Akce
Bioplyn - jeho získávání a využití
pondělí 13. května 2024 11:06 - čtvrtek 31. prosince 2037 ()
Infolist o metodě získávání bioplynu, produktivitě výroby, aplikacíh a technologii.
Místo konání: ;
Pořádá:
Příloha: bioplyn_milan_smrz.pdf [pdf - 178.2 kB]
BIOPLYN
Milan Smrž
Bioplyn je směs plynů s obsahem cca 45- 60 % metanu (CH4), kolem 0,1- 0,5 % sulfanu (H2S)
a zbytek, cca 40-55 %, oxidu uhličitého (CO2).
Metoda získávání
Bioplyn vzniká kvašením za zvýšené teploty. Je možno ho vyrobit z jakéhokoliv měkkého
bioplyn
a nedřevnatého organického substrátu i z bioodpadů. Dřevnaté části rostlin nebudou v procesu
metanizace přeměněny na bioplyn. Bioplyn lze rovněž vyrobit z fekálních nebo i dalších organ-
ických zbytků živočišného původu. V Evropě se často využívají pro výrobu bioplynu různé po-
travinové zbytky ze skladů, domácností a restaurací – to nejspíše bude v rozvojovém světě
marginální zdroj.
m3 bioplynu/tunu substrátu
substrát
Produktivita výroby
hovězí trus 25
V následující tabulce jsou uvedeny průměrné
prasečí kejda 35
výnosy z různých biologických substrátů,
zelený odpad 110
výhřevnost plynu je cca 5-6 kWh/m3. (Vý-
bioodpad 120
hřevnost zemního plynu 9,4 kWh/m3 a propan
kukuřičná siláž 200
butanu 12,8 kWh/m3.)
starý tuk 600
Aplikace
Často se říká, že bioplyn je „multitalent“ a myslí se tím, že je použitelný pro mnohé účely a aplikace.
V rozvojových zemích bude možná jeho aplikační šíře poněkud zúžená. Produkty bioplynové di-
gesce lze ale i v prostých podmínkách využít k následujícím účelům:
• Plyn – vaření, případně ohřev vody, kde je to smysluplné.
• Čištěný plyn - výroba elektrické energie, po kompresi na pohon aut či stacionárních motorů.
• Zbytek pro kvašení (digestát) – přírodní hnojivo s obsahem zbytkových organických látek
i anorganických živin pro zlepšení kvality půdy.
• Využít bioplyn v běžných spotřebičích na zemní plyn či propan butan (průtokové ohřívače či
vařiče) po malé adaptaci na větší specifické objekce plynu, spočívající ve výměně trysek.
Technologie
Bioreaktor může být zhotoven z různého materiálu - kovu, betonu, cihel, ale všechny díly
přicházející do styku s digestátem musí být z nerezové ocele nebo z plastu, mohou se využít i fólie
a vyřazené plastové nádoby. Běžně se taková nádrž zakopá či staví částečně v zemi, v nej-
jednodušším případě se opatří otvorem pro dávkování čerstvého digestátu (kejdy, kterou je třeba
míchat s vodou) a trubkou se sifonem pro odvod zreagovaného digestátu. Vstupy ústí pod před-
pokládanou hladinu v nádrži. V horní části nádrže je odvod plynu a vznikající bioplyn odchází
1|
přes pojistnou láhev s vodou, tak aby nebylo možné, aby došlo k zášlehu plamene do kvasné,
případně skladovací nádrže. V případě, že se zařadí čištění plynu od sulfanu (H2S) zvýší se sice nák-
lady, ale prodlouží se životnost případně provozovaného motoru. Na čištění existuje mnoho
metod (většinou založených na oxidaci sulfanu na elementární síru).
Digestát v metanizační nádrži by měl být zahříván na pracovní teplotu cca 35-40 °C a podle vnější
teploty by měl být opatřen tepelnou izolací. K ohřevu lze využít sluneční kolektory umístěné
optimálně níže než je výměník, nebo vlastní bioplyn. Výměník by měl být z nerezové ocele nebo
z vhodného plastu s větší plochou.
Komerčně jsou dostupné hotové celky, spíše pro větší objemy vstupního materiálu, které jsou
bioplyn
sice drahé, mají ale dobrou návratnost.
|2
_#TEXTAKCE
Datum uveřejnění: 13.9.2012
Poslední změna: 20.09.2012
Počet shlédnutí: 875
Bioplyn - jeho získávání a využití
pondělí 13. května 2024 11:06 - čtvrtek 31. prosince 2037 ()
Infolist o metodě získávání bioplynu, produktivitě výroby, aplikacíh a technologii.
Místo konání: ;
Pořádá:
Příloha: bioplyn_milan_smrz.pdf [pdf - 178.2 kB]
BIOPLYN
Milan Smrž
Bioplyn je směs plynů s obsahem cca 45- 60 % metanu (CH4), kolem 0,1- 0,5 % sulfanu (H2S)
a zbytek, cca 40-55 %, oxidu uhličitého (CO2).
Metoda získávání
Bioplyn vzniká kvašením za zvýšené teploty. Je možno ho vyrobit z jakéhokoliv měkkého
bioplyn
a nedřevnatého organického substrátu i z bioodpadů. Dřevnaté části rostlin nebudou v procesu
metanizace přeměněny na bioplyn. Bioplyn lze rovněž vyrobit z fekálních nebo i dalších organ-
ických zbytků živočišného původu. V Evropě se často využívají pro výrobu bioplynu různé po-
travinové zbytky ze skladů, domácností a restaurací – to nejspíše bude v rozvojovém světě
marginální zdroj.
m3 bioplynu/tunu substrátu
substrát
Produktivita výroby
hovězí trus 25
V následující tabulce jsou uvedeny průměrné
prasečí kejda 35
výnosy z různých biologických substrátů,
zelený odpad 110
výhřevnost plynu je cca 5-6 kWh/m3. (Vý-
bioodpad 120
hřevnost zemního plynu 9,4 kWh/m3 a propan
kukuřičná siláž 200
butanu 12,8 kWh/m3.)
starý tuk 600
Aplikace
Často se říká, že bioplyn je „multitalent“ a myslí se tím, že je použitelný pro mnohé účely a aplikace.
V rozvojových zemích bude možná jeho aplikační šíře poněkud zúžená. Produkty bioplynové di-
gesce lze ale i v prostých podmínkách využít k následujícím účelům:
• Plyn – vaření, případně ohřev vody, kde je to smysluplné.
• Čištěný plyn - výroba elektrické energie, po kompresi na pohon aut či stacionárních motorů.
• Zbytek pro kvašení (digestát) – přírodní hnojivo s obsahem zbytkových organických látek
i anorganických živin pro zlepšení kvality půdy.
• Využít bioplyn v běžných spotřebičích na zemní plyn či propan butan (průtokové ohřívače či
vařiče) po malé adaptaci na větší specifické objekce plynu, spočívající ve výměně trysek.
Technologie
Bioreaktor může být zhotoven z různého materiálu - kovu, betonu, cihel, ale všechny díly
přicházející do styku s digestátem musí být z nerezové ocele nebo z plastu, mohou se využít i fólie
a vyřazené plastové nádoby. Běžně se taková nádrž zakopá či staví částečně v zemi, v nej-
jednodušším případě se opatří otvorem pro dávkování čerstvého digestátu (kejdy, kterou je třeba
míchat s vodou) a trubkou se sifonem pro odvod zreagovaného digestátu. Vstupy ústí pod před-
pokládanou hladinu v nádrži. V horní části nádrže je odvod plynu a vznikající bioplyn odchází
1|
přes pojistnou láhev s vodou, tak aby nebylo možné, aby došlo k zášlehu plamene do kvasné,
případně skladovací nádrže. V případě, že se zařadí čištění plynu od sulfanu (H2S) zvýší se sice nák-
lady, ale prodlouží se životnost případně provozovaného motoru. Na čištění existuje mnoho
metod (většinou založených na oxidaci sulfanu na elementární síru).
Digestát v metanizační nádrži by měl být zahříván na pracovní teplotu cca 35-40 °C a podle vnější
teploty by měl být opatřen tepelnou izolací. K ohřevu lze využít sluneční kolektory umístěné
optimálně níže než je výměník, nebo vlastní bioplyn. Výměník by měl být z nerezové ocele nebo
z vhodného plastu s větší plochou.
Komerčně jsou dostupné hotové celky, spíše pro větší objemy vstupního materiálu, které jsou
bioplyn
sice drahé, mají ale dobrou návratnost.
|2
_#TEXTAKCE
Datum uveřejnění: 13.9.2012
Poslední změna: 20.09.2012
Počet shlédnutí: 875