Zprávy z tisku
AFP: V kalábrijských lesích pálí postaru dřevěné uhlí
Kalábrie, horský kraj na samém jihu Apeninského poloostrova, je v Evropě jedním z posledních útočišť uhlířů, kteří se zabývají tisíce let starým řemeslem, jež dnes odsoudil k zániku nástup nových technologií a vlna ekologických energií, napsala agentura AFP.
Serra San Bruno (Itálie) 26. prosince (ČTK/AFP) - Kalábrie, horský kraj na samém jihu Apeninského poloostrova, je v Evropě jedním z posledních útočišť uhlířů, kteří se zabývají tisíce let starým řemeslem, jež dnes odsoudil k zániku nástup nových technologií a vlna ekologických energií, napsala agentura AFP.
Uprostřed lesů, nedaleko obce Serra San Bruno, bdí muži z rodu Scrivových dnem i nocí nad uhlištěm, kde čtyři nebo pět bukových a dubových milířů zakrytých zeminou a pilinami pomalu hoří a mění se v dřevěné uhlí.
Trvá 20 až 30 dní, než oheň zapálený uprostřed těchto jakýchsi kruhových chýší rozdmýchávaný vzduchem přicházejícím otvorem v jejím vrcholku vysuší polena z čerstvého dřeva, aniž by je spálil, a změní je ve zčernalé hůlky.
Kdysi, ještě dříve, než se začalo těžit z uhelných dolů, umožnila výroba dřevěného uhlí rozvoj metalurgie, protože poskytovala palivo s vysokou výhřevností pro vysoké pece pro výrobu kovů. Během staletí však také vedla k odlesnění celých rozsáhlých oblastí.
Čtyři bratranci Scrivovi, Nazareno, druhý Nazareno, Angelo a nejstarší z nich, osmatřicetiletý Bruno, kteří se u kouřících milířů střídají, jsou potomky dlouhé linie kalábrijských uhlířů.
Majitel lesa, Bruno Vallelunga, se dal na hoteliérství, které je mnohem lukrativnější, a nyní má v Serra San Bruno hotel a bar. Nezrušil však pálení dřevěného uhlí, jímž se nyní v Itálii zabývá třináct osob, všechny z jedné rodiny.
Uhlíři provozující stejnou technologii žijí ještě v Rumunsku, vyprávějí bratranci. Jinde v Evropě však starodávné pálení dřevěného uhlí v lesích vystřídaly průmyslové postupy.
Bratranci Scrivovi dobře vědí, že s nimi jejich řemeslo vymře. Jejich dřevěné uhlí už neslouží k vytápění venkovských domů, které jsou dnes už všechny vybaveny plynem nebo elektřinou, ale zásobují restaurace a soukromé rezidence v kraji.
Každý rok prodají na 150 metrických centů, přičemž kilogram stojí dvě eura (53 Kč). Dřevěné uhlí, které bylo vyrobeno průmyslově a z méně ušlechtilých materiálů, jak je odpad z pil, se v supermarketech prodává tři kilogramy za tři eura (necelých 80 Kč).
Na trhu se nedávno objevily další konkurenční produkty, které splňují ekologické požadavky i nároky na trvalý rozvoj. Jde například o takzvané zelené uhlí vyrobené pyrolózou z nejrůznějšího rostlinného odpadu, které má podle výrobců stejnou výhřevnost jako dřevěné uhlí, ale je levnější.
Datum: 26.12.2007 10:50
Zdroj: Zpráva ČTK
Datum uveřejnění: 26.12.07
Poslední změna: 26.12.2007
Počet shlédnutí: 229
AFP: V kalábrijských lesích pálí postaru dřevěné uhlí
Kalábrie, horský kraj na samém jihu Apeninského poloostrova, je v Evropě jedním z posledních útočišť uhlířů, kteří se zabývají tisíce let starým řemeslem, jež dnes odsoudil k zániku nástup nových technologií a vlna ekologických energií, napsala agentura AFP.
Serra San Bruno (Itálie) 26. prosince (ČTK/AFP) - Kalábrie, horský kraj na samém jihu Apeninského poloostrova, je v Evropě jedním z posledních útočišť uhlířů, kteří se zabývají tisíce let starým řemeslem, jež dnes odsoudil k zániku nástup nových technologií a vlna ekologických energií, napsala agentura AFP.
Uprostřed lesů, nedaleko obce Serra San Bruno, bdí muži z rodu Scrivových dnem i nocí nad uhlištěm, kde čtyři nebo pět bukových a dubových milířů zakrytých zeminou a pilinami pomalu hoří a mění se v dřevěné uhlí.
Trvá 20 až 30 dní, než oheň zapálený uprostřed těchto jakýchsi kruhových chýší rozdmýchávaný vzduchem přicházejícím otvorem v jejím vrcholku vysuší polena z čerstvého dřeva, aniž by je spálil, a změní je ve zčernalé hůlky.
Kdysi, ještě dříve, než se začalo těžit z uhelných dolů, umožnila výroba dřevěného uhlí rozvoj metalurgie, protože poskytovala palivo s vysokou výhřevností pro vysoké pece pro výrobu kovů. Během staletí však také vedla k odlesnění celých rozsáhlých oblastí.
Čtyři bratranci Scrivovi, Nazareno, druhý Nazareno, Angelo a nejstarší z nich, osmatřicetiletý Bruno, kteří se u kouřících milířů střídají, jsou potomky dlouhé linie kalábrijských uhlířů.
Majitel lesa, Bruno Vallelunga, se dal na hoteliérství, které je mnohem lukrativnější, a nyní má v Serra San Bruno hotel a bar. Nezrušil však pálení dřevěného uhlí, jímž se nyní v Itálii zabývá třináct osob, všechny z jedné rodiny.
Uhlíři provozující stejnou technologii žijí ještě v Rumunsku, vyprávějí bratranci. Jinde v Evropě však starodávné pálení dřevěného uhlí v lesích vystřídaly průmyslové postupy.
Bratranci Scrivovi dobře vědí, že s nimi jejich řemeslo vymře. Jejich dřevěné uhlí už neslouží k vytápění venkovských domů, které jsou dnes už všechny vybaveny plynem nebo elektřinou, ale zásobují restaurace a soukromé rezidence v kraji.
Každý rok prodají na 150 metrických centů, přičemž kilogram stojí dvě eura (53 Kč). Dřevěné uhlí, které bylo vyrobeno průmyslově a z méně ušlechtilých materiálů, jak je odpad z pil, se v supermarketech prodává tři kilogramy za tři eura (necelých 80 Kč).
Na trhu se nedávno objevily další konkurenční produkty, které splňují ekologické požadavky i nároky na trvalý rozvoj. Jde například o takzvané zelené uhlí vyrobené pyrolózou z nejrůznějšího rostlinného odpadu, které má podle výrobců stejnou výhřevnost jako dřevěné uhlí, ale je levnější.
Datum: 26.12.2007 10:50
Zdroj: Zpráva ČTK
Datum uveřejnění: 26.12.07
Poslední změna: 26.12.2007
Počet shlédnutí: 229