprav (například v zákoně o čistotě ovzduší či o ochraně ohrožených druhů).
Nicméně Nelson a Hayes nebyli první, kdo zorganizoval svátek modré planety. Již v roce 1970 uspořádalo 21. března v den jarní rovnodennosti San Francisco a několik dalších amerických měst Den Země. Za touto iniciativou stál organizátor mírových kampaní z 60. let Američan John McConnell, který už v roce 1969 oslovil UNESCO s nápadem slavit Den Země a týž rok navrhl vlajku planety Země (její satelitní snímek na modrém pozadí), jež se používá dodnes. Až v roce 1971 se mu ale podařilo prosadit tento svátek na půdě OSN, která si ho poprvé připomněla 20. března 1971.
V následujících letech se oslava Dne Země šířila do celého světa. Masového rozměru nabyla v roce 1990, u příležitosti 20. výročí amerického Dne Země, kdy se k oslavě tohoto svátku připojilo na 200 milionů lidí ve 140 zemích světa, včetně Československa, a poprvé se zapojila například i Čína. Globální akce tehdy mimo jiné pomohla připravit veřejné mínění na první Summit Země, který se konal v Riu de Janeiro o dva roky později.
První mezinárodní konference o životním prostředí pod hlavičkou OSN se konala v červnu 1972. Již na ní byla zmíněna hrozba globálního oteplování, ale přijaty byly jen zásady a doporučení. Díky ní byl vytvořen Program OSN pro životní prostředí (UNEP), koordinující ekologické aktivity OSN, 5. červen se stal Světovým dnem životního prostředí. Druhá ekologická konference OSN se konala až za 16 let v Oslu.
Bezprecedentní akcí byla třetí ekologická konference OSN - Summit Země, na němž se v červnu 1992 v Riu de Janeiro sešlo 108 šéfů států a vlád (zastoupeno bylo 172 zemí). Výsledkem byl mj. akční program Agenda 21, konvence o biodiverzitě či Rámcová konvence OSN o změnách klimatu, která ale ještě nestanovila závazné limity pro snižování emisí. Ty určil v roce 1997 Kjótský protokol, který ale neratifikovaly mj. USA, protože by "poškodil jejich hospodářství" a protože se k závazku snižování emisí nepřipojila Čína ani Indie. Právě USA a Čína jsou přitom největšími znečišťovateli ovzduší na světě. Například Kanada od protokolu odstoupila.
Kjótský protokol o snížení emisí skleníkových plynů nakonec vstoupil v platnost v roce 2005. Podle dokumentu měly být v letech 2008 až 2012 sníženy celkové světové emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů v průměru o 5,2 procenta v porovnání s rokem 1990. Platnost protokolu byla nakonec prodloužena do letošního roku, nahradila ho pařížská úmluva OSN o změně klimatu, která vstoupila v platnost v listopadu 2016. Podle nové globální dohody o klimatu, která byla uzavřena na konferenci v Paříži v prosinci 2015, má být oteplování udrženo pod dvěma stupni Celsia, nejlépe do 1,5 stupně ve srovnání s předindustriálním obdobím. Kritici dohodě vyčítají, že nestanoví pevné a závazné termíny pro omezování emisí.
Během roku si lidé připomínají řadu dalších svátků spojených s ochranou životního prostředí, například Světový den vody (22. březen), Mezinárodní den biodiverzity (22. květen), Světový den boje proti rozšiřování pouští a suchu (19. červen) či Mezinárodní den ochrany ozónové vrstvy (16. září). Letošní rok vyhlásila OSN Mezinárodním rokem biodiverzity.
Zdroj: Tisková zpráva ČTK 20.4.2020
Datum uveřejnění: 20.4.20
Poslední změna: 20.4.2020
Počet shlédnutí: 842
Den Země pomohl dostat ekologii do agendy politiků
Washington/Praha 20. dubna (ČTK) - Před 50. lety, 22. dubna 1970, se na různých místech Spojených států shromáždilo na 20 milionů lidí, kteří demonstrovali za zdravější životní prostředí. Kampaní chtěli demonstranti prosadit přijetí nových zákonů o ochraně životního prostředí a prosadit tyto otázky do politické diskuse. Kampaň měla nebývalý ohlas a jejím výsledkem byl vznik Dne Země, který se každý rok 22. dubna slaví po celém světě jako mezinárodního svátek životního prostředí. Od roku 1990 je svátek připomínán i v České republice.
Ilustrační foto: Tommy Clark @ Flickr.com
S myšlenkou masového ekologického happeningu přišel senátor Gaylord Nelson (1916-2005), který se dlouhodobě snažil dostat ekologii na stůl politiků a v USA mj. přispěl k zákazu pesticidu DDT či bojového plynu agent orange. V roce 1970 se Nelson spojil s aktivistou Danielem Hayesem, který pak v dubnu zkoordinoval akci tisíců vysokých škol a univerzit ze všech koutů USA, do níž se zapojilo přes 20 milionů Američanů. Happeningům tehdy přála doba - každou chvíli se někde protestovalo proti konzumní společnosti, establishmentu či válce ve Vietnamu.
Akce, během níž organizátoři volali mimo jiné po využívání obnovitelných zdrojů energie, recyklování odpadů či odstranění chemikálií ničících ozónovou vrstvu, splnila svůj účel. Již v prosinci 1970 vznikla americká Agentura pro životní prostředí (EPA) a v 70. letech se podařilo prosadit v Kongresu několik ekologických zákonů či výrazných legislativních úprav (například v zákoně o čistotě ovzduší či o ochraně ohrožených druhů).
Nicméně Nelson a Hayes nebyli první, kdo zorganizoval svátek modré planety. Již v roce 1970 uspořádalo 21. března v den jarní rovnodennosti San Francisco a několik dalších amerických měst Den Země. Za touto iniciativou stál organizátor mírových kampaní z 60. let Američan John McConnell, který už v roce 1969 oslovil UNESCO s nápadem slavit Den Země a týž rok navrhl vlajku planety Země (její satelitní snímek na modrém pozadí), jež se používá dodnes. Až v roce 1971 se mu ale podařilo prosadit tento svátek na půdě OSN, která si ho poprvé připomněla 20. března 1971.
V následujících letech se oslava Dne Země šířila do celého světa. Masového rozměru nabyla v roce 1990, u příležitosti 20. výročí amerického Dne Země, kdy se k oslavě tohoto svátku připojilo na 200 milionů lidí ve 140 zemích světa, včetně Československa, a poprvé se zapojila například i Čína. Globální akce tehdy mimo jiné pomohla připravit veřejné mínění na první Summit Země, který se konal v Riu de Janeiro o dva roky později.
První mezinárodní konference o životním prostředí pod hlavičkou OSN se konala v červnu 1972. Již na ní byla zmíněna hrozba globálního oteplování, ale přijaty byly jen zásady a doporučení. Díky ní byl vytvořen Program OSN pro životní prostředí (UNEP), koordinující ekologické aktivity OSN, 5. červen se stal Světovým dnem životního prostředí. Druhá ekologická konference OSN se konala až za 16 let v Oslu.
Bezprecedentní akcí byla třetí ekologická konference OSN - Summit Země, na němž se v červnu 1992 v Riu de Janeiro sešlo 108 šéfů států a vlád (zastoupeno bylo 172 zemí). Výsledkem byl mj. akční program Agenda 21, konvence o biodiverzitě či Rámcová konvence OSN o změnách klimatu, která ale ještě nestanovila závazné limity pro snižování emisí. Ty určil v roce 1997 Kjótský protokol, který ale neratifikovaly mj. USA, protože by "poškodil jejich hospodářství" a protože se k závazku snižování emisí nepřipojila Čína ani Indie. Právě USA a Čína jsou přitom největšími znečišťovateli ovzduší na světě. Například Kanada od protokolu odstoupila.
Kjótský protokol o snížení emisí skleníkových plynů nakonec vstoupil v platnost v roce 2005. Podle dokumentu měly být v letech 2008 až 2012 sníženy celkové světové emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů v průměru o 5,2 procenta v porovnání s rokem 1990. Platnost protokolu byla nakonec prodloužena do letošního roku, nahradila ho pařížská úmluva OSN o změně klimatu, která vstoupila v platnost v listopadu 2016. Podle nové globální dohody o klimatu, která byla uzavřena na konferenci v Paříži v prosinci 2015, má být oteplování udrženo pod dvěma stupni Celsia, nejlépe do 1,5 stupně ve srovnání s předindustriálním obdobím. Kritici dohodě vyčítají, že nestanoví pevné a závazné termíny pro omezování emisí.
Během roku si lidé připomínají řadu dalších svátků spojených s ochranou životního prostředí, například Světový den vody (22. březen), Mezinárodní den biodiverzity (22. květen), Světový den boje proti rozšiřování pouští a suchu (19. červen) či Mezinárodní den ochrany ozónové vrstvy (16. září). Letošní rok vyhlásila OSN Mezinárodním rokem biodiverzity.
Zdroj: Tisková zpráva ČTK 20.4.2020
Datum uveřejnění: 20.4.20
Poslední změna: 20.4.2020
Počet shlédnutí: 842