Moderní zdroje tepla jsou ekologické a zároveň ekonomické

Stále rostoucí ceny paliv a energií nutí většinu z nás přemýšlet o tom, jak při vytápění a ohřevu teplé užitkové vody co nejvíce ušetřit.

Jednou z možných cest je používání tepelných zdrojů s vysokou účinností a také maximální snaha o čerpání energií z obnovitelných zdrojů.

Příkladem takového energetického zdroje jsou pelety, vyráběné lisováním organické hmoty pod vysokým tlakem, a to bez jakéhokoli přídavného pojiva.

Seznamte se s peletkami

Zatím se u nás běžně prodávají pelety dřevěné, při jejichž výrobě se zpracovává suché odpadní dřevo - piliny či hobliny. Jejich výhřevnost je přibližně stejná jako u dřevěných briket. V blízké budoucnosti bychom se však mohli setkávat i s peletami ze slámy a jiných biologických odpadů. Kotle na spalování pelet jsou plně automatické, jejich výkon a veškeré funkce řídí elektronická regulace. Pelety stačí jen nasypat do zásobníku, odkud si je kotel sám odebírá do hořáku.

Intervaly doplňování paliva a čištění kotle závisí především na kvalitě pelet, jejich průměrná délka je sedm dní. Z hlediska komfortu obsluhy se tak topení peletami blíží topení plynem a jinými ušlechtilými palivy.

Pro spalování dřeva jsou určeny i takzvané pyrolytické kotle, pracující na principu generátorového zplyňování. Vyznačují se vysokou účinností, snadnou obsluhou a na rozdíl od kotlů na pelety umožňují spalovat velké kusy dřeva. Vybírání popela a čištění kotle stačí provádět jednou týdně. Protože ve spalovacím prostoru nehoří samotné dřevo, ale dřevoplyn, který se z něj vyvine, produkují tyto kotle minimum exhalací a jsou velmi šetrné k životnímu prostředí.

Nově se na trhu objevují i zplyňovací kotle na černé uhlí. Konstruovány jsou pro spalování černého uhlí třídy ořech, dá se v nich však topit i kusovým dřevem nebo černý m či hnědým uhlím větší velikosti (třída kostka).

Tepelná čerpadla šetří peníze

Značných úspor při vytápění je možné dosáhnout využitím tepla okolního prostředí. K tomu slouží tepelná čerpadla, která se díky své ekonomické výhodnosti, naprosté ekologické nezávadnosti a celkovému provoznímu komfortu využívají k vytápění průmyslovýchi soukromýchobjektů stále častěji. Určitou nevýhodou jsou jejich vyšší pořizovací náklady, počáteční investice se však během provozu rychle vrátí: využitím tepelné energie země, vzduchu nebo vody lze totiž dosáhnout úspor až ve výši dvou třetin nákladů, které bychom museli za stejné období vydat na standardní způsoby vytápění.

Tepelná čerpadla pracují na stejném principu jako chladnička - odebírají teplo z venkovního prostředí a převádějí jej na teploty, použitelné pro vytápění objektů nebo přípravu teplé užitkové vody. Ještě nedávno se k získávání tepla pro čerpadla často používaly systémy trubek, uložených na velké ploše do země. Jejich nevýhodou byly značné náklady na zemní práce.

Proto se v poslední době setkáváme především s čerpadly, která odebírají teplo buď z okolního vzduchu, nebo z hlubinných vrtů, do nichž jsou vloženy speciální plastové výměníky. Výhodami čerpání tepla z vrtů jsou minimální nároky na prostor a vysoká účinnost.

Vrtné práce však mohou provádět pouze firmy, které mají potřebná geologická a báňská povolení, neboť hloubka vrtů dosahuje až ke 150 metrům. Jednodušší je proto využívat tepelnou energii okolního vzduchu, kterého je dostatek všude kolem nás.

S úsporami pomůže slunce

K ohřevu teplé užitkové vody můžeme využít i stále zdokonalované sluneční kolektory. V současnosti se můžeme setkat se dvěma typy. Prvním jsou ploché kolektory s velkou absorpční plochou. Jejich výměníky bývají obvykle celoměděné, opatřené povrchem, který absorbuje maximum slunečního záření a přitom zabraňuje ztrátám tepla v důsledku zpětného vyzařování. Ploché kolektory si získaly oblibu především díky své příznivé ceně.

Druhým používaným typem jsou trubicové kolektory. Jako tepelná izolace v nich slouží vakuum, vytvořené v prostoru mezi dvěma skleněnými trubicemi. Na vnitřní trubici je nanesena absorpční vrstva a teplo, které v ní vzniká dopadem slunečních paprsků, se odvádí hliníkovými lamelami do trubiček, kterými proudí ohřívaná kapalina. U jiného typu trubicového kolektoru proudí ohřívaná kapalina přímo uvnitř skleněné trubky s absorpčním povrchem.

Trubicové kolektory se vyznačují menšími rozměry a jejich výhodou je, že mohou získávat teplo i při velmi slabém slunečním záření. Díky malému zpětnému vyzařování tepla z ohřívané kapaliny mohou dobře pracovat také při nízkých teplotách okolního vzduchu.

Teplo přichází od podlahy

Energeticky šetrný dům si většina z nás představí jako dokonale izolovaný objekt s minimálními tepelnými ztrátami. U nových domů je na použití vhodných materiálů nutné myslet už při stavbě, tepelné ztráty starších objektů lze podstatně snížit dodatečným zateplením obvodových konstrukcí nebo výměnou starých, už netěsnících oken.

Úspory však nemusí přinášet jen dokonalá izolace objektu. Při pokládce podlahových topných systémů je možné využít novinku, speciální litý samonivelační potěr, který podstatně zvyšuje jejich účinnost.

Zatímco konvenční cementový potěr vytváří kolem trubek topení množství jemných pórů, které způsobují ztráty tepelné energie, litý anhydritový potěr obtéká trubky topení dokonale, čímž je dosaženo lepšího přenosu tepla mezi trubkou a podlahovou vrstvou.

Protože vrstva anhydritového potěru nemusí být na rozdíl od betonového tak silná, reaguje podlaha mnohem rychleji na teplotní změny trubek topného systému. Doba potřebná k prohřátí podlahy se tak snižuje zhruba na polovinu. Dalšími výhodami nového potěru je jeho snadná pokládka, dokonale rovný povrch a možnost využít jej na novostavbách i při rekonstrukcích.

Zdroj: Mladá fronta Dnes
Datum: 01.09.2006
Autor: Karel Podhora

Tweet