Zprávy z tisku
Brazílie v etanolovém opojení
Produkce etanolu v Brazílii výrazně stoupá. Pěstování a sklizeň hlavní suroviny – cukrové třtiny – však probíhá za nelidských podmínek.
Ačkoli je to často popíráno, sociální poměry při sklizni cukrové třtiny v Brazílii jsou skutečně katastrofální. Německý časopis Der Spiegel v lednu informoval o etanolových plánech Brazílie a o žalostných podmínkách dělníků při sklizni, kteří za ambiciózní cíle své země riskují zdraví.
Brazílie a její plány produkce etanolu
Podle představy brazilské vlády by se země v roce 2030 měla stát největším dodavatelem pohonných látek na světě. Brazílie by mohla podle mínění expertů pokrýt okolo čtvrtiny celosvětové spotřeby etanolu. K tomu by však musela produkce etanolu ještě výrazně stoupnout. Brazílie vyrobila v roce 2008 téměř 26 mil. m3 etanolu a do roku 2017 hodlá zvýšit objem výroby na 53 mil. m3 ročně.
Sklizeň cukrové třtiny je tvrdá práce
Jakou cenu tyto ambiciózní plány mají, ukazuje příklad ze severovýchodní Brazílie. V této oblasti není možná mechanizovaná sklizeň, již po generace se sklízí ručně. Plantáže se vypalují, aby se zaplašili hadi, zahubili sklípkani a především spálily ostré listy cukrové třtiny. Mezi doutnajícími ohnisky se pohybují stovky dělníků s mačetami a sklízí stvoly, které odolaly plamenům a z nichž se poté destiluje etanol. Dělníci pracují šest dní v týdnu a jejich měsíční mzda činí 400 realů (zhruba 130 EUR). Většina dělníků neumí číst a psát, zato však již od dětství zná zákony plantáže. První zní: neexistuje žádný zákon kromě slova předáka. Ten určuje, kdo smí pracovat a kdo ne. Kdo se zraní nebo nevydrží nelidské podmínky, je propuštěn. Stěžovat si nemá smysl – kdo tak učiní, je ještě bedlivěji sledován. A protože v této oblasti nemají lidé jinou práci, musí se s ní spokojit.
Důsledná státní kontrola je nemožná
Úřadům chybí kontroloři, kteří by zajišťovali důsledný dohled na plantážích a v zařízeních na výrobu cukru a etanolu. Jsou si vědomy, že práce na plantážích s cukrovou třtinou je mnohem nebezpečnější, než je přípustné.
Aplikuje se velké množství pesticidů – ručně a bez ochranného oděvu. To vede k poškození zdraví a někdy i k intoxikaci. Pracovní podmínky jsou tak otřesné, že úřady zavádí četné postupy kvůli proviněním proti všem možným nařízením, někdy dokonce kvůli držení otroků.
Die Zuckerrübenzeitung, 2009, č. 2, s. 1
Zdroj: Agronavigátor
Datum uveřejnění: 30.3.09
Poslední změna: 30.3.2009
Počet shlédnutí: 212
Brazílie v etanolovém opojení
Produkce etanolu v Brazílii výrazně stoupá. Pěstování a sklizeň hlavní suroviny – cukrové třtiny – však probíhá za nelidských podmínek.
Ačkoli je to často popíráno, sociální poměry při sklizni cukrové třtiny v Brazílii jsou skutečně katastrofální. Německý časopis Der Spiegel v lednu informoval o etanolových plánech Brazílie a o žalostných podmínkách dělníků při sklizni, kteří za ambiciózní cíle své země riskují zdraví.
Brazílie a její plány produkce etanolu
Podle představy brazilské vlády by se země v roce 2030 měla stát největším dodavatelem pohonných látek na světě. Brazílie by mohla podle mínění expertů pokrýt okolo čtvrtiny celosvětové spotřeby etanolu. K tomu by však musela produkce etanolu ještě výrazně stoupnout. Brazílie vyrobila v roce 2008 téměř 26 mil. m3 etanolu a do roku 2017 hodlá zvýšit objem výroby na 53 mil. m3 ročně.
Sklizeň cukrové třtiny je tvrdá práce
Jakou cenu tyto ambiciózní plány mají, ukazuje příklad ze severovýchodní Brazílie. V této oblasti není možná mechanizovaná sklizeň, již po generace se sklízí ručně. Plantáže se vypalují, aby se zaplašili hadi, zahubili sklípkani a především spálily ostré listy cukrové třtiny. Mezi doutnajícími ohnisky se pohybují stovky dělníků s mačetami a sklízí stvoly, které odolaly plamenům a z nichž se poté destiluje etanol. Dělníci pracují šest dní v týdnu a jejich měsíční mzda činí 400 realů (zhruba 130 EUR). Většina dělníků neumí číst a psát, zato však již od dětství zná zákony plantáže. První zní: neexistuje žádný zákon kromě slova předáka. Ten určuje, kdo smí pracovat a kdo ne. Kdo se zraní nebo nevydrží nelidské podmínky, je propuštěn. Stěžovat si nemá smysl – kdo tak učiní, je ještě bedlivěji sledován. A protože v této oblasti nemají lidé jinou práci, musí se s ní spokojit.
Důsledná státní kontrola je nemožná
Úřadům chybí kontroloři, kteří by zajišťovali důsledný dohled na plantážích a v zařízeních na výrobu cukru a etanolu. Jsou si vědomy, že práce na plantážích s cukrovou třtinou je mnohem nebezpečnější, než je přípustné.
Aplikuje se velké množství pesticidů – ručně a bez ochranného oděvu. To vede k poškození zdraví a někdy i k intoxikaci. Pracovní podmínky jsou tak otřesné, že úřady zavádí četné postupy kvůli proviněním proti všem možným nařízením, někdy dokonce kvůli držení otroků.
Die Zuckerrübenzeitung, 2009, č. 2, s. 1
Zdroj: Agronavigátor
Datum uveřejnění: 30.3.09
Poslední změna: 30.3.2009
Počet shlédnutí: 212