EnglishRSSkontaktyčlenstvísitemapinzerce a reklama
Biom.cz
biomasa, biopaliva, bioplyn, pelety, kompostování a jejich využití

ODBORNÉ ČLÁNKY

Pokrok v produkci řasové biomasy využívající spalinový CO2 z bioplynové stanice na farmě skotu (projekt EUREKA ALGANOL)

Úvod

Liberecká spalovna komunálních odpadů TERMIZO a.s. je jedna ze tří velkých spaloven (Praha, Brno), která řeší od roku 1999 problematiku energetického využívání komunálního odpadu pro výrobu tepla v Liberci.

Obr.: Liberecká spalovna komunálních odpadů TERMIZO a.s.
V roce 2010 jsme spálením 98 750 tun odpadů dodali do topného systému města 690 TJ tepla, což je zhruba jedna třetina roční spotřeby tepla. Je to i ekvivalent roční spotřeby tepla 13 800 domácností. Tím jsme nahradili v sousední teplárně 19 850 tun mazutu. Spalovna je vysoce účinný kogenerační zdroj a tak jsme ve vlastních turbínách ( instalovali jsme druhou kondenzační turbínu v sérii s první) vyrobili současně elektrickou energii pro chod celé technologie spalovny a ještě jsme do veřejné sítě dodali rekordních 9,9 GWh, což je ekvivalent roční spotřeby elektrické energie 4 550 domácností.

Popeloviny zbývající po procesu spalování prošly žárovou zónou topeniště (až 1100 °C), nemají nebezpečné vlastnosti a mají podobné pucolánové vlastnosti jako stavební výrobky typu maltovin a betonů. Lze je tedy s výhodou využívat jako certifikovaný stavební výrobek (SPRUK) pro podkladové vrstvy staveb a komunikací. Z těchto popelovin rovněž oddělíme feromagneticky cca 1000 tun železného šrotu pro hutě. Celková míra materiálového využití popelovin na výrobky je vysoká, v roce 2009 činila dokonce 99,6 %. V roce 2010 jsme však pro další zkvalitnění výroby popelovin intenzivně pracovali na aplikaci Nařízení Evropského parlamentu (ES) č.1907/2006 (REACH). Protože jsme řízeně pracovali v režimu odpadu, tak výrobek SPRUK a železný šrot tvořily pouze 69,7 % hmotnosti produkovaných popelovin.

Zde se budeme hlavně věnovat novým směrům ve využívání plynných odpadů ze spaloven a podobných technologií obsahujících vysoké koncentrace oxidu uhličitého. V souvislosti s globálním oteplováním Země se hledají právě technologie využívání oxidu uhličitého, a tedy snižování jeho koncentrace v atmosféře. Dosavadní znalosti nám umožňují pouze problematické, drahé a riskantní technologie deponování do podzemí nebo hlubin oceánu. Ve světě se proto věnuje velká pozornost využívání fotosyntézy řasových kultur. Tak je možné „vyrobit“ kvalitní produkty na bázi bílkovin, škrobů nebo lipidů. Tím se otevírá cesta k perspektivní produkci biopaliv 2. generace.

Obr. 1: Základní technologické schéma spalovny s vyznačením katalytické filtrace REMEDIA D/F.

Stručný popis provozu spalovny

Spalovna (obr. č. 1) je tvořena bunkrem sloužícím ke shromažďování odpadu [4]. Následuje ohniště s předsuvným roštem a s parním kotlem. Struska se z roštu odvádí přes vodní lázeň do bunkru strusky, kde je následně smíchána s propraným popílkem. Teplota v ohništi se pohybuje v rozmezí 900 až 1 130 °C a v dohořívací zóně dosahuje hodnot 850 - 950 °C, což je optimální pro průběh selektivní nekatalytické redukce (SNCR) spalinových oxidů dusíku.

Systém čištění spalin před jejich vypuštěním do komína je čtyřstupňový:

  • redukce oxidů dusíku pomocí SNCR injektáží hydroxidu amonného
  • redukce tuhých znečišťujících látek v elektrostatickém odlučovači
  • redukce organických látek (zejména perzistentní organické látky skupiny PCDD/F) prostřednictvím technologie katalytické filtrace REMEDIA D/F
  • redukce anorganických látek mokrým způsobem: - absorpce plynných kyselých sloučenin HCl a HF v Quenchi prudkým ochlazením spalin vodou - neutralizace oxidů síry hydroxidem sodným - absorpce aerosolů v Ringjet

Rozpustné soli a extrahovatelné těžké kovy ze shromážděných popílků jsou vyluhovány v kyselém prostředí při pH = 3,5 a zvýšené teplotě 70 °C. Zde se s výhodou používá vznikající kyselá quenchová voda. Vodný výluh je následně přes vakuový pásový filtr veden do procesu úprav technologických odpadních vod a odvodněný popílek odchází do bunkru strusky.

Obr. 2: Průměrné roční emisní koncentrace v roce 2010

Popeloviny vznikající v topeništi moderní spalovny se významně liší od většiny jiných spalovacích zdrojů. Rozhodující je způsob vedení procesu spalování na pohyblivém šikmém roštu s řízeným přívodem vzduchu v teplotních zónách v rozmezí teplot 900-1130 °C a době zdržení 0,5-1,0 hod. Za těchto podmínek probíhají analogické reakce jako při výrobě cementu. Málokdo ví, že v komunálním a živnostenském odpadu je velké množství sloučenin vápníku (vápenec) ve formě plniv papíru, plastifikátorů a barviv v plastech a dalších výrobcích. Obsah vápníku v našich popelovinách se pohybuje v rozmezí 6-10 %, obsah hořčíku 0,5-0,6 %. Tyto sloučeniny jsou zde přítomny ve formě složitých hlinitokřemičitanů a křemičitanů vápenatých analogických cementu. Popeloviny tedy při aplikaci na stavbě (jako certifikovaný výrobek) během několika dnů ztvrdnou jako beton a mohou po nich jezdit těžké stroje. Součástí zpracování popelovin je magnetická separace železa a připravuje se separace barevných kovů.

Prací vody ze všech technologických uzlů spalovny jsou zpracovávány v úpravně procesních technologických vod.

Tabulka č. 1 dává představu o kvalitním provozu spalovny prostřednictvím vybraných provozních ukazatelů v letech 2000 až 2010 vztažených na tunu spáleného odpadu.

Tab. č. 1: Provozní parametry spalovny

Parametr 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Roční provoz (h) 7711 7530 7930 7799 8070 8014 8102 8259 8784 7917 8186
Spálený odpad (tis.t) 74,3 82,8 96,3 91,1 92,6 93,1 89,9 91,2 91,9 96,8 98,8
Výroba páry (t/t) 3,1 3,1 2,9 2,8 2,9 3,0 3,3 3,5 3,4 3,1 3,1
Tepelná energie (GJ/t) 9,8 9,9 9,3 8,9 9,3 9,7 10,4 11,1 10,8 9,9 9,9
El. energie (MWh/t) 0,2 0,2 0,2 0,2 0,2 0,2 0,2 0,2 0,2 0,2 0,21
Popeloviny-výrobek (kg/t) - - - 371 381 315 308 283 270 305 207
Separ. železo (kg/t) - - 2,4 14 15 1 17 15 14 10 9
Popeloviny-odpad (kg/t) 408 402 415 25 2 15 12 18 15 0,6 94
Popílek (kg/t) 3,5 2 1,2 1 0,8 1,5 0,6 0,7 1,2 0,7 1
Filtrační koláč (kg/t) 12 13 11 13 10 13 9 9 9 7 9
Odpadní voda (m3/t) 0,22 0,28 0,28 0,31 0,26 0,26 0,29 0,24 0,22 0,16 0,16

Čistota spalin

Právě obavy ze spaloven odpadů vedly k tomu, že nynější technologie čištění jsou na nejvyšší úrovni a splňují požadavky integrované prevence a omezování znečištění (IPPC). Předepsané limity spaloven jsou podstatně přísnější než pro jiné tepelné zdroje s výkony kolem 50 MW (tab. č.2). Navíc se měří koncentrace skupiny kovů a toxické perzistentní organické látky.

Tab. č. 2: Porovnání limitů emisí do ovzduší pro různé tepelné zdroje

Sledovaný parametr Pevná paliva Kapalná paliva Plynná paliva Spalovny
[mg/Nm3]
SO2 800-2500 1700 35 50
NO2 400-650 450 200 200
TZL 100-150 100 50 10
CO 250-400 175 100 50
TOC Není Není Není 10

Tyto limity spalovna TERMIZO a.s. s rezervou plní (obr.č.2).

Nová možnost materiálového využívání plynného odpadu

Základem našich úvah byla vysoká účinnost instalovaných technologií v naší spalovně, a tedy i mimořádně čisté spaliny vypouštěné do ovzduší. Hledali jsme tedy další možnosti využívání dominantní nebo potenciálně nebezpečné složky ze spalin. Vzhledem k vysokému obsahu CO2 (cca 11 % objemových, což je asi 350krát více než ve vzduchu) se jako reálná technologie nabízí fotosyntéza. Jediné rostliny s vysokým produkčním potenciálem a rezistencí k vysokým obsahům CO2 jsou řasy.

Nyní štědrými státními dotacemi podporovaná produkce biopaliv (bioetanol a biooleje) zemědělským způsobem jako náhrady fosilních paliv je velmi kontroverzní. Podrobné studie prokazují, že z bioetanolu se získá maximálně o 10 % více energie, než kolik je potřeba na jeho výrobu (hnojení, sklizeň, výroba bietanolu), přičemž největší část spotřebované energie tvoří fosilní paliva uvolňující opět CO2. Plodiny, které vyžadují hnojení dusíkem, jako je kukuřice nebo řepka, uvolňují značné množství oxidů dusíku. Ty se negativně uplatňují jako skleníkové plyny a porušují rovněž ozónovou vrstvu atmosféry. Dalším důsledkem využívání potravinových plodin k produkci biopaliv je třeba v USA změna osevních postupů preferujících kukuřici a omezujících produkci soji. Spolu se systémem dotací bohatých států to znamenalo jen v roce 2008 nárůst ceny rýže, pšenice, kukuřice a soji 2-3krát. Problematika ovlivňování podzemních pitných vod je rovněž známá. Proto má Evropská komise doložit studií skutečné efekty této cesty produkce biopaliv 1. generace.

Při řešení prvního výzkumného projektu EUREKA BIOFIX bylo do konce roku 2008 dosaženo těchto hlavních výsledků:

  • Byl vybrán vhodný produkční kmen řasové kultury rodu Chlorella. Kmen se vyznačuje vysokou růstovou rychlostí, snášenlivostí vůči vysoké koncentraci CO2 a vhodným chemickým složením řasové buňky.
  • Srovnávací růstové testy, souběžně prováděné jak na spalinovém CO2 tak i na potravinářském CO2 (běžně používaném při kultivaci řas) prokázaly, že růstové rychlosti řas jsou srovnatelné. Použití odpadního spalinového CO2 je však ekonomicky výhodné [2].
  • Řasy, vypěstované na spalinovém CO2 se neliší svým chemickým složením od řas, vypěstovaných za standardních podmínek a splňují kriteria pro použití v krmivářství, ale i v potravinářství nebo kosmetice z hlediska limitů [1] obsahu těžkých kovů i organických a zvláště sledovaných POPs.
  • Byla prokázána možnost produkce řas s vysokým (až 50 %) obsahem škrobu, který může být perspektivně využit jako surovina pro produkci bioetanolu.

V nově řešeném projektu ALGANOL [5] si klademe za cíl dále pokračovat v optimalizaci fotobioreaktorů s vybraným vysokoprodukčním kmenem řasové kultury rodu Chlorella. Snažíme se i hledat další kmeny řasové kultury s vysokým obsahem škrobů a lipidů i velkým produkčním potenciálem.

Obr. 3: Pohled na provozovaný plošinový fotobioreaktor
Velkou pozornost věnujeme technologii následných konverzních operací, desintegrace celulosových obalů řasových buněk a jejich enzymové hydrolýze k získání dostupných cukrů.

Provozujeme nyní malý experimentální fotobioreaktor (8 m2) s vysokou mírou automatizace, vhodný pro primární ověřování nových aplikací v reálných podmínkách. Větší spádový fotobioreaktor je fixně zabudován ve skleníku Botanického ústavu AV ČR v Třeboni a slouží pro ověřovací experimenty, kdy je potřeba ověřit nové produkční kmeny řas nebo vyprodukovat řasovou biomasu ve významném množství pro návazné technologické operace [2-3].

Obr. 4: Blokové schéma provozované technologie v ZD Dublovice

Na obrázku č. 3. je experimentální modul tohoto solárního bioreaktoru. Kultivační roztok s řasami stéká v tlouštce 6-10 mm po nakloněných, protilehle uspořádaných plochách 3a,3b. Transport média zabezpečuje odstředivé čerpadlo (1) výtlakem suspenze ze sběrné nádrže (2) na kultivační plochu (3a). Oxid uhličitý je přidáván buď do sacího potrubí (5) čerpadla nebo do porézních trubic, uložených ve smyčce výtlačného potrubí mezi čerpadlem a výstupem na kultivační plochu. V noci a při nepříznivém počasí je suspenze řas uložena ve sběrné nádrži (2) uzavřené výsuvnou plochou (7) a cirkulační čerpadlo (1) v tomto režimu suspenzi provzdušňuje. Modul je dále vybaven měřením a regulací procesu.

V červenci a srpnu roku 2010 jsme provozovali třetí fotobioreaktor s kultivační plochou 32 m2 (obr. č. 4-5) instalovaný ve výkrmně skotu (1000 dojnic), kde se využívá část spalinového oxidu uhličitého ze spalování fermentačního bioplynu.

Obr. 5: Průběh experimentu
Cílem kultivace bylo v dlouhodobém provozu ověřit a optimalizovat funkci nových technologických prvků. Výsledky potvrdily naše předpoklady, dosáhli jsme řádově vyšší koncentrace řasové biomasy (50 g sušiny/l) v porovnání s jinými typy bioreaktorů (0,5 g/l). To má významný vliv na cenu konečného koncentrovaného produktu, zejména na konto následného zpracování na odstředivkách. Na farmě skotu jsme však krmili telata přímo takto produkovanou suspenzí řas (obr. č. 5-6). Rovněž denní produkční rychlost 25-30 g/m2 je nejméně dvakrát vyšší třeba v porovnání s bazénovými reaktory a to i za podprůměrného počasí (pod 2000 Wh/m2.d).

Obr. 6: Detail instalovaného fotobioreaktoru v ZD Dublovice

Můžeme nyní navrhnout provozní prototyp o ploše 500 - 1000 m2 s větší efektivní plochou základního modulu. V počáteční fázi experimentu jsme provedli funkční zkoušky s potravinářským CO2 a opět se potvrdila minimálně srovnatelnost se spalinami. Výsledky jsou natolik zajímavé, že je nyní snaha tuto aplikaci rozšířit do provozní velikosti.

Velkou pozornost jsme věnovali hledání řasové kultury schopné produkovat vysoké obsahy lipidů (tuků). Dosáhly jsme produkce 26-31 % olejů s hodnotným složením. Tvoří je z 26 % kyselina myristová a 42 % eikosapentaenová kyselina, obě jsou cennými produkty v biotechnologii (kosmetika, krmiva zvířat). Produkční rychlosti těchto kultur jsou však výrazně nižší proti námi používanému kmenu Chlorella. Řasa Chlorella může nahradit v produkci škrobu suchozemské rostliny bohaté na škrob a využívané na výrobu bioetanolu. Stanovili jsme podmínky pro kultivaci řas ve venkovním velkoplošném fotobioreaktoru tak, abychom dosáhli maximální produkce škrobu [6].

Obr. 7: Elektron-mikroskopické fotografie
Nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím produkci škrobu jako produktu fotosyntézy je světlo. Zatímco 8,5 % škrobu v sušině bylo získáno při intenzitě světla 215 µmol/m2. s, 40% škrobu v sušině se získalo při intenzitě 330 µmol/m2. s. Dalším důležitým faktorem je fáze buněčného cyklu. Obsah škrobu byl nejvyšší (45 % v sušině) před buněčným dělením. Během dělení pak výrazně poklesl na 13 % v sušině u buněk, které rostly na světle. Pokud byly v době dělení ve tmě, byl obsah škrobu po rozdělení buněk jen 4 %. Z těchto výsledků vyplynulo, že k vysoké produkci škrobu je nezbytné potlačit dělení buněk a přitom nerušit syntézu škrobu v chloroplastech (obr.č.7).

Sledovali jsme proto účinek antibiotika cykloheximidu, specifického inhibitoru syntézy bílkovin v cytoplasmě (nikoliv v chloroplastu) a vliv nedostatku dusíku, síry a fosforu v živném roztoku. Působení těchto faktorů vede k zastavení dělení buněk ale i většiny procesů v buňce, které vyžadují škrob jako zdroj energie pro svůj průběh. Naproti tomu fotosyntetické pochody vedoucí k syntéze škrobu v chloroplastech těmito zásahy ovlivněny nebyly. Většina pokusů probíhala v laboratorních fotobioreaktorech. Zde jsme přidáním cykloheximidu nebo limitací sulfátů v živném roztoku dosáhli zvýšení obsahu škrobu na 60 % sušiny. Limitace fosforem a dusíkem nebyly tak účinné. Zvolili jsme limitaci sulfátem jako nejvhodnější způsob pro produkci škrobu na velkoplošných průmyslových kultivačních zařízeních. Produkci škrobu jsme testovali tak, že řasy rostly po 120 h v kompletním živném roztoku. V tomto období se koncentrace škrobu pohybovala kolem 15 % sušiny, Po odebrání sulfátů ve 120. hodině se obsah škrobu začal výrazně zvyšovat až dosáhl do dvou dnů 50 % sušiny (obr.č. 8).

Řasy pro produkci bioetanolu tedy nejprve limitujeme k tvorbě rezervních produktů (škrobu, lipidů) a následně vybíráme vhodný postup konverze na zkvasitelné cukry.

Obr. 8: Změny v koncentraci biomass, obsahu škrobu a relativního obsahu škrobu v kultuře řasy Chlorella

Polysacharidovou složku řasové biomasy (škrob, celulóza) je možné konvertovat na zkvasitelné cukry kyselou hydrolýzou při vysokých teplotách kolem 200 °C a tlacích, nebo enzymatickou hydrolýzou (amylolytickými enzymy do 85 °C, enzymem celulázou do 60 °C, či kombinací obou těchto postupů). Nevýhodou kyselé hydrolýzy jsou vysoké investiční i provozní náklady. Enzymatická hydrolýza probíhá za nižších teplot, avšak při použití termostabilních enzymů při ní nehrozí riziko mikrobiální kontaminace a tím ztráty suroviny a také více vyhovuje z hlediska využití produktů zpracování řasové biomasy v lidské výživě či ve farmaceutickém průmyslu.

Po zcukření polysacharidové frakce biomasy probíhá mikrobiální fermentace, to jest konverze zkvasitelných cukrů na etanol pomocí kvasinek Saccharomyces cerevisiae za vedlejší tvorby oxidu uhličitého a kvasničné biomasy.

Vhodnost škrobu pro specifické konečné využití závisí na jeho vlastnostech. Jedním z faktorů určujících vlastnosti škrobu je poměr amylosa/amylopektin. Na základě strukturní analýzy škrobu zjišťujeme stabilitu a odolnost, rozpustnost, bobtnavost, mazovatění a želírující vlastnosti škrobu. Ty ovlivňují dílčí kroky hydrolýzy (mazovatění, ztekucení, zcukření) a provozní podmínky (teplota, doba trvání, míchání). Zjištěný obsah amylózy ve škrobu z řas (34-38 % z celkového obsahu škrobu) je srovnatelný s obsahem amylózy ve škrobu v rostlinách sloužících jako škrobárenská surovina. Tudíž škrobově bohatá biomasa z řas nevyžaduje žádná zvláštní opatření oproti škrobárenským surovinám.

Pro optimalizaci výtěžnosti procesu enzymatické hydrolýzy reálného škrobového substrátu z řas byly studovány podmínky (teplota, doba enzymatické degradace) dílčích kroků hydrolýzy (mazovatění, ztekucení, zcukření). Tento proces vyžadoval užití termostabilních amyláz. Pokusy byly provedeny ve vsádkovém uspořádání za regulovaných podmínek (přídavek enzymů, teplotní profil, míchání). Biomasa řas používaná během všech experimentů byla kultivována ve venkovních velkoobjemových nádržích za limitace zdrojem síry. Tímto způsobem bylo dosaženo cca 34 % hmotnostních škrobu v sušině řasové biomasy. V průběhu experimentů bylo zjištěno, že výtěžnost procesu značně ovlivnila mechanická desintegrace řas. Mechanické narušení pevných buněčných stěn řas a intracelulárních membránových struktur před enzymovou hydrolýzou se projevilo zvýšením výtěžnosti procesu štěpení škrobu na 96,5 %, což je hodnota srovnatelná s hydrolýzou obilného škrobu.

Kromě škrobové frakce řasové biomasy představuje celulóza další potenciální zdroj zkvasitelných cukrů. Její konverze na glukózu ovšem vyžaduje aplikaci specifických celulolytických enzymů. S ohledem na cenu enzymů a energetické nároky provozu je proto zisk z konverze těchto látek na zkvasitelné cukry z ekonomického hlediska v samostatném technologickém kroku zajímavý pouze za předpokladu jejich účinné konverze a dostatečného obsahu. Následně se zjistilo, že působením enzymového přípravku (celulázového komplexu) se uvolnilo takové množství glukózy, které odpovídá obsahu celulózy v rozmezí 13-15 % hm. řasové biomasy. Toto množství nebylo ovlivněno stupněm desintegrace řasových buněk, což jenom potvrzuje, že celulóza se nachází převážně v obalových strukturách buněk. Při ekonomické bilanci příspěvku celulózy k výtěžnosti procesu lze uvažovat následovně. V případě obsahu škrobu v sušině 40 % hm. by úplná enzymová degradace 15 % hm. celulózy přispěla ke zvýšení výtěžnosti zkvasitelných cukrů o 37,5 %.

V rámci projektu byl v roce 2010 zpracován a podán užitný vzor týkající se technického řešení zařízení pro pěstování a zpracování biomasy jednobuněčných řas zahuštěním buněčné suspense, její mechanickou desintegrací, následnou enzymovou hydrolýzou polysacharidů na zkvasitelné sacharidy, částečnou enzymovou hydrolýzou proteinů, fermentací, destilací, rektifikací na bioetanol, zatímco nerozpustná frakce biomasy představuje vysoce kvalitní výživový/krmivový doplněk tzv. Chlorella růstový faktor [7].

Velmi dobrý pokrok ve vývoji našich fotobioreaktorů i v připravovaných provozních aplikacích nás opravňuje k úvahám o větším provozním ověření. Zde však již potřebujeme silného partnera, protože není možné financovat tyto aplikace z prostředků výzkumného projektu. Je zde nejen velký mediální potenciál pro velké producenty CO2 (takovým mohou být významní producenti cementu a vápna, sklárny, energetické zdroje, biotechnologické fermentační stanice, lihovary atd.). V tomto směru vyvíjíme velkou aktivitu, která však zatím bohužel směřuje mimo ČR. Jistě realizace tak ambiciózního projektu biokonverze by našla podporu i v EU. Na provozní demonstrační projekt však nedosáhneme bez významného průmyslového partnera s vizí a odhodláním tuto nabízenou šanci se pokusit využít. Je jasné, že ani zde není jistota komerčního úspěchu, ale pozornost věnovaná této problematice ve vyspělých státech (USA, Německo) možný potenciál naznačuje.

Literatura

  • [1] Doušková I., Doucha J., Machát J., Novák P., Umysová D., Vítová M., Zachleder V. Microalgae as a means for converting flue gas CO2 into biomass with high content of starch. Proc. of Int. Conference “Bioenergy: Challengess and Opportunities“, helf in Guimareas, 6-9 April 2008, Portugal, 2008
  • [2] Doucha J., Straka F., Lívanský K. Utilization of flue gas for cultivation of microalgae (Chlorela sp.) in an outdoor open thin-layer photobioreactor. J Appl Phycol 17: 403-412, 2005
  • [3] Doucha J., Lívanský K. Equipment for outdoor thin-layer cultivation of algae. Czech Patent 279579, 1995
  • [4] Skálová L., Hodnocení provozu spalovny v roce 2010, 2011
  • [5] Odborná příloha zprávy projektu Alganol 2010, 2010
  • [6] Brányiková I., Maršálková B., Doucha J., Brányik T., Bišová K., Zachleder V., and Vítová V., Microalgae - novel highly-efficient starch producers. Biotechnology & Bioengineering 108, 766-776, 2011
  • [7] Brányik T., Maršálková B., Melzoch K., Brányiková I., Novák P., Doucha J., Zachleder V. Zařízení na pěstování a komplexní zpracování řasové biomasy bohaté na polysacharidy na výrobu bioetanolu a výživového/krmivového doplňku, CZ 21678 U1, 2011

Celý seznam autorů článku

  • Ing. Petr Novák, Ing. Pavel Bernát, (TERMIZO a.s. Liberec, www.termizo.cz)
  • Ing. Jiří Doucha, CSc., RNDr. Vilém Zachleder, CSc., Ing. Irena Brányiková, PhD., (MBÚ AV ČR Třeboň)
  • Doc. Ing. František Straka, CSc., (ÚVP Praha)
  • Doc. Ing. Tomáš Brányik, PhD., Ing. Bára Maršálková (VŠCHT Praha)

Článek vyšel ve sborníku ODPADOVÉ FÓRUM 2010 (21. - 23. dubna 2010, Kouty nad Desnou).

Článek: Tisknout s obrázky | Tisknout bez obrázků | Poslat e-mailem

Související články:

Ověření funkčního modelu zařízení pro úpravu bioplynu na kvalitu zemního plynu
Vodní řasy pro energetiku – zkušenosti z Nizozemska
Výrobu biopaliv z odpadu spalovny umí jenom řasy? (I)
Výrobu biopaliv z odpadu spalovny umí jenom řasy? (II)
Biopaliva 2. generace z plynných odpadů spalovny

Předchozí / následující díl(y):

Využití odpadního CO2 pro pěstování řas

Zobrazit ostatní články v kategorii Bioodpady a kompostování, Kapalná biopaliva, Obnovitelné zdroje energie, Spalování biomasy

Datum uveřejnění: 30.1.2012
Poslední změna: 28.1.2012
Počet shlédnutí: 5809

Citace tohoto článku:
NOVÁK, Petr: Pokrok v produkci řasové biomasy využívající spalinový CO2 z bioplynové stanice na farmě skotu (projekt EUREKA ALGANOL). Biom.cz [online]. 2012-01-30 [cit. 2017-03-25]. Dostupné z WWW: <http://biom.cz/cz/odborne-clanky/pokrok-v-produkci-rasove-biomasy-vyuzivajici-spalinovy-co2-z-bioplynove-stanice-na-farme-skotu-projekt-eureka-alganol>. ISSN: 1801-2655.

Komentáře:
ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto


 
© 2001-2009, CZ Biom  -  České sdružení pro biomasu,  Opletalova 7/918, 111 44 Praha 1,   Tel.: 604 856 036,   E-mail: sekretariat@biom.cz
Webhosting/ webdesign / publikační systém TOOLKIT - Econnect
Treti ruka energieplus Česká peleta Ekologie, pasivní domy, solární energie, alternativní zdroje, zelené bydlení EnviWeb - portál pro ochranu a tvorbu životního prostředí Lesnicko-dřevařský www server Internetové energetické konzultační a poradenské středisko Portál Energetika Ekolist po drátě