Zprávy z tisku
Až vyschnou zdroje
Diskuse o alternativních palivech v dopravě trvá již několik desetiletí. Zaváděním alternativních paliv lze snížit závislost na dovozu ropy a zároveň zmírnit dopady emisí oxidu uhličitého na životní prostředí.
Doprava je hybnou silou ekonomiky. S hospodářským růstem se zvyšuje i potřeba přepravovat zboží a cestující. Ekonomická prosperita západního světa byla postavena na bohatých zásobách levné fosilní energie. V roce 2002 se ropa podílela na celkové světové spotřebě energie 43 %. Podle odhadů dosáhne v roce 2025 světová populace téměř 8 miliard a zásoby ropy se budou spotřebovávat ještě rychleji. Protože od roku 1980 nedošlo k žádným významným objevům nových ložisek, nelze se na ropné zásoby příliš spoléhat. Někteří odborníci dokonce tvrdí, že celosvětová produkce ropy dosáhne svého vrcholu už v roce 2008. I když světové zásoby ropy jednoho dne vyschnou, nafta zůstane prvořadým palivem pro těžkou silniční přepravu ještě po několik dalších desetiletí. Stále větší nutností se však budou stávat alternativní paliva.
Pohonné hmoty dnes tvoří více než jednu třetinu celkových provozních nákladů přepravních firem, a tento podíl se během příštích let bude zvyšovat. Vzhledem k vysoké účinnosti je pro těžkou silniční přepravu spalovací motor zatím nejefektivnější variantou a stále jej lze ještě zdokonalovat. Co se týče spotřeby, jdou požadavky trhu ruku v ruce se zájmy ochránců životního prostředí. Přepravci chtějí snížit spotřebu na minimum a tím se pochopitelně sníží také emise oxidu uhličitého. Celosvětově se doprava podílí na emisích oxidu uhličitého asi jednou čtvrtinou, což staví tento problém při vývoji vozidel do popředí.
Ke stabilizaci globálního klimatu a zamezení dalšího zvyšování koncentrace skleníkových plynů by měl přispět tzv. Kjótský protokol. Jeho cílem je snížit v letech 2008 až 2012 světové emise oxidu uhličitého o 5,2 % v porovnání s rokem 1990. EU se samostatně zavázala snížit tyto emise o 8 %. Jedním z kroků, který by tomu měl napomoci je právě využívání alternativních paliv v silniční dopravě. Podle rozhodnutí Evropské komise musí být do roku 2010 nahrazeno 5,75 % energie pocházející z nafty a benzínu právě biopalivy.
Možnost, že by biopaliva zcela nahradila paliva fosilní, se dnes zdá být utopií. V Evropě je prostě málo orné půdy, na které by se dalo pěstovat dostatečné množství plodin pro výrobu biopaliv. Jako schůdná varianta se ale jeví použití směsí biopaliva s palivy fosilními.
OBNOVITELNÁ PALIVA
RME (metylester řepkového oleje) je obnovitelné a biologicky rozložitelné palivo. V Evropě však může RME nahradit pouze malé množství pohonných látek pro vznětové motory. Nejjednodušší cestou, jak využít jeho výhod, je přimíchávat jej v malém poměru do nafty, což navíc nevyžaduje ani speciální distribuční síť. Vozidla Scania mohou již dnes tankovat palivo s 5% příměsí RME a probíhající terénní testy naznačují, že tento podíl bude možno dále zvyšovat. Dalším alternativním palivem, se kterým má Scania bohaté zkušenosti, je etanol, který již několik let slouží jako palivo pro městské autobusy ve Stockholmu. Etanol však vyžaduje speciálně upravená vozidla, výhodou zůstává jeho kapalné skupenství. Etanol je na světovém trhu dostupný ve velkých objemech a jeho výrobní kapacita stále roste. Blízká budoucnost ukáže, zda bude o autobusy na etanol dostatečný zájem.
20 PROCENT V ROCE 2020
Evropská komise dále dohodla, že v roce 2020 mají biopaliva, přírodní plyn a vodík společně dosáhnout 20% podílu na pohonných hmotách v silniční dopravě.
Scania nepředpokládá, že by plynná paliva mohla hrát v dálkové přepravě významnou roli - plyn totiž musí být v nádržích, které zvyšují hmotnost vozidla i o více než 500 kg, což snižuje užitečnou hmotnost a zmenšuje nákladový prostor. Další nevýhodou je nízká energetická kapacita v porovnání s energetickou kapacitou stejného objemu kapalných paliv. Motory spalující plynná paliva ovšem mohou být dobrou alternativou například v městské dopravě, jelikož jsou tišší a ve městech je snazší vybudovat dostatečně hustou infrastrukturu plnicích stanic.
V dlouhodobém horizontu je podle Scanie perspektivní vodíkový pohon. Jeho princip je jednoduchý: Palivové články vyrábějí z vodíku elektrickou energii pro pohon elektromotorů. Vodíkové články poskytují vysoký výkon, který je při přepravě těžkých nákladů nezbytný. V současnosti ale neexistují metody, které by umožnily převážet dostatečné množství vodíku. Pokud by vodík byl přeměněn na metanol nebo jiný druh kapalného paliva, jeho účinnost by stoupla. Dalším otazníkem u vodíku je, jakým způsobem by jej šlo získávat, aniž by to vedlo k znečištění životního prostředí.
SYNTETICKÁ PALIVA PRO MOTORY ZÍTŘKA
Jako nejefektivnější řešení z hlediska dostupnosti a šetrnosti vůči životnímu prostředí se zatím jeví kapalné syntetické palivo. S kapalnými palivy se snadno manipuluje; přestavba vozidla je levnější a méně komplikovaná, nežli u paliva plynného. Pro syntetické palivo hovoří i skutečnost, že je lze upravovat tak, aby spalování bylo co nejčistší.
Syntetická nafta je uhlovodíkové palivo, které lze vyrábět z různých uhlíkových surovin. Výroba je založena na takzvaném Fisher-Tropschově procesu, který tito dva němečtí vynálezci patentovali již v roce 1923. Proces spočívá v přeměně jednoduchých organických plynů na složitější kapalné uhlovodíky pomocí katalytické reakce. Syntetickou naftu lze vyrábět i z biomasy - např. z dřevěných pilin nebo zbytkových produktů papírenského průmyslu. Její použití u vznětových motorů má mnoho výhod. Její chemické složení je jasně definováno a má konzistentní kvalitu, bez ohledu na suroviny, ze kterých byla vyrobena. Syntetickou naftu není problém přimíchat do běžného paliva pro vznětové motory a dodávat prostřednictvím současné distribuční sítě.
MNOHO CEST K TRVALE UDRŽITELNÉ MOBILITĚ
Trvale udržitelná mobilita je společným cílem výrobců automobilů na celém světě. Neexistuje však jediná správná odpověď na otázku, jak je tohoto cíle možné dosáhnout. Jednotlivé země se liší místními podmínkami a jednotlivé druhy paliv a systémy musí být životaschopné i z dlouhodobé perspektivy. S ohledem na to společnost Volvo neustále vyvíjí technologie, které mají za cíl splnit aktuální i budoucí požadavky. "Nabízíme širokou škálu vozidel, která mohou být poháněna obnovitelnými palivy," říká Hans Folkesson, bývalý viceprezident pro výzkum a vývoj ve společnosti Volvo Car Corporation, který nyní řídí vývoj ekologických technologií v evropské sekci koncernu Ford. Na cestě k budoucnosti se jako nejvhodnější řešení jeví široká nabídka různých typů paliv, motorů a systémů, které společně umožní dosažení nejbezpečnějšího výsledku. Na této filozofii je založen přístup společnosti Volvo. Již dnes nabízí širokou škálu vozidel na obnovitelná paliva, která jsou prodávána zejména na evropském trhu. Rychlejšímu šíření těchto systémů na trhu přitom brání zejména nedostatečná infrastruktura a malé objemy výroby obnovitelných paliv.
Svou flotilou ekologicky šetrných vozidel přihlásila společnost Volvo na Michelin Challenge Bibendum 2006. Prototypem vozu na více druhů paliv chce ilustrovat svou snahu o hledání různých cest k trvale udržitelné mobilitě. Volvo V70 Multi-Fuel je upraveno pro provoz na směs vodíku a zemního plynu nebo metanu (hythane), bio-metan, zemní plyn, bio-etanol E85 a benzín. Volvo V50 FlexiFuel používá bio-etanol E85 složený z 85 % etanolu a 15 % benzínu - takže v porovnání s benzínem dochází ke snížení emisí oxidu uhličitého o 80 %. Volvo S60 Bi-Fuel používá bioplyn nebo zemní plyn, přičemž benzín slouží pro startování a poté pouze jako rezervní palivo. Při jízdě na zemní plyn jsou emise oxidu uhličitého přibližně o 25 % nižší než při jízdě na benzín. Při jízdě na obnovitelný bioplyn motor produkuje pouze zanedbatelné množství emisí oxidu uhličitého.
"Bezpečnost a ekologie jsou pro život stejně důležité. Všechny živé bytosti potřebují pro své přežití zdravé a bezpečné prostředí. Naším úkolem je pokračovat ve vývoji takových technologií, které budou schopny spoluexistovat s přirozenými přírodními systémy. Cesta k trvale udržitelné mobilitě není jediná - je jich mnoho," říká Hans Folkesson.
Zdroj: Logistika
Datum: 11.09.2006
Autor: (lg)
Datum uveřejnění: 11.9.06
Poslední změna: 11.9.2006
Počet shlédnutí: 233
Až vyschnou zdroje
Diskuse o alternativních palivech v dopravě trvá již několik desetiletí. Zaváděním alternativních paliv lze snížit závislost na dovozu ropy a zároveň zmírnit dopady emisí oxidu uhličitého na životní prostředí.
Doprava je hybnou silou ekonomiky. S hospodářským růstem se zvyšuje i potřeba přepravovat zboží a cestující. Ekonomická prosperita západního světa byla postavena na bohatých zásobách levné fosilní energie. V roce 2002 se ropa podílela na celkové světové spotřebě energie 43 %. Podle odhadů dosáhne v roce 2025 světová populace téměř 8 miliard a zásoby ropy se budou spotřebovávat ještě rychleji. Protože od roku 1980 nedošlo k žádným významným objevům nových ložisek, nelze se na ropné zásoby příliš spoléhat. Někteří odborníci dokonce tvrdí, že celosvětová produkce ropy dosáhne svého vrcholu už v roce 2008. I když světové zásoby ropy jednoho dne vyschnou, nafta zůstane prvořadým palivem pro těžkou silniční přepravu ještě po několik dalších desetiletí. Stále větší nutností se však budou stávat alternativní paliva.
Pohonné hmoty dnes tvoří více než jednu třetinu celkových provozních nákladů přepravních firem, a tento podíl se během příštích let bude zvyšovat. Vzhledem k vysoké účinnosti je pro těžkou silniční přepravu spalovací motor zatím nejefektivnější variantou a stále jej lze ještě zdokonalovat. Co se týče spotřeby, jdou požadavky trhu ruku v ruce se zájmy ochránců životního prostředí. Přepravci chtějí snížit spotřebu na minimum a tím se pochopitelně sníží také emise oxidu uhličitého. Celosvětově se doprava podílí na emisích oxidu uhličitého asi jednou čtvrtinou, což staví tento problém při vývoji vozidel do popředí.
Ke stabilizaci globálního klimatu a zamezení dalšího zvyšování koncentrace skleníkových plynů by měl přispět tzv. Kjótský protokol. Jeho cílem je snížit v letech 2008 až 2012 světové emise oxidu uhličitého o 5,2 % v porovnání s rokem 1990. EU se samostatně zavázala snížit tyto emise o 8 %. Jedním z kroků, který by tomu měl napomoci je právě využívání alternativních paliv v silniční dopravě. Podle rozhodnutí Evropské komise musí být do roku 2010 nahrazeno 5,75 % energie pocházející z nafty a benzínu právě biopalivy.
Možnost, že by biopaliva zcela nahradila paliva fosilní, se dnes zdá být utopií. V Evropě je prostě málo orné půdy, na které by se dalo pěstovat dostatečné množství plodin pro výrobu biopaliv. Jako schůdná varianta se ale jeví použití směsí biopaliva s palivy fosilními.
OBNOVITELNÁ PALIVA
RME (metylester řepkového oleje) je obnovitelné a biologicky rozložitelné palivo. V Evropě však může RME nahradit pouze malé množství pohonných látek pro vznětové motory. Nejjednodušší cestou, jak využít jeho výhod, je přimíchávat jej v malém poměru do nafty, což navíc nevyžaduje ani speciální distribuční síť. Vozidla Scania mohou již dnes tankovat palivo s 5% příměsí RME a probíhající terénní testy naznačují, že tento podíl bude možno dále zvyšovat. Dalším alternativním palivem, se kterým má Scania bohaté zkušenosti, je etanol, který již několik let slouží jako palivo pro městské autobusy ve Stockholmu. Etanol však vyžaduje speciálně upravená vozidla, výhodou zůstává jeho kapalné skupenství. Etanol je na světovém trhu dostupný ve velkých objemech a jeho výrobní kapacita stále roste. Blízká budoucnost ukáže, zda bude o autobusy na etanol dostatečný zájem.
20 PROCENT V ROCE 2020
Evropská komise dále dohodla, že v roce 2020 mají biopaliva, přírodní plyn a vodík společně dosáhnout 20% podílu na pohonných hmotách v silniční dopravě.
Scania nepředpokládá, že by plynná paliva mohla hrát v dálkové přepravě významnou roli - plyn totiž musí být v nádržích, které zvyšují hmotnost vozidla i o více než 500 kg, což snižuje užitečnou hmotnost a zmenšuje nákladový prostor. Další nevýhodou je nízká energetická kapacita v porovnání s energetickou kapacitou stejného objemu kapalných paliv. Motory spalující plynná paliva ovšem mohou být dobrou alternativou například v městské dopravě, jelikož jsou tišší a ve městech je snazší vybudovat dostatečně hustou infrastrukturu plnicích stanic.
V dlouhodobém horizontu je podle Scanie perspektivní vodíkový pohon. Jeho princip je jednoduchý: Palivové články vyrábějí z vodíku elektrickou energii pro pohon elektromotorů. Vodíkové články poskytují vysoký výkon, který je při přepravě těžkých nákladů nezbytný. V současnosti ale neexistují metody, které by umožnily převážet dostatečné množství vodíku. Pokud by vodík byl přeměněn na metanol nebo jiný druh kapalného paliva, jeho účinnost by stoupla. Dalším otazníkem u vodíku je, jakým způsobem by jej šlo získávat, aniž by to vedlo k znečištění životního prostředí.
SYNTETICKÁ PALIVA PRO MOTORY ZÍTŘKA
Jako nejefektivnější řešení z hlediska dostupnosti a šetrnosti vůči životnímu prostředí se zatím jeví kapalné syntetické palivo. S kapalnými palivy se snadno manipuluje; přestavba vozidla je levnější a méně komplikovaná, nežli u paliva plynného. Pro syntetické palivo hovoří i skutečnost, že je lze upravovat tak, aby spalování bylo co nejčistší.
Syntetická nafta je uhlovodíkové palivo, které lze vyrábět z různých uhlíkových surovin. Výroba je založena na takzvaném Fisher-Tropschově procesu, který tito dva němečtí vynálezci patentovali již v roce 1923. Proces spočívá v přeměně jednoduchých organických plynů na složitější kapalné uhlovodíky pomocí katalytické reakce. Syntetickou naftu lze vyrábět i z biomasy - např. z dřevěných pilin nebo zbytkových produktů papírenského průmyslu. Její použití u vznětových motorů má mnoho výhod. Její chemické složení je jasně definováno a má konzistentní kvalitu, bez ohledu na suroviny, ze kterých byla vyrobena. Syntetickou naftu není problém přimíchat do běžného paliva pro vznětové motory a dodávat prostřednictvím současné distribuční sítě.
MNOHO CEST K TRVALE UDRŽITELNÉ MOBILITĚ
Trvale udržitelná mobilita je společným cílem výrobců automobilů na celém světě. Neexistuje však jediná správná odpověď na otázku, jak je tohoto cíle možné dosáhnout. Jednotlivé země se liší místními podmínkami a jednotlivé druhy paliv a systémy musí být životaschopné i z dlouhodobé perspektivy. S ohledem na to společnost Volvo neustále vyvíjí technologie, které mají za cíl splnit aktuální i budoucí požadavky. "Nabízíme širokou škálu vozidel, která mohou být poháněna obnovitelnými palivy," říká Hans Folkesson, bývalý viceprezident pro výzkum a vývoj ve společnosti Volvo Car Corporation, který nyní řídí vývoj ekologických technologií v evropské sekci koncernu Ford. Na cestě k budoucnosti se jako nejvhodnější řešení jeví široká nabídka různých typů paliv, motorů a systémů, které společně umožní dosažení nejbezpečnějšího výsledku. Na této filozofii je založen přístup společnosti Volvo. Již dnes nabízí širokou škálu vozidel na obnovitelná paliva, která jsou prodávána zejména na evropském trhu. Rychlejšímu šíření těchto systémů na trhu přitom brání zejména nedostatečná infrastruktura a malé objemy výroby obnovitelných paliv.
Svou flotilou ekologicky šetrných vozidel přihlásila společnost Volvo na Michelin Challenge Bibendum 2006. Prototypem vozu na více druhů paliv chce ilustrovat svou snahu o hledání různých cest k trvale udržitelné mobilitě. Volvo V70 Multi-Fuel je upraveno pro provoz na směs vodíku a zemního plynu nebo metanu (hythane), bio-metan, zemní plyn, bio-etanol E85 a benzín. Volvo V50 FlexiFuel používá bio-etanol E85 složený z 85 % etanolu a 15 % benzínu - takže v porovnání s benzínem dochází ke snížení emisí oxidu uhličitého o 80 %. Volvo S60 Bi-Fuel používá bioplyn nebo zemní plyn, přičemž benzín slouží pro startování a poté pouze jako rezervní palivo. Při jízdě na zemní plyn jsou emise oxidu uhličitého přibližně o 25 % nižší než při jízdě na benzín. Při jízdě na obnovitelný bioplyn motor produkuje pouze zanedbatelné množství emisí oxidu uhličitého.
"Bezpečnost a ekologie jsou pro život stejně důležité. Všechny živé bytosti potřebují pro své přežití zdravé a bezpečné prostředí. Naším úkolem je pokračovat ve vývoji takových technologií, které budou schopny spoluexistovat s přirozenými přírodními systémy. Cesta k trvale udržitelné mobilitě není jediná - je jich mnoho," říká Hans Folkesson.
Zdroj: Logistika
Datum: 11.09.2006
Autor: (lg)
Datum uveřejnění: 11.9.06
Poslední změna: 11.9.2006
Počet shlédnutí: 233