Půdy znečištěné polutanty anorganického, ale i organického charakteru představují potenciální riziko kontaminace potravinového řetězce a zásob podzemní vody. Za účelem optimálního využití půdního fondu byla vypracovaná kategorizace půd z hlediska citlivosti vůči zatížení těžkými kovy. V případě extrémních hodnot rizikových prvků se doporučuje vyjmout půdu ze zemědělského půdního fondu a sanovat ji vhodnou remediační technologií za účelem její dekontaminace.

Remediační techniky lze rozdělit do dvou skupin: nepřímé a přímé. Nepřímé remediace (ex situ) se zabývají úpravou (sanací) vytěžené půdy a to buď na místě (on situ) nebo speciálními úpravami mimo místa znečištění podle konkrétních podmínek. Přímé remediace (in situ) se uskutečňují přímo na místě úpravou znečištěné půdy anebo podzemní vody.

Přehled remediačních technik je uveden v tabulce. V příloze je uvedena přehledová práce, která se zabývá využitím rostlin a mikroorganismů k dekontaminaci těžkých kovů

Tabulka: Přehled remediačních technik a jejich principů 

Metoda	Hlavní procesy
	fyzikální	chemické	biologické
Organické polutanty:
– extrakce parou – termické techniky – chemická oxidace – reaktivní bariery a omezující metody – bioremediace – přirozené zředění – fytoremediace	x	x
	x
		x
	x	x	x
			x
	x	x	x
			x
Anorganické polutanty:
– vyplavování (in situ) – elektrokinetická metoda – fytoextrakce – fytostabilizace – bioremediace – zpevňování a stabilizace – vitrifikace (in situ)	x	x
	x	x
			x
			x
			x
	x	x
	x

Příloha : Chem. Listy 99, 2005, č. 10, s. 682–693 [pdf ; 479635 bytů]