Předchozí článek     Obsah časopisu | Časopis BIOM, články a sborníky | Domovská stránka     Další článek

Bioplynová stanice Dietrichsdorf (Högl Kompost)

Na této bioplynové stanici (foto 8) se zpracovávají 4 tuny bioodpadu separovaného u zdroje a zbytků z potravinářského průmyslu a supermarketů (mimo jiné odpadní tuky a fritovací oleje) za hodinu. Ročně to dělá 9.000 tun bioodpadu a 4.100 tun odpadů ze zpracování bachorů. Roční kapacita závodu je však 15 – 16 tisíc tun.

Foto 8: Bioplynová stanice Dietrichsdorf (Högl Kompost) 3.jpg (44,0 kB)

Do závodu jsou přiváženy popelnice s bioodpadem, které jsou po vyprázdnění myty. Bioodpad je sbírán ve sto kilometrovém okruhu. Třídění je plně mechanizováno. Kvalita třídění je prý vyšší než při ručním dotřiďování, ale menší přesnost třídění (více dobrého materiálu odchází do spalovny). Vzduch z třídírny je odsáván do biofiltru. V rámci třídění je bioodpad rozemlet, promíchán, odpískován (hydrocyklon), zbaven kovů (pásový magnet) a nakonec i papíru a plastů (česlo). Písek se využije při stavbě silnic, těžké části se deponují a plasty a papíry se spalují.

K bioodpadu je přidáván hygienizovaný odpad z potravinového průmyslu. Podmínkou hygienizace je zahřátí materiálu o maximální velikosti 30mm na 70°C na ˝ hod. Poté je bioodpad smíchán půl na půl s vodou a je dopraven do bioreaktoru, kde se zdrží 10-12 dní při 37-40°C (delší doba by nebyla ekonomická). Bioreaktor má objem 1.630 m3 a je míchán pomocí bioplynu. Z 1 tuny materiálu o vlhkosti 60-70% je vyprodukováno 80-100 m3 bioplynu obsahujícího 60 – 65% CH4. V závodu nemají žádný plynojem. Bioplyn je vháněn přímo do kogeneračních motorů s tepelnými výměníky pro zužitkování odpadního tepla výfukových plynů. Je-li vysoká produkce bioplynu, tak je přidán jeden motor (celkem mají tři motory). Při spalování je přidáváno 5-10% nafty. 1/3 elektřiny je využívána přímo v závodu, zbytek je dodáván do rozvodné sítě.

Materiál vycházející z bioreaktoru je odvodňován. Voda je recirkulována, pouze 5-10% je pouštěno do aerobní čističky o objemu 1000 m3. Vyčištěná voda je dále používána, aktivní kal z čističky je přidáván k substrátu jdoucímu do bioreaktoru. Odvodněný materiál je dokompostováván společně s odpady z údržby zeleně. Kompostování začíná smícháním surovin, homogenizací a zakládkou. V průběhu 2-3 měsíčního kompostování je prováděno několik překopávek podle teploty kompostovaného materiálu. S těžkými kovy nemají problémy. Hotový kompost je používán pro hnojení polí, v zahradnictví či pro výrobu substrátů.

Závod pracuje v dvousměnném provozu. Na jedné směně jsou 2-3 pracovníci. Celý proces je řízen počítačem. Hlavní zisk je tvořen ze zpracování odpadu. Závod dostává 100-200 DM za odebrání (a zpracování) 1 tuny odpadu. Z prodeje elektřiny získává 14 feniků za 1 kWh (za 90% vyrobených z bioplynu, za 10% z motorové nafty dostávají pouze 6 feniků/kWh). V době naší návštěvy právě probíhala údržba dvou kogeneračních jednotek, a tak bylo produkováno pouze 70 kW, přebytečný plyn byl bez užitku spalován. Investiční náklady na pořízení činily 10 – 15 mil. DM, stavba byla financována zcela ve vlastní režii kromě konzultační a poradenské činnosti.

Bohužel na této bioplynové stanici jsme dostali zákaz fotografování technologických prvků, i když jsme zde “prolezli” všechno možné včetně samotných bioplynových věží, z kterých jsme vyfotili alespoň přilehlou kompostárnu (foto č. 9.)

Foto 9: Pohled z věží bioplynového reaktoru na přilehlou kompostárnu bb0013.jpg (66,4 kB)

Předchozí článek     Obsah časopisu     Časopis BIOM, články a sborníky       Domovská stránka CZ BIOMu     Další článek