Sleva, která se prodraží

Ministerstvo průmyslu a obchodu dalo dohromady všechny možné ekologické zákony, které podle něj brzdí a prodražují rozvoj ekonomiky.

Vyšlo tak vstříc požadavkům lobby, která na změnu ekologické legislativy trvale tlačí. Ministerští úředníci svou iniciativu obhajují krizí: ochrana životního prostředí je prý u nás příliš nákladná, protože jsme si zbytečně uložili normy přísnější, než je dnes v Evropě obvyklé.

Ano, na ekologické zákony se dá často pohlížet jako na nesmyslné. Ví to každý obyvatel paneláku, který musel shánět potvrzení o emisích u kotle etážového topení. Ví to každý podnikatel, jenž se zasekl na několik let, aby jeho fabrika získala povolení EIA (které posuzuje vliv stavby na životní prostředí). Ví to každý promotér, který musel zrušit open air koncert kvůli zvěři a ptactvu, jejichž názvy většina nikdy neslyšela.

Jenže - jak teď na vlastní kůži bolestně poznávají v Mexickém zálivu - benevolence v ekologických normách (a víra v peníze a pokrok v rámci byznysu) snadno končívá katastrofami. Víra v peníze stála také za největší ekologickou tragédií - únikem jedovatých plynů z americké chemičky Union Carbide v indickém Bhópálu, jejž životem zaplatilo 16 tisíc lidí.

A není nutné chodit tak daleko. Ohře, Lužická Nisa, některé části Labe, Bílina a další české toky obsahují dlouhodobě velké množství rtuti, arzenu a olova. Někde se najdou - jako bonus - chlor (byť nejde o bazény), bor, měď nebo dusík. České lesy vděčí za lepší stav mimořádně drahému odsíření elektráren, i tak se ale ze zdevastované podoby 80. let dostávají jen velmi pomalu.

Ekologické zákony nás (za naše peníze) chrání před námi samotnými. Výroba bez rozumných omezení je samozřejmě výrazně levnější, dlouhodobě však nepomůže ničemu - ekologicky šetrná produkce je trendem, jemuž se nelze vyhnout, a ponětí o ochraně přírody se (byť dosti sporadicky, pomalu a těžce) začíná prodírat i do myšlenek čínského průmyslu, který se začíná modernizovat.

Obhajovat rušení ekologických norem krizí je pak projevem čiré intelektuální nedostatečnosti: I kdyby "úlevy" platily již od ledna (což se nemůže podařit), přinesou efekt až ve chvíli, kdy má tuzemská ekonomika odhadem růst o 2,5 %. A je více než dvouprocentní růst HDP krizí?

Autor: Julie Hrsrtková
Autor-web: www.ihned.cz

Zdroj: EnviWeb

Tweet