LEGISLATIVA

273/1998 Sb.

Úplné znění vyhlášky MZe ve znění vyhlášky MZe č. 475/2000 Sb., o odběrech a chemických rozborech vzorků hnojiv.


   273/1998 Sb.

   VYHLÁŠKA

   Ministerstva zemědělství

   ze dne 12. listopadu 1998

   o odběrech a chemických rozborech vzorků hnojiv

   Změna: 475/2000 Sb.

   Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 16 písm. b) zákona č. 156/1998
   Sb.,  o  hnojivech,  pomocných  půdních  látkách, pomocných rostlinných
   přípravcích  a  substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd
   (zákon o hnojivech):

   Odběr  vzorků  hnojiv,  pomocných  půdních látek, pomocných rostlinných
   přípravků, substrátů a statkových hnojiv

   § 1

   Pro účely této vyhlášky se rozumí

   a)  partií  takové  množství hnojiv, pomocných půdních látek, pomocných
   rostlinných  přípravků,  substrátů  nebo  statkových  hnojiv  (dále jen
   "výrobky"),   které   svými   vlastnostmi,   označením   a  prostorovým
   uspořádáním představuje jednotný celek,

   b)   dílčím   vzorkem  takové  množství  výrobku,  které  bylo  získáno
   jednorázovým odběrem z partie,

   c)  souhrnným  vzorkem  soubor jednotlivých dílčích vzorků odebraných z
   partie,

   d)  redukovaným  souhrnným  vzorkem dílčí množství souhrnného vzorku se
   stejným složením jako souhrnný vzorek,

   e)   konečným  vzorkem  dílčí  množství  souhrnného  nebo  redukovaného
   souhrnného vzorku, které je nezbytné pro zkoušku.

   § 2

   Odběr   vzorků   výrobků   zahrnuje  odběr  dílčích  vzorků,  vytvoření
   souhrnných a konečných vzorků, uchovávání a označování konečných vzorků
   včetně vyhotovení protokolu o odběru vzorku.

   § 3

   (1) K odběru vzorků se používají u

   a)  tuhých  výrobků  mechanická  zařízení výrobce přímo určená k odběru
   vzorků  výrobků,  která jsou v pohybu nebo kterými se při odběru vzorku
   pohybuje,  a  dále  vzorkovače,  například  trubkové,  ploché lopatky a
   spirálové  vzorkovače,  vhodné  z  hlediska  velikosti  partie a částic
   výrobku,

   b)  kapalných  výrobků  vzorkovací pumpa, vzorkovací trubice se spodním
   uzávěrem a vzorkovací nádoba.

   (2)  K  dělení  vzorku  se  používá  dělič,  výjimečně  se  vzorek dělí
   kvartací.

   (3) Pomůcky pro odběr vzorků nemohou být z materiálu, který by ovlivnil
   kvalitu vzorku výrobku.

   § 4

   (1)  Je-li partie tak velká nebo uložena takovým způsobem, že z ní není
   možné odebrat jednotlivé dílčí vzorky, pak se za partii považuje jen ta
   její část, která umožní odběr dílčích vzorků.

   (2)  U  výrobků  určených  pouze  k  užití spotřebiteli^1) se za partii
   považuje  obsah jednoho originálního balení, který současně představuje
   souhrnný  vzorek.  V  případě,  že  nepostačuje hmotnost obsahu balení,
   odebere  se  takový  počet  balení,  aby byl splněn požadavek hmotnosti
   konečného vzorku.

   § 5

   (1)  Hmotnost  dílčího  vzorku  odebraného  z  volně  ložených výrobků,
   balených výrobků s hmotností obsahu nad 50 kg nebo objemu nad 50 l musí
   být  minimálně  200  g s výjimkou dílčího vzorku odebraného mechanickým
   zařízením z pohybujícího se výrobku.

   (2)  Minimální  počet  dílčích  vzorků  podle  velikosti partie a druhu
   výrobku je uveden v příloze č. 1.

   (3)  Z  dílčích  vzorků  odebraných  z  jedné  partie  se vytvoří jeden
   souhrnný vzorek. Týmž způsobem se vytvoří 2 souhrnné vzorky, pokud se u
   výrobků,  které  se  skládají z více než 1 součásti určující typ a mají
   sklon k porušení směsi, použije k odběru vzorku trubkový vzorkovač.

   (4)  Souhrnný  vzorek  se redukuje na konečnou maximální hmotnost 4 kg.
   Hmotnost  souhrnného  vzorku  jednosložkových  výrobků  typu  dusičnanu
   amonného  s  obsahem  dusičnanového dusíku vyšším než 28%, u kterého se
   současně provádějí zkoušky výbušnosti, je maximálně 75 kg.

   § 6

   (1)  Z každého souhrnného vzorku nebo z každého redukovaného souhrnného
   vzorku se vytvoří minimálně 3 konečné vzorky.

   (2)  Hmotnost  konečného  vzorku  tuhých  výrobků  je  minimálně  1 kg,
   kapalných výrobků minimálně 500 g.

   (3)  U  balení  a nádob s obsahem do 1 kg představuje obsah balení nebo
   jejich soubor konečný vzorek.

   (4)  Hmotnost  konečného  vzorku jednosložkových výrobků typu dusičnanu
   amonného  s  obsahem  dusičnanového dusíku vyšším než 28%, u kterého se
   současně provádějí zkoušky výbušnosti, je maximálně 25 kg.

   § 7

   (1) Pomůcky pro odběr vzorků, pracovní plochy a sběrné nádoby pro odběr
   vzorků musí být čisté a suché.

   (2)  Dílčí  vzorky  se  odebírají  náhodně z celé partie. Hmotnost nebo
   objem odebraných dílčích vzorků je přibližně stejný.

   (3)  Partie tuhých výrobků nebalených nebo v obalech o hmotnosti obsahu
   přes  100 kg se pomyslně rozdělí na přibližně stejné části a z každé se
   odebere nejméně 1 dílčí vzorek.

   (4)  Z vybraného balení tuhého výrobku o hmotnosti obsahu 100 kg a méně
   se  odebere trubkovým vzorkovačem dílčí vzorek nebo se získá opakovaným
   dělením celého obsahu balení na děliči.

   (5)  Z  kapalného  výrobku  se  dílčí  vzorek  odebere po rozmíchání, z
   emulzí, suspenzí a kašovitých směsí pouze z proudu tekoucího výrobku.

   (6)  Jestliže obsahuje souhrnný vzorek shluky, rozmačkají se odděleně a
   opět  se  spojí  se souhrnným vzorkem. Ke stanovení velikosti částic se
   použije původní souhrnný vzorek.

   (7)  Konečné  vzorky  se  uchovávají  po  dobu  6  měsíců od vyhotovení
   protokolu    o    odběru    vzorku    v   čistých,   suchých,   vlhkost
   nepropouštějících, vzduchotěsných a uzavíratelných obalech vyrobených z
   materiálů,  které neovlivní jejich kvalitu. Po uzavření obalu se uzávěr
   opatří  plombou,  pečetí,  uzavíracími  páskami  nebo  kombinací těchto
   prostředků  tak,  aby  nebylo  možné  obal otevřít bez poškození tohoto
   jištění.  K  obalu  se  též pevně připojuje označení konečného vzorku s
   nejméně těmito údaji:

   a) názvem a druhem výrobku,

   b)  jménem  a  příjmením  (dále  jen  "jméno"),  bydlištěm  a  případně
   identifikačním  číslem  fyzické  osoby  nebo obchodním jménem, sídlem a
   případně  identifikačním  číslem právnické osoby, která výrobek dodala,
   dovezla nebo vyrobila,

   c)   názvem  a  adresou  Ústředního  kontrolního  a  zkušebního  ústavu
   zemědělského  (dále  jen  "ústav"), popřípadě jménem zaměstnance, který
   vzorek odebral,

   d) datem odběru vzorku a místem, kde byl odebrán,

   e) číslem protokolu o odběru vzorku.

   (8)  Konečné  vzorky  uchovává ústav. Ústav ke každému konečnému vzorku
   vyhotovuje protokol o odběru vzorku, který obsahuje tyto údaje:

   a)  jméno,  bydliště  a případně identifikační číslo fyzické osoby nebo
   obchodní  jméno,  sídlo a případně identifikační číslo právnické osoby,
   která  dodala,  dovezla  nebo  vyrobila  výrobek,  z  něhož byl odebrán
   vzorek,

   b) název a druh výrobku, ze kterého byl odebrán vzorek,

   c)  velikost  a druh partie, obsah jednotlivých součástí výrobku, formy
   živin a jejich rozpustnost,

   d)  název  a  adresu  ústavu, popřípadě jméno zaměstnance ústavu, který
   vzorek odebral,

   e) místo a datum odběru vzorku,

   f) druh balení a skladování,

   g) číslo objednávky nebo číslo vyúčtování objednávky, případně označení
   dopravního prostředku, ze kterého byl vzorek odebrán,

   h)  důležité  skutečnosti  zjištěné  při odběru vzorku, jména a podpisy
   odpovědných osob,

   i) číslo protokolu.

   Chemické rozbory, biologické zkoušky a testy

   § 8

   Chemické rozbory výrobků se provádějí postupy uvedenými v příloze č. 2.

   § 9

   (1)  Biologické  zkoušky  a  testy  provádí ústav na poli, ve skleníku,
   vegetační hale nebo v laboratoři.

   (2) Biologické zkoušky a testy se provádějí tak, že

   a) výrobek se ověřuje na plodinách, pro které je určen,

   b)  z  charakteru  a  deklarovaného způsobu použití výrobku se odvozuje
   výběr  druhu zkoušky a stanoviště, délka ověřování, varianty zkoušení a
   hodnocené parametry,

   c)  do  biologických  zkoušek  se  vždy  zařazuje  nejméně  1 kontrolní
   srovnávací varianta,

   d)   v   biologických  zkouškách  mají  ověřované  varianty  nejméně  4
   opakování.

   (3)  Mikrobiologické  zkoušky se provádějí metodami uvedenými v příloze
   č. 3.

   § 10

   Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

   Ministr:

   Ing. Fencl v. r.

   Příl.1

   Minimální počty dílčích vzorků podle druhu výrobku a velikosti partie
+------------------------------------+----------------------------------+
|   druh výrobku a velikost partie   |   minimální počet dílčích vzorků |
|                                                                       |
|                              TUHÉ  VÝROBKY                            |
|                   volně ložené tuhé výrobky nad 100 kg                |
|                                                                       |
|                                    |            počet vzorků          |
+------------------------------------+----------------------------------+
|partie do 2,5 t                     |                  7               |
|partie od 2,5 do 80 t               |  druhá odmocnina z dvacetinásobku|
|                                    |              hmotnosti           |
|                                    |  partie v tunách, zaokrouhleno na|
|                                    |             celá čísla           |
|partie nad 80 t                     |                 40               |
|                                                                       |
|              balené tuhé výrobky v obalech do obsahu 100 kg           |
|                                                                       |
|  balení s obsahem větším než 1 kg  |            počet balení          |
+------------------------------------+----------------------------------+
|do 4 kusů                           |               všechna            |
|5 až 16 kusů                        |                  4               |
|17 až 400 kusů                      |   druhá odmocnina z počtu balení,|
|                                    |     zaokrouhleno na celá čísla   |
|nad 400 kusů                        |                 20               |
+------------------------------------+----------------------------------+
|    balení s obsahem do 1 kg        |                                  |
|                                    |                  4               |
|                                                                       |
|                             KAPALNÉ  VÝROBKY                          |
|           volně ložené kapalné výrobky v cisternách nad100 kg         |
|                                                                       |
|                                    |            počet vzorků          |
+------------------------------------+----------------------------------+
|partie do 2,5 t                     |                  7               |
|partie od 2,5 do 80 t               |  druhá odmocnina z dvacetinásobku|
|                                    |              hmotnosti           |
|                                    |  partie v tunách, zaokrouhleno na|
|                                    |             celá čísla           |
|partie nad 80 t                     |                 40               |
|                                                                       |
|            balené kapalné výrobky v nádobách do obsahu 100 kg         |
|                                                                       |
|  nádoby s obsahem větším než 1 kg  |             počet nádob          |
+------------------------------------+----------------------------------+
|do 4 kusů                           |               všechny            |
|5 až 16 kusů                        |                  4               |
|17 až 400 kusů                      |   druhá odmocnina z počtu nádob, |
|                                    |     zaokrouhleno na celá čísla   |
|nad 400 kusů                        |                 20               |
+------------------------------------+----------------------------------+
|      nádoby s obsahem do 1 kg      |                                  |
|                                    |                  4               |
+------------------------------------+----------------------------------+

   Příl.2

   Postupy chemických rozborů

   1.

   Příprava vzorků k analýze

   Úprava  konečného  vzorku  dodaného  do  laboratoře  je  sled  operací,
   nejčastěji  prosévání,  rozmělňování  a  homogenizace, který se provádí
   tak, aby

   a)  i  nejmenší  navážka,  předpokládaná  analytickými  metodami,  byla
   reprezentativní pro konečný vzorek,

   b)  při  úpravě nebyla zrnitost hnojiva změněna natolik, že by tím byla
   znatelně ovlivněna rozpustnost v různých vyluhovacích činidlech.

   2.

   Dusík

   2.1. Stanovení amonného dusíku

   2.1.1 Stanovení amonného dusíku destilační metodou

   Amoniak  se  vytěsní nadbytečným hydroxidem sodným, destiluje se a váže
   ve  známém  objemu odměrného roztoku kyseliny sírové, jejíž nadbytek se
   stanoví titrací odměrným roztokem hydroxidu sodného.

   2.1.2 Stanovení amonného dusíku formaldehydovou metodou Amonné ionty ve
   vodném   roztoku  se  reakcí  s  formaldehydem  převedou  na  prakticky
   neutrální   hexamethylentetramin,   při  čemž  se  uvolní  ekvivalentní
   množství  oxoniových  iontů.  Ty  se  přímo  stanoví  titrací  odměrným
   roztokem hydroxidu sodného na fenolftalein.

   2.2. Stanovení amonného a dusičnanového dusíku podle Devardy

   Dusičnany   a  eventuálně  přítomné  dusitany  se  v  silně  alkalickém
   prostředí redukují vodíkem ve stavu zrodu, vznikajícím reakcí Devardovy
   slitiny  s  hydroxidem  sodným.  Vzniklý  amoniak  se  spolu  s původně
   přítomným  vydestiluje  a  váže  ve  známém  objemu  odměrného  roztoku
   kyseliny  sírové,  jejíž  nadbytek se stanoví titrací odměrným roztokem
   hydroxidu sodného.

   2.3.  Stanovení celkového dusíku (sumy anorganicky a organicky vázaného
   dusíku)

   2.3.1 Stanovení celkového dusíku v dusíkatém vápně bez dusičnanů

   Vzorek  se  rozloží  Kjeldahlovou  metodou varem s kyselinou sírovou za
   přítomnosti  měďnatého  katalyzátoru.  Ze  vzniklého síranu amonného se
   amoniak  vytěsní  hydroxidem  sodným a vydestiluje se do známého objemu
   odměrného  roztoku  kyseliny  sírové, jejíž nadbytek se stanoví titrací
   odměrným roztokem hydroxidu sodného.

   2.3.2 Stanovení celkového dusíku v dusíkatém vápně s dusičnany

   Nejprve  se  kovovým  železem  (v prášku) a chloridem cínatým zredukují
   dusičnany na amoniak a vzorek se dále rozloží Kjeldahlovou metodou jako
   v odst. 2.3.1.

   2.3.3 Stanovení celkového dusíku v močovině

   Dusík z močoviny se varem vzorku s kyselinou sírovou převede na amonný,
   ten  se z alkalického prostředí vydestiluje do známého objemu odměrného
   roztoku  kyseliny  sírové  a  její nadbytek se stanoví titrací odměrným
   roztokem hydroxidu sodného.

   2.4. Stanovení kyanamidového dusíku

   Kyanamid  se  z  roztoku  srazí  jako  stříbrná  sůl,  která se rozloží
   Kjeldahlovou metodou a dusík se stanoví jako v odst. 2.3.1.

   2.5. Stanovení biuretu v močovině

   Biuret   tvoří   v   alkalickém   prostředí   za   přítomnosti   vinanu
   sodnodraselného  s  dvojmocnou mědí modrofialový vodorozpustný komplex,
   jehož absorbance se měří při vlnové délce 546 nm.

   2.6. Stanovení různých forem dusíku vedle sebe

   Stanovení  různých  forem  dusíku  vedle  sebe  v  hnojivech s amonným,
   dusičnanovým, močovinovým a kyanamidovým dusíkem.

   2.6.1 Rozpustný a nerozpustný dusík (suma)

   Stanovení  se  provádí pouze tehdy, je-li z výše uvedených forem dusíku
   přítomen též kyanamid.

   2.6.1.1   Za  nepřítomnosti  dusičnanů  se  vzorek  přímo  mineralizuje
   Kjeldahlovým rozkladem.

   2.6.1.2  Za  přítomnosti  dusičnanů se vzorek mineralizuje Kjeldahlovým
   rozkladem až po redukci práškovým železem a chloridem cínatým.

   Poznámka:

   Z  hnojiv se vodou při teplotě místnosti vyluhuje amonný, dusičnanový a
   močovinový dusík (včetně biuretu), kyanamid vápenatý se hydrolýzuje (na
   Ca(HCN2)2)  a  nerozpuštěné  zbývají  močovino-aldehydické  kondenzáty.
   Zjistí-li  se  při  rozboru obsah nerozpustného dusíku vyšší než 0,5 %,
   lze soudit na přítomnost močovino-aldehydických kondenzátů popř. jiných
   forem  nerozpustného  dusíku.  Pro  tento  případ je popsaný analytický
   postup bez úprav nevhodný.

   2.6.2 Rozpustné formy dusíku

   V různých podílech jediného roztoku vzorku se stanoví:

   2.6.2.1 rozpustný celkový dusík

   2.6.2.1.1 za nepřítomnosti dusičnanů přímým rozkladem podle Kjeldahla

   2.6.2.1.2  za  přítomnosti dusičnanů v alikvotním podílu roztoku předem
   zredukovaného  podle  Ulsche  (práškovým  železem  v kyselém prostředí)
   rozkladem  podle Kjeldahla. V obou případech se vzniklý amoniak stanoví
   destilační metodou 2.1.1.

   2.6.2.2  rozpustný  celkový dusík bez dusičnanového dusíku Kjeldahlovým
   rozkladem   po   odstranění  dusičnanů  síranem  železnatým  v  kyselém
   prostředí. Vzniklý amoniak se stanoví destilační metodou 2.1.1.

   2.6.2.3 dusičnanový dusík z rozdílu:

   2.6.2.3.1 za nepřítomnosti kyanamidu vápenatého rozdíl mezi 2.6.2.1.2 a
   2.6.2.2  nebo mezi 2.6.2.1.2 (rozpustný celkový dusík) a sumou amonného
   a močovinového dusíku (2.6.2.4 + 2.6.2.5),

   2.6.2.3.2  za  přítomnosti kyanamidu vápenatého rozdíl mezi 2.6.2.1.2 a
   2.6.2.2 nebo mezi 2.6.2.1.2 a sumou (2.6.2.4 + 2.6.2.5 + 2.6.2.6).

   2.6.2.4 amonný dusík

   2.6.2.4.1   za   přítomnosti   samotného   amonného   nebo  amonného  a
   dusičnanového dusíku použitím destilační metody 2.1.1.

   2.6.2.4.2   za   přítomnosti  močovinového  nebo  kyanamidového  dusíku
   vytěsněním amoniaku za chladu ze slabě alkalického prostředí proháněním
   vzduchem.  Amoniak  se váže ve známém objemu odměrného roztoku kyseliny
   sírové a stanoví jako při destilační metodě 2.1.1.

   2.6.2.5 močovinový dusík

   buď

   2.6.2.5.1  přeměnou močoviny pomocí ureázy na amoniak, který se titruje
   odměrným roztokem kyseliny chlorovodíkové,

   nebo

   2.6.2.5.2  vážkově  xanthydrolem; biuret se rovněž sráží, avšak může se
   bez velké chyby ztotožnit s močovinovým dusíkem, protože jeho absolutní
   obsah ve vícesložkových hnojivech je zpravidla malý,

   nebo

   2.6.2.5.3 výpočtem z rozdílů podle tabulky:
----------------------------------------------------------------------------------
                 -           +           2-
případ     N - NO3     N - NH4     N - CN2     N - CO(NH2)2

----------------------------------------------------------------------------------
  1        nepřítomen  přítomen    přítomen    (2.6.2.1.1) - (2.6.2.4.2 + 2.6.2.6)
----------------------------------------------------------------------------------
  2        přítomen    přítomen    přítomen    (2.6.2.2) - (2.6.2.4.2 + 2.6.2.6)
----------------------------------------------------------------------------------
  3        nepřítomen  přítomen    nepřítomen  (2.6.2.1.1) - (2.6.2.4.2)
----------------------------------------------------------------------------------
  4        přítomen    přítomen    nepřítomen  (2.6.2.2) - (2.6.2.4.2)
----------------------------------------------------------------------------------

   2.6.2.6  kyanamidový  dusík  srážením  jako  stříbrná  sůl a stanovením
   dusíku ve sraženině podle Kjeldahla.

   2.6.3  Stanovení různých forem dusíku vedle sebe v hnojivech s amonným,
   dusičnanovým a močovinovým dusíkem

   V různých podílech jediného roztoku vzorku se stanoví:

   2.6.3.1 celkový dusík:

   2.6.3.1.1. za nepřítomnosti dusičnanů přímým rozkladem podle Kjeldahla,

   2.6.3.1.2.  za přítomnosti dusičnanů v alikvotním podílu roztoku předem
   zredukovaného  podle  Ulsche  (práškovým  železem  v kyselém prostředí)
   rozkladem podle Kjeldahla.

   V obou případech se vzniklý amoniak stanoví destilační metodou 2.1.1.

   2.6.3.2  celkový  dusík bez dusičnanového dusíku Kjeldahlovým rozkladem
   po odstranění dusičnanů síranem železnatým v kyselém prostředí. Vzniklý
   amoniak se stanoví destilační metodou 2.1.1.

   2.6.3.3  dusičnanový dusík z rozdílu mezi 2.6.3.1.2 a 2.6.3.2 nebo mezi
   2.6.3.1.2 a sumou rozpustného amonného a močovinového dusíku (2.6.3.4 +
   2.6.3.5).

   2.6.3.4 amonný dusík vytěsněním amoniaku za chladu ze slabě alkalického
   prostředí  proháněním  vzduchem.  Amoniak  se  váže  ve  známém  objemu
   odměrného  roztoku kyseliny sírové a stanoví jako při destilační metodě
   2.1.1.

   2.6.3.5 močovinový dusík

   buď

   2.6.3.5.1  přeměnou močoviny pomocí ureázy na amoniak, který se titruje
   odměrným roztokem kyseliny chlorovodíkové,

   nebo

   2.6.3.5.2  vážkově  xanthydrolem; biuret se rovněž sráží, avšak může se
   bez velké chyby ztotožnit s močovinovým dusíkem, protože jeho absolutní
   obsah ve vícesložkových hnojivech je zpravidla malý,

   nebo

   2.6.3.5.3 výpočtem z rozdílů podle tabulky:
------------------------------------------------------------------
                 -                 +
případ     N - NO3           N - NH4     N - CO(NH2)2
------------------------------------------------------------------
  1        nepřítomen        přítomen    (2.6.3.1.1) - (2.6.3.4)
------------------------------------------------------------------
  2        přítomen          přítomen    (2.6.3.2) - (2.6.3.4)
------------------------------------------------------------------

   2.7. Stanovení močovinového (amidického) dusíku fotometrickou metodou

   Močovina  reaguje v kyselém prostředí s 4-dimethylaminobenzaldehydem za
   vzniku  žlutě  zbarveného  kondenzačního  produktu, jehož absorbance se
   měří při vlnové délce 420 nm. Metoda je určena pro selektivní stanovení
   močovinového   (amidického)  dusíku  v  jednoduchých  i  vícesložkových
   hnojivech.  Nelze  ji  použít  pro  hnojiva  obsahující nebo uvolňující
   látky,      které     rovněž     tvoří     barevné     sloučeniny     s
   4-dimethylaminobenzaldehydem,   jako   např.   kyanamid,  thiomočovina,
   primární  a  sekundární  aromatické aminy, hydrazin a deriváty s jednou
   volnou aminoskupinou, semikarbazidy.

   2.8. Stanovení celkového dusíku podle Jodlbauera

   Dusičnany  v  prostředí  kyseliny sírové nitrují fenol na p-nitrofenol,
   který se následně pomocí zinku redukuje na p-aminofenol. Ten se spolu s
   organickou   složkou   vzorku   rozloží  vroucí  kyselinou  sírovou  za
   přítomnosti   katalyzátoru,   při   čemž   se  organicky  vázaný  dusík
   zmineralizuje.  Vzniklý  amonný  dusík  se  spolu  s  původně přítomným
   amonným  dusíkem  po  alkalizaci  vydestiluje  jako  amoniak do známého
   objemu  odměrného  roztoku  kyseliny  sírové.  Její  nadbytek se zjistí
   titrací odměrným roztokem hydroxidu sodného.

   3.

   Fosfor

   3.1. Metody rozkladu a vyluhování fosforečnanů

   3.1.1 Rozklad minerálními kyselinami

   Vzorek  se  rozloží  varem se směsí kyseliny sírové a dusičné a veškerá
   kyselina  fosforečná  se  tak  převede do roztoku. Metoda je určena pro
   rozklad  vzorků  přírodních  fosfátů  a hnojiv s obsahem fosforu, pokud
   neobsahují větší množství organických látek.

   3.1.2 Vyluhování fosforečnanů rozpustných v kyselině mravenčí (2%)

   Fosforečnany se ze vzorku vyluhují roztokem kyseliny mravenčí (2%). Při
   tom  se  vylouží fosforečnany především z rozpadavých zemitých surových
   fosfátů, zatímco "tvrdé" surové fosfáty se nevyluhují.

   3.1.3 Vyluhování fosforečnanů rozpustných v kyselině citronové (2%)

   Fosforečnany  se  ze  vzorku vyluhují roztokem kyseliny citronové (2%).
   Metoda  je  určena  především  pro  hnojiva  typu Thomasovy moučky nebo
   směsi, které ji obsahují.

   3.1.4   Vyluhování   fosforečnanů   rozpustných  v  neutrálním  roztoku
   citronanu amonného

   Fosforečnany  se ze vzorku vyluhují za předepsaných podmínek při 65 st.
   C neutrálním (pH = 7,0) roztokem citronanu amonného.

   3.1.5 Vyluhování fosforečnanů rozpustných v zásaditém roztoku citronanu
   amonného

   3.1.5.1 Vyluhování podle Petermanna při 65 st. C

   Fosforečnany  se  ze  vzorku  vyluhují  při 65 st. C zásaditým roztokem
   citronanu  amonného  podle  Petermanna  za přesně stanovených podmínek.
   Metodou   se   vyluhuje  především  dihydrát  hydrogen  -  fosforečnanu
   vápenatého (CaHPO4.2H2O).

   3.1.5.2 Vyluhování podle Petermanna při teplotě místnosti

   Fosforečnany  se ze vzorku vyluhují při cca 20 st. C zásaditým roztokem
   citronanu  amonného  podle  Petermanna  za přesně stanovených podmínek.
   Metoda  je  určena především pro termofosfáty resp. termicky zpracované
   fosfáty.

   3.1.5.3 Vyluhování podle Joulieho

   Fosforečnany  se ze vzorku vyluhují při cca 20 st. C zásaditým roztokem
   citronanu    amonného    předepsaného    složení   (příp.   s   obsahem
   8-hydroxychinolinu  k  vázání  nadbytku  hořčíku) za přesně stanovených
   podmínek.  Metoda  je  určena  pro vyluhování fosforu vázaného ve formě
   fosforečnanu hlinitovápenatého.

   3.1.6 Vyluhování fosforečnanů rozpustných ve vodě

   Fosforečnany  se  ze  vzorku  vyluhují vodou při cca 20 st. C za přesně
   stanovených podmínek. Metoda je určena pro jednosložková i vícesložková
   hnojiva obsahující fosforečnany rozpustné ve vodě.

   3.2. Metody stanovení fosforečnanů ve výluzích

   3.2.1 Vážkové stanovení jako fosfomolibdenan chinolinu

   Metoda  je  použitelná  pro všechny rozkladné roztoky a výluhy, získané
   podle odst. 3.1., obsahující fosfor ve formě jednoduchých fosforečnanů.
   Eventuálně  přítomné  polyfosforečnany  se  musí předem hydrolyzovat. Z
   roztoku   okyseleného   kyselinou  dusičnou  se  činidlem,  obsahujícím
   molybdenan  sodný nebo amonný, kyselinou citronovou, chinolin, kyselinu
   dusičnou   a   aceton,   za   předepsaných   podmínek   vysráží   žlutý
   molybdátofosforečnan  chinolinia.  Sraženina  se  odfiltruje  skleněným
   filtračním  kelímkem,  promyje, suší při 250 st. C a váží. Při dodržení
   všech  podmínek  obsahuje  3,207 % P2O5. Stanovení neruší látky obvykle
   přítomné  v  roztoku,  jako  minerální  a organické kyseliny, rozpustné
   křemičitany aj.

   3.2.2 Fotometrické stanovení jako molybdenová modř

   Metoda  je  určena  především  pro  stanovení  nízkých obsahů fosforu v
   organických  hnojivech  popř.  i  v jiných produktech. Zbytek vzorku po
   spálení  (popel)  se  za  horka  vylouží  kyselinou  chlorovodíkovou  a
   filtrací se oddělí nerozpustný zbytek a kyselina křemičitá. Ve filtrátu
   se     fotometricky     stanoví    fosforečnan    po    převedení    na
   molybdátofosforečnan a redukci v něm vázaného molybdenu na molybdenovou
   modř metolem v siřičitanovém prostředí, jejíž absorbance se měří.

   3.2.3 Stanovení volné kyseliny fosforečné

   Alikvotní  podíl  vodního  výluhu  hnojiva se titruje odměrným roztokem
   hydroxidu  sodného  na indikátor dimethylovou žluť do žlutého zbarvení.
   Zjištěná  acidita  se  považuje  za  kyselinu fosforečnou titrovanou do
   prvního  stupně  a  vyjadřuje  se  jako  volná  kyselina fosforečná. Ke
   zvýšení přesnosti se zbarvení titrovaného roztoku srovnává se zbarvením
   roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného se stejným množstvím indikátoru.
   Metoda   je   určena   pro   stanovení   volné  kyseliny  fosforečné  v
   superfosfátech.

   4.

   Draslík

   4.1. Metody vyluhování draslíku

   4.1.1 Vyluhování draslíku rozpustného v kyselině

   Draslík   se   ze   vzorku   vyluhuje   varem   se  zředěnou  kyselinou
   chlorovodíkovou 15 minut. V čirém roztoku se stanoví draslík. Metoda je
   určena  jednak  pro  minerální  tuhá  hnojiva  s draslíkem uvolnitelným
   minerálními   kyselinami,  jednak  pro  různé  pomocné  látky  převážně
   anorganického charakteru.

   4.1.2 Vyluhování draslíku rozpustného ve vodě

   Vodorozpustný  draslík  se uvede do roztoku varem vzorku s destilovanou
   vodou  30  minut.  V čirém roztoku se stanoví draslík. Metoda je určena
   pro minerální tuhá, roztoková a suspenzní hnojiva.

   4.2. Metody stanovení draslíku ve výluzích

   4.2.1 Vážkové stanovení jako tetrafenylboritan draselný

   Z  alikvotního podílu zkušebního roztoku se předem odstraní rušivý vliv
   příp.  přítomného  kyanamidu  oxidací bromovou vodou, organických látek
   aktivním  uhlím,  nadbytku  amonných  solí  vytěsněním  amoniaku  varem
   zalkalizovaného  roztoku,  vázáním rušivých kationtů dihydrátem disodné
   soli   kyseliny   ethylendiamintetraoctové   a  zbytku  amonných  iontů
   formaldehydem.  Pak  se  draslík za tepla ze slabě zásaditého prostředí
   sráží  roztokem  tetrafenylboritanu sodného a sraženina se po ochlazení
   odfiltruje skleněným filtračním kelímkem, promyje, suší při 120 st. C a
   váží.  Metoda  je  vhodná  pro  všechny výluhy hnojiv, pokud neobsahují
   nadměrné množství organických látek, neodstranitelných aktivním uhlím.

   4.2.2 Stanovení metodou atomové absorpční spektrometrie

   Metoda   je   určena  především  pro  stanovení  celkového  draslíku  v
   organominerálních  a  organických hnojivech (včetně statkových). Vzorek
   se  spálí  při  450  st.  C  a  popel  se  rozloží  zředěnou  kyselinou
   chlorovodíkovou.  Po oddělení nerozpustného zbytku a kyseliny křemičité
   se  v  roztoku stanoví draslík metodou atomové absorpční spektrometrie.
   Připouští   se  též  stanovení  metodou  atomové  emisní  spektrometrie
   (plamenové fotometrie nebo ICP).

   5.

   Vápník a hořčík

   5.1. Metody rozkladu a vyluhování vápníku a hořčíku

   5.1.1 Rozklad kyselinou chlorovodíkovou

   Vzorek se rozloží odpařením se zředěnou (1+1) kyselinou chlorovodíkovou
   k suchu a případnou oxidací organických látek několika kapkami kyseliny
   dusičné  a  nerozpustný  zbytek  s  vyloučenou  kyselinou křemičitou se
   odfiltrují.  Ve  filtrátu  se  po oddělení seskvioxidů stanoví vápník a
   hořčík  komplexometrickou titrací jednak na fluorexon (calcein), jednak
   na eriochromovou čerň T. Metoda je určena pro materiály vyrobené mletím
   přírodních  hmot  (vápence, dolomity) nebo jejich termickým zpracováním
   (vápna všech typů) popř. i jiné hmoty s převládající uhličitanovou nebo
   oxidovou  resp.  hydroxidovou  vazbou  vápníku  a  hořčíku  a  dále  se
   silikátovou vazbou typu hutnických strusek.

   5.1.2 Vyluhování celkového vápníku a hořčíku kyselinou chlorovodíkovou

   Navážka   vzorku   se   30  minut  vaří  se  zředěnou  (1+1)  kyselinou
   chlorovodíkovou.  Po  zředění, ochlazení a doplnění po značku se roztok
   filtruje.  Čirý  filtrát  se použije ke stanovení. Metoda je určena pro
   vzorky  obsahující  vápník  především  ve  formě síranů v různém stupni
   hydratace. Navážka se řídí podle obsahu vápníku a síranů ve vzorku.

   5.1.3 Vyluhování vápníku nebo hořčíku rozpustného ve vodě

   Navážka  vzorku  se  30  minut  vaří  s destilovanou vodou. Po zředění,
   ochlazení  a  doplnění  po  značku  se roztok filtruje. Čirý filtrát se
   použije  ke  stanovení.  Metoda  je  určena pro hnojiva, u kterých je v
   tabulce  typových  hnojiv  předepsán  obsah  vápníku  nebo  hořčíku  ve
   vodorozpustné formě. Navážka se řídí podle obsahu vápníku a síranů.

   5.2. Metody stanovení vápníku a hořčíku ve výluzích

   5.2.1 Komplexometrické stanovení vápníku a hořčíku

   Alikvotní  podíly roztoků získaných metodami 5.1.1., 5.1.2. nebo 5.1.3.
   se     titrují     odměrným     roztokem    disodné    soli    kyseliny
   ethylendiamintetraoctové  jednak  na  indikátor  fluorexon  (calcein) v
   silně alkalickém prostředí pH > 12 (samotný vápník), jednak při pH 10,5
   +/-  0,1  na  indikátor  eriochromčerň  T  (suma  vápníku  a  hořčíku).
   Odečtením  obou  spotřeb  se  zjistí spotřeba odměrného roztoku EDTA na
   hořčík. Rušivé kovové ionty se maskují kyanidem draselným.

   5.2.2   Stanovení   vápníku  nebo  hořčíku  metodou  atomové  absorpční
   spektrometrie

   Vápník  nebo  hořčík se ve výluzích, při obsahu do 10 % CaO nebo MgO ve
   vzorku,  po příslušném zředění do rozpětí kalibrační křivky pro použitý
   přístroj a podmínky měření stanoví metodou AAS nebo též ICP-AES.

   5.2.3 Stanovení vápníku manganometricky po vyloučení jako šťavelan

   Z  alikvotního  podílu výluhu se vápník vysráží jako šťavelan vápenatý.
   Ten se po odfiltrování skleněným filtračním kelímkem a promytí rozpustí
   ve  zředěné  kyselině  sírové  a uvolněná kyselina šťavelová se titruje
   odměrným  roztokem manganistanu draselného. Metoda je vhodná pro obsahy
   CaO ve vzorku vyšší než 10 %.

   6.

   Sodík

   6.1. Metody vyluhování sodíku

   6.1.1 Vyluhování celkového sodíku kyselinou chlorovodíkovou

   Sodík se ze vzorku vyluhuje varem se zředěnou kyselinou chlorovodíkovou
   stejným  způsobem,  jako  při  metodě 5.1.2. Čirý filtrát se použije ke
   stanovení.

   6.1.2 Vyluhování sodíku rozpustného ve vodě

   Sodík  se  ze  vzorku  vyluhuje  varem  s  destilovanou  vodou  stejným
   způsobem, jako při metodě 5.1.3. Čirý filtrát se použije ke stanovení.

   6.2. Stanovení sodíku metodou plamenové fotometrie

   Sodík  se po případném zředění alikvotního podílu ve výluhu 6.1.1. nebo
   6.1.2.  do  rozpětí  kalibrační  křivky pro použitý přístroj a podmínky
   měření  stanoví atomovou emisní spektrometrií, popř. ICP-AES. Připouští
   se stanovení metodou atomové absorpční spektrometrie.

   7.

   Síra

   7.1. Metody vyluhování síry v různých formách

   7.1.1 Vyluhování celkové síranové síry

   Sírany se ze vzorku vyluhují 30 minut varem se zředěnou (1+1) kyselinou
   chlorovodíkovou. V alikvotním podílu čirého filtrátu se stanoví sírany.
   Navážka vzorku se řídí podle obsahu síranů a vápníku.

   7.1.2 Vyluhování různých forem celkové síry

   Metoda  je  určena  pro  hnojiva  obsahující síru ve formě elementární,
   thiosíranové,  siřičitanové  popř.  síranové.  Varem  vzorku s roztokem
   hydroxidu  sodného  se  v  silně  alkalickém prostředí elementární síra
   převede  na  polysulfidickou  a  thiosíranovou,  která  se  s  případně
   přítomným siřičitanem v následujícím kroku zoxiduje peroxidem vodíku na
   síran.  V  celém  čirém  filtrátu  nebo  v alikvotním podílu se stanoví
   sírany.

   7.1.3 Vyluhování vodorozpustné síranové síry

   Vodorozpustné   sírany   se   ze  vzorku  30  minut  vyluhují  varem  s
   destilovanou  vodou.  Po  zředění,  ochlazení  a  doplnění po značku se
   roztok filtruje a v alikvotním podílu filtrátu se stanoví sírany.

   7.1.4 Vyluhování různých forem vodorozpustné síry

   Metoda  je  určena  pro hnojiva obsahující vodorozpustnou síru ve formě
   thiosíranu, siřičitanu popř. síranu. Vzorek se za chladu třepe 30 minut
   s  destilovanou  vodou.  V  alikvotním  podílu  čirého  filtrátu  se po
   alkalizaci  za  varu peroxidem vodíku zoxiduje thiosíran a siřičitan na
   síran, který se po okyselení spolu s původně přítomným síranem stanoví.

   7.2. Vážkové stanovení síry ve výluzích

   Ve  výluzích získaných metodami 7.1.1, 7.1.2, 7.1.3 nebo 7.1.4 se buď v
   celém  objemu  nebo  v  alikvotním podílu v kyselém prostředí chloridem
   barnatým sráží síran barnatý, který se odfiltruje, žíhá a váží.

   7.3. Stanovení elementární síry

   Elementární  síra  se  ze  vzorku  extrahuje  v  Soxhletově  extraktoru
   sirouhlíkem.  Extrahovaná  síra  se  stanoví  vážením. Podle potřeby se
   kontroluje čistota získané a vážené síry sublimací a vážením zbytku.

   8.

   Chlor

   8.1. Stanovení chloridů za nepřítomnosti organických látek

   Chloridy  vyloužené  ze vzorků vodou se stanoví podle Volharda. Srážejí
   se   přebytkem   odměrného   roztoku  dusičnanu  stříbrného  v  kyselém
   prostředí. Přebytek se titruje odměrným roztokem thiokyanatanu amonného
   v přítomnosti síranu železito-amonného.

   9.

   Stopové prvky

   9.1. Stanovení stopových prvků při obsahu nejvýše 10 %

   9.1.1 Vyluhování:

   9.1.1.1 Vyluhování celkového obsahu stopových prvků

   Stopové   prvky   se   ze  vzorku  vylouží  vroucí  zředěnou  kyselinou
   chlorovodíkovou za přesně stanovených podmínek.

   9.1.1.2 Vyluhování vodorozpustných forem stopových prvků

   Stopové  prvky se ze vzorku vylouží vodou cca 20 st. C teplou za přesně
   stanovených podmínek.

   9.1.2 Stanovení stopových prvků ve výluzích:

   9.1.2.1  Stanovení  manganu,  mědi,  kobaltu,  zinku  a  železa metodou
   atomové absorpční spektrometrie

   Výluhy   se   po  případném  omezení  rušivých  vlivů  zředí  tak,  aby
   koncentrace  stanovovaného  prvku  ležela  v  optimální  měřící oblasti
   spektrometru  při  příslušné  vlnové délce, za dodržení všech postupů v
   návodu dodaném výrobcem daného přístroje.

   9.1.2.2  Stanovení  bóru  spektrofotometricky  3-  Ionty  BO3 - tvoří s
   Azomethinem  H  při  hodnotě pH (5,2 +/- 0,2) žlutý komplex. Absorbance
   roztoku se měří při vlnové délce 410 nm.

   9.1.2.3 Stanovení molybdenu spektrofotometricky

   V  kyselém  prostředí  tvoří  Mo(V) s ionty SCN - žlutooranžový komplex
   (MoO(SCN)5).  Komplex  se  extrahuje  do  n-butylacetátu.  Rušivé ionty
   zůstávají  ve  vodní  fázi. Absorbance žlutooranžového komplexu se měří
   při vlnové délce 470 nm.

   9.2. Stanovení stopových prvků při obsahu nad 10 %

   9.2.1 Vyluhování:

   9.2.1.1 Vyluhování celkového obsahu stopových prvků

   Stopové   prvky   se   ze  vzorku  vylouží  vroucí  zředěnou  kyselinou
   chlorovodíkovou za přesně stanovených podmínek.

   9.2.1.2 Vyluhování vodorozpustných forem stopových prvků

   Stopové  prvky se ze vzorku vylouží vodou cca 20 st. C teplou za přesně
   stanovených podmínek.

   9.2.2 Stanovení stopových prvků ve výluzích:

   9.2.2.1   Stanovení   zinku   a   železa   metodou   atomové  absorpční
   spektrometrie

   Výluhy   se   po  případném  omezení  rušivých  vlivů  zředí  tak,  aby
   koncentrace  stanovovaného  prvku  ležela  v  optimální  měřící oblasti
   spektrometru  při  příslušné  vlnové  délce za dodržení všech postupů v
   návodu dodaném výrobcem daného přístroje.

   9.2.2.2 Stanovení bóru acidimetrickou titrací

   Velmi  slabá kyselina boritá tvoří s D-manitem (stejně jako s ostatními
   org.  látkami  s  větším  obsahem  OH  skupin)  silnější  manitoboritou
   kyselinu, kterou lze titrovat odměrným roztokem hydroxidu sodného do pH
   = 6,3.

   9.2.2.3 Stanovení kobaltu vážkovou metodou

   Kobalt   (III)   dává   s   1-nitroso-2   naftolem  červenou  sraženinu
   Co(C10H6ONO)3.2H2O.   Kobalt  se  sráží  v  prostředí  kyseliny  octové
   roztokem  1-nitroso-2 naftolu. Sraženina se po filtraci a promytí, suší
   do konstantní hmotnosti a váží jako Co(C10H6ONO)3.2H2O.

   9.2.2.4 Stanovení mědi titrační metodou

   Měďnatý  iont  se ve slabě kyselém prostředí redukuje jodidem draselným
   na měďný. Vyloučený jod se titruje odměrným roztokem thiosíranu sodného
   v přítomnosti škrobu jako indikátoru.

   9.2.2.5 Stanovení manganu titrační metodou

   Chloridové  ionty  přítomné  ve  výluhu  se  odstraní varem s kyselinou
   sírovou.  Mangan se oxiduje bismutičnanem v prostředí kyseliny dusičné.
   Vzniklý  manganistan  se  redukuje  roztokem  síranu  železnatého. Jeho
   přebytek se titruje odměrným roztokem manganistanu draselného.

   9.2.2.6 Stanovení molybdenu vážkovou metodou

   8-hydroxychinolin  (oxin)  poskytuje  s  molybdenem  ve  slabě  kyselém
   prostředí  za  přítomnosti EDTA sraženinu. Vyloučená žlutá sraženina se
   odfiltruje, promyje a vysuší do konstantní váhy jako MoO2(C9H6NO)2.

   10.

   Rizikové prvky

   10.1. Stanovení rizikových prvků v anorganických hnojivech a surovinách
   pro jejich výrobu

   10.1.1 Vyluhování celkového obsahu rizikových prvků

   Rizikové   prvky   se   vylouží   vroucí   směsí   kyseliny  dusičné  a
   chlorovodíkové za přesně stanovených podmínek.

   10.1.2 Stanovení rizikových prvků ve výluzích:

   10.1.2.1  Stanovení  chromu,  kadmia  a olova metodou atomové absorpční
   spektrometrie

   Výluhy   se  po  případné  eliminaci  rušivých  vlivů  zředí  tak,  aby
   koncentrace   stanoveného  prvku  ležela  v  optimální  měřící  oblasti
   spektrometru  při  příslušné  vlnové  délce za dodržení všech postupů v
   návodu dodaném výrobcem daného přístroje.

   10.1.2.2 Stanovení arsenu metodou absorpční spektrometrie

   Ve  výluhu  vzorku  se  arsen  redukuje  jodidem draselným na As (III).
   Vyloučený  jodid  se odstraní přídavkem kyseliny askorbové. V aparatuře
   na  kontinuální  generování  hydridů  se  arsenovodík  vzniklý reakcí s
   tetrahydridoboritanem  sodným vede proudem inertního plynu do rozkladné
   trubice, kde dochází k pyrolytické atomizaci.

   10.1.2.3 Stanovení rtuti metodou absorpční spektrometrie

   Ke  stanovení  se  použije  jednoúčelový analyzátor typu (TMA, AMA), ve
   kterém  se  vzorek rozkládá pyrolýzou v proudu kyslíku. Rtuť se zachytí
   na amalgamátoru. Rtuť se z amalgamátoru vytěsní zahřátím a měří se její
   absorbance.

   10.2.  Stanovení  rizikových prvků v organických hnojivech a surovinách
   pro jejich výrobu

   10.2.1 Vyluhování celkového obsahu rizikových prvků

   Rizikové   prvky   se   vylouží   vroucí   směsí   kyseliny  dusičné  a
   chlorovodíkové (Lefortova lučavka) za přesně stanovených podmínek.

   10.2.2 Stanovení rizikových prvků ve výluzích:

   10.2.2.1  Stanovení chromu, kadmia, mědi, molybdenu (ETA), niklu, olova
   a zinku metodou absorpční spektrometrie

   Výluhy   se   po  případném  omezení  rušivých  vlivů  zředí  tak,  aby
   koncentrace   stanoveného  prvku  ležela  v  optimální  měřící  oblasti
   spektrometru  při  příslušné  vlnové  délce za dodržení všech postupů v
   návodu dodaném výrobcem daného přístroje.

   10.2.2.2 Stanovení arsenu metodou absorpční spektrometrie

   Arsen se stanoví jako v odstavci 10.1.2.2.

   10.2.2.3 Stanovení rtuti metodou absorpční spektrometrie

   Rtuť se stanoví jako v odstavci 10.1.2.3.

   11.

   Stanovení volné kyseliny sírové

   Alikvotní  podíl  vodního  výluhu  hnojiva se titruje odměrným roztokem
   hydroxidu  sodného na směsný indikátor. Zjištěná acidita se považuje za
   kyselinu sírovou.

   12.

   Stanovení spalitelných látek

   Organický podíl ve vzorku (spalitelné látky) se zjišťuje z hmotnostního
   úbytku  (po předběžném vysušení vzorku při 105 st. C) po spálení vzorku
   při 450 st. C do konstantní hmotnosti.

   13.

   Stanovení vlhkosti

   Obsah  vlhkosti  se  stanoví vážkově jako hmotnostní úbytek po vysušení
   vzorku za předepsané teploty a času.

   14.

   Stanovení hodnoty pH

   Hodnota  pH se zjistí změřením výluhu nebo suspense daného vzorku na pH
   metru  s obvyklou kombinací elektrod při použití dvou tlumivých roztoků
   při daných podmínkách měření předepsaným způsobem.

   15.

   Stanovení vodivosti

   Vodivost  vodního  výluhu  vzorku  se  měří konduktometrem s příslušnou
   elektrodou  při daných podmínkách měření (teplotě) způsobem předepsaným
   pro daný typ hnojiva.

   16.

   Stanovení velikosti částic

   Vzorek  se umístí na zkušební síto s udanou jmenovitou velikostí otvorů
   a  třesením, poklepáváním (za sucha) nebo promýváním (za mokra) se dělí
   na  podsítný  a  nadsítný  podíl  při  předepsaných podmínkách. Vážením
   jednotlivých frakcí se zjistí jejich procentické zastoupení.

   Příl.3

   Metody mikrobiologických zkoušek

   1.  Termotolerantní  koliformní  bakterie,  enterokoky  a  salmonely se
   stanovují   kultivačními   metodami   přímého  výsevu  na  selektivních
   agarových  půdách.  Při  metodě přímého výsevu se předpokládá, že každá
   kolonie,  která  vzrostla  na  tomto  kultivačním  mediu,  je pomnožená
   populace  pocházející  z jedné buňky, nebo jedné kolonitvorné jednotky,
   které  byly  přítomné  ve  výluhu  vzorku  nebo jeho zředění v okamžiku
   očkování.

   2.  Postup  je  považován  za  odpovídající,  jsou-li  při  něm splněny
   požadavky  vyplývající  z  ČSN  ISO  citovaných  pod písm. a) a jsou-li
   dodrženy metody uvedené pod písm. b) až d):

a)         ČSN ISO - 6887: Mikrobiologie.  Všeobecné  pokyny  pro přípravu
                   ředění při mikrobiologickém zkoušení.
   ČSN ISO - 7218: Mikrobiologie  poživatin   a  krmiv.  Všeobecné
                   pokyny pro mikrobiologické zkoušení.
   ČSN ISO - 8199: Jakost   vod.  Obecné   pokyny  pro   stanovení
                   mikroorganismů kultivačními metodami.
   ČSN ISO - 9998: Jakost  vod. Kontrola  a hodnocení kultivačních
                   médií  pro stanovení  počtu kolonií používaných
                   při zkoušení jakosti vod.

   b) Metoda pro stanovení termotolerantních koliformních bakterií:

   ČSN ISO - 9308 - 1: Mikrobiologie. Všeobecné pokyny pro stanovení počtu
   koliformních bakterií. Technika počítání kolonií.

   c)  Metoda  pro  stanovení  enterokoků: ČSN ISO - 7899 - 2: Jakost vod.
   Stanovení  fekálních  streptokoků, Část 2: Metoda membránových filtrů -
   modifikovaná.

   d) Metoda stanovení baktérií rodu Salmonella:

   ČSN  EN  12  824:  Mikrobiologie  potravin a krmiv. Horizontální metoda
   průkazu bakterií rodu Salmonella.

   1) § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.

 

Datum uveřejnění: 13. prosince 2000 Poslední změna: 18. září 2006 Počet shlédnutí: 10045