"Pokud chce Česká republika patřit mezi kulturní země Evropy, nemůže dále tolerovat špinavý kšeft se zahrabáváním odpadků pod zem a ničením životního prostředí," řekl předseda výkonné rady teplárenského sdružení ČR Mirek Topolánek.

Legislativa Evropské unie považuje skládkování za nejméně vhodnou formu odstraňování odpadů, řada zemí EU již uplatňuje pro komunální odpad jeho úplný zákaz. Nově schválená Státní politika životního prostředí požaduje "nastavit nově poplatky za ukládání odpadu tak, aby došlo minimálně k vyrovnání tohoto z pohledu ochrany životního prostředí nejméně vhodného způsobu nakládání s odpady s náklady vhodnějšího způsobu."

"Další přešlapování na místě si nemůžeme dovolit. Česká republika potřebuje rychlou změnu odpadové legislativy, která ekonomicky znevýhodní skládkování komunálního odpadu," řekl Mirek Topolánek.

Alternativami skládkování je recyklace a energetické využití komunálního odpadu. Tyto možnosti jsou v ČR zcela účelově stavěny do protikladu. Ve vyspělých zemích se však vždy uplatňují paralelně, protože zdaleka ne všechen komunální odpad je možné a rozumné recyklovat.

"Země s vyspělým odpadovým hospodářstvím dokáží recyklovat a kompostovat mezi 50 až 65 % komunálního odpadu, zbytek se využívá pro výrobu energie. Pokud chceme skoncovat se skládkováním, bez energetického využití odpadu se neobejdeme," řekl ředitel Teplárenského sdružení ČR Martin Hájek a dodal: "Energeticky se využívá pouze takový odpad, který se už nedá dále efektivně vytřídit nebo jinak zpracovat."

Sousední Rakousko využívá energeticky 35 % komunálního odpadu a provozuje 14 zařízení na jeho energetické využití. Ve Švédsku a Dánsku je podíl energetického využití odpadu přes 50 % a provozují tu více než 30 zařízení. Ve Švýcarsku je v provozu 28 zařízení, v celé Evropě pak přibližně 400.

Česká republika se při vstupu do EU zavázala, že do konce letošního roku sníží ve srovnání s rokem 1995 skládkování biologicky rozložitelné složky komunálního odpadu o 50 %. Je zřejmé, že tento cíl nebude splněn a České republice hrozí citelné sankce. Do roku 2020 by navíc podíl skládkování biologicky rozložitelné složky komunálního odpadu měl klesnout pod 35 %.

Biologicky rozložitelná složka odpadu je biomasou a energii z ní získanou lze započítat ve prospěch plnění závazků v oblasti zelené energie. Současně je tímto způsobem možné nahradit uhlí a další fosilní paliva využívaná pro výrobu tepla a elektřiny v teplárnách. Naopak tlející biomasa na skládkách je zdrojem zápachu, skleníkových plynů i potravou pro hejna hlodavců šířících závažné choroby.

Z dat Eurostatu vyplývá, že v roce 2011 každý Čech vyprodukoval 320 kg odpadu, z toho více než 3/4  (264 kg) skončily v popelnici a 54 kg se recyklovalo. Pouze čtvrtinu odpadu vyhozeného do popelnice (58 kg) se podařilo přeměnit na energii a zbylých 206 kg putovalo bez užitku na skládku. Na skládkách tak v roce 2011 skončilo přes 2 miliony tun komunálního odpadu.

V České republice fungují pouze tři zařízení na energetické využití komunálního odpadu s celkovou roční kapacitou 654 tisíc tun odpadu. V roce 2010 bylo energeticky využito 486 tisíc tun odpadu. Vliv těchto zařízení na životní prostředí je zcela zanedbatelný.

Množství emisí v tunách (rok 2010, zdroj ČHMÚ)

Celkové množství polychlorovaných dibenzodioxinů a dibenzofuranů uvolněných do ovzduší při energetickém využití odpadu činilo v roce 2010 přibližně 24 miligramů. Celkové emise dioxinů v ČR nejsou přesně známy, ale pohybují se v řádu 100 000 miligramů za rok.

V zařízení pro energetické využití odpadu jsou veškeré spaliny čištěny, neutralizovány a nepřetržitě kontrolovány, aby do ovzduší neunikaly nebezpečné látky. Sleduje se více látek než u ostatních energetických zařízení a také emisní limity jsou oproti spalování běžných fosilních paliv daleko přísnější. Základem nízkého množství emisí je vysoká teplota spalování a automatické řízení spalovacího procesu. Pro porovnání: Spálením 1 kg komunálního odpadu v domácích kamnech se vypustí do ovzduší stejné množství dioxinů, kolik jich vznikne při spálení 10 tun odpadu v moderním zařízení.

Spálením odpadu dochází ke snížení jeho objemu na desetinu (váhově na čtvrtinu původní hmotnosti). Toxické kovy (arzén, kadmium, rtuť apod.) se převedou na stabilní a nerozpustné formy a ukládají se na zabezpečenou skládku se zamezením kontaminace podzemní vody. Energetické využití odpadu zásadně redukuje množství odpadu, které je potřeba uložit na skládku. Současně umožňuje separovat a bezpečně zneškodnit nebezpečný odpad, který je v případě skládkování rozptýlen ve skládce komunálního odpadu, odkud může později unikat do životního prostředí.

Energetické využití odpadu umožňuje využití cenných surovin ukrytých v odpadu, například železného šrotu nebo barevných kovů. Vzniklé popeloviny se mohou až z 97 % využívat jako druhotná surovina pro stavební a rekultivační činnost. Energie z komunálního odpadu nahrazuje fosilní paliva používaná pro výrobu elektřiny a tepla. Tím chrání životní prostředí hned dvakrát. Jednou před vznikem skládek a podruhé před těžbou fosilních paliv. Energie z více než 2 milionů tun komunálního odpadu uloženého ročně na skládky by mohla nahradit přibližně 1,5 milionu tun hnědého uhlí.

Poznámka: Modré číslo udává počet spaloven komunálního odpadu, oranžové číslo udává miliony tun energeticky využitého odpadu za rok.

Zdroj: EnviWeb