Zprávy z tisku
Bionafta se vyplatí
Firmy ze všech oblastí se v současnosti zabývají otázkou, jak a kde ušetřit. V případě, že provozují větší flotilu automobilů, hledají jakýkoliv způsob, jak snížit náklady za palivo.
Jednou z mnoha možností je používání biopaliv, v
případě nákladních vozidel bionafty. Jak SMN30 (směsná motorová nafta),
tak i B100 (čistá bionafta) přináší uživatelům s vysokou spotřebou
výrazné úspory, na druhou stranu mají tato paliva i svá negativa. Firmy i
jejich zaměstnanci se je musí naučit používat, protože obecně vyžadují
více kontroly a servisu než klasická nafta, což kromě jiného klade
časové nároky.
SMN30 je v průměru zhruba o 2 až 2,50 Kč levnější než nafta a u B100
činí rozdíl v současnosti asi 4 až 4,50 Kč. Vzhledem k vedlejším výdajům
se B100 začne u kamionu vyplácet v okamžiku, kdy je rozdíl mezi naftou a
bionaftou minimálně 2,50, odhaduje ředitel Českého sdružení pro biomasu
CZ Biom
Jiří Trnka. SMN30 se nabízí u asi 160 veřejných čerpacích stanic a B100
přibližně u 50, přičemž vedle toho existují ještě neveřejné stanice.
Spotřeba biopaliv v ČR roste, v roce 2010 se projezdilo 184 tis. t
bionafty, v roce 2011 to bylo již 245 tis. t. Podle Jiřího Trnky je v
našich podmínkách reálné, že do roku 2020 budou v Čechách vyrobená
biopaliva tvořit 10 % všech pohonných hmot. V ČR je pět výroben, které v
roce 2011 vyrobily přes 210 tis. t bionafty. V současné době se
přimíchává do veškeré běžné motorové nafty biosložka do 7 % objemu.
Čistá biopaliva jsou osvobozena kvůli nižší produkci emisí
od spotřební daně, u směsných paliv s vysokým obsahem biosložky je pak
od daně osvobozen její podíl, proto je bionafta levnější než klasická
motorová nafta. Podle Trnky je v české společnosti rozšířená nedůvěra
vůči bionaftě, která ale postupně opadává, a spotřeba tohoto paliva se
zvyšuje. "Největší využití bionafty je v dopravě, chceme ji ale zavést i
jako palivo pro zemědělské stroje," řekl Trnka. Podle něj bionaftu
zkoušela například již řada dopravních podniků a jezdí na ni také mnoho
stavebních firem.
SMN30 A B100
Jako náhrada motorové nafty se používají metylestery mastných kyselin
(FAME). V Česku je nejrozšířenější metylester řepkového oleje (MEŘO),
který se vlastnostem motorové nafty blíží nejvíce. Hlavní surovinou pro
výrobu je tedy řepkový olej, ale mohou se použít i živočišné tuky,
případně směs rostlinných a živočišných tuků.
Obecně je podstatou výroby bionafty tzv. transesterifikace, do které
vstupuje olej z olejnatých rostlin (sója, řepka, slunečnice) nebo
živočišného původu a metanol. Výstupem je bionafta a vedlejší produkt
- glycerol používaný například ve farmaceutickém nebo potravinářském
průmyslu. Čistý rostlinný olej získaný extrakcí nebo lisováním lze
použít jako palivo v dieselových motorech i přímo bez úpravy, problémem
bývají ale jeho špatné vlastnosti (vysoká viskozita,
špatná stabilita a nízké cetanové číslo). Proto se olej pro pohon v
motorech chemicky upravuje na bionaftu. V českých podmínkách je na
výrobu 1 t bionafty zapotřebí zhruba 2,5 t řepky.
Směsná motorová nafta je speciální český produkt, který tvoří
minimálně 30% bionafty, zbytek je fosilní motorová nafta. Prodává se pod
různými názvy, jako SMN 30, Ekodiesel, Biodiesel, Setadiesel, a mohou
ji tankovat všechny moderní diesely bez nutnosti výrazných úprav. Čistá
bionafta je na českém trhu k dostání pod názvem B100. "Zhruba od roku
1996 se u naftových motorů začaly používat odolnější materiály především
v palivové soustavě, které nemají s bionaftou problémy. Přesto u
starších aut doporučujeme kontrolovat těsnost potrubí," říká Jiří Trnka.
Agropodnik Jihlava testoval v rámci pilotní studie využití bionafty u
dvou užitkových zemědělských strojů - traktorů značky John Deere a
Zetor. "Provoz na bionaftu SMN30 se podle našich propočtů vyplatí.
Samozřejmě je třeba dodržet kázeň při skladování paliva. Podstatné však
je, že s SMN30 lze plnohodnotně nahradit běžnou motorovou naftu, úspory
pak jsou na úrovni 1,50 Kč na jeden litr oproti naftě běžné. A není tomu
tak jen u agrosektoru. Využitelný je samozřejmě i ve firmách jiného
zaměření, které si navíc v průběhu letní sezóny mohou svoje úspory ještě
zvýšit díky čisté bionaftě B100," rozebíral studii Miroslav Bažanta z
Agropodniku Jihlava.
Motory, které jsou v dobrém technickém stavu a které používají
kvalitní bionaftu, nemívají s tímto palivem problémy. "Naopak u motorů s
velkými vůlemi, se špatnou funkcí vstřiku nebo zapalování směsi by
mohly nastat. Problémy rovněž nastávají v případě nedodržování
pravidelného servisu nebo špatné péče o palivo. To je důvod, proč jsou
ideálním subjektem pro implementaci bionafty spíše menší firmy, kde lze
uhlídat provozní kázeň, lidé mají k autům vztah a dodržuje se dostatečná
obrátkovost paliva jak v autech, tak na čerpací stanici. V tom je
bionafta jiná - vyžaduje péči více než nafta, ale ta se vrátí v podobě
úspory," uvádí Jiří Trnka.
VÝHODY A NEVÝHODY
Právě cena je hlavním pozitivem při užívání paliva SMN30. "Kromě
úspor je zde i praktický pozitivní efekt. Toto palivo má vyšší mazivost,
což se pozitivně projevuje na chodu motoru a zvýšení životnosti
mechanických částí, navíc produkuje nižší emise polétavého prachu, síry a
CO2," řekl ředitel CZ Biom Jiří Trnka.
Zároveň však zmínil, že je třeba si uvědomit některé specifické
aspekty směsné motorové nafty. Ta má totiž výrazné čisticí vlastnosti,
což znamená, že následkem jejího používání je potřeba častěji měnit
palivový i olejový filtr a olej, protože kvůli čisticím účinkům paliva
jsou rozpuštěné a usazené nečistoty odvedeny právě do filtrů. Toto je
důležité hlavně při přechodu na směsnou motorovou naftu, kdy se
nečistoty z motoru usadí v olejovém filtru najednou. Podle informací CZ
Biom se u starších vozidel doporučuje kontrolovat těsnost gumového
těsnění a hadiček, či spíše výměna za nové z odolnějších materiálů.
"Bionafta je sice bezproblémově použitelná v jakémkoliv naftovém motoru,
zároveň však právě kvůli čisticím vlastnostem vyžaduje použití
odolnějších materiálů v palivové soustavě. Měla by být také méně
využívána u často odstavovaných vozidel. Palivo má totiž jistou
biodegradabilitu, může se tedy při neužívání rychleji kazit," dodal
Trnka.
Směsnou motorovou naftu tvoří minimálně 30 % biosložky a zbytek
motorová nafta. Tento poměr je však specifický pro Českou republiku; v
Evropě nebo v USA se prodává směsná motorová nafta s nižším podílem
biosložky - MEŘO je v ní pouze 20 %.
Čistá bionafta je palivo se 100% obsahem biosložky a je vhodná spíše
pro novější diesely. Při spalovacím procesu lépe shoří, a tím výrazně
snižuje množství CO2, pevných částic, síry a aromatických částic
vypouštěných do ovzduší a výrazně snižuje kouřivost motoru. Bionafta je
také velmi dobře odbouratelná, a to z 98 % v průběhu 3 týdnů.
Bionafta není příliš stabilní, a proto není dobré ji dlouho
skladovat. Z tohoto pohledu je důležitá vyšší obrátkovost - doporučená
doba skladovatelnosti bionafty je jeden měsíc, potom by mohla
degradovat. Doporučuje se rovněž nenechávat auto s natankovanou
bionaftou dlouho stát, což u vytížených nákladních vozidel nehrozí.
Nevýhodou bionafty je i to, že tuhne už při -10 °C a že nižší energetická hodnota se projevuje nižším výkonem motoru (o 3 až 8 %) a vyšší spotřebou paliva (o 5 až 10 %).
Přesto se vyplatí, a to především v nákladní dopravě. "Je to ideální
palivo pro firmy s vlastní čerpací stanicí. Je přibližně o 4 Kč levnější
než klasická nafta, takže i přes nižší výhřevnost se finančně vyplatí,"
vysvětloval Jiří Trnka.
Podle sdružení Biom CZ brání ještě většímu rozšíření zejména odpor
rafinérií, pro které je toto palivo zdatným konkurentem, a některých
automobilek, které se obávají poškození motorů. Že jde o obavy do značné
míry přehnané, dokazují poslední vyjádření francouzských automobilek,
které použití bionafty ve svých motorech již připouštějí.
GLOBÁLNÍ ASPEKT
Podle kritiků masivní pěstování plodin určených k výrobě biopaliv
přispívá ke zvýšení cen potravin, hlavně v důsledku záboru značné části
půdy pro nepotravinové využití plodin, což se projevuje zejména v
nejchudších státech světa; navíc dochází k degradaci půdy a příliš
vysokým a nevýhodným státním výdajům na pěstování těchto plodin.
Podle Trnky jde spíše o přístup k dané problematice: "My propagujeme
česká certifikovaná biopaliva na českém trhu v rozumném množství.
Nesnažíme se zachránit svět před hladomorem. My se rozumným přístupem
snažíme pomoct českým zemědělcům a českým výrobcům biopaliv k odbytu
jejich produkce. Pokud se suroviny nepřeváží přes celou zeměkouli, je
ochrana klimatu i ovzduší při použití evidentní, což dokazuje i
bezproblémová certifikace udržitelnosti výroby všech českých výrobců biopaliv. Zároveň neříkáme, že biopaliva ze 100 % nahradí fosilní paliva
- to je nesmysl. Podle nás je rozumným cílem v českých podmínkách
nahradit biopalivy cca 10 % fosilních paliv. Na to je v České republice
dostatek půdy i výrobních kapacit. Co se týká podpory ze strany státu,
Českou republiku stojí implementace biopaliv zhruba miliardu Kč ročně.
Když si spočítáme, kolik stát vybere daní v celém zpracovatelském
řetězci, zvýšení příjmu z DPH, počet vytvořených pracovních míst, údr
žbu kulturní zemědělské krajiny a další externality, stát na biopalivech
z makroekonomického hlediska vydělává."
Podle studie Energetické, ekonomické a ekologické
hodnocení biopaliv od Ladislava Jelínka a Tomáše Medonose musí
hodnocení produkce a využívání biopaliv zohledňovat aspekty, jako
zajištění potravin a zdrojů pro jejich výrobu, ekonomiku výroby
biosložek, energetickou bilanci celého procesu a také ekologické
hodnocení. "Za předpokladu progresivně ubývajících zásob ropy a plynu se
jeví produkce biopaliv jako nevyhnutelná, ale biopaliva jsou a patrně i
do budoucna budou konkurenceschopná pouze ve vhodně zvoleném mixu
obnovitelných (a dočasně i neobnovitelných) energií. Bez veřejné podpory
není většina biopaliv vyráběných v ČR uplatnitelná na trhu - jejich
dočasné podporování je ovšem nutné chápat jako mezičlánek na cestě k
trvale udržitelné obnovitelné energetické výrobě. Relativně krátké
zkušenosti s masivnějším využíváním biopaliv opět dokazují, že úsporná
opatření v oblasti spotřeby energií by měla být minimálně stejně
důležitá jako v oblasti hledání alter nativních zdrojů energií," uvádí
studie.
PRAXE
Z výčtu vlastností bionafty či směsné nafty do značné míry vyplývá i
její použitelnost ve firemních flotilách. B100 je palivo, o které se
firma musí starat. Při zavádění doporučuje sdružení CZ Biom zejména
výběr zavedeného dodavatele bionafty. V nádržích čerpací stanice i v
automobilech je dále nutné kontrolovat obrátkovost; u vozidel
logistických provozů či firem se však tato starost v případě neustálé
vytíženosti značně snižuje. Řidiči by měli pokud možno tankovat ve
vlastní čerpací stanici a měly by se důsledně dodržovat zkrácené cykly
výměny oleje a filtrů. Pokud čeká řidiče v zimě delší cesta, měli by
sledovat vývoj počasí, aby jim nezamrzla nádrž. Některé firmy kvůli tomu
přecházejí v zimním období na provoz se směsnou motorovou naftou SMN30.
Bionafta s sebou přináší ještě jedno nebezpečí. Jelikož se vlastně
čerpá jiné palivo, než je zapsané v technickém průkazu, dochází
teoreticky ke ztrátě záruky a záručního servisu vozidla. Provoz na
směsnou motorovou naftu však řada výrobců uznává, ale její cena již není
vzhledem k vysokému podílu klasické nafty tak výhodná. Také pojišťovna,
pokud se v případě nehody zjistí, že vozidlo čerpalo jiné palivo než
předepsané, nemusí teoreticky pojistnou událost proplatit. "Problém
SMN30 je to, že jde o českou specialitu, kterou zatím převzala pouze
Francie. Jsme příliš malý trh, než aby se někomu vyplatila homologace na
toto palivo. Ve Francii je to jiné a řada automobilek nabízí auta
homologovaná na směsnou naftu, např. Peugeot nebo Renault. Co se týká
nákladních vozů, mnoho z nich připouští použití SMN30, několik jich
připouští i B100, ovšem za určitých podmínek. To je právě největší
problém, proč se automobilky do homologace nehrnou - použití biopaliv
není bezproblémo vé a něco o nich musíte vědět. Prostě není pro
každého," doplňuje Jiří Trnka.
Další otázkou je dodržování zákona o podmínkách provozu vozidel na
pozemních komunikacích. Teoreticky je čerpání bionafty přestupkem, pokud
není zapsaná v dokladech vozidla. Podle vyjádření ministerstva dopravy
pro CZ Biom "nelze jednoznačně předjímat postih za uvedené jednání,
protože bude vždy záležet na konkrétních okolnostech daného případu."
Dosud zřejmě není známý případ, kdy by provozovatel vozidla dostal
sankci za čerpání bionafty nebo směsné nafty. "Nevím o něm. Problém je
to jen teoretický. Pokud se v motoru nachází bionafta, naměří se
podstatně nižší emise, ale o to snad jde. Osobně si myslím, že stanice
technické kontroly by se měly zaměřit na problémy a úpravy, které jsou
nebezpečné z hlediska provozu nebo znečištění životního prostředí. To
byl také záměr zákona o provozu na pozemních komunikacích. Provoz na
biopaliva má z tohoto pohledu efekt opačný, tj. kladný," uzavírá Jiří
Trnka.
Výkonný ředitel CZ Biom Jiří Trnka
Zdroj: EnviWeb
Datum uveřejnění: 8.6.12
Poslední změna: 8.6.2012
Počet shlédnutí: 2114
Bionafta se vyplatí
Firmy ze všech oblastí se v současnosti zabývají otázkou, jak a kde ušetřit. V případě, že provozují větší flotilu automobilů, hledají jakýkoliv způsob, jak snížit náklady za palivo.
Jednou z mnoha možností je používání biopaliv, v
případě nákladních vozidel bionafty. Jak SMN30 (směsná motorová nafta),
tak i B100 (čistá bionafta) přináší uživatelům s vysokou spotřebou
výrazné úspory, na druhou stranu mají tato paliva i svá negativa. Firmy i
jejich zaměstnanci se je musí naučit používat, protože obecně vyžadují
více kontroly a servisu než klasická nafta, což kromě jiného klade
časové nároky. SMN30 je v průměru zhruba o 2 až 2,50 Kč levnější než nafta a u B100
činí rozdíl v současnosti asi 4 až 4,50 Kč. Vzhledem k vedlejším výdajům
se B100 začne u kamionu vyplácet v okamžiku, kdy je rozdíl mezi naftou a
bionaftou minimálně 2,50, odhaduje ředitel Českého sdružení pro biomasu
CZ Biom
Jiří Trnka. SMN30 se nabízí u asi 160 veřejných čerpacích stanic a B100
přibližně u 50, přičemž vedle toho existují ještě neveřejné stanice. Spotřeba biopaliv v ČR roste, v roce 2010 se projezdilo 184 tis. t
bionafty, v roce 2011 to bylo již 245 tis. t. Podle Jiřího Trnky je v
našich podmínkách reálné, že do roku 2020 budou v Čechách vyrobená
biopaliva tvořit 10 % všech pohonných hmot. V ČR je pět výroben, které v
roce 2011 vyrobily přes 210 tis. t bionafty. V současné době se
přimíchává do veškeré běžné motorové nafty biosložka do 7 % objemu. Čistá biopaliva jsou osvobozena kvůli nižší produkci emisí
od spotřební daně, u směsných paliv s vysokým obsahem biosložky je pak
od daně osvobozen její podíl, proto je bionafta levnější než klasická
motorová nafta. Podle Trnky je v české společnosti rozšířená nedůvěra
vůči bionaftě, která ale postupně opadává, a spotřeba tohoto paliva se
zvyšuje. "Největší využití bionafty je v dopravě, chceme ji ale zavést i
jako palivo pro zemědělské stroje," řekl Trnka. Podle něj bionaftu
zkoušela například již řada dopravních podniků a jezdí na ni také mnoho
stavebních firem. Jako náhrada motorové nafty se používají metylestery mastných kyselin
(FAME). V Česku je nejrozšířenější metylester řepkového oleje (MEŘO),
který se vlastnostem motorové nafty blíží nejvíce. Hlavní surovinou pro
výrobu je tedy řepkový olej, ale mohou se použít i živočišné tuky,
případně směs rostlinných a živočišných tuků. Obecně je podstatou výroby bionafty tzv. transesterifikace, do které
vstupuje olej z olejnatých rostlin (sója, řepka, slunečnice) nebo
živočišného původu a metanol. Výstupem je bionafta a vedlejší produkt
- glycerol používaný například ve farmaceutickém nebo potravinářském
průmyslu. Čistý rostlinný olej získaný extrakcí nebo lisováním lze
použít jako palivo v dieselových motorech i přímo bez úpravy, problémem
bývají ale jeho špatné vlastnosti (vysoká viskozita,
špatná stabilita a nízké cetanové číslo). Proto se olej pro pohon v
motorech chemicky upravuje na bionaftu. V českých podmínkách je na
výrobu 1 t bionafty zapotřebí zhruba 2,5 t řepky. Směsná motorová nafta je speciální český produkt, který tvoří
minimálně 30% bionafty, zbytek je fosilní motorová nafta. Prodává se pod
různými názvy, jako SMN 30, Ekodiesel, Biodiesel, Setadiesel, a mohou
ji tankovat všechny moderní diesely bez nutnosti výrazných úprav. Čistá
bionafta je na českém trhu k dostání pod názvem B100. "Zhruba od roku
1996 se u naftových motorů začaly používat odolnější materiály především
v palivové soustavě, které nemají s bionaftou problémy. Přesto u
starších aut doporučujeme kontrolovat těsnost potrubí," říká Jiří Trnka. Agropodnik Jihlava testoval v rámci pilotní studie využití bionafty u
dvou užitkových zemědělských strojů - traktorů značky John Deere a
Zetor. "Provoz na bionaftu SMN30 se podle našich propočtů vyplatí.
Samozřejmě je třeba dodržet kázeň při skladování paliva. Podstatné však
je, že s SMN30 lze plnohodnotně nahradit běžnou motorovou naftu, úspory
pak jsou na úrovni 1,50 Kč na jeden litr oproti naftě běžné. A není tomu
tak jen u agrosektoru. Využitelný je samozřejmě i ve firmách jiného
zaměření, které si navíc v průběhu letní sezóny mohou svoje úspory ještě
zvýšit díky čisté bionaftě B100," rozebíral studii Miroslav Bažanta z
Agropodniku Jihlava. Motory, které jsou v dobrém technickém stavu a které používají
kvalitní bionaftu, nemívají s tímto palivem problémy. "Naopak u motorů s
velkými vůlemi, se špatnou funkcí vstřiku nebo zapalování směsi by
mohly nastat. Problémy rovněž nastávají v případě nedodržování
pravidelného servisu nebo špatné péče o palivo. To je důvod, proč jsou
ideálním subjektem pro implementaci bionafty spíše menší firmy, kde lze
uhlídat provozní kázeň, lidé mají k autům vztah a dodržuje se dostatečná
obrátkovost paliva jak v autech, tak na čerpací stanici. V tom je
bionafta jiná - vyžaduje péči více než nafta, ale ta se vrátí v podobě
úspory," uvádí Jiří Trnka. Právě cena je hlavním pozitivem při užívání paliva SMN30. "Kromě
úspor je zde i praktický pozitivní efekt. Toto palivo má vyšší mazivost,
což se pozitivně projevuje na chodu motoru a zvýšení životnosti
mechanických částí, navíc produkuje nižší emise polétavého prachu, síry a
CO2," řekl ředitel CZ Biom Jiří Trnka. Zároveň však zmínil, že je třeba si uvědomit některé specifické
aspekty směsné motorové nafty. Ta má totiž výrazné čisticí vlastnosti,
což znamená, že následkem jejího používání je potřeba častěji měnit
palivový i olejový filtr a olej, protože kvůli čisticím účinkům paliva
jsou rozpuštěné a usazené nečistoty odvedeny právě do filtrů. Toto je
důležité hlavně při přechodu na směsnou motorovou naftu, kdy se
nečistoty z motoru usadí v olejovém filtru najednou. Podle informací CZ
Biom se u starších vozidel doporučuje kontrolovat těsnost gumového
těsnění a hadiček, či spíše výměna za nové z odolnějších materiálů.
"Bionafta je sice bezproblémově použitelná v jakémkoliv naftovém motoru,
zároveň však právě kvůli čisticím vlastnostem vyžaduje použití
odolnějších materiálů v palivové soustavě. Měla by být také méně
využívána u často odstavovaných vozidel. Palivo má totiž jistou
biodegradabilitu, může se tedy při neužívání rychleji kazit," dodal
Trnka. Směsnou motorovou naftu tvoří minimálně 30 % biosložky a zbytek
motorová nafta. Tento poměr je však specifický pro Českou republiku; v
Evropě nebo v USA se prodává směsná motorová nafta s nižším podílem
biosložky - MEŘO je v ní pouze 20 %. Čistá bionafta je palivo se 100% obsahem biosložky a je vhodná spíše
pro novější diesely. Při spalovacím procesu lépe shoří, a tím výrazně
snižuje množství CO2, pevných částic, síry a aromatických částic
vypouštěných do ovzduší a výrazně snižuje kouřivost motoru. Bionafta je
také velmi dobře odbouratelná, a to z 98 % v průběhu 3 týdnů. Bionafta není příliš stabilní, a proto není dobré ji dlouho
skladovat. Z tohoto pohledu je důležitá vyšší obrátkovost - doporučená
doba skladovatelnosti bionafty je jeden měsíc, potom by mohla
degradovat. Doporučuje se rovněž nenechávat auto s natankovanou
bionaftou dlouho stát, což u vytížených nákladních vozidel nehrozí.
Nevýhodou bionafty je i to, že tuhne už při -10 °C a že nižší energetická hodnota se projevuje nižším výkonem motoru (o 3 až 8 %) a vyšší spotřebou paliva (o 5 až 10 %). Přesto se vyplatí, a to především v nákladní dopravě. "Je to ideální
palivo pro firmy s vlastní čerpací stanicí. Je přibližně o 4 Kč levnější
než klasická nafta, takže i přes nižší výhřevnost se finančně vyplatí,"
vysvětloval Jiří Trnka. Podle sdružení Biom CZ brání ještě většímu rozšíření zejména odpor
rafinérií, pro které je toto palivo zdatným konkurentem, a některých
automobilek, které se obávají poškození motorů. Že jde o obavy do značné
míry přehnané, dokazují poslední vyjádření francouzských automobilek,
které použití bionafty ve svých motorech již připouštějí. Podle kritiků masivní pěstování plodin určených k výrobě biopaliv
přispívá ke zvýšení cen potravin, hlavně v důsledku záboru značné části
půdy pro nepotravinové využití plodin, což se projevuje zejména v
nejchudších státech světa; navíc dochází k degradaci půdy a příliš
vysokým a nevýhodným státním výdajům na pěstování těchto plodin. Podle Trnky jde spíše o přístup k dané problematice: "My propagujeme
česká certifikovaná biopaliva na českém trhu v rozumném množství.
Nesnažíme se zachránit svět před hladomorem. My se rozumným přístupem
snažíme pomoct českým zemědělcům a českým výrobcům biopaliv k odbytu
jejich produkce. Pokud se suroviny nepřeváží přes celou zeměkouli, je
ochrana klimatu i ovzduší při použití evidentní, což dokazuje i
bezproblémová certifikace udržitelnosti výroby všech českých výrobců biopaliv. Zároveň neříkáme, že biopaliva ze 100 % nahradí fosilní paliva
- to je nesmysl. Podle nás je rozumným cílem v českých podmínkách
nahradit biopalivy cca 10 % fosilních paliv. Na to je v České republice
dostatek půdy i výrobních kapacit. Co se týká podpory ze strany státu,
Českou republiku stojí implementace biopaliv zhruba miliardu Kč ročně.
Když si spočítáme, kolik stát vybere daní v celém zpracovatelském
řetězci, zvýšení příjmu z DPH, počet vytvořených pracovních míst, údr
žbu kulturní zemědělské krajiny a další externality, stát na biopalivech
z makroekonomického hlediska vydělává." Podle studie Energetické, ekonomické a ekologické
hodnocení biopaliv od Ladislava Jelínka a Tomáše Medonose musí
hodnocení produkce a využívání biopaliv zohledňovat aspekty, jako
zajištění potravin a zdrojů pro jejich výrobu, ekonomiku výroby
biosložek, energetickou bilanci celého procesu a také ekologické
hodnocení. "Za předpokladu progresivně ubývajících zásob ropy a plynu se
jeví produkce biopaliv jako nevyhnutelná, ale biopaliva jsou a patrně i
do budoucna budou konkurenceschopná pouze ve vhodně zvoleném mixu
obnovitelných (a dočasně i neobnovitelných) energií. Bez veřejné podpory
není většina biopaliv vyráběných v ČR uplatnitelná na trhu - jejich
dočasné podporování je ovšem nutné chápat jako mezičlánek na cestě k
trvale udržitelné obnovitelné energetické výrobě. Relativně krátké
zkušenosti s masivnějším využíváním biopaliv opět dokazují, že úsporná
opatření v oblasti spotřeby energií by měla být minimálně stejně
důležitá jako v oblasti hledání alter nativních zdrojů energií," uvádí
studie. Z výčtu vlastností bionafty či směsné nafty do značné míry vyplývá i
její použitelnost ve firemních flotilách. B100 je palivo, o které se
firma musí starat. Při zavádění doporučuje sdružení CZ Biom zejména
výběr zavedeného dodavatele bionafty. V nádržích čerpací stanice i v
automobilech je dále nutné kontrolovat obrátkovost; u vozidel
logistických provozů či firem se však tato starost v případě neustálé
vytíženosti značně snižuje. Řidiči by měli pokud možno tankovat ve
vlastní čerpací stanici a měly by se důsledně dodržovat zkrácené cykly
výměny oleje a filtrů. Pokud čeká řidiče v zimě delší cesta, měli by
sledovat vývoj počasí, aby jim nezamrzla nádrž. Některé firmy kvůli tomu
přecházejí v zimním období na provoz se směsnou motorovou naftou SMN30. Bionafta s sebou přináší ještě jedno nebezpečí. Jelikož se vlastně
čerpá jiné palivo, než je zapsané v technickém průkazu, dochází
teoreticky ke ztrátě záruky a záručního servisu vozidla. Provoz na
směsnou motorovou naftu však řada výrobců uznává, ale její cena již není
vzhledem k vysokému podílu klasické nafty tak výhodná. Také pojišťovna,
pokud se v případě nehody zjistí, že vozidlo čerpalo jiné palivo než
předepsané, nemusí teoreticky pojistnou událost proplatit. "Problém
SMN30 je to, že jde o českou specialitu, kterou zatím převzala pouze
Francie. Jsme příliš malý trh, než aby se někomu vyplatila homologace na
toto palivo. Ve Francii je to jiné a řada automobilek nabízí auta
homologovaná na směsnou naftu, např. Peugeot nebo Renault. Co se týká
nákladních vozů, mnoho z nich připouští použití SMN30, několik jich
připouští i B100, ovšem za určitých podmínek. To je právě největší
problém, proč se automobilky do homologace nehrnou - použití biopaliv
není bezproblémo vé a něco o nich musíte vědět. Prostě není pro
každého," doplňuje Jiří Trnka. Další otázkou je dodržování zákona o podmínkách provozu vozidel na
pozemních komunikacích. Teoreticky je čerpání bionafty přestupkem, pokud
není zapsaná v dokladech vozidla. Podle vyjádření ministerstva dopravy
pro CZ Biom "nelze jednoznačně předjímat postih za uvedené jednání,
protože bude vždy záležet na konkrétních okolnostech daného případu." Dosud zřejmě není známý případ, kdy by provozovatel vozidla dostal
sankci za čerpání bionafty nebo směsné nafty. "Nevím o něm. Problém je
to jen teoretický. Pokud se v motoru nachází bionafta, naměří se
podstatně nižší emise, ale o to snad jde. Osobně si myslím, že stanice
technické kontroly by se měly zaměřit na problémy a úpravy, které jsou
nebezpečné z hlediska provozu nebo znečištění životního prostředí. To
byl také záměr zákona o provozu na pozemních komunikacích. Provoz na
biopaliva má z tohoto pohledu efekt opačný, tj. kladný," uzavírá Jiří
Trnka. Zdroj: EnviWeb SMN30 A B100
VÝHODY A NEVÝHODY
GLOBÁLNÍ ASPEKT
PRAXE
Výkonný ředitel CZ Biom Jiří Trnka
Datum uveřejnění: 8.6.12
Poslední změna: 8.6.2012
Počet shlédnutí: 2114