Budoucnost ve slunci nebo rána na solar?

Výkupní cena, garantovaný výkup a pokles cen panelů akceleroval rozvoj slunečních elektráren v ČR. Nyní nastává zbrždění.

Česká republika se stala zřejmě jediným státem severně od Alp, jenž zažívá zcela mimořádný rozvoj solárních zdrojů elektrické energie. Jen tak je možné, že se v naší transakční praxi setkáváme s tím, že je Česko skloňováno jedním dechem s tak klimaticky odlišnými státy jako je Itálie nebo Španělsko.

Před čtyřmi či pěti lety se mělo za takřka jisté, že rozvoj obnovitelných zdrojů energie (OZE) v ČR má velmi omezené možnosti. Tvrdilo se (a nikoli zcela neoprávněně), že potenciál pro stavbu nových vodních elektráren je téměř vyčerpán, míst s využitelnou geotermální energií je málo a jako malý vnitrozemský stát nemůžeme pomýšlet na rozsáhlé parky větrných elektráren. Fotovoltaické zdroje stály kvůli vysokým vstupním nákladům v poměru k dosahovanému výkonu mimo ohnisko hlavního zájmu a jedinou schůdnou cestou se zdála být vlastně jen biomasa jako alternativní palivo.

Reálný vývoj se však vydal poněkud jinou cestou. Kombinace vysoké výkupní ceny, garantovaného dlouhodobého výkupu a současně výrazného poklesu nákladů na kvalitní technologie (solární panely) prudce urychlila návratnost investic do fotovoltaických zdrojů a tím zvýšila jejich atraktivitu pro investory, zvláště pro ty, kteří získali práva k příslušným pozemkům za dobrou cenu. Podle údajů Energetického regulačního úřadu (ERÚ) od konce roku 2007 do poloviny roku 2009 narostla výroba elektřiny z fotovoltaických zdrojů 25krát. Zatímco v roce 2007 bylo v ČR celkem 249 fotovoltaických zdrojů s celkovým instalovaným výkonem 3,4 MW, ke konci roku 2009 již elektřinu ze slunce vyrábělo 5854 elektráren s instalovaným výkonem celkem 410 MW, což odpovídá zhruba výkonu jednoho bloku jaderné elektrárny Dukovany.

Pohled zpět

Zvenčí by se mohlo zdát, že toto mohla zamýšlet Evropská unie, když stanovila jako hlavní cíl dosažení globálního indikativního cíle 12 % podílu obnovitelných zdrojů energie na celkové energetické spotřebě v roce 2010 v rámci celé EU. Česko samo se při podpisu smlouvy o přistoupení k EU zavázalo k podílu 8 % vyrobené elektřiny z OZE v roce 2010. Tehdejší plán pro rok 2010 počítal s výrobou elektřiny z fotovoltaických zdrojů dosahující 15 GWh, ovšem již v červenci 2009 byla tato hodnota překročena třikrát.

Pro splnění cílů stanovených pro ČR Evropskou unií došlo v první polovině roku 2005 k přijetí zákona č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Ten stanovil systém podpory, který měl investorům vytvořit vhodné prostředí s dlouhodobou zárukou návratnosti vložených investic. Tento systém pak spočíval zejména v následujícím: (1) právo výrobců elektřiny z OZE na přednostní připojení svého zdroje elektřiny k rozvodné soustavě, (2) povinný výkup elektřiny vyrobené z OZE, a (3) poskytnutí právní jistoty investorům a majitelům zařízení vyrábějících elektřinu z OZE, na které se vztahuje podpora podle zákona, že výše výnosů plynoucí z podpory bude zachována po dobu 20 let od uvedení zařízení do provozu.

Po čtyřech letech fungování systému podpory rozvoje OZE je zřejmé, že ve významné míře pomohl k prudké expanzi solárních zdrojů. Ta však zřejmě může přinášet jistá potenciální úskalí v oblastech technických (stabilita přenosové a distribuční soustavy), finančních (výše subvencí se promítá do konečných cen spotřebitelů), regulatorních (přístup k soustavě a přednostní odběr elektřiny z OZE) a konec konců i politických.

Pro a proti: investice (není nikdy) bez rizika

Kritici vývoje posledních let nyní v zásadě tvrdí, že výstavba a provoz fotovoltaických elektráren v České republice se spíše než podnikáním staly takřka bezrizikovou, státem garantovanou a spotřebiteli financovanou formou zhodnocení kapitálu. To je však zjevně přehnané - bez ohledu na míru veřejné podpory je účast soukromého kapitálu zcela klíčová a bezrizikové investice neexistují. Každý technologicky složitý provoz provázejí rizika - např. životnost zařízení, náklady na údržbu a provoz, potenciální ekologické náklady apod. Tato rizika přitom nenesou jenom investoři, ale další zainteresované osoby, jako např. financující banky nebo pojišťovny.

Na druhé straně existují názory, kritizující především provozovatele přenosové soustavy a distribuce za nepřipravenost na růst výkonu solárních zdrojů. To se ovšem zase zdá také nespravedlivé - růst instalovaného výkonu soukromých výrobců ze solárních zdrojů nelze centrálně řídit ani plánovat.

Nakonec předmětem kritiky může být (a je) i regulátor - ERÚ, jemuž se někdy vyčítá, že včas neupozornil na příliš velkorysou míru finanční podpory solárních zdrojů.

Omezená kapacita - fyzikální zákony vs. právní

Ať již je pravda na jakékoli straně, zřejmě lze věřit hlasům, že růst kapacity nově vybudovaných solárních zdrojů a růst celkového objemu předběžně rezervované distribuční kapacity pro solární zdroje představuje opravdu nečekaně vysoká čísla.

Proto před necelým měsícem došel ČEPS jako provozovatel přenosové soustavy k závěru, že stávající vývoj ohrožuje stabilitu elektrizační soustavy ve všech napěťových hladinách a doporučil distribučním společnostem odmítat nové žádosti o rezervaci kapacity v elektrické soustavě pro nové solární a větrné projekty. Distribuční společnosti nejenže toto doporučení vyslyšely, ale dokonce údajně v některých případech začaly odmítat i připojení nových zdrojů s již dříve rezervovanou kapacitou. Posledně uvedený postup ovšem může vyvolat riziko právních sporů ze strany výrobce a případně i jeho investorů. Může být také otázkou, v jaké podobě byla uzavřena relevantní právní dokumentace mezi výrobcem a distributorem, a do jaké míry se distributor právně zavázal připojení realizovat. Naposled nelze ani pominout, že zákon jasně preferuje připojení OZE - na rozdíl od zdrojů konvenčních.

Jak nás nedávno upozornil jeden energetik - zákony lidské mohou nařizovat kde co, ovšem vždy se nakonec musejí podřídit zákonům fyzikálním - a to jsou ty, které platí pro rovnováhu v elektrizační soustavě. Je známou skutečností, že růst zdrojů s nepředvídatelným průběhem dodávky do sítě ("nepravidelný diagram") vyžaduje odpovídající růst zdrojů nutných k udržení rovnováhy v síti. Tu zajišťují v našich podmínkách především elektrárny na zemní plyn. Zvyšování poptávky po zemním plynu, resp. zvyšování závislosti na této komoditě však může zároveň vyvolávat jisté geopolitické obavy.

Pokud zdroje těchto tzv. systémových služeb zůstávají omezené, je z hlediska stability elektrizační soustavy nutné hledat jiné řešení. V dlouhodobé perspektivě se hovoří o zcela nových konceptech - např. "inteligentní síť" (tzv. "smart grid", který si "sám" reguluje spotřebu) ve spojení se širším využíváním elektromobilů "tankujících" elektřinu v hodinách s nižší poptávkou, případně dokonce dodávajících v případě potřeby elektřinu ze svých baterií zpět do sítě atd. Zní to fantasticky a bohužel zatím je toto téma vskutku spíše z oblasti sci-fi.

Novela zákona a široká pravomoc ERÚ

Situaci vyhodnotila jako vážnou vláda ČR i poslanci, a Poslanecká sněmovna ČR ve středu 17. března schválila vládní návrh novely zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů. Novela odráží skutečnost, že díky rozvoji solární energie a technologickým inovacím došlo k zásadnímu snížení ceny technologií a zkrátila se tak doba finanční návratnosti investic do solárních elektráren. Proto je novelou ERÚ zmocněn k meziročnímu snížení výkupní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů i o více než stávajících 5 %, pokud by byla délka finanční návratnosti počáteční investice kratší než 11 let. Současně s tím novelizoval ERÚ vyhlášku upravující podmínky připojení zdrojů do sítě, která by s účinností od 1. dubna měla zpřísnit podmínky pro žádosti o připojení nových výroben elektřiny do sítě.

Pokud novela úspěšně absolvuje zbytek legislativního procesu, měla by se nová úprava použít poprvé na stanovení výkupních cen pro rok 2011. Neformálně se přitom hovoří o jednorázovém snížení výkupních cen až o 35 % pro velké, resp. o 30 % pro malé zdroje, tedy zhruba na cenu okolo 8 Kč za kWh.

Schválenou novelu lze jen těžko považovat za ideální, a to především z pohledu investorů a financujících bank. Podstatně rozšířená možnost volného uvážení ERÚ ohledně snižování výkupních cen totiž rozhodně nemusí pomoci předvídatelnosti investičního prostředí. Zaznamenali jsme také otázky, zda by tato změna pravidel hry poté, co již některé projekty byly připojeny, jsou v provozu či krátce před spuštěním, nemohla vést ke sporům o ochranu investic. Taková otázka je předčasná, bude záležet na mnoha okolnostech, především na tom, jak bude ERÚ novelu v praxi implementovat, zda mohou být dotčeny zájmy zahraničních osob, požívajících režimu ochrany investice podle bilaterálních smluv či práva EU, zda došlo k neodůvodněné diskriminaci mezi jednotlivými výrobci apod.

Závěr (zatím) bez happy endu

Mimořádný rozvoj solární energie v ČR jistě přinesl významné výzvy a otázky, jež je nutné vyřešit. Pochopitelně nejvhodnější je vždy řešení, které se nalezne v diskusi všech zainteresovaných stran s různými, často přímo protikladnými zájmy. Je zcela pochopitelné, že jiný názor na věc mají např. investoři a financující banky, s finančními zájmy a kreditní expozicí, jiný distributoři, provozovatel přenosové soustavy (ČEPS) a regulátor (ERÚ), mající za úkol bezpečný provoz elektrizační soustavy.

Do budoucna lze doporučit např. zpoplatnění předběžně rezervované kapacity distribuce tak, aby se zamezilo čistě spekulativním "projektům" a "obchodování" s rezervovanou kapacitou. Dále je vhodné, aby ERÚ postupoval v další cenové regulaci mimořádně obezřetně, konzultoval jednotlivé účastníky na trhu a jednal vždy nediskriminačně a transparentně. Stejně by měli postupovat i distributoři v konkrétních případech, kdy rozhodují o připojení (či nepřipojení) nových zdrojů. Doufejme, že tak jednat budou, v neposlední řadě jsou k tomu dobře motivováni i tím, že solární energie zůstane ještě nadlouho v zorném úhlu pohledu veřejnosti a médií. A co se týče výrobců samotných, lze si jen přát, aby na trhu obstály vskutku solidní, technologicky vyspělé projekty.

Autor: Tomáš Rychlý
Autor: Jan Bílek
Autoři jsou právníci mezinárodní advokátní kanceláře Clifford Chance a specializují se na oblast energetiky.
Názory uvedené v článku však představují pouze osobní mínění autorů.

Zdroj: Energetika

 

Tweet

Datum uveřejnění: 31.3.10
Poslední změna: 31.3.2010
Počet shlédnutí: 190