Až to tady všechno zhasne

V krizových scénářích konce světa je možné počítat třeba s pádem meteoritu, výbuchem sopky či smrtící pandemií. Realisticky vzato však stojí za to posvítit si především na blackout.

Konec světa se nekoná. Reálná hrozba, která na hlavu převrátí dosavadní život, tu ale je. Jmenuje se blackout.

Nefungující bankomaty, černé obrazovky počítačů, mobilní sítě mimo provoz, kolaps dopravy, nemocnice operující v omezeném provozu jen díky generátorům, ochromené zásobování vodou, teplem, kolaps místní i mezinárodní dopravy, zastavený život na finančních trzích. Příkladů toho, jak by poklidný život současné civilizace mohl prakticky ve vteřině zasáhnout rozsáhlý výpadek elektrického proudu, by se dal doplnit o řadu dalších konkrétních komplikací a nepříjemností.

Na rozdíl od náhlého konce světa předpovídaného na 21. 12. 2012 proroctvím starých Mayů, je blackout trvající v řádu dnů, či dokonce týdnů, reálnou hrozbou, se kterou svět musí počítat a snažit se mu předcházet. Výjimkou není ani Česká republika. Tím spíše, že riziko blackoutu pro Česko naopak narostlo. Zejména v souvislosti s obrovským rozmachem obnovitelných zdrojů v Německu, ze slunečních elektráren a větrníků, kde jsou výkyvy produkce elektřiny náhlé a nepředvídatelné. Naše přenosová soustava to vždy zvládla. Zatím.

Obrana za desítky miliard

"Základem domácí energetiky je péče o existující infrastrukturu. Ta byla dobře udělaná. Za socialismu ji předimenzovali, zaplaťpánbůh za to. Možná to šlo i proto, že se nemuselo dbát na práva majitelů pozemků," říká vědec Václav Cílek, který je členem Nezávislé energetické komise a o problematiku energetické bezpečnosti se dlouhodobě zajímá. Jenže kdysi předimenzovaná česká přenosová soustava přestává stačit.

Mohou za to především nové větrné zdroje na severu Německa, odkud elektřina putuje dále na jih. Z poloviny právě přes přenosové soustavy Polska a České republiky. "V posledních letech naši dispečeři stále častěji řeší kritické situace způsobené nadměrnými toky elektřiny z oblasti severního Německa přes naše území a dále na jih Evropy. Takové toky nejsou plánované a přesahují hodnoty, za kterých přenosová soustava bezpečně funguje. Přetížení systému by tak při výpadku některého zařízení soustavy mohlo vést až k plošnému výpadku v dodávkách elektřiny, tedy blackoutu," říká Miroslav Vrba, člen představenstva České elektroenergetické přenosové soustavy (ČEPS) odpovědný za dispečerské řízení.

A riziko ještě poroste. S tím, jak se Německo chystá opustit jádro, hodlá zároveň v Baltu a v Severním moři postavit do roku 2020 nové větrníky o výkonu 10 tisíc megawattů, což odpovídá pětinásobku výkonu českého Temelína. "Dosud se podařilo všechny vyhrocené situace v přenosové soustavě zvládnout. Neřešení problému je však v dlouhodobém výhledu neudržitelné," dodává Vrba.

To, co způsobí byť jen hodina bez proudu, na vlastní kůži nedávno zakusily statisíce obyvatel Česku nepříliš vzdáleného Mnichova. Výpadek během ranní dopravní špičky v polovině listopadu způsobil chaos. Nesvítily semafory, zastavilo se metro i tramvaje, tisíce lidí uvízly ve výtazích. Mnichovanům přestaly kvůli výpadku sítě fungovat mobilní telefony. A za to vše mohla exploze v jedné jediné transformátorové stanici.

Na pokraji rozsáhlého blackoutu byla relativně nedávno dvakrát i Česká republika. Poprvé na konci loňského roku, podruhé letos v srpnu, kdy se sešlo hned několik rizikových faktorů: odstávky vedení kvůli údržbě, probíhající intenzivní obchod s elektřinou v našem regionu a zároveň převis výroby z fotovoltaických elektráren a větrných parků v Německu. Do roku 2025 proto hodlá ČEPS investovat do posílení české přenosové soustavy přes 60 miliard korun. Reálná je i možnost stavby obřího transformátoru na přeshraničním propojení s Německem, který umí regulovat tok elektřiny. "V současné chvíli se stavba transformátoru jeví jako jediné spolehlivé řešení, které umožní ochránit naši elektroenergetickou přenosovou soustavu," říká o investici v hodnotě asi dvou miliard korun Miroslav Vrba.

Přetoky elektřiny nejsou zdaleka jen českým problémem. Podobně zatěžovány jsou i soustavy Polska, Slovenska, ale i Nizozemska a Belgie. Ty ovšem pro ochranu vlastních sítí na svých hranicích už regulační transformátory používají.

Jíst, pít, ohřát se

Scénářů pro vznik rozsáhlého black-outu je ale mnohem více než výbuch transformátoru či silné větry v Německu a náhlý přebytek energie v síti. Důvodem může být naopak mimořádná spotřeba elektřiny v zimě nebo v létě. Svoji roli hrají přírodní katastrofy, jako jsou třeba velké bouřky nebo rozsáhlé požáry. Opomenout nelze selhání lidského faktoru, technické závady či teroristický útok. "Blackouty, k nimž dojde kvůli kolísavým zdrojům elektřiny, jsou nejpravděpodobnější, ale také nejméně závažné, protože při nich nedochází k destrukci elektrizační soustavy a provoz se poměrně snadno obnoví během několika hodin," podotýká Ivan Beneš, energetický expert společnosti AF-Consult a místopředseda Českého národního výboru pro omezování následků katastrof.

"Na druhém místě může být příčinou projev rozsáhlé tlakové níže typu orkánů Kyril v roce 2007 a Emma v roce 2008. Pokud by takový orkán strhl ne jedno, ale několik vedení přenosové soustavy, mohl by blackout trvat dny až týdny," doplňuje Beneš. Vyloučit podle něho ovšem nelze ani cílené útoky na transformátory přenosové soustavy: "Pokud by jich bylo zničeno více, než má provozovatel v rezervě, elektřina z velkých elektráren by se nemohla dostat ke spotřebiteli. Doba od objednávky do dodávky takového transformátoru se totiž počítá na měsíce až roky."

Přesný odhad toho, jaké škody by takový "totální kolaps elektrizační soustavy" způsobil, neexistuje. Jisté je, že nejde o zanedbatelné částky. Výpadek jednoho pracovního dne lze vypočítat z poměru k HDP na ztrátu ekonomiky zhruba ve výši 15 miliard korun. To však mluvíme o poklidném svátečním dni, kdy jinak vše funguje, jak má. Což v případě blackoutu rozhodně neplatí.

Zatímco v první moment po výpadku se vlastně nic zvláštního neděje a všichni čekají až elektřina zase sama "naskočí" (případně jdou lidé s baterkou zkontrolovat pojistky), už po 24 hodinách nepřetržitého blackoutu přichází krize. Lidé jsou odříznutí od informací, obchody jsou zavřené, čerpací stanice nefungují, voda neteče a domácí zásoby jsou ve většině případů nedostatečné. Jde de facto o náhlý a rychlý návrat do středověku. "Už po 24 hodinách je ohroženo poskytování základních fyziologických potřeb člověka: najíst se, napít, ohřát... Trvá-li taková situace déle, berou lidé osud a právo do svých rukou. Dochází například k rabování obchodů," říká Ivan Beneš. (Více viz Leden 2018: Blackout v Česku na str. 8.)

Ropa, obilí a něco konzerv

Václav Cílek je dlouhodobě zastáncem toho, že by se lidé měli na podobné situace předem připravit a mít jak dlouhodobou strategii, tak řešení pro náhlé nebezpečí. Dlouhodobě je podle něho dobré nemít dluhy, investovat do dobrého vzdělání, do zdraví, vlastnit zemědělskou půdu a peníze dávat i do úspor energie. Jinou věcí jsou náhlé katastrofy. "To je nutné mít po ruce baterku, často totiž přicházejí za tmy. Samozřejmostí jsou zásoby vody a potravin alespoň na 10 dnů. V Americe mívají i filtry na vodu, pak můžete pít z každé louže. Potřeba je nějaký vařič. Když nepůjdou bankomaty, kvůli výpadku elektřiny či kyberútokům, je dobré mít po ruce hotové peníze tak na čtrnáctidenní provoz," vyjmenoval Cílek nedávno v rozhovoru pro týdeník Ekonom (viz Ekonom č. 39/2012).

Kvůli příjmu informací je vhodné mít i rádio, samozřejmě s dostatečnou zásobou baterií. "Ohromným problémem je moderní přečerpávací kanalizace. Budete-li bydlet někde nízko, tak se vám bez elektřiny ze záchodu může stát chrlič. Je to hrozná představa, snad by pomohly ucpávky z igelitových tašek s pískem," navrhuje Cílek.

Zatímco v běžných kritických životních situacích si lidé zvykli spoléhat se na bezpečnostní složky - policii, hasiče či záchrannou službu -, v krizové situaci typu dlouhodobého výpadku elektřiny se možnosti státu rapidně tenčí.

"Samospráva je v případě rozsáhlého národního blackoutu bezmocná. Krizová situace není zvládnutelná ani složkami Integrovaného záchranného systému, protože mnohonásobně překračuje jeho kapacitu. V podstatě kromě zajišťování základních funkcí typu hašení požárů, zdravotní záchranné služby a zajištění veřejného pořádku, se čeká na to, až energetické společnosti obnoví provoz elektrizační soustavy," shrnuje Ivan Beneš.

Pokud jde o zásoby, spoléhat se při rozsáhlém celostátním výpadku na stát a jeho hmotné rezervy, které jsou jinak určeny právě pro řešení krizových situací, by bylo asi marné.

Jak ukazuje zkušenost z rozsáhlých povodní, pokud by byl blackout lokální a zasáhl jen menší část území, materiální pomoc lze rychle a účinně zorganizovat. V případě celostátního (či evropského) blackoutu by zásoby stačit nemohly.

Mimo jiné i proto, že potraviny jsou v hierarchii státních hmotných rezerv v pozadí. Přes 80 procent zásob tvoří ropa. "Tyto zásoby se pohybují nad úrovní průměrné 90denní spotřeby vybraných ropných produktů v předcházejícím kalendářním roce," říká mluvčí Správy hmotných rezerv Irena Široká.

Jak by nakládání s pohonnými hmotami mohlo vypadat, ukazuje nedávný příklad New Yorku zasaženého bouří Sandy. Na palivo, které lidé potřebovali nejen do aut, ale i pro záložní zdroje elektřiny, tamní starosta Michael Bloomberg nařídil přídělový prodej.

Jen osm procent českých strategických zásob tvoří obilí a potraviny. Zásoby obilí odpovídají 30 dnům a potravin třem dnům průměrné spotřeby. Otázkou by však byla distribuce pomoci. "Prioritu má provoz Integrovaného záchranného systému, vybraných správních úřadů, subjektů kritické infrastruktury a těch, kteří zabezpečují základní funkce státu, včetně zajištění zásobování obyvatelstva životně důležitými komoditami," říká Široká.

Ostrovy pro světlo

Zatímco ropu lze poměrně snadno skladovat, a vytvářet tak zásoby, s elektřinou je problém. I když vznikají první projekty takzvaných Smart City, kde rezervním zdrojem na několik hodin provozu domácnosti může být i rodinný elektromobil, efektivní a dlouhodobé skladování elektřiny vyřešeno není. Moderní civilizace je přitom na elektřině takřka stoprocentně závislá.

"Cestou ale není zbavit se závislosti na ní, ale umět ji užívat lépe, bezpečněji a spolehlivěji. Jestliže naše města a obce uměly již před 100 lety využívat elektřinu původně v ostrovních systémech, nic by nemělo bránit obnovit tuto schopnost pro případ šíření poruch zvnějšku, pokud to může zachránit životy a kvůli naší současné závislosti i hodně peněz," říká Ivan Beneš, který se specializuje právě na problematiku ostrovních systémů. (Viz též Ochrana proti blackoutu za dva haléře na str. 7.)

Princip je jednoduchý: zdroj, kterým je buď elektrárna, nebo teplárna, se odpojí od centrální sítě do vlastního "ostrova" a zásobuje jen oblast, na niž stačí. Vyžaduje to ovšem instalaci speciálních jističů a další opatření typu instalace frekvenčních relé, která umějí v rozvodnách uzavřít toky ven.

Tak se z blackoutu stane "grayout", zajišťující nezbytné množství elektřiny k přežití krizové situace. Podle expertních studií se ukazuje se, že už 30 procent obvyklého elektrického výkonu umožňuje bez větších problémů překonat i déletrvající výpadek dodávek. "Pokud jde o společnost ČEZ Distribuce, dlouhodobě pracujeme na programu aktivně vyčleňovaných ostrovních provozů, který je třeba však sladit s požadavky přenosové soustavy na frekvenční odlehčování," říká k tomu mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.

Právě s "ostrovy", které by měly zajistit alespoň základní fungování zejména větších měst, výhledově počítá i česká Státní energetická koncepce, jakkoli sama připouští, že "dosud komplexním způsobem neřeší zásobování daného území elektřinou a teplem a zajištění chodu nezbytné infrastruktury pro případ dlouhodobé poruchy".

Některé oblasti v Česku jsou už ale na případ blackoutu připraveny lépe než jiné. Například Plzeňská teplárenská je schopna v případě výpadku sítě zásobovat elektřinou celou Plzeň. Teplárna umí dodat výkon do 100 MW, což stačí na zásobení celého města. "Při rozpadu soustavy by tak mohlo být město pod napětím. Rozvodny ale nesmějí zůstat propojené do nadřazených rozvoden," řekl letos v červenci při prezentaci plzeňského ostrovního systému Plzeňské teplárenské ředitel Zdeněk Dongres.

Podobně připravena na výpadek sítě je i Ostrava. Nejdále jsou zatím České Budějovice, kde pilotní projekt, který se umí odpojit od nefunkční části přenosové soustavy a fungovat v uzavřeném okruhu samostatně, existuje v tamní čistírně odpadních vod. Výpadek elektřiny zachytí ve zlomku sekundy přístroje, odpojí čistírnu od veřejné sítě a přepnou na zásobování elektřinou z bioplynové kogenerační stanice. Přístroje zároveň odpojí spotřebiče, které nejsou bezprostředně nutné pro provoz čistírny. Energie tak nakonec stačí jak na základní provoz čistírny, tak i na čerpadla pro pitnou vodu.

To, že pravděpodobnost blackoutu dávno není jen teoretickým cvičením, připouštějí prakticky všichni hráči na domácím energetickém poli. "Nebezpečí rozpadu propojeného chodu přenosových soustav v rámci Evropy, možnost vzniku několika ,ostrovních oblastí' a možnost vzniku oblastí bez dodávky elektřiny nelze vyloučit," říká o riziku blackoutu diplomaticky mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.

Dokud se "něco nestane", jde však zatím stále jen o téma pro experty, jak upozornil na nedávné konferenci Asociace energetických manažerů věnované právě blackoutu energetický expert EPA Consulting Karel Firla: "Až na některé, i když významné výjimky, jakou byla v roce 2003 Itálie, nebylo prozatím riziko blackoutu pro širší veřejnost viditelné. A díky tomu nejde o téma ani pro politiky. Na rozdíl třeba od zásobování ruským plynem, což díky krizi ze začátku roku 2009 lidé reálně pocítili. Problém je tak nadále chápán spíše jako technický než bezpečnostní."

AUTOR: Robert Břešťan

Blackouty v historii

9. 11. 1965
13 hodin
30 mil. lidí

1. historický blackout
7 amerických států, dvě kanadské provincie

13. 7. 1977
25 hodin
9 mil. lidí

New York

20. 2. 1998
až 5 týdnů
60 tisíc lidí

Auckland, Nový Zéland

14. 8. 2003
42 hodin
60 mil. lidí

severovýchod USA a část Kanady

23. 9. 2003
2 hodiny
5 mil. lidí

Dánsko a Švédsko

28. 9. 2003
12 hodin
55 mil. lidí

Itálie

12. 7. 2004
12 hodin
5 mil. lidí

jižní Řecko

18. 8. 2005
7 hodin
100 mil. lidí

Jáva a Bali, Indonésie

27. 4. 2007
několik hodin
43 mil. lidí

Kolumbie

8. 9. 2011
několik hodin
5 mil. lidí

USA a Mexiko

30. 7. 2012
12 hodin
670 mil. lidí

největší světový výpadek proudu
20 z 28 indických států

26. 10. 2012
4 hodiny
53 mil. lidí

severovýchod Brazílie

15. 11. 2012 až hodina
450 tis. lidí

Mnichov, Německo

Krizové stavy

Stav nebezpečí

Vyhlašuje: hejtman (primátor hl. m. Prahy)

Důvod: Ohrožení života, zdraví, majetku, životního prostředí, pokud dosahuje intenzita ohrožení značného rozsahu
a není možné odvrátit ohrožení běžnou činností správních úřadů, orgánů krajů a obcí, IZS nebo subjektu kritické infrastruktury.

Územní rozsah: Celý kraj nebo jeho část.

Účinnost: Nejdéle 30 dnů; prodloužení je přípustné jen se souhlasem vlády.

Nouzový stav

Vyhlašuje: vláda (předseda vlády)

Důvod: V případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.

Územní rozsah: Celý stát nebo jeho část.

Účinnost: Nejdéle 30 dnů; prodloužení je přípustné po předchozím souhlasu parlamentu.

Stav ohrožení státu

Vyhlašuje: parlament na návrh vlády

Důvod: Je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy.

Územní rozsah: Celý stát nebo jeho část.

Účinnost: Bez omezení.

Válečný stav

Vyhlašuje: parlament na návrh vlády

Důvod: Je-li ČR napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.

Územní rozsah: Celý stát.

Účinnost: Bez omezení.

Zdroj: EnviWeb

 

Tweet

Datum uveřejnění: 12.1.13
Poslední změna: 12.1.2013
Počet shlédnutí: 373