Zprávy z tisku
Jak je vymezen stacionární zdroj v novém zákoně o ochraně ovzduší?
Klíčové definice zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, který nabyl účinnosti 1. září 2012, jsou uvedeny v § 2 zákona.
Zákon č. 201/2002 zachovává základní kategorizaci zdrojů znečišťování ovzduší na zdroje stacionární a mobilní.
Výklad pojmu "stacionární zdroj" byl v době účinnosti zákona č.
86/2002 Sb. v mnoha ohledech nejasný. Tento zákon definoval pojem
stacionární zdroj ve svém § 4 odst. 3 jako "zařízení
spalovacího nebo jiného technologického procesu, které znečišťuje nebo
může znečišťovat ovzduší, dále šachta, lom a jiná plocha s možností
zapaření, hoření nebo úletu znečišťujících látek, jakož i plocha, na
které jsou prováděny práce nebo činnosti, které způsobují nebo mohou
způsobovat znečišťování ovzduší, dále sklad a skládka paliv, surovin,
produktů, odpadů a další obdobné zařízení nebo činnost".
Tato definice byla v zásadě správná a byla i v souladu s právem EU,
avšak aplikaci pojmu komplikovala jiná ustanovení zákona č. 86/2002 Sb.,
která jej používala značně nekonzistentně, např. § 54 odst. 6 štěpil
stacionární zdroj na další "podjednotky" ("To platí i pro nové části zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a více...").
Problematické bylo i definování stacionárního zdroje výrazem
"zařízení", neboť pojem zařízení má zcela jiný význam v zákoně 76/2002
Sb., o integrované prevenci. Snahou nového zákona bylo výše uvedené
nejasnosti odstranit a definici stacionárního zdroje zpřesnit.
Ustanovení § 2 písm. e) zákona definuje stacionární zdroj jako "ucelenou
technicky dále nedělitelnou stacionární technickou jednotku nebo
činnost, které znečišťují nebo by mohly znečišťovat, nejde-li o
stacionární technickou jednotku používanou pouze k výzkumu, vývoji nebo
zkoušení nových výrobků a procesů".
Stacionárním zdrojem je tedy:
- Ucelená technicky dále nedělitelná stacionární technická jednotka.
- Tj. nejmenší technická jednotka, kterou již není možné dělit
na další stacionární zdroje. K této nejmenší nedělitelné technické
jednotce jsou pak přiřazeny veškeré technické jednotky a stavby, které
nejsou samostatným zdrojem znečišťování, ale jsou nezbytné pro provoz
stacionárního zdroje nebo s ním jinak souvisí.
- Dle této definice lze pak vyložit, že stacionární zdrojem je
např. kotel včetně odvodu spalin, čištění spalin, kontinuálního měření
a komína. Současně však může být stacionárním zdrojem pouze samotný
kotel, je-li vedle něj společně provozován další kotel. Tyto dva kotle
pak představují dva stacionární zdroje, které mají příslušenství
(čištění spalin, kontinuální měření a komín) společné.
- Stacionárním zdrojem může být i činnost.
- Např. skladování prašných surovin či petrochemických
výrobků, manipulace s nimi, tiskařské činnosti, chemické čištění,
aplikace nátěrových hmot aj.
- Podmínkou je, že tato technická jednotka nebo činnost znečišťují nebo by mohly znečišťovat.
- Z definice zdroje jsou vyňaty stacionární technické jednotky používané pouze k výzkumu, vývoji nebo zkoušení nových výrobků a procesů.
V návaznosti pojem stacionární zdroj je třeba zmínit pojem "provozovna",
s kterým zákon o ochraně ovzduší také pracuje. Zákon o ochraně ovzduší
však nezavádí žádnou vlastní definici pojmu, pouze odkazuje na již
existující definici pojmu provozovna v obchodním zákoníku (podle § 7 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, se provozovnou rozumí "prostor, v němž je uskutečňována určitá podnikatelská činnost", přičemž provozovna "musí
být označena obchodní firmou nebo jménem a příjmením anebo názvem
podnikatele, k níž může být připojen název provozovny nebo jiné
rozlišující označení"). Pojem provozovna je tak v zákoně o ochraně ovzduší používán ve svém ustáleném významu.
V provozovně se může nacházet dva nebo více stacionárních zdrojů. Na
provozovnu, místo na jednotlivé stacionární zdroje, jsou v zákoně
navázány některé nástroje:
- Emisní stropy se dle § 4 odst. 4 stanovují mj. pro provozovnu.
- Jednou z podmínek pro sečtení zdrojů, a to
zdrojů vyjmenovaných v příloze č. 2 k zákonu i zdrojů nevyjmenovaných
(tj. pro účely stanovení celkového jmenovitého tepelného příkonu
spalovacích stacionárních zdrojů nebo celkové projektované kapacity
jiných stacionárních zdrojů), je podle § 4 odst. 7, že jsou tyto zdroje umístěny ve stejné provozovně.
- V souladu s § 15 odst. 3 a 5 se poplatky za znečišťování ovzduší počítají za celou provozovnu.
- Povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. d) vydává krajský úřad obecně pro zdroj (§ 12 odst. 4), ale v případě, že bude povolovat více zdrojů v jedné provozovně, vydává se podle § 40 odst. 1 jedno povolení provozu pro všechny zdroje dohromady.
Při umístění a stavbě nových zdrojů a při rozšiřování provozovny by
všechny stacionární zdroje, které jsou součástí jedné provozovny, měly
být upraveny jedním povolením provozu.
Mgr. Pavla Bejčková, Zdroj: Verlag Dashöfer
Zdroj: EnviWeb, http://www.enviprofi.cz/
Datum uveřejnění: 7.2.13
Poslední změna: 10.2.2013
Počet shlédnutí: 787
Jak je vymezen stacionární zdroj v novém zákoně o ochraně ovzduší?
Klíčové definice zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, který nabyl účinnosti 1. září 2012, jsou uvedeny v § 2 zákona.
Zákon č. 201/2002 zachovává základní kategorizaci zdrojů znečišťování ovzduší na zdroje stacionární a mobilní.
Výklad pojmu "stacionární zdroj" byl v době účinnosti zákona č.
86/2002 Sb. v mnoha ohledech nejasný. Tento zákon definoval pojem
stacionární zdroj ve svém § 4 odst. 3 jako "zařízení
spalovacího nebo jiného technologického procesu, které znečišťuje nebo
může znečišťovat ovzduší, dále šachta, lom a jiná plocha s možností
zapaření, hoření nebo úletu znečišťujících látek, jakož i plocha, na
které jsou prováděny práce nebo činnosti, které způsobují nebo mohou
způsobovat znečišťování ovzduší, dále sklad a skládka paliv, surovin,
produktů, odpadů a další obdobné zařízení nebo činnost". Tato definice byla v zásadě správná a byla i v souladu s právem EU,
avšak aplikaci pojmu komplikovala jiná ustanovení zákona č. 86/2002 Sb.,
která jej používala značně nekonzistentně, např. § 54 odst. 6 štěpil
stacionární zdroj na další "podjednotky" ("To platí i pro nové části zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a více...").
Problematické bylo i definování stacionárního zdroje výrazem
"zařízení", neboť pojem zařízení má zcela jiný význam v zákoně 76/2002
Sb., o integrované prevenci. Snahou nového zákona bylo výše uvedené
nejasnosti odstranit a definici stacionárního zdroje zpřesnit. Ustanovení § 2 písm. e) zákona definuje stacionární zdroj jako "ucelenou
technicky dále nedělitelnou stacionární technickou jednotku nebo
činnost, které znečišťují nebo by mohly znečišťovat, nejde-li o
stacionární technickou jednotku používanou pouze k výzkumu, vývoji nebo
zkoušení nových výrobků a procesů". Stacionárním zdrojem je tedy: V návaznosti pojem stacionární zdroj je třeba zmínit pojem "provozovna",
s kterým zákon o ochraně ovzduší také pracuje. Zákon o ochraně ovzduší
však nezavádí žádnou vlastní definici pojmu, pouze odkazuje na již
existující definici pojmu provozovna v obchodním zákoníku (podle § 7 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, se provozovnou rozumí "prostor, v němž je uskutečňována určitá podnikatelská činnost", přičemž provozovna "musí
být označena obchodní firmou nebo jménem a příjmením anebo názvem
podnikatele, k níž může být připojen název provozovny nebo jiné
rozlišující označení"). Pojem provozovna je tak v zákoně o ochraně ovzduší používán ve svém ustáleném významu. V provozovně se může nacházet dva nebo více stacionárních zdrojů. Na
provozovnu, místo na jednotlivé stacionární zdroje, jsou v zákoně
navázány některé nástroje:
Mgr. Pavla Bejčková, Zdroj: Verlag Dashöfer
Datum uveřejnění: 7.2.13
Poslední změna: 10.2.2013
Počet shlédnutí: 787