Zprávy z tisku
Charakteristika popela ze spalování dřeva
Vlastnosti dřevního popela jsou dány vlivem mnoha faktorů, především druhem dřeviny či spalovanou částí stromu, geografickou polohou, průběhem spalovacího procesu, teplotou spalování, výskytem nečistot apod.
Vlastnosti
dřevního popela jsou značně variabilní. Proměnlivost vlastností
dřevního popela a jeho podílu po spálení je dána vlivem mnoha
faktorů, především druhem dřeviny či spalovanou částí stromu (kůra,
dřevo, asimilační aparát, pařezy), geografickou polohou zejména ve
vztahu k průmyslové výrobě, průběhem spalovacího procesu, teplotou
spalování, technologií odlučování prachových částic, spoluspalování
dendromasy s jinými palivy nebo výskytem nečistot (vliv těžební
technologie, shromažďování a skladování).
Dřevní popel je jemný, porézní a
silně alkalický (pH 9,5–13) materiál s dobrými sorpčními schopnostmi
(plocha aktivního povrchu se v závislosti na obsahu uhlíku v popelu a
teplotě spalování pohybuje od 5–105 m2/g). Dřevní popel
tvoří celé velikostní rozmezí částic, od nejjemnějšího popílku (0–1
mm) po největší frakce tvořené spečeninami. Objemová hmotnost je 0,27 g
. cm–3. Dřevní popel obsahuje mnoho makro- i mikroelementů,
zejména pak vysoký podíl Ca, K, Mg a P. Obsah dusíku, který během
spalování biomasy přechází téměř úplně do plynné fáze, je minimální.
Dokonalým spálením dřevní hmoty vzniká 2–10 % popela.
Určité riziko mohou představovat
těžké kovy obsažené v dřevním popelu. V případě popela z biomasy je z
ekologického hlediska závažná především koncentrace Cd a Zn. Množství
těžkých kovů vázaných v jednotlivých produktech spalování (podroštový
a úletový popel) je významně ovlivněno jejich obsahem ve spalované
biomase, chováním těžkých kovů během procesu spalování i způsobem
odlučování jednotlivých frakcí popela a způsobem jejich odvádění ze
spalovacího zařízení. Koncentrace těžkých kovů je pak zvýšena při
spalování dendromasy znečištěné různými příměsmi (např. nátěrovými
hmotami).
Těkavé těžké kovy (Cd, Hg, Se, Pb
aj.) se koncentrují v jemných částicích popílku zachycovaného v
elektrostatickém filtru, tkaninovém filtru, případně v kondenzačním
kalu v zařízeních na kondenzaci spalin a limitují tak další využití
tohoto popela z hlediska vnosu rizikových látek do životního
prostředí. Nejjemnější popílek tvoří kolem 2 až 10 % hmotnosti
celkového odpadního popela, přičemž bylo prokázáno, že je v něm
obsaženo 30–60 % celkového Cd a 25–50 % Zn obsažených v biopalivu.
Proto se obecně doporučuje tuto část popela odděleně shromažďovat a
deponovat, případně materiálně zhodnotit (např. výrobou stavebních
materiálů). Zbylý materiál, tedy směs podroštového a hrubé frakce
úletového popela (popílek z vratných komor a cyklónů pro odloučení
největších frakcí), je pak možné využít.
Datum uveřejnění: 26.6.07
Poslední změna: 26.6.2007
Počet shlédnutí: 548
Charakteristika popela ze spalování dřeva
Vlastnosti dřevního popela jsou dány vlivem mnoha faktorů, především druhem dřeviny či spalovanou částí stromu, geografickou polohou, průběhem spalovacího procesu, teplotou spalování, výskytem nečistot apod.
Vlastnosti
dřevního popela jsou značně variabilní. Proměnlivost vlastností
dřevního popela a jeho podílu po spálení je dána vlivem mnoha
faktorů, především druhem dřeviny či spalovanou částí stromu (kůra,
dřevo, asimilační aparát, pařezy), geografickou polohou zejména ve
vztahu k průmyslové výrobě, průběhem spalovacího procesu, teplotou
spalování, technologií odlučování prachových částic, spoluspalování
dendromasy s jinými palivy nebo výskytem nečistot (vliv těžební
technologie, shromažďování a skladování).
Dřevní popel je jemný, porézní a
silně alkalický (pH 9,5–13) materiál s dobrými sorpčními schopnostmi
(plocha aktivního povrchu se v závislosti na obsahu uhlíku v popelu a
teplotě spalování pohybuje od 5–105 m2/g). Dřevní popel
tvoří celé velikostní rozmezí částic, od nejjemnějšího popílku (0–1
mm) po největší frakce tvořené spečeninami. Objemová hmotnost je 0,27 g
. cm–3. Dřevní popel obsahuje mnoho makro- i mikroelementů,
zejména pak vysoký podíl Ca, K, Mg a P. Obsah dusíku, který během
spalování biomasy přechází téměř úplně do plynné fáze, je minimální.
Dokonalým spálením dřevní hmoty vzniká 2–10 % popela.
Určité riziko mohou představovat
těžké kovy obsažené v dřevním popelu. V případě popela z biomasy je z
ekologického hlediska závažná především koncentrace Cd a Zn. Množství
těžkých kovů vázaných v jednotlivých produktech spalování (podroštový
a úletový popel) je významně ovlivněno jejich obsahem ve spalované
biomase, chováním těžkých kovů během procesu spalování i způsobem
odlučování jednotlivých frakcí popela a způsobem jejich odvádění ze
spalovacího zařízení. Koncentrace těžkých kovů je pak zvýšena při
spalování dendromasy znečištěné různými příměsmi (např. nátěrovými
hmotami).
Těkavé těžké kovy (Cd, Hg, Se, Pb
aj.) se koncentrují v jemných částicích popílku zachycovaného v
elektrostatickém filtru, tkaninovém filtru, případně v kondenzačním
kalu v zařízeních na kondenzaci spalin a limitují tak další využití
tohoto popela z hlediska vnosu rizikových látek do životního
prostředí. Nejjemnější popílek tvoří kolem 2 až 10 % hmotnosti
celkového odpadního popela, přičemž bylo prokázáno, že je v něm
obsaženo 30–60 % celkového Cd a 25–50 % Zn obsažených v biopalivu.
Proto se obecně doporučuje tuto část popela odděleně shromažďovat a
deponovat, případně materiálně zhodnotit (např. výrobou stavebních
materiálů). Zbylý materiál, tedy směs podroštového a hrubé frakce
úletového popela (popílek z vratných komor a cyklónů pro odloučení
největších frakcí), je pak možné využít.
Datum uveřejnění: 26.6.07
Poslední změna: 26.6.2007
Počet shlédnutí: 548