Jak naleznete vhodné energetické rostliny pro svůj pěstební region

Energetické rostliny se v posledních letech staly na základě zvyšujících se cen energie opět velmi zajímavé. Tento článek informuje o správném výběru druhu a představuje nové, ale vlastně staré známé kultury pro produkci energie na poli.

Kukuřice je vzhledem ke své schopnosti vysokých výnosů, osvědčené výrobní technice a relativně jednoduché schopnosti konzervace ideální pro zhodnocení v bioplynových stanicích. Při výrobě kukuřičné siláže pro výrobu bioplynu je podle posledních dosavadních poznatků v první řadě na prvním místě výnos sušiny na hektar, zatímco kvalitativní faktory, jako obsah škrobu nebo koncentrace energie ještě nejsou dostatečně vyhodnoceny. U odrůd kukuřice jsou také pouze malé rozdíly mezi obsahem bílkovin a tuku.

Upozornění na později dozrávající kukuřice

Mnoha firmami byly doporučovány odrůdy kukuřice s pozdější zralostí, především po nadprůměrně teplých letech 2003 a 2002. Ty byly schopné, při dostatečném zásobování vodou a teplu, uskutečnit přírůstek hmoty také ještě v pozdním podzimu. Tyto odrůdy velmi často ale mají pomalý vývoj v počátečním růstovém stadiu, případně jsou málo tolerantní vůči suchu. Zemědělská komora Horního Rakouska provedla před dvěma lety pokusy s odrůdami kukuřice na výrobu bioplynu. Při nich byly zjištěny významné rozdíly mezi odrůdami pokud se týče výnosu čerstvé hmoty, výnosu sušiny a obsahu sušiny. Rozdíly mezi odrůdami, pokud se týče výtěžnosti metanu, jsou spíše malé a pohybují se kolem 300 normovaných litrů metanu na kilogram organické sušiny. Při pokusech v alpském předhůří v Haidershofenu, okres Melk, se po více let osvědčily odrůdy Baxter, KWS 1393, PR37W05 a Pixxia. V suché oblasti v Lanzenkirchenu, okres Wr. Neustadt prezentovala dobrou vhodnost k výrobě bioplynu odrůda Saxxoo. V chladnějších letech 2004 a 2005 se projevily velmi výrazné meze u hodně pozdních odrůd. Vzhledem k nedostatečnému dozrávání se zvyšuje obsah vody ve sklízené hmotě a zbytečně se zvyšují náklady na přepravu. Z dnešního pohledu se proto pro výrobu energie ukázaly jako výhodné dlouho rostoucí odrůdy kukuřice, které vytvářejí velké množství sušiny. Ty lze doporučit pouze v oblasti s v místě běžným dozráváním plus 30 až 40 jednotek zralosti. Tak by například v regionech, ve kterých se normálně pěstuje silážní kukuřice s hodnotou 250, měla mez zralosti představovat hodnotu 280.

Pokus s prosem k využití na výrobu bioplynu

Prosa, ke kterým počítáme také súdánskou trávu, čirok a silážní čirok, jsou hlavně pícniny, které pocházejí z teplých oblastí a pěstují se jako dodavatelé krmiva a zrna. Vzhledem k pokroku ve šlechtění je možné pěstování v našich regionech. Odrůdová rozmanitost pros je velká. Na jedné straně krátkostébelnaté typy prosa, jako například proso na zrno ke sklizni zrna. Na druhé straně se pro využití při výrobě bioplynu nebo pro krmné účely také nabízejí odrůdy prosa s nárůstem hmoty, jako například cukrová prosa. Protože doposud mohla vzhledem k bioplynovému boomu profitovat především kukuřice, provedla dolnorakouská zemská komora pokusy s různými druhy pros, jako je súdánská tráva a čirok na stanovišti v Lanzenkirchen.

Proso pro suchá stanoviště

Prosa mohou svoji sílu ukázat především tam, kde je kukuřice vzhledem k omezené dostupnosti vody příliš nejistá. Proso má vyšší teplotní optimum než kukuřice. Chladná jara a jarní mrazíky proso snáší výrazně hůře. Nejlépe se hodí do rychle a snadno se ohřívajících půd. Výsev by se proto měl provádět jako hlavní výsev nejdříve asi od poloviny do konce května. Meziřádková vzdálenost při výsevu súdánské trávy je možná ve větších šířkách od 15 do 50 centimetrů. Vzdálenost by měla být přizpůsobena technice, která je k dispozici.

Proso

Přednosti
Vysoký výnosový potenciál u silážního čiroku
Tolerantnější k suchu než kukuřice
Výsev do řádků (není nutný přesný výsev)
Není hostitelskou rostlinou pro bázlivce kukuřičného

Nedostatky
Pomalý růst v raném stadiu
Citlivější na mráz než kukuřice
V současné době jsou povoleny pouze dva herbicidy
Není k dispozici žádný herbicid pro ničení plevelného prosa

V průběhu odnožování je růst nadzemní biomasy relativně nízký, protože se v této době silně vyvíjejí kořeny. Vzhledem k pomalému vývoji v ranném stádiu je v této vývojové fázi důležité redukování tlaku plevelů. Pro Andropogon sorghum jsou v Německu v současné době povoleny přípravky Harmony (5 g.ha-1, doběh, dělená metoda s odstupem 7 až 14 dnů) a Pardner (1,5 l.ha-1, doběh). Již dvouleté výsledky z Lanzenkirchenu ukazují naprosto potěšitelné výsledky. Mohlo se tak při sklizni všech zkoušených pros dosahovat výnosu sušiny 14,8 t.ha-1. Tato hodnota se téměř kryje s hodnotami silážní kukuřice (o asi 200 kg.ha-1 vyšší sušina). Zajímavé je, že mnohá odrůda prosa s velkým nárůstem hmoty a pozdní zralostí mohla dosahovat špičkových výnosů kolem 20 t.ha-1.

Nové odrůdy prosa s vysokými výnosy

Výnosy sušiny sice ukazují na potenciál prosa, ale zajímavá je výtěžnost metanu. První výsledky laboratorních fermentačních pokusů zde ukazují, že zkoumané druhy rostlin se pro výrobu bioplynu jeví jako vhodné.Výtěžnost metanu na kilogram organické sušiny je sice o něco pod kukuřičnou siláží, ale vysoké výnosy sušiny nejlepších odrůd to mohly vyrovnat.

Závěr:

Prosa jsou jako surovina pro produkci bioplynu zajímavým doplněním regionálních druhů plodin v suchých oblastech. Podle současného stavu poznání také nejsou hostitelskou rostlinou pro bázlivce kukuřičného. Své přednosti mohou "uplatnit" především v suché oblasti, kde citlivost prosa na chlad není ve většině roků problémem. Vzhledem k velké pestrosti odrůd tohoto druhu kultury jsou nutné další zkoušky. Ozdobnice čínská (Miscanthus), lidově nazývaná také Elefantengras, je v poslední době stále více předmětem hovoru jako surovina pro kotelny. Rostlina původně pochází z Jižní Asie. Již před patnácti lety vznikl miscanthusový boom, který ale kvůli vysokým nákladům na sadbu a chybějící technologii spalování opět zmizel. Pro obě kriteria dnes existují mnohoslibné technologické trendy. Pro pěstování ozdobnice čínské se nejlépe osvědčila především kukuřičná stanoviště s dobrým zásobováním vodou. Pěstováni v drsnějších polohách, jako například v oblastech lesů, se nedoporučuje. Zde chybějí jak potřebná hluboká úrodnost půd, tak také teplo pro uspokojivé výnosy. Také se ukázalo, že výnosnost porostů závisí převážně na velikosti a rozdělení srážek. Velkoplošné pěstování vyžaduje počet kolem 10 000 rostlin na hektar, kterého lze dosáhnout mechanickým dělením rostlin. Množení semeny není možné. K výsadbě sazenic rostlin (rhizomů) se osvědčily staré adaptované sázeče brambor. Sázení by se mělo provádět poté, kdy již nelze očekávat jarní mrazíky a teplota půdy je kolem deseti stupňů, tedy asi koncem dubna až počátkem května. Přes vysoké výnosy hmoty lze Miscanthus spíše zařadit jako kulturu s extenzivním hnojením. Ve druhém roce se pro rychlé zesílení porostu doporučuje hnojení kolem 70 kg.ha-1 N, 40 až 60 kg.ha-1 P2O5, 80 až 150 kg.ha-1 K2O. Na velmi dobrých orných půdách se musí opatrně hnojit dusíkem, protože příliš vysoké dávky dusíku zvyšují sklon k vymrzání.

Miscanthus nechce žádnou konkurenci

V prvních letech se musí půda bezpodmínečně udržovat bez plevelů, protože Miscanthus reaguje na konkurenci velmi citlivě, především pokud se týče světla, prostoru stanoviště a dusíku. V následujících letech je hubení plevelů zbytečné, protože v zimě případně koncem zimy vytvoří opadávající materiál listů silnou vrstvu mulče. V současné době jsou v Německu povoleny (30. ledna 2006) přípravky Callisto (1 l.ha-1, na jaře po výsadbě) a Harmony (5 g.ha-1, na jaře po výsadbě, dělená aplikace s odstupem 7 až 14 dnů). Pokusy Zemědělské univerzity v regionech s nízkým zásobováním vodou dosahovaly úrovně výnosů pouze 20 t.ha-1 sušiny. Za nepříznivých poměrů se dosahovalo pouhých 10 až 15 t.ha-1 sušiny. Špičkových výnosů se s přibližně 28 t.ha-1 dosahovalo především ve Štýrsku. Miscanthus se sklízí těsně před začátkem nového rašení, většinou v dubnu, protože v této době je nejnižší obsah vody. Pro sklizeň, při plném vývoji porostu až čtyři metry vysokých rostlin, se mohou používat konvenční způsoby sklizně, jako je například řezačka na sklizeň kukuřice. Při skladování miscanthusu nesmí být obsah vody vyšší než 15 %.

Bioetanol pro benzinové motory

Bioetanol je v každém případě alternativou k benzinovým pohonným hmotám. Zatímco čistý etanol předpokládá speciální motory, může se pro sériové benzinové motory bez problémů přimíchávat až deset procent etanolu. Technologická náročnost na výrobu bioetanolu závisí na použité surovině. Zatímco suroviny obsahující cukr se nechávají vykvasit a následně destilují, musejí se materiály obsahující škrob (obilí) před kvašením nejprve osladit. Agrana a Svaz pěstitelů řepy se již dohodly, že postaví v Pischelsdorfu u Tullnu závod na výrobu bioetanolu s kapacitou 200 000 m3. Výroba bude zahájena na podzim roku 2007. Jako výchozí produkty se používají pšenice, kukuřice a řepný sirob. Potřeba etanolu v Rakousku se při dosažení přimíchávání ve výši 2,5 % odhaduje na přibližně 80 000 t ročně. To přibližně odpovídá množství obilí kolem 250 000 t bez přihlédnutí k řepnému sirobu. Pro výrobu bioetanolu jsou vhodné především krmné odrůdy pšenice s nízkým obsahem proteinu. Protein se sice může používat pro výrobu krmiv (sušené obilné výpalky - DDGS), pro výrobu etanolu jsou ale žádoucí partie krmné pšenice bohaté na škrob. Chceme-li pro využití na bioetanol pěstovat průmyslovou pšenici (pšenice na plochách uvedených do klidu), nemusíme se nevyhnutelně rozhodnout pro krmnou pšenici nižší kvality. Pro pšenici na výrobu bioetanolu platí princip ekvivalence, tak jako analogicky pro pěstování na plochách uvedených do klidu. To znamená, že nakupující jako smluvní partner musí garantovat, že se použije stejně velké množství příslušné suroviny pro výrobu nepotravinářských koncových produktů, jako je například bioetanol. Tak se na plochách uvedených do klidu může tak jako dříve pěstovat vhodná a vysoce kvalitní odrůda. Pšenici s vysokým obsahem proteinu potom musí nakupující vyměnit za zboží se sníženou kvalitou. Postup musí být kryt a být reprodukovatelný příslušnými smluvními dohodami. V Rakousku již smlouvy na pšenici z ploch uvedených do klidu existují. Přitom je obvyklé, že zemědělec dostane cenu odpovídající kvalitě, ze které se sráží srážka za provádění (smlouvy atd.).

Die Landwirtschaft, 2006, č. 3, s. 5
Agronavigátor.cz

Datum uveřejnění: 30. srpna 2006 Poslední změna: 30. srpna 2006 Počet shlédnutí: 419