Ajťáci, kteří ovládají stát

Technologické firmy si mezi sebe rozdělily česká firmy ministerstva a další úřady. Roky z nich odčerpávají miliardy korun za mnohdy předražené práce.

Státní zakázky jsou pro řadu IT firem doslova zlatý důl. Jejich neúčinná kontrola a špatně vypsané tendry zajišťují firmám stálé a vysoké příjmy.

Na informačních techologiích by přesto stát mohl možná až závratně ušetřit. Ukazuje to třeba příklad Státního zemědělského a intervenčního fondu (SZIF), který letos dosáhl úspory jedenácti procent z loňské částky. Za provoz tak letos fond zaplatí firmě SAP o 85 milionů méně.

Jde o výsledek vleklého jednání. Fond firmě pohrozil, že jí vypoví smlouvu, čímž by SAP přišel o dlouholeté příjmy. Nakonec dodavatel nabídl levnější provoz systému a zakázka mu zůstala. (Podrobně se týdeník Ekonom kauze SZIF věnoval v č. 41/2010.)

Zmíněných 85 milionů je ale pouze malou částí toho, kolik by se dalo ve státní správě na IT zakázkách ušetřit. Pokud bychom uspořili desetinu z celkového objemu zakázek, jak uvádí Transparency International, půjde celkem o miliardy korun ročně.

Stát ale v mnoha případech nemá nástroje, jak se proti nevýhodným smlouvám bránit.

Počítačové firmy jsou na svých pozicích dlouhé roky dobře »zaháčkované«. Na dodávkách důležitých informačních systémů pro státní aparát inkasují desítky miliard ročně.

I když se o zákulisí tohoto byznysu mezi odbornou veřejností živě diskutuje, málokdo ze zúčastněných firem má odvahu vystoupit a fungující praktiky otevřeně popsat.

Světlou výjimkou je Vladimír Kovář, šéf počítačové firmy Unicorn. Před rokem pro Hospodářské noviny popsal, jak probíhalo výběrové řízení pro sčítání lidu 2011 na Českém statistickém úřadu (ČSÚ).

Přestože jeho firma Unicorn nabídla nejnižší cenu, vyhrál konkurent Hewlett-Packard (HP).

»ÚOHS ani Policie ČR nezjistily žádné pochybení. Z toho jsem jako manažerka povinna vycházet,« říká nyní předsedkyně ČSÚ Iva Ritschelová, která nastoupila loni v září a smlouvu s HP již převzala.

»Nelze jednoznačně říct, že všechny závazky jsou nevýhodné. Ale s ohledem na garantovaná výhradní majetková práva dodavatelů staví tyto smlouvy úřad do značné závislosti na dodavatelích,« dodává Ritschelová.

Pro spoustu IT firem představují státní zakázky značný zdroj peněz. U mnoha společností tvoří až 80 procent příjmů.

Přestože jindy se IT společnosti chlubí často i marginálními úspěchy, k veřejným zakázkám se nechtějí vyjadřovat. Na dotazy odpovídají výhradně písemně a většinou pouze v obecné rovině.

»Někdy bychom se rádi pochlubili, jak kvalitní řešení jsme dodali, ale kvůli smlouvě nemůžeme,« říká například Karel Taschner z Hewlett-Packard.

Přesto i podobně obecné fráze mohou způsobit ve firmách rozruch.

»Ani si nedovedete představit, kolik nepříjemností jsme měli z toho, že jsme vám odpověděli na vaše dotazy,« řekl týdeníku Ekonom jeden z tiskových mluvčích firmy, která spravuje IT pro jednu státní instituci.

Penězovod bez konce

Další peníze plynou firmám pravidelně za údržbu a rozšiřování informačních systémů.

V mnoha případech je téměř nemožné takový penězovod přerušit. Na funkčním IT je totiž stát existenčně závislý a jeho výpadek by byl katastrofální - přestaly by se vyplácet dotace, sociální dávky, nevybíraly by se ani daně.

»Není cesty zpět. Často je to důsledek špatně uzavřených strategických dlouhodobých smluv na začátku devadesátých let,« řekl týdeníku Ekonom jeden z bývalých českých ministrů.

Jenže zatímco tenkrát byly podle něho smlouvy špatně uzavírány možná z neznalosti, »u nových smluv jde dnes o evidentní zlodějnu«, dodává exministr.

Jak nevýhodný mechanismus IT služeb státu vlastně funguje? Stát převede na soukromou firmu řadu klíčových procesů a nenechá si otevřenou cestu, jak si agendu vzít zpět a svěřit ji do správy jinému dodavateli.

Původní dodavatel pak může státu navyšovat ceny za služby, protože jeho monopolní pozice je prakticky neotřesitelná.

»Z hlediska firem je přirozené, že se snaží zachovat status quo. Na druhou stranu bych ráda věřila, že si představitelé dotčených firem uvědomují, že určité období končí a že je třeba začít se zadavateli jednat,« komentuje vztah k IT firmám předsedkyně ČSÚ Iva Ritschelová.

Celý systém podnikání se státem je velmi propracovaný a žádný z účastníků o něm nechce mluvit. Přišel by totiž o možnost se někdy příště »napakovat«. Pokud se náhodou některá z firem rozhodne proti zavedenému systému protestovat, participující firmy ji zapojí do dodavatelského řetězce.

Stěžovatel se stane součástí celého soukolí a ztratí potřebu proti němu vystupovat.

Kdo za celý systém nevýhodných státních IT řešení vlastně může? Samozřejmě jsou to na prvním místě státní úředníci. Ti by měli odolávat svodům nabídek IT firem a vytvářet prostředí pro čitelná výběrová řízení. Problém je, že většina informačních systémů je příliš složitá, aby je mohl posuzovat každý úředník.

Nedávno nabídl řešení ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský, který chce při tendrech zavést oponentní posudky.

»IT zakázky jsou typickým příkladem zakázek, které kladou obrovské nároky na odbornost. Laik nepozná jejich nezbytnost ani oprávněnost ceny,« vysvětluje Kamil Jankovský.

V podobných případech vysoce odborných zadání je podle něho totiž velmi snadné vytvářet nadhodnocené projekty.

Nejlépe se bere z velkého

Zlatá horečka pro firmy z oboru informačních technologií nastala po roce 2004 se vstupem Česka do Evropské unie a v souvislosti s evropskými dotacemi.

»Pokud budete chtít vysát stovky milionů například z ministerstva kultury, v rozpočtu to bude patrné. Naopak u ministerstev s velkým rozpočtem budou výdaje na IT tvořit jen malé procento. Proto se firmy zaměřují například na ministerstva zemědělství, obrany nebo životního prostředí,« tvrdí týdeníku Ekonom zdroj, který má jako majitel menší počítačové firmy se státními zakázkami zkušenosti.

V oblasti IT se však nadbytečné náklady nejsnadněji skryjí. Ceny za služby počítačových specialistů se při, někdy zbytečných, úpravách informačních systémů snadno nadhodnotí a není nad nimi kontrola.

I proto jsou firmy, které mají dobré kontakty ve státní správě, úspěšné na více ministerstvech. Už od devadesátých let mají přitom jednotlivé firmy všechny resorty pečlivě rozděleny (viz schéma Jak mají IT firmy rozdělená ministerstva).

»V každé takové firmě mají jednoho člověka, který má na starost pouze kontakt se státními úředníky. Za to pobírá plat, který je často vyšší, než má generální ředitel,« dodává týdeníku Ekonom nejmenovaný zdroj, který pracuje v konzultační firmě a má se státními zakázkami zkušenosti.

Jak vycucat stát

Každé z ministerstev i dalších státních úřadů platí až stovky milionů korun ročně za rozšiřování a údržbu informačních systémů. Podílí se na tom i neustále se měnící legislativa, která změny v systému vyžaduje.

Dodavatele informačních technologií je přitom téměř nemožné vyměnit. Systémy jsou natolik komplikované a na míru ušité potřebám státních organizací, že vývoj a provoz může těžko převzít jiná firma.

Své o tom vědí například ve Všeobecné zdravotní pojišťovně. Tam už mají přes sedmnáct let informační systém, který pro ni spravuje firma Hewlett-Packard (HP).

»Smlouvu podepsalo z kraje devadesátých let za pojišťovnu tehdejší ministerstvo zdravotnictví,« říká dnešní ředitel VZP Pavel Horák.

Tehdy ještě VZP nebyla centralizovaná a fungovala nezávisle po jednotlivých okresech. Každá okresní VZP tak dostala svůj vlastní systém naprogramovaný přímo podle potřeb jednotlivých poboček.

Pak se pojišťovna sloučila a roztříštěné systémy se složitě spojovaly do jednoho.

»Při centralizaci IT se uvažovalo, že vyměníme dodavatele,« říká Horák. Pojišťovna nakonec zůstala u HP a Horák tvrdí, že by se náklady přechodem na nového dodavatele nesnížily.

»I ten by totiž pro nás musel vyvinout zcela nové řešení. Organizace jako VZP nikde jinde neexistuje, a tak pro ni není dostupné levné hotové řešení informačního systému,« tvrdí Horák.

Firmy často patové situace zneužívají a svého zákazníka až vydírají, zejména pokud pro něj spravují klíčové aplikace. Opět je příkladem již zmíněný SZIF.

»Dodavatel drží v ruce zdrojové kódy k systému a každý rok požaduje obnovení licencí. Bez zaplacení požadované částky by byl systém od prvního ledna nefunkční,« popsal situaci odvolaný ředitel fondu Tomáš Révesz.

Podobné případy jsou také na již zmíněném ČSÚ i na jiných úřadech.

Jak praktiky hraničící s vydíráním vypadají? Při vyjednávání smlouvy o provozu systému na další období požaduje dodavatel po zákazníkovi více peněz nebo po něm chce extra příplatky - za údajně nutné úpravy v systému.

Pokud na podmínky klient nepřistoupí, technologická firma konstatuje, že dané úpravy udělat nemůže, a celý systém se zhroutí.

»Odpovědní pracovníci pod tlakem raději nové smlouvy za vyšší peníze podepíší. Nelze se jim divit, že nechtějí, aby na ně dopadla odpovědnost třeba za to, že se nebudou vyplácet některé dotace nebo sociální dávky,« popsal týdeníku Ekonom dosud fungující mechanismus bývalý český ministr.

Jediným řešením změny původního dodavatele je vytvoření zcela nového systému jinou firmou. I to má ale vadu na kráse - nějakou dobu totiž oba systémy musejí běžet současně, což logicky zvedá náklady. K tomuto kroku se proto málokdo odhodlá.

Jeden z mála, kdo se o to pokusil, byl již zmíněný exšéf SZIF Tomáš Révesz. Navrhoval vedle stávajícího systému pro vyplácení dotací od firmy SAP nasadit nový, levnější systém od konkurence.

Byl však ministrem zemědělství Ivanem Fuchsou odvolán (viz Ekonom č. 50/2010) s tím, že je špatný hospodář.

V rámci fairplay je nutné přiznat, že podobné hry s IT zakázkami se hrají i u soukromých firem. Jen se vyjednávání vede víc džentlmensky a především tam nejde o peníze daňových poplatníků, takže si je zákazníci lépe pohlídají.

Kdo řídí agrárníky

Ačkoli ministerstva spravují veřejné peníze, ochota informovat, kam finance plynou, je malá. To se samozřejmě týká i IT projektů, které tvoří u některých ministerstev většinu výdajů na veřejné zakázky.

Jedním z mála ministerstev, které údaje na dotaz týdeníku Ekonom včas a ochotně poskytlo, byl resort zemědělství.

Podle dodaných údajů tady kraluje telekomunikační operátor Telefónica O2, kterému jen v loňském roce ministerstvo zaplatilo 300 milionů. Vedle správy serverů a nákladů na telekomunikace vynakládá peníze zejména na informační portál eAgri a systém pro kontrolu vyplácení dotací zemědělcům.

Částka za tvorbu a provoz eAgri je přitom údajně silně nadsazená. »Podobný projekt by se dal udělat za třetinovou cenu, možná i levněji,« říká nejmenovaný majitel IT firmy. Telefónica O2 se do uzávěrky Ekonomu k problému nevyjádřila.

Telekomunikační operátor také získal od Petra Kušnierze, náměstka exministra zemědělství Petra Gandaloviče, zakázku na IT v hodnotě 569 milionů bez veřejné soutěže. Pozdější Fischerova vláda zakázku zrušila a sjednala s firmou levnější variantu za necelých 165 milionů.

V roce 2009 Telefónica O2 vysoutěžila na českých ministerstvech a přidružených úřadech částku téměř šest miliard korun, v loňském roce to bylo »pouhých« 397 milionů.

O penězích rozhoduje IBM

Ministerstvu financí donedávna kralovaly hlavně menší české firmy, které si mezi sebe rozdělily práci na desítce různých informačních systémů.

Mezi těmito »trpaslíky« jsou také tři pobočky zahraničních firem Asseco Czech Republic (dříve Podnik výpočetní techniky) dodávající systém Ares, Oracle jako dodavatel databází a IBM.

Zejména IBM má z ministerstva dlouhodobě zajištěný slušný příjem. Od počátku totiž provozuje daňový portál ADIS.

»Smlouvu na začátku devadesátých let podepsal tehdejší náměstek ministra Ivo Svoboda. Od té doby se všichni z ministerstva bojí dělat s někým jiným než s IBM, protože s těmito technologiemi pracují několik let,« řekl Ekonomu již citovaný český exministr.

Zajímavé je, že IBM nevytváří ADIS sama, ale dělá ho pro ni královéhradecká firma GIST. IBM za různé dílčí práce na ADIS jen loni vyinkasovala téměř čtvrt miliardy korun. Kolik platí svému dodavateli, není známo.

»K otázkám, které se týkají specifických záležitostí našich zákazníků, se nevyjadřujeme,« řekla mluvčí české pobočky IBM Vladimíra Pavelková.

Příjmy z daňového portálu už ale nejsou jediné, s čím mohou šéfové IBM od ministerstva financí počítat. V roce 2009 IBM v konsorciu s dodavatelskými firmami SAP, Hewlett-Packard a Logica získala na ministerstvu mnohem větší zakázku v plánovaném rozsahu 2,1 miliardy korun na vytvoření informačně-ekonomického systému Státní pokladna.

Ministerstvo financí za dílčí práce na tomto projektu zaplatilo již 1,6 miliardy korun. Je tak pravděpodobné, že konečná částka původní plán ještě výrazně překročí.

Dá se očekávat, že po dokončení bude ministerstvo financí platit IBM další stovky milionů korun ročně za provoz. Typicky se provozní náklady u softwarových projektů pohybují kolem pětiny pořizovací ceny.

»Je jasné, že si na Státní pokladně přijdou všichni na své. Není to jednoduchý projekt a navíc je ojedinělý i ve světovém měřítku. Takovou zakázku budeme mít na dlouhé roky, ne-li na pořád, výměna dodavatele je totiž v takovém případě prakticky nemožná,« přiznal týdeníku Ekonom v neoficiálním rozhovoru šéf firmy, která se na Státní pokladně podílí.

Kouzelníci ze Šumperka

Jedné z firem, které pracují pro ministerstvo financí, se přitom loni dostalo pozornosti médií i policie. Šlo o šumperskou firmu ASD Software, která za podezřelých okolností převedla peníze na účet ředitele sekce strukturálních fondů ministerstva průmyslu a obchodu Miroslava Elfmarka.

Transakce se uskutečnila krátce poté, co firma v roce 2008 získala zakázku v hodnotě 275 milionů korun na rozšíření informačního systému pro správu a kontrolu dotací unie ISOP pro agenturu CzechInvest.

Za rozšiřování a úpravy informačních systémů přitom ASD Software běžně inkasuje částky ve výši jednotek milionů korun. Informace Transparency International naznačují, že šumperská firma zakázku nezískala za standardních okolností.

ASD Software vytváří systém centrální evidence dotací CEDR také pro »finance«.

Problematické zakázky přitom nejsou pouze na samotných ministerstvech. IT firmy mají rozdělené také státní a polostátní instituce, které často podléhají některému z resortů. Taková situace je třeba u České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ), která je placená z rozpočtu ministerstva práce a sociálních věcí. Zatímco samotné ministerstvo nemá žádné nákladné informační systémy, u ČSSZ je funkčnost vyplácení dávek klíčová.

O systém se stará společnost Siemens IT Solutions & Services, která za provoz a rozšiřování ročně inkasuje stovky milionů korun. V roce 2010 firma vysoutěžila částku 128 milionů, o rok dříve to bylo dokonce 391 milionů. Není přitom žádným tajemstvím, že pro Siemens celý projekt vytváří společnost Unicorn, pro kterou jde také o nezanedbatelný zdroj příjmů.

Proč Siemens a jiné firmy přijímají zakázky, které samy nemohou nebo nechtějí zrealizovat?

»Siemens u spousty zakázek vystupuje jako garant a projektový manažer s tím, že si najímá "pomocné ruce", které mu pomohou zakázku zrealizovat v předepsaném čase,« tvrdí Radka Vymlátilová z tiskového oddělení firmy.

Funkce systémového integrátora je poměrně běžná také v soukromé sféře. Jeden subjekt vystupuje jako garant celého projektu a ručí za včasné dokončení a cenu.

Na druhou stranu jsou taková spojenectví u státních zakázek často účelová. Firmy se spojují, aby splnily často nesmyslná kritéria výběrových řízení.

A existuje ještě jiný pohled. A sice, že Siemens, IBM, HP nebo Telefónica O2 umějí dobře lobbovat a za kontakty na ministerské úředníky si vezmou svůj podíl ze zakázky. Práci pak za vítěznou firmu nakonec udělá někdo jiný.

Jak z toho ven

O nevýhodnosti mnoha IT zakázek se mluví poměrně dlouho, obecně však zatím nepanuje snaha s touto situací něco dělat. Přesto například nová předsedkyně ČSÚ Iva Ritschelová našla odvahu o této situaci mluvit a hledá i nápravu.

Nejprve chce přezkoumat smlouvy z minulých let. »Snažíme se narovnat smluvní vztahy, aby měl úřad právo software nejen provozovat, ale také ho upravovat a umožnit vstup třetí strany. Toto je podmínka u všech nově uzavíraných smluv,« říká Ritschelová.

Zároveň plánuje směrnici, která ukládá zveřejňování smluv. »Žádné smlouvy nesmějí být z důvodů transparentnosti a možnosti následné kontroly předmětem obchodního tajemství ze strany dodavatele,« dodává Iva Ritschelová.

Ostatně s povinností zveřejňovat smlouvy o veřejných zakázkách mluví také ministr Jankovský.

»Do připravované novely zákona s touto možností počítáme,« dodává.

(Viz též komentář)

Pavel Kočička
Radan Dolejš

Jak mají IT firmy rozdělená ministerstva

Kdo je kdo

Accenture Central Europe
Pobočka globální společnosti zabývající se technologickými službami a outsourcingem.

Anect
Český systémový architekt a integrátor se základním kapitálem 50 milionů korun.

Asseco Czech Republic
Původně Podnik výpočetní techniky, který v roce 2003 koupila polská firma Prokom Software. Základní jmění: 184 mil. korun.

ATS-TELCOM Praha
Specializuje se na výstavbu a servis velkých podnikových sítí. Základní jmění: 1 mil. korun.

AutoCont CZ
Podílel se například na projektu Internet do škol. Základní jmění je 25 milionů korun.

CCA Group
Systémový integrátor. Základní jmění je 26 milionů korun.

Gist
Česká poradenská a softwarová společnost se základním kapitálem 10 milionů korun.

Gordic
Česká firma specializující se na státní správu a bankovnictví. Základní kapitál: 24 mil. korun.

Hewlett-Packard
Základní kapitál české pobočky mezinárodního koncernu je 7 milionů korun.

I.CZ
Český systémový integrátor. Základní kapitál je téměř 155 milionů korun.

IBM
Největší IT firma na světě, česká pobočka má základní kapitál přes 84 milionů korun.

Logica
Mezinárodní firma poskytující služby v oblasti IT. Základní jmění je 15,2 milionu korun.

Ness Czech
Společnost původem z Izraele. Její základní kapitál je přes 173 milionů korun.

OKsystem
Česká firma specializující se na vývoj informačních systémů s jměním 35 milionů korun.

S&T
Mezinárodní konzultační a softwarová firma. Její základní kapitál je 50 milionů korun.

SAP
Jeden z největších světových dodavatelů podnikových systémů. Základní kapitál české pobočky je 215 milionů korun.

Siemens IT Solutions & Services
Firma z mezinárodního koncernu. Její základní jmění je 25 milionů korun.

Telefónica O2
Vystupuje také jako silný systémový integrátor. Základní kapitál: 32,2 mld. korun.

Tesco SW
Česká softwarová společnost se základním kapitálem 54 milionů korun.

TOVEK
Česká firma se specializací na efektivní zpracování informací. Její základní jmění je 200 tisíc korun.

Na dodávkách informačních systémů pro státní aparát inkasují IT firmy ročně desítky miliard.

85 milionů korun
Tolik letos ušetří SZIF za provoz informačního systému.

Ceny za služby nejrůznějších počítačových specialistů se snadno nadhodnotí a není nad nimi žádná kontrola.

300 milionů korun
Tolik loni zaplatil resort zemědělství Telefónice O2.

IT firmy jsou často nuceny uzavírat účelová spojenectví, aby vůbec splnily nesmyslné podmínky tendrů.

Zdroj: Ekonom.cz

 

Tweet

Datum uveřejnění: 20.1.11
Poslední změna: 20.1.2011
Počet shlédnutí: 395