Zprávy z tisku
Možnosti využití biomasy
Při využití biomasy se energie uvolňuje zpravidla ve formě tepla spalováním, t.j. oxidací vzdušným kyslíkem. Takto vzniklý oxid uhličitý pak opět může být rostlinami zachycen a celý cyklus se opakuje. Rostlinná biomasa je tvořena řadou sloučenin; jako zdroj energie mají největší význam celulóza, hemicelulózy, škrob, lignin, oleje a pryskyřice.
Při využití biomasy se energie uvolňuje zpravidla ve formě tepla
spalováním, t.j. oxidací vzdušným kyslíkem. Takto vzniklý oxid uhličitý pak opět
může být rostlinami zachycen a celý cyklus se opakuje. Rostlinná biomasa je
tvořena řadou sloučenin; jako zdroj energie mají největší význam celulóza,
hemicelulózy, škrob, lignin, oleje a pryskyřice.
Z hlediska způsobu využití lze biomasu rozdělit do dvou skupin:
- biomasa suchá, s vlhkostí do 40%, kterou je možné po eventuálním vysušení
spalovat (dřevo, obilní sláma, biomasa jiných energetických rostlin).
- biomasa vlhká, s vlhkostí nad 40%, která se využívá zpravidla k výrobě
bioplynu (kejda, hnůj nebo kaly z čističek vod).
O výhodách biomasy není pochyb. Dobře se ukládá, má nízký obsah síry, a tedy
i oxidu siřičitého ve spalinách, pouhý zlomek v porovnání například s hnědým
uhlím. Biomasa je (na rozdíl od fosilních paliv) široce dostupná, není třeba ji
dovážet na velké vzdálenosti, využití biomasy podporuje lokální ekonomiku a
snižuje závislost státu na dovážených zdrojích energie. Patrně největší
nevýhodou je nízká energetická účinnost vzniku biomasy. V relativně hustě
zalidněné střední Evropě to znamená, že i v případě, kdy se bude biomasa cíleně
a efektivně pěstovat, tak není k dispozici tolik volné půdy, aby se mohla stát
hlavním zdrojem energie a náhradou fosilních paliv. Je proto třeba používat
biomasu především tam, kde je to nejvýhodnější. Například náhrada kotlů na hnědé
uhlí moderními kotli na pyrolýzní spalování dřeva může dramaticky zlepšit
ovzduší v nějaké vesnici ležící v inverzní kotlině. Spálení téhož množství dřeva
společně s uhlím ve velké, moderní, uhelné elektrárně žádný efekt na čistotu
vzduchu nemá.
To, že je biomasa přírodní produkt a obnovitelný zdroj energie, ještě
neznamená, že při jejím spalování nemůže dojít ke vzniku škodlivých emisí. Pokud
spalujeme dřevo v běžných kachlových kamnech či krbech, pak je v kouři obsažena
celá řada škodlivých látek (fenoly, polycyklické aromatické uhlovodíky), podobně
jako při topení uhlím.
Výhřevnost biomasy
Výhřevnost suché biomasy je zpravidla v rozmezí 15 – 19 MJ/kg; s rostoucím
obsahem pryskyřic nebo olejů výhřevnost roste a naopak výrazně klesá s rostoucím
obsahem vody (viz graf).
{view.php3?vid=1045&cmd[1045]=i-1045-fc6bf80ecfe8f7a0d0e13bd47e3caff7}
Sušení biomasy
Vzhledem k výraznému vlivu vlhkosti na výhřevnost je nevyhnutelné biomasu
před spalováním vysušit. Všeobecně se doporučuje snížit vlhkost pod 30%. Za
optimální se považuje vlhkost do 20%. Tu lze ještě dosáhnout běžným sušením pod
přístřeškem (kusové dřevo se obvykle nechává vyschnout 2 roky). Pro některé
účely (například lisování briket nebo peletek) se musí materiál vysušit na
podstatně nižší obsah vody, k tomu již nestačí běžné sušení na vzduchu a je
nutné použít sušení při zvýšené teplotě.
Spalování biomasy
Při zahřátí na teplotu přes 200°C dochází k rozkladu a tvorbě hořlavých
plynů. Biomasa hoří dlouhým plamenem, což vyžaduje vhodnou konstrukci topeniště.
Do plamene se totiž musí přivést dostatečné množství vzduchu a musí dojít k jeho
promíšení, aby mohly všechny těkavé složky dokonale vyhořet. K tomu je třeba
dostatečná teplota (plamen se nesmí příliš ochladit). V topeništi dochází napřed
k odpařování vody, která je vždy v určité míře přítomna. Voda má vysoké výparné
teplo, takže její odpařování palivo ochlazuje. Teprve po odpaření vody vzroste
teplota a začne docházet k uvolňování prchavých látek (např. terpenů) a k
tepelnému rozkladu (pyrolýze) jednotlivých sloučenin v biomase obsažených.
Vzniká směs hořlavých plynů a na roštu zbývá dřevěné uhlí. Uvádí se, že uvolněná
prchavá hořlavina v sobě nese přes polovinu energie ve dřevě obsažené. Hořlavé
plyny hoří s primárním vzduchem přiváděným pod rošt dlouhým plamenem (primární
spalování). Nedojde ale ke spálení všech spalitelných složek, protože k tomu
zpravidla není dostatek kyslíku nebo dostatečně vysoká teplota. Pokud je pod
rošt přiváděn nadbytek vzduchu, tak se plamen příliš ochladí a část hořlaviny se
vyloučí ve formě sazí (uhlík). Když je vzduchu málo, tak zase nemůže dojít k
úplnému spálení (oxidaci až na oxid uhličitý). V každém případě to znamená, že
ztratíme část energie v palivu obsažené. Je tedy třeba zajistit, aby spalovací
komora, v níž hoření probíhá, měla dostatečně vysokou teplotu a malé tepelné
ztráty, a do plamene se v určité vzdálenosti nad roštem musí přimíchávat
sekundární vzduch, který umožní dohoření nespálených plynů. Tím se uvolní i
zbylá energie v palivu obsažená a do komína pak odchází jen oxid uhličitý, vodní
pára a dusík. Vzdušný dusík se spalování prakticky neúčastní, pokud je ovšem
teplota plamene dostatečně vysoká, dochází v určité míře k reakci dusíku a
kyslíku za vzniku směsi oxidů dusíku. Tato reakce je z energetického hlediska
nevýznamná, nicméně velmi zásadní je z hlediska emisí (oxidy dusíku jsou
považovány za škodlivé emise).
Kotle na topení kusovým dřevem
{view.php3?vid=1045&cmd[1045]=i-1045-7342df958db0e5b9a77bb7e118e1bfcc}
Jsou účinné a pohodlné a dokáží pracovat až na principu takzvaného „pyrolýzního“
spalování, které umožňuje dosáhnout dobré účinnosti a minimální produkci
škodlivých emisí.V těchto kotlích je proces hoření rozdělen do dvou oddělených
komor. V první části dochází za omezeného přístupu primárního vzduchu k vysušení
dřeva a jeho postupné pyrolýze (tepelný rozklad) a doutnání, při němž vzniká
reakcí oxidu uhličitého s rozžhaveným dřevěným uhlím oxid uhelnatý (dřevoplyn).
V první komoře vzniklá směs plynů obsahuje především oxid uhelnatý, dále pak
různé uhlovodíky, určité množství vodíku a mnoho dalších látek. Tento proces
pochopitelně vyžaduje dodání tepla. To je zajištěno tím, že menší část dřeva zde
shoří až na oxid uhličitý a poskytne tak potřebné teplo. Horké plyny jsou pak
vedeny do druhé komory (spodní část kotle) a zde po smíšení se sekundárním
vzduchem shoří až na oxid uhličitý a vodu. Díky vysoké teplotě plamene dojde k
dokonalému spálení všech organických látek, a je tedy možné dosáhnout jak dobré
účinnosti, tak i nízkého obsahu škodlivin ve spalinách.
Výkon se reguluje množstvím primárního vzduchu. Pokud chceme snížit výkon
kotle, ubereme primární vzduch a sníží se rychlost pyrolýzy a tvorba hořlavých
plynů. Výkon lze regulovat jen v určitém rozmezí; zpravidla 40-100% jmenovitého
výkonu. Souvisí s tím, že ne všechno teplo vzniklé v první komoře se využije na
pyrolýzu a tvorbu oxidu uhelnatého (dřevoplyn). Část se spotřebuje na ohřátí a
vysušení dřeva a část jej také unikne do okolí. Pokud snížíme přívod primárního
vzduchu pod určitou úroveň, teplota v komoře příliš poklesne, nedochází již ke
vzniku dostatečného množství hořlavých plynů, plamen zhasne a účinnost kotle
dramaticky poklesne a emise škodlivin silně vzrostou.
Situace je podstatně horší, pokud je dřevo vlhké. Obsah vlhkosti má, jak bylo
ukázáno výše, významně vliv na výhřevnost a současně odpařování vody spotřebuje
více tepla. Při použití vlhkého dřeva se proto paradoxně musí kotel provozovat s
větším výkonem, aby nedošlo ke zhroucení procesu zplynování. Uhlí může při
skladování zmoknout, aniž by došlo k nějakému významnému snížení jeho
výhřevnosti a zhoršení funkce kotle na uhlí; spalováním dřeva v mokrém stavu
ztratíme mnoho tepla, které z něho můžeme získat, a navíc se ještě výrazně
zhorší účinnost kotle.
Kotle na dřevo se dělají pro výkony nad přibližně 18kW, což je pro prakticky
všechny moderní domy příliš vysoká hodnota. Přizpůsobení výkonu kotle ke
spotřebě vytápěného objektu se řeší pomocí zařazení takzvané pufrační
(vyrovnávací, akumulační) nádrže. Kotel potom topí na optimální výkon a
přebytečné teplo je ukládáno do vody v nádrži. Když je nádrž natopena na
maximální teplotu, v kotli se přestane topit a po zbytek času se teplo pro
vytápění bere z nádrže podle potřeby vytápěcího systému.
Krby a krbové vložky
{view.php3?vid=1045&cmd[1045]=i-1045-943a84ef0566a807767f956e9f94c87b}
Krb je nejstarší, nicméně stále oblíbené, zařízení na topení dřevem. Bohužel
jde také o zařízení nejméně účinné. Hlavní nevýhodou krbu je to, že hořící dřevo
je příliš ochlazováno a není dost dobře možné řídit množství vzduchu pro
spalování. Krb nasává příliš mnoho vzduchu a ten s sebou do komína odnáší mnoho
tepla. Výsledkem je nízká účinnost, zpravidla méně než 20%). Moderní uzavřené
krbové vložky umožní lépe regulovat přívod vzduchu, ten se často přivádí zvenku
zvláštním kanálem aby se místnost neochlazovala a zpravidla se také odebírá část
tepla z kouřových plynů pomocí zvláštního výměníku (teplovzdušný nebo
teplovodní). Lze tak dosáhnout účinnost přes 70%, což je oproti klasickému krbu
značný pokrok. Krb má v dnešní době význam hlavně tam, kde je požadován „živý“
oheň a kde je výhodný sálavý přenos tepla.
Kachlová kamna
Jsou také starý vynález (přibližně z 15. století). Oproti krbu mají četné
výhody: vyšší účinnost (u moderních kamen dosahuje až 80%) a schopnost akumulace
tepla, což umožní rovnoměrnější vytápění a menší nároky na obsluhu (neplatí to u
všech jejich typů).
Kamna na pelety
{view.php3?vid=1045&cmd[1045]=i-1045-1d2c7d146214692e53f657bddeac307c}
Jejich základní výhodou je velký rozsah výkonů; u malých topidel zhruba od
1kW, což umožňuje jejich použití v moderních nízkoenergetických a pasivních
domech. V těchto domech je zpravidla použito rekuperační větrání. Je tedy
vytvořen rozvod vzduchu a není proto problém rovnoměrně rozdělit teplo do celého
domu; tím se eliminuje hlavní nevýhoda kamen (lokální topidlo) vůči teplovodním
kotlům (ústřední vytápění).
Významnou výhodou topidel na pelety je dobrá regulovatelnost a dlouhá doba
hoření při automatickém dávkování pelet ze zásobníku do hořáku. Dražší typy jsou
vybaveny poměrně sofistikovanou elektronikou, která umožňuje naprogramovat, kdy
mají začít topit (pelety se zapalují elektrickým odporovým tělískem) a jaký má
být časový průběh teploty (noční útlum a pod). V tom se blíží topidlům na plyn
nebo topný olej. Mnoho typů je provedeno jako „krbová kamna“ t.j. tak, aby byl
viditelný hořící oheň a aby se předávala část tepla sáláním.
Výhřevnost různých druhů dřeva
Tabulka č. 1: Výhřevnost různých druhů dřeva
Druh paliva
Obsah vody
Výhřevnost
Měrné hmotnosti
[%]
[MJ/kg]
[kg/m3]=[kg/plm]
[kg/prm]
[kg/prms]
Listnaté dřevo
15
14,605
678
475
278
Jehličnaté dřevo
15
15,584
486
340
199
borovice
20
18,4
517
362
212
vrba
20
16,9
olše
20
16,7
habr
20
16,7
akát
20
16,3
dub
20
15,9
685
480
281
jedle
20
15,9
jasan
20
15,7
buk
20
15,5
670
469
275
smrk
20
15,3
455
319
187
bříza
20
15,0
modřín
20
15,0
topol
20
12,9
http://www.energetika.cz/index.php?id=11
Datum uveřejnění: 2.5.07
Poslední změna: 11.5.2007
Počet shlédnutí: 64648
Možnosti využití biomasy
Při využití biomasy se energie uvolňuje zpravidla ve formě tepla spalováním, t.j. oxidací vzdušným kyslíkem. Takto vzniklý oxid uhličitý pak opět může být rostlinami zachycen a celý cyklus se opakuje. Rostlinná biomasa je tvořena řadou sloučenin; jako zdroj energie mají největší význam celulóza, hemicelulózy, škrob, lignin, oleje a pryskyřice.
Při využití biomasy se energie uvolňuje zpravidla ve formě tepla spalováním, t.j. oxidací vzdušným kyslíkem. Takto vzniklý oxid uhličitý pak opět může být rostlinami zachycen a celý cyklus se opakuje. Rostlinná biomasa je tvořena řadou sloučenin; jako zdroj energie mají největší význam celulóza, hemicelulózy, škrob, lignin, oleje a pryskyřice.
Z hlediska způsobu využití lze biomasu rozdělit do dvou skupin:
- biomasa suchá, s vlhkostí do 40%, kterou je možné po eventuálním vysušení spalovat (dřevo, obilní sláma, biomasa jiných energetických rostlin).
- biomasa vlhká, s vlhkostí nad 40%, která se využívá zpravidla k výrobě bioplynu (kejda, hnůj nebo kaly z čističek vod).
O výhodách biomasy není pochyb. Dobře se ukládá, má nízký obsah síry, a tedy i oxidu siřičitého ve spalinách, pouhý zlomek v porovnání například s hnědým uhlím. Biomasa je (na rozdíl od fosilních paliv) široce dostupná, není třeba ji dovážet na velké vzdálenosti, využití biomasy podporuje lokální ekonomiku a snižuje závislost státu na dovážených zdrojích energie. Patrně největší nevýhodou je nízká energetická účinnost vzniku biomasy. V relativně hustě zalidněné střední Evropě to znamená, že i v případě, kdy se bude biomasa cíleně a efektivně pěstovat, tak není k dispozici tolik volné půdy, aby se mohla stát hlavním zdrojem energie a náhradou fosilních paliv. Je proto třeba používat biomasu především tam, kde je to nejvýhodnější. Například náhrada kotlů na hnědé uhlí moderními kotli na pyrolýzní spalování dřeva může dramaticky zlepšit ovzduší v nějaké vesnici ležící v inverzní kotlině. Spálení téhož množství dřeva společně s uhlím ve velké, moderní, uhelné elektrárně žádný efekt na čistotu vzduchu nemá.
To, že je biomasa přírodní produkt a obnovitelný zdroj energie, ještě neznamená, že při jejím spalování nemůže dojít ke vzniku škodlivých emisí. Pokud spalujeme dřevo v běžných kachlových kamnech či krbech, pak je v kouři obsažena celá řada škodlivých látek (fenoly, polycyklické aromatické uhlovodíky), podobně jako při topení uhlím.
Výhřevnost biomasy
Výhřevnost suché biomasy je zpravidla v rozmezí 15 – 19 MJ/kg; s rostoucím obsahem pryskyřic nebo olejů výhřevnost roste a naopak výrazně klesá s rostoucím obsahem vody (viz graf).
{view.php3?vid=1045&cmd[1045]=i-1045-fc6bf80ecfe8f7a0d0e13bd47e3caff7}
Sušení biomasy
Vzhledem k výraznému vlivu vlhkosti na výhřevnost je nevyhnutelné biomasu před spalováním vysušit. Všeobecně se doporučuje snížit vlhkost pod 30%. Za optimální se považuje vlhkost do 20%. Tu lze ještě dosáhnout běžným sušením pod přístřeškem (kusové dřevo se obvykle nechává vyschnout 2 roky). Pro některé účely (například lisování briket nebo peletek) se musí materiál vysušit na podstatně nižší obsah vody, k tomu již nestačí běžné sušení na vzduchu a je nutné použít sušení při zvýšené teplotě.
Spalování biomasy
Při zahřátí na teplotu přes 200°C dochází k rozkladu a tvorbě hořlavých plynů. Biomasa hoří dlouhým plamenem, což vyžaduje vhodnou konstrukci topeniště. Do plamene se totiž musí přivést dostatečné množství vzduchu a musí dojít k jeho promíšení, aby mohly všechny těkavé složky dokonale vyhořet. K tomu je třeba dostatečná teplota (plamen se nesmí příliš ochladit). V topeništi dochází napřed k odpařování vody, která je vždy v určité míře přítomna. Voda má vysoké výparné teplo, takže její odpařování palivo ochlazuje. Teprve po odpaření vody vzroste teplota a začne docházet k uvolňování prchavých látek (např. terpenů) a k tepelnému rozkladu (pyrolýze) jednotlivých sloučenin v biomase obsažených. Vzniká směs hořlavých plynů a na roštu zbývá dřevěné uhlí. Uvádí se, že uvolněná prchavá hořlavina v sobě nese přes polovinu energie ve dřevě obsažené. Hořlavé plyny hoří s primárním vzduchem přiváděným pod rošt dlouhým plamenem (primární spalování). Nedojde ale ke spálení všech spalitelných složek, protože k tomu zpravidla není dostatek kyslíku nebo dostatečně vysoká teplota. Pokud je pod rošt přiváděn nadbytek vzduchu, tak se plamen příliš ochladí a část hořlaviny se vyloučí ve formě sazí (uhlík). Když je vzduchu málo, tak zase nemůže dojít k úplnému spálení (oxidaci až na oxid uhličitý). V každém případě to znamená, že ztratíme část energie v palivu obsažené. Je tedy třeba zajistit, aby spalovací komora, v níž hoření probíhá, měla dostatečně vysokou teplotu a malé tepelné ztráty, a do plamene se v určité vzdálenosti nad roštem musí přimíchávat sekundární vzduch, který umožní dohoření nespálených plynů. Tím se uvolní i zbylá energie v palivu obsažená a do komína pak odchází jen oxid uhličitý, vodní pára a dusík. Vzdušný dusík se spalování prakticky neúčastní, pokud je ovšem teplota plamene dostatečně vysoká, dochází v určité míře k reakci dusíku a kyslíku za vzniku směsi oxidů dusíku. Tato reakce je z energetického hlediska nevýznamná, nicméně velmi zásadní je z hlediska emisí (oxidy dusíku jsou považovány za škodlivé emise).
Kotle na topení kusovým dřevem
{view.php3?vid=1045&cmd[1045]=i-1045-7342df958db0e5b9a77bb7e118e1bfcc}Jsou účinné a pohodlné a dokáží pracovat až na principu takzvaného „pyrolýzního“ spalování, které umožňuje dosáhnout dobré účinnosti a minimální produkci škodlivých emisí.V těchto kotlích je proces hoření rozdělen do dvou oddělených komor. V první části dochází za omezeného přístupu primárního vzduchu k vysušení dřeva a jeho postupné pyrolýze (tepelný rozklad) a doutnání, při němž vzniká reakcí oxidu uhličitého s rozžhaveným dřevěným uhlím oxid uhelnatý (dřevoplyn). V první komoře vzniklá směs plynů obsahuje především oxid uhelnatý, dále pak různé uhlovodíky, určité množství vodíku a mnoho dalších látek. Tento proces pochopitelně vyžaduje dodání tepla. To je zajištěno tím, že menší část dřeva zde shoří až na oxid uhličitý a poskytne tak potřebné teplo. Horké plyny jsou pak vedeny do druhé komory (spodní část kotle) a zde po smíšení se sekundárním vzduchem shoří až na oxid uhličitý a vodu. Díky vysoké teplotě plamene dojde k dokonalému spálení všech organických látek, a je tedy možné dosáhnout jak dobré účinnosti, tak i nízkého obsahu škodlivin ve spalinách.
Výkon se reguluje množstvím primárního vzduchu. Pokud chceme snížit výkon kotle, ubereme primární vzduch a sníží se rychlost pyrolýzy a tvorba hořlavých plynů. Výkon lze regulovat jen v určitém rozmezí; zpravidla 40-100% jmenovitého výkonu. Souvisí s tím, že ne všechno teplo vzniklé v první komoře se využije na pyrolýzu a tvorbu oxidu uhelnatého (dřevoplyn). Část se spotřebuje na ohřátí a vysušení dřeva a část jej také unikne do okolí. Pokud snížíme přívod primárního vzduchu pod určitou úroveň, teplota v komoře příliš poklesne, nedochází již ke vzniku dostatečného množství hořlavých plynů, plamen zhasne a účinnost kotle dramaticky poklesne a emise škodlivin silně vzrostou.
Situace je podstatně horší, pokud je dřevo vlhké. Obsah vlhkosti má, jak bylo ukázáno výše, významně vliv na výhřevnost a současně odpařování vody spotřebuje více tepla. Při použití vlhkého dřeva se proto paradoxně musí kotel provozovat s větším výkonem, aby nedošlo ke zhroucení procesu zplynování. Uhlí může při skladování zmoknout, aniž by došlo k nějakému významnému snížení jeho výhřevnosti a zhoršení funkce kotle na uhlí; spalováním dřeva v mokrém stavu ztratíme mnoho tepla, které z něho můžeme získat, a navíc se ještě výrazně zhorší účinnost kotle.
Kotle na dřevo se dělají pro výkony nad přibližně 18kW, což je pro prakticky všechny moderní domy příliš vysoká hodnota. Přizpůsobení výkonu kotle ke spotřebě vytápěného objektu se řeší pomocí zařazení takzvané pufrační (vyrovnávací, akumulační) nádrže. Kotel potom topí na optimální výkon a přebytečné teplo je ukládáno do vody v nádrži. Když je nádrž natopena na maximální teplotu, v kotli se přestane topit a po zbytek času se teplo pro vytápění bere z nádrže podle potřeby vytápěcího systému.
Krby a krbové vložky
{view.php3?vid=1045&cmd[1045]=i-1045-943a84ef0566a807767f956e9f94c87b}Krb je nejstarší, nicméně stále oblíbené, zařízení na topení dřevem. Bohužel jde také o zařízení nejméně účinné. Hlavní nevýhodou krbu je to, že hořící dřevo je příliš ochlazováno a není dost dobře možné řídit množství vzduchu pro spalování. Krb nasává příliš mnoho vzduchu a ten s sebou do komína odnáší mnoho tepla. Výsledkem je nízká účinnost, zpravidla méně než 20%). Moderní uzavřené krbové vložky umožní lépe regulovat přívod vzduchu, ten se často přivádí zvenku zvláštním kanálem aby se místnost neochlazovala a zpravidla se také odebírá část tepla z kouřových plynů pomocí zvláštního výměníku (teplovzdušný nebo teplovodní). Lze tak dosáhnout účinnost přes 70%, což je oproti klasickému krbu značný pokrok. Krb má v dnešní době význam hlavně tam, kde je požadován „živý“ oheň a kde je výhodný sálavý přenos tepla.
Kachlová kamna
Jsou také starý vynález (přibližně z 15. století). Oproti krbu mají četné výhody: vyšší účinnost (u moderních kamen dosahuje až 80%) a schopnost akumulace tepla, což umožní rovnoměrnější vytápění a menší nároky na obsluhu (neplatí to u všech jejich typů).
Kamna na pelety
{view.php3?vid=1045&cmd[1045]=i-1045-1d2c7d146214692e53f657bddeac307c}Jejich základní výhodou je velký rozsah výkonů; u malých topidel zhruba od 1kW, což umožňuje jejich použití v moderních nízkoenergetických a pasivních domech. V těchto domech je zpravidla použito rekuperační větrání. Je tedy vytvořen rozvod vzduchu a není proto problém rovnoměrně rozdělit teplo do celého domu; tím se eliminuje hlavní nevýhoda kamen (lokální topidlo) vůči teplovodním kotlům (ústřední vytápění).
Významnou výhodou topidel na pelety je dobrá regulovatelnost a dlouhá doba hoření při automatickém dávkování pelet ze zásobníku do hořáku. Dražší typy jsou vybaveny poměrně sofistikovanou elektronikou, která umožňuje naprogramovat, kdy mají začít topit (pelety se zapalují elektrickým odporovým tělískem) a jaký má být časový průběh teploty (noční útlum a pod). V tom se blíží topidlům na plyn nebo topný olej. Mnoho typů je provedeno jako „krbová kamna“ t.j. tak, aby byl viditelný hořící oheň a aby se předávala část tepla sáláním.
Výhřevnost různých druhů dřeva
Tabulka č. 1: Výhřevnost různých druhů dřeva
| Druh paliva | Obsah vody | Výhřevnost | Měrné hmotnosti | ||
|---|---|---|---|---|---|
| [%] | [MJ/kg] | [kg/m3]=[kg/plm] | [kg/prm] | [kg/prms] | |
| Listnaté dřevo | 15 | 14,605 | 678 | 475 | 278 |
| Jehličnaté dřevo | 15 | 15,584 | 486 | 340 | 199 |
| borovice | 20 | 18,4 | 517 | 362 | 212 |
| vrba | 20 | 16,9 | |||
| olše | 20 | 16,7 | |||
| habr | 20 | 16,7 | |||
| akát | 20 | 16,3 | |||
| dub | 20 | 15,9 | 685 | 480 | 281 |
| jedle | 20 | 15,9 | |||
| jasan | 20 | 15,7 | |||
| buk | 20 | 15,5 | 670 | 469 | 275 |
| smrk | 20 | 15,3 | 455 | 319 | 187 |
| bříza | 20 | 15,0 | |||
| modřín | 20 | 15,0 | |||
| topol | 20 | 12,9 | |||
http://www.energetika.cz/index.php?id=11
Datum uveřejnění: 2.5.07
Poslední změna: 11.5.2007
Počet shlédnutí: 64648