Reuters: Gruzie nemá dost zemního plynu, upíná naděje ke kravám

Žužuna Didebašviliová sní o teple, horkém čaji, levné energii a ze všeho nejvíc o kravském hnoji, píše agentura Reuters. Šestačtyřicetiletá farmářka z malé horské vísky Achaldaba je přesvědčená, že krávy by mohly být bezpečným energetickým zdrojem, který Gruzíny ochrání před vrtochy globálního trhu se zemním plynem.

"Každé ráno, než se vrhnu do práce na své farmě, uvařím si čaj, nebo si ohřeji mléko na tomhle plynovém sporáku - a to všechno díky krávám, které chovám," říká a ukazuje na rouru spojující její sporák s podzemní jímkou s kravským hnojem. Denně její obsah promíchává a pomáhá tak jejímu nechutnému obsahu zahnívat a produkovat teplo, které jí uvaří čaj.

Díky tomuhle plynu se nemusí bát nedostatku energie, který sužuje tento kavkazský stát od rozpadu Sovětského svazu, kdy Gruzie zůstala pokud jde o energetické dodávky na holičkách.

Většina Gruzínů prostě na placení elektřiny nemá.

Žužunina 62letá kamarádka Elisabed má jen tři krávy, ale nadšeně se řídí příkladem své sousedky a pořídila si sporák, který jí teď pomáhá hospodařit.

Sporáků "poháněných" krávami využívá jen asi 140 gruzínských domácností. Pro tyhle rodiny je to ale velká inovace, díky níž jsou v odlehlých místech, kam elektřina neproudí pravidelně, nezávislé.

Devět domácností v Achaldabě, vesnici asi 25 kilometrů od gruzínské metropole Tbilisi, kde elektrárny během postsovětského chaosu zchátraly, využívá plynu z kravského hnoje. Ostatní jsou odkázány na spalování dřeva.

"Dřív jsem potřebovala dva náklaďáky dřeva na topení a vaření, teď mi stačí jeden," libuje si Elisabed.

Žužuna sní o tom, že si jednoho dne pořídí tolik krav, že z jejich hnoje bude moci pohánět generátor. Přiznává ale, že to hned tak nebude.

"Je to jen sen. Abych měla elektřinu, potřebovala bych asi stovku krav, musela bych se stát opravdovou farmářkou," říká posmutněle.

Za plyn vděčí Avtandilovi Bicadzemu, inženýrovi, který přišel o práci v továrně; ta zanikla v éře ekonomické kolapsu po rozpadu Sovětského svazu. Právě on přišel na nápad se sporákem na plyn z chlévské mrvy. Na výstavbu svých "elektráren" získal dokonce podporu Světové banky.

"První elektrárny jsem postavil v roce 1994. Poptávka po nich byla zpočátku největší v západní Gruzii, kde rolníci chovají víc krav než na východě země," říká Bicadze, který si prý vzal příklad z obdobných závodů v Británii a Číně.

"Já to zařízení nevynalezl, jen jsem ho přizpůsobil pro chladnější gruzínské klima," připouští.

Jeho elektrárnu lze upravit tak, aby farmářům umožňovala vytápět domy - i když k tomu je zapotřebí nejméně 15 až 20 krav.

"Tohle je velice jednoduchý způsob získávání energie. Plyn lze produkovat ze všeho, co zahnívá, ale tenhle plyn je mnohem čistší než přírodní plyn třeba z Ázerbájdžánu," vysvětluje Bicadze.

Gruzínské ministerstvo zemědělství má v úmyslu financovat 65 takových elektrárenských závodů, které svou produkcí nahradí jen drobný zlomek z 1,2 miliardy krychlových metrů zemního plynu, který Gruzie dováží každoročně z Ruska.

Ale Bicadze neklesá na mysli. "Pokud se 240.000 gruzínských rodin rozhodne budovat mé elektrárny, získá země 200 milionů krychlových metrů plynu ročně," sní inženýr.

Tweet