LEGISLATIVA

235/2004 Sb.

Zákon o dani z přidané hodnoty

   235/2004 Sb.

   ZÁKON

   ze dne 1. dubna 2004

   o dani z přidané hodnoty

   Změna: 235/2004 Sb. (část), 635/2004 Sb., 669/2004 Sb.

   Změna: 124/2005 Sb.

   Změna: 215/2005 Sb., 217/2005 Sb.

   Změna: 377/2005 Sb.

   Změna: 441/2005 Sb.

   Změna: 545/2005 Sb.

   Změna: 109/2006 Sb. (část)

   Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

   ČÁST PRVNÍ

   ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

   HLAVA I

   OBECNÁ USTANOVENÍ

   § 1

   Předmět úpravy

   Tento  zákon  upravuje  daň  z přidané hodnoty (dále jen "daň"). Daň se
   uplatňuje  na zboží, nemovitosti a služby za podmínek stanovených tímto
   zákonem.

   § 2

   Předmět daně

   (1) Předmětem daně je

   a)  dodání  zboží  nebo  převod nemovitosti anebo přechod nemovitosti v
   dražbě (dále jen "převod nemovitosti") za úplatu osobou povinnou k dani
   v rámci uskutečňování ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku,

   b)  poskytnutí  služby  za  úplatu  osobou  povinnou  k  dani  v  rámci
   uskutečňování ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku,

   c)  pořízení  zboží  z  jiného  členského státu Evropské unie (dále jen
   "členský  stát")  za  úplatu,  uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k
   dani  v rámci uskutečňování ekonomické činnosti nebo právnickou osobou,
   která  nebyla  založena  nebo  zřízena  za účelem podnikání, a pořízení
   nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou,
   která není osobou povinnou k dani,

   d) dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku.

   (2) Předmětem daně však není pořízení zboží z jiného členského státu, s
   výjimkou  pořízení  nového  dopravního  prostředku nebo zboží, které je
   předmětem spotřební daně,

   a)  jestliže  dodání tohoto zboží v tuzemsku by bylo osvobozeno od daně
   podle § 68 odst. 1 až 9, nebo

   b)   pokud   je   pořízení  zboží  uskutečněno  osobou  osvobozenou  od
   uplatňování  daně  podle  §  6  nebo  právnickou  osobou,  která nebyla
   založena  nebo  zřízena  za  účelem podnikání a která není plátcem nebo
   osobou  identifikovanou  k  dani,  nejedná  se  o  pořízení zboží podle
   písmene  a), a celková hodnota pořízeného zboží bez daně nepřekročila v
   běžném  kalendářním  roce  částku  326  000 Kč a tato částka nebyla ani
   překročena  v  předcházejícím  kalendářním roce; do stanovené částky se
   nezapočítává  hodnota  nového  dopravního  prostředku  a hodnota zboží,
   které  je  předmětem  spotřební  daně,  při pořízení z jiného členského
   státu.

   (3)  Plnění,  která  jsou  předmětem  daně, jsou zdanitelnými plněními,
   pokud nejsou osvobozena od daně.

   § 3

   Územní působnost

   (1) Pro účely tohoto zákona se rozumí

   a) tuzemskem území České republiky,

   b) třetí zemí území mimo území Evropského společenství,

   c)  územím  Evropského  společenství území stanovené příslušným právním
   předpisem Evropských společenství.^1)

   (2)  Z  území  Evropského  společenství  jsou  pro  účely tohoto zákona
   vyloučena následující území jednotlivých členských států:

   a) ze Spolkové republiky Německo ostrov Helgoland a území Büsingen,

   b) ze Španělského království Ceuta, Melilla a Kanárské ostrovy,

   c) z Italské republiky Livigno, Campione d'Italia a italské vody jezera
   Lugano,

   d) z Francouzské republiky zámořské departementy,

   e) z Řecké republiky hora Athos.

   (3)  Území  Monackého  knížectví se pro účely tohoto zákona považuje za
   území  Francouzské  republiky  a území ostrova Man se považuje za území
   Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.

   § 4

   Vymezení základních pojmů

   (1) Pro účely tohoto zákona se rozumí

   a)   úplatou   zaplacení   v   penězích   nebo   platebními  prostředky
   nahrazujícími peníze nebo poskytnutí nepeněžitého plnění,

   b)  jednotkovou  cenou cena za měrnou jednotku množství zboží nebo cena
   za službu anebo nemovitost,

   c)  daní  na  vstupu daň, která je obsažena v částce za přijaté plnění,
   daň při dovozu zboží, daň při pořízení zboží, daň při poskytnutí služby
   osobou  registrovanou k dani v jiném členském státě, daň při poskytnutí
   služby zahraniční osobou nebo daň přiznaná podle § 92a,

   d)  daní  při  dovozu zboží daň, kterou je při dovozu zboží do tuzemska
   povinna zaplatit osoba, které vznikla daňová povinnost podle § 23,

   e)  daní  při pořízení zboží daň, kterou je povinen přiznat pořizovatel
   při pořízení zboží z jiného členského státu,

   f)  daní  při  poskytnutí  služby  osobou  registrovanou k dani v jiném
   členském  státě  daň,  kterou  je  povinen přiznat plátce, kterému byly
   poskytnuty  služby  osobou registrovanou k dani v jiném členském státě,
   která nemá sídlo, místo podnikání nebo provozovnu v tuzemsku,

   g)  daní při poskytnutí služby zahraniční osobou daň, kterou je povinen
   přiznat  plátce,  kterému  byly  poskytnuty  služby  zahraniční  osobou
   povinnou k dani,

   h)  daní  na  výstupu  daň, kterou je plátce povinen přiznat ze základu
   daně  za  uskutečněné  zdanitelné plnění nebo z přijaté platby, daň při
   dovozu  zboží, daň při pořízení zboží, daň při poskytnutí služby osobou
   registrovanou  k dani v jiném členském státě, daň při poskytnutí služby
   zahraniční osobou nebo daň přiznaná podle § 92a,

   i) odpočtem daně daň na vstupu, popřípadě krácená podle § 76,

   j)  osvobozením od daně bez nároku na odpočet daně osvobození od daně u
   plnění  podle  §  51,  ve vztahu k nimž nelze uplatnit nárok na odpočet
   daně,

   k)  osvobozením  od daně s nárokem na odpočet daně osvobození od daně u
   plnění podle § 63, u nichž lze uplatnit nárok na odpočet daně,

   l)  vlastní  daňovou  povinností  daňová  povinnost, kdy daň na výstupu
   převyšuje odpočet daně za zdaňovací období,

   m)  nadměrným odpočtem daňová povinnost, kdy odpočet daně převyšuje daň
   na výstupu za zdaňovací období,

   n) daňovou povinností vlastní daňová povinnost nebo nadměrný odpočet,

   o)  zvýšením  daňové  povinnosti zvýšení vlastní daňové povinnosti nebo
   snížení nadměrného odpočtu,

   p)  snížením  daňové  povinnosti snížení vlastní daňové povinnosti nebo
   zvýšení nadměrného odpočtu,

   q)  dotací  k  ceně přijaté finanční prostředky poskytované ze státního
   rozpočtu,  z  rozpočtů  územních samosprávných celků, státních fondů, z
   grantů  přidělených podle zvláštního zákona, z rozpočtu cizího státu, z
   grantů  Evropského  společenství  či  dle  programů obdobných, pokud je
   příjemci  dotace stanovena povinnost poskytovat plnění se slevou z ceny
   a  výše  slevy  se  váže  k jednotkové ceně plnění; za dotaci k ceně se
   nepovažuje   zejména  dotace  k  výsledku  hospodaření  a  na  pořízení
   dlouhodobého hmotného a dlouhodobého nehmotného majetku,

   r)  správcem  daně  je  příslušný  finanční  úřad;  při dovozu zboží je
   správcem  daně  příslušný  celní  úřad  s  výjimkou případů, kdy daňová
   povinnost při dovozu zboží vzniká plátci podle § 23 odst. 3 a 4,

   s)  plátcem  osoba  povinná  k  dani,  která byla registrovaná k dani v
   tuzemsku podle § 95,

   t) osobou identifikovanou k dani osoba, která byla registrována podle §
   97,

   u) osobou registrovanou k dani v jiném členském státě osoba, které bylo
   přiděleno daňové identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty v
   jiném z členských států,

   v) zahraniční osobou osoba, která nemá na území Evropského společenství
   sídlo,  místo  podnikání  nebo  provozovnu,  popřípadě  místo pobytu či
   místo, kde se obvykle zdržuje,

   w)  místem  pobytu  fyzické osoby adresa místa trvalého pobytu státního
   občana  České  republiky,  adresa místa pobytu osoby z jiného členského
   státu nebo adresa místa pobytu zahraniční osoby,

   x)  místem  podnikání  u  fyzických  osob  povinných  k dani místo, kde
   uskutečňuje ekonomické činnosti,

   y)  veřejnoprávním  subjektem  stát  a  jeho organizační složky, kraje,
   obce,  jakož  i  právnické  osoby,  které  byly  založeny  nebo zřízeny
   zvláštním   právním  předpisem  nebo  na  základě  zvláštního  právního
   předpisu, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy,

   z) provozovnou místo, které má personální a materiální vybavení nutné k
   zajištění ekonomických činností.

   (2)  Zbožím  jsou věci movité, elektřina, teplo, chlad, plyn a voda. Za
   zboží  se  nepovažují peníze a cenné papíry. Penězi se pro účely tohoto
   zákona  rozumí  platné bankovky, státovky a mince české nebo cizí měny.
   Za  platné  bankovky,  státovky  a  mince se považují i takové, jejichž
   platnost byla ukončena, ale lze je ještě za platné bankovky, státovky a
   mince vyměnit. Za zboží se však považují

   a) bankovky a mince české měny při jejich dodání výrobcem České národní
   bance,  nebo  při jejich pořízení z jiného členského státu, nebo jejich
   dovoz Českou národní bankou,

   b)  bankovky,  státovky  a  mince  české  nebo  cizí měny prodávané pro
   sběratelské  účely  za ceny vyšší, než je jejich nominální hodnota nebo
   přepočet  jejich  nominální hodnoty na českou měnu podle směnného kurzu
   vyhlašovaného Českou národní bankou,

   c) cenné papíry v listinné podobě při jejich dodání výrobcem emitentovi
   v  tuzemsku,  nebo  při  jejich  pořízení z jiného členského státu nebo
   jejich dovozu a vývozu jako výrobku.

   (3) Pro účely tohoto zákona se dále rozumí

   a)  dopravním  prostředkem  loď  delší  než  7,5 m, letadlo o maximální
   vzletové  hmotnosti  větší  než  1550  kg,  vozidlo určené k provozu na
   silničních pozemních komunikacích s obsahem válců větším než 48 cm

   3
   nebo  s  výkonem  větším  než 7,2 kW, pokud jsou určeny k přepravě osob
   nebo zboží, s výjimkou námořních lodí užívaných k obchodní, průmyslové,
   rybářské  nebo  záchranářské  činnosti  a letadel využívaných leteckými
   společnostmi pro mezinárodní leteckou přepravu,

   b) novým dopravním prostředkem dopravní prostředek, který

   1.  byl  dodán do 3 měsíců, v případě pozemního motorového vozidla do 6
   měsíců, ode dne prvního uvedení do provozu, nebo

   2. má najeto méně než 6000 km v případě pozemního motorového vozidla, u
   lodí najeto méně než 100 hodin, u letadel nalétáno méně než 40 hodin,

   c)  obchodním  majetkem souhrn majetkových hodnot, který slouží nebo je
   určen  osobě  povinné  k dani k uskutečňování ekonomických činností a o
   kterém je tato osoba povinna účtovat nebo jej evidovat,

   d)  majetkem  vytvořeným  vlastní  činností obchodní majetek, kterým je
   dlouhodobý  nehmotný  a  dlouhodobý hmotný majetek včetně nedokončeného
   majetku a zásoby, oceněný vlastními náklady nebo reprodukční pořizovací
   cenou podle zvláštního právního předpisu,2)

   e)  kolaudací kolaudace nové stavby a též kolaudace, která je provedena
   po  změně  stavby  podle  zvláštního právního předpisu, pokud cena této
   změny  bez  daně  je  vyšší  než  30 % zůstatkové ceny^3) stavby ke dni
   zahájení stavebního řízení,

   f)  osobním  automobilem  dopravní  prostředek,  který  má v technickém
   osvědčení^4) nebo technickém průkazu zapsanou kategorii M

   1
   nebo M

   1
   G;  pokud  zápis  kategorie chybí, vymezuje se tato kategorie zvláštním
   právním předpisem^4a),

   g)  finančním  pronájmem přenechání zboží nebo nemovitosti za úplatu do
   užívání  podle  smlouvy  o  finančním  pronájmu, pokud si strany v této
   smlouvě sjednají, že uživatel je oprávněn nebo povinen nabýt zboží nebo
   nemovitost,  která  je předmětem smlouvy, nejpozději úhradou posledního
   závazku  ze  smlouvy; takový finanční pronájem se posuzuje obdobně jako
   dodání zboží nebo převod nemovitosti,

   h) nájmem věci i podnájem věci,

   i)   prodejem  podniku  prodej  podniku  nebo  části  podniku,  tvořící
   organizační  složku  podniku, podle zvláštního právního předpisu;^5) za
   prodej   podniku   se  považuje  rovněž  vydražení  podniku  nebo  jeho
   organizační složky ve veřejné dražbě.

   (4)  Pro  účely tohoto zákona se pro přepočet cizí měny na české koruny
   použije  kurz  devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou a platný
   pro  osobu  provádějící  přepočet ke dni vzniku povinnosti přiznat daň,
   popřípadě  přiznat  osvobození od daně s výjimkou přepočtu cizí měny na
   českou  měnu  pro účely stanovení základu daně při dovozu zboží podle §
   38, kdy se použije kurz stanovený podle celních předpisů.

   HLAVA II

   UPLATŇOVÁNÍ DANĚ

   Díl 1

   Daňové subjekty

   § 5

   Osoby povinné k dani

   (1)  Osoba  povinná  k  dani  je  fyzická  nebo  právnická osoba, která
   samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti. Osobou povinnou k dani je i
   právnická   osoba,   která  nebyla  založena  nebo  zřízena  za  účelem
   podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické činnosti.

   (2)  Ekonomickou  činností  uvedenou  v  odstavci 1 se pro účely tohoto
   zákona   rozumí   soustavná   činnost   výrobců,   obchodníků   a  osob
   poskytujících  služby,  včetně  důlní  činnosti  a  zemědělské výroby a
   soustavné  činnosti  vykonávané  podle  zvláštních  právních  předpisů,
   zejména  nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské
   nebo  učitelů,  jakož  i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů,
   architektů,  dentistů a účetních znalců. Za ekonomickou činnost se také
   považuje  využití  hmotného  a  nehmotného  majetku  za  účelem získání
   příjmů,   pokud   je   tento  majetek  využíván  soustavně.  Samostatně
   uskutečňovanou  ekonomickou  činností  není  činnost  zaměstnanců  nebo
   jiných  osob,  kteří  mají  uzavřenou  smlouvu  se  zaměstnavatelem, na
   základě  níž vznikne mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem pracovněprávní
   vztah,  případně  činnosti  osob,  které  jsou zdaňovány jako příjmy ze
   závislé  činnosti  podle  zvláštního  právního  předpisu^6)  nebo  jako
   příjmy,  z  nichž  je  uplatňována zvláštní sazba daně podle zvláštního
   právního předpisu.^7)

   (3)  Veřejnoprávní  subjekt  se při výkonu působností v oblasti veřejné
   správy nepovažuje za osobu povinnou k dani, a to i v případě, kdy za to
   přijímá  úhradu.  Pokud  však  uskutečňováním některých z těchto výkonů
   došlo   podle   rozhodnutí  příslušného  orgánu  k  výraznému  narušení
   hospodářské  soutěže,  považuje  se,  pokud jde o tento výkon, za osobu
   povinnou  k  dani, a to ode dne nabytí právní moci vydaného rozhodnutí.
   Veřejnoprávní  subjekt  se však vždy považuje za osobu povinnou k dani,
   pokud uskutečňuje činnosti uvedené v příloze č. 3.

   (4)  Za  samostatnou  osobu  povinnou k dani se pro účely tohoto zákona
   považuje  organizační  složka  státu,  která  je  účetní jednotkou, a v
   hlavním  městě  Praze  jak hlavní město Praha, tak i každá jeho městská
   část.

   (5)  Za  veřejnoprávní subjekt se pro účely tohoto zákona považují také
   odborové  organizace,  církve  a  náboženské  společnosti nebo církevní
   instituce,  které  jsou  církevní právnickou osobou při výkonu činností
   podle svého statutu, stanov nebo základního dokumentu.

   § 6

   Osoby osvobozené od uplatňování daně

   (1)  Osoba  povinná  k  dani,  která  má  sídlo,  místo  podnikání nebo
   provozovnu  v  tuzemsku,  je osvobozena od uplatňování daně, pokud její
   obrat  nepřesáhne  za  nejbližších  12 předcházejících po sobě jdoucích
   kalendářních  měsíců  částku  1 000 000 Kč, pokud tento zákon nestanoví
   jinak (§ 94).

   (2)  Obratem  se  pro  účely tohoto zákona rozumí výnosy za uskutečněná
   plnění  s  výjimkou plnění, která jsou osvobozená od daně bez nároku na
   odpočet  daně,  u  osob,  které  mají  povinnost  vést  účetnictví nebo
   účetnictví  vedou  dobrovolně,  nebo  příjmy  za  uskutečněná plnění, s
   výjimkou  plnění,  která  jsou osvobozená od daně bez nároku na odpočet
   daně, u ostatních osob. Do obratu se také zahrnují výnosy nebo příjmy z
   převodu  a nájmu pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, které jsou
   osvobozeny  od daně bez nároku na odpočet daně podle § 56, které nejsou
   příležitostnou  činností  osoby  povinné k dani, a výnosy nebo příjmy z
   finančních  činností a pojišťovacích činností, které jsou osvobozeny od
   daně  bez  nároku  na  odpočet  daně  podle  §  54  a  55, které nejsou
   příležitostnou nebo doplňkovou činností osoby povinné k dani. Do obratu
   se  nezahrnují  výnosy  nebo  příjmy  z prodeje dlouhodobého hmotného a
   dlouhodobého nehmotného majetku, který je obchodním majetkem. Do obratu
   veřejnoprávního  subjektu  se  dále  nezahrnují  výnosy  nebo  příjmy z
   převodu  a nájmu pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, které jsou
   osvobozeny  od  daně  bez  nároku na odpočet daně podle § 56. Do obratu
   osoby  registrované k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osoby
   povinné  k  dani,  které  uskutečňují  ekonomické  činnosti  v tuzemsku
   prostřednictvím  provozovny  umístěné  v  tuzemsku,  se  zahrnují pouze
   výnosy nebo příjmy za plnění uskutečněná touto provozovnou.

   Díl 2

   Místo plnění

   § 7

   Místo plnění při dodání zboží a převodu nemovitosti

   (1)  Místem  plnění při dodání zboží, pokud je dodání zboží uskutečněno
   bez  odeslání nebo přepravy, je místo, kde se zboží nachází v době, kdy
   se dodání uskutečňuje.

   (2)  Místem  plnění  při  dodání  zboží,  pokud  je zboží odesláno nebo
   přepraveno  osobou,  která  uskutečňuje  dodání zboží, nebo osobou, pro
   kterou  se  uskutečňuje  dodání  zboží, nebo zmocněnou třetí osobou, je
   místo,  kde  se  zboží nachází v době, kdy odeslání nebo přeprava zboží
   začíná.  Pokud  však odeslání nebo přeprava zboží začíná ve třetí zemi,
   za  místo  plnění  při  dovozu  zboží a následného dodání zboží osobou,
   která  dovoz  zboží  uskutečnila,  se  považuje členský stát, ve kterém
   vznikla daňová povinnost při dovozu zboží.

   (3) Pokud je dodání zboží spojeno s jeho instalací nebo montáží osobou,
   která  zboží dodává, nebo jí zmocněnou třetí osobou, za místo plnění se
   považuje místo, kde je zboží instalováno nebo smontováno.

   (4) Pokud však zboží je dodáno na palubě lodě, letadla nebo vlaku během
   přepravy  cestujících  uskutečněné na území Evropského společenství, za
   místo  plnění se považuje místo zahájení přepravy cestujících. Zpáteční
   přeprava se považuje za samostatnou přepravu.

   (5) Pro účely odstavce 4 se rozumí

   a)   místem  zahájení  přepravy  cestujících  první  místo,  kde  mohli
   nastoupit cestující na území Evropského společenství,

   b)  místem  ukončení  přepravy  cestujících  poslední  místo, kde mohli
   vystoupit cestující na území Evropského společenství,

   c)  přepravou cestujících uskutečněnou na území Evropského společenství
   část  přepravy  uskutečněná  bez  zastávky  ve  třetí  zemi mezi místem
   zahájení a ukončení přepravy cestujících.

   (6)  Místem  plnění při převodu nemovitosti je místo, kde se nemovitost
   nachází.

   § 7a

   Místo plnění při dodání plynu a elektřiny

   (1)  Místem  plnění  při  dodání  plynu  prostřednictvím přepravní nebo
   distribuční  soustavy  nebo při dodání elektřiny obchodníkovi je místo,
   kde  má  obchodník  sídlo,  místo podnikání nebo kde má provozovnu, pro
   kterou  je  toto  zboží dodáno, popřípadě místo pobytu či místo, kde se
   obvykle zdržuje.

   (2)  Obchodníkem  se pro účely tohoto ustanovení rozumí osoba povinná k
   dani,  která  nakupuje  plyn  nebo  elektřinu  zejména za účelem jejich
   dalšího prodeje a její vlastní spotřeba tohoto zboží je zanedbatelná.

   (3)  Místem  plnění  při  dodání  plynu  prostřednictvím přepravní nebo
   distribuční  soustavy  nebo  při  dodání elektřiny jiné osobě než osobě
   uvedené  v  odstavci 1 je místo, kde osoba, které je zboží dodáno, toto
   zboží   spotřebuje.   Pokud   osoba,   které  je  takto  zboží  dodáno,
   nespotřebuje všechno dodané zboží, považuje se za místo plnění pro toto
   nespotřebované  zboží  místo, kde má tato osoba, které je zboží dodáno,
   sídlo, místo podnikání nebo kde má provozovnu, pro kterou je toto zboží
   dodáno, popřípadě místo pobytu či místo, kde se obvykle zdržuje.

   § 8

   Místo plnění při zasílání zboží

   (1)  Za  místo  plnění při zasílání zboží podle § 18 se považuje místo,
   kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy osobě, pro
   kterou se dodání uskutečňuje.

   (2)  Pokud je zboží při zasílání zboží odesláno nebo přepraveno z třetí
   země  a  dovoz  zboží je uskutečněn plátcem, který uskutečňuje zasílání
   zboží,  do  jiného  členského státu, než ve kterém je ukončení odeslání
   nebo  přepravy  zboží  osobě, které má být dodáno, považuje se zboží za
   odeslané  nebo přepravené z členského státu, do kterého byl dovoz zboží
   uskutečněn.

   (3)  Pokud  je  však  při  zasílání  zboží  podle  § 18 dodáno zboží, s
   výjimkou  zboží,  které  je  předmětem spotřební daně, je místem plnění
   místo  stanovené  podle  § 7 odst. 2, jestliže celková hodnota dodaného
   zboží  do členského státu bez daně nepřekročí v jednom kalendářním roce
   částku  stanovenou  tímto  členským  státem  a  tato  částka nebyla ani
   překročena v předcházejícím kalendářním roce.

   (4)  Pokud plátce při zasílání zboží podle § 18, které je odesláno nebo
   přepraveno z tuzemska, nepřekročí celkovou hodnotu dodaného zboží podle
   odstavce  3,  může  oznámit  správci  daně, že za místo plnění považuje
   místo  stanovené  podle  odstavce  1.  Obdobně  se  postupuje, pokud je
   zasílání  zboží uskutečněno z jiného členského státu do tuzemska. Podle
   odstavce  1  je  plátce  povinen  při stanovení místa plnění postupovat
   nejméně 2 následující po sobě jdoucí kalendářní roky ode dne oznámení.

   § 9

   Místo plnění při poskytnutí služby

   (1)  Za  místo  plnění  při poskytnutí služby se považuje místo, kde má
   osoba  poskytující  službu  sídlo nebo místo podnikání, popřípadě místo
   pobytu nebo místo, kde se obvykle zdržuje.

   (2)  Pokud  však  osoba  poskytuje  službu  prostřednictvím provozovny,
   považuje se za místo plnění místo, kde je tato provozovna umístěna.

   § 10

   Místo plnění při poskytnutí služby ve zvláštních případech

   (1)  Za místo plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovitosti,
   včetně  služby  realitní  kanceláře,  odhadce  nebo služby architekta a
   stavebního dozoru, se považuje místo, kde se nemovitost nachází.

   (2)  Místem  plnění  při  poskytnutí  přepravní služby je území, kde se
   přeprava  uskutečňuje.  Pokud  je  však  poskytnuta přeprava zboží mezi
   členskými  státy, místem plnění je místo zahájení přepravy. Jestliže je
   však   přeprava   zboží  mezi  členskými  státy  poskytnuta  pro  osobu
   registrovanou  k dani v jiném členském státě, než ve kterém je zahájena
   přeprava,  považuje  se  za  místo  plnění území členského státu, který
   vydal  daňové  identifikační  číslo,  které  tato  osoba  poskytla  pro
   poskytnutí této služby.

   (3) Pro účely odstavce 2 se rozumí

   a)  přepravou  zboží  mezi  členskými státy přeprava zboží, pokud místo
   zahájení  a  místo ukončení přepravy je na území dvou různých členských
   států;  za  přepravu  zboží  mezi  členskými  státy  se  považuje  také
   přeprava,  kdy  místo  zahájení  a  místo ukončení přepravy je na území
   stejného  členského státu, a tato přeprava je přímo spojena s přepravou
   zboží,  kde  místo  zahájení a místo ukončení přepravy je na území dvou
   různých členských států,

   b) místem zahájení přepravy zboží místo, kde přeprava zboží začíná,

   c) místem ukončení přepravy zboží místo, kde přeprava zboží končí.

   (4) Místem plnění při poskytnutí

   a)  služby kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, výchovné, vzdělávací
   a  zábavní,  pořádání  kongresů, výstav a veletrhů, včetně organizování
   těchto služeb a poskytnutí s nimi přímo souvisejících služeb,

   b) služby přímo související s přepravní službou,

   c)  služby  oceňování  movité věci nebo práce na movité věci, je místo,
   kde je tato služba uskutečňována.

   (5) Pokud však je poskytnuta služba přímo související s přepravou zboží
   mezi  členskými  státy  nebo služba oceňování movité věci nebo práce na
   movité  věci  osobě  registrované k dani v jiném členském státě, než ve
   kterém  je  tato  služba uskutečněna, za místo plnění se považuje území
   členského  státu,  který  vydal  daňové identifikační číslo, které tato
   osoba  poskytla  pro  poskytnutí  této služby. Jestliže však movitá věc
   nebyla odeslána nebo přepravena z území členského státu, ve kterém byla
   služba  oceňování movité věci nebo práce na movité věci uskutečněna, za
   místo   plnění   se   nepovažuje   členský  stát,  který  vydal  daňové
   identifikační  číslo,  které  tato  osoba  poskytla pro poskytnutí této
   služby, ale místem plnění je místo, kde je tato služba uskutečněna.

   (6)  Při  poskytnutí  služby zahraniční osobě nebo osobě registrované k
   dani  v  jiném členském státě, které nemají sídlo, místo podnikání nebo
   provozovnu  v  tuzemsku, je místem plnění místo, kde má osoba, které je
   služba  poskytnuta,  sídlo,  místo podnikání, popřípadě místo pobytu či
   místo,  kde  se  obvykle  zdržuje,  nebo  místo,  kde  mají  tyto osoby
   provozovnu,  je-li  služba  poskytnuta pro tuto provozovnu, pokud jde o
   tyto služby:

   a)  převod  a  postoupení  autorského práva, patentu, licence, ochranné
   známky a podobného práva,

   b) reklamní službu,

   c)  poradenskou,  inženýrskou,  konzultační,  právní,  účetní  a  jinou
   podobnou  službu,  stejně  jako  zpracování  dat, poskytnutí informací,
   překladatelské a tlumočnické služby,

   d)   bankovní,   finanční   a  pojišťovací  službu,  s  výjimkou  nájmu
   bezpečnostních schránek,

   e) poskytnutí pracovní síly,

   f) nájem movité věci, s výjimkou všech druhů prostředků pro dopravu,

   g) telekomunikační službu,

   h) rozhlasové a televizní vysílání,

   i) elektronickou službu,

   j)  přijetí  závazku  zdržet  se  zcela  nebo zčásti v pokračování nebo
   vykonávání   podnikatelské   činnosti  nebo  práva  uvedeného  v  tomto
   odstavci,

   k)  poskytnutí  služby osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby,
   která spočívá v zajištění služby uvedené v tomto odstavci,

   l) poskytnutí přístupu k přepravní, distribuční nebo přenosové soustavě
   pro  plyn  nebo elektřinu, přepravu, distribuci nebo přenos plynu anebo
   elektřiny jejím prostřednictvím, včetně přímo souvisejících služeb.

   (7) Při poskytnutí služby podle odstavce 6 zahraniční osobou povinnou k
   dani  nebo  osobou  registrovanou  k dani v jiném členském státě, které
   nemají v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, plátci, který
   má  sídlo,  místo  podnikání  nebo  provozovnu  v  tuzemsku, nebo osobě
   povinné  k  dani podle § 6 odst. 1 anebo osobě identifikované k dani je
   místem plnění tuzemsko.

   (8) Pro účely tohoto zákona se rozumí

   a)  elektronickou  službou  dodání  webových  stránek (website supply),
   hostitelství    webových   stránek   (web-hosting),   vzdálená   údržba
   programového  vybavení,  dodání  programů  a jejich aktualizace, dodání
   prezentace,  textů  a  informací,  včetně  vytvoření dostupné databáze,
   dodání hudby, filmů a her, včetně hazardních her, a dodání politických,
   kulturních,  uměleckých,  sportovních,  vědeckých a zábavních vysílání,
   dodání  výuky na dálku; za poskytnutí elektronické služby se nepovažuje
   komunikace   přes   elektronickou   poštu  mezi  osobou,  která  službu
   poskytuje, a osobou, které je služba poskytována,

   b)  telekomunikační  službou  služba spojená s přenosem, vysíláním nebo
   příjmem  signálů,  textových  dokumentů, obrázků a zvuků nebo jakékoliv
   informace     prostřednictvím    kabelu,    rádia,    optických    nebo
   elektromagnetických  systémů  včetně příslušného přenosu nebo stanovení
   práva  využívat  kapacitu  pro  tento přenos, vysílání nebo příjem nebo
   přístup k informačním sítím.

   (9) Pokud je však nájem prostředku pro dopravu

   a)  poskytnut  zahraniční osobě, a ke skutečnému užití nebo spotřebě po
   celou  dobu  nájmu  dochází  ve třetí zemi, nestanoví se místo plnění v
   tuzemsku podle § 9, ale za místo plnění se považuje tato třetí země,

   b)  poskytnut  zahraniční osobou povinnou k dani, a ke skutečnému užití
   nebo  spotřebě  dochází  v  tuzemsku,  i  když  jen po část doby nájmu,
   nestanoví  se místo plnění ve třetí zemi podle § 9, ale za místo plnění
   se považuje tuzemsko.

   (10)  Při  poskytnutí  elektronické služby zahraniční osobou povinnou k
   dani  osobě,  která  není  osobou  povinnou  k dani, se za místo plnění
   považuje  tuzemsko,  pokud  má  osoba, pro kterou je služba poskytnuta,
   sídlo  nebo  místo  pobytu,  popřípadě místo, kde se obvykle zdržuje, v
   tuzemsku.

   (11)  Při poskytnutí telekomunikační služby, rozhlasového a televizního
   vysílání  zahraniční  osobou  povinnou  k dani osobě, která není osobou
   povinnou  k  dani, a která má sídlo nebo místo pobytu, popřípadě místo,
   kde  se  obvykle  zdržuje,  v  tuzemsku,  za  místo  plnění se považuje
   tuzemsko, pokud ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází v tuzemsku.

   (12)  Místem  plnění při poskytnutí služby osobou, která jedná jménem a
   na účet jiné osoby, která spočívá v zajištění

   a) přepravy zboží mezi členskými státy, je místo zahájení přepravy,

   b)  služby přímo související s přepravou zboží mezi členskými státy, je
   místo, kde je služba související uskutečněna,

   c)  jiné služby než uvedené v písmenech a), b) nebo v odstavci 6 nebo v
   zajištění zboží, je místo, kde je zajištěná služba uskutečněna nebo kde
   je dodání nebo pořízení zboží uskutečněno.

   (13)  Pokud  je  však  služba osobou, která jedná jménem a na účet jiné
   osoby,  podle  odstavce  12 poskytnuta pro osobu registrovanou k dani v
   jiném  členském  státě,  než ve kterém je místo plnění zajištěné služby
   nebo  zboží  podle  písmen  a) až c), považuje se za místo plnění území
   členského  státu,  který  vydal  daňové identifikační číslo, které tato
   osoba uvedla pro poskytnutí služby.

   § 11

   Místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu

   (1)  Za  místo  plnění  při  pořízení zboží z jiného členského státu se
   považuje  místo,  kde  se  zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo
   přepravy pořizovateli.

   (2)  Za  místo  plnění  při  pořízení zboží z jiného členského státu se
   považuje  členský  stát,  který vydal daňové identifikační číslo, které
   pořizovatel  poskytl  osobě registrované k dani v jiném členském státě,
   která mu dodává zboží, pokud ukončení odeslání nebo přepravy zboží je v
   jiném  členském státě, než který vydal toto daňové identifikační číslo,
   a  jestliže pořizovatel neprokáže, že pořízení zboží z jiného členského
   státu  bylo  předmětem  daně  v  členském  státě ukončení odeslání nebo
   přepravy zboží. Tímto ustanovením není dotčeno ustanovení odstavce 1.

   (3)  Pokud  je  však  pořízení zboží z jiného členského státu předmětem
   daně  podle odstavce 1 v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy
   zboží následně potom, co bylo předmětem daně v tuzemsku, protože daňové
   identifikační  číslo,  které pořizovatel poskytl osobě, která mu dodává
   zboží  a  která  je  registrovaná  k  dani v jiném členském státě, bylo
   vydáno  v  tuzemsku,  je  pořizovatel  oprávněn  snížit  základ  daně v
   tuzemsku  o  základ  daně, z kterého byla odvedena daň v členském státě
   ukončení  odeslání  nebo přepravy zboží. Pro snížení základu daně platí
   obdobně § 42.

   (4) Pokud však je použit zjednodušený postup při dodání zboží do jiného
   členského státu formou třístranného obchodu podle § 17, za místo plnění
   při pořízení zboží z jiného členského státu se považuje místo stanovené
   podle  odstavce 1, pokud pořizovatel uskutečnil pořízení zboží z jiného
   členského  státu  za  účelem  následného  dodání zboží v členském státě
   ukončení  odeslání  nebo přepravy zboží podle odstavce 1 a osoba, které
   bylo  zboží  dodáno  v  členském  státě ukončení odeslání nebo přepravy
   zboží,  přiznala  a  zaplatila  daň  jako  při  pořízení zboží z jiného
   členského státu a pořizovatel podal souhrnné hlášení.

   § 12

   Místo plnění při dovozu zboží

   (1)  Místem  plnění při dovozu zboží je území členského státu, na jehož
   území  se  zboží  nachází  v  době,  kdy  vstupuje  na území Evropského
   společenství.

   (2)  Pokud  má  však  zboží při vstupu na území Evropského společenství
   postavení  dočasně  uskladněného  zboží  nebo je umístěno do svobodného
   celního  pásma nebo do svobodného celního skladu, nebo je propuštěno do
   celního režimu uskladnění v celním skladu, aktivní zušlechťovací styk v
   podmíněném  systému,  dočasné  použití s úplným osvobozením od cla nebo
   tranzit,  je  místem  plnění při dovozu zboží území členského státu, ve
   kterém je ukončen příslušný režim.

   Díl 3

   Zdanitelná plnění

   § 13

   Dodání zboží a převod nemovitosti

   (1)  Dodáním  zboží  se  pro  účely  tohoto  zákona rozumí převod práva
   nakládat  se  zbožím  jako  vlastník. Převodem nemovitosti se pro účely
   tohoto  zákona rozumí převod nemovitosti, která se zapisuje do katastru
   nemovitostí,  při  kterém  dochází  ke  změně  vlastnického  práva nebo
   příslušnosti  k hospodaření. Převod nemovitosti, která se nezapisuje do
   katastru nemovitostí, se považuje za dodání zboží.

   (2)  Dodáním  zboží do jiného členského státu je dodání zboží, které je
   skutečně odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu.

   (3) Za dodání zboží nebo převod nemovitosti se považuje

   a)  převod  vlastnického  práva  k  majetku  za  úplatu  i  na  základě
   rozhodnutí  státního  orgánu  nebo  vyplývající  ze zvláštního právního
   předpisu,

   b)  dodání  zboží  prostřednictvím komisionáře na základě komisionářské
   smlouvy  nebo  smlouvy obdobného typu; toto dodání zboží se považuje za
   samostatné  dodání  zboží  komitentem  nebo  třetí osobou komisionáři a
   samostatné dodání zboží komisionářem třetí osobě nebo komitentovi,

   c) předání dovezeného zboží, které je ve vlastnictví osoby z třetí země
   a po propuštění do volného oběhu je předáno další osobě v tuzemsku beze
   změny vlastnického vztahu.

   (4) Za dodání zboží nebo převod nemovitosti za úplatu se také považuje

   a)  použití  hmotného  majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním
   ekonomických činností plátce,

   b) použití hmotného majetku vytvořeného vlastní činností pro účely, kdy
   nemá plátce nárok na odpočet daně,

   c) vydání vypořádacího podílu^8) nebo podílu na likvidačním zůstatku^9)
   v  nepeněžité  podobě ve hmotném majetku,^2) pokud byl u tohoto majetku
   nebo jeho části uplatněn odpočet daně,

   d)  při  rozpuštění  sdružení^10)  bezúplatné přenechání věcí vnesených
   nebo bezúplatné přenechání získaného podílu majetku v nepeněžité podobě
   ve  hmotném  majetku vytvořeného společnou činností ostatním účastníkům
   sdružení^10) do jejich vlastnictví,

   e)  při  vystoupení  nebo  vyloučení  účastníka  ze sdružení bezúplatné
   přenechání  věcí  vnesených  ostatním  účastníkům  sdružení  do  jejich
   vlastnictví nebo vydání podílu majetku vytvořeného společnou činností v
   nepeněžité  podobě  ve  hmotném  majetku  účastníkovi  sdružení,  který
   vystupuje nebo je vyloučen,

   f)  vložení  majetkového  vkladu v nepeněžité podobě ve hmotném majetku
   pouze při vložení osobě, která není plátcem, pokud vkladatel při nabytí
   majetku  nebo  u  jeho  části uplatnil odpočet daně, s výjimkou vložení
   hmotného  majetku,  který  je  součástí vkladu podniku nebo jeho části,
   tvořící organizační složku podniku,

   g)  přestavba  motorového  vozidla,  u  kterého  byl  uplatněn nárok na
   odpočet  daně,  jejímž  výsledkem  je  osobní automobil, u kterého není
   nárok na odpočet daně,

   h)  přeúčtování  tepla,  chladu,  elektřiny, plynu a vody, které plátce
   pořídil  od  jiné  osoby,  pokud  při jejich pořízení uplatnil nárok na
   odpočet  daně, dále přeúčtování tepla, chladu, elektřiny, plynu a vody,
   které plátce pořídil od osoby, která není plátcem daně,

   i)  dodání  vratného  obalu  spolu  se zbožím v tuzemsku plátcem, který
   uvádí  vratné  obaly  spolu se zbožím na trh^10a), jestliže vratný obal
   stejného  druhu nebyl tomuto plátci vrácen k poslednímu dni příslušného
   účetního  období^10b)  daného  plátce nebo k poslednímu dni příslušného
   kalendářního  roku  u plátce, který nevede účetnictví. Pro účely tohoto
   zákona jsou za vratné obaly stejného druhu považovány také vratné obaly
   se  shodnou  výší  zvláštní peněžní částky účtované při dodání vratného
   obalu spolu se zbožím. Toto ustanovení se nevztahuje na dodání vratných
   obalů  spolu  se  zbožím,  u kterého by se uplatnilo osvobození od daně
   podle § 63. Toto ustanovení se použije nejdříve pro vratné obaly dodané
   spolu se zbožím po nabytí účinnosti tohoto zákona.

   (5)  Použitím hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním
   ekonomických  činností  plátce se pro účely tohoto zákona rozumí trvalé
   použití  obchodního  majetku plátcem pro jeho osobní spotřebu nebo jeho
   zaměstnanců,  a  poskytnutí  obchodního majetku bez úplaty, pokud byl u
   tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně.

   (6)  Za  dodání  zboží za úplatu se považuje také přemístění obchodního
   majetku  plátcem  do  jiného  členského  státu.  Přemístěním obchodního
   majetku  se  pro  účely  tohoto  zákona  rozumí  odeslání nebo přeprava
   majetku  tímto  plátcem  nebo  jím zmocněnou třetí osobou z tuzemska do
   jiného  členského  státu  pro  účely  uskutečňování  jeho  ekonomických
   činností  v  jiném  členském státě. Za dodání zboží do jiného členského
   státu  plátcem  se  považuje také přemístění zboží, které bylo pořízeno
   tímto plátcem podle § 16 odst. 4, z tuzemska do jiného členského státu.

   (7)  Za  přemístění  obchodního  majetku  do  jiného členského státu se
   nepovažuje odeslání nebo přeprava zboží pro účely

   a)  dodání  zboží spojené s instalací nebo montáží plátcem, který zboží
   dodává,  nebo  jím  zmocněnou  třetí  osobou  v členském státě ukončení
   odeslání nebo přepravy zboží,

   b)  zasílání  zboží  v  členském  státě ukončení odeslání nebo přepravy
   zboží,

   c)  dodání  zboží  plátcem  na  palubě  lodí,  letadel nebo vlaků během
   přepravy cestujících podle § 7 odst. 4,

   d)  dodání  zboží  plátcem  v  členském  státě  ukončení  odeslání nebo
   přepravy zboží, pokud je dodání zboží v tomto členském státě osvobozeno
   od daně s nárokem na odpočet daně,

   e) vývozu zboží plátcem, pokud je zboží propuštěno do režimu vývozu,

   f)  poskytnutí  služby  pro  plátce,  zahrnující práce na zboží fyzicky
   uskutečněné  v  členském  státě,  ve  kterém  je ukončení odeslání nebo
   přepravy zboží za podmínky, že zboží po provedení prací je vráceno zpět
   plátci do tuzemska, ze kterého bylo původně odesláno nebo přepraveno,

   g)  přechodného  užití  zboží  v  členském státě, ve kterém je ukončení
   odeslání nebo přepravy zboží, pro účely poskytnutí služby plátcem,

   h)  přechodného  užití  zboží na dobu nepřekračující 24 měsíců na území
   jiného  členského  státu,  ve  kterém  by se na dovoz stejného zboží ze
   třetí  země  pro  přechodné  užití  vztahoval režim dočasného použití s
   plným osvobozením od cla, nebo

   i)  dodání  plynu  prostřednictvím  přepravní nebo distribuční soustavy
   anebo dodání elektřiny podle § 7a.

   (8)  Při  dodání  zboží  s  instalací  nebo  montáží  podle § 7 odst. 3
   zahraniční  osobou  povinnou  k dani nebo osobou registrovanou k dani v
   jiném členském státě, která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo
   provozovnu,  plátci  nebo  osobě  identifikované  k dani, je osoba, pro
   kterou  je  uskutečněno  dodání zboží s instalací nebo montáží, povinna
   daň  přiznat  a zaplatit podle § 108, pokud je místo plnění v tuzemsku.
   Při  dodání  plynu  nebo elektřiny podle § 7a odst. 1 nebo 3 zahraniční
   osobou  povinnou  k  dani  nebo  osobou  registrovanou  k  dani v jiném
   členském  státě,  které  nemají  v tuzemsku sídlo nebo místo podnikání,
   plátci  nebo  osobě identifikované k dani, je osoba, pro kterou se toto
   dodání  zboží  uskutečnilo, povinna přiznat a zaplatit daň podle § 108,
   pokud je místo plnění v tuzemsku.

   (9)  Při  dodání  zboží  s  instalací  nebo  montáží  podle § 7 odst. 3
   zahraniční  osobou  povinnou  k dani nebo osobou registrovanou k dani v
   jiném členském státě, která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo
   provozovnu,  osobě,  která  není  plátcem  ani osobou identifikovanou k
   dani,  je  osoba,  která dodává zboží s instalací nebo montáží, povinna
   přiznat  a  zaplatit  daň  podle § 108. Při dodání plynu nebo elektřiny
   podle § 7a odst. 1 nebo 3 zahraniční osobou povinnou k dani nebo osobou
   registrovanou  k  dani  v jiném členském státě, které nemají v tuzemsku
   sídlo  nebo  místo  podnikání,  osobě,  která  není  plátcem ani osobou
   identifikovanou  k  dani,  je  osoba,  která dodává toto zboží, povinna
   přiznat a zaplatit daň podle § 108, pokud je místo plnění v tuzemsku.

   (10) Za dodání zboží nebo převod nemovitosti se však nepovažuje

   a)   prodej  podniku  nebo  vklad  podniku  nebo  jeho  části,  tvořící
   organizační složku podniku, pokud se jedná o hmotný majetek,

   b)  vydání  nebo  poskytnutí  majetku  v  nepeněžité  podobě ve hmotném
   majetku   jako   náhrady  nebo  vypořádání  podle  zvláštního  právního
   předpisu,^11)

   c)  poskytnutí  reklamního nebo propagačního předmětu bez úplaty, který
   je  označen obchodní firmou nebo ochrannou známkou poskytovatele tohoto
   předmětu  nebo  názvem  propagovaného  zboží  nebo  služby,  pokud jeho
   pořizovací  cena  bez  daně nepřesahuje 500 Kč, a který není s výjimkou
   tichého vína předmětem spotřební daně,

   d)  přeúčtování  tepla,  chladu,  elektřiny, plynu a vody, které plátce
   pořídil od jiného plátce, pokud při jejich pořízení neuplatnil nárok na
   odpočet  daně,  a  dále  přeúčtování  tepla, chladu, elektřiny, plynu a
   vody,   které   plátce   pořídil  od  neplátce,  pokud  přijatá  úhrada
   nepřevyšuje částku, za kterou plátce za teplo, chlad, elektřinu, plyn a
   vodu  pořídil  a o této skutečnosti účtuje odpovídajícím způsobem podle
   zvláštního   předpisu^11a)nebo   vede  daňovou  evidenci  odpovídajícím
   způsobem, pokud jde o plátce, který nemá povinnost vést účetnictví,

   e)  dodání  vratného  obalu  spolu  se  zbožím  kupujícímu, pokud zákon
   nestanoví jinak; pokud je vratný obal dodán za úplatu, není jeho dodání
   považováno za dodání zboží pouze v případě, že je kupujícímu při dodání
   zboží zaručeno vrácení této úplaty po vrácení vratného obalu^11b), nebo

   f) vrácení vratného obalu bez úplaty či za úplatu.

   § 14

   Poskytnutí služby

   (1)  Poskytnutím  služby  se  pro  účely  tohoto  zákona rozumí všechny
   činnosti,   které  nejsou  dodáním  zboží  nebo  převodem  nemovitosti.
   Poskytnutím služby se rozumí také

   a) převod práv,

   b)  poskytnutí  práva  využití  věci  nebo  práva  anebo jiné majetkově
   využitelné hodnoty,

   c) vznik a zánik věcného břemene,

   d)  přijetí  závazku  zdržet  se  určitého  jednání  nebo strpět určité
   jednání nebo situaci.

   (2) Za poskytnutí služby se považuje

   a)  poskytnutí služby za úplatu i na základě rozhodnutí státního orgánu
   nebo vyplývající ze zvláštního právního předpisu,

   b)   poskytnutí   služby   prostřednictvím   komisionáře   na   základě
   komisionářské  smlouvy  nebo  smlouvy  obdobného  typu;  tato služba se
   považuje  za  samostatné poskytnutí služby komitentem nebo třetí osobou
   komisionáři  a  samostatné  poskytnutí  služby komisionářem třetí osobě
   nebo komitentovi.

   (3) Za poskytnutí služby za úplatu se také považuje

   a)   poskytnutí   služby   pro  účely  nesouvisející  s  uskutečňováním
   ekonomických činností plátce,

   b) použití nehmotného majetku vytvořeného vlastní činností v případech,
   kdy plátce nemá nárok na odpočet daně,

   c)  vydání  vypořádacího  podílu  nebo podílu na likvidačním zůstatku v
   nepeněžité podobě v nehmotném majetku,^2) pokud byl u majetku nebo jeho
   části uplatněn odpočet daně,

   d)   při   rozpuštění   sdružení^10)  bezúplatné  přenechání  vneseného
   nehmotného  majetku nebo bezúplatné přenechání získaného podílu majetku
   v  nepeněžité podobě v nehmotném majetku vytvořeného společnou činností
   ostatním účastníkům sdružení do jejich vlastnictví,

   e)  při  vystoupení  nebo  vyloučení  účastníka  ze sdružení bezúplatné
   přenechání  vneseného  nehmotného  majetku  nebo  vydání podílu majetku
   vytvořeného  společnou činností v nepeněžité podobě v nehmotném majetku
   účastníkovi sdružení, který vystupuje nebo je vyloučen, nebo

   f)  vložení  majetkového vkladu v nepeněžité podobě v nehmotném majetku
   pouze při vložení osobě, která není plátcem, pokud vkladatel při nabytí
   majetku  nebo  u  jeho  části  uplatnil odpočet daně, s výjimkou vkladu
   podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku,

   g)  přeúčtování  služeb,  které plátce pořídil od jiné osoby, pokud při
   jejich  pořízení  uplatnil  nárok  na  odpočet  daně,  dále přeúčtování
   služeb, které plátce pořídil od osoby, která není plátcem daně.

   (4)  Pro  účely  tohoto  zákona  se  za  poskytnutí  služby  pro  účely
   nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce rozumí

   a)  dočasné  využití obchodního majetku pro osobní spotřebu plátce nebo
   jeho  zaměstnanců,  pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn
   odpočet daně, nebo

   b) poskytnutí služby plátcem bez úplaty pro osobní spotřebu plátce nebo
   jeho  zaměstnanců  nebo  jiné  účely než souvisejících s uskutečňováním
   jeho  ekonomických  činností,  pokud  u  přímo  souvisejících přijatých
   plnění byl uplatněn odpočet daně.

   (5) Za poskytnutí služby se však nepovažuje

   a)   prodej  podniku  nebo  vklad  podniku  nebo  jeho  části,  tvořící
   organizační složku podniku,

   b)  vydání  nebo  poskytnutí  majetku  v  nepeněžité podobě v nehmotném
   majetku  , včetně poskytnutí služby, jako náhrady nebo vypořádání podle
   zvláštních právních předpisů o nápravě majetkových křivd,^11)

   c)   převod   obchodního   podílu,^12)   popřípadě  převod  členství  v
   družstvu,^13)

   d) postoupení vlastní pohledávky vzniklé plátci,

   e) přeúčtování služeb, které plátce pořídil od jiného plátce, pokud při
   jejich  pořízení  neuplatnil  nárok na odpočet daně, a dále přeúčtování
   služeb  od neplátce, pokud přijatá úhrada nepřevyšuje částku, za kterou
   plátce  služby  pořídil  a  o  této  skutečnosti  účtuje  odpovídajícím
   způsobem  podle  zvláštního  předpisu^11a)  nebo  vede daňovou evidenci
   odpovídajícím  způsobem,  pokud jde o plátce, který nemá povinnost vést
   účetnictví.

   § 15

   Poskytnutí  služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a
   zahraniční osobou

   (1) Při poskytnutí služby podle § 10 odst. 7 zahraniční osobou povinnou
   k  dani  nebo osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která
   nemá  v  tuzemsku  sídlo,  místo podnikání nebo provozovnu, plátci nebo
   osobě  identifikované  k  dani,  jsou  tyto osoby povinny daň přiznat a
   zaplatit  podle  § 108, pokud je místo plnění v tuzemsku a nejedná se o
   poskytnutí  služby,  která  je osvobozena od daně bez nároku na odpočet
   daně podle § 51.

   (2)  Při  poskytnutí elektronické služby podle § 10 odst. 10 zahraniční
   osobou  povinnou k dani osobě, která není osobou povinnou k dani, pokud
   je  místo  plnění v tuzemsku, je zahraniční osoba povinna daň přiznat a
   zaplatit podle § 108, pokud neuplatňuje zvláštní režim podle § 88.

   (3)   Při   poskytnutí   telekomunikační   služby,   rozhlasového  nebo
   televizního  vysílání, podle § 10 odst. 11 zahraniční osobou povinnou k
   dani  osobě, která není osobou povinnou k dani, pokud je místo plnění v
   tuzemsku,  je  zahraniční  osoba povinna daň přiznat a zaplatit podle §
   108.

   (4) Při poskytnutí služby vztahující se k nemovitostem podle § 10 odst.
   1,  přepravní  služby  podle  §  10 odst. 2, služby podle § 10 odst. 4,
   služby  oceňování  movité  věci  nebo  prací na movité věci nebo služby
   přímo  související  s  přepravou  zboží mezi členskými státy podle § 10
   odst. 5 nebo při poskytnutí služby podle § 10 odst. 12 a 13, zahraniční
   osobou  povinnou  k  dani  nebo  osobou  registrovanou  k  dani v jiném
   členském  státě,  která  nemá  v  tuzemsku  sídlo, místo podnikání nebo
   provozovnu, plátci nebo osobě identifikované k dani, je osoba, které je
   služba poskytnuta, povinna daň přiznat a zaplatit podle § 108, pokud je
   místo plnění v tuzemsku.

   (5) Při poskytnutí služby vztahující se k nemovitostem podle § 10 odst.
   1,  přepravní  služby  podle  §  10 odst. 2, služby podle § 10 odst. 4,
   služby  oceňování  movité  věci  nebo  prací na movité věci nebo služby
   přímo  související  s  přepravou  zboží mezi členskými státy podle § 10
   odst. 5 nebo při poskytnutí služby podle § 10 odst. 12 a 13, zahraniční
   osobou  povinnou  k  dani  nebo  osobou  registrovanou  k  dani v jiném
   členském  státě,  která  nemá  v  tuzemsku  sídlo, místo podnikání nebo
   provozovnu,  osobě,  která  není  plátcem  ani osobou identifikovanou k
   dani,  je  osoba, která službu poskytla, povinna daň přiznat a zaplatit
   podle § 108, pokud je místo plnění v tuzemsku.

   (6)  Při  poskytnutí  nájmu  prostředku  pro dopravu podle § 10 odst. 9
   zahraniční  osobou  povinnou  k dani plátci nebo osobě identifikované k
   dani,  je  osoba,  které  je  nájem  poskytnut,  povinna  daň přiznat a
   zaplatit podle § 108, pokud je místo plnění v tuzemsku.

   (7)  Při  poskytnutí  nájmu  prostředku  pro dopravu podle § 10 odst. 9
   zahraniční  osobou povinnou k dani osobě, která není plátcem ani osobou
   identifikovanou  k  dani,  je  zahraniční  osoba  povinna daň přiznat a
   zaplatit podle § 108, pokud je místo plnění v tuzemsku.

   § 16

   Pořízení zboží z jiného členského státu

   (1) Pořízením zboží z jiného členského státu se pro účely tohoto zákona
   rozumí   nabytí  práva  nakládat  jako  vlastník  se  zbožím  od  osoby
   registrované  k  dani  v  jiném členském státě, pokud je zboží odesláno
   nebo   přepraveno   z   jiného   členského  státu  do  tuzemska  osobou
   registrovanou  k  dani v jiném členském státě, která uskutečňuje dodání
   zboží,  nebo  pořizovatelem  nebo  zmocněnou  třetí osobou. Za pořízení
   zboží  z  jiného členského státu se nepovažuje dodání zboží s instalací
   nebo  montáží,  dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční
   soustavy  anebo  dodání  elektřiny  osobou, která zboží dodává, nebo jí
   zmocněnou třetí osobou nebo zasílání zboží podle § 18. Pořizovatelem se
   pro  účely  tohoto  zákona  rozumí osoba, která pořizuje zboží z jiného
   členského státu.

   (2)  Pokud  je  však  zboží  pořízeno  právnickou  osobou, která nebyla
   založena  nebo zřízena za účelem podnikání, je odesláno nebo přepraveno
   z  třetí  země  a  dovoz  zboží  je  uskutečněn  touto osobou do jiného
   členského  státu,  než  ve  kterém  je  ukončeno odeslání nebo přeprava
   zboží, považuje se zboží za odeslané nebo přepravené z členského státu,
   do  kterého  je dovoz zboží uskutečněn. Pokud je dovoz zboží uskutečněn
   právnickou  osobou,  která  nebyla  zřízena  nebo  založena  za  účelem
   podnikání,  do  tuzemska, má tato osoba nárok na vrácení zaplacené daně
   při  dovozu  zboží,  pokud  prokáže,  že  pořízení  tohoto  zboží  bylo
   předmětem  daně  v  členském státě, ve kterém je ukončeno odeslání nebo
   přeprava  tohoto zboží. Při vracení daně se postupuje přiměřeně podle §
   82.

   (3)  Osoba  povinná  k dani nebo právnická osoba, která nebyla založena
   nebo  zřízena  za  účelem  podnikání,  které  pořizují  zboží  z jiného
   členského  státu,  a  pro  které není pořízení zboží z jiného členského
   státu  předmětem  daně podle § 2 odst. 2 písm. b) mohou oznámit správci
   daně,  že  budou  postupovat  podle  § 2 odst. 1 písm. c), přičemž jsou
   povinny   takto   postupovat  nejméně  2  následující  po  sobě  jdoucí
   kalendářní roky.

   (4) Za pořízení zboží z jiného členského státu plátcem se také považuje
   přemístění   zboží   z   jiného  členského  státu  do  tuzemska  osobou
   registrovanou  k  dani  v  jiném  členském státě, která nemá v tuzemsku
   sídlo,  místo podnikání nebo provozovnu a není plátcem podle § 94 odst.
   11,  za účelem následného dodání zboží v tuzemsku tomuto plátci. Plátce
   je  povinen  na  základě daňového dokladu podle § 35 vystaveného osobou
   registrovanou  k  dani  v  jiném  členském státě daň přiznat a zaplatit
   podle § 108.

   (5) Za pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu se považuje

   a)  přemístění  zboží  plátcem  pro  účely  uskutečňování  ekonomických
   činností  v  tuzemsku, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z jiného
   členského  státu  do  tuzemska  a  toto  zboží  bylo  plátcem  v  rámci
   uskutečňování  ekonomických  činností  v  tomto  jiném  členském  státě
   vyrobeno, nakoupeno, pořízeno z dalšího členského státu nebo dovezeno z
   třetí země,

   b) přidělení zboží z jednoho členského státu do jiného ozbrojeným silám
   jiného  členského  státu,  který  je členem Organizace Severoatlantické
   smlouvy,  pro  jejich použití nebo použití civilních zaměstnanců, kteří
   je  doprovázejí,  pokud  zboží  nebylo předmětem daně v členském státě,
   který  zboží  přiděluje,  jestliže dovoz tohoto zboží není osvobozen od
   daně.

   (6) Za pořízení zboží z jiného členského státu se nepovažuje přemístění
   obchodního  majetku  z  jiného  členského  státu  do tuzemska pro účely
   uvedené v § 13 odst. 7.

   (7)  Za  pořízení  zboží  z jiného členského státu se nepovažuje nabytí
   vratného obalu za úplatu.

   § 17

   Zjednodušený   postup   při   dodání   zboží  uvnitř  území  Evropského
   společenství formou třístranného obchodu

   (1)   Třístranným   obchodem   je   obchod,  který  uzavřou  tři  osoby
   registrované  k  dani  ve  třech  různých členských státech a předmětem
   obchodu je dodání téhož zboží mezi těmito třemi osobami s tím, že zboží
   je  přímo  odesláno  nebo přepraveno z členského státu prodávajícího do
   členského státu kupujícího.

   (2)  Prodávajícím  je  osoba  registrovaná  k dani v členském státě, ze
   kterého  je  zboží  odesláno  nebo  přepraveno  přímo  ke kupujícímu do
   členského státu, ve kterém je ukončení odeslání nebo přepravy zboží.

   (3)  Kupujícím  je  osoba registrovaná k dani v členském státě ukončení
   odeslání nebo přepravy zboží, a která kupuje zboží od prostřední osoby.

   (4)   Prostřední  osobou  se  pro  účely  tohoto  zákona  rozumí  osoba
   registrovaná   k  dani  v  jiném  členském  státě,  než  ve  kterém  je
   registrován  k  dani  prodávající  a  kupující, která pořizuje zboží od
   prodávajícího  v  členském  státě  kupujícího s cílem následného dodání
   zboží kupujícímu v tomto členském státě.

   (5)  Při  užití zjednodušeného postupu při třístranném obchodu se nesmí
   prostřední  osoba registrovat k dani v členském státě ukončení odeslání
   nebo  přepravy  zboží a uplatní osvobození od daně při pořízení zboží v
   tomto členském státě, za podmínek stanovených tímto členským státem.

   (6)  Pořízení  zboží  z  jiného  členského  státu, které je uskutečněno
   prostřední  osobou  v  tuzemsku,  při  užití  zjednodušeného  postupu v
   třístranném obchodu je osvobozeno od daně za těchto podmínek

   a)  pořízení  zboží  z jiného členského státu je uskutečněno prostřední
   osobou,  která  není  plátcem ani osobou identifikovanou k dani, ale je
   osobou registrovanou k dani v jiném členském státě,

   b)  pořízení  zboží  z jiného členského státu je uskutečněno prostřední
   osobou za účelem následného dodání zboží v tuzemsku,

   c) zboží pořízené prostřední osobou je přímo odesláno nebo přepraveno z
   členského  státu  prodávajícího do tuzemska a je určeno pro kupujícího,
   pro kterého prostřední osoba uskutečňuje následné dodání zboží,

   d) kupující je plátce nebo osoba identifikovaná k dani,

   e)  kupující  je  povinen  přiznat  a zaplatit daň podle § 108 u dodání
   zboží  uskutečněného prostřední osobou jako při pořízení zboží z jiného
   členského státu.

   (7)  Prostřední  osoba,  která  je registrovaná k dani v jiném členském
   státě  a  pořizuje  zboží  z  jiného  členského  státu  a  dodává zboží
   kupujícímu,  který  je  plátcem  nebo  osobou  identifikovanou k dani v
   tuzemsku,  je  při  užití  zjednodušeného postupu v třístranném obchodu
   povinna

   a)  splnit  podmínky  podle odstavce 6 pro uplatnění osvobození od daně
   při pořízení zboží z jiného členského státu uskutečněné v tuzemsku,

   b)  oznámit  stejné daňové identifikační číslo prodávajícímu a uvést je
   na daňovém dokladu pro kupujícího,

   c)  vystavit  kupujícímu  daňový  doklad  se  sdělením,  že  se jedná o
   třístranný obchod.

   (8)  Kupující  je povinen oznámit prostřední osobě daňové identifikační
   číslo, které kupujícímu bylo přiděleno v tuzemsku, a přiznat a zaplatit
   daň  podle  §  108  na  základě daňového dokladu vystaveného prostřední
   osobou, stejně jako při pořízení zboží z jiného členského státu.

   § 18

   Zasílání zboží

   (1)  Zasíláním zboží se rozumí dodání zboží do jiného členského státu z
   tuzemska,  pokud  je zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského
   státu  plátcem,  který zboží dodává, nebo jím zmocněnou třetí osobou, s
   výjimkou  dodání  nových  dopravních prostředků, dodání zboží s montáží
   nebo  instalací  osobou,  která  zboží  dodává, nebo jí zmocněnou třetí
   osobou,  a  s  výjimkou  dodání  plynu  prostřednictvím  přepravní nebo
   distribuční  soustavy  anebo dodání elektřiny, jestliže je zboží dodáno
   pro  osobu,  pro  kterou  pořízení  zboží z jiného členského státu není
   předmětem  daně v tomto státu. Zasíláním zboží se rozumí i dodání zboží
   za  podmínek  vymezených  v  první  větě  z  jiného  členského státu do
   tuzemska  osobou  registrovanou  k  dani  v jiném členském státě osobě,
   která není plátcem ani osobou identifikovanou k dani.

   (2)  Při  zasílání zboží do jiného členského státu z tuzemska je plátce
   povinen  se registrovat k dani v členském státě, do kterého uskutečňuje
   zasílání  zboží, pokud hodnota dodaného zboží do jiného členského státu
   z tuzemska překročí částku stanovenou tímto členským státem.

   § 19

   Dodání  a pořízení nových dopravních prostředků uvnitř území Evropského
   společenství

   (1)  Plátce,  který dodává za úplatu nový dopravní prostředek do jiného
   členského  státu  osobě  registrované  k  dani  v jiném členském státě,
   uskutečňuje plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně.

   (2)  Dnem  prvního uvedení do provozu se u nových dopravních prostředků
   lodí  a  letadel  rozumí  den  dodání  výrobcem prvnímu kupujícímu nebo
   vlastníkovi  nebo  první  den, kdy kupující nebo vlastník je oprávněn s
   dopravním prostředkem nakládat, a to ten den, který nastane dříve, nebo
   den,  kdy byl dopravní prostředek výrobcem použit pro předváděcí účely.
   Za  den  prvního  uvedení  do provozu u pozemních motorových vozidel se
   považuje den, kdy bylo vozidlo registrováno k provozu ve státu výrobce,
   nebo   den,  kdy  nastala  povinnost  toto  vozidlo  ve  státu  výrobce
   registrovat,  a  to  ten den, který nastane dříve. Pokud není povinnost
   vozidlo  registrovat  ve  státu  výrobce,  je  dnem  prvního uvedení do
   provozu  den, kdy bylo vozidlo odvezeno kupujícím nebo jeho vlastníkem,
   nebo den dodání kupujícímu nebo jeho vlastníkovi nebo den, kdy kupující
   nebo  vlastník  s ním mohl nakládat, a to ten den, který nastane dříve,
   nebo  den,  kdy  pozemní  motorové  vozidlo bylo použito pro předváděcí
   účely.  Jestliže  není  den  prvního uvedení do provozu takto stanoven,
   považuje  se  za  den  prvního uvedení do provozu den, kdy byl vystaven
   doklad o prodeji.

   (3)  Plátce, který pořizuje za úplatu nový dopravní prostředek od osoby
   registrované  k dani v jiném členském státě, uskutečňuje pořízení zboží
   z jiného členského státu.

   (4)  Plátce,  který dodává za úplatu nový dopravní prostředek do jiného
   členského  státu osobě, která není registrovaná k dani v jiném členském
   státě, uskutečňuje plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně,
   pokud je nový dopravní prostředek přemístěn do jiného členského státu a
   plátce  společně  s  pořizovatelem  předloží místně příslušnému správci
   daně  hlášení o dodání nového dopravního prostředku do jiného členského
   státu  ve  lhůtě pro podání daňového přiznání, ke kterému přiloží kopii
   vystaveného  daňového  dokladu.  Dodání nového dopravního prostředku do
   jiného  členského  státu  osobě, která není registrovaná k dani, plátce
   neuvádí  do  souhrnného  hlášení. Plátce, který pořizuje za úplatu nový
   dopravní  prostředek  z  jiného  členského  státu  od osoby, která není
   registrovaná  k  dani v jiném členském státě, uskutečňuje také pořízení
   zboží z jiného členského státu, které je předmětem daně v tuzemsku, a k
   daňovému  přiznání  je  povinen  přiložit  hlášení  o  pořízení  nového
   dopravního  prostředku  a  kopii  daňového  dokladu,  který mu vystavil
   dodavatel.

   (5)  Osoba,  která  není  plátcem,  a  příležitostně dodá nový dopravní
   prostředek,  který  je přemístěn do jiného členského státu, se považuje
   za  osobu  oprávněnou  uplatnit nárok na odpočet daně, kterou zaplatila
   při  nabytí  nového  dopravního  prostředku  ve  sjednané ceně nebo při
   dovozu  nebo  při  pořízení z jiného členského státu, a to maximálně do
   výše  daně,  kterou  by byl povinen odvést plátce, pokud by dodání bylo
   zdanitelným  plněním v tuzemsku. Tato osoba je oprávněna uplatnit nárok
   na  odpočet  daně  u  svého  místně  příslušného správce daně v daňovém
   přiznání,  ke  kterému  přiloží  kopii daňového dokladu, a s hlášením o
   dodání  nového dopravního prostředku předloží daňové přiznání do 10 dnů
   ode  dne dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu.
   Pokud  nárok na odpočet daně neuplatní v tomto daňovém přiznání nebo na
   požádání správce daně neposkytne informace nutné ke správnému stanovení
   nároku na odpočet daně, její nárok zaniká.

   (6)  Osoba,  která  není  plátcem,  a pořizuje v tuzemsku nový dopravní
   prostředek z jiného členského státu, který bude registrován k provozu v
   tuzemsku,  je  povinna  předložit  daňové  přiznání, ke kterému přiloží
   kopii daňového dokladu, hlášení o pořízení nového dopravního prostředku
   do 10 dnů ode dne pořízení. Na základě tohoto daňového přiznání správce
   daně  vyměří  částku  daně, kterou je pořizující osoba povinna zaplatit
   místně  příslušnému  správci  daně  do  25 dnů ode dne, kdy jí daň byla
   vyměřena.  Správce  daně  osobě  požívající výsad a imunit při pořízení
   nového  dopravního prostředku z jiného členského státu vydá potvrzení o
   osvobození  od  daně, pokud je pořízen nový dopravní prostředek v rámci
   množstevních limitů stanovených v § 80.

   (7)  Osoba,  která pořizuje nový dopravní prostředek z jiného členského
   státu, který bude registrován v registru silničních motorových vozidel,
   může  před  podáním  daňového  přiznání podat hlášení o pořízení nového
   motorového  vozidla  a  zaplatit  zálohu ve výši daně z pořízení nového
   dopravního  prostředku,  kterou  vypořádá  v  následně  podaném daňovém
   přiznání.  K  hlášení  o  pořízení nového motorového vozidla je povinna
   přiložit  kopii  daňového dokladu, který jí vystavil dodavatel z jiného
   členského  státu.  Zaplacení zálohy správce daně na žádost pořizovatele
   potvrdí.

   § 20

   Dovoz zboží

   (1)  Dovozem  zboží  se  rozumí  vstup  zboží  z  třetí  země  na území
   Evropského společenství.

   (2)  Za  dovoz zboží se pro účely tohoto zákona považuje vrácení zboží,
   které  je  po  předchozím  umístění  ve  svobodném pásmu nebo svobodném
   skladu  nacházejícím se v tuzemsku vráceno zpět do tuzemska. Za vrácení
   zboží  do tuzemska se nepovažuje dodání zboží do jiného členského státu
   přímo ze svobodného skladu nebo svobodného pásma a vývoz zboží přímo ze
   svobodného skladu nebo svobodného pásma.

   (3)  Za  dovoz  zboží  se  považuje  vstup  zboží  na  území Evropského
   společenství  z  území  podle  § 3 odst. 2, pokud jsou součástí celního
   území  Evropského  společenství,^14)  a  z  Normanských  ostrovů  a San
   Marina.  U  dovozu  tohoto zboží postupují celní orgány tak, jako by se
   jednalo o dovoz zboží ze třetí země.

   Díl 4

   Uskutečnění plnění a daňová povinnost

   § 21

   Uskutečnění  zdanitelného  plnění  a  povinnost  přiznat daň při dodání
   zboží, poskytnutí služby a převodu nemovitosti

   (1)  Daň  na  výstupu  je  plátce  povinen  přiznat  ke dni uskutečnění
   zdanitelného  plnění nebo ke dni přijetí platby, a to k tomu dni, který
   nastane  dříve, pokud zákon nestanoví jinak. Plátce daň uvádí v daňovém
   přiznání  za  zdaňovací  období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat
   daň.

   (2)  U dodání zboží podle § 13 odst. 4 písm. h) a při poskytnutí služby
   podle § 14 odst. 3 písm. g), pouze však u služeb souvisejících s nájmem
   nemovitostí,   vzniká   povinnost   přiznat   daň  ke  dni  uskutečnění
   zdanitelného plnění.

   (3)  Při  dodání  zboží  včetně  převodu  nemovitostí a při poskytování
   služeb, které uskutečňují osoby, které v souladu s příslušnými předpisy
   nevedou  účetnictví,  vzniká  povinnost  přiznat daň ke dni uskutečnění
   zdanitelného plnění.

   (4) Při dodání zboží se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné

   a) dnem dodání podle § 13 odst. 1 při prodeji podle kupní smlouvy,^15)

   b)  dnem  převzetí  v  ostatních případech, kromě dodání nemovité věci,
   která  není  předmětem  evidence  v katastru nemovitostí, kde se plnění
   považuje za uskutečněné okamžikem účinnosti smlouvy, nebo

   c) dnem příklepu při vydražení zboží ve veřejné dražbě podle zvláštního
   právního předpisu.^16)

   (5)   Při   převodu   nemovitosti  se  zdanitelné  plnění  považuje  za
   uskutečněné

   a)  dnem  doručení  listiny,  ve které je uvedeno datum právních účinků
   vkladu  do  katastru nemovitostí, včetně prodeje nemovitosti ve veřejné
   dražbě podle zvláštního právního předpisu,^16) nebo

   b)  dnem  zápisu změny vlastnického práva,^17) pokud nedochází k zápisu
   změny vlastnického práva vkladem.

   (6) Při poskytnutí služby se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné

   a)  dnem  jejího  poskytnutí  nebo  dnem  vystavení  daňového dokladu s
   výjimkou splátkového nebo platebního kalendáře nebo dokladu na přijatou
   platbu, a to tím dnem, který nastane dříve,

   b)  dnem uvedeným ve smlouvě, ke kterému dochází k převodu práva nebo k
   poskytnutí  práva k využití; pokud je sjednán způsob stanovení ceny a k
   uvedenému  dni  není  známa její výše, zdanitelné plnění se považuje za
   uskutečněné ke dni přijetí platby.

   (7) V ostatních případech se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné

   a)  dnem  převzetí a předání díla nebo jeho dílčí části při zdanitelném
   plnění uskutečněném podle smlouvy o dílo,

   b)  dnem  odečtu  z měřicího zařízení, popřípadě dnem zjištění skutečné
   spotřeby  při  dodání tepla, chladu, elektřiny, plynu, vody, odstranění
   odpadních vod a telekomunikační služby,

   c)  dnem  použití  majetku  nebo  využití  služby  při použití hmotného
   majetku nebo poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním
   ekonomických činností plátce,

   d)  dnem  použití  při použití majetku vytvořeného vlastní činností pro
   účely, kdy nemá plátce nárok na odpočet daně,

   e)  dnem schválení technické způsobilosti příslušným úřadem při použití
   motorového  vozidla,  u kterého byl uplatněn nárok na odpočet daně, pro
   přestavbu,  jejímž výsledkem je osobní automobil, u něhož není nárok na
   odpočet daně podle § 75,

   f)  dnem,  ke kterému přechází vlastnické právo ke vkladu [§ 13 odst. 4
   písm. f), § 14 odst. 3 písm. f)], popřípadě jiná práva k tomuto vkladu,
   při   vložení  majetkového  vkladu  v  nepeněžité  podobě,  s  výjimkou
   nemovitosti, kdy se postupuje podle odstavce 3,

   g)  dnem,  ke kterému přechází vlastnické právo, popřípadě jiná práva k
   vydávanému  majetku,  při  vydání  vypořádacího  podílu  nebo podílu na
   likvidačním  zůstatku,  s  výjimkou nemovitosti, kdy se postupuje podle
   odstavce 3,

   h)  dnem  dodání  třetí osobě, a to jak u komitenta, tak u komisionáře,
   popřípadě  dnem  dodání  třetí  osobou,  při  dodání  zboží  na základě
   komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu,

   i)  dnem  poskytnutí  služby  třetí  osobě, a to jak u komitenta, tak u
   komisionáře,   popřípadě  dnem  poskytnutí  služby  třetí  osobou,  při
   poskytnutí   služby  na  základě  komisionářské  smlouvy  nebo  smlouvy
   obdobného typu nebo

   j)  dnem  zjištění  přeúčtovávané částky při přeúčtování tepla, chladu,
   elektřiny, plynu, vody a služeb podle § 13 odst. 4 písm. h), § 14 odst.
   3 písm. g).

   (8)   Zdanitelné   plnění   uskutečňované   prostřednictvím  prodejních
   automatů,  popřípadě  jiných  obdobných  přístrojů  uváděných  do chodu
   mincemi,   bankovkami,   známkami  nebo  jinými  platebními  prostředky
   nahrazujícími peníze, a v případech, kdy se úplata za zdanitelná plnění
   uskutečňuje  platebními prostředky nahrazujícími peníze, se považuje za
   uskutečněné  dnem,  kdy  plátce  vyjme  peníze nebo platební prostředky
   nahrazující peníze z přístroje nebo jiným způsobem zjistí výši obratu.

   (9)  U zdanitelného plnění podle § 13 odst. 4 písm. i) vzniká povinnost
   přiznat  daň  ke dni jeho uskutečnění. Zdanitelné plnění se považuje za
   uskutečněné  k  poslednímu  dni  účetního  období  daného plátce nebo k
   poslednímu  dni kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, za
   podmínek uvedených v § 13 odst. 4 písm. i).

   (10) Dílčím plněním se rozumí zdanitelné plnění, které se podle nájemní
   smlouvy,^18)  smlouvy  o  nájmu  podniku,  smlouvy  o  nájmu dopravního
   prostředku,  smlouvy o finančním pronájmu, smlouvy o dílo^19) nebo jiné
   obdobné  smlouvy  uskutečňuje  ve  sjednaném  rozsahu  a  ve sjednaných
   lhůtách  a  nejedná  se  přitom  o celkové plnění, na které je uzavřena
   smlouva.  Dílčí  plnění  se  považuje  za  uskutečněné dnem uvedeným ve
   smlouvě.  U  dílčích  plnění  uskutečněných  podle  smlouvy  o  dílo se
   zdanitelné plnění považuje za uskutečněné i dnem podle odstavce 5 písm.
   a),  a  dnem  uskutečnění zdanitelného plnění je ten den, který nastane
   dříve.

   (11)  U opakovaných plnění se považuje zdanitelné plnění za uskutečněné
   nejpozději  posledním  dnem  zdaňovacího  období. Opakovaným plněním se
   rozumí  uskutečnění  zdanitelných  plnění  ve  sjednaných lhůtách během
   zdaňovacího  období,  přičemž  se v rámci smlouvy jedná o plnění zbožím
   stejného  druhu,  které  je  navzájem  zastupitelné nebo službou stejné
   povahy.

   (12) Pro stanovení dne uskutečnění plnění u plnění osvobozených od daně
   platí odstavce 2 až 8 obdobně.

   § 22

   Uskutečnění  plnění  a povinnost přiznat daň při dodání zboží do jiného
   členského státu

   (1) Daň na výstupu při dodání zboží do jiného členského státu, na které
   se  nevztahuje  osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, je plátce
   povinen  přiznat  ke  dni  uskutečnění  zdanitelného plnění nebo ke dni
   přijetí platby, a to k tomu dni, který nastane dříve.

   (2)  Den  uskutečnění zdanitelného plnění se při dodání zboží do jiného
   členského  státu  podle  odstavce  1  stanoví podle § 21. Daň je plátce
   povinen  uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, kdy mu vznikla
   povinnost přiznat daň.

   (3)  Při  dodání  zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje
   osvobození  od daně s nárokem na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat
   uskutečnění tohoto dodání

   a)  dnem  vystavení  daňového dokladu, pokud byl daňový doklad vystaven
   plátcem  před  patnáctým dnem měsíce, který následuje po měsíci, v němž
   bylo zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu, nebo

   b)  k  patnáctému  dni  měsíce,  který následuje po měsíci, v němž bylo
   zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu.

   (4)  Dodání  zboží do jiného členského státu podle odstavce 3 je plátce
   povinen  uvést  do  daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu
   vznikla povinnost přiznat dodání zboží do jiného členského státu.

   § 23

   Dovoz zboží

   (1)  Daňová  povinnost při dovozu zboží vzniká dnem, kdy podle předpisů
   upravujících  vznik  celního dluhu^19a) vzniká povinnost uhradit clo, a
   to i v případech, kdy je zboží dovezené beze cla při

   a)  propuštění  dováženého  zboží do celního režimu volný oběh, aktivní
   zušlechťovací  styk  v  systému navrácení a dočasné použití s částečným
   osvobozením od dovozního cla,

   b) nezákonném dovozu zboží^19b),

   c) porušení podmínek dočasného uskladnění zboží^19c), nebo

   d)  porušení  podmínek  stanovených  pro  celní  režim, do kterého bylo
   dovážené zboží propuštěno^19d).

   (2)  Daňová  povinnost  při  dovozu  zboží vzniká rovněž dnem, kdy bylo
   rozhodnuto  o  vrácení  zboží  po jeho předchozím umístění ve svobodném
   pásmu nebo svobodném skladu nacházejícím se v tuzemsku.

   (3)  Bylo-li  dovážené  zboží propuštěno plátci do celního režimu volný
   oběh nebo aktivní zušlechťovací styk v systému navrácení a rozhodnutí o
   propuštění  zboží bylo učiněno na písemném celním prohlášení (Jednotném
   správním   dokladu),   daňová   povinnost   vniká  dnem  propuštění  do
   příslušného  celního  režimu  a daň je plátce povinen uvést do daňového
   přiznání  za  období, ve kterém bylo zboží propuštěno do celního režimu
   volný oběh nebo aktivní zušlechťovací styk v systému navrácení.

   (4)  Bylo-li dovážené zboží propuštěno plátci do celního režimu dočasné
   použití  s  částečným  osvobozením  od  dovozního cla, daňová povinnost
   vzniká  dnem  ukončení  celního  režimu  dočasné  použití  s  částečným
   osvobozením  od  dovozního  cla  a  plátce je povinen uvést do daňového
   přiznání  za  zdaňovací  období,  v  němž byl režim dočasného použití s
   částečným  osvobozením  od cla ukončen, nejpozději dnem uplynutím lhůty
   34  měsíců, daň ve výši, která by byla vyměřena při propuštění zboží do
   volného oběhu.

   (5)  Bylo-li  dovážené  zboží  propuštěno osobě, která není plátcem, do
   celního  režimu  dočasné  použití  s částečným osvobozením od dovozního
   cla,  daňová  povinnost  vzniká  dnem  ukončení  celního režimu dočasné
   použití  s  částečným  osvobozením od dovozního cla a osobě, která není
   plátcem,  vzniká  povinnost  dnem,  kdy  byl  režim dočasného použití s
   částečným  osvobozením  od  dovozního cla ukončen, nejpozději uplynutím
   lhůty  34  měsíců,  zaplatit  daň  ve  výši, která by byla vyměřena při
   propuštění zboží do volného oběhu.

   § 24

   Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnosti přiznat daň při poskytnutí
   služby  osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a zahraniční
   osobou

   (1)  Při  poskytnutí  služby  podle  § 15 osobou registrovanou k dani v
   jiném  členském  státě nebo zahraniční osobou je plátce povinen přiznat
   daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění.

   (2)  Den uskutečnění zdanitelného plnění se stanoví obdobně podle § 21.
   Daň  je  plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období,
   kdy mu vznikla povinnost přiznat daň.

   (3)  Ustanovení  odstavců 1 a 2 se obdobně vztahují i na dodání zboží s
   instalací  nebo  montáží  a dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo
   distribuční soustavy nebo dodání elektřiny podle § 13 odst. 8 a 9.

   § 24a

   Uskutečnění  plnění  a  povinnost  přiznat  poskytnutí  služby s místem
   plnění mimo tuzemsko

   (1)  Při  poskytnutí  služby  s  místem  plnění mimo tuzemsko je plátce
   povinen přiznat toto plnění ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí
   platby, a to k tomu dni, který nastane dříve. Den uskutečnění plnění se
   stanoví obdobně podle § 21.

   (2)  Plnění  je  plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací
   období, kdy mu vznikla povinnost je přiznat.

   (3)  Ustanovení  odstavců 1 a 2 se obdobně vztahují i na dodání zboží s
   instalací  nebo  montáží,  dodání  plynu prostřednictvím přepravní nebo
   distribuční  soustavy  nebo  dodání  elektřiny  s  místem  plnění  mimo
   tuzemsko.

   § 25

   Uskutečnění  zdanitelného  plnění  a povinnost přiznat daň při pořízení
   zboží z jiného členského státu

   (1)  Při  pořízení  zboží  z  jiného členského státu vzniká plátci nebo
   osobě identifikované k dani povinnost přiznat daň

   a)  ke dni vystavení daňového dokladu, pokud byl daňový doklad vystaven
   osobou  registrovanou k dani v jiném členském státě před patnáctým dnem
   měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno, nebo

   b)  k  patnáctému  dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo
   zboží pořízeno.

   (2)  Za  den  pořízení  zboží  z jiného členského státu se považuje den
   uskutečnění  zdanitelného plnění podle § 21. Daň jsou plátce nebo osoba
   identifikovaná  k  dani povinni uvést do daňového přiznání za zdaňovací
   období, ve kterém jim vznikla povinnost přiznat daň.

   Díl 5

   Daňové doklady

   § 26

   Vystavování daňových dokladů

   (1)  Plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené
   od  daně  s  nárokem  na  odpočet daně, je povinen na vyžádání za každé
   zdanitelné  plnění  nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet
   daně  pro  osobu  povinnou  k  dani  nebo  právnickou osobu, která není
   založena nebo zřízena za účelem podnikání, vystavit daňový doklad, a to
   nejpozději  do  15  dnů  ode  dne  uskutečnění zdanitelného plnění nebo
   plnění  osvobozeného  od daně s nárokem na odpočet daně a do 15 dnů ode
   dne  přijetí  platby,  pokud  k  přijetí platby došlo před uskutečněním
   zdanitelného  plnění  a  plátci vznikla k datu přijetí platby povinnost
   přiznat  daň  na  výstupu; pokud plátci nevznikla povinnost přiznat daň
   při  přijetí platby před uskutečněním plnění, daňový doklad při přijetí
   platby  nesmí  vystavit.  Údaje  o  dani  a základu daně se na daňových
   dokladech uvádějí v české měně.

   (2)  Plátce, který uskutečňuje několik samostatných zdanitelných plnění
   nebo  plnění  osvobozených  od daně s nárokem na odpočet daně pro jednu
   osobu, může vystavit za těchto několik samostatných zdanitelných plnění
   souhrnný  daňový  doklad.  Pokud  se  plátce rozhodne vystavit souhrnný
   daňový  doklad,  je  povinen jej vystavit nejpozději do 15 dnů od konce
   kalendářního  měsíce,  ve kterém se uskutečnilo první zdanitelné plnění
   nebo  byla  přijata  první  platba za plnění uvedená na tomto souhrnném
   dokladu.  Údaje  společné pro všechna samostatná zdanitelná plnění nebo
   plnění  osvobozená  od  daně  s  nárokem  na  odpočet daně mohou být na
   souhrnném   daňovém   dokladu   uvedeny  pouze  jednou,  údaje  o  datu
   uskutečnění  plnění  nebo přijetí platby, podle toho, který den nastane
   dříve,  jednotkové  ceně  bez  daně  a  slevě,  pokud  není  obsažena v
   jednotkové  ceně,  základu  daně,  sazbě  daně, popřípadě osvobození od
   daně,  a výši daně musí být uvedeny zvlášť pro každé samostatné plnění.
   Obdobně  lze  postupovat  při  vystavení daňového dokladu za zdanitelné
   plnění,  na  které  byla  před jeho uskutečněním ve stejném kalendářním
   měsíci přijata platba.

   (3)  Plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené
   od  daně  s  nárokem  na  odpočet  daně,  může  zplnomocnit k vystavení
   daňového dokladu svým jménem

   a)  osobu,  pro  kterou  se zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od
   daně  s  nárokem  na  odpočet  daně uskutečňuje, pokud se plátce, který
   zdanitelné  plnění  nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet
   daně  uskutečňuje,  písemně  zaváže,  že přijme všechny takto vystavené
   daňové doklady, nebo

   b) třetí osobu.

   (4)  Daňový  doklad může být vystaven se souhlasem osoby, pro kterou se
   uskutečňuje  zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem
   na  odpočet  daně, i v elektronické podobě, pokud jej plátce nebo osoba
   uvedená   v   odstavci  3  opatřila  zaručeným  elektronickým  podpisem
   založeným  na  kvalifikovaném  certifikátu  nebo  elektronickou značkou
   založenou  na  kvalifikovaném  systémovém  certifikátu podle zvláštního
   právního  předpisu  ^20)  nebo  pokud  je zaručena věrohodnost původu a
   neporušitelnost obsahu daňového dokladu elektronickou výměnou informací
   (EDI)^21).

   (5)  Za  správnost  údajů  na  daňovém  dokladu  a za jeho vystavení ve
   stanovené  lhůtě  odpovídá  plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění
   nebo  plnění  osvobozené  od  daně  s nárokem na odpočet daně, a to i v
   případě,  že  daňový  doklad  byl  vystaven osobou podle odstavce 3. Za
   správnost  vypočtené výše daně pro účely odpočtu daně ze zjednodušeného
   daňového dokladu a daňového dokladu při hromadné přepravě osob odpovídá
   plátce, pro něhož se zdanitelné plnění uskutečňuje, i když je na těchto
   dokladech  výše  daně  uvedena plátcem uskutečňujícím zdanitelné plnění
   nebo  osobou  podle odstavce 3. Daň se vypočte podle § 37. Za správnost
   údajů,  které musí být doplněny na daňovém dokladu podle § 31, 32 a 35,
   odpovídá osoba, která je povinna tyto údaje na daňovém dokladu uvést.

   (6)  Osoba,  která  není  plátcem,  s výjimkou osoby podle odstavce 3 a
   osoby  dodávající  nový  dopravní prostředek podle § 19, nesmí vystavit
   doklad, který má náležitosti daňového dokladu. Vystaví-li jej, uloží se
   jí pokuta podle zvláštního právního předpisu.^22)

   (7) Pokud jsou na daňovém dokladu uvedena plnění s různými sazbami daně
   nebo zdanitelná plnění a plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet
   daně,  musí  být  na  tomto  dokladu  uvedeny  základy daně a výše daně
   odděleně   podle   stanovených   sazeb   nebo  osvobození  od  daně.  U
   zjednodušeného  daňového  dokladu  se částky včetně daně uvádí odděleně
   podle stanovených sazeb.

   (8)  Pokud  je  daňový doklad vystaven v cizím jazyce, je plátce, který
   daňový  doklad  vystavil  nebo jehož jménem byl daňový doklad vystaven,
   nebo  osoba,  která  takový  daňový  doklad  přijala, povinna na žádost
   správce daně zajistit jeho překlad do českého jazyka.

   § 27

   Uchovávání daňových dokladů

   (1)  Plátce  je  povinen  uchovávat všechny daňové doklady rozhodné pro
   stanovení  daně  nejméně po dobu 10 let od konce zdaňovacího období, ve
   kterém  se uskutečnilo zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně
   s  nárokem  na odpočet daně, na jím zvoleném místě. Po tuto dobu plátce
   odpovídá  za věrohodnost původu dokladů, neporušitelnost jejich obsahu,
   jejich  čitelnost  a  na žádost správce daně za umožnění přístupu k nim
   bez zbytečného odkladu.

   (2)  Daňový doklad v písemné formě lze převést do elektronické podoby a
   uchovávat  pouze  v  této  podobě,  pokud  metoda  použitá pro převod a
   uchování  zaručuje  věrohodnost původu, neporušitelnost obsahu daňového
   dokladu  a  jeho  čitelnost  a  pokud  je  daňový  doklad  převedený do
   elektronické  podoby opatřen zaručeným elektronickým podpisem založeným
   na  kvalifikovaném  certifikátu ^20) nebo označen elektronickou značkou
   založenou  na kvalifikovaném systémovém certifikátu^20) osoby odpovědné
   za jeho převod.

   (3)  Pokud  plátce  vystavuje,  přijímá  a  uchovává  daňové  doklady v
   elektronické  podobě  a  místem  uchovávání  není tuzemsko, musí plátce
   zajistit  pro  správce  daně  právo  volného  přístupu  v  reálném čase
   elektronicky  k daňovým dokladům i datům zaručujícím věrohodnost jejich
   původu a neporušitelnost jejich obsahu.

   (4)  Plátce  je  povinen  předem  oznámit správci daně místo uchovávání
   daňového dokladu, pokud toto místo není v tuzemsku.

   (5)  Ustanovení  odstavců  1  až  4  se vztahují i na právního nástupce
   plátce  při uchovávání daňových dokladů rozhodných pro stanovení daňové
   povinnosti plátce a na osoby povinné k dani nebo právnické osoby, které
   nebyly  založeny  nebo  zřízeny  za  účelem  podnikání,  při uchovávání
   přijatých daňových dokladů.

   § 28

   Daňový  doklad  při  dodání  zboží, převodu nemovitosti nebo poskytnutí
   služby

   (1)  Daňovými  doklady  jsou  zejména běžný daňový doklad, zjednodušený
   daňový  doklad,  souhrnný  daňový  doklad,  splátkový kalendář, opravný
   daňový doklad, daňový dobropis, daňový vrubopis, platební kalendář nebo
   doklad vystavený podle § 92a.

   (2) Běžný daňový doklad musí obsahovat

   a)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který
   uskutečňuje plnění,

   b) daňové identifikační číslo^23) plátce, který uskutečňuje plnění,

   c)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení  nebo  názvu,  sídlo nebo místo podnikání osoby, pro
   kterou se uskutečňuje plnění,

   d)   daňové   identifikační  číslo,  pokud  je  osoba,  pro  kterou  se
   uskutečňuje plnění, plátcem,

   e) evidenční číslo daňového dokladu,

   f) rozsah a předmět plnění,

   g) datum vystavení daňového dokladu,

   h)  datum  uskutečnění  plnění nebo datum přijetí platby, a to ten den,
   který nastane dříve, pokud se liší od data vystavení daňového dokladu,

   i)  jednotkovou  cenu  bez  daně,  a  dále slevu, pokud není obsažena v
   jednotkové ceně,

   j) základ daně,

   k) základní nebo sníženou sazbu daně nebo sdělení, že se jedná o plnění
   osvobozené od daně, a odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona,

   l) výši daně uvedenou v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlenou na
   desítky haléřů nebo na padesátihaléře.

   (3)  Plátce  uskutečňující  zdanitelná  plnění  s  úplatou  za  hotové,
   prostřednictvím  platební  karty  nebo  šekem  je  povinen  na požádání
   vystavit  zjednodušený  daňový  doklad,  a  to  ihned  při  uskutečnění
   zdanitelného  plnění  nebo  přijetí  platby, pokud k přijetí dojde před
   uskutečněním  zdanitelného  plnění.  Zjednodušený  daňový  doklad  může
   plátce    vystavit   rovněž   za   služby,   které   jsou   poskytovány
   prostřednictvím   elektronických  prostředků  a  jejich  poskytnutí  je
   podmíněno  zaplacením  a  úplata  za tyto služby je prováděna bankovním
   převodem.   Zjednodušený   daňový  doklad  je  možno  vystavit  jen  za
   zdanitelná  plnění  v  ceně  obsahující  daň  celkem nejvýše 10 000 Kč.
   Zjednodušený  daňový  doklad  nelze  vystavit  v případě prodeje zboží,
   které  je předmětem spotřební daně z lihu a tabákových výrobků, za jiné
   než  pevné  ceny  pro  konečného  spotřebitele.  Tímto ustanovením není
   dotčena možnost vystavení běžného daňového dokladu podle odstavce 2.

   (4) Zjednodušený daňový doklad musí obsahovat

   a)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který
   uskutečňuje zdanitelné plnění,

   b)  daňové  identifikační  číslo  plátce,  který uskutečňuje zdanitelné
   plnění,

   c) evidenční číslo daňového dokladu,

   d) rozsah a předmět zdanitelného plnění,

   e)  datum  uskutečnění  zdanitelného  plnění nebo datum přijetí platby,
   podle toho, který den nastane dříve,

   f) základní nebo sníženou sazbu daně,

   g)  částku,  kterou  plátce  získal  nebo  má  získat  za uskutečňované
   zdanitelné plnění celkem.

   (5) Splátkový kalendář, který tvoří součást smlouvy nebo na který je ve
   smlouvě  výslovně  odkazováno,  je  daňovým  dokladem v případě nájemní
   smlouvy,  smlouvy o nájmu podniku a smlouvy o finančním pronájmu, pokud
   obsahuje náležitosti jako běžný daňový doklad.

   (6)  Doklad  o  zaplacení  vystavený podle § 26 je daňovým dokladem při
   hromadné  přepravě  osob.  Doklad  o  zaplacení musí obsahovat obchodní
   firmu,  nebo  jméno  a  příjmení,  popřípadě  název, dodatek ke jménu a
   příjmení  nebo názvu, datum vystavení dokladu, sazbu daně nebo sdělení,
   že  se  jedná  o  plnění  osvobozené  od  daně,  a  odkaz  na příslušné
   ustanovení  tohoto  zákona, částku, kterou plátce získal nebo má získat
   za plnění celkem.

   (7)  Doklad o zaplacení vystavený státním orgánem nebo jiným oprávněným
   subjektem  nebo  dražebníkem  je daňovým dokladem při dražbě zboží nebo
   nemovitosti  provedené  na  základě  exekučního  řízení.  Na  dokladu o
   zaplacení  se uvedou údaje jako na běžném daňovém dokladu a sdělení, že
   se jedná o prodej v rámci exekučního řízení.

   (8)  Pokud  je  plátce povinen vystavit daňový doklad v případě přijetí
   platby   přede   dnem   uskutečnění  zdanitelného  plnění  nebo  plnění
   osvobozeného  od  daně,  nemusí  daňový  doklad  obsahovat  údaje podle
   odstavce 2 písm. i) a rozsah plnění.

   (9)  Platební  kalendář,  na  němž  je  uveden  rozpis plateb na předem
   stanovené  období,  je daňovým dokladem v případě, že osoba, pro niž je
   uskutečňováno  zdanitelné  plnění,  provádí  platby  před  uskutečněním
   zdanitelného   plnění.   Platební   kalendář   musí   obsahovat  stejné
   náležitosti  jako běžný daňový doklad s výjimkou údajů podle odstavce 2
   písm. h).

   (10)  Pokud se postupuje při uplatnění daně podle zvláštního režimu pro
   cestovní   službu  (§  89)  nebo  pro  obchodníky  s  použitým  zbožím,
   uměleckými  díly,  sběratelskými předměty a starožitnostmi (§ 90), a na
   daňovém  dokladu nelze uvést výši daně, uvede se sdělení, že se jedná o
   postup podle zvláštního režimu.

   § 29

   Doklad o použití

   (1)  Doklad  o  použití  je  daňový doklad, který musí vystavit plátce,
   který uskutečňuje zdanitelná plnění podle § 13 odst. 4, s výjimkou § 13
   odst.  4  písm.  d) a e), a podle § 14 odst. 3, s výjimkou § 14 odst. 3
   písm.  d)  a  e),  a to nejdříve dnem uskutečnění zdanitelného plnění a
   nejpozději  do  15  dnů  od  tohoto  dne.  Údaje o dani se na dokladu o
   použití uvádějí v české měně.

   (2) Doklad o použití musí obsahovat

   a)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který
   uskutečňuje zdanitelné plnění,

   b)  daňové  identifikační  číslo  plátce,  který uskutečňuje zdanitelné
   plnění,

   c) účel použití,

   d) evidenční číslo daňového dokladu,

   e) rozsah a předmět zdanitelného plnění,

   f) datum vystavení daňového dokladu,

   g) datum uskutečnění zdanitelného plnění,

   h) jednotkovou cenu bez daně,

   i) základ daně,

   j) základní nebo sníženou sazbu daně,

   k) výši daně uvedenou v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlenou na
   desítky haléřů nebo na padesátihaléře.

   § 30

   Daňové doklady při dovozu a vývozu zboží

   (1)  Daňovým  dokladem  při  dovozu  zboží  do tuzemska je rozhodnutí o
   propuštění  zboží do celního režimu, ve kterém vzniká daňová povinnost,
   nebo  rozhodnutí  o  ukončení  celního režimu dočasného použití, vydané
   celním orgánem na tiskopisu písemného celního prohlášení.

   (2) Daňovým dokladem je i jiné rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním
   orgánem, pokud je daň zaplacena.

   (3) Daňovým dokladem při vrácení zboží zpět do tuzemska je rozhodnutí o
   vyměřené dani vydané celním orgánem, pokud je daň zaplacena.

   (4)  Daňovým dokladem při vývozu zboží je rozhodnutí o propuštění zboží
   do  celního  režimu  vývoz  nebo  pasivní zušlechťovací styk učiněné na
   písemném  celním  prohlášení  (Jednotném správním dokladu). Je-li zboží
   umístěno  ve  svobodném  pásmu  nebo svobodném skladu nacházejícím se v
   tuzemsku,  daňovým  dokladem  je  písemné  rozhodnutí  celního orgánu o
   umístění zboží ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu, které může být
   učiněno  i  na  tiskopisu  Jednotného  správního  dokladu^24a). Daňovým
   dokladem  při  vývozu  zboží je i jiné rozhodnutí o propuštění zboží do
   celního  režimu  vývoz  nebo  pasivní  zušlechťovací styk vydané celním
   orgánem.

   (5)  Pokud  je  celní  prohlášení  podáno  plátcem se souhlasem celního
   orgánu elektronicky, musí být opatřeno zaručeným elektronickým podpisem
   založeným  na kvalifikovaném certifikátu, který byl vydán akreditovaným
   poskytovatelem   certifikačních   služeb,   podle  zvláštního  právního
   předpisu^20),   nebo   označeno   elektronickou  značkou  založenou  na
   kvalifikovaném  systémovém  certifikátu,  který byl vydán akreditovaným
   poskytovatelem certifikačních služeb.^20)

   § 31

   Daňový doklad při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném
   členském státě

   (1) Daňový doklad při poskytnutí služby podle § 15 osobou registrovanou
   k dani v jiném členském státě musí obsahovat

   a) název, sídlo nebo místo podnikání a daňové identifikační číslo osoby
   registrované  k  dani  v  jiném členském státě, která poskytuje službu,
   včetně kódu země,

   b)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení  nebo  názvu,  sídlo  nebo  místo podnikání a daňové
   identifikační číslo osoby, které je služba poskytnuta,

   c) evidenční číslo daňového dokladu,

   d) rozsah a předmět poskytnuté služby,

   e) datum vystavení daňového dokladu,

   f)  datum  uskutečnění služby, pokud se liší od data vystavení daňového
   dokladu,

   g)  jednotkovou  cenu  bez  daně,  a  dále slevu, pokud není obsažena v
   jednotkové ceně,

   h) základ daně,

   i) základní nebo sníženou sazbu daně nebo sdělení, že se jedná o plnění
   osvobozené od daně, a odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona,

   j) výši daně uvedenou v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlenou na
   desítky haléřů nebo na padesátihaléře,

   k)  sdělení,  že  osobou povinnou přiznat a zaplatit daň je plátce, pro
   kterého se služba uskutečňuje.

   (2)  Osoba,  která  je  povinna  přiznat a zaplatit daň podle § 108 při
   poskytnutí  služby  osobou registrovanou k dani v jiném členském státě,
   je  povinna  doplnit  na  obdrženém daňovém dokladu nebo v evidenci pro
   daňové  účely  chybějící  údaje  podle odstavce 1 písm. i), j) a základ
   daně v české měně.

   (3)  Ustanovení odstavců 1 až 2 se obdobně vztahují i na dodání zboží s
   instalací nebo montáží nebo dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo
   distribuční soustavy anebo dodání elektřiny osobou registrovanou k dani
   v jiném členském státě, pokud je místo plnění v tuzemsku.

   § 32

   Daňový doklad při poskytnutí služby zahraniční osobou

   (1)  Daňový  doklad  při poskytnutí služby podle § 15 zahraniční osobou
   povinnou k dani musí obsahovat

   a)  název,  sídlo  nebo  místo podnikání osoby, která službu poskytuje,
   popřípadě její daňové identifikační číslo,

   b)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení  nebo  názvu,  sídlo  nebo  místo podnikání a daňové
   identifikační číslo osoby, které je služba poskytnuta,

   c) evidenční číslo daňového dokladu,

   d) rozsah a předmět poskytované služby,

   e) datum vystavení daňového dokladu,

   f)  datum  uskutečnění služby, pokud se liší od data vystavení daňového
   dokladu,

   g)  jednotkovou  cenu  bez  daně,  a  dále slevu, pokud není obsažena v
   jednotkové ceně,

   h) základ daně,

   i) základní nebo sníženou sazbu daně nebo sdělení, že se jedná o plnění
   osvobozené od daně, a odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona,

   j) výši daně uvedenou v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlenou na
   desítky haléřů nebo na padesátihaléře.

   (2)  Osoba,  která  je  povinna  přiznat a zaplatit daň podle § 108 při
   poskytnutí služby zahraniční osobou povinnou k dani, je povinna doplnit
   na obdrženém daňovém dokladu nebo v evidenci pro daňové účely chybějící
   údaje podle odstavce 1 písm. i), j) a základ daně v české měně.

   (3)  Ustanovení  odstavců  1 až 2 se obdobně vztahují na dodání zboží s
   instalací nebo montáží nebo dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo
   distribuční  soustavy anebo dodání elektřiny zahraniční osobou povinnou
   k dani, pokud je místo plnění v tuzemsku.

   § 33

   Daňový doklad při poskytnutí služby

   (1)  Plátce,  který  poskytuje službu s místem plnění mimo tuzemsko, je
   povinen  vystavit  za každé plnění daňový doklad obsahující náležitosti
   podle  odstavce 2, a to nejpozději do 15 dnů od data uskutečnění služby
   nebo přijetí platby, pokud platba předchází uskutečnění služby.

   (2)  Daňový  doklad při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko
   musí obsahovat

   a)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který
   poskytuje službu,

   b) daňové identifikační číslo plátce, který poskytuje službu,

   c)   název,   sídlo   nebo  místo  podnikání  osoby,  které  je  služba
   poskytována,

   d)  daňové  identifikační  číslo  osoby,  které  je služba poskytována,
   včetně kódu země,

   e) evidenční číslo daňového dokladu,

   f) rozsah a předmět poskytované služby,

   g) datum vystavení daňového dokladu,

   h)  datum  uskutečnění  služby  nebo  datum přijetí platby, podle toho,
   který  den  nastane  dříve,  pokud  se  liší od data vystavení daňového
   dokladu,

   i) základ daně,

   j)  odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, podle kterého je místo
   plnění mimo tuzemsko,

   k)  pokud  je  daň ve státě, ve kterém se nachází místo plnění, povinna
   přiznat  a  zaplatit osoba, které je služba poskytována, sdělení o této
   skutečnosti.

   (3)  Ustanovení odstavců 1 až 2 se vztahují obdobně i na dodání zboží s
   instalací nebo montáží nebo dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo
   distribuční  soustavy  anebo  dodání  elektřiny  s  místem  plnění mimo
   tuzemsko plátcem.

   § 34

   Daňový doklad při dodání zboží do jiného členského státu

   (1)  Plátce,  který  dodává zboží do jiného členského státu na které se
   vztahuje  osvobození  od  daně  s  nárokem  na odpočet daně, je povinen
   vystavit za každé dodání zboží pro jinou osobu, která je registrována k
   dani v jiném členském státě, daňový doklad obsahující náležitosti podle
   odstavce  3, a to nejpozději do 15 dnů od data uskutečnění dodání zboží
   do jiného členského státu.

   (2)  Plátce  při zasílání zboží do jiného členského státu podle § 18 je
   povinen vystavit daňový doklad nejpozději do 15 dnů od data uskutečnění
   dodání  zboží  do  jiného  členského  státu  nebo přijetí platby, pokud
   platba předchází dodání zboží.

   (3)  Daňový  doklad  při  dodání  zboží  do jiného členského státu musí
   obsahovat

   a)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který
   uskutečňuje plnění,

   b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje plnění,

   c) název, sídlo nebo místo podnikání pořizovatele,

   d) evidenční číslo daňového dokladu,

   e) daňové identifikační číslo pořizovatele, včetně kódu země,

   f) rozsah a předmět plnění,

   g) datum vystavení daňového dokladu,

   h)  datum  uskutečnění  plnění  nebo  datum přijetí platby, podle toho,
   který  den  nastane  dříve,  pokud  se  liší od data vystavení daňového
   dokladu,

   i)  jednotkovou  cenu  bez  daně,  a  dále slevu, pokud není obsažena v
   jednotkové ceně,

   j) základ daně,

   k)  sdělení,  že  se  jedná  o  plnění  osvobozené  od daně, a odkaz na
   příslušné ustanovení tohoto zákona.

   (4)  Při  zasílání zboží do jiného členského státu podle § 18, pokud je
   místo plnění v tuzemsku, je plátce povinen vystavit daňový doklad podle
   odstavce  3,  s  výjimkou  údajů  podle písmen c), e) a k), a v dokladu
   uvést  základní nebo sníženou sazbu daně, výši daně uvedenou v korunách
   a   haléřích,   popřípadě  zaokrouhlenou  na  desítky  haléřů  nebo  na
   padesátihaléře  a  kód  země,  do které je zboží zasíláno. Při zasílání
   zboží  do  jiného  členského  státu podle § 18, pokud je místo plnění v
   jiném  členském  státě,  je plátce povinen vystavit daňový doklad podle
   odstavce  3, s výjimkou písmen c), e) a k), a v dokladu uvést kód země,
   do které je zboží zasíláno, a sdělení, že místo plnění je v této zemi.

   (5)  Osoba,  která  dodává nový dopravní prostředek do jiného členského
   státu,  je povinna uvést v dokladu sdělení, že se jedná o nový dopravní
   prostředek, a údaje podle § 4 odst. 3 písm. a) a b).

   § 35

   Daňový doklad při pořízení zboží z jiného členského státu

   (1)  Daňový  doklad  při  pořízení  zboží z jiného členského státu musí
   obsahovat

   a) název, sídlo nebo místo podnikání a daňové identifikační číslo osoby
   registrované  k dani v jiném členském státě, která dodává zboží, včetně
   kódu země,

   b)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení  nebo  názvu,  sídlo  nebo  místo podnikání a daňové
   identifikační číslo pořizovatele,

   c) evidenční číslo daňového dokladu,

   d) rozsah a předmět pořízení,

   e) datum vystavení daňového dokladu,

   f) datum uskutečnění pořízení,

   g)  jednotkovou  cenu  bez  daně,  a  dále slevu, pokud není obsažena v
   jednotkové ceně,

   h) základ daně,

   i) základní nebo sníženou sazbu daně,

   j) výši daně uvedenou v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlenou na
   desítky haléřů nebo na padesátihaléře.

   (2)  Pořizovatel je povinen doplnit na obdrženém daňovém dokladu nebo v
   evidenci  pro  daňové  účely chybějící údaje podle odstavce 1 písm. f),
   g), i) a j) a základ daně v české měně.

   Díl 6

   Základ  daně  a  výpočet  daně,  oprava základu daně, daňový dobropis a
   vrubopis

   § 36

   Základ daně

   (1) Základem daně je vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce
   za  uskutečněné  zdanitelné  plnění  od osoby, pro kterou je zdanitelné
   plnění  uskutečněno, nebo od třetí osoby, vyjma daně za toto zdanitelné
   plnění.

   (2)   Základem   daně   v  případě  přijetí  platby  před  uskutečněním
   zdanitelného plnění je částka přijaté platby snížená o daň.

   (3) Základ daně také zahrnuje

   a) clo, dávky nebo poplatky podle § 38 odst. 1 písm. a),

   b) spotřební daň,^24) pokud zákon nestanoví jinak v § 41,

   c) dotace k ceně,

   d)   vedlejší   výdaje,  které  jsou  účtovány  osobě,  pro  kterou  je
   uskutečňováno zdanitelné plnění, při jeho uskutečnění,

   e)  při  poskytnutí  služby i materiál přímo související s poskytovanou
   službou,

   f)  při  dodání staveb i stavební a montážní práce spojené s výstavbou,
   rekonstrukcí,  modernizací  a  opravami, konstrukce, materiál, stroje a
   zařízení,   které  se  do  stavby  jako  jejich  součást  montážními  a
   stavebními pracemi zabudují nebo zamontují.

   (4) Za vedlejší výdaje se považují zejména náklady na balení, přepravu,
   pojištění a provize.

   (5)  Základ  daně  se  sníží o slevu z ceny, pokud je poskytnuta k datu
   uskutečnění  zdanitelného  plnění. Do základu daně se nezahrnuje rozdíl
   ze  zaokrouhlení  částky daně za zdanitelné plnění na desetihaléře nebo
   na padesátihaléře.

   (6)   Základem   daně   je  cena  zjištěná  podle  zvláštního  právního
   předpisu,^25) která je považována za cenu včetně daně, pokud jde

   a)  o  přijetí  úplaty  za  zdanitelné  plnění,  která není vyjádřena v
   penězích,

   b)  o  použití  hmotného  majetku  nebo  poskytnutí  služby  pro  účely
   nesouvisející  s uskutečňováním ekonomických činností plátce podle § 13
   odst. 4 písm. a) a § 14 odst. 3 písm. a),

   c)  o  použití majetku vytvořeného vlastní činností pro účely, kdy nemá
   plátce nárok na odpočet daně podle § 13 odst. 4 písm. b) a § 14 odst. 3
   písm. b),

   d)  o  použití  motorového  vozidla,  u  kterého  byl uplatněn nárok na
   odpočet daně pro přestavbu podle § 13 odst. 4 písm. g), jehož výsledkem
   je  osobní  automobil,  u  něhož  není nárok na odpočet daně podle § 75
   odst. 2 po přestavbě,

   e)  o  vydání  vypořádacího  podílu nebo podílu na likvidačním zůstatku
   podle § 13 odst. 4 písm. c) a § 14 odst. 3 písm. c),

   f) o pořízení obchodního majetku při jeho přemístění z jiného členského
   státu  podle § 16 odst. 5, nebo o přemístění obchodního majetku plátcem
   do jiného členského státu podle § 13 odst. 6 nebo

   g)  o  bezúplatné přenechání majetku a vydání podílu na majetku podle §
   13 odst. 4 písm. d) a e) a § 14 odst. 3 písm. d) a e).

   (7)  Pokud  se za uskutečněná plnění stanoví celková cena nebo hodnota,
   která  zahrnuje dodání zboží, převod nemovitosti nebo poskytnutí služby
   s  různými  sazbami  daně, popřípadě osvobozená od daně, základ daně se
   pro  jednotlivá  zdanitelná  plnění stanoví v poměrné výši odpovídající
   poměru   cen   zjištěných   podle   zvláštního   právního  předpisu^25)
   jednotlivých  plnění  k  celkovému  součtu  těchto zjištěných cen. Tato
   celková cena nebo hodnota se považuje za částku obsahující daň.

   (8)  Pokud  je  při  oceňování  majetku  vyžadován posudek více znalců,
   použije  se  pro  zjištění  poměru  cen  cena z posudku, v němž je cena
   nejvyšší, která se považuje za cenu obsahující daň.

   (9) Základem daně při dodání platných mincí, které jsou pro sběratelské
   účely prodávány za cenu vyšší, než je jejich nominální hodnota, nebo za
   cenu vyšší, než je přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu, je
   rozdíl  mezi  cenou,  za  kterou  jsou  prodávány,  a  jejich nominální
   hodnotou. Tento rozdíl se považuje za částku obsahující daň. Pokud jsou
   prodávány  za cenu nižší, než je jejich nominální hodnota, nebo za cenu
   nižší,  než  je  přepočet  jejich  nominální  hodnoty  na  českou měnu,
   základem daně je nula.

   (10) U zdanitelného plnění podle § 13 odst. 4 písm. i) je základem daně
   peněžní  částka,  za  kterou plátce vratný obal stejného druhu dodává v
   tuzemsku  společně se zbožím. Tato peněžní částka se považuje za částku
   obsahující  daň.  Základem  daně je tato peněžní částka i v případě, že
   vratný  obal  je  dodán plátcem spolu se zbožím bezúplatně, pokud zákon
   dále  nestanoví  jinak.  Jestliže plátce dodává v tuzemsku vratné obaly
   stejného  druhu  spolu  se  zbožím všem svým odběratelům bezúplatně, je
   základem  daně peněžní částka, za kterou je obal stejného druhu plátcem
   pořízen,  snížená  o  daň.  V případě, že peněžní částka není známa, je
   základem  daně  cena  vratného  obalu  stejného  druhu  zjištěná  podle
   zvláštního  předpisu^26)  o  oceňování  majetku.  Celkový základ daně u
   vratných obalů stejného druhu, z kterého se zjistí daň, se vypočte jako
   rozdíl  mezi  celkovým  počtem  vratných  obalů stejného druhu dodaných
   plátcem  všem  svým  odběratelům během příslušného účetního období nebo
   příslušného  kalendářního  roku  u  plátce,  který nevede účetnictví, a
   celkovým počtem vratných obalů stejného druhu, které byly tomuto plátci
   vráceny  během  příslušného účetního období^10b) nebo během příslušného
   kalendářního  roku  u  plátce,  který  nevede účetnictví, přičemž tento
   rozdíl  je  vynásoben  částkou  platnou  pro vratný obal stejného druhu
   dodávaný   v  tuzemsku  společně  se  zbožím,  zjištěnou  podle  tohoto
   ustanovení.  V  případě, že celkový počet vratných obalů stejného druhu
   dodaných  plátcem  všem  svým  odběratelům  během  příslušného účetního
   období  nebo  příslušného  kalendářního  roku  u  plátce,  který nevede
   účetnictví,  je  nižší než celkový počet vratných obalů stejného druhu,
   které byly tomuto plátci vráceny během příslušného účetního období^10b)
   nebo  během  příslušného  kalendářního  roku  u  plátce,  který  nevede
   účetnictví, jsou základ daně a příslušná daň uváděné na daňovém dokladu
   vystaveném  podle  § 29 odst. 1 se záporným znaménkem. Stejným způsobem
   se záporný základ daně a daň zohlední i v daňovém přiznání podle § 101.

   § 37

   Výpočet daně u dodání zboží, převodu nemovitosti a poskytnutí služby

   (1) Daň se vypočte ze základu daně bez daně stanoveného podle § 36 jako
   součin  částky  za  zdanitelné  plnění bez daně a koeficientu, který se
   vypočítá  jako  podíl,  v jehož čitateli je číslo 19 v případě základní
   sazby  daně  nebo číslo 5 v případě snížené sazby daně a ve jmenovateli
   číslo 100, vypočtený koeficient se zaokrouhlí na čtyři desetinná čísla,
   vypočtená   daň   se   zaokrouhlí   na   desetihaléře,   popřípadě   na
   padesátihaléře  nebo se uvede v haléřích. Cena včetně daně se pro účely
   tohoto  zákona  dopočte  jako  součet  základu daně a vypočtené daně po
   případném zaokrouhlení.

   (2)  Daň  může  plátce  rovněž  vypočítat z částky za zdanitelné plnění
   včetně  daně nebo ceny zjištěné podle § 36 odst. 6 v úrovni včetně daně
   a  koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je číslo
   19  v  případě základní sazby daně nebo číslo 5 v případě snížené sazby
   daně  a  ve  jmenovateli součet údaje v čitateli a čísla 100, vypočtený
   koeficient  se  zaokrouhlí  na  čtyři desetinná místa, vypočtená daň se
   zaokrouhlí na desetihaléře, popřípadě na padesátihaléře nebo se uvede v
   haléřích.  Cena bez daně se pro účely tohoto zákona dopočte jako rozdíl
   částky  za  zdanitelné  plnění  obsahující  daň  a  vypočtené  daně  po
   případném zaokrouhlení.

   (3)  V případě, kdy vznikla povinnost přiznat daň z platby přijaté před
   uskutečněním   zdanitelného  plnění,  vypočte  se  daň  za  uskutečněné
   zdanitelné plnění pouze z rozdílu mezi základem daně podle § 36 odst. 1
   a  základem  daně  nebo  úhrnem základů daně podle § 36 odst. 2 zvýšený
   případně o opravu podle § 42 odst. 1 písm. d).

   § 38

   Základ daně a výpočet daně při dovozu zboží

   (1) Základem daně při dovozu zboží podle § 20 je součet

   a)  základu  pro vyměření cla, včetně cla, dávek a poplatků splatných z
   důvodu  dovozu zboží, pokud již nejsou zahrnuty do základu pro vyměření
   cla,

   b)  vedlejších  výdajů  vzniklých  do  prvního místa určení v tuzemsku,
   popřípadě  do  dalšího  místa  určení na území Evropského společenství,
   pokud  je  toto  místo při uskutečnění zdanitelného plnění známo, pokud
   nejsou zahrnuty do základu daně podle písmena a),

   c) příslušné spotřební daně, pokud není stanoveno v § 41 jinak.

   (2)  Prvním místem určení se rozumí místo uvedené v přepravním dokladu,
   na  jehož  základě  je  zboží dováženo do dovážejícího členského státu.
   Pokud  není  první místo určení uvedeno na přepravním dokladu, považuje
   se  za  první  místo  určení místo prvního přeložení dováženého zboží v
   dovážejícím členském státě.

   (3) Základem daně při vrácení nebo propuštění zboží, které bylo

   a)  plátcem  dovezeno  a  umístěno  do  svobodného  celního skladu nebo
   svobodného  celního  pásma  a  bylo  propuštěno do volného oběhu, pokud
   nedochází  ke  změně vlastnického vztahu, bez ohledu na skutečnost, zda
   zboží prošlo nebo neprošlo zpracovatelskými operacemi a plátce navrhuje
   jeho propuštění do tuzemska, je základ daně podle odstavce 1,

   b)  plátcem  dovezeno  a  umístěno  do  svobodného  celního skladu nebo
   svobodného  celního  pásma  a  bylo  propuštěno do volného oběhu, pokud
   došlo  ke  změně  vlastnického  vztahu  a  nový  vlastník navrhuje jeho
   propuštění,   je  součet  pořizovací  ceny  nebo  ceny  zjištěné  podle
   zvláštního  právního  předpisu^25)  a  popřípadě  spotřební daně; pokud
   zboží prošlo zpracovatelskými operacemi, vstupuje do základu daně ještě
   výše nákladů na provedené zpracovatelské operace,

   c)  plátcem  umístěno  do  svobodného  celního  skladu  nebo svobodného
   celního  pásma, pokud nedochází ke změně vlastnického vztahu, je součet
   ceny  zjištěné  podle  zvláštního právního předpisu^25) ke dni umístění
   zboží  do  svobodného  celního  skladu  nebo svobodného celního pásma a
   popřípadě  spotřební  daně, pokud dochází ke změně vlastnického vztahu,
   je  součet pořizovací ceny nebo ceny zjištěné podle zvláštního právního
   předpisu^25) a popřípadě spotřební daně,

   d)  plátcem  umístěno  do  svobodného  celního  skladu  nebo svobodného
   celního  pásma,  pokud  došlo  ke  změně  vlastnického  vztahu a prošlo
   zpracovatelskými   operacemi,  je  součet  pořizovací  ceny  nebo  ceny
   zjištěné  podle  zvláštního právního předpisu^25) a popřípadě spotřební
   daně a výše nákladů na provedené zpracovatelské operace,

   e)  osobou,  která  není plátcem, umístěno do svobodného celního skladu
   nebo  svobodného  celního pásma, prošlo zpracovatelskými operacemi a má
   být původním nebo novým vlastníkem propuštěno zpět do tuzemska, je výše
   nákladů na provedené zpracovatelské operace.

   (4)  U  propuštění  zboží do režimu volného oběhu nebo vrácení zboží se
   daň  vypočítá jako součin příslušného základu daně a koeficientu, který
   se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je číslo 19 v případě základní
   sazby  daně  nebo číslo 5 v případě snížené sazby daně a ve jmenovateli
   číslo  100.  Vypočtená  daň  se  zaokrouhlí  na desítky haléřů. U zboží
   propuštěného  do volného oběhu z režimu pasivního zušlechťovacího styku
   se základ daně vypočte způsobem shodným s výpočtem základu pro vyměření
   cla.

   (5)  Při  ukončení režimu dočasného použití propuštěním zboží do režimu
   volného  oběhu  se  daň  vypočte  způsobem  shodným s výpočtem daně při
   propuštění zboží do režimu volného oběhu.

   § 39

   Základ daně a výpočet daně při poskytnutí služby osobou registrovanou k
   dani v jiném členském státě a zahraniční osobou

   (1) Základ daně při poskytnutí služby podle § 15 osobou registrovanou k
   dani  v  jiném  členském  státě  a zahraniční osobou se stanoví obdobně
   podle § 36.

   (2) Plátce je povinen si sám daň vypočítat podle § 37 odstavce 1.

   § 40

   Základ daně a výpočet daně při pořízení zboží z jiného členského státu

   (1)  Základ daně při pořízení zboží z jiného členského státu se stanoví
   obdobně podle § 36.

   (2)  Pokud  je  pořizovateli vrácena spotřební daň zaplacená v členském
   státě,  ze  kterého  bylo  zboží odesláno nebo přepraveno, dodatečně po
   pořízení zboží z tohoto členského státu, provede se oprava základu daně
   podle § 42.

   (3) Plátce je povinen si sám daň vypočítat podle § 37 odstavce 1.

   § 41

   Základ  daně  a  výpočet  daně  u  zboží, které je v režimu podmíněného
   osvobození od spotřební daně

   (1) Základ daně při dovozu zboží, které je propuštěno do celního režimu
   volný  oběh  s  následným umístěním do režimu podmíněného osvobození od
   spotřební daně podle zvláštního právního předpisu,^24) se stanoví podle
   § 38 bez zahrnutí spotřební daně.

   (2)  U zboží, které je při pořízení z jiného členského státu v tuzemsku
   umístěno  do režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, se základ
   daně stanoví obdobně podle § 36 bez zahrnutí spotřební daně.

   (3)  U  zboží,  které  je  vyrobeno  v  tuzemsku  v  režimu podmíněného
   osvobození od spotřební daně a v tomto režimu je dodáno, se základ daně
   stanoví podle § 36 bez zahrnutí spotřební daně.

   (4)  U  zboží,  které  se  nachází  v  režimu podmíněného osvobození od
   spotřební daně, a plátce uskutečňuje jeho dodání podle § 13 při uvedení
   zboží do volného daňového oběhu, se základ daně stanoví podle § 36.

   § 42

   Oprava základu daně a výše daně u zdanitelných plnění

   (1) Plátce může opravit výši daně

   a) při zrušení nebo vrácení celého nebo části zdanitelného plnění,

   b)   při   snížení  základu  daně  na  základě  sjednaných  podmínek  u
   zdanitelného  plnění, ke kterému dojde po datu uskutečnění zdanitelného
   plnění,

   c) při vrácení spotřební daně podle § 40 odst. 2,

   d)  při  použití platby, ze které vznikla plátci povinnost přiznat daň,
   na  úhradu  jiného zdanitelného plnění nebo plnění osvobozeného od daně
   nebo plnění, které není předmětem daně.

   (2)  Plátce  je  povinen opravit výši daně při zvýšení základu daně, ke
   kterému dojde po datu uskutečnění zdanitelného plnění.

   (3)  Plátce je povinen opravit výši daně, pokud dojde k vrácení platby,
   u níž ke dni jejího přijetí vznikla povinnost přiznat daň a jestliže se
   zdanitelné plnění neuskutečnilo.

   (4) Oprava základu daně a výše daně je samostatným zdanitelným plněním,
   které se považuje za uskutečněné

   a)  ve zdaňovacím období, ve kterém byl daňový dobropis doručen plátci,
   pro  kterého  se uskutečnilo zdanitelné plnění, pokud jde o opravu výše
   daně podle odstavce 1 písm. a), b) a c), nebo

   b)  ve  zdaňovacím  období,  ve kterém byla oprava výše daně provedena,
   pokud jde o opravu výše daně podle odstavce 1 písm. d), 2 nebo 3.

   (5)  U  opravy základu daně a výše daně se uplatní sazba daně platná ke
   dni  uskutečnění  původního zdanitelného plnění. Pro přepočet cizí měny
   na  české  koruny  se  v  tomto  případě  použije  kurz devizového trhu
   vyhlášený Českou národní bankou a platný pro osobu provádějící přepočet
   ke  dni  uskutečnění  původního  plnění. Pokud plátce vystavil doklad s
   jinou  než  platnou sazbou daně, musí nejprve provést samostatně opravu
   sazby  daně  podle  § 49. Při opravě základu daně a výše daně v případě
   zdanitelných  plnění  uskutečněných  pro  jiného  plátce vystaví plátce
   daňové doklady s náležitostmi podle § 43.

   (6)  Opravu  základu  daně  a  výše  daně v případě zdanitelných plnění
   uskutečněných   pro  osobu,  která  není  plátcem,  provede  plátce  ve
   zdaňovacím  období,  ve  kterém  byla  oprava  základu  daně provedena,
   vystavením  dokladu  o opravě základu a výše daně. Údaje o výši daně se
   uvádějí v české měně a doklad musí obsahovat

   a)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který
   uskutečňuje zdanitelné plnění,

   b)  daňové  identifikační  číslo  plátce,  který uskutečňuje zdanitelné
   plnění,

   c) důvod opravy,

   d) evidenční číslo daňového dokladu,

   e) rozsah a předmět zdanitelného plnění,

   f) datum vystavení daňového dokladu,

   g) rozdíl mezi opraveným a původním základem daně za zdanitelné plnění,
   v případě opravy výše daně podle odstavce 3 výši přijaté platby,

   h) základní nebo sníženou sazbu daně,

   i)  rozdíl  ve výši daně odpovídající rozdílu mezi opraveným a původním
   základem  daně  za  zdanitelné plnění, v případě opravy výše daně podle
   odstavce  3  výši  daně  odpovídající  výši  přijaté  platby uvedenou v
   korunách  a haléřích, popřípadě zaokrouhlenou na desítky haléřů nebo na
   padesátihaléře.

   (7)  V  případě  opravy  základu  daně  a  výše  daně  u  předplacených
   telekomunikačních  služeb  provede  opravu  podle  odstavce  1 písm. d)
   plátce  vystavením  dokladu o opravě základu a výše daně s náležitostmi
   podle  odstavce  6  písm.  a),  b),  c),  d),  f) a h), který dále musí
   obsahovat  předmět  plnění,  na  které  byla  platba  původně  přijata,
   celkovou  výši  plateb  použitých  na úhradu jiného zdanitelného plnění
   nebo  plnění  osvobozeného  od  daně  nebo plnění, které není předmětem
   daně, a tomu odpovídající výši daně. Tyto údaje se uvádějí na doklad za
   všechny  opravy  v  průběhu  zdaňovacího  období  jednou částkou. Tento
   doklad  se  nedoručuje.  Plátce  je  povinen  jako součást evidence pro
   daňové   účely   evidovat  soupisy  dokladů  vystavených  podle  tohoto
   odstavce.   Pokud   se   v   okamžiku  opravy  jiné  zdanitelné  plnění
   neuskutečnilo,  považuje  se částka odpovídající provedené opravě podle
   odstavce  1  písm. d) za platbu přijatou na toto jiné zdanitelné plnění
   před jeho uskutečněním.

   (8) Opravu základu a výše daně nelze provést po uplynutí 3 let od konce
   zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo původní zdanitelné plnění.

   (9)  Opravu  základu  a  výše daně může provést plátce nebo jeho právní
   nástupce, který uskutečnil původní zdanitelné plnění.

   § 43

   Daňový  dobropis  a  vrubopis  při  opravě  základu  daně a výše daně u
   zdanitelných plnění

   (1)  Pokud  dojde k opravě základu daně a výše daně podle § 42, plátce,
   který  uskutečnil  původní  zdanitelné plnění, je povinen vyhotovit pro
   plátce,  pro kterého uskutečnil zdanitelné plnění, daňový dobropis nebo
   daňový  vrubopis,  a to ke dni, kdy byla provedena oprava základu daně.
   Údaje  o dani se v daňovém dobropise nebo v daňovém vrubopise uvádějí v
   české měně.

   (2)  Daňovým  dobropisem je daňový doklad, kterým se opravuje výše daně
   při opravě podle § 42 odst. 1 a 3.

   (3)  Daňovým  vrubopisem je daňový doklad, kterým se opravuje výše daně
   při opravě podle § 42 odst. 2.

   (4) Daňový dobropis nebo daňový vrubopis musí obsahovat

   a)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání, plátce, který
   uskutečňuje zdanitelné plnění,

   b)  daňové  identifikační  číslo  plátce,  který uskutečňuje zdanitelné
   plnění,

   c)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení  nebo  názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, pro
   něhož se uskutečňuje zdanitelné plnění,

   d)   daňové  identifikační  číslo  plátce,  pro  něhož  se  uskutečňuje
   zdanitelné plnění,

   e) evidenční číslo daňového dokladu,

   f) rozsah a předmět zdanitelného plnění,

   g) datum vystavení daňového dokladu,

   h) základní nebo sníženou sazbu daně, a dále

   1.  jde-li  o  daňový  dobropis,  evidenční  číslo  původního  daňového
   dokladu,  rozdíl  mezi opraveným a původním základem daně za zdanitelné
   plnění,  v  případě  opravy  výše  daně  podle  odstavce 3 výši přijaté
   platby, a tomu odpovídající daň zaokrouhlenou na desítky haléřů nebo na
   padesátihaléře, popřípadě uvedenou i v haléřích,

   2.  jde-li  o  daňový  vrubopis,  evidenční  číslo  původního  daňového
   dokladu,  rozdíl  mezi opraveným a původním základem daně za zdanitelné
   plnění  a tomu odpovídající daň zaokrouhlenou na desítky haléřů nebo na
   padesátihaléře, popřípadě uvedenou i v haléřích.

   (5)  Pokud se oprava základu a výše daně týká více zdanitelných plnění,
   ke  kterým  byly  vystaveny samostatné daňové doklady podle § 28, mohou
   být  údaje, které jsou společné pro všechny opravy na daňovém dobropisu
   nebo  daňovém  vrubopisu,  uvedeny  pouze  jednou.  Ve vazbě na původní
   daňové  doklady  však  musí  být  na  daňovém  dobropisu  nebo  daňovém
   vrubopisu  vždy  uvedena čísla původních daňových dokladů, rozdíly mezi
   opraveným a původním základem daně a tomu odpovídající částky daně.

   (6)  Pokud  byl  za  uskutečněné zdanitelné plnění vystaven jiný daňový
   doklad  než běžný daňový doklad, při opravě základu a výše daně vystaví
   plátce  doklad  odpovídající  účelem  a obsahem daňovému dobropisu nebo
   daňovému  vrubopisu  s  náležitostmi odpovídajícími původně vystavenému
   daňovému dokladu.

   § 44

   Oprava výše daně při dovozu zboží

   (1)  Pokud plátce zjistí po vyměření daně, že uplatnil nárok na odpočet
   daně  ve výši daně vyměřené celním orgánem, přičemž došlo k nesprávnému
   uplatnění  §  38,  je  povinen  tuto skutečnost oznámit celnímu orgánu,
   který  daň  původně  vyměřil.  Pokud  dojde k dodatečnému vyměření daně
   celním  orgánem, má plátce nárok na odpočet daně za podmínek podle § 72
   až 75.

   (2)  Pokud  plátce  uplatní  nárok  u  celního orgánu, který rozhodne o
   vrácení  daně  z  důvodu  uplatněného  pro  její  vrácení, a plátce již
   uplatnil  nárok na odpočet daně v původní výši vyměřené a vybrané daně,
   daň  celní  orgán vrátí. Plátce je povinen snížit dříve uplatněný nárok
   na  odpočet  daně  o  částku  vrácené  daně, a to v daňovém přiznání za
   zdaňovací období, ve kterém byla daň vrácena.

   § 45

   Oprava základu a výše daně při poskytnutí služby osobou registrovanou k
   dani v jiném členském státě a zahraniční osobou

   (1)  Oprava  základu  a  výše  daně se při poskytnutí služby podle § 15
   osobou  registrovanou  k  dani  v  jiném členském státě nebo zahraniční
   osobou provádí podle § 42.

   (2)  Opravu  provádí plátce na základě dokladu, ve kterém je odkazováno
   na původní daňový doklad, který vystavila osoba, která poskytla službu.

   § 46

   Oprava základu a výše daně při pořízení zboží z jiného členského státu

   (1) Oprava základu a výše daně se při pořízení zboží z jiného členského
   státu provádí podle § 42.

   (2)  Opravu  provádí  pořizovatel  na  základě  dokladu,  ve  kterém je
   odkazováno  na původní doklad, na základě kterého bylo zboží pořízeno z
   jiného členského státu.

   (3) Doklad musí obsahovat

   a)  daňové  identifikační  číslo  osoby  registrované  k  dani  v jiném
   členském státě, která dodává zboží,

   b) daňové identifikační číslo pořizovatele,

   c) údaje nezbytné k provedení opravy základu daně.

   § 46a

   Oprava základu a výše daně při dodání zboží do jiného členského státu

   (1)  Oprava základu a výše daně se při dodání zboží do jiného členského
   státu,  na  které se nevztahuje osvobození od daně, provádí podle § 42.
   Obdobně  se  postupuje  také  v  případě opravy základu daně při dodání
   zboží  do  jiného  členského  státu, na které se vztahuje osvobození od
   daně.

   (2)   Opravu  provádí  dodavatel  na  základě  dokladu,  ve  kterém  je
   odkazováno  na  původní doklad, na základě kterého bylo zboží dodáno do
   jiného členského státu.

   (3) Doklad musí obsahovat

   a) daňové identifikační číslo plátce, který dodává zboží,

   b) daňové identifikační číslo pořizovatele,

   c) údaje nezbytné k provedení opravy základu daně.

   Díl 7

   Sazby daně a oprava sazby daně

   § 47

   Sazby daně u zdanitelného plnění

   (1) U zdanitelného plnění se uplatňuje

   a) základní sazba daně ve výši 19 %, nebo

   b) snížená sazba daně ve výši 5 %.

   (2) U zboží se uplatňuje základní sazba. U zboží uvedeného v příloze č.
   1, tepla a chladu se uplatňuje snížená sazba.

   (3)  U služeb se uplatňuje základní sazba. U služeb uvedených v příloze
   č. 2 se uplatňuje snížená sazba.

   (4)  U  převodu  nemovitosti  se  uplatňuje základní sazba, pokud zákon
   nestanoví jinak.

   (5)  U dodání stavby včetně nedokončené stavby, stavebních a montážních
   prací   spojených  s  jejich  výstavbou,  rekonstrukcí,  modernizací  a
   opravami  včetně  konstrukcí, materiálů, strojů a zařízení, které se do
   stavby  jako  jejich  součást  montážními a stavebními pracemi zabudují
   nebo  zamontují,  se uplatní základní sazba daně, pokud zákon nestanoví
   jinak.

   (6)  U  dovozu  uměleckých  děl, sběratelských předmětů a starožitností
   uvedených v příloze č. 4 se uplatňuje snížená sazba.

   (7) U dovozu zboží, u kterého se uplatňuje jednotná celní sazba a které
   zařazením  patří  do  různých  podpoložek  Harmonizovaného  systému, se
   uplatňuje  základní  sazba, pokud alespoň jeden druh zboží podléhá této
   sazbě daně.

   (8) U základu daně podle § 36 odst. 10 vztahujícímu se k vratným obalům
   se použije sazba daně platná pro tento zálohovaný obal.

   § 48

   Sazby daně u bytové výstavby

   (1)   U   převodu   bytového   domu,  rodinného  domu  a  bytu,  včetně
   nedokončeného  bytového domu, rodinného domu a bytu, se uplatní snížená
   sazba daně, pokud zákon nestanoví jinak.

   (2)   U   dodání   bytového  domu,  rodinného  domu  a  bytu,  a  to  i
   nedokončených,  včetně stavebních a montážních prací spojených s jejich
   výstavbou,  rekonstrukcí,  modernizací  a  opravami  včetně konstrukcí,
   materiálů,  strojů  a  zařízení,  které  se do nich jako jejich součást
   montážními  a  stavebními  pracemi  zabudují nebo zamontují, se uplatní
   snížená  sazba  daně.  Snížená  sazba  daně se neuplatní u stavebních a
   montážních  prací  spojených  s  rekonstrukcí,  modernizací  a opravami
   výhradně nebytových prostor bytových domů a rodinných domů.

   (3)  Bytovým  domem  je  stavba  pro bydlení, v níž z úhrnu podlahových
   ploch  všech  jejich  místností  a prostorů připadá víc než polovina na
   byty.  Rodinný  dům  je  stavba pro bydlení, v níž je více než polovina
   podlahové  plochy  místností a prostorů určena pro bydlení. Rodinný dům
   může  mít  nejvýše  tři samostatné byty, nejvýše dvě nadzemní podlaží a
   jedno  podzemní  podlaží  a  podkroví.  Bytem  je  místnost nebo soubor
   místností,  které  jsou  podle  rozhodnutí  stavebního  úřadu  určeny k
   bydlení,  včetně  podílu  na  společných  částech domu podle zvláštního
   právního předpisu.^27)

   § 49

   Oprava sazby daně a výše daně u plnění

   (1)  Plátce  je povinen provést opravu sazby daně a výše daně, pokud po
   vyměření  daně  z  daňového  přiznání zjistí, že uskutečnil plnění nebo
   přijal  platbu,  přičemž  u  tohoto  plnění  uplatnil jinou než platnou
   sníženou  nebo  základní  sazbu daně, nebo osvobození od daně, a snížil
   tím  svou  daňovou  povinnost.  Opravu  sazby  daně  provede  plátce  v
   dodatečném daňovém přiznání podle § 103.

   (2)  Pokud  plátce  zjistí  po  vyměření  daně  z daňového přiznání, že
   uskutečnil  plnění  nebo přijal platbu, přičemž u tohoto plnění v tomto
   daňovém  přiznání  uplatnil  jinou  než  platnou sníženou nebo základní
   sazbu  daně,  nebo  osvobození od daně, a zvýšil tím daňovou povinnost,
   nelze opravu sazby daně a výše daně provést.

   (3)  Pro  opravu  sazby  daně a výše daně v důsledku uplatnění jiné než
   platné  snížené  nebo  základní  sazby daně nebo osvobození od daně při
   poskytnutí  služby  osobou  registrovanou k dani v jiném členském státě
   nebo zahraniční osobou nebo při pořízení zboží z jiného členského státu
   platí obdobně odstavce 1 a 2.

   (4)  Pokud plátce zjistí po vyměření daně při dovozu zboží, že uplatnil
   nárok  na  odpočet  daně  ve výši daně vyměřené celním orgánem, přičemž
   došlo  k  nesprávnému  uplatnění sazby daně, je povinen tuto skutečnost
   oznámit  celnímu  orgánu,  který  daň  původně  vyměřil.  Pokud dojde k
   dodatečnému  vyměření  daně  celním orgánem, má plátce nárok na odpočet
   daně  za  podmínek  podle  §  72  až 75. Pokud dojde k vrácení daně, je
   plátce  povinen  snížit  dříve uplatněný nárok na odpočet daně o částku
   vrácené  daně,  a  to v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém
   byla daň vrácena.

   § 50

   Opravný daňový doklad

   (1)  Plátce  může  vystavit opravný daňový doklad při opravě sazby daně
   podle  § 49 a dále v případě, že opravu sazby daně provede správce daně
   na  základě  vlastního  zjištění  a  dodatečně vyměří daň za plnění, na
   které  plátce  vystavil  daňový  doklad, přičemž u tohoto plnění plátce
   uplatnil   jinou   než  platnou  sníženou  nebo  základní  sazbu  daně,
   osvobození  od daně bez nároku na odpočet daně, popřípadě osvobození od
   daně s nárokem na odpočet daně, a snížil tím svou daňovou povinnost.

   (2) Opravný daňový doklad lze vystavit nejdříve dnem provedení opravy a
   nejpozději  do  3  let  od  konce  zdaňovacího  období,  ve  kterém  se
   uskutečnilo původní plnění.

   (3) Opravný daňový doklad musí obsahovat

   a)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který
   uskutečňuje plnění,

   b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje plnění,

   c) obchodní firmu, popřípadě jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek
   ke  jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, pro
   něhož se uskutečňuje plnění,

   d) daňové identifikační číslo plátce, pro něhož se uskutečňuje plnění,

   e) evidenční číslo daňového dokladu,

   f) rozsah a předmět plnění,

   g) datum vystavení dokladu,

   h)  evidenční  číslo  původně  vystaveného  daňového dokladu, na kterém
   plátce  použil  jinou  než  platnou  sníženou nebo základní sazbu daně,
   popřípadě neoprávněně uplatnil osvobození od daně,

   i)  základ  daně  z  původně  vystaveného  daňového dokladu se záporným
   znaménkem,  původně  použitou  sazbu  daně  a  výši  daně  se  záporným
   znaménkem,

   j)  základ  daně z původně vystaveného daňového dokladu, správnou sazbu
   daně   a   výši   daně   uvedenou  v  korunách  a  haléřích,  popřípadě
   zaokrouhlenou na desítky haléřů nebo na padesátihaléře.

   (4)  Pokud  se  oprava  sazby  daně  týká  více  plnění, ke kterým byly
   vystaveny  samostatné daňové doklady podle § 26, mohou být údaje, které
   jsou  společné  pro všechny opravy na opravném daňovém dokladu, uvedeny
   pouze  jednou.  Ve  vazbě  na  původní  daňové doklady však musí být na
   opravném daňovém dokladu vždy uvedena čísla původních daňových dokladů.

   (5)  Pokud  byl  za  uskutečněné plnění vystaven jiný daňový doklad než
   běžný daňový doklad, při opravě sazby daně a výše daně u plnění vystaví
   plátce  doklad odpovídající účelem a obsahem opravnému daňovému dokladu
   s náležitostmi odpovídajícími původně vystavenému daňovému dokladu.

   Díl 8

   Osvobození od daně bez nároku na odpočet daně

   § 51

   Plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně

   (1)  Při  splnění  podmínek  stanovených  v § 52 až 62 jsou od daně bez
   nároku na odpočet daně osvobozena tato plnění:

   a) poštovní služby (§ 52),

   b) rozhlasové a televizní vysílání (§ 53),

   c) finanční činnosti (§ 54),

   d) pojišťovací činnosti (§ 55),

   e)  převod  a  nájem  pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, nájem
   dalších zařízení (§ 56),

   f) výchova a vzdělávání (§ 57),

   g) zdravotnické služby a zboží (§ 58),

   h) sociální pomoc (§ 59),

   i) zrušen

   j) provozování loterií a jiných podobných her (§ 60),

   k) ostatní plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně (§ 61),

   l)  dodání  zboží, které bylo použito pro plnění osvobozená od daně bez
   nároku  na  odpočet daně, a zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet
   daně (§ 62).

   (2) U plnění, která jsou osvobozena od daně bez nároku na odpočet daně,
   vzniká   povinnost  přiznat  uskutečnění  tohoto  plnění  ke  dni  jeho
   uskutečnění  nebo ke dni přijetí platby, a to k tomu dni, který nastane
   dříve.  Plnění  osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně je plátce
   povinen  uvést  do  daňového  přiznání  za  zdaňovací období, ve kterém
   vznikla povinnost přiznat toto plnění.

   (3) Od daně bez nároku na odpočet daně jsou osvobozena plnění uvedená v
   odstavci  1 písm. a) až l), pokud jsou přeúčtována plátcem jiné osobě a
   přeúčtovaná  částka  nepřevyšuje  částku,  za kterou plátce tato plnění
   pořídil.

   § 52

   Poštovní služby

   (1) Poštovními službami se pro účely tohoto zákona rozumí

   a) dodání poštovní zásilky,^28)

   b) poštovní poukazy.^28)

   (2) Poštovní služby uvedené v odstavci 1 jsou osvobozeny od daně, pokud
   jsou  provozovány  držitelem  poštovní  licence  nebo zvláštní poštovní
   licence podle zvláštního právního předpisu.^28)

   (3) Od daně je osvobozeno dodání poštovních známek platných pro použití
   v  rámci  poštovních  služeb  v  tuzemsku  a dalších obdobných cenin za
   částku  nepřevyšující  nominální  hodnotu  nebo částku podle poštovních
   ceníků.

   § 53

   Rozhlasové a televizní vysílání

   Rozhlasovým  nebo  televizním vysíláním se pro účely osvobození od daně
   rozumí  rozhlasové  nebo  televizní  vysílání  prováděné  provozovateli
   vysílání    ze    zákona,^29)    s    výjimkou   vysílání   reklam,^30)
   teleshoppingu^31) nebo sponzorování.^32)

   § 54

   Finanční činnosti

   (1) Finančními činnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí

   a) převod cenných papírů,

   b) přijímání vkladů od veřejnosti,

   c) poskytování úvěrů a peněžních půjček,

   d) platební styk a zúčtování,

   e)  vydávání  platebních  prostředků,  zejména  platebních  karet  nebo
   cestovních šeků,

   f) poskytování bankovních záruk podle zvláštního právního předpisu,^33)

   g) otevření, potvrzení a avizování akreditivu podle zvláštního právního
   předpisu,^34)

   h) obstarávání inkasa podle zvláštního právního předpisu,^35)

   i) směnárenská činnost,

   j) operace týkající se peněz,

   k)  dodání  zlata České národní bance a přijímání vkladů Českou národní
   bankou od bank nebo od státu,

   l) organizování regulovaného trhu s investičními nástroji,^36)

   m)  přijímání nebo předávání pokynů týkajících se investičních nástrojů
   na účet zákazníka,^36)

   n)  provádění  pokynů  týkajících  se  investičních  nástrojů  na  cizí
   účet,^36)

   o) obchodování s investičními nástroji na vlastní účet pro jiného,^36)

   p)  obhospodařování majetku zákazníka na základě smlouvy se zákazníkem,
   pokud  je  součástí  majetku  investiční nástroj,^36) s výjimkou správy
   nebo úschovy v oblasti investičních nástrojů,

   q) upisování nebo umísťování emisí investičních nástrojů,^36)

   r) vedení evidence investičních nástrojů,^36)

   s) vypořádání obchodů s investičními nástroji,^36)

   t)  obchodování  s  devizovými  hodnotami  na vlastní účet nebo na účet
   zákazníka,

   u) úplatné postoupení pohledávky postoupené jiným subjektem; osvobozeno
   od  daně není poskytování služeb, jejichž předmětem je vymáhání dluhů a
   faktoring,

   v)  obhospodařování  investičních  fondů  nebo  podílových  fondů podle
   zvláštního právního předpisu,^37)

   w) vybírání rozhlasových nebo televizních poplatků,^38)

   x)  výplata  dávek  důchodového  pojištění  (zabezpečení) nebo vybírání
   opakujících se plateb obyvatelstva,

   y) sjednání nebo zprostředkování činností uvedených v písmenech a), b),
   c),  d),  e),  f), g), h), i), j), l), m), n), o), p), q), r), s), t) a
   u).

   (2)   Osvobození   podle   odstavce   1  písm.  c)  v  případě  operací
   souvisejících  se  správou  úvěru může uplatnit pouze osoba poskytující
   úvěr.

   (3)   Osvobození   podle   odstavce   1  písm.  e)  v  případě  operací
   souvisejících s vydáváním platebních karet, zejména správy nebo blokace
   platební   karty,  může  uplatnit  pouze  vydavatel  tohoto  platebního
   prostředku.

   § 55

   Pojišťovací činnosti

   Pojišťovacími  činnostmi  se pro účely tohoto zákona rozumí pojišťovací
   nebo  zajišťovací  činnosti včetně činností souvisejících s pojišťovací
   nebo zajišťovací činností, zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví
   a   činnosti   v   oblasti  likvidace  pojistných  událostí  vykonávané
   samostatnými  likvidátory  pojistných  událostí a penzijní připojištění
   včetně jeho zprostředkování.

   § 56

   Převod  a  nájem  pozemků,  staveb,  bytů  a  nebytových prostor, nájem
   dalších zařízení

   (1)  Převod  staveb,  bytů a nebytových prostor je osvobozen od daně po
   uplynutí  tří  let  od  nabytí  nebo kolaudace. Za nabytí se nepovažuje
   vymezení  bytů  a  nebytových  prostor  jako  jednotky podle zvláštního
   právního předpisu^27).

   (2) Finanční pronájem staveb, bytů a nebytových prostor je osvobozen od
   daně,  s  výjimkou  uzavření smlouvy o finančním pronájmu do tří let po
   nabytí nebo kolaudaci stavby nebo před nabytím či kolaudací stavby.

   (3) Převod pozemků, včetně finančního pronájmu, je osvobozen od daně, s
   výjimkou  převodu  stavebních  pozemků. Stavebním pozemkem se pro účely
   tohoto  zákona  rozumí  nezastavěný  pozemek,  na kterém může být podle
   stavebního   povolení^39)  provedena  stavba  spojená  se  zemí  pevným
   základem.  Nezastavěným  pozemkem  se  rozumí  pozemek,  na kterém není
   stavba jako věc.^40)

   (4)  Nájem  pozemků,  staveb, bytů a nebytových prostor je osvobozen od
   daně.  Osvobození  se  nevztahuje  na  krátkodobý  nájem  stavby bytů a
   nebytových  prostor,  nájem  prostor  a míst k parkování vozidel, nájem
   bezpečnostních  schránek  nebo  trvale instalovaných zařízení a strojů.
   Krátkodobým  nájmem  stavby, bytů a nebytových prostor se rozumí nájem,
   popřípadě  včetně  vnitřního  movitého  vybavení  či  dodání elektřiny,
   tepla, chladu, plynu nebo vody, nejdéle na 48 hodin nepřetržitě.

   (5)  Plátce  se  může  rozhodnout,  že  u nájmu pozemků, staveb, bytů a
   nebytových   prostor  jiným  plátcům  pro  účely  uskutečňování  jejich
   ekonomických  činností  se  uplatňuje  daň.  Plátce  je povinen oznámit
   správci  daně  nejpozději  do  30  dnů ode dne uzavření nájemní smlouvy
   uplatňování daně u tohoto nájmu.

   § 57

   Výchova a vzdělávání

   (1) Výchovou a vzděláváním se pro účely tohoto zákona rozumí

   a)  výchovná  a  vzdělávací  činnost  poskytovaná v mateřských školách,
   základních   školách,   středních   školách,   konzervatořích,  vyšších
   odborných školách, základních uměleckých školách a jazykových školách s
   právem   státní  jazykové  zkoušky,  které  jsou  zapsány  ve  školském
   rejstříku^43),  dále  výchovná a vzdělávací činnost v rámci praktického
   vyučování   nebo   praktické  přípravy  uskutečňované  na  pracovištích
   fyzických  nebo  právnických  osob,  které  mají  oprávnění  k činnosti
   související  s  daným  oborem  vzdělání  a uzavřely se školou smlouvu o
   obsahu   a  rozsahu  praktického  vyučování  nebo  odborné  praxe  a  o
   podmínkách pro jejich konání^43),

   b)  školské  služby  poskytované  ve  školských  zařízeních, které jsou
   zapsány  ve  školském  rejstříku^42)  a  které  doplňují nebo podporují
   vzdělávání ve školách podle písmene a) nebo s ním přímo souvisejí; dále
   zajištění  ústavní  nebo  ochranné  výchovy  anebo preventivně výchovné
   péče^44),

   c) vzdělávací činnost poskytovaná na vysokých školách^44a)

   1.   v   akreditovaných   bakalářských,   magisterských  a  doktorských
   studijních programech,

   2.  v  programech  celoživotního  vzdělávání  uskutečňovaných  v  rámci
   akreditovaných  bakalářských,  magisterských  a  doktorských studijních
   programů,

   3.   v   programech   celoživotního  vzdělávání  uskutečňovaných  podle
   zvláštních právních předpisů^44b),

   4.   v   programech   celoživotního   vzdělávání  uskutečňovaných  jako
   Univerzita třetího věku,

   d)  činnost  prováděná  za  účelem rekvalifikace uchazečů o zaměstnání,
   zájemců   o  zaměstnání  a  fyzických  osob  se  zdravotním  postižením
   zařazených  na  pracovní  rehabilitaci akreditovanými zařízeními ^44c),
   nebo zařízeními, která provádějí tuto činnost podle zvláštních právních
   předpisů a mají uzavřenou dohodu s úřadem práce,

   e) výchovná a vzdělávací činnost v rámci plnění povinné školní docházky
   žáků  ve  školách  zřízených  na území České republiky a nezapsaných do
   školského  rejstříku,  v  níž  ministr  školství, mládeže a tělovýchovy
   povolil plnění povinné školní docházky^44d),

   f)  jazykové  vzdělání  poskytované  fyzickými  a  právnickými  osobami
   působícími  v  oblasti  jazykového  vzdělávání  uznanými  Ministerstvem
   školství,   mládeže   a   tělovýchovy^44e)  a  dále  jazykové  vzdělání
   poskytované  osobami  působícími  v  oblasti  jazykového  vzdělávání  v
   přípravných  kurzech  pro vykonání standardizovaných jazykových zkoušek
   uznaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy^44f),

   g)  výchovné,  vzdělávací  a  volnočasové  aktivity poskytované dětem a
   mládeži    příspěvkovými    organizacemi   a   nestátními   neziskovými
   organizacemi dětí a mládeže.

   (2)   Od  daně  je  osvobozeno  dodání  zboží  nebo  poskytnutí  služby
   uskutečňované  v  rámci výchovy a vzdělávání osobou uvedenou v odstavci
   1.

   § 58

   Zdravotnické služby a zboží

   (1)  Zdravotnickými  službami  se pro účely tohoto zákona rozumí služby
   zdravotní péče a související služby poskytované oprávněnými subjekty45)
   pacientům  a  osobám,  jímž  je  taková péče určena, vymezené zákonem o
   veřejném zdravotním pojištění^46). Za zdravotnické služby se nepovažují
   zdanitelná plnění uskutečňovaná očními optiky.

   (2)  Od  daně je osvobozeno dodání zboží, které je spotřebováno v rámci
   zdravotnických  služeb  podle  odstavce 1. Od daně je osvobozeno dodání
   lidské krve a jejích složek, lidských orgánů, tkání a mateřského mléka.
   Od  daně  je osvobozeno též dodání stomatologických výrobků, které jsou
   zdravotnickými   prostředky   podle   zvláštních   právních   předpisů,
   stomatologickými  laboratořemi  včetně oprav tohoto zboží. Od daně není
   osvobozen  výdej  nebo  prodej  léčiv,  potravin  pro zvláštní výživu a
   zdravotnických   prostředků   na  lékařský  předpis  i  bez  lékařského
   předpisu.  Od  daně  je  také  osvobozeno poskytování dopravních služeb
   nemocným nebo zraněným osobám oprávněnými osobami za použití prostředků
   pro dopravu k tomuto účelu zvlášť konstruovaných nebo upravených.

   (3)  Od  daně je osvobozeno zdravotní pojištění podle zákona o veřejném
   zdravotním pojištění^46).

   § 59

   Sociální pomoc

   Službami  sociální  pomoci  se  pro  účely  tohoto zákona rozumí služby
   sociální  péče,  ústavní  sociální  péče, ústavní sociální péče o staré
   občany,  ústavní  sociální  péče  o zdravotně postižené občany, ústavní
   sociální  péče o děti a mládež, ústavní sociální péče o ostatní občany,
   ostatní  sociální  péče,  denní  sociální  péče  o děti a mládež (kromě
   zdravotně  postižených), denní sociální péče o zdravotně postižené děti
   a  mládež,  sociální  péče  poradenské  a  výchovné  ve prospěch dětí a
   mládeže,  služby  sociální  podpory, služby pracovní adaptace zdravotně
   postiženým  nebo  nezaměstnaným  a ostatní sociální péče bez ubytování,
   poskytované   podle   zvláštního   právního  předpisu,^47)  poskytované
   veřejnoprávními  subjekty nebo jinými právnickými osobami, které nebyly
   založeny nebo zřízeny za účelem podnikání.

   § 60

   Provozování loterií a jiných podobných her

   Provozováním  loterií a jiných podobných her se pro účely tohoto zákona
   rozumí  provozování  loterií  a  jiných  podobných  her,^48) s výjimkou
   služeb   souvisejících   s   jejich   provozováním   zajišťovaných  pro
   provozovatele jinými osobami.

   § 61

   Ostatní plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně

   Od daně jsou dále osvobozena tato plnění:

   a)  poskytnutí služeb jako protihodnoty členského příspěvku pro vlastní
   členy  politických  stran  a  hnutí, církví a náboženských společností,
   občanských sdružení včetně odborových organizací, profesních komor nebo
   jiných  právnických  osob, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem
   podnikání,  pokud  toto  osvobození  od  daně  nenarušuje  hospodářskou
   soutěž;  od  daně  je  osvobozeno  také  dodání  zboží těmito osobami v
   souvislosti s poskytnutými službami,

   b)  poskytnutí  služeb  a  dodání zboží úzce souvisejícího s ochranou a
   výchovou  dětí  a  mládeže  veřejnoprávními  subjekty  nebo právnickými
   osobami, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání,

   c)  poskytnutí  pracovníků  náboženskými  nebo obdobnými organizacemi k
   činnostem  uvedeným  v písmenu b) a v § 57 až 59, a to s přihlédnutím k
   duchovní péči,

   d)  poskytování  služeb  úzce  souvisejících  se  sportem nebo tělesnou
   výchovou  právnickými  osobami,  které  nebyly založeny nebo zřízeny za
   účelem podnikání, osobám, které vykonávají sportovní nebo tělovýchovnou
   činnost,

   e)   poskytnutí   kulturních   služeb   a  dodání  zboží  s  nimi  úzce
   souvisejícího   krajem,   obcí,  právnickou  osobou  zřízenou  zákonem,
   právnickou   osobou  zřízenou  Ministerstvem  kultury  nebo  právnickou
   osobou, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání,

   f)  poskytování  služeb  a  dodání zboží osobami, jejichž činnosti jsou
   osvobozeny  od  daně podle písmen b), c), d) a e) a podle § 57, 58 a 59
   za  podmínky,  že  se jedná pouze o dodání zboží nebo poskytnutí služeb
   při   příležitostných  akcích  pořádaných  výlučně  za  účelem  získání
   finančních  prostředků  k činnostem, pro které jsou tyto osoby založeny
   nebo  zřízeny,  pokud  toto  osvobození od daně nenarušuje hospodářskou
   soutěž.

   § 62

   Dodání  zboží,  které  bylo  použito  pro plnění osvobozená od daně bez
   nároku  na  odpočet daně, a zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet
   daně

   (1)  Plněním  osvobozeným  od  daně  je  dodání  zboží,  u  kterého při
   pořízení,  popřípadě  při  změně  účelu použití, plátce nemohl uplatnit
   nárok  na  odpočet  daně,  protože  je  používal  k  uskutečnění plnění
   osvobozených od daně.

   (2)  Plněním  osvobozeným  od  daně  je dodání osobního automobilu, při
   jehož  pořízení neměl plátce nárok na odpočet daně, a dodání zboží, při
   jehož pořízení neměl plátce nárok na odpočet daně podle § 75 odst. 3.

   Díl 9

   Osvobození od daně s nárokem na odpočet daně

   § 63

   Plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně

   (1)  Od  daně  s  nárokem  na odpočet daně jsou osvobozena dále uvedená
   osvobozená plnění za podmínek stanovených v § 64 až 71:

   a) dodání zboží do jiného členského státu (§ 64),

   b) pořízení zboží z jiného členského státu (§ 65),

   c) vývoz zboží (§ 66),

   d) poskytnutí služby do třetí země (§ 67),

   e) osvobození ve zvláštních případech (§ 68),

   f) přeprava a služby přímo vázané na dovoz a vývoz zboží (§ 69),

   g) přeprava osob (§ 70),

   h) dovoz zboží (§ 71).

   (2)  U plnění, která jsou osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně,
   vzniká   povinnost  přiznat  uskutečnění  tohoto  plnění  ke  dni  jeho
   uskutečnění  nebo ke dni přijetí platby, a to k tomu dni, který nastane
   dříve, pokud zákon nestanoví jinak. Plnění osvobozené od daně s nárokem
   na  odpočet  daně  je  plátce  povinen  uvést  do  daňového přiznání za
   zdaňovací období, ve kterém vznikla povinnost přiznat toto plnění.

   § 64

   Osvobození při dodání zboží do jiného členského státu

   (1) Dodání zboží do jiného členského státu plátcem osobě registrované k
   dani  v  jiném  členském  státě,  které  je  odesláno nebo přepraveno z
   tuzemska  plátcem  nebo  pořizovatelem  nebo zmocněnou třetí osobou, je
   osvobozeno  od  daně s nárokem na odpočet daně, s výjimkou dodání zboží
   osobě,  pro kterou pořízení zboží v jiném členském státě není předmětem
   daně.

   (2)  Dodání  nového  dopravního  prostředku  do  jiného členského státu
   plátcem osobě v jiném členském státě, který je odeslán nebo přepraven z
   tuzemska  plátcem nebo osobou, která nový dopravní prostředek pořizuje,
   nebo zmocněnou třetí osobou, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet
   daně.

   (3)  Dodání  zboží,  které  je  předmětem  spotřební  daně,  do  jiného
   členského státu plátcem osobě povinné k dani, která není registrovaná k
   dani   v  jiném  členském  státě,  nebo  právnické  osobě,  která  není
   registrovaná  k  dani  v  jiném  členském státě, které je odesláno nebo
   přepraveno  z  tuzemska plátcem nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí
   osobou, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud odeslání
   nebo   přeprava   zboží   je   uskutečněna  podle  zvláštního  právního
   předpisu,^25)  a  povinnost  platit spotřební daň vzniká pořizovateli v
   členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží.

   (4) Přemístění obchodního majetku plátce z tuzemska do jiného členského
   státu pro účely jeho podnikání podle § 13 odst. 6 je osvobozeno od daně
   s  nárokem  na  odpočet  daně,  pokud  plátce  prokáže,  že  zboží bylo
   přemístěno do jiného členského státu a bylo předmětem daně při pořízení
   zboží v tomto členském státě.

   (5)  Dodání  zboží  do  jiného  členského  státu  lze prokázat písemným
   prohlášením  pořizovatele  nebo  zmocněné  třetí  osoby,  že zboží bylo
   přepraveno do jiného členského státu, nebo jinými důkazními prostředky.

   § 65

   Osvobození při pořízení zboží z jiného členského státu

   (1)  Pořízení  zboží  z  jiného  členského státu je osvobozeno od daně,
   pokud  dodání  takového  zboží  plátcem  v tuzemsku je v každém případě
   osvobozeno od daně.

   (2)  Pořízení  zboží  z  jiného  členského státu je osvobozeno od daně,
   pokud dovoz takového zboží je osvobozen od daně.

   § 66

   Osvobození při vývozu zboží

   (1)   Vývozem   zboží   se  rozumí  výstup  zboží  z  území  Evropského
   společenství  nebo  na  území  podle  §  3 odst. 2, pokud jsou součástí
   celního  území Evropského společenství,^14) a na Normanské ostrovy a do
   San Marina.

   (2)  Vývoz  zboží je osvobozen od daně, pokud je odeslání nebo přeprava
   uskutečněna  vývozcem  nebo  jím  zmocněnou osobou. Vývoz zboží je také
   osvobozen   od  daně,  pokud  je  odeslání  nebo  přeprava  uskutečněna
   kupujícím  nebo jím zmocněnou osobou, jestliže kupující nemá v tuzemsku
   sídlo,  místo  podnikání  nebo  provozovnu, popřípadě místo pobytu nebo
   místo,  kde  se  obvykle  zdržuje.  Vývoz zboží není osvobozen od daně,
   pokud  kupující  přepravuje  pohonné  hmoty  a  potraviny  pro  vlastní
   potřebu.

   (3)  Vývoz  je  uskutečněn, pokud je zboží propuštěno do celního režimu
   vývoz  nebo  pasivní zušlechťovací styk^48a), zboží vystoupilo do třetí
   země a výstup zboží je potvrzen na daňovém dokladu^48b). Není-li výstup
   zboží  celním  orgánem  potvrzen,  plátce  prokazuje  splnění  podmínky
   výstupu zboží do třetí země jinými důkazními prostředky.

   (4)  Umístění  zboží  ve  svobodném  pásmu nebo svobodném skladu se pro
   účely tohoto zákona považuje za vývoz, který je uskutečněn tehdy, pokud
   zboží   bylo   umístěno   ve  svobodném  pásmu  nebo  svobodném  skladu
   nacházejícím  se  v  tuzemsku  a umístění zboží ve svobodném pásmu nebo
   svobodném skladu bylo potvrzeno písemným rozhodnutím celního úřadu.

   (5)  Osvobození  od  daně  při  vývozu zboží je plátce oprávněn přiznat
   nejdříve   ke   dni   výstupu   vyváženého  zboží  z  území  Evropského
   společenství do třetí země.

   (6)  Vývoz  zboží  je  plátce  povinen uvést do daňového přiznání, a to
   nejdříve za zdaňovací období, ve kterém byl oprávněn přiznat osvobození
   od  daně.  Plátce  může  uvést  vývoz zboží do daňového přiznání pouze,
   pokud může vývoz zboží prokázat.

   (7)  Plátce nemá nárok na vrácení daně u zpět vyváženého zboží z režimu
   aktivního zušlechťovacího styku v systému navracení.

   § 67

   Osvobození při poskytnutí služby do třetí země

   (1) Poskytnutí služby do třetí země osobě, která nemá v tuzemsku sídlo,
   místo  podnikání  nebo  provozovnu,  s  místem  plnění  v  tuzemsku, je
   osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně.

   (2)  Službou  podle  odstavce 1 jsou práce na movitém majetku, který je
   pořízen  nebo  dovezen  za  účelem  provedení těchto prací v tuzemsku a
   následně  je  odeslán  nebo  přepraven do třetí země osobou, která tyto
   služby  poskytla,  nebo osobou, pro kterou jsou tyto služby poskytnuty,
   nebo zmocněnou třetí osobou.

   § 68

   Osvobození ve zvláštních případech

   (1)  Od  daně  s  nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání paliva a
   potravin lodím

   a)  používaným  k  plavbě  po  volném moři a přepravujícím cestující za
   úplatu nebo používaným k obchodní, průmyslové nebo rybářské činnosti,

   b)  používaným k poskytnutí záchrany a pomoci na moři nebo k pobřežnímu
   rybolovu,  s výjimkou zásobování lodí používaných k pobřežnímu rybolovu
   potravinami,

   c)  válečným,  pokud  opouštějí  tuzemsko  a  směřují  do  zahraničních
   přístavů a kotvišť.

   (2) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno

   a) dodání, úprava, oprava, údržba nebo nájem námořních lodí uvedených v
   odstavci 1 písm. a) a b),

   b)  dodání,  nájem,  oprava  nebo  údržba  zařízení  včetně  rybářského
   vybavení, které je na těchto lodích instalováno nebo používáno.

   (3) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno

   a)  dodání,  úprava,  oprava,  údržba  nebo  nájem  letadel, které jsou
   užívány  leteckými  společnostmi  provozujícími zejména přepravu osob a
   zboží  mezi  jednotlivými členskými státy a dále mezi členskými státy a
   třetími zeměmi,

   b)  dodání,  nájem,  oprava  nebo  údržba  zařízení, které je na těchto
   letadlech instalováno nebo používáno.

   (4)  Od  daně  s  nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání paliva a
   potravin letadlům uvedeným v odstavci 3.

   (5)  Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby,
   s  výjimkou  služeb  uvedených  v  odstavci  2, které přímo souvisejí s
   námořními  loděmi  uvedenými  v  odstavci  2  nebo  přímo  souvisejí  s
   přepravovaným nákladem.

   (6)  Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby,
   s  výjimkou  služeb  uvedených  v  odstavci  3, které přímo souvisejí s
   letadly  uvedenými  v  odstavci  3 nebo přímo souvisejí s přepravovaným
   nákladem.

   (7)  Od  daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo
   poskytnutí služby diplomatické misi, konzulárnímu úřadu, zvláštní misi,
   zastupitelství    mezinárodní   organizace   nebo   orgánu   Evropských
   společenství   se   sídlem   v   jiném  členském  státě,  pokud  plátce
   uskutečňující  toto  dodání  nebo  poskytnutí  služby  prokáže nárok na
   osvobození tohoto dodání nebo poskytnutí služby osvědčením o osvobození
   od  daně  potvrzeným příslušným orgánem členského státu, na jehož území
   je   sídlo   diplomatické  mise,  konzulárního  úřadu,  zvláštní  mise,
   zastupitelství    mezinárodní   organizace   nebo   orgánu   Evropských
   společenství.

   (8)  Diplomatická  mise, konzulární úřad, zvláštní mise, zastupitelství
   mezinárodní  organizace  nebo orgán Evropských společenství se sídlem v
   tuzemsku  jsou  povinny  na  vyžádání osoby registrované k dani v jiném
   členském  státě, která těmto osobám dodává zboží nebo poskytuje službu,
   které  jsou  osvobozeny  od  daně,  požádat  správce  daně  o potvrzení
   osvědčení  o  osvobození  od  daně. Diplomatická mise, konzulární úřad,
   zvláštní mise nebo zastupitelství mezinárodní organizace jsou oprávněny
   od  osoby  registrované  k  dani v jiném členském státě pořizovat zboží
   nebo  službu,  které jsou osvobozeny od daně, pouze do určité výše. Pro
   stanovení této výše se použije § 80 obdobně.

   (9)  Od  daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo
   poskytnutí služby

   a)  uskutečněné  v  tuzemsku, které jsou určeny pro použití ozbrojenými
   silami   ostatních   členských   států  Severoatlantické  smlouvy  nebo
   civilními   zaměstnanci  je  doprovázejícími  nebo  k  zásobení  jejich
   jídelen, pokud se tyto síly podílejí na společném obranném úsilí,

   b)  do  jiného  členského státu pro ozbrojené síly jakéhokoli členského
   státu,  který  je členským státem Severoatlantické smlouvy a který není
   státem  určení, které jsou určeny pro použití těmito ozbrojenými silami
   nebo  civilními  zaměstnanci  je doprovázejícími nebo k zásobení jejich
   jídelen, pokud se tyto síly podílejí na společném obranném úsilí.

   (10) zrušen

   (11)  Od  daně  s  nárokem  na  odpočet daně je osvobozeno dodání zlata
   centrálním bankám jiných států.

   (12)  Od  daně  s  nárokem  na  odpočet daně je osvobozeno dodání zboží
   humanitárním   a   dobročinným   organizacím,  které  je  v  rámci  své
   humanitární,  dobročinné nebo vzdělávací činnosti mimo území Evropského
   společenství odešlou nebo přepraví do třetí země.

   (13)  Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby
   osobou,  která  jedná  jménem  a  na  účet  jiné osoby, která spočívá v
   zajištění  plnění  osvobozeného  od  daně  podle § 66 až 70, s výjimkou
   odstavce 14, nebo plnění uskutečněného ve třetí zemi.

   (14)  Od  daně  s  nárokem na odpočet daně je osvobozena přeprava zboží
   mezi  členskými státy, pokud se jedná o přepravu nebo odeslání zboží na
   ostrovy  tvořící  autonomní  oblasti  Azory a Madeira, z těchto ostrovů
   nebo mezi těmito ostrovy.

   (15)  Od  daně  s  nárokem  na  odpočet daně je osvobozeno dodání zboží
   umístěného  ve  svobodném  skladu  nebo  ve svobodném pásmu, poskytnutí
   služeb  vztahujících se ke zboží umístěnému ve svobodném skladu nebo ve
   svobodném pásmu.

   § 69

   Osvobození přepravy a služeb přímo vázaných na dovoz a vývoz zboží

   (1)  Přeprava  zboží  při  vývozu  je  v  tuzemsku osvobozena od daně s
   nárokem  na odpočet daně. Služby přímo vázané na dovoz, včetně přepravy
   zboží při dovozu, které je povinna osoba, které vzniká daňová povinnost
   nebo povinnost přiznat daň podle § 23, zahrnout do základu daně podle §
   38, jsou v tuzemsku osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně.

   (2) Za přepravu zboží vázanou na dovoz zboží podle § 12 odst. 2 a vývoz
   zboží  se  nepovažuje  přeprava z místa v tuzemsku do svobodného skladu
   nebo  svobodného  pásma  a  naopak  a mezi dvěma svobodnými sklady nebo
   svobodnými pásmy.

   (3) Služby, které jsou přímo vázány na dovoz zboží podle § 12 odst. 2 a
   vývoz  zboží,  jsou  osvobozeny  od  daně  s nárokem na odpočet daně, s
   výjimkou služeb uvedených v § 51, pokud zákon nestanoví jinak.

   (4)  Osvobození  od daně při uskutečňování přepravy při dovozu a vývozu
   zboží  je plátce, který přepravu při dovozu a vývozu zboží uskutečňuje,
   povinen doložit správci daně přepravním dokladem potvrzeným pohraničním
   celním  úřadem  členského  státu,  který  je vstupním státem při dovozu
   zboží   nebo  výstupním  státem  při  vývozu  zboží,  popřípadě  jinými
   důkazními  prostředky.  Přepravním  dokladem se rozumí doklad, který je
   používán  pro  dopravní prostředek, jímž je přeprava zboží při dovozu a
   vývozu  uskutečňována.  Plátce, který uskutečňuje přepravu při dovozu a
   vývozu  zboží  na  základě  postoupení závazku dalších osob, je povinen
   prokázat  nárok  na  osvobození od daně přepravním dokladem, smlouvou o
   přepravě věci nebo jinými důkazními prostředky.

   (5)  Osvobození  od  daně  při  poskytnutí  služeb  podle odstavce 3 je
   plátce,  který  tyto  služby  uskutečňuje, povinen doložit správci daně
   dokladem  o  zaplacení,  popřípadě jinými doklady prokazujícími splnění
   podmínek pro osvobození od daně.

   § 70

   Osvobození přepravy osob

   Přeprava  osob  mezi jednotlivými členskými státy a dále mezi členskými
   státy  a  třetími  zeměmi je v tuzemsku osvobozena od daně s nárokem na
   odpočet daně. Tato přeprava je osvobozena, i když je prováděna osobami,
   které  jsou registrovány k dani v jiném členském státě, nebo zahraniční
   osobou  povinnou  k  dani. Zpáteční přeprava se považuje za samostatnou
   přepravu.

   § 71

   Osvobození při dovozu zboží

   (1)  Dovoz  zboží  je  osvobozen  od  daně,  pokud  je dováženému zboží
   přiznáno  osvobození  od  cla podle zvláštního právního předpisu,^49) s
   výjimkou  dovozu  vybavení  domácností  určeného k zařízení rekreačního
   objektu,   zboží  vzdělávací,  kulturní  a  vědecké  povahy,  vědeckých
   nástrojů  a  přístrojů,  nástrojů  a  přístrojů  určených  pro lékařský
   výzkum,  stanovení  lékařské  diagnózy  a  provádění lékařských výkonů,
   pokud není osvobozen podle odstavce 2.

   (2)  Od  daně  je  osvobozen  dovoz zboží, pokud by dodání tohoto zboží
   plátcem v tuzemsku bylo v každém případě osvobozeno od daně.

   (3)  U  vráceného  zboží  je  přiznán nárok na osvobození od daně pouze
   osobě,  která předmětné zboží vyvezla, pokud bylo tomuto zboží přiznáno
   osvobození od cla.

   (4)  Od daně je osvobozen dovoz zboží osobám požívajícím diplomatických
   výsad  a  imunit,  a  to  v rozsahu vyplývajícím z mezinárodních smluv,
   které  jsou  součástí  českého  právního  řádu, pokud bylo tomuto zboží
   přiznáno osvobození od cla.

   (5)  Od  daně  je osvobozen dovoz zboží mezinárodními organizacemi nebo
   jejich   členy,  a  to  v  rámci  omezení  a  za  podmínek  stanovených
   mezinárodními   úmluvami   zakládajícími   tyto  organizace,  popřípadě
   dohodami o umístění jejich sídla.

   (6)  Od  daně  je  osvobozen  dovoz  zboží ozbrojenými silami ostatních
   členských  států  Severoatlantické smlouvy, které je určeno pro použití
   těmito ozbrojenými silami nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími
   nebo  k  zásobení  jejich  jídelen,  pokud  se  tyto  síly  podílejí na
   společném obranném úsilí.

   (7)  Od  daně  je  osvobozen  dovoz  úlovku  do  přístavu,  který nebyl
   zpracován  nebo  který již byl konzervován za účelem prodeje, ale dosud
   nebyl  dodán,  pokud  byl  uskutečněn  osobou  podnikající  v  námořním
   rybářství.

   (8)  Od  daně  je  osvobozen  dovoz  zboží,  při  kterém  vzniká daňová
   povinnost  v tuzemsku, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno ze třetí
   země,  a  ukončení  odeslání  nebo  přepravy  tohoto  zboží  je v jiném
   členském  státě  a  dodání  tohoto  zboží  do jiného členského státu je
   osvobozeno od daně podle § 64.

   (9) Od daně je osvobozen dovoz zlata Českou národní bankou.

   (10)  Od  daně  je osvobozen dovoz plynu prostřednictvím přepravní nebo
   distribuční soustavy a dovoz elektřiny.

   (11)  Od daně jsou osvobozeny drobné zásilky zboží neobchodní povahy ze
   třetí  země  mezi  fyzickými  osobami,  a  to  za  podmínek stanovených
   zvláštním  právním  předpisem.^49)  Od  daně  nejsou osvobozeny zásilky
   obsahující  zboží  nad  množstevní  limity  stanovené  tímto  zvláštním
   právním předpisem.

   (12) Od daně je osvobozen dovoz obchodního majetku a ostatního zařízení
   při  přemístění  podnikání  ze třetí země, a to za podmínek stanovených
   zvláštním  právním  předpisem,^49)  s výjimkou ustanovení týkajících se
   půjčení,  pronájmu,  zastavení  nebo  převodu tohoto obchodního majetku
   nebo  zařízení. Osvobození se nevztahuje na obchodní majetek a zařízení
   použité  pro plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně podle
   § 51.

   (13)  Od  daně je osvobozen dovoz laboratorních zvířat a biologických a
   chemických  látek  určených  k  výzkumu,  a  to za podmínek stanovených
   zvláštním právním předpisem,^49) pokud jsou dovezeny bez úplaty.

   (14)  Od  daně  je  osvobozen  dovoz  zboží zabaveného a propadlého při
   řízení   podle   zvláštního  právního  předpisu^49a),  pokud  je  zboží
   bezúplatně   předáno  humanitárním  a  charitativním  organizacím  nebo
   sociálním  a  zdravotnickým zařízením činným na území České republiky k
   bezúplatnému rozdání zboží sociálně potřebným osobám.

   (15)  Od  daně  je  osvobozen  dovoz  zboží  pro  státní  a  dobročinné
   organizace,   a   to   za   podmínek   stanovených   zvláštním  právním
   předpisem,^49) pokud je toto zboží získáno bez úplaty.

   (16)  Od  daně  je  osvobozen  dovoz zboží určeného pro užití zdravotně
   postiženými osobami, uskutečněný institucemi nebo organizacemi, jejichž
   hlavní  činností  je vzdělávání nebo pomoc zdravotně postiženým osobám,
   včetně  zboží darovaného těmto institucím nebo organizacím, za podmínek
   stanovených  zvláštním  právním  předpisem.^49)  Zboží, jehož dovoz byl
   osvobozen  od  daně  podle  tohoto odstavce, nesmí být použito pro jiné
   účely než vzdělávání, zaměstnávání nebo sociální přizpůsobení zdravotně
   postižených osob.

   (17)  Od  daně  je  osvobozen  dovoz pomocného materiálu k uskladnění a
   ochraně  zboží  při  přepravě,  a  to za podmínek stanovených zvláštním
   právním  předpisem,^49)  pokud  úplata za tento materiál je zahrnuta do
   základu daně podle § 38.

   (18) Od daně je osvobozen dovoz vratných obalů bez úplaty či za úplatu.

   Díl 10

   Odpočet daně

   § 72

   Nárok na odpočet daně

   (1)  Nárok  na  odpočet daně má plátce, pokud přijatá zdanitelná plnění
   použije  pro  uskutečnění  své  ekonomické  činnosti.Nárok na uplatnění
   odpočtu  daně  vzniká dnem, ke kterému vznikla povinnost přiznat daň na
   výstupu.

   (2)  Plátce má nárok na uplatnění odpočtu daně u přijatých zdanitelných
   plnění, která použije pro účely uskutečňování

   a)  zdanitelných  plnění,  u  kterých  vzniká  povinnost přiznat daň na
   výstupu,

   b) plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně,

   c)  plnění  v  rámci  své  ekonomické  činnosti  s  místem  plnění mimo
   tuzemsko,  pokud  u  těchto přijatých zdanitelných plnění by plátce měl
   nárok  na  odpočet  daně,  pokud  by se zdanitelná plnění uskutečnila s
   místem plnění v tuzemsku, nebo

   d)  plnění  uvedených v § 54 odst. 1 písm. a) až j) a l) až u) a v § 55
   pro   zahraniční  osobu,  která  neuskutečňuje  ekonomickou  činnost  v
   tuzemsku, nebo pokud jsou taková plnění přímo spojena s vývozem zboží,

   e)  plnění  uvedených v § 13 odst. 10 písm. a), b, c), e) a f) a v § 14
   odst. 5 písm. a) až d).

   (3)  Uplatněním  odpočtu  daně se rozumí uvedení odpočtu daně v daňovém
   přiznání.

   (4)   Plátce  má  nárok  na  odpočet  daně  v  plné  výši  u  přijatých
   zdanitelných  plnění,  která  použije  výhradně  pro uskutečnění plnění
   uvedených  v odstavci 2. Pokud plátce přijatá zdanitelná plnění použije
   jak k uskutečnění plnění uvedených v odstavci 2, tak i plnění uvedených
   v  §  75  odst. 1, je povinen krátit odpočet daně způsobem uvedeným v §
   76.

   (5)  Pokud plátce přijatá zdanitelná plnění použije jak pro uskutečnění
   své  ekonomické činnosti, tak pro účely s ní nesouvisející, má nárok na
   odpočet  daně  pouze  v  poměrné  výši odpovídající rozsahu použití pro
   ekonomickou  činnost.  Pokud  plátce  u  těchto  přijatých zdanitelných
   plnění  uplatní  nárok  na  odpočet  daně v plné výši, považuje se část
   přijatých zdanitelných plnění, kterou použije pro účely nesouvisející s
   jeho  ekonomickou činností, za dodání zboží podle § 13 odst. 4 písm. a)
   nebo za poskytnutí služby podle § 14 odst. 3 písm. a).

   (6) Pro nárok na uplatnění odpočtu daně u přijatých plnění osvobozených
   od  daně,  u  kterých  byla  plátcem,  který  uskutečnil  tato  plnění,
   uplatněna  daň  na  výstupu a nelze provést opravu výše daně podle § 49
   odst. 2, platí odstavce 1 až 5 obdobně.

   § 73

   Podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně

   (1)  Plátce prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem, který byl
   vystaven   plátcem   a   byl   zaúčtován   podle   zvláštního  právního
   předpisu,^50)  popřípadě  evidován  podle § 100 u plátců, kteří nevedou
   účetnictví.  V  případě  splátkového  nebo platebního kalendáře je tato
   podmínka  splněna  zaúčtováním  jednotlivých částek uvedených na těchto
   daňových  dokladech, popřípadě jejím zaevidováním podle § 100 u plátců,
   kteří nevedou účetnictví.

   (2)  Nárok  na odpočet daně lze uplatnit nejdříve v daňovém přiznání za
   zdaňovací  období,  ve  kterém se uskutečnilo přijaté zdanitelné plnění
   nebo   ve   kterém  byla  přijata  platba  plátcem,  který  uskutečňuje
   zdanitelné plnění, pokud k přijetí došlo před uskutečněním zdanitelného
   plnění.

   (3)  Nárok na odpočet daně má plátce u přijatých zdanitelných plnění, u
   kterých  při  dovozu  zboží  vznikla  daňová  povinnost  nebo povinnost
   přiznat  daň  podle  §  23.  Nárok na odpočet daně při dovozu zboží lze
   uplatnit  nejdříve  v  daňovém  přiznání za zdaňovací období, ve kterém
   byla daň vyměřena nebo přiznána. Plátce prokazuje nárok na odpočet daně
   daňovým   dokladem,  který  byl  zaúčtován  podle  zvláštního  právního
   předpisu^50),  popřípadě  evidován  podle § 100 u plátců, kteří nevedou
   účetnictví.  V případech vzniku povinnosti přiznat daň podle § 23 odst.
   3  a 4, plátce prokazuje nárok na odpočet daně uvedením daně v evidenci
   pro daňové účely.

   (4)  Pokud  není dovezené zboží propuštěno do celního režimu, ve kterém
   vznikla  povinnost  vyměřit daň při dovozu zboží, nárok na odpočet daně
   lze  uplatnit  nejdříve  za  zdaňovací  období, ve kterém bylo doručeno
   rozhodnutí  celního  orgánu  o vyměření daně. Nárok na odpočet daně lze
   uplatnit,  pokud  je  daň  při dovozu zboží zaplacena, údaj o zaplacení
   daně  při  dovozu  zboží  je celním orgánem na rozhodnutí uveden a toto
   rozhodnutí  bylo  zaúčtováno  podle  zvláštního  právního předpisu,^50)
   popřípadě evidováno podle § 100 u plátců, kteří nevedou účetnictví.

   (5)  Pro  uplatnění  nároku  na  odpočet  daně u přijatých zdanitelných
   plnění,  u kterých byla vyměřena daň při dovozu, musí mít plátce daňový
   doklad  s  vyznačeným  datem  propuštění zboží, s výjimkou, kdy daňovým
   dokladem  je  jiné  rozhodnutí  celního  orgánu. Pokud je daň dodatečně
   vyměřena  podle  §  44  odst.  1,  lze odpočet daně uplatnit nejdříve v
   daňovém  přiznání  za  zdaňovací  období,  ve kterém byla daň dodatečně
   vyměřena.

   (6)  Plátce  má  nárok na odpočet daně u dovezených osobních automobilů
   propuštěných  do  režimu  dočasného  použití, za podmínek stanovených v
   odstavci  3,  pokud  je  tento  režim ukončen jejich zpětným vývozem do
   třetí země.

   (7)  Nárok  na  odpočet  daně  má  plátce  při  pořízení zboží z jiného
   členského  státu, pokud mu při tomto pořízení vznikla povinnost přiznat
   daň. Plátce při pořízení zboží z jiného členského státu prokazuje nárok
   na  odpočet daně daňovým dokladem podle § 35, který byl zaúčtován podle
   zvláštního  právního  předpisu,^50)  popřípadě  evidován  podle § 100 u
   plátců,   kteří   nevedou  účetnictví,  a  který  byl  vystaven  osobou
   registrovanou  k dani v jiném členském státě. Nárok na odpočet daně lze
   uplatnit  nejdříve  v  daňovém  přiznání za zdaňovací období, ve kterém
   plátci vznikla povinnost přiznat daň podle § 25.

   (8)  Nárok  na odpočet daně má plátce při poskytnutí služby podle § 15,
   pokud mu při tomto poskytnutí vznikla povinnost přiznat daň. Plátce při
   poskytnutí  služby  podle  § 15 prokazuje nárok na odpočet daně daňovým
   dokladem  podle  §  31  nebo  32,  který byl zaúčtován podle zvláštního
   právního  předpisu,^50)  popřípadě evidován podle § 100 u plátců, kteří
   nevedou  účetnictví, a který byl vystaven osobou registrovanou k dani v
   jiném  členském  státě nebo zahraniční osobou povinnou k dani. Nárok na
   odpočet  daně  lze  uplatnit  nejdříve  v daňovém přiznání za zdaňovací
   období, ve kterém plátci vznikla povinnost přiznat daň podle § 24.

   (9)  Pokud  u  plnění  vznikla  povinnost přiznat daň na výstupu ke dni
   přijetí  platby  plátcem,  který uskutečňuje zdanitelné plnění, dojde k
   vrácení  platby  a zdanitelné plnění se přitom neuskuteční, nemá plátce
   nárok  na  odpočet  daně. Jestliže již plátce uplatnil nárok na odpočet
   daně,  je  povinen  podat  dodatečné  daňové přiznání na zvýšení daňové
   povinnosti, pokud již neprovedl opravu odpočtu daně na základě daňového
   dobropisu.

   (10)  U plátců, kteří uskutečňují zdanitelná plnění společně na základě
   smlouvy  o  sdružení^10)  nebo jiné obdobné smlouvy, uplatňuje nárok na
   odpočet  daně  u  přijatých  zdanitelných  plnění  použitých k činnosti
   sdružení  určený  účastník, který vede evidenci za sdružení podle § 100
   odst.  3.  Plátci  podnikající  společně  na základě smlouvy o sdružení
   mohou  uplatňovat nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění
   použitých pro činnost sdružení jednotlivě, pokud uskutečňují zdanitelná
   plnění,  ke  kterým použijí tato přijatá zdanitelná plnění. Uskutečněná
   zdanitelná plnění plátci uvádějí ve svých daňových přiznáních. Jestliže
   je  uplatňován  nárok  na odpočet daně jednotlivými účastníky sdružení,
   musí být těmito účastníky uplatněna daň na výstupu ve vztahu k určenému
   účastníkovi  sdružení,  který přiznává daň na výstupu za činnost celého
   sdružení.

   (11)  Nárok  na  odpočet  daně  lze  uplatnit v řádném daňovém přiznání
   nejpozději  za  poslední  zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém
   mohl  být  nárok  na  odpočet  daně nejdříve uplatněn. Po uplynutí této
   lhůty  lze nárok na odpočet daně uplatnit v dodatečném daňovém přiznání
   za  zdaňovací  období roku, ve kterém mohl být nárok nejdříve uplatněn.
   Nárok  na  odpočet  daně  nelze  uplatnit  po  uplynutí  3 let od konce
   zdaňovacího období, ve kterém mohl být nárok nejdříve uplatněn.

   (12)  Daňový doklad pro prokázání nároku na odpočet daně musí obsahovat
   všechny  náležitosti  stanovené  tímto zákonem. Pokud doklad neobsahuje
   všechny   náležitosti   daňového  dokladu,  prokazuje  se  nárok  podle
   zvláštního právního předpisu.^51)

   § 74

   Nárok na odpočet daně při změně režimu

   (1) Osoba povinná k dani, která se stane plátcem, je oprávněna uplatnit
   nárok na odpočet daně u obchodního majetku evidovaného ke dni účinnosti
   uvedenému na osvědčení o registraci způsobem uvedeným v § 72 až 77.

   (2)   Odpočet  daně  je  možno  uplatnit  pouze  u  obchodního  majetku
   pořízeného  za  posledních  12  měsíců přede dnem účinnosti uvedeném na
   osvědčení  o  registraci.  Podmínkou  pro  uplatnění  odpočtu daně jsou
   daňové doklady nebo doklady vystavené plátcem, které obsahují částku za
   zdanitelné plnění, která je včetně daně.

   (3)  Nárok  na  odpočet  daně  se  uplatní  v daňovém přiznání za první
   zdaňovací období po dni účinnosti uvedeném na osvědčení o registraci.

   (4)  Při  výpočtu  nároku  na  odpočet  daně  se  u  obchodního majetku
   vymezeného  v  § 78 odst. 2 postupuje obdobně jako podle § 78 odst. 5 s
   tím, že daní na vstupu je daň vypočtená podle § 37 odst. 2. Pro výpočet
   nároku   na  odpočet  daně  se  použije  u  pořizovaného  nedokončeného
   dlouhodobého  hmotného  majetku a nedokončeného dlouhodobého nehmotného
   majetku   hodnota   podle  zvláštního  právního  předpisu,^2)  u  zásob
   pořizovací  cena  podle  zvláštního  právního  předpisu,^2)  u  majetku
   vytvořeného  vlastní  činností,  s  výjimkou  majetku vymezeného v § 78
   odst.  2,  vlastní  náklady  nebo  reprodukční  pořizovací  cena  podle
   zvláštního právního předpisu^2) a daň se vypočte podle § 37 písm. b). U
   obchodního  majetku  nabytého  vkladem se pro výpočet nároku na odpočet
   daně  u  jednotlivých  v  předchozích  větách  uvedených  druhů majetku
   použije  částka,  která  byla  v  době  jeho  vložení  základem  daně u
   vkladatele.

   (5)  Při  zrušení  registrace je plátce povinen snížit nárok na odpočet
   daně  z obchodního majetku evidovaného, nebo který měl být evidován, ke
   dni zrušení registrace, pokud u tohoto majetku nebo jeho části uplatnil
   odpočet  daně.  Při  výpočtu  částky  snížení nároku na odpočet daně se
   použije  §  72  až 77. Tato povinnost se týká i dovezeného zboží, které
   plátce  užívá  na  základě  smlouvy  o  finančním  pronájmu, pokud bylo
   propuštěno  do  režimu  volného  oběhu a není k datu zrušení registrace
   součástí obchodního majetku plátce.

   (6)  Plátce je povinen vypočtenou částku snížení nároku na odpočet daně
   uvést v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období registrace.

   (7)  Při  výpočtu  částky  snížení  nároku na odpočet daně u obchodního
   majetku vymezeného v § 78 odst. 2 se postupuje obdobně podle § 78 odst.
   5.  U  pořizovaného  nedokončeného dlouhodobého hmotného a dlouhodobého
   nehmotného  majetku  a u zásob je částka snížení nároku na odpočet daně
   ve   výši   uplatněného  odpočtu  daně  u  tohoto  majetku.  U  majetku
   vytvořeného  vlastní  činností,  s  výjimkou  majetku vymezeného v § 78
   odst.  2,  se  částka snížení nároku na odpočet daně vypočte podle § 37
   odst.  1  z  vlastních  nákladů  nebo reprodukční pořizovací ceny podle
   zvláštního právního předpisu.^2)

   § 75

   Přijatá plnění, u nichž nemá plátce nárok na odpočet daně

   (1)   Nárok   na   uplatnění  odpočtu  daně  nemá  plátce  u  přijatých
   zdanitelných plnění, která použije k uskutečnění plnění osvobozených od
   daně  bez  nároku  na  odpočet  daně  uvedených  v  §  51,  a to včetně
   uskutečnění  plnění  osvobozených  od daně bez nároku na odpočet daně v
   rámci  své  ekonomické  činnosti  s  místem plnění mimo tuzemsko, pokud
   tento zákon nestanoví jinak [§ 72 odst. 2 písm. d)].

   (2)  Plátce  nemá  dále  nárok  na  odpočet  daně při pořízení osobního
   automobilu,  a  to  i  při  pořizování formou finančního pronájmu a při
   technickém  zhodnocení  osobního  automobilu  podle zvláštního právního
   předpisu.^52)  Zákaz odpočtu se nevztahuje na nákup osobních automobilů
   plátcem  za  účelem jejich dalšího prodeje a finančního pronájmu. Zákaz
   odpočtu  se  nevztahuje rovněž na pořízení osobních automobilů určených
   na  vývoz plátcem. Plátce však nemá nárok na odpočet daně, pokud osobní
   automobil  pořízený  za  účelem  dalšího prodeje, a to i v případě jeho
   pořízení  formou  finančního pronájmu, použije pro účel, u kterého nemá
   nárok na odpočet daně.

   (3)  Plátce  nemá nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění
   použitých  pro  reprezentaci,  která  nelze  podle  zvláštního právního
   předpisu^53) uznat za výdaje vynaložené k dosažení, zajištění a udržení
   příjmů.

   § 76

   Způsob krácení odpočtu daně

   (1) U přijatých zdanitelných plnění, u kterých je plátce povinen krátit
   odpočet daně podle § 72 odst. 4 (dále jen "krácená plnění"), se poměrná
   část  nároku  na  odpočet  daně  vypočte  jako  součin daně na vstupu u
   krácených plnění za příslušné zdaňovací období a koeficientu.

   (2)  Koeficient  se  vypočítá  jako  podíl,  v jehož čitateli je součet
   částek  bez  daně  za  veškerá  plátcem uskutečněná plnění s nárokem na
   odpočet  daně  uvedená  v  § 72 odst. 2 písm. a) až d) a ve jmenovateli
   celkový   součet   údajů   v   čitateli   a  součet  veškerých  plátcem
   uskutečněných  plnění  osvobozených  od daně bez nároku na odpočet daně
   uvedených  v  §  75  odst.  1,  popřípadě upravený podle odstavce 3. Do
   součtu  částek bez daně za uskutečněná plnění s nárokem na odpočet daně
   se  pro účely tohoto ustanovení započítávají také přijaté platby, pokud
   z  těchto  přijatých  plateb  plátci vznikla povinnost přiznat daň nebo
   uskutečnění plnění. Vypočtený koeficient se zaokrouhlí na dvě desetinná
   místa nahoru.

   (3) Do výpočtu koeficientu se nezapočítávají

   a)  prodej  dlouhodobého hmotného nebo dlouhodobého nehmotného majetku,
   který plátce používal pro svou ekonomickou činnost,

   b)  finanční  činnosti podle § 54, a to pouze v případě, že tato plnění
   jsou příležitostnou nebo vedlejší činností plátce,

   c)  příležitostný  převod nebo nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových
   prostor podle § 56.

   (4)  Pokud  je  součet uskutečněných plnění bez nároku na odpočet daně,
   která  se  započítávají  do jmenovatele koeficientu, popřípadě upravený
   podle  odstavce  3 kladný a celkový součet údajů v čitateli koeficientu
   je  nulový  nebo  záporný,  potom se koeficient považuje za roven nule.
   Pokud  je součet uskutečněných plnění bez nároku na odpočet daně, která
   se  započítávají  do  jmenovatele koeficientu, popřípadě upravený podle
   odstavce  3,  nulový  nebo  záporný  a  celkový  součet  cen v čitateli
   koeficientu  je  nulový  nebo  kladný,  potom se koeficient považuje za
   roven jedné.

   (5)  Pokud  je  koeficient podle odstavců 1 až 4 roven 0,95 nebo vyšší,
   považuje  se  za  roven  jedné a plátce za příslušné zdaňovací období u
   krácených zdanitelných plnění má nárok na uplatnění odpočtu daně v plné
   výši.

   (6)  Ve  zdaňovacím  období  běžného  kalendářního  roku provede plátce
   krácení  odpočtu  daně  koeficientem  vypočteným  z  údajů za zdaňovací
   období  předcházejícího  kalendářního  roku při vypořádání odpočtu daně
   (dále  jen  "zálohový koeficient"). Pokud údaje pro výpočet koeficientu
   za  předcházející kalendářní rok neexistují, stanoví si výši zálohového
   koeficientu  plátce  podle  předběžného  odhadu. Správce daně v případě
   pochybností   o  správnosti  výše  zálohového  koeficientu  stanoveného
   plátcem postupuje podle zvláštního právního předpisu.^54)

   (7)  Po  skončení kalendářního roku provede plátce vypořádání nároku na
   odpočet daně u krácených plnění za všechna zdaňovací období příslušného
   kalendářního roku (dále jen "vypořádávané období"). Vypořádání uvede do
   daňového  přiznání  za  poslední  zdaňovací  období  kalendářního roku.
   Vypořádání  se  vypočte  jako rozdíl mezi vypočteným nárokem na odpočet
   daně  u  krácených plnění z údajů za celé vypořádávané období a součtem
   uplatněných  nároků  na  odpočet daně u krácených plnění v jednotlivých
   zdaňovacích  obdobích  zahrnovaných  do  vypořádání. Vypočtený nárok na
   odpočet  daně  u  krácených  plnění  je  součtem daně na vstupu za tato
   krácená  plnění  za  celé  vypořádávané období vynásobený koeficientem,
   který je vypočten z údajů o uskutečněných plněních za celé vypořádávané
   období (dále jen "vypořádací koeficient").

   (8)  V  případě  zrušení  registrace postupuje plátce, popřípadě právní
   nástupce,  podle odstavce 7, přičemž vypořádávané období pro vypořádání
   nároku  na  odpočet daně u krácených zdanitelných plnění je od 1. ledna
   kalendářního  roku,  ve  kterém  došlo  ke  zrušení  registrace, do dne
   uvedeného  na  rozhodnutí  o  zrušení  registrace.  Vypořádání uvede do
   daňového přiznání za poslední zdaňovací období registrace.

   (9)  V  případě opravy přijatých nebo uskutečněných plnění za zdaňovací
   období  dosud  nevypořádaného  roku plátce provede krácení odpočtu daně
   zálohovým koeficientem.

   (10)  V  případě  opravy  uskutečněných  plnění za zdaňovací období již
   vypořádaného   roku   v   rámci   tří   bezprostředně   předcházejících
   kalendářních  roků  se  pro  opravu odpočtu daně použije nově vypočtený
   vypořádací   koeficient   z   údajů  za  celé  vypořádávané  období,  s
   promítnutím  všech  oprav.  K opravovanému zdaňovacímu období se oprava
   vypořádání  vyměří.  Obdobně  se  postupuje  u opravy za již vypořádané
   období   v   rámci   téhož  kalendářního  roku.  U  zdaňovacích  období
   předcházejících  lhůtě  podle  první věty se nový vypořádací koeficient
   nepočítá  a  pro  zkrácení  odpočtu  daně se použije poslední vypočtený
   vypořádací  koeficient.  V  případě opravy pouze přijatých zdanitelných
   plnění  za zdaňovací období již vypořádaná se pro zkrácení odpočtu daně
   použije poslední vypočtený vypořádací koeficient.

   § 77

   Oprava odpočtu daně

   (1)  Pokud  byla  provedena  oprava  základu daně, která má za následek
   snížení  uplatněného  odpočtu daně, je plátce, pro něhož se uskutečnilo
   plnění,  povinen  provést  opravu  odpočtu  daně.  Opravu  odpočtu daně
   provede  plátce  v  daňovém  přiznání  za  zdaňovací  období, ve kterém
   obdržel  daňový  dobropis,  popřípadě jiný doklad související s opravou
   základu daně.

   (2)  Plátce, který uplatnil odpočet daně z platby, kdy platba nebo její
   část  byla následovně použita na úhradu jiného zdanitelného plnění nebo
   plnění  osvobozeného  od  daně  nebo  plnění,  které není předmětem, je
   povinen  provést  opravu  odpočtu. Opravu odpočtu daně provede plátce v
   daňovém  přiznání  za zdaňovací období, ve kterém byla platba nebo její
   část   použita   na  úhradu  jiného  zdanitelného  plnění  nebo  plnění
   osvobozené  od  daně  nebo  plnění,  které  není předmětem daně, a to z
   částky, která byla použita na úhradu jiných plnění.

   (3)  Pokud  byla  provedena  oprava  základu daně, která má za následek
   zvýšení  uplatněného  odpočtu daně, je plátce, pro něhož se uskutečnilo
   plnění,  oprávněn  provést  opravu odpočtu daně. Opravu odpočtu daně je
   plátce  oprávněn  provést  na  základě  přijatého  daňového  vrubopisu,
   popřípadě jiného dokladu souvisejícího s opravou základu daně, nejdříve
   v  daňovém  přiznání  za  zdaňovací  období,  ve  kterém došlo k opravě
   základu  daně, a nejpozději do 3 let od konce zdaňovacího období, jehož
   se oprava týká.

   (4)  Pokud byla provedena oprava výše daně v důsledku opravy sazby daně
   podle  §  49,  je  plátce,  pro něhož se uskutečnilo zdanitelné plnění,
   oprávněn  provést  opravu  odpočtu  daně. Opravu odpočtu daně je plátce
   oprávněn  provést  na  základě  přijatého  opravného  daňového dokladu,
   popřípadě jiného dokladu souvisejícího s opravou sazby daně, nejdříve v
   daňovém  přiznání  za zdaňovací období, ve kterém byla provedena oprava
   výše  daně,  a  nejpozději do 3 let od konce zdaňovacího období, v němž
   vznikl nárok na uplatnění odpočtu daně, jehož se oprava týká.

   (5)  Odpočet  daně opravený podle odstavců 1 až 3 týkající se krácených
   plnění podléhá dále krácení podle § 76.

   § 78

   Úprava odpočtu daně

   (1)  Odpočet  daně u pořízeného dlouhodobého hmotného nebo dlouhodobého
   nehmotného  majetku  podléhá  úpravě, pokud v období 5 po sobě jdoucích
   kalendářních  rocích,  počínaje  rokem,  ve kterém byl majetek pořízen,
   (dále  jen "období pro úpravu odpočtu daně") dojde ke změně v nároku na
   odpočet  daně  v  důsledku  změny  účelu  použití  tohoto majetku podle
   odstavce 3 nebo 4.

   (2) Úprava odpočtu daně se provede u odpočtu daně pouze u dlouhodobého

   a)  hmotného  majetku,  jehož  vstupní  cena  podle zvláštního právního
   předpisu^3) je vyšší než 40 000 Kč, nebo

   b)  nehmotného  majetku,  jehož  vstupní cena podle zvláštního právního
   předpisu^3) je vyšší než 60 000 Kč.

   (3)  Plátce  je  povinen  provést úpravu odpočtu daně při změně použití
   majetku podle odstavce 2, pokud při jeho pořízení

   a)  uplatnil  nárok  na  odpočet  daně v plné výši podle § 72 odst. 2 a
   použije jej pro účely, pro které je povinen odpočet daně krátit podle §
   72 odst. 4 nebo nárok na odpočet daně nemá podle § 75 odst. 1, nebo

   b) uplatnil nárok na odpočet daně ve zkrácené výši podle § 72 odst. 4 a
   použije  jej pro účely, pro které nárok na odpočet daně nemá podle § 75
   odst. 1.

   (4)  Plátce  je  oprávněn provést úpravu odpočtu daně při změně použití
   majetku podle odstavce 2, pokud při jeho pořízení

   a)  neměl  nárok  na  odpočet daně podle § 75 odst. 1 a použije jej pro
   účely,  pro které má nárok na odpočet daně v plné výši podle § 72 odst.
   2 nebo ve zkrácené výši podle § 72 odst. 4, nebo

   b) uplatnil nárok na odpočet daně ve zkrácené výši podle § 72 odst. 4 a
   použije  jej  pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši
   podle § 72 odst. 2.

   (5)  Částka  úpravy  odpočtu  daně  se  vypočítá  jako  podíl,  v jehož
   jmenovateli je číslo 5 a v čitateli součin

   a)  daně  na  vstupu  při  pořízení  majetku, který je předmětem úpravy
   odpočtu daně,

   b)  rozdílu  mezi  ukazatelem  nároku  na odpočet daně ke dni provedení
   úpravy odpočtu daně a ukazatelem nároku na odpočet daně

   1.  ke  dni  pořízení  majetku,  pokud je úprava odpočtu daně prováděna
   poprvé, nebo

   2. ke dni provedení předchozí úpravy odpočtu daně, a

   c)  počtu  roků zbývajících do konce období pro úpravu odpočtu daně, do
   počtu  roků  se  započítává  i  rok,  ve  kterém je úprava odpočtu daně
   prováděna.

   (6) Ukazatelem nároku na odpočet daně je

   a) číslo 0, pokud plátce nemá nárok na odpočet daně,

   b) číslo 1, pokud plátce má nárok na odpočet daně v plné výši, nebo

   c)  hodnota  posledního  vypočteného vypořádacího koeficientu, pokud je
   plátce povinen nárok na odpočet daně krátit.

   (7)  Úprava  odpočtu  daně  se  provede pouze v případě, že rozdíl mezi
   ukazateli nároku na odpočet daně podle odstavce 5 písm. b) je větší než
   10 procentních bodů.

   (8) Za změnu účelu použití se považuje také, pokud v průběhu období pro
   úpravu  odpočtu  daně  u  majetku  podle odstavce 2 dojde k uskutečnění
   dodání zboží nebo převodu nemovitosti.

   (9)  Pro  úpravu  odpočtu  daně  u  majetku podle odstavce 2, který byl
   vytvořen vlastní činností a převeden do užívání, platí obdobně odstavce
   1  až  8  s  tím,  že období pro úpravu odpočtu se vymezuje jako období
   zahrnující   rok,   ve  kterém  byl  majetek  převeden  do  užívání,  a
   následující  čtyři  kalendářní  roky.  Částka  daně na vstupu u majetku
   vytvořeného vlastní činností se vypočítá podle § 37 z vlastních nákladů
   nebo reprodukční pořizovací ceny podle zvláštního právního předpisu.^2)

   (10)  Úpravu  odpočtu  daně  podle  odstavců  1  až 9 provede plátce za
   kalendářní   rok  v  daňovém  přiznání  za  poslední  zdaňovací  období
   kalendářního  roku,  ve  kterém ke změně účelu použití došlo. V daňovém
   přiznání  za  toto  zdaňovací  období  vznikne  plátci povinnost snížit
   odpočet daně, popřípadě nárok na zvýšení odpočtu daně.

   § 79

   Vyrovnání odpočtu daně

   (1)  Odpočet  daně  uplatněný  při  pořízení dlouhodobého hmotného nebo
   dlouhodobého  nehmotného  majetku  ve  zkrácené výši podle § 72 odst. 4
   podléhá  vyrovnání, pokud v období 4 po sobě jdoucích kalendářních roků
   následujících  po  roce,  ve kterém byl majetek pořízen, vznikne rozdíl
   mezi  vypořádacími  koeficienty větší než 10 procentních bodů. Rozdílem
   mezi  vypořádacími  koeficienty je rozdíl mezi vypořádacím koeficientem
   za  některý  ze  4  po sobě jdoucích kalendářních roků následujících po
   roce, ve kterém byl majetek pořízen, a vypořádacím koeficientem za rok,
   ve kterém byl majetek pořízen.

   (2)  Vyrovnání  odpočtu  daně se provede u odpočtu daně pouze u majetku
   vymezeného v § 78 odst. 2.

   (3)  Částka  vyrovnání  odpočtu  daně  za  příslušný  kalendářní rok se
   vypočítá jako podíl, v jehož jmenovateli je číslo 5 a v čitateli součin
   celkové  výše  daně  na  vstupu u majetku, který je předmětem vyrovnání
   odpočtu daně, a rozdílu mezi vypořádacími koeficienty.

   (4)  Pokud je vypočtená částka vyrovnání odpočtu daně kladná, je plátce
   oprávněn  provést  vyrovnání  odpočtu  daně.  Pokud je vypočtená částka
   vyrovnání  odpočtu  daně  záporná,  je plátce povinen provést vyrovnání
   odpočtu daně.

   (5)  Pro  odpočet  daně  uplatněný  u majetku ve zkrácené výši podle 72
   odst.  4  v  důsledku  provedené  úpravy  odpočtu  daně při změně účelu
   použití  podle § 78 platí odstavce 1 až 4 obdobně s tím, že při výpočtu
   rozdílu mezi vypořádacími koeficienty se místo vypořádacího koeficientu
   za rok, ve kterém byl majetek pořízen, použije vypořádací koeficient za
   rok, ve kterém byla tato úprava odpočtu daně provedena.

   (6)  Vyrovnání  odpočtu  daně  podle  odstavců 1 až 5 provede plátce za
   kalendářní   rok  v  daňovém  přiznání  za  poslední  zdaňovací  období
   příslušného  kalendářního  roku.  V  daňovém přiznání za toto zdaňovací
   období vznikne plátci povinnost snížit odpočet daně, popřípadě nárok na
   zvýšení odpočtu daně.

   Díl 11

   Vracení daně a prodej zboží za ceny bez daně

   § 80

   Vracení daně osobám požívajícím výsad a imunit

   (1)  Pro  účely tohoto zákona se osobou požívající výsad a imunit podle
   smluv,  které  jsou součástí českého právního řádu^55) (dále jen "osoba
   požívající výsad a imunit"), rozumí:

   a)  diplomatická  mise a konzulární úřad, s výjimkou konzulárních úřadů
   vedených   honorárními  konzulárními  úředníky  (dále  jen  "konzulární
   úřad"), akreditované pro Českou republiku jako orgány cizích států,

   b) zvláštní mise,

   c) zastupitelství mezinárodní organizace,

   d)  člen  diplomatické  mise^56)  konzulárního  úřadu^57)  nebo  orgánu
   Evropských  společenství^58)  se  sídlem  v  tuzemsku, s výjimkou člena
   služebního  personálu  a  soukromé služební osoby, který je akreditován
   pro Českou republiku a nemá místo pobytu v tuzemsku,

   e)  úředník  zastupitelství  mezinárodní  organizace,  který nemá místo
   pobytu  v  tuzemsku  a  není  státním občanem České republiky, pokud je
   trvale  přidělen  k  výkonu  svých úředních funkcí v tuzemsku, a státní
   příslušník cizího státu, který je členem zvláštní mise akreditované pro
   Českou republiku a který nemá místo pobytu v tuzemsku,

   f)  rodinný  příslušník  osoby  uvedené v písmenech d) a e), pokud s ní
   žije  ve  společné  domácnosti na území České republiky, dosáhl věku 15
   let,   není   státním   občanem   České   republiky  a  je  registrován
   Ministerstvem zahraničních věcí.

   (2)  Osobě  požívající  výsad  a  imunit  uvedené v odstavci 1 se vrací
   zaplacená  daň,  pokud  cena za zdanitelné plnění včetně daně zaplacená
   jednomu  prodávajícímu  v  jednom  kalendářním  dni  uvedená  na jednom
   daňovém dokladu je vyšší než 4 000 Kč, s výjimkou nákupu pohonných hmot
   pro osobní automobil, telekomunikačních služeb nebo služeb spojených se
   sběrem  a odvozem komunálních odpadů, s odběrem elektřiny, vody, plynu,
   topných  olejů  pro výrobu tepla. Daň zaplacená v cenách zboží a služeb
   (dále jen "zaplacená daň") se vrací:

   a)  osobě  uvedené  v odstavci 1 písm. a), která má sídlo v tuzemsku, a
   její  osobě uvedené v odstavci 1 písm. d) a jejím rodinným příslušníkům
   podle  odstavce 1 písm. f) na základě principu vzájemnosti, maximálně v
   rozsahu, v jakém je vracena daň české osobě požívající výsad a imunit v
   cizím státu,

   b)  osobě uvedené v odstavci 1 písm. a), která má sídlo v tuzemsku, ale
   její vysílající stát neuplatňuje daně jako součást ceny zboží a služeb,
   maximálně  do  výše  3  000  000  Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně
   zaplacené v ceně osobních automobilů a ceně zboží a služeb poskytnutých
   v   souvislosti   s   nákupem,  výstavbou,  rekonstrukcí  nebo  údržbou
   nemovitostí  nacházejících  se v tuzemsku, členu diplomatické mise nebo
   konzulárního  úřadu  uvedenému v odstavci 1 písm. d), maximálně do výše
   100 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních
   automobilů,  a  jeho  rodinným  příslušníkům podle odstavce 1 písm. f),
   maximálně  do  výše  100  000  Kč  za  kalendářní  rok, s výjimkou daně
   zaplacené v ceně osobních automobilů,

   c)  osobě  uvedené  v  odstavci  1  písm. a), která je akreditována pro
   Českou  republiku,  ale má sídlo mimo území tuzemska, maximálně do výše
   250 000 Kč za kalendářní rok,

   d)  osobě  uvedené  v  odstavci  1  písm. d), která je akreditována pro
   Českou  republiku,  ale  má  místo trvalého pobytu mimo území tuzemska,
   maximálně do výše 10 000 Kč za kalendářní rok,

   e)  osobě uvedené v odstavci 1 písm. b) a c), maximálně do výše 500 000
   Kč  za  kalendářní  rok,  s  výjimkou  daně  zaplacené  v ceně osobních
   automobilů  a ceně zboží a služeb poskytnutých v souvislosti s nákupem,
   výstavbou,  rekonstrukcí  nebo  údržbou  nemovitostí nacházejících se v
   tuzemsku, nestanoví-li mezinárodní smlouva jinak,

   f) osobě uvedené v odstavci 1 písm. e), maximálně do výše 100 000 Kč za
   kalendářní  rok,  s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů,
   pokud   nestanoví   mezinárodní   smlouva   jinak,   a  jejím  rodinným
   příslušníkům  uvedeným v odstavci 1 písm. f), maximálně do výše 100 000
   Kč  za  kalendářní  rok,  s  výjimkou  daně  zaplacené  v ceně osobních
   automobilů, pokud nestanoví mezinárodní smlouva jinak.

   (3) U členů orgánu Evropských společenství uvedených v odstavci 1 písm.
   d),  který  má sídlo v tuzemsku, včetně jejich rodinných příslušníků se
   daň vrací maximálně do výše 250 000 Kč za kalendářní rok.

   (4) Ministerstvo zahraničních věcí potvrdí splnění principu vzájemnosti
   a  jeho  osobní, věcný a hodnotový rozsah v příloze vyplněného daňového
   přiznání,   přičemž   tato  příloha  tvoří  nedílnou  součást  daňového
   přiznání.  Pokud  cena  včetně  daně  za  zboží  a  služby poskytnuté v
   souvislosti s nákupem, výstavbou, rekonstrukcí nebo údržbou nemovitosti
   nacházející  se  v  tuzemsku,  ve  které  sídlí  diplomatická mise nebo
   konzulární  úřad,  je  vyšší  než  100  000 Kč, zaplacená daň se vrátí,
   jestliže vysílající stát cizí diplomatické mise nebo konzulárního úřadu
   samostatně  potvrdí  přiznání nároku na vrácení daně ve stejném rozsahu
   pro  české  diplomatické  mise  nebo  konzulární  úřady anebo v případě
   zvláštní  mise  a  mezinárodní organizace, jestliže mezinárodní smlouva
   zakládá nárok na vrácení zaplacené daně.

   (5)  Možnost  uplatnit  nárok  na  vrácení  zaplacené daně vzniká osobě
   požívající  výsad  a  imunit  podle  odstavce  1 nejdříve ve zdaňovacím
   období,  kdy  se  uskutečnilo  zdanitelné plnění. Nárok na vrácení daně
   této   osobě  zaniká  uplynutím  31.  ledna  kalendářního  roku,  který
   následuje  po  kalendářním  roce,  ve  kterém se uskutečnilo zdanitelné
   plnění.  Osoba  požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 písm. a)
   až c) má nárok na vrácení zaplacené daně za nakoupené zboží a služby za
   podmínky,  že  nakoupené zboží a služby použije výlučně pro svou úřední
   potřebu.  Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 písm. d)
   až f) má nárok na vrácení zaplacené daně za nakoupené zboží a služby za
   podmínky,  že  nakoupené  zboží  a  služby  použije výlučně pro vlastní
   potřebu a spotřebu.

   (6)  Nárok  na  vrácení  daně  se  prokazuje  dokladem, který je plátce
   uskutečňující  zdanitelné plnění na požádání osoby uvedené v odstavci 1
   povinen vystavit s těmito náležitostmi:

   a)  obchodní  firma  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení  nebo  názvu, sídlo nebo místo podnikání, nebo místo
   podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

   b)  daňové  identifikační  číslo  plátce,  který uskutečňuje zdanitelné
   plnění,

   c)  název,  popřípadě jméno a příjmení osoby, pro kterou se uskutečňuje
   zdanitelné plnění,

   d) rozsah a předmět zdanitelného plnění,

   e) evidenční číslo dokladu,

   f) datum uskutečnění zdanitelného plnění,

   g) sazbu daně a základ daně,

   h) výši daně uvedenou v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlenou na
   desítky haléřů nebo na padesátihaléře,

   i) výši ceny včetně daně celkem.

   (7)  Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 uplatní nárok
   na vrácení daně v daňovém přiznání, které se podává příslušnému správci
   daně  na  tiskopise předepsaném a vydaném Ministerstvem financí. Daňové
   přiznání  se podává jednou za zdaňovací období, a to nejdříve první den
   po  skončení prvního zdaňovacího období v kalendářním roce a nejpozději
   do 31. ledna následujícího kalendářního roku.

   (8)  Osoba  požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 má pro účely
   vracení  daně  procesní  postavení  daňového  subjektu podle zvláštního
   právního předpisu.^59)

   (9)  Zdaňovacím  obdobím je u osoby požívající výsad a imunit uvedené v
   odstavci 1 písm. a) až c) kalendářní měsíc a u osoby požívající výsad a
   imunit uvedené v odstavci 1 písm. d) až f) kalendářní čtvrtletí.

   (10)  Pro  účely  vracení  daně podává daňové přiznání osoba požívající
   výsad a imunit takto:

   a)  diplomatická  mise, zvláštní mise a konzulární úřad podávají daňové
   přiznání správci daně místně příslušnému podle jejich sídla v tuzemsku,

   b) člen diplomatické mise, zvláštní mise a konzulárního úřadu se sídlem
   v  tuzemsku,  včetně  jejich  rodinných  příslušníků,  podávají  daňové
   přiznání  správci  daně místně příslušnému podle sídla osob uvedených v
   písmenu a),

   c)  člen  orgánu  Evropských  společenství se sídlem v tuzemsku, včetně
   jeho  rodinných příslušníků, podává daňové přiznání správci daně místně
   příslušnému podle sídla orgánu Evropských společenství,

   d)  zastupitelství mezinárodní organizace uvedené v odstavci 1 písm. c)
   podává  daňové  přiznání  správci  daně místně příslušnému podle jejího
   sídla v tuzemsku,

   e)  úředník  zastupitelství mezinárodní organizace uvedený v odstavci 1
   písm.  e),  včetně  jeho  rodinných  příslušníků podává daňové přiznání
   správci  daně  místně  příslušnému  podle  jejich  místa pobytu v České
   republice,

   f)  diplomatická  mise  nebo konzulární úřad podle odstavce 2 písm. c),
   včetně jejich členů podle odstavce 2 písm. d), podávají daňové přiznání
   Finančnímu úřadu pro Prahu 1.

   (11)  Osobě  požívající  výsad  a  imunit uvedené v odstavci 1 se vrátí
   zaplacená  daň do 30 dnů ode dne následujícího po jejím vyměření. Pokud
   je   podané   daňové  přiznání  neúplné  nebo  vzniknou  pochybnosti  o
   správnosti,  pravdivosti  nebo  průkaznosti  daňového přiznání, správce
   daně  vyzve  osobu  požívající  výsad  a imunit, aby ve lhůtě stanovené
   správcem  daně  vady  nebo  pochybnosti  odstranila.  Daň  správce daně
   nevrátí,  pokud  nejsou  odstraněny  vady  nebo pochybnosti týkající se
   podaného  daňového přiznání. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé
   koruny.

   (12)  Osoba  požívající  výsad  a  imunit  uvedená  v odstavci 1, která
   uplatnila  nárok na vrácení daně u zboží podle tohoto ustanovení, nesmí
   při  vývozu  zboží  uplatnit nárok na vrácení daně zahraničním fyzickým
   osobám podle § 83.

   (13)  Rozsah  výsad  vztahujících  se  k  nákupu  osobních automobilů v
   tuzemsku,  u nichž byla vrácena daň, a k pořízení osobních automobilů z
   jiných  členských  států  osvobozených  od  daně, počet těchto osobních
   automobilů  a  lhůta,  po  kterou  nesmí  být  tyto  osobní  automobily
   pronajaty,  zapůjčeny, zastaveny nebo převedeny úplatně či neúplatně na
   jinou  osobu,  se  řídí principem vzájemnosti a přiznává se maximálně v
   takové míře, v jaké se přiznává české osobě požívající výsad a imunit v
   cizím státu.

   (14)  V  případě,  kdy princip vzájemnosti nelze uplatnit, se stanovují
   množstevní limity pro osobu požívající výsad a imunit podle odstavce 1,
   za  kterých je u nakoupeného osobního automobilu v tuzemsku vrácena daň
   nebo   je   pořízení  osobního  automobilu  z  jiného  členského  státu
   osvobozeno od daně takto:

   a) osoba uvedená v odstavci 1 písm. a) až c) může v tuzemsku nakoupit s
   nárokem na vrácení daně nebo pořídit z jiného členského státu s nárokem
   na  osvobození  od  daně  osobní  automobily  v  množství  přiměřeném k
   velikosti úřadu,

   b)  osoba  uvedená  v  odstavci  1  písm. d) může v tuzemsku nakoupit s
   nárokem na vrácení daně nebo pořídit z jiného členského státu s nárokem
   na osvobození od daně v množství:

   1.  velvyslanec,  nuncius  nebo  vedoucí  mise  v rovnocenné hodnosti 2
   osobní  automobily  plus 1 osobní automobil v případě, že je doprovázen
   rodinným příslušníkem registrovaným Ministerstvem zahraničních věcí,

   2. diplomatický personál a konzulární úředník 1 osobní automobil plus 1
   osobní  automobil  v  případě,  že  je doprovázen rodinným příslušníkem
   registrovaným Ministerstvem zahraničních věcí,

   3. administrativně technický personál a konzulární zaměstnanec 1 osobní
   automobil,

   c)  osoba  uvedená  v  odstavci  1  písm. e) může v tuzemsku nakoupit s
   nárokem na vrácení daně nebo pořídit z jiného členského státu s nárokem
   na osvobození od daně osobní automobily v množství stanoveném v písmenu
   b), pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak,

   d)  u  nakoupeného  osobního automobilu v tuzemsku se vrací daň nebo je
   pořízení  osobního  automobilu  z  jiného členského státu osvobozeno od
   daně  za  podmínky,  že  ve lhůtě 24 měsíců ode dne registrace osobního
   automobilu  nebude  osobní  automobil  zapůjčen, zastaven nebo převeden
   úplatně  či  neúplatně na jinou osobu; pokud je osobní automobil zcizen
   před  uplynutím  lhůty  24 měsíců, musí osoba požívající výsad a imunit
   podle  odstavce  1  vrácenou  daň  v  plném rozsahu uhradit příslušnému
   finančnímu  úřadu;  daň  nemusí být vrácena zpět příslušnému finančnímu
   úřadu  pouze  za  podmínky,  že  osoba  požívající výsad a imunit podle
   odstavce  1  osobní  automobil,  u  něhož  byla  daň vrácena nebo jehož
   pořízení  bylo  osvobozeno  od  daně, převede na jinou osobu požívající
   výsad a imunit podle odstavce 1,

   e)  pokud  osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) předčasně ukončí
   svůj služební pobyt v České republice před uplynutím 24měsíční lhůty od
   registrace  osobního  automobilu a uplatnila nárok na vrácení daně nebo
   osvobození  od daně při pořízení osobního automobilu, vrátí příslušnému
   finančnímu  úřadu  alikvotní  podíl  daně,  který  se  váže  na  období
   chybějící  do  uplynutí  24měsíční  lhůty,  v  případě prodeje osobního
   automobilu  osobě,  která  není  osobou požívající výsad a imunit podle
   odstavce 1.

   (15) Pro účely tohoto zákona se osobou požívající výsad a imunit rozumí
   také orgány Evropských společenství^58).

   (16)  Osobě uvedené v odstavci 15 se zaplacená daň vrací, pokud je cena
   včetně  daně  zaplacená  za zdanitelné plnění uvedená na jednom dokladu
   vyšší  než  4  000  Kč a tato osoba nakoupené zboží nebo služby použije
   výhradně pro svou úřední potřebu.

   (17)  Osoba  uvedená  v  odstavci  15  podává  žádost  o  vrácení  daně
   prostřednictvím  Ministerstva  financí  místně příslušnému správci daně
   podle  jejího sídla v tuzemsku. Pokud tato osoba nemá sídlo v tuzemsku,
   je  místně  příslušný Finanční úřad pro Prahu 1. Zaplacená daň se vrátí
   do šesti měsíců od obdržení žádosti. Daň se vrací v částce zaokrouhlené
   na celé koruny.

   (18)  Nárok  na  vrácení  daně osobě uvedené v odstavci 15 se prokazuje
   dokladem s náležitostmi podle odstavce 6.

   § 81

   Vracení daně v rámci zahraniční pomoci

   (1) Pokud mezinárodní smlouva, která je součástí českého právního řádu,
   obsahuje  ustanovení,  že  nenávratná zahraniční pomoc je osvobozena od
   daně  nebo  z  prostředků  zahraniční  pomoci nesmí být hrazena daň, má
   osoba,  která  takovou  daň  zaplatila,  nárok na vrácení daně, a to na
   základě  žádosti. Daň se nevrací u programů a projektů financovaných ze
   zdrojů Evropské unie s výjimkou programů předvstupní pomoci.

   (2)  Osoba,  která  žádá  o  vrácení  daně (dále jen "žadatel"), musí v
   žádosti  o  vrácení  daně  uvést  obchodní firmu nebo jméno a příjmení,
   popřípadě  název,  dodatek  ke  jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo
   místo  podnikání, popřípadě místo trvalého pobytu, daňové identifikační
   číslo  nebo  rodné  číslo, popřípadě jiné identifikační číslo. Žádost o
   vrácení  daně  podává  žadatel  místně  příslušnému finančnímu úřadu, s
   výjimkou  zahraniční  osoby,  která  podává žádost Finančnímu úřadu pro
   Prahu 1.

   (3) Žádost o vrácení daně musí být doložena

   a)  daňovými  doklady  nebo  doklady  o  prodeji  zboží nebo poskytnutí
   služby, které byly vystaveny plátcem,

   b) dokladem o zaplacení daně,

   c)  potvrzením  o  původu  finančních  prostředků a o tom, že nakoupené
   zboží  nebo poskytnutá služba je součástí některého programu nenávratné
   zahraniční   pomoci,   které   vydá  Ministerstvo  financí  nebo  osoba
   Ministerstvem financí k vystavení takového potvrzení oprávněná.

   (4)  Na dokladu o prodeji zboží nebo poskytnutí služby je plátce, který
   uskutečňuje zdanitelné plnění, povinen uvést

   a)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který
   uskutečňuje zdanitelné plnění,

   b)  daňové  identifikační  číslo  plátce,  který uskutečňuje zdanitelné
   plnění,

   c)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, sídlo nebo
   místo  podnikání,  popřípadě místo trvalého pobytu osoby, pro kterou se
   zdanitelné plnění uskutečňuje,

   d) rozsah a předmět zdanitelného plnění,

   e) evidenční číslo daňového dokladu,

   f) datum uskutečnění zdanitelného plnění,

   g) sazbu daně a základ daně,

   h) výši daně uvedenou v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlenou na
   desítky haléřů nahoru,

   i) výši ceny včetně daně celkem.

   (5)  Nárok  na  vrácení  daně  má  osoba  z jiného členského státu nebo
   zahraniční osoba, které mohou být žadateli o vrácení daně, pokud daň za
   nakoupené  zboží  nebo  poskytnutou  službu  v  rámci zahraniční pomoci
   zaplatily. Nárok na vrácení daně má i plátce, který ve prospěch osoby z
   jiného  členského  státu  nebo  zahraniční  osoby uskutečnil zdanitelné
   plnění a uplatnil daň na výstupu, pokud tyto osoby nepožádají o vrácení
   daně.  V  tomto  případě  neobsahuje  žádost  o  vrácení  daně doklad o
   zaplacení  daně,  ale musí být v žádosti o vrácení daně osobou z jiného
   členského  státu  nebo  zahraniční  osobou  potvrzeno,  že  tyto  osoby
   nepožádají  o  vrácení  daně.  Tímto  potvrzením  těmto osobám nárok na
   vrácení daně zaniká.

   (6)  Žadatel,  který  není  plátcem, má pro účely vracení daně procesní
   postavení daňového subjektu podle zvláštního právního předpisu.^59)

   (7)  Nárok  na  vrácení daně lze uplatnit nejdéle do 15 měsíců od konce
   kalendářního  měsíce, ve kterém se zdanitelné plnění uskutečnilo. Pokud
   není nárok na vrácení daně uplatněn do této lhůty, nárok zaniká.

   (8)  Pokud  je  podaná žádost neúplná nebo pokud vzniknou pochybnosti o
   správnosti,   pravdivosti  nebo  průkaznosti  podané  žádosti,  daň  se
   nevrátí,  dokud nejsou odstraněny vady a pochybnosti týkající se podané
   žádosti. Osobě, která má nárok na vrácení daně, se daň vrátí nejpozději
   do  30  dnů  ode  dne  následujícího  po dni podání žádosti nebo po dni
   odstranění  vad  žádosti.  Daň  se  vrací v částce zaokrouhlené na celé
   koruny.

   (9) Pokud plátce daně uplatní nárok na vrácení daně podle odstavců 1 až
   7, neuplatní nárok na odpočet daně podle tohoto zákona.

   § 82

   Vracení daně osobám registrovaným k dani v jiných členských státech

   (1)  Nárok  na  vrácení  daně  zaplacené  v ceně nakoupeného zboží nebo
   poskytnuté  služby v tuzemsku nebo při dovozu zboží může uplatnit osoba
   registrovaná  k  dani  v  jiném členském státě, která nemá sídlo, místo
   podnikání  nebo  provozovnu  v  tuzemsku a neuskutečňuje v tuzemsku v v
   období,  za které žádá o vrácení daně, plnění s výjimkou plnění podle §
   66,  68,  69  a 70 a s výjimkou plnění podle § 15 a § 13 odst. 8, pokud
   jsou  povinni  přiznat  a  zaplatit  daň  podle § 108 plátce nebo osoba
   identifikovaná k dani, pro které je plnění poskytnuto.

   (2)  Nárok na vrácení daně může být osobou registrovanou k dani v jiném
   členském  státě  uplatněn  u  zboží  a služeb za obdobných podmínek, za
   nichž může být plátcem uplatněn nárok na odpočet daně.

   (3)  Nárok  na  vrácení  daně  vzniká  dnem  podání  písemné žádosti na
   tiskopisu  předepsaném Ministerstvem financí. Osoba registrovaná k dani
   v  jiném  členském  státě podává žádost o vrácení daně Finančnímu úřadu
   pro  Prahu  1.  Žádost  musí osoba registrovaná k dani v jiném členském
   státě

   a) vyplnit v českém jazyce,

   b)   doložit  daňovými  doklady  nebo  doklady  o  prodeji  zboží  nebo
   poskytnutí služby, které byly vystaveny plátcem,

   c)  doložit  potvrzením,  že  žadatel  je osobou registrovanou k dani v
   jiném  členském  státě,  které vystaví příslušný úřad ke správě daně se
   sídlem  v jiném členském státě, v němž je žádající osoba registrována k
   dani, toto potvrzení nesmí být starší než 1 rok od jeho vydání,

   d)  doložit  písemným prohlášením, že v období, za které žádá o vrácení
   daně, splnila podmínky stanovené v odstavci 1.

   (4)  Osoba  registrovaná  k  dani  v  jiném členském státě má pro účely
   vracení  daně  procesní  postavení  daňového  subjektu podle zvláštního
   právního předpisu.^59)

   (5)  Na doklad o prodeji zboží nebo poskytnutí služby vystavený plátcem
   na  žádost  osoby  registrované k dani jiného členského státu je plátce
   poskytující zdanitelné plnění povinen uvést

   a)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který
   uskutečňuje zdanitelné plnění,

   b)  daňové  identifikační  číslo  plátce,  který uskutečňuje zdanitelné
   plnění,

   c)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, sídlo nebo
   místo  podnikání,  popřípadě místo trvalého pobytu nebo místo podnikání
   osoby, pro kterou se uskutečňuje zdanitelné plnění,

   d) rozsah a předmět zdanitelného plnění,

   e) evidenční číslo daňového dokladu,

   f) datum uskutečnění zdanitelného plnění,

   g) sazbu daně a základ daně,

   h) výši daně uvedenou v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlenou na
   desítky haléřů nebo na padesátihaléře,

   i) výši ceny včetně daně celkem.

   (6)  Období  pro  uplatnění  vrácení daně musí zahrnovat nejméně tři po
   sobě jdoucí kalendářní měsíce v kalendářním roce, ale ne více než jeden
   kalendářní  rok.  Období pro uplatnění vrácení daně může být kratší než
   tři měsíce pouze v případě, že se jedná o zbývající období kalendářního
   roku.  Žádost  o vrácení daně za zbytkové období kalendářního roku může
   obsahovat  také  nákupy zboží nebo služeb, případně dovozy zboží, které
   nebyly  zahrnuty v předcházejících žádostech, ale týkají se příslušného
   kalendářního  roku.  Žádost  nesmí  obsahovat  vrácení  daně,  které se
   vztahuje  k  předcházejícím kalendářním rokům. Žádost o vrácení daně za
   příslušný   kalendářní   rok   lze   podat  nejpozději  do  30.  června
   následujícího kalendářního roku, jinak nárok zaniká.

   (7)  Pokud  je  podaná  žádost  neúplná  nebo  vzniknou  pochybnosti  o
   správnosti,   pravdivosti  nebo  průkaznosti  podané  žádosti,  daň  se
   nevrátí, dokud nejsou odstraněny vady a pochybnosti.

   (8)  Osobě  registrované  k  dani  v jiném členském státu, které vznikl
   nárok  na  vrácení  daně,  se  daň vrátí nejpozději do 6 měsíců ode dne
   následujícího po dni podání žádosti nebo po dni odstranění vad žádosti.
   Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny.

   (9) Daň bude vrácena, pokud částka vrácené daně činí

   a)  nejméně  7 000 Kč za období kratší než jeden kalendářní rok, ale ne
   kratší než 3 měsíce, nebo

   b)  nejméně  1  000  Kč za období jednoho kalendářního roku nebo období
   kratší než 3 měsíce, je-li to zbytek kalendářního roku.

   § 83

   Vracení daně zahraničním osobám povinným k dani

   (1)  Nárok  na  vrácení  daně  zaplacené  v  ceně  nakoupeného  zboží a
   poskytnuté  služby  v tuzemsku může uplatnit zahraniční osoba povinná k
   dani,  která  nemá  sídlo,  místo  podnikání nebo provozovnu, popřípadě
   místo   pobytu   či  místo,  kde  se  obvykle  zdržuje,  v  tuzemsku  a
   neuskutečňuje v tuzemsku v období, za které žádá o vrácení daně, plnění
   s  výjimkou  plnění podle § 66 až 70 a s výjimkou plnění podle § 15 a §
   13  odst.  8,  pokud  jsou  povinni  přiznat a zaplatit daň podle § 108
   plátce nebo osoba identifikovaná k dani, pro které je plnění poskytnuto

   (2)  Nárok  na  vrácení  daně  zaplacené  v  ceně  nakoupeného  zboží a
   poskytnuté služby v tuzemsku může uplatnit i evidovaná osoba podle § 88
   odst.  1,  která  je  identifikována  v  kterémkoliv  členském  státě k
   zvláštnímu  režimu pro poskytování elektronické služby, pokud nakoupené
   zboží nebo poskytnutou službu použije pro účely poskytnutí elektronické
   služby podle zvláštního režimu. Pro tuto osobu se neuplatní odstavce 3,
   11 a 12.

   (3) Daň se vrací na základě principu vzájemnosti. Principem vzájemnosti
   se  rozumí,  že  stát,  ve  kterém má zahraniční osoba sídlo nebo místo
   trvalého  pobytu,  nevyměřuje  daň  z  přidané  hodnoty  nebo  obdobnou
   všeobecnou  daň ze spotřeby, nebo pokud je taková daň vybrána, je osobě
   povinné k dani se sídlem nebo místem trvalého pobytu v tuzemsku ve výši
   vybrané  daně vrácena. Nárok na vrácení daně může být zahraniční osobou
   uplatněn  u  zboží  a  služeb  za obdobných podmínek, za nichž může být
   plátcem uplatněn nárok na odpočet daně.

   (4)  Nárok na vrácení daně uplatňuje zahraniční osoba podáním žádosti o
   vrácení  daně  Finančnímu  úřadu  pro  Prahu 1 na tiskopisu předepsaném
   Ministerstvem  financí.  Žádost o vrácení daně může za zahraniční osobu
   podat  i tuzemská právnická nebo fyzická osoba za podmínky, že k podání
   žádosti je zahraniční osobou zmocněna.

   (5) Žádost musí zahraniční osoba

   a) vyplnit v českém jazyce,

   b)   doložit  daňovými  doklady  nebo  doklady  o  prodeji  zboží  nebo
   poskytnutí služby, které byly vystaveny plátcem,

   c)  doložit  potvrzením,  že  žadatel  je osobou registrovanou k dani z
   přidané  hodnoty  nebo  jiné  podobné dani ve třetí zemi, které vystaví
   příslušný  úřad  ke  správě  daně  v  zemi,  kde  je  zahraniční  osoba
   registrována, toto potvrzení nesmí být starší než 1 rok od jeho vydání,

   d)  doložit písemným prohlášením, že v období, za které uplatňuje nárok
   na  vrácení daně, nedodala zboží nebo neposkytla službu s místem plnění
   v  tuzemsku,  s  výjimkou  plnění  podle § 66 až 70 a s výjimkou plnění
   podle  §  15  a  §  13 odst. 8, pokud je povinen přiznat a zaplatit daň
   podle § 108 plátce, pro kterého je plnění poskytnuto.

   (6)  Zahraniční  osoba  má  pro  účely  vracení daně procesní postavení
   daňového subjektu podle zvláštního právního předpisu^.59)

   (7)  Na  doklad o prodeji zboží nebo služby vystavený plátcem na žádost
   zahraniční  osoby je plátce poskytující zdanitelné plnění povinen uvést
   údaje stanovené v § 82 odst. 5.

   (8)  Období  pro  uplatnění  vrácení daně musí zahrnovat nejméně tři po
   sobě jdoucí kalendářní měsíce v kalendářním roce, ale ne více než jeden
   kalendářní  rok.  Období pro uplatnění vrácení daně může být kratší než
   tři měsíce pouze v případě, že se jedná o zbývající období kalendářního
   roku.  Žádost  o vrácení daně za zbytkové období kalendářního roku může
   obsahovat  také  nákupy zboží nebo služeb, případně dovozy zboží, které
   nebyly  zahrnuty v předcházejících žádostech, ale týkají se příslušného
   kalendářního  roku.  Žádost  nesmí  obsahovat  vrácení  daně,  které se
   vztahuje  k  předcházejícím kalendářním rokům. Žádost o vrácení daně za
   příslušný   kalendářní   rok   lze   podat  nejpozději  do  30.  června
   následujícího kalendářního roku, jinak nárok zaniká.

   (9)  Pokud  je  podaná  žádost  neúplná  nebo  vzniknou  pochybnosti  o
   správnosti,   pravdivosti  nebo  průkaznosti  podané  žádosti,  daň  se
   nevrátí, dokud nejsou odstraněny vady a pochybnosti.

   (10) Zahraniční osobě, které vznikl nárok na vrácení daně, daň se vrátí
   nejpozději do 6 měsíců ode dne následujícího po dni podání žádosti nebo
   po  dni  odstranění  vad žádosti. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na
   celé koruny.

   (11) Daň bude vrácena, pokud částka vrácené daně činí

   a)  nejméně  7 000 Kč za období kratší než jeden kalendářní rok, ale ne
   kratší než 3 měsíce, nebo

   b)  nejméně  1  000  Kč za období jednoho kalendářního roku nebo období
   kratší než 3 měsíce, je-li to zbytek kalendářního roku.

   (12) Druhy zboží, u kterých nelze daň vrátit, jsou:

   a) zboží a služby poskytované pro osobní spotřebu,

   b)  cestovní  náklady,  náklady  na  ubytování  a stravování zahraniční
   osoby,

   c) zboží a služby spojené s reprezentací zahraniční osoby,

   d) telefonní poplatky,

   e) taxislužba,

   f) pohonné hmoty s výjimkou nafty.

   § 84

   Vracení daně fyzickým osobám ze třetích zemí při vývozu zboží

   (1) Nárok na vrácení daně zaplacené v ceně zboží nakoupeného v tuzemsku
   může uplatnit osoba, která

   a)  nemá  trvalý pobyt na území Evropského společenství a její pobyt ve
   třetí  zemi  je  zapsán v cestovním pasu nebo jiném dokladu totožnosti,
   který uznává za platný Česká republika,

   b)  neuskutečňuje  ekonomickou činnost v tuzemsku (dále jen "zahraniční
   fyzická osoba").

   (2) Zahraniční fyzická osoba může uplatnit nárok na vracení daně, pokud

   a) nakoupené zboží nemá obchodní charakter,

   b)   nakoupí   zboží,   jehož   cena   včetně  daně  zaplacená  jednomu
   prodávajícímu v jednom kalendářním dnu je vyšší než 2 000 Kč,

   c) nakoupené zboží podle písmene b) vyveze v cestovním styku.

   (3)  Prodávající  je  povinen  na  vyžádání  zahraniční  fyzické  osoby
   vystavit doklad o prodeji zboží, na kterém musí uvést tyto údaje:

   a)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který
   uskutečňuje zdanitelné plnění,

   b)  daňové  identifikační  číslo  plátce,  který uskutečňuje zdanitelné
   plnění,

   c) rozsah a předmět zdanitelného plnění,

   d) evidenční číslo daňového dokladu,

   e) datum uskutečnění zdanitelného plnění,

   f) sazbu daně a základ daně,

   g) výši daně uvedenou v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlenou na
   desítky haléřů nebo na padesátihaléře,

   h) výši ceny včetně daně celkem.

   (4) Nárok na vrácení daně nevzniká u těchto druhů zboží:

   a) uhlovodíková paliva a maziva,

   b) tabákové výrobky,

   c) alkoholické nápoje,

   d)  potraviny  a další zboží uvedené pod číselným kódem Harmonizovaného
   systému v kapitolách 01 až 21.

   (5) Nárok na vrácení daně zahraniční fyzické osobě vznikne, pokud

   a)  zahraniční  fyzická  osoba  nakoupené  zboží vyveze nejpozději do 3
   kalendářních   měsíců   od  konce  měsíce,  ve  kterém  se  uskutečnilo
   zdanitelné plnění uvedené na dokladu o prodeji zboží,

   b)  výstup  zboží  z  území  Evropského společenství je potvrzen celním
   orgánem na tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí,

   c)  zahraniční  fyzická  osoba  doloží doklad o prodeji zboží vystavený
   plátcem,  který  se  váže  k  vyváženému  zboží, a potvrzený tiskopis o
   vývozu zboží podle písmene b).

   (6)  Zahraniční  fyzická  osoba je povinna pro účely vydání potvrzení o
   vývozu zboží předložit celnímu orgánu vyvážené zboží, tiskopis o vývozu
   zboží  a doklad o prodeji zboží. Vývoz zboží s uvedením data o vývozu a
   splnění  podmínek  podle  odstavce  2 celní orgán potvrdí po předložení
   zboží  zahraniční  fyzickou  osobou,  pokud  údaje na dokladu o prodeji
   zboží  souhlasí  s  údaji uvedenými na tiskopisu o vývozu zboží a zboží
   uvedené  v  tomto  tiskopisu je skutečně vyváženo. Celní orgán doklad o
   prodeji zboží označí otiskem razítka a vrátí zahraniční fyzické osobě.

   (7)  Nárok  na  vrácení  daně  může  uplatnit zahraniční fyzická osoba,
   popřípadě  jiná  osoba, kterou zahraniční fyzická osoba zmocní, pouze u
   plátce,  který  uskutečnil  zdanitelné  plnění.  Plátce  je povinen daň
   vrátit

   a) zahraniční fyzické osobě přímo, pokud osobně požádá o vrácení daně a
   předloží  doklad  o  prodeji  zboží a tiskopis o vývozu zboží potvrzený
   celním orgánem, nebo

   b)  jiné  osobě  na  základě  jejího  prohlášení,  že jedná jménem a ve
   prospěch  zahraniční  fyzické  osoby,  pokud  předloží doklad o prodeji
   zboží a potvrzený tiskopis o vývozu zboží celním orgánem.

   (8)  Plátce vrácenou daň uvede nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací
   období, ve kterém se vrácení daně uskutečnilo, a nejpozději do 3 let od
   konce  zdaňovacího  období, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění.
   Potvrzený  tiskopis  o vývozu zboží je plátce povinen uchovávat po dobu
   stanovenou  v  § 27 odst. 1. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé
   koruny.

   (9)  Nárok  na vrácení daně zahraniční fyzické osobě zaniká, pokud tato
   osoba  nebo  jiná  osoba  podle  odstavce 7 písm. b) nepředloží doklady
   uvedené  v  odstavci  7 prodávajícímu do 6 kalendářních měsíců od konce
   kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění.

   § 85

   Vracení daně osobám se zdravotním postižením

   (1) Osoba se zdravotním postižením má nárok na vrácení zaplacené daně u
   osobního  automobilu  zakoupeného  v tuzemsku, a to i formou finančního
   pronájmu.  Při  nákupu  osobního  automobilu formou finančního pronájmu
   nevzniká nárok na vrácení daně z přirážky leasingové společnosti.

   (2)  Pro  účely  tohoto  ustanovení  se osobou se zdravotním postižením
   rozumí  fyzická  osoba, které byl rozhodnutím příslušného úřadu přiznán
   příspěvek na zakoupení osobního automobilu.

   (3)  Daň  se  vrací  osobě  se  zdravotním  postižením  za jeden osobní
   automobil nakoupený v tuzemsku v období 5 let, nejvýše však do výše 100
   000 Kč.

   (4)  Nárok  na  vrácení  zaplacené  daně podle odstavce 3 může osoba se
   zdravotním postižením uplatnit nejdříve

   a) za kalendářní měsíc, ve kterém byl osobní automobil zakoupen, nebo

   b)  při  ukončení  finančního  pronájmu a převodu vlastnického práva na
   nájemce,   pokud   byl  osobní  automobil  nakoupen  formou  finančního
   pronájmu.

   (5)  Při zakoupení ojetého osobního automobilu může osoba se zdravotním
   postižením  uplatnit  nárok  na  vrácení daně vypočtené ze základu daně
   podle  §  90.V  tomto případě je povinen uvést daň na daňovém dokladu i
   obchodník při uplatnění zvláštního režimu podle § 90.

   (6) Nárok na vrácení zaplacené daně může osoba se zdravotním postižením
   uplatnit  nejpozději  do  6  kalendářních  měsíců od konce kalendářního
   měsíce,  ve  kterém  se  zdanitelné  plnění  uskutečnilo,  a  v případě
   nakoupeného  osobního  automobilu formou finančního pronájmu nejpozději
   do  6  měsíců  od  konce  kalendářního měsíce, ve kterém bylo převedeno
   vlastnické právo na nájemce.

   (7) Osoba se zdravotním postižením, která má nárok na vrácení zaplacené
   daně  podle odstavců 1 a 2, může uplatnit tento nárok podáním žádosti o
   vrácení  daně  správci  daně  místně  příslušnému podle jejího trvalého
   pobytu. Osobě se zdravotním postižením, která má nárok na vrácení daně,
   se  daň vrátí do 30 dnů ode dne následujícího po podání žádosti. Daň se
   vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny.

   (8) Žádost o vrácení daně musí obsahovat

   a)  jméno  a  příjmení,  trvalý pobyt a rodné číslo zdravotně postižené
   osoby,

   b) rozhodnutí podle odstavce 2,

   c)  daňový doklad podle § 26 nebo doklad o prodeji osobního automobilu,
   který byl vystaven plátcem.

   (9) Na dokladu o prodeji osobního automobilu je plátce povinen uvést

   a)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který
   uskutečňuje zdanitelné plnění,

   b)  daňové  identifikační  číslo  plátce,  který uskutečňuje zdanitelné
   plnění,

   c)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, sídlo nebo
   místo  podnikání,  popřípadě místo trvalého pobytu osoby, pro kterou se
   zdanitelné plnění uskutečňuje,

   d) rozsah a předmět zdanitelného plnění,

   e) evidenční číslo dokladu,

   f) datum uskutečnění zdanitelného plnění,

   g) sazbu daně a základ daně,

   h) výši daně uvedenou v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlenou na
   desítky haléřů nebo na padesátihaléře,

   i) výši ceny včetně daně celkem.

   § 86

   Vracení daně ozbrojeným silám cizích států

   (1)   Nárok  na  vrácení  daně  vzniká  ozbrojeným  silám  vysílajícího
   státu,^60)   který   je  členským  státem  Organizace  Severoatlantické
   smlouvy,  popřípadě Organizaci Severoatlantické smlouvy, pokud smlouva,
   která  je  součástí  českého  právního  řádu, stanoví, že vybrané druhy
   zboží,  služeb  a  stavby  se v tuzemsku osvobodí od daně; to neplatí v
   případě, že osvobození od daně se uplatní podle § 68 odst. 9.

   (2) Vybranými druhy zboží, služeb a stavbami se podle odstavce 1 rozumí

   a)  uhlovodíková  paliva  a maziva pro služební vozidla, letadla a lodě
   ozbrojených sil nebo civilní složky,

   b)  stavby  uskutečňované  v  rámci  projektu  bezpečnostních  investic
   Organizace Severoatlantické smlouvy, včetně vybavení těchto staveb,

   c) služby související s provozem staveb uvedených v písmenu b).

   (3)  Vojenské  orgány  ozbrojených  sil  vysílajícího  státu, popřípadě
   Organizace  Severoatlantické  smlouvy  uplatní  nárok  na  vrácení daně
   prostřednictvím  Ministerstva  obrany u Finančního úřadu pro Prahu 1, a
   to na tiskopise předepsaném Ministerstvem financí.

   (4)  Vojenské  orgány  ozbrojených  sil  vysílajícího  státu, popřípadě
   Organizace  Severoatlantické  smlouvy  mají  pro  tento  účel postavení
   daňového subjektu bez povinnosti se registrovat.

   (5) Žádost o vrácení daně musí být doložena daňovými doklady podle § 28
   nebo  doklady  o  prodeji  zboží  nebo  poskytnutí  služby,  které jsou
   vystaveny plátcem.

   (6)  Na  doklad  o  prodeji  zboží  nebo  služeb  je plátce poskytující
   zdanitelné plnění povinen uvést

   a)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který
   uskutečňuje zdanitelné plnění,

   b)  daňové  identifikační  číslo  plátce,  který uskutečňuje zdanitelné
   plnění,

   c) název subjektu podle odstavce 1, pro který se uskutečňuje zdanitelné
   plnění,

   d) rozsah a předmět zdanitelného plnění,

   e) evidenční číslo dokladu,

   f) datum uskutečnění zdanitelného plnění,

   g) sazbu daně a základ daně,

   h) výši daně uvedenou v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlenou na
   desítky haléřů nebo na padesátihaléře,

   i) výši ceny nezahrnující daň celkem.

   (7)  Finanční  úřad  pro  Prahu 1 daň vrátí na účet Ministerstva obrany
   vedený pro tyto účely do 30 dnů ode dne následujícího po podání žádosti
   nebo  po  dni,  ve  kterém dojde k odstranění vad žádosti. Ministerstvo
   obrany  vrátí daň osobám podle odstavce 1. Nárok na vrácení daně zaniká
   nejpozději  do  6  kalendářních  měsíců  od  konce měsíce, ve kterém se
   uskutečnilo  zdanitelné  plnění.  Daň se vrací v částce zaokrouhlené na
   celé koruny.

   § 87

   Prodej zboží za ceny bez daně

   (1)  Zboží  lze  prodávat na základě povolení celního úřadu za ceny bez
   daně  v  tranzitním prostoru mezinárodních letišť a na palubách letadel
   fyzickým  osobám  při  jejich bezprostředním výstupu z území Evropského
   společenství.

   (2)  Zboží,  které  je předmětem spotřební daně, lze dodávat do prostor
   uvedených  v  odstavci  1  pouze  v  režimu  podmíněného  osvobození od
   spotřební daně.

   (3)  U  zboží,  které bylo dodáno plátcem v tuzemsku a bylo umístěno do
   prostor uvedených v odstavci 1, držitel povolení může uplatnit nárok na
   odpočet daně za podmínek stanovených tímto zákonem.

   (4)  Zboží lze prodávat za ceny bez daně fyzickým osobám po ověření, že
   jejich  bezprostřední cílová stanice je ve třetí zemi. Držitel povolení
   je  povinen  zajistit,  aby při prodeji zboží bylo na dokladu o prodeji
   vyznačeno číslo letu, druh zboží a cena bez daně.

   (5)  Povolení  k  prodeji  za  ceny  bez  daně vydává celní úřad místně
   příslušný mezinárodnímu letišti, a to i v případě povolení k prodeji za
   ceny bez daně na palubách letadel.

   (6) Návrh na povolení musí obsahovat tyto náležitosti:

   a)  obchodní  firmu  nebo  název,  sídlo  a  daňové identifikační číslo
   navrhovatele, pokud je navrhovatel právnickou osobou; jméno a příjmení,
   popřípadě  obchodní firmu, místo podnikání a daňové identifikační číslo
   nebo datum narození navrhovatele, pokud je navrhovatel fyzickou osobou,

   b)  označení  prostor  podle  odstavce  1,  popřípadě uvedení leteckých
   linek, na kterých hodlá navrhovatel prodávat zboží za ceny bez daně,

   c) název, popřípadě označení prodávaného zboží,

   d)  souhlas  provozovatele  letiště  s  prodejem  za  ceny  bez  daně v
   prostorách  uvedených  v  odstavci  1,  popřípadě souhlas provozovatele
   letiště s prodejem za ceny bez daně na palubách letadel,

   e)  výpis z obchodního rejstříku nebo výpis z živnostenského rejstříku,
   který nesmí být v den podání návrhu starší 30 dnů,

   f)  doklad  o  tom, že navrhovatel nemá v tuzemsku nedoplatek evidovaný
   správcem  daně nebo nedoplatek na zdravotním pojištění, na pojistném na
   sociální  zabezpečení  a na příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,
   včetně penále, který nesmí být v den podání návrhu starší 30 dnů,

   g)  výpis  z  evidence Rejstříku trestů, pokud je navrhovatelem fyzická
   osoba, nebo výpisy z evidence Rejstříku trestů statutárního orgánu nebo
   členů  statutárního  orgánu,  pokud  je  navrhovatelem právnická osoba,
   které nesmějí být v den podání návrhu starší více než 30 dnů.

   (7)  Celní  úřad vydá povolení, pokud návrh na vydání povolení obsahuje
   náležitosti  uvedené v odstavci 6 a navrhovatel není v likvidaci nebo v
   konkursním řízení či vyrovnacím řízení.

   (8)  Celní  úřad  rozhodne  o  návrhu  na  vydání povolení do 60 dnů od
   zahájení  řízení;  ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 90
   dnů;  pokud  nelze  vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě,
   může  ji  přiměřeně prodloužit nejblíže vyšší nadřízený orgán. Jestliže
   nemůže celní úřad rozhodnout do 60 dnů, popřípadě do 90 dnů, musí o tom
   navrhovatele s uvedením důvodu uvědomit.

   (9)  V  povolení  k  prodeji  za ceny bez daně celní úřad stanoví druhy
   zboží, které mohou být prodávány za ceny bez daně.

   (10) Celní úřad může v povolení stanovit podmínky pro zabezpečení zboží
   v  prostorách  uvedených v odstavci 1 a na palubách letadel a prostorů,
   ve  kterých  je  zboží  skladováno  před  jejich  umístěním  do prostor
   uvedených v odstavci 1 a na paluby letadel.

   (11)  Držitel  povolení  musí nejpozději do 15 dnů ode dne vzniku změny
   oznámit  celnímu  úřadu  každou  změnu  skutečností a údajů uvedených v
   odstavci 6. U změny sídla, popřípadě místa podnikání, označení prostor,
   popřípadě leteckých linek nebo druhů zboží, celní úřad rozhodne o změně
   povolení.  U  změny ostatních skutečností a údajů, které jsou uvedeny v
   povolení,  celní  úřad  vydá nové povolení a odejme předchozí povolení.
   Doručené  nebo  sdělené nové rozhodnutí o vydání povolení musí současně
   ve výrokové části obsahovat rozhodnutí o odejmutí původního povolení.

   (12) Povolení zaniká

   a) zánikem právnické osoby, pokud je držitel právnickou osobou,

   b) úmrtím držitele nebo nabytím právní moci rozsudku soudu o prohlášení
   držitele za mrtvého, pokud je držitel fyzickou osobou,

   c)  nabytím právní moci usnesení soudu o zamítnutí návrhu na prohlášení
   konkurzu  pro  nedostatek  majetku  nebo  nabytím  právní moci usnesení
   soudu, kterým se ruší konkurz na majetek držitele, nebo

   d) dnem zániku živnostenského oprávnění.

   (13) Celní úřad povolení odejme, pokud

   a)  se  změnily  podmínky,  na  jejichž  základě bylo povolení vydáno a
   držitel nepožádal o jeho změnu,

   b) držitel o to požádá, nebo

   c)  držitel  nedodržuje  podmínky týkající se prodeje zboží za ceny bez
   daně stanovené tímto zákonem nebo jiným právním předpisem nebo podmínky
   uvedené v povolení.

   Hlava III

   Zvláštní režimy

   § 88

   Zvláštní režim pro poskytnutí elektronických služeb

   (1)  Zahraniční  osoba  povinná  k  dani,  která není v tuzemsku osobou
   povinnou  přiznat  a  zaplatit  daň s výjimkou § 108 odst. 1 písm. o) a
   povinnost  přiznat a zaplatit daň nemá ani v jiném členském státě (dále
   jen  "evidovaná osoba"), může postupovat podle zvláštního režimu, pokud
   poskytne  elektronickou službu osobě, která není osobou povinnou k dani
   a  která  má  sídlo,  místo  pobytu  nebo  se  obvykle zdržuje na území
   Evropského  společenství, a pokud postupuje podle zvláštního režimu při
   poskytnutí  všech  elektronických  služeb,  na které lze uplatnit tento
   zvláštní režim.

   (2) Pro účely tohoto ustanovení se rozumí

   a)  státem  identifikace  členský  stát, který si evidovaná osoba zvolí
   jako stát, ve kterém se přihlásí k postupu podle zvláštního režimu,

   b) státem spotřeby členský stát, ve kterém je podle § 10 odst. 10 místo
   plnění při poskytnutí elektronické služby.

   (3) Evidovaná osoba, která si zvolí tuzemsko jako stát identifikace, je
   povinna oznámit Finančnímu úřadu Brno I

   a) zahájení a zrušení činnosti podle zvláštního režimu,

   b)  změny,  na  jejichž  základě  není  oprávněna dále postupovat podle
   zvláštního režimu, a

   c) změny týkající se údajů o zahájení činnosti.

   (4)  Oznámení  podle  odstavce 3 musí být učiněno elektronicky ve formě
   stanovené Ministerstvem financí.

   (5) Oznámení podle odstavce 3 může být učiněno také v anglickém jazyce.

   (6)  Pokud  se  jedná  o  oznámení  zahájení  činnosti podle zvláštního
   režimu, je v něm evidovaná osoba povinna uvést

   a) název, pod kterým podniká,

   b) adresu,

   c) elektronické adresy včetně identifikace jejich webových stránek,

   d)  prohlášení,  že  není  plátcem ani osobou evidovanou k dani v jiném
   členském státě, a

   e) daňové identifikační číslo, které jí bylo přiděleno ve třetí zemi.

   (7)  Po  oznámení  zahájení  činnosti  podle  zvláštního režimu přidělí
   Finanční úřad Brno I na žádost evidované osobě daňové evidenční číslo.

   (8) Evidovaná osoba, která si zvolí tuzemsko jako stát identifikace, je
   povinna  podat  hlášení  o  dani  Finančnímu  úřadu  Brno  I  za  každé
   kalendářní  čtvrtletí  nejpozději  do  20  dnů  po skončení příslušného
   kalendářního  čtvrtletí  a zaplatit daň v eurech ve výši daně uvedené v
   hlášení.

   (9)  Hlášení  o  dani  musí  být podáno elektronicky ve formě stanovené
   Ministerstvem financí. Evidovaná osoba je povinna v hlášení uvést

   a) daňové evidenční číslo,

   b)  celkovou  částku  za  poskytnuté  elektronické služby za kalendářní
   čtvrtletí, sníženou o daň, pro každý stát spotřeby,

   c)  výši daně v eurech vyčíslenou podle příslušných sazeb daně z částky
   poskytnuté služby ve státu spotřeby a

   d)   celkovou   výši  daně  za  elektronické  služby  poskytnuté  podle
   zvláštního režimu na území Evropského společenství.

   (10)  Evidovaná  osoba, která si zvolí tuzemsko jako stát identifikace,
   je  povinna  uchovávat  záznamy o plnění, na které se vztahuje zvláštní
   režim, po dobu 10 let od konce roku, ve kterém se plnění uskutečnilo, a
   v  této  době  je povinna na vyžádání správce daně záznamy elektronicky
   poskytnout.  Správce  daně daň nevyměřuje a postupuje pouze v souladu s
   hlášením a provedenou platbou daně.

   (11)  Správce daně odejme evidované osobě, která si zvolí tuzemsko jako
   členský stát identifikace, daňové evidenční číslo, pokud

   a) evidovaná osoba opakovaně poruší podmínky zvláštního režimu,

   b)  evidovaná  osoba  správci  daně  oznámí,  že  již nebude poskytovat
   elektronické služby podle zvláštního režimu,

   c)  zjistí,  že evidovaná osoba přestala poskytovat elektronické služby
   podle zvláštního režimu, nebo

   d)  evidovaná  osoba  nesplňuje  podmínky  pro  postup podle zvláštního
   režimu.

   (12)  Jestliže  správce  daně  odejme  evidované osobě daňové evidenční
   číslo,  evidovaná  osoba  není  oprávněna  postupovat  podle zvláštního
   režimu.

   (13) Rozhodnutí o odejmutí se doručuje evidované osobě elektronicky bez
   zaručeného  elektronického  podpisu stejným způsobem, jakým je podáváno
   oznámení podle odstavce 3.

   § 89

   Zvláštní režim pro cestovní službu

   (1)  Zvláštní  režim  je  povinen  použít poskytovatel cestovní služby,
   který  jedná  se  zákazníkem  vlastním  jménem, při poskytnutí cestovní
   služby zákazníkovi.

   (2) Pro účely tohoto zákona se rozumí

   a)  poskytovatelem  cestovní služby plátce, který poskytuje zákazníkovi
   cestovní službu,

   b) zákazníkem osoba, které je poskytnuta cestovní služba,

   c)  cestovní  službou  poskytnutí  služby  zákazníkovi,  která zahrnuje
   kombinace  služeb  cestovního  ruchu61)  a  popřípadě zboží, pokud jsou
   jednotlivé  služby  cestovního  ruchu  a zboží nakoupené od jiných osob
   povinných  k dani; poskytnutí cestovní služby se považuje za poskytnutí
   jedné  služby,  přestože  k uskutečnění cestovní služby se využije více
   služeb  cestovního  ruchu  a  popřípadě  zboží nakoupené od jiných osob
   povinných  k  dani;  za cestovní službu se považuje i poskytnutí služby
   zákazníkovi,  která  zahrnuje  pouze jednu nakoupenou službu cestovního
   ruchu ubytování nebo dopravy.

   (3)   Při   poskytnutí   cestovní  služby  je  základem  daně  přirážka
   poskytovatele  cestovní  služby snížená o daň z přirážky. Tato přirážka
   se  stanoví  jako  rozdíl  mezi  celkovou  peněžní částkou, kterou jako
   úplatu  obdržel nebo má obdržet plátce od zákazníka nebo třetí osoby za
   poskytnutou  cestovní  službu,  a  součtem částek, které plátce uhradil
   nebo má uhradit za jednotlivé služby cestovního ruchu a zboží nakoupené
   od  jiných osob povinných k dani, které jsou přímo zahrnuté do cestovní
   služby.  Přirážku  je  možné  stanovit  také  jako rozdíl mezi celkovou
   částkou,  kterou  jako  úplatu  obdržel  nebo  má  obdržet poskytovatel
   cestovních   služeb   za  poskytnuté  cestovní  služby  uskutečněné  za
   zdaňovací  období,  a  celkovou částkou, kterou poskytovatel cestovních
   služeb  uhradil  nebo  má uhradit za nakoupené služby cestovního ruchu,
   případně  zboží  od  jiných  osob  povinných  k  dani, které jsou přímo
   zahrnuté  do  cestovních služeb uskutečněných za toto zdaňovací období.
   Je-li tento rozdíl záporný, základem daně je nula.

   (4) Místo plnění při poskytnutí cestovní služby se stanoví podle § 9.

   (5)  Poskytovatel  cestovní  služby  je  povinen  přiznat  daň  ke  dni
   uskutečnění   cestovní   služby.   Cestovní   služba   se  považuje  za
   uskutečněnou  dnem  poskytnutí  cestovní služby. Za poskytnutí cestovní
   služby  se  považuje  den  poskytnutí  poslední služby cestovního ruchu
   zahrnuté v cestovní službě.

   (6) U cestovní služby se uplatňuje základní sazba daně.

   (7)  Pokud  jednotlivé služby cestovního ruchu nakoupené od jiných osob
   povinných  k  dani  jsou poskytnuty mimo území Evropského společenství,
   cestovní  služba  je  osvobozena  od  daně  s  nárokem na odpočet daně.
   Jestliže  služby  cestovního ruchu nakoupené od jiných osob povinných k
   dani  jsou  poskytnuty jak mimo území Evropského společenství, tak i na
   území  Evropského společenství, je cestovní služba osvobozena od daně s
   nárokem na odpočet daně jen v poměru odpovídajícímu poskytnutým službám
   mimo území Evropského společenství a na území Evropského společenství.

   (8)  Poskytovatel  cestovní  služby  nemá  nárok na odpočet daně ani na
   vrácení  daně  v jiném členském státě u zboží a služeb cestovního ruchu
   nakoupených  od  plátců  nebo  od  osob  registrovaných  k dani v jiném
   členském  státě,  které  poskytuje  zákazníkovi  jako  součást cestovní
   služby.

   (9)  Poskytovatel  cestovní služby při poskytnutí cestovní služby nesmí
   samostatně uvést na daňovém dokladu daň týkající se přirážky.

   (10)  Plátce,  kterému  byla  poskytnuta cestovní služba, nemá nárok na
   odpočet  daně  z  přirážky,  kterou  je povinen zaplatit v ceně za tuto
   poskytnutou službu.

   (11)  Pokud  poskytovatel cestovní služby poskytuje vlastní službu nebo
   zboží  vytvořené  vlastní  činností,  které  nesmí zahrnout do cestovní
   služby,  je  povinen  uplatňovat daň u těchto zdanitelných plnění podle
   příslušné sazby daně a daň se vypočítá z ceny zjištěné podle zvláštního
   právního předpisu^25), která se považuje za peněžní částku včetně daně.

   (12)  Pokud  poskytovatel  cestovní  služby uplatňuje daň a současně je
   povinen  použít  zvláštní  režim,  je  také povinen vést v evidenci pro
   daňové  účely  samostatně plnění podle jednotlivých způsobů uplatňování
   daně.

   (13)  Plátce  je  povinen  opravit základ daně a výši daně u poskytnuté
   cestovní služby při změně ceny nakoupené služby nebo zboží nebo celkové
   částky  za  poskytnutou cestovní službu podle odstavce 3, případně jiné
   změny,  pokud  tato  změna  má  za  následek zvýšení daňové povinnosti.
   Rozdíl  původního  a  opraveného základu daně se považuje za samostatné
   zdanitelné  plnění a plátce je povinen provést opravu ke dni změny ceny
   nakoupené služby nebo zboží nebo celkové částky za poskytnutou cestovní
   službu  podle  odstavce  3,  případně  jiné  změny. Pro výpočet daně se
   použije  sazba  daně  platná  ke dni uskutečnění původního zdanitelného
   plnění.  Jestliže  změna  ceny nakoupené služby nebo zboží nebo celkové
   částky  za  poskytnutou cestovní službu podle odstavce 3, případně jiné
   změny,  má  za  následek snížení daňové povinnosti, může plátce opravit
   základ daně a výši daně stejným způsobem.

   (14)  Pokud  však plátce poskytuje cestovní služby jiné osobě povinné k
   dani,   která   není   poskytovatelem   cestovní   služby,   pro  účely
   uskutečňování ekonomických činností, nemusí uplatňovat zvláštní režim a
   uplatňuje  u  jednotlivých  nakoupených  služeb cestovního ruchu daň na
   výstupu  podle  příslušné  sazby  daně,  pokud všechny nakoupené služby
   cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě jsou poskytnuty v tuzemsku.

   (15) Zvláštní režim není oprávněn použít plátce, který poskytuje službu
   spočívající  v  zajištění  cestovní služby jménem a na účet jiné osoby.
   Poskytnutí této služby je zdanitelným plněním, pokud není osvobozeno od
   daně  s  nárokem na odpočet daně podle § 68 odst. 13. Daň se vypočítá z
   úplaty,  kterou  plátce  obdržel nebo má obdržet za poskytnutou službu,
   která  se  považuje  za  peněžní  částku včetně daně. Pokud jsou služby
   cestovního  ruchu  zahrnuté v cestovní službě poskytnuty jak mimo území
   Evropského  společenství,  tak  i  na území Evropského společenství, je
   poskytnutí  služby  spočívající v zajištění cestovní služby jménem a na
   účet  jiné  osoby  osvobozeno  od  daně s nárokem na odpočet daně jen v
   poměru  odpovídajícímu  poskytnutým službám cestovního ruchu mimo území
   Evropského společenství a na území Evropského společenství.

   § 90

   Zvláštní  režim  pro  obchodníky  s  použitým  zbožím, uměleckými díly,
   sběratelskými předměty a starožitnostmi

   (1) Pro účely tohoto ustanovení se rozumí

   a)   uměleckými  díly,  sběratelskými  předměty,  starožitnostmi  zboží
   uvedené v příloze č. 4,

   b)  použitým  zbožím  hmotný  movitý majetek, který je vhodný k dalšímu
   použití  v  nezměněném  stavu  nebo  po  opravě,  kromě uměleckých děl,
   sběratelských  předmětů  nebo  starožitností uvedených v příloze č. 4 a
   kromě drahých kovů a drahokamů,

   c)  obchodníkem  plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském
   státě,  která v rámci uskutečňování ekonomických činností pořizuje nebo
   dováží  použité  zboží,  umělecké  předměty,  sběratelské předměty nebo
   starožitnosti za účelem dalšího prodeje, jednající na vlastní účet nebo
   na účet jiné osoby, pokud ji náleží odměna.

   (2)  Zvláštní  režim  může  použít obchodník při dodání použitého zboží
   včetně  dodání použitého zboží na základě smlouvy o finančním pronájmu,
   uměleckého  díla,  sběratelského  předmětu nebo starožitnosti, pokud je
   toto zboží obchodníkovi dodáno

   a)  osobou,  která není plátcem ani osobou registrovanou k dani v jiném
   členském státě,

   b)  jiným  plátcem, pro které dodání tohoto zboží je osvobozeno od daně
   podle § 62, nebo

   c)  jiným  obchodníkem,  pokud  při  dodání  tohoto  zboží  tímto jiným
   obchodníkem byl použit zvláštní režim.

   (3)  Pokud  podle  odstavce  2  písm.  c)  je  dodání  použitého zboží,
   uměleckého  díla,  sběratelského  předmětu  nebo  starožitnosti,  jiným
   obchodníkem  z  jiného  členského  státu,  předmětem  daně  s  použitím
   zvláštního  režimu  v  členském  státě  zahájení odeslání nebo přepravy
   tohoto  zboží,  není  pořízení  tohoto  zboží  z jiného členského státu
   předmětem daně v tuzemsku.

   (4)  Při  použití zvláštního režimu je základem daně přirážka snížená o
   daň  z  přirážky.  Tato  přirážka  se stanoví jako rozdíl mezi prodejní
   cenou obchodníka a pořizovací cenou tohoto zboží. Pokud je tento rozdíl
   záporný, základem daně je nula. Pro účely tohoto ustanovení se rozumí

   a) prodejní cenou úplata, která byla nebo má být získaná obchodníkem od
   osoby,  které  je  zboží  dodáno, nebo od třetí strany, včetně dotace k
   ceně,  daní, cel, poplatků a vedlejších výdajů jako provize, náklady na
   balné,  přepravu  a pojištění požadované obchodníkem od osoby, které je
   zboží dodáno, s výjimkou částek uvedených v § 36 odst. 5,

   b)  pořizovací  cenou úplata stanovená v písmenu a), která byla nebo má
   být získaná od obchodníka osobou, která mu zboží dodává.

   (5)  Obchodník  se  může rozhodnout pro používání zvláštního režimu při
   dodání

   a)  uměleckého  díla,  sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které
   sám dovezl,

   b)  uměleckého  díla,  které  mu dodal zhotovitel díla nebo jeho právní
   nástupce,

   c)  uměleckého díla, které mu dodal jiný plátce nebo osoba registrovaná
   k  dani v jiném členském státě, kteří nejsou obchodníky, u kterého byla
   uplatněna snížená sazba daně.

   (6)  Pokud  obchodník  postupuje  podle odstavce 5, je povinen stanovit
   základ  daně podle odstavce 4. Pořizovací cena pro výpočet přirážky při
   dovozu  zboží  podle odstavce 5 písm. a) se stanoví jako součet základu
   daně při dovozu tohoto zboží a daně vyměřené při dovozu zboží.

   (7)  Postup podle odstavce 5 je obchodník povinen oznámit správci daně.
   Obchodník  je  povinen  postupovat  podle zvláštního režimu nejméně dva
   následující po sobě jdoucí kalendářní roky ode dne oznámení.

   (8)  Pokud  při  dodání použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského
   předmětu nebo starožitnosti jsou splněny podmínky pro osvobození vývozu
   zboží  podle  §  66,  je  dodání  tohoto  zboží,  jestliže je předmětem
   zvláštního režimu, také osvobozeno od daně.

   (9)  Plátce  nemá  nárok  na odpočet daně z přirážky, kterou je povinen
   zaplatit v prodejní ceně zboží, které mu bylo dodáno obchodníkem, pokud
   je dodání tohoto zboží předmětem zvláštního režimu.

   (10)  Obchodník při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu,
   nemá nárok na odpočet daně

   a)  u uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které
   sám dovezl,

   b)  u  uměleckého díla, které mu dodal zhotovitel díla nebo jeho právní
   nástupce,

   c)   u   uměleckého  díla,  které  mu  dodal  jiný  plátce  nebo  osoba
   registrovaná  k dani v jiném členském státě, kteří nejsou obchodníky, u
   kterého byla uplatněna snížená sazba daně.

   (11)  Pokud  se  použije  zvláštní  režim  při  dodání  zboží do jiného
   členského státu, nepoužije se § 8 a 64. Zvláštní režim nelze použít při
   dodání  nového  dopravního  prostředku  z  tuzemska do jiného členského
   státu.

   (12)  Pokud  obchodník uplatňuje daň a současně používá zvláštní režim,
   je  povinen  vést  v  evidenci pro daňové účely samostatně plnění podle
   jednotlivých způsobů uplatňování daně.

   (13)  Obchodník při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu,
   nesmí  samostatně  uvést  na  daňovém dokladu daň týkající se přirážky,
   pokud zákon nestanoví jinak.

   (14) Pokud obchodník uplatňuje daň při

   a)  dodání  uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti,
   které sám dovezl, má nárok na odpočet daně při dovozu tohoto zboží,

   b)  dodání  uměleckého  díla,  které mu dodal zhotovitel díla nebo jeho
   právní nástupce, má nárok na odpočet daně u dodaného uměleckého díla,

   c)  dodání  uměleckého  díla,  které  mu  dodal  jiný plátce nebo osoba
   registrovaná  k dani v jiném členském státě, kteří nejsou obchodníky, u
   kterého  byla  uplatněna  daň,  má  nárok  na  odpočet  daně u dodaného
   uměleckého díla,
   přičemž  může uplatnit nárok na odpočet daně u tohoto zboží nejdříve ve
   zdaňovacím období, ve kterém je povinen přiznat daň.

   § 91

   Zvláštní  režim pro plátce, kteří nakupují zboží za účelem jeho dalšího
   prodeje v nezměněném stavu

   Plátci,   kteří  nakupují  zboží  za  účelem  jeho  dalšího  prodeje  v
   nezměněném stavu a nejsou prokazatelně schopni vykazovat daň na výstupu
   na   základě   kontrolovatelné  denní  evidence  tržeb,  mohou  požádat
   příslušného  správce  daně o stanovení individuálního způsobu stanovení
   daňové  povinnosti.  Správce daně je povinen stanovit plátci na základě
   konkrétních  podmínek  vedení  záznamní  povinnosti  ve  smyslu § 100 a
   zvláštního  právního  předpisu^62) individuální způsob stanovení daňové
   povinnosti.  Správce daně zároveň určí plátci i dobu, na kterou se tato
   výjimka vztahuje.

   § 92

   Zvláštní režim pro investiční zlato

   (1) Investičním zlatem se rozumí

   a)  zlato  ve  tvaru  uzančních  slitků o hmotnosti připouštěné na trhy
   zlata a ryzosti nejméně 995 tisícin,

   b) zlaté mince, které

   1. mají ryzost nejméně 900 tisícin,

   2. byly vyraženy po roce 1800,

   3. jsou nebo byly v zemi svého původu zákonným platidlem a

   4.  jsou  obvykle  prodávány  za  cenu,  která nepřevyšuje volnou tržní
   hodnotu jejich zlatého obsahu o více než 80 %.

   (2) Česká národní banka uveřejní ve Věstníku České národní banky seznam
   zlatých mincí, které splňují podmínky podle odstavce 1 písm. b).

   (3)  Od  daně  je  osvobozeno  dodání  investičního  zlata  v tuzemsku,
   pořízení  z  jiného členského státu a jeho dovoz. Osvobození od daně se
   vztahuje i na

   a)  investiční  zlato  s osvědčením pro fyzicky alokované a nealokované
   zlato,

   b) investiční zlato obchodované na zlatých účtech, a to zejména úvěry a
   swapy  zakládající  k  investičnímu  zlatu vlastnické právo nebo právní
   nárok, nebo

   c) termínované obchody s investičním zlatem, včetně futures a forwardů,
   které  zahrnují  převod  vlastnického  práva  nebo  právního  nároku  k
   investičnímu zlatu.

   (4)  Od  daně  bez  nároku na odpočet daně je osvobozena služba osobou,
   která  jedná  jménem  a  na  účet jiné osoby, která spočívá v zajištění
   dodání zlata.

   (5)  Plátce,  který  investiční  zlato  vyrobí  nebo  zlato  přemění na
   investiční   zlato,  se  může  rozhodnout,  že  uplatní  daň  u  dodání
   investičního  zlata,  které by bylo osvobozeno podle odstavce 3, jinému
   plátci nebo osobě registrované k dani v jiném členském státě.

   (6)  U  zprostředkovatelské  služby,  která  spočívá v obstarání dodání
   investičního  zlata  podle  odstavce  4,  může být uplatněna daň, pokud
   plátce při dodání investičního zlata uplatnil daň podle odstavce 5.

   (7)  Plátce, který dodává investiční zlato osvobozené od daně, má nárok
   na odpočet daně v plné výši

   a)  při  nakoupení investičního zlata, u něhož byla uplatněna daň podle
   odstavce 5,

   b)  při nakoupení, pořízení z jiného členského státu nebo dovozu zlata,
   které  není  investičním  zlatem,  a  které  následně  plátce  nebo jím
   zmocněná třetí osoba přemění na investiční zlato, nebo

   c)  při  nakoupení  služby,  spočívající ve změně formy, hmotnosti nebo
   ryzosti zlata, včetně investičního zlata.

   (8)  Plátce,  který  investiční  zlato  vyrobí  nebo  zlato  přemění na
   investiční  zlato,  má nárok na odpočet daně v plné výši při nakoupení,
   pořízení  z jiného členského státu nebo dovozu zboží nebo služby, přímo
   související  s  výrobou  investičního  zlata  nebo  přeměnou  zlata  na
   investiční zlato.

   § 92a

   Zvláštní režim pro dodávání zlata

   (1) Za zlato se pro účely tohoto ustanovení považuje

   a) zlato o ryzosti 333 tisícin nebo vyšší s výjimkou investičního zlata
   v  podobě  neopracované,  zejména  slitku, cihly, prutu, valounu, zrna,
   granule, granálie, lístku, drátu, prášku, zlomků, smetků nebo odpadu,

   b) investiční zlato při dodání podle § 92 odst. 5.

   (2)  Při dodání zlata s místem plnění v tuzemsku plátcem jinému plátci,
   osobě  registrované k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobě
   povinné  k  dani  s  výjimkou vývozu a dodání zlata do jiného členského
   státu, jsou povinny přiznat daň osoby, kterým je zlato dodáno.

   (3)  Plátce,  který  dodává  zlato  osobám podle odstavce 2, je povinen
   správci  daně  oznámit první dodání zlata každé osobě nejpozději do dne
   prvního dodání této osobě.

   (4)  Plátce,  který  dodává  zlato  osobám podle odstavce 2, je povinen
   vystavit  daňový  doklad  nejpozději  do  15  dnů  ode  dne uskutečnění
   zdanitelného plnění.

   (5) Daňový doklad musí obsahovat

   a)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu  a  příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který
   dodává zlato,

   b) daňové identifikační číslo plátce, který dodává zlato,

   c)  obchodní  firmu  nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke
   jménu a příjmení nebo název, sídlo nebo místo podnikání osoby, které je
   zlato dodáno,

   d) daňové identifikační číslo plátce, kterému je zlato dodáno,

   e) evidenční číslo daňového dokladu,

   f) rozsah a předmět plnění včetně váhy a ryzosti zlata,

   g) datum vystavení daňového dokladu,

   h) datum uskutečnění plnění,

   i)  jednotkovou  cenu  bez  daně,  a  dále slevu, pokud není obsažena v
   jednotkové ceně,

   j) základ daně,

   k)  sazbu daně nebo sdělení, že se jedná o plnění osvobozené od daně, a
   odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona,

   l)  sdělení,  že výše daně je povinna doplnit a přiznat osoba, které je
   zlato dodáno.

   (6)  Osoby  podle  odstavce  2,  kterým  je  zlato dodáno, jsou povinny
   doplnit  na obdrženém daňovém dokladu výši daně uvedenou v korunách a v
   haléřích, popř. zaokrouhlenou na desítky haléřů nebo na padesátihaléře.
   Za správnost vypočtené daně odpovídají tyto osoby.

   (7)  Osoby  podle  odstavce  2,  kterým  je  zlato dodáno, jsou povinny
   přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění.

   (8) Zvláštní režim se nepoužije při dodání zlata České národní bance.

   Hlava IV

   Správa daně v tuzemsku

   § 93

   Správa daně

   (1)  Při  správě daně a při řízení o věcech upravených tímto zákonem se
   postupuje  podle  právního předpisu upravujícího správu daní,^59) pokud
   tento zákon nestanoví jinak.

   (2)  Při  dovozu  a  vývozu  zboží se postupuje podle právního předpisu
   upravujícího správu cla,^14) pokud tento zákon nestanoví jinak.

   § 94

   Plátci

   (1)  Osoba  povinná  k  dani,  která  má  sídlo,  místo  podnikání nebo
   provozovnu  v  tuzemsku,  jejíž obrat za nejvýše 12 kalendářních měsíců
   přesáhne částku uvedenou v § 6, se stává plátcem od prvního dne třetího
   měsíce  následujícího  po měsíci, ve kterém překročila stanovený obrat.
   Pokud  nesplní  registrační  povinnost, stává se plátcem dnem účinnosti
   registrace uvedeným na osvědčení o registraci.

   (2) Osoby povinné k dani se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v
   tuzemsku,  které  uskutečňují  zdanitelná  plnění  na základě smlouvy o
   sdružení^10)  nebo  jiné  obdobné  smlouvy,  jejichž individuální obrat
   nepřekročí  částku  podle  §  6,  ale celkový obrat těchto osob v rámci
   sdružení  i  mimo něj překročí částku uvedenou v § 6, se stávají plátci
   dnem účinnosti uvedeným na osvědčení o registraci. Osoba povinná k dani
   se  sídlem,  místem podnikání nebo provozovnou v tuzemsku, která uzavře
   smlouvu  o  sdružení  nebo  jinou  obdobnou smlouvu s jiným plátcem, se
   stává  plátcem  dnem  uzavření  této  smlouvy.  Osoby povinné k dani se
   sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v tuzemsku, které uskutečňují
   zdanitelná  plnění  společně  na  základě  smlouvy o sdružení nebo jiné
   obdobné smlouvy, se stávají plátci dnem účinnosti uvedeným na osvědčení
   o registraci účastníka, který se zaregistroval jako plátce nejdříve.

   (3) Osoba povinná k dani se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v
   tuzemsku,  která  nabývá  majetek  pro účely uskutečňování ekonomických
   činností  na základě rozhodnutí o privatizaci podle zvláštního právního
   předpisu,^63)  a  osoba povinná k dani se sídlem, místem podnikání nebo
   provozovnou  v  tuzemsku,  která  nabývá  majetek  od plátce na základě
   smlouvy  o  prodeji  podniku  nebo  vkladem podniku nebo části podniku,
   tvořící  organizační  složku  podniku,  se  stává  plátcem  dnem nabytí
   majetku.

   (4) Osoby povinné k dani se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v
   tuzemsku,   na  které  při  přeměně  společnosti  nebo  družstva  podle
   zvláštního  právního  předpisu^64)  přechází  nebo  je  převáděno jmění
   zanikající  společnosti nebo družstva, pokud zanikající společnost nebo
   družstvo  byly  plátcem,  se  stávají  plátci  dnem  zápisu  přeměny do
   obchodního  rejstříku. Právnická osoba, která při změně právní formy na
   jinou   formu  podle  zvláštního  právního  předpisu^64)  nezaniká  ani
   nepřechází  její jmění na právního nástupce, pouze se mění její vnitřní
   právní  poměry  a  právní  postavení  jejích společníků, nepřestává být
   plátcem.

   (5)  Osoba  povinná k dani, která jako osoba oprávněná podle zvláštního
   právního  předpisu  pokračuje  po  zemřelém plátci v živnosti, se stává
   plátcem  ke  dni  následujícímu  po  dni  úmrtí  plátce.  Při  ukončení
   dědického řízení se dědic, kterému je majetek vydáván a který pokračuje
   po  zemřelém  plátci  v živnosti, stává plátcem ke dni následujícímu po
   dni vydání majetku.

   (6) Osoba povinná k dani se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v
   tuzemsku, která uskutečňuje zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od
   daně  s  nárokem na odpočet daně, a uskutečňuje pořízení zboží z jiného
   členského  státu,  se  stává plátcem dnem, kdy hodnota pořízeného zboží
   bez  daně  v  běžném  kalendářním  roce  převýší  částku 326 000 Kč. Do
   celkové  hodnoty  pořízeného  zboží  podle  §  2  odst.  2  písm. b) se
   započítává  hodnota zboží dodaného osobě povinné k dani formou zasílání
   zboží  podle  § 18 a hodnota zboží, které bylo touto osobou nakoupeno v
   jiném  členském  státě  od  osoby  registrované  k dani a přemístěno do
   tuzemska.  Plátce je povinen přiznat a zaplatit daň z pořízeného zboží,
   jehož hodnotou překročí uvedenou částku.

   (7) Osoba povinná k dani se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v
   tuzemsku, která uskutečňuje zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od
   daně  s  nárokem  na  odpočet daně, které je zasíláno zboží podle § 18,
   které  je předmětem spotřební daně, se stává plátcem dnem dodání zboží.
   Plátce je povinen přiznat a zaplatit daň ze zboží dodaného v tento den.

   (8) Osoba povinná k dani se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v
   tuzemsku, která uskutečňuje zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od
   daně s nárokem na odpočet daně, které jsou poskytovány služby uvedené v
   §  10  odst.  1,  2,  4, 5, 6, 9, 12 a 13 osobou registrovanou k dani v
   jiném členském státu, která nemá sídlo, místo podnikání nebo provozovnu
   v  tuzemsku,  nebo  zahraniční osobou povinnou k dani, se stává plátcem
   dnem  poskytnutí uvedených služeb. Plátce je povinen přiznat a zaplatit
   daň již ze služeb poskytnutých tento den.

   (9) Osoba povinná k dani se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v
   tuzemsku, která uskutečňuje zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od
   daně  s nárokem na odpočet daně, které je dodáno zboží podle § 13 odst.
   8 osobou registrovanou k dani v jiném členském státu, která nemá sídlo,
   místo  podnikání  nebo  provozovnu  v  tuzemsku, nebo zahraniční osobou
   povinnou  k dani, se stává plátcem dnem dodání zboží. Plátce je povinen
   přiznat a zaplatit daň ze zboží dodaného v tento den.

   (10)  Plátce  je povinen uvádět daňové identifikační číslo ve struktuře
   kód  země  CZ  a  kmenová část, kterou tvoří obecný identifikátor podle
   zvláštního právního předpisu.^65)

   (11)  Osoba  registrovaná  k  dani  v  jiném členském státě, která nemá
   sídlo,  místo  podnikání  nebo  provozovnu  v tuzemsku, nebo zahraniční
   osoba povinná k dani, která uskuteční plnění s místem plnění v tuzemsku
   a  je  osobou  povinnou  přiznat a zaplatit daň z tohoto plnění podle §
   108, se stává plátcem dnem uskutečnění tohoto plnění.

   12)  Osoba  registrovaná  k dani v jiném členském státě nebo zahraniční
   osoba  povinná  k  dani, které nejsou registrovány jako plátci a je jim
   dodáno zlato podle § 92a s místem plnění v tuzemsku, se stávají plátcem
   dnem uskutečnění dodání tohoto zlata.

   § 95

   Registrace plátce

   (1) Osoba povinná k dani se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v
   tuzemsku, jejíž obrat překročil částku uvedenou v § 6, je povinna podat
   přihlášku  k  registraci  do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve
   kterém překročila stanovený limit.

   (2) Osoby povinné k dani se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v
   tuzemsku,  které  uskutečňují  zdanitelná  plnění  společně  na základě
   smlouvy  o  sdružení10)  nebo jiné obdobné smlouvy, jsou povinny, pokud
   celkový  obrat  těchto osob v rámci sdružení i mimo něj překročí částku
   uvedenou  v  §  6,  podat  jednotlivě  přihlášku  k registraci ve lhůtě
   uvedené  v odstavci 1. Osoba povinná k dani se sídlem, místem podnikání
   nebo provozovnou v tuzemsku, která uzavře smlouvu o sdružení nebo jinou
   obdobnou  smlouvu  s  plátcem,  je povinna podat přihlášku k registraci
   nejpozději  ke  dni  uzavření  této  smlouvy.  Osoby  povinné k dani se
   sídlem,  místem  podnikání nebo provozovnou v tuzemsku, které podnikají
   společně  na  základě  smlouvy  o  sdružení nebo jiné obdobné smlouvy a
   nejsou  plátci,  jsou povinny podat přihlášku k registraci nejpozději k
   datu  účinnosti uvedenému na osvědčení o registraci účastníka, který je
   registrován  jako  plátce  nejdříve. Současně s přihláškou k registraci
   předloží  jednotliví účastníci správci daně písemnou smlouvu o sdružení
   a  sdělí  jméno  určeného  účastníka  sdružení,  který  povede  daňovou
   evidenci za sdružení podle § 100 odst. 3.

   (3) Osoba povinná k dani se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v
   tuzemsku,  která  nabývá  majetek  pro účely uskutečňování ekonomických
   činností  na základě rozhodnutí o privatizaci nebo na základě smlouvy o
   prodeji  podniku  nebo  vkladem  podniku  nebo  části  podniku, tvořící
   organizační  složku  podniku,  je  povinna podat přihlášku k registraci
   nejpozději do dne nabytí majetku.

   (4) Osoby povinné k dani se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v
   tuzemsku,  na které při přeměně společnosti nebo družstva přechází nebo
   je   převáděno   jmění  zanikající  společnosti  nebo  družstva,  pokud
   zanikající  společnost  nebo  družstvo byly plátcem, jsou povinny podat
   přihlášku  k  registraci do dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku.
   Právnická  osoba,  která  je  plátcem a při změně právní formy na jinou
   formu  nezaniká  ani  nepřechází  její  jmění  na právního nástupce, je
   povinna  do  15  dnů  ode  dne  zápisu  změny  právní formy v obchodním
   rejstříku  oznámit  změnu správci daně, který ji vyznačí na osvědčení o
   registraci.

   (5) Osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu, která pokračuje
   po  zemřelém  plátci  v  živnosti  a  není  plátcem,  je  povinna podat
   přihlášku  k  registraci  do  15  dnů  ode  dne úmrtí plátce, pokud při
   zrušení  registrace  v  důsledku  úmrtí plátce nepostupovala podle § 74
   odst.  5.  Při  ukončení  dědického řízení je dědic, kterému je vydáván
   majetek zemřelého plátce, který pokračuje po zemřelém plátci v živnosti
   a  není plátcem, povinen podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne
   vydání  majetku, pokud neuplatnil postup podle § 74 odst. 5. Obdobně se
   postupuje  v  případě  úmrtí  plátce,  který  podnikal podle zvláštního
   právního předpisu.^66)

   (6) Osoba povinná k dani se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v
   tuzemsku, která uskutečňuje zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od
   daně  s  nárokem na odpočet daně, a uskutečňuje pořízení zboží z jiného
   členského  státu, je povinna podat přihlášku k registraci nejpozději do
   dne, kdy překročila částku podle § 2 odst. 2 písm. b).

   (7) Osoba povinná k dani se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v
   tuzemsku,  která  je osvobozena od uplatňování daně, protože její obrat
   nepřesáhl  částku  podle  §  6,  může  předložit přihlášku k registraci
   kdykoliv  a plátcem se stává ode dne účinnosti uvedeného na osvědčení o
   registraci.

   (8) Osoba povinná k dani se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v
   tuzemsku,  která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku
   na odpočet daně, je osvobozena od povinnosti registrovat se jako plátce
   a  není  oprávněna podat přihlášku k registraci. Pokud tato osoba začne
   uskutečňovat zdanitelná plnění a plnění osvobozená od daně s nárokem na
   odpočet daně, je povinna podat přihlášku k registraci podle odstavce 1,
   pokud  její  celkový  obrat  přesáhne  limit  stanovený  v § 6 odst. 1.
   Jestliže  se  osoba  povinná  k  dani  rozhodne  uplatňovat daň u nájmu
   pozemků,  staveb,  bytů  a  nebytových  prostor  podle § 56, může podat
   přihlášku k registraci kdykoliv.

   (9) Osoba povinná k dani se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v
   tuzemsku, která uskutečňuje zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od
   daně  s  nárokem  na  odpočet  daně, pro kterou je uskutečněno zasílání
   zboží  podle  § 18, které je předmětem spotřební daně, je povinna podat
   přihlášku k registraci nejpozději ke dni prvního dodání zboží.

   (10)  Osoba povinná k dani se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou
   v  tuzemsku, která uskutečňuje zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená
   od  daně s nárokem na odpočet daně, které jsou poskytovány služby podle
   §  10  odst.  1,  2,  4,  5, 6, 9, 12 a 13 osobou registrovanou v jiném
   členském  státě,  která  nemá  sídlo, místo podnikání nebo provozovnu v
   tuzemsku,  nebo  zahraniční  osobou  povinnou  k dani, je povinna podat
   přihlášku   k   registraci  nejpozději  do  dne,  kdy  jí  byly  služby
   poskytnuty.

   (11)  Osoba povinná k dani se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou
   v  tuzemsku, která uskutečňuje zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená
   od  daně  s  nárokem  na odpočet daně, které je dodáno zboží podle § 13
   odst. 8, je povinna podat přihlášku k registraci nejpozději do dne, kdy
   jí bylo zboží dodáno.

   (12)  Osoba povinná k dani, která se stane plátcem podle § 94 odst. 11,
   je  povinna  podat  přihlášku k registraci Finančnímu úřadu pro Prahu 1
   nejpozději  k  datu  uskutečnění  plnění.  V  přihlášce k registraci je
   povinna  uvést  všechna  daňová  identifikační  čísla,  která  jí  byla
   přidělena  v  jiném členském státě nebo ve třetí zemi. Pokud tato osoba
   začne  uskutečňovat  plnění  v  tuzemsku prostřednictvím provozovny, je
   povinna  tuto  skutečnost  oznámit  Finančnímu úřadu pro Prahu 1, který
   provede  změnu  místní  příslušnosti  podle  adresy  provozovny.  Osoba
   registrovaná  k  dani  v  jiném členském státě, která nemá sídlo, místo
   podnikání   nebo   provozovnu   ani  místo  pobytu  v  tuzemsku,  která
   uskutečňuje  pouze přemístění zboží z jiného členského státu a následné
   dodání  jednomu  kupujícímu  podle § 16 odst. 4, není povinna předložit
   přihlášku k registraci, pokud kupující zaplatí daň z přemístěného zboží
   jako při pořízení zboží z jiného členského státu.

   (13)  Osoba povinná k dani, která se stane plátcem podle § 94 odst. 12,
   je  povinna  podat  přihlášku k registraci Finančnímu úřadu pro Prahu 1
   nejpozději k datu dodání zlata podle § 92a.

   § 96

   Osoby identifikované k dani

   (1)  Osobou  identifikovanou  k  dani  je právnická osoba, která nebyla
   založena  nebo  zřízena  za  účelem  podnikání,  včetně veřejnoprávního
   subjektu,  a  neuskutečňuje  ekonomické činnosti v tuzemsku, nebo osoba
   povinná  k  dani, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez
   nároku na odpočet daně, pokud pořizují zboží z jiného členského státu a
   hodnota  pořízeného  zboží  bez  daně v běžném kalendářním roce převýší
   částku  326 000 Kč. Do celkové hodnoty pořízeného zboží podle § 2 odst.
   2  písm.  b) se započítává hodnota zboží dodaného osobě formou zasílání
   zboží  podle  § 18 a hodnota zboží, které bylo nakoupeno touto osobou v
   jiném  členském  státě  od  osoby  registrované  k dani a přemístěno do
   tuzemska. Osoba identifikovaná k dani je povinna přiznat a zaplatit daň
   z pořízení zboží, jehož hodnotou převýší stanovenou částku.

   (2)  Osobou  identifikovanou  k  dani  je  osoba  povinná k dani, která
   uskutečňuje pouze plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně,
   pokud   jsou   jí   poskytovány  služby  podle  §  10  odst.  7  osobou
   registrovanou  k  dani  v  jiném  členském státu nebo zahraniční osobou
   povinnou k dani.

   (3) Osobou identifikovanou k dani je vždy právnická osoba, která nebyla
   založena  nebo  zřízena  za  účelem  podnikání,  včetně veřejnoprávního
   subjektu, nebo osoba, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně
   bez  nároku  na  odpočet  daně,  pokud  je  jí zasíláno zboží, které je
   předmětem spotřební daně.

   (4)  Osoba identifikovaná k dani je povinna uvádět daňové identifikační
   číslo  ve  struktuře  kód  země  CZ a kmenová část, kterou tvoří obecný
   identifikátor podle zvláštního právního předpisu.^65)

   § 97

   Registrace osob identifikovaných k dani

   (1)  Osoba  identifikovaná  k  dani podle § 96 odst. 1 je povinna podat
   přihlášku k přidělení daňového identifikačního čísla pro účely přiznání
   a zaplacení daně místně příslušnému správci daně nejpozději do dne, kdy
   hodnota   pořízeného  zboží  překročila  stanovenou  částku,  a  osobou
   identifikovanou k dani se stává dnem překročení stanovené částky.

   (2)  Osoba  identifikovaná  k  dani podle § 96 odst. 2 je povinna podat
   přihlášku k přidělení daňového identifikačního čísla pro účely přiznání
   a zaplacení daně místně příslušnému správci daně nejpozději do dne, kdy
   jí  byla  poskytnuta  služba,  a osobou identifikovanou k dani se stává
   dnem poskytnutí služby nebo dodání zboží.

   (3)  Osoba  identifikovaná  k  dani podle § 96 odst. 3 je povinna podat
   přihlášku  k  přidělení  daňového  identifikačního čísla pro přiznání a
   zaplacení  daně  místně  příslušnému  správci  daně  nejpozději  do dne
   prvního dodání uvedeného zboží a osobou identifikovanou k dani se stává
   dnem dodání zboží.

   (4)  Právnické  osoby,  které  nebyly  založeny  nebo zřízeny za účelem
   podnikání,   včetně   veřejnoprávního   subjektu,   nebo  osoba,  která
   uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně,
   mohou  v  případě,  že  pořizují  zboží z jiného členského státu, podat
   přihlášku k přidělení daňového identifikačního čísla místně příslušnému
   správci daně, i když hodnota pořízeného zboží nepřekročí částku 326 000
   Kč, a osobou identifikovanou k dani musí zůstat nejméně dva následující
   po sobě jdoucí kalendářní roky.

   § 98

   Náhrada   za   neuplatnění   daně  při  nesplnění  zákonné  registrační
   povinnosti

   (1) Nesplní-li osoba povinná k dani povinnost se registrovat podle § 95
   odst.  1,  je  povinna  uhradit  správci  daně částku ve výši až 10 % z
   celkových  příjmů  nebo  výnosů  za  zdanitelná  plnění jako náhradu za
   zdanitelná plnění, která uskutečnila bez daně. Celková částka se počítá
   od data, kdy se osoba povinná k dani měla stát plátcem, až do data, kdy
   se stala plátcem na základě rozhodnutí správce daně.

   (2)  Nesplní-li  osoba  identifikovaná  k  dani, která pořizuje zboží z
   jiného  členského  státu,  povinnost se registrovat, je povinna uhradit
   správci daně jako náhradu částku ve výši až 10 % z hodnoty zboží, které
   pořídila neoprávněně bez daně.

   (3)  Rozhodnutí  o  uložení  náhrady  musí být odůvodněno a včas podané
   odvolání  má  odkladné  účinky.  Platba  uvedené  částky se považuje za
   příjem daně podle tohoto zákona.

   § 99

   Zdaňovací období

   (1)  Zdaňovacím  obdobím je kalendářní čtvrtletí, pokud obrat plátce za
   předcházející kalendářní rok nedosáhl 10 000 000 Kč.

   (2)  Pokud  obrat  plátce za předcházející kalendářní rok dosáhl 10 000
   000 Kč, je zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc.

   (3)  Plátce,  jehož  obrat za předcházející kalendářní rok dosáhl 2 000
   000  Kč,  je  oprávněn si zvolit za zdaňovací období kalendářní měsíc a
   tuto  změnu  oznámí  správci  daně.  Osoba povinná k dani, která podává
   přihlášku  k  registraci, si může zvolit za zdaňovací období kalendářní
   měsíc,  pokud  v předcházejícím kalendářním roce dosáhla výše uvedeného
   obratu a tuto skutečnost uvede do přihlášky k registraci.

   (4)  Zdaňovací období plátce, který podniká společně s jinými plátci na
   základě smlouvy o sdružení^10) nebo jiné obdobné smlouvy, se stanoví ze
   součtu  obratu  dosaženého  všemi  účastníky  v rámci sdružení a obratu
   plátce dosaženého mimo sdružení.

   (5)  Při  přeměně  společnosti  fúzí  se  zdaňovací období zúčastněných
   společností   nebo  družstev  stanoví  ze  součtu  obratů  zúčastněných
   společností  nebo  družstev.  Při  přeměně  společnosti  nebo  družstva
   rozdělením   se   zdaňovací   období   nově   založených  nástupnických
   společností  nebo  družstev,  popřípadě  nástupnických společností nebo
   družstev  při  rozdělení  sloučením stanoví tak, že se přiřadí ke každé
   nástupnické  společnosti  obrat  zanikající společnosti nebo družstva v
   poměru,  v  jakém  na ně bylo převedeno jmění ze zanikající společnosti
   nebo  družstva.  Při  převodu  jmění  na společníka se zdaňovací období
   stanoví  z obratu společnosti, která se zrušuje bez likvidace, a obratu
   společníka.

   (6)  Pokud  není znám obrat za předcházející kalendářní rok, stanoví se
   zdaňovací  období  podle  odstavce  1  nebo 2 z předpokládaného ročního
   obratu v běžném roce.

   (7)  Prvním  zdaňovacím  obdobím  plátce  je  kalendářní čtvrtletí nebo
   kalendářní měsíc, ve kterém se osoba povinná k dani stala plátcem.

   (8)  Změnu  zdaňovacího  období  ze  čtvrtletního  na  měsíční  anebo z
   měsíčního  na čtvrtletní je plátce oprávněn provést nejdříve od počátku
   následujícího kalendářního roku. Plátce je povinen oznámit správci daně
   změnu   zdaňovacího   období   nejpozději   do  31.  ledna  příslušného
   kalendářního roku.

   (9)  Zdaňovacím  obdobím pro osobu identifikovanou k dani je kalendářní
   čtvrtletí.

   (10)  Zdaňovacím  obdobím  plátce  podle  §  94  odst. 11 je kalendářní
   čtvrtletí.

   (11)  Při  prohlášení konkurzu končí probíhající zdaňovací období dnem,
   který  předchází dni prohlášení konkurzu. Další zdaňovací období plátce
   začíná  dnem  prohlášení  konkurzu  a končí posledním dnem kalendářního
   měsíce,  ve  kterém byl prohlášen konkurz. Pro další období se považuje
   za zdaňovací období plátce kalendářní měsíc. Při zrušení konkurzu končí
   zdaňovací  období  dnem  předcházejícím  dni  zrušení konkurzu, a pokud
   registrace plátce trvá, začíná zdaňovací období dnem zrušení konkurzu a
   končí posledním dnem kalendářního měsíce, ve kterém byl konkurz zrušen.
   Do konce kalendářního roku, ve kterém byl konkurz zrušen, je zdaňovacím
   obdobím  plátce  kalendářní  měsíc a v následujícím kalendářním roce se
   zdaňovací období určí podle odstavců 1 až 3.

   § 100

   Evidence pro daňové účely

   (1)  Plátce  je  povinen  vést  v evidenci pro účely daně veškeré údaje
   vztahující  se  k  jeho  daňové  povinnosti, zejména údaje potřebné pro
   správné  stanovení daňové povinnosti. Plátce je povinen vést evidenci v
   takovém  členění,  aby  sestavil daňové přiznání, a jestliže uskutečnil
   dodání  zboží  do jiného členského státu osobě registrované k dani, aby
   sestavil souhrnné hlášení.

   (2)  Plátce  je  povinen vést také evidenci uskutečněných plnění, která
   jsou  osvobozená od daně nebo nejsou předmětem daně. Plátce, který nemá
   povinnost vést účetnictví nebo účetnictví nevede dobrovolně, je povinen
   vést evidenci obchodního majetku.

   (3)  Plátci, kteří podnikají společně na základě smlouvy o sdružení^10)
   nebo  jiné  obdobné  smlouvy, jsou povinni vést evidenci pro účely daně
   podle  odstavců  1  a  2  za činnost, pro kterou se sdružili, odděleně.
   Evidenci  vede určený účastník sdružení, který za sdružení plní všechny
   povinnosti  a  uplatňuje  práva vyplývající z tohoto zákona pro ostatní
   jednotlivé účastníky.

   (4)  Plátce,  který  pořizuje  zboží  z jiného členského státu, a osoba
   identifikovaná  k  dani jsou povinni vést evidenci o hodnotě pořízeného
   zboží v členění na pořízení zboží z jednotlivých členských států.

   § 101

   Daňové přiznání a splatnost daně

   (1)  Plátce  je  povinen do 25 dnů po skončení zdaňovacího období podat
   daňové  přiznání na tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí, a to i
   v  případě,  že  mu  nevznikla  daňová povinnost, pokud zákon nestanoví
   jinak. Vlastní daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového
   přiznání,  s  výjimkou  daně  vyměřované  v souvislosti s dovozem zboží
   podle  §  20,^66a)  u  kterého  je  splatnost  daně  stanovena  celními
   předpisy.

   (2)  Při prohlášení konkurzu je plátce povinen podat daňové přiznání za
   uplynulou  část  zdaňovacího  období  ke dni předcházejícímu prohlášení
   konkurzu,  a to do 30 dnů po prohlášení konkurzu. Při ukončení konkurzu
   je  plátce povinen podat daňové přiznání za zdaňovací období, ve kterém
   byl konkurz zrušen, nejpozději ke dni zrušení konkurzu.

   (3)  Plátce,  který  jako  osoba  oprávněná  podle  zvláštního právního
   předpisu  pokračuje  po zemřelém plátci v živnosti, je povinen podat za
   zemřelého   daňové  přiznání  ke  dni  úmrtí  do  25  dnů  po  skončení
   zdaňovacího  období,  ve  kterém  došlo  k  úmrtí  plátce. Při ukončení
   dědického  řízení,  kdy  je  majetek vydáván dědici, je osoba oprávněná
   podle  zvláštního  právního  předpisu,  která  pokračovala  po zemřelém
   plátci  v  živnosti,  povinna  podat  poslední  daňové  přiznání ke dni
   ukončení dědického řízení. Vlastní daňová povinnost je splatná ve lhůtě
   pro podání daňového přiznání.

   (4)  Zanikne-li  společnost  nebo  družstvo  zrušením bez likvidace, je
   daňové  přiznání  za část zdaňovacího období ke dni předcházejícímu dni
   zániku plátce povinen podat právní nástupce plátce, a to s uvedením, že
   je podává za zaniklého plátce.

   (5)  Plátce,  který jako určený účastník sdružení^10) vede evidenci pro
   daňové  účely za sdružení podle § 100 odst. 3, je povinen uvést ve svém
   daňovém  přiznání zdanitelná plnění a daňovou povinnost ze své činnosti
   a  zdanitelná  plnění  a  daňovou povinnost z činnosti celého sdružení.
   Ostatní  účastníci sdružení v daňovém přiznání uvádějí pouze zdanitelná
   plnění a daňovou povinnost ze své vlastní činnosti.

   (6)  Osoba  identifikovaná  k  dani  je  povinna  do 25 dnů po skončení
   zdaňovacího období, ve kterém jí vznikla daňová povinnost, podat daňové
   přiznání.  Daňová  povinnost  je  splatná  ve lhůtě pro podání daňového
   přiznání.

   (7)  Plátce  podle  §  94  odst.  11  je  povinen do 25 dnů po skončení
   zdaňovacího období, ve kterém mu vznikla daňová povinnost, podat daňové
   přiznání.  Vlastní  daňová  povinnost  je  splatná  ve lhůtě pro podání
   daňového přiznání.

   § 102

   Souhrnné hlášení

   (1)  Plátce,  který  uskutečnil  dodání zboží do jiného členského státu
   osobě  registrované  k  dani  v  jiném členském státě, je povinen podat
   souhrnné  hlášení o dodání zboží do jiného členského státu na tiskopisu
   vydaném   Ministerstvem   financí  (dále  jen  "souhrnné  hlášení").  V
   souhrnném  hlášení  uvede  také přemístění obchodního majetku pro účely
   uskutečňování  jeho  ekonomických činností do jiného členského státu, a
   pokud  je  prostřední  osobou  při  zjednodušeném postupu v třístranném
   obchodu  podle  §  17,  také  dodání  zboží kupujícímu. Údaje o hodnotě
   dodaného zboží se uvádějí v české měně.

   (2)  Souhrnné  hlášení za sdružení^10) podává určený účastník sdružení,
   který podává daňové přiznání za sdružení.

   (3)  Souhrnné hlášení za každé kalendářní čtvrtletí podává plátce do 25
   dnů  po  skončení  kalendářního  čtvrtletí,  a  to  současně  s daňovým
   přiznáním.

   (4) Pokud plátce, který podal souhrnné hlášení, zjistí, že uvedl chybné
   údaje,  je  povinen  do  15  dnů  od data zjištění chybných údajů podat
   následné souhrnné hlášení.

   (5)  Správce  daně  údaje  v  souhrnném  hlášení, popřípadě v následném
   souhrnném hlášení prověří, případné nejasnosti odstraní a údaje využije
   při  stanovení daňové povinnosti. Obdobný postup uplatní ohledně údajů,
   které správce daně obdrží v rámci mezinárodní spolupráce.

   § 103

   Dodatečné daňové přiznání

   (1) Plátce je povinen předložit dodatečné daňové přiznání, pokud

   a) souhrnem oprav zvyšuje daňovou povinnost,

   b) provádí opravu, při které se nemění poslední známá daňová povinnost,
   ale pouze údaje daňovým subjektem dříve tvrzené,

   c) provádí opravu sazby a výše daně podle § 49.

   (2)  Plátce může předložit dodatečné daňové přiznání ve lhůtě stanovené
   zvláštním  právním  předpisem,^67) pokud souhrnem oprav snižuje daňovou
   povinnost.

   (3)  V  dodatečném  daňovém  přiznání  podle odstavce 1 písm. a) a b) a
   odstavce  2  plátce  uvádí  pouze  rozdíly  od  údajů,  ze kterých byla
   stanovena   předcházející   daňová  povinnost  příslušného  zdaňovacího
   období.

   (4)  V  dodatečném  daňovém  přiznání  podle odstavce 1 písm. c) plátce
   uvádí  původní  základ daně se záporným znaménkem, a pokud se nejedná o
   opravu  zdanitelného  plnění osvobozeného od daně, uvede i výši daně na
   výstupu  s nesprávnou sníženou sazbou se záporným znaménkem. Dále uvede
   základ daně s kladným znaménkem, a pokud se nejedná o zdanitelné plnění
   osvobozené od daně, uvede s kladným znaménkem i výši daně na výstupu se
   správnou základní nebo sníženou sazbou.

   (5) Pro osobu identifikovanou k dani platí odstavce 1 až 4 obdobně.

   § 104

   Nesprávné uvedení daňové povinnosti za jiné zdaňovací období

   (1)  Pokud  plátce  uvedl  skutečnosti  rozhodné  pro  stanovení daňové
   povinnosti  v daňovém přiznání za jiné zdaňovací období, než do kterého
   příslušely,  a  nesnížil  tím  daňovou  povinnost,  správce daně daň za
   zdaňovací období, ve kterém měla být uplatněna, dodatečně nevyměří.

   (2)  Pokud  plátce  uvedl  skutečnosti  rozhodné  pro  stanovení daňové
   povinnosti  v daňovém přiznání za jiné zdaňovací období, než do kterého
   příslušely,  a  snížil  tím  daňovou  povinnost,  správce  daně  daň za
   zdaňovací období, ve kterém měla být uplatněna, dodatečně nevyměří, ale
   stanoví  sankci  ve výši 0,1 % z částky daně uvedené v daňovém přiznání
   za  nesprávné  zdaňovací období za každý den krácení státního rozpočtu.
   Sankce  je  splatná v náhradní lhůtě 15 dnů ode dne doručení platebního
   výměru. Sankce se nepředepíše, nepřesáhne-li částku 100 Kč za zdaňovací
   období.

   (3) Pro osobu identifikovanou k dani platí odstavce 1 a 2 obdobně.

   (4) Sankce podle zvláštního právního předpisu^68) se neuplatní.

   § 105

   Vracení nadměrného odpočtu

   (1)  Vznikne-li  v  důsledku  vyměření  nadměrného  odpočtu  vratitelný
   přeplatek,^69)  vrátí  se  plátci  bez  žádosti  do  30 dnů od vyměření
   nadměrného odpočtu. Tento postup se neuplatní, pokud vznikne vratitelný
   přeplatek  změnou  daňové povinnosti na základě dodatečného vyměření, a
   postupuje   se  podle  zvláštního  právního  předpisu.^69)  Prohlášením
   konkurzu  se  daňové  řízení  nepřerušuje  a  po prohlášení konkurzu se
   plátci  vrátí  vyměřený  nadměrný odpočet, pokud nemá daňové nedoplatky
   vzniklé před prohlášením i po prohlášení konkurzu.

   (2)  Pokud  vznikne  v  důsledku  neoprávněného  uplatnění odpočtu daně
   daňový   nedoplatek,   počítá   se  sankce  podle  zvláštního  právního
   předpisu^68) od počátku běhu lhůty podle odstavce 1. Tato sankce^68) se
   neuplatní do doby vrácení nadměrného odpočtu.

   (3)  Za  den  vzniku  vratitelného přeplatku se považuje den vyměření a
   vratitelný přeplatek se vrátí, pokud činí více než 100 Kč.

   § 106

   Zrušení registrace

   (1)  O  zrušení  registrace  může  plátce  požádat nejdříve po uplynutí
   jednoho  roku  od  data  účinnosti uvedeného na osvědčení o registraci,
   pokud  jeho  obrat  nepřesáhl za nejbližších předcházejících 12 po sobě
   jdoucích kalendářních měsíců částku 1 000 000 Kč.

   (2)  Plátci  podnikající  na  základě  smlouvy o sdružení^10) nebo jiné
   obdobné smlouvy mohou požádat o zrušení registrace jednotlivě pouze při
   vystoupení  nebo vyloučení ze sdružení za podmínek uvedených v odstavci
   1,  nebo pokud přestanou být osobou povinnou k dani, a to po vypořádání
   majetku.  Při  rozpuštění  sdružení  mohou  požádat  všichni  účastníci
   sdružení  o  zrušení  registrace  po  vypořádání  majetku  ve sdružení.
   Obratem  účastníka sdružení je pro účely zrušení registrace součet jeho
   obratu za zdanitelná plnění uskutečňovaná mimo sdružení a podílu obratu
   sdružení  připadajícího na něho ze sdružení. Podíl obratu připadajícího
   na účastníka sdružení se stanoví podle smlouvy, jinak rovným dílem.

   (3)  Plátce  podle  §  95  odst.  3,  4 a 5 však může požádat o zrušení
   registrace  nejdříve  po  uplynutí  tří  měsíců  ode  dne,  kdy se stal
   plátcem,  pokud  jeho obrat nepřesáhl za nejbližší předcházející tři po
   sobě jdoucí kalendářní měsíce částku 250 000 Kč. Při zrušení registrace
   je plátce povinen snížit nárok na odpočet daně podle § 74 odst. 5.

   (4)  Pokud  plátce  žádá  o zrušení registrace, je povinen prokázat, že
   existují důvody pro zrušení registrace uvedené v odstavci 1.

   (5)  Pokud dojde ke zrušení registrace v důsledku úmrtí plátce, je jeho
   právní  nástupce  povinen  postupovat  podle  § 74 odst. 5. To neplatí,
   pokud  osoba  oprávněná podle zvláštního právního předpisu pokračuje po
   zemřelém  plátci  v  živnosti  a  současně  je  plátcem  nebo  předloží
   přihlášku  k  registraci  plátce do 15 dnů ode dne úmrtí plátce. Ke dni
   vydání  majetku dědici, popřípadě správci dědictví, který nepokračuje v
   živnosti  po  zemřelém plátci, je osoba oprávněná, která pokračovala po
   zemřelém plátci v živnosti, povinna postupovat u vydaného majetku podle
   §  74  odst.  5. Tato povinnost se nevztahuje na případ, kdy je majetek
   vydán  dědici,  který  pokračuje  v živnosti a současně je plátcem nebo
   předloží  přihlášku  k  registraci  plátce  do  15  dnů  ode dne vydání
   majetku.  Obdobně  se  postupuje v případě úmrtí plátce, který podnikal
   podle zvláštního právního předpisu.^66)

   (6)  Zrušení  společnosti  nebo družstva bez likvidace se nepovažuje za
   zrušení  s  povinností snížit nárok na odpočet daně podle § 74 odst. 5,
   pokud jsou všechny zúčastněné společnosti nebo družstva plátci. Obdobně
   se  postupuje  i v případě, kdy fyzická osoba, která je plátcem, ukončí
   podnikatelskou  činnost  tím  způsobem,  že  celý svůj obchodní majetek
   vloží  do  právnické  osoby, která bezprostředně v činnosti pokračuje a
   jejíž  je  jediným  zakladatelem,  nebo v případě, kdy dojde ke zrušení
   registrace  právnické  osoby,  která je plátcem a byla založená jedinou
   fyzickou  osobou  a  v  činnosti zaniklé právnické osoby pokračuje tato
   fyzická  osoba  jako  podnikatel, anebo v případě, kdy dojde k přeměně,
   sloučení,  splynutí  nebo  rozdělení státního podniku nebo osoby, která
   nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, jestliže jsou plátci.

   (7) Správce daně je však oprávněn zrušit registraci plátce, pokud

   a)  plátce  neuskutečnil  bez  oznámení  důvodu  správci  daně  po dobu
   dvanácti po sobě následujících měsíců plnění,

   b) plátce neplní své povinnosti vyplývající z tohoto zákona, nebo

   c) plátce přestane být osobou povinnou k dani.

   (8)  Odvolání  proti  rozhodnutí  podle odstavce 7 má odkladný účinek a
   účinnost  zrušení registrace nastává dnem nabytí právní moci rozhodnutí
   o zrušení registrace.

   (9)  Správce daně je oprávněn zrušit registraci plátce podle § 94 odst.
   11  k  31.  lednu  následujícího kalendářního roku, pokud tomuto plátci
   nevznikla v průběhu běžného kalendářního roku žádná povinnost přiznat a
   zaplatit daň.

   § 107

   Zrušení registrace osoby identifikované k dani

   (1)  Osoba  identifikovaná  k  dani,  která  pořizuje  zboží  z  jiného
   členského  státu,  může  požádat  o  zrušení  registrace, pokud hodnota
   pořízeného  zboží v běžném roce nepřekročila částku 326 000 Kč bez daně
   a  pokud tuto částku nepřekročila ani v roce předcházejícím, nebo pokud
   uplynula  lhůta  uvedená v § 16 odst. 3. Žádost o zrušení registrace je
   povinna  tato  osoba  podat  nejpozději 2 měsíce před skončením druhého
   kalendářního roku, a pokud žádost nepodá, prodlužuje se její registrace
   o následující dva kalendářní roky.

   (2)  Osoba  identifikovaná k dani, které byly poskytnuty služby podle §
   10  odst.  7  osobou  registrovanou  k dani v jiném členském státě nebo
   zahraniční  osobou povinnou k dani, může požádat o zrušení registrace k
   31. lednu následujícího kalendářního roku, pokud jí nevznikla v průběhu
   běžného roku žádná povinnost přiznat a zaplatit daň. Při podání žádosti
   o zrušení postupuje podle odstavce 1.

   § 108

   Osoby povinné přiznat a zaplatit daň

   (1) Přiznat a zaplatit daň správci daně je povinen

   a)  plátce,  který uskutečňuje zdanitelná plnění v tuzemsku, s výjimkou
   dodání zlata podle § 92a.

   b)  plátce  nebo  osoba  identifikovaná k dani, která uskutečňuje pouze
   plnění  osvobozené  od  daně  bez  nároku  na odpočet daně, kterým jsou
   poskytnuty služby podle § 10 odst. 7 s místem plnění v tuzemsku,

   c)  kupující,  který  je  plátcem  nebo  osobou identifikovanou k dani,
   kterému je dodáváno zboží za podmínek stanovených v § 17,

   d)  plátce  nebo  osoba identifikovaná k dani, kterým je dodáváno zboží
   podle § 13 odst. 8,

   e)  plátce nebo osoba identifikovaná k dani, kteří uskutečňují pořízení
   zboží  z  jiného  členského  státu,  včetně  pořízení  zboží,  které je
   předmětem spotřební daně,

   f)  plátce  nebo  osoba  identifikovaná  k dani, kterým jsou poskytnuty
   služby  podle  §  10  odst.  1,  2,  4, 5, 9, 12 a 13 s místem plnění v
   tuzemsku  osobou  registrovanou  k  dani  v  jiném  členském státě nebo
   zahraniční osobou povinnou k dani,

   g)  osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která uskutečňuje
   zasílání  zboží do tuzemska podle § 18 osobám, které nejsou plátcem ani
   osobou identifikovanou k dani, pokud hodnota dodaného zboží, s výjimkou
   zboží,  které je předmětem spotřební daně, přesáhne částku 1 140 000 Kč
   za kalendářní rok,

   h)  osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která uskutečňuje
   zasílání  zboží  do  tuzemska  podle § 18, které je předmětem spotřební
   daně, osobě, která není plátcem ani osobou identifikovanou k dani,

   i)  osoba  registrovaná  k dani v jiném členském státě, která poskytuje
   služby uvedené v § 10 odst. 1, 2, 4, 5, 12 a 13 nebo dodává zboží podle
   §  13  odst. 9 s místem plnění v tuzemsku osobě, která není plátcem ani
   osobou  identifikovanou  k dani, případně uskutečňuje jinou ekonomickou
   činnost v tuzemsku,

   j)  osoba,  které  je při dovozu zboží toto zboží propuštěno do celního
   režimu, u kterého vznikla daňová povinnost,

   k)  osoba,  která  pořizuje nový dopravní prostředek z jiného členského
   státu,

   l)  zahraniční  osoba povinná k dani, která poskytuje služby podle § 10
   odst. 1, 2, 4, 5, 9, 10, 11 a 12 nebo dodává zboží podle § 13 odst. 9 s
   místem   plnění  v  tuzemsku  osobě,  která  není  plátcem  ani  osobou
   identifikovanou k dani, popřípadě uskutečňuje jinou ekonomickou činnost
   v tuzemsku,

   m) osoba, která uvede daň na daňovém dokladu,

   n) zahraniční osoba povinná k dani, která poskytuje elektronické služby
   podle zvláštního režimu,

   o)  plátce,  osoba  registrovaná  k  dani  v  jiném členském státě nebo
   zahraniční osoba povinná k dani, kterým je dodáno zlato podle § 92a.

   (2)  Osoby  povinné  přiznat  a  zaplatit  daň  mají procesní postavení
   daňového subjektu.

   (3)  Osoba  určená k zajištění prodeje obchodního majetku plátce, která
   přijala  úplatu  za  uskutečněný  prodej obchodního majetku, je povinna
   zajistit  daň  a odvést ji na osobní daňový účet plátce vedený u místně
   příslušného  správce  daně.  Tato osoba je povinna oznámit správci daně
   uskutečnění  a  výši  zdanitelného  plnění ve lhůtě pro podání daňového
   přiznání za zdaňovací období, ve kterém se uskutečnil prodej obchodního
   majetku plátce.

   § 109

   zrušen

   § 110

   Regulační opatření za stavu nouze, ohrožení státu a válečného stavu

   Je-li  vyhlášen  nouzový  stav,  stav ohrožení státu nebo válečný stav,
   může   vláda   nařízením  na  časově  omezenou  nezbytně  nutnou  dobu,
   odpovídající   charakteru   a   intenzitě  ohrožení  bezpečnosti  České
   republiky,

   a)  provést  úpravu  sazeb  daně,  nejvýše  však  o 5 procentních bodů,
   případně přeřadit zboží nebo služby ze základní do snížené sazby daně a
   naopak,

   b)  umožnit  plátcům, kteří uskutečňují zdanitelná plnění pro ozbrojené
   síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, hasičské záchranné sbory, havarijní
   služby a subjekty hospodářské mobilizace, dodávat stanovené druhy zboží
   a  poskytovat  stanovené služby těmto subjektům bez daně, při zachování
   nároku na odpočet daně v plné výši.

   ČÁST DRUHÁ

   PŘECHODNÁ, ZRUŠOVACÍ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

   § 111

   Přechodná ustanovení

   1.  Pro  uplatnění  daně  z přidané hodnoty za období přede dnem nabytí
   účinnosti   tohoto   zákona,   jakož   i   pro  uplatnění  práv  s  tím
   souvisejících, platí dosavadní právní předpisy.

   2. Podle dosavadních právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti
   tohoto  zákona se až do svého ukončení posuzují všechny procesní lhůty,
   které  začaly  běžet  před účinností tohoto zákona. Lhůty pro uplatnění
   práv podle bodu 1 se řídí dosavadními právními předpisy.

   3.  Plátce  registrovaný  podle  dosavadních  předpisů je plátcem podle
   tohoto zákona.

   4.  Plátce,  který  podává  daňové přiznání za kalendářní čtvrtletí, je
   povinen  do 25. července 2004 podat daňové přiznání za měsíc duben 2004
   podle dosavadních právních předpisů.

   5.  Zdaňovacím  obdobím  pro  plátce,  který  podává daňové přiznání za
   kalendářní  čtvrtletí a tento plátce postupoval podle bodu 4, je období
   od 1. května 2004 do 30. června 2004. Od 1. července 2004 plátce podává
   daňové přiznání podle § 99.

   6.  Osvědčení  o  registraci,  která  byla  vydána  přede  dnem  nabytí
   účinnosti  tohoto  zákona,  zůstávají v platnosti. Daňová identifikační
   čísla   přidělená   přede   dnem   nabytí   účinnosti   tohoto   zákona
   zaregistrovaným  daňovým  subjektům se mění tak, že první tři číslice a
   pomlčka se nahrazují kódem "CZ". Daňový subjekt je povinen uvádět takto
   změněné daňové identifikační číslo. Na žádost daňového subjektu správce
   daně  vyznačí  změnu  daňového  identifikačního  čísla  v  osvědčení  o
   registraci.

   7.  Pro  stanovení výše obratu uvedené v § 6 tohoto zákona se pro účely
   registrace nepřihlíží k obratu dosaženému před účinností tohoto zákona.

   8.  Ve  zdaňovacích  obdobích roku 2004 ode dne nabytí účinnosti tohoto
   zákona  se  použije  jako  zálohový koeficient pro zkracování nároku na
   odpočet  daně  podle  §  76 odst. 6 koeficient vypočtený při vypořádání
   odpočtu daně za zdaňovací období kalendářního roku 2003.

   9. Při zrušení registrace počínaje dnem účinnosti tohoto zákona plátce,
   který  při  uplatnění  nároku na odpočet daně u majetku v období do 31.
   prosince  2000  použil koeficient podle § 20 dosavadního zákona, upraví
   částku  snížení  nároku na odpočet daně podle § 74 odst. 5 koeficientem
   stanoveným podle § 76 tohoto zákona.

   10.  Při  vypořádání  nároku  na  odpočet  daně od 1. ledna 2004 do 31.
   prosince  2004  postupuje  plátce tak, že za období od 1. ledna 2004 do
   data  účinnosti  tohoto  zákona  provede  vypořádání  podle  znění § 20
   dosavadního  zákona, a za období od data účinnosti tohoto zákona do 31.
   prosince  2004  podle  §  76  tohoto zákona. Vypořádání za období od 1.
   ledna  2004  do  data  účinnosti tohoto zákona plátce uvede do daňového
   přiznání  za měsíc duben 2004. V případě dodatečné opravy uskutečněných
   zdanitelných  plnění  za  již  vypořádané  období  podle předchozí věty
   plátce  postupuje podle § 20 odst. 11 dosavadního zákona. Vypořádání za
   období  od  data  účinnosti  tohoto  zákona do 31. prosince 2004 plátce
   uvede  do  daňového přiznání za poslední zdaňovací období roku 2004. Ve
   zdaňovacích  obdobích roku 2005 se použije jako zálohový koeficient pro
   zkracování  nároku  na  odpočet  daně  podle  §  76  odst. 6 koeficient
   vypočtený  při  vypořádání  odpočtu  daně  za  zdaňovací období od data
   účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2004.

   11.  U  smluv  uzavřených  do  dne předcházejícího dni nabytí účinnosti
   tohoto  zákona,  u  nichž  byly  do  tohoto  dne  poskytnuty  zálohy na
   zdanitelná  plnění,  která budou uskutečněna po nabytí účinnosti tohoto
   zákona,   je  plátce  daně  povinen  přiznat  daň  ke  dni  uskutečnění
   zdanitelného  plnění.  Záloha  zaplacená  před  datem  účinnosti tohoto
   zákona není přijatou platbou podle tohoto zákona. U smluv uzavřených do
   dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona na plnění, která
   budou   uskutečněna   po   nabytí   účinnosti  tohoto  zákona  a  budou
   zdanitelnými  plněními podle tohoto zákona, je plátce, který je povinen
   přiznat  a  zaplatit  daň,  povinen tuto daň přiznat ke dni uskutečnění
   zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí platby, pokud je platba přijata
   po   nabytí  účinnosti  tohoto  zákona.  Částka  zaplacená  před  datem
   účinnosti tohoto zákona není přijatou platbou podle tohoto zákona.

   12.  Pro  smlouvy  o  finančním pronájmu, které byly uzavřeny a předmět
   smlouvy  byl  předán  do  užívání  do  dne  předcházejícího  dni nabytí
   účinnosti  tohoto  zákona,  se  použijí  příslušná ustanovení zákona č.
   588/1992  Sb.,  o  dani  z  přidané  hodnoty,  ve  znění platném do dne
   předcházejícího datu nabytí účinnosti tohoto zákona.

   13.   Osoba  registrovaná  k  dani  v  jiném  členském  státě  se  může
   zaregistrovat  ke  dni  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona,  pokud  bude
   uskutečňovat zdanitelná plnění v tuzemsku.

   14.  U zboží, které bylo v jiném členském státě nebo nově přistupujícím
   členském  státě  propuštěno do celního režimu vývoz nebo tranzit do 30.
   dubna 2004 a po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vstoupí do tuzemska,
   se postupuje jako při dovozu zboží.

   15.  U zboží, které bylo v tuzemsku propuštěno do celního režimu vývoz,
   tranzit  nebo  pasivní  zušlechťovací  styk  do 30. dubna 2004 a po dni
   nabytí  účinnosti  tohoto  zákona vstoupí do jiného členského státu, se
   postupuje jako při vývozu zboží.

   16.  Ustanovení  §  36 odst. 10 se poprvé použije pro vratné zálohované
   obaly vykoupené po 30. dubnu 2004.

   17. zrušen

   18.  Pro stanovení místa plnění podle § 8 odst. 3 v období od účinnosti
   tohoto  zákona  do  31.  prosince  2004  neplatí  podmínka,  že hodnota
   dodaného   zboží   do   jiného  členského  státu  nebyla  překročena  v
   předcházejícím kalendářním roce.

   19.  Rozhodnutí  o  záznamní  povinnosti vydané správci daně podle § 18
   zákona  č.  588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších
   předpisů,  a to s platností do 31. prosince 2004, zůstávají v platnosti
   i po dni účinnosti tohoto zákona.

   20.  U převodu nemovitosti, u kterého dojde k právním účinkům vkladu do
   30. dubna 2004, se použijí dosavadní právní předpisy.

   21.  U  zboží,  které bylo dovezeno ze zemí, které byly členskými státy
   před  účinností  tohoto  zákona,  a  propuštěno  do příslušných celních
   režimů,  se  postupuje  při  uplatnění  daně po účinnosti tohoto zákona
   podle celních předpisů.

   22.  U  programů předvstupní pomoci se po účinnosti tohoto zákona vrací
   daň podle § 81 až do ukončení těchto programů.

   23.  Pokud bude zboží před účinností tohoto zákona propuštěno do režimu
   vývozu  a  jeho  výstup  do  jiného členského státu po účinnosti tohoto
   zákona   nebude  potvrzen  celním  orgánem,  prokazuje  plátce  splnění
   podmínek pro osvobození od daně jinými důkazními prostředky.

   § 112

   Zrušovací ustanovení

   Zrušuje se:

   1. Zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty.

   2.  Zákon  č. 321/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992
   Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 196/1993 Sb.

   3.  Zákon  č. 258/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992
   Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

   4.  Zákon  č. 133/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992
   Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

   5.  Zákon  č. 208/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992
   Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

   § 113

   Účinnost

   Tento  zákon  nabývá  účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České
   republiky  k Evropské unii v platnost, s výjimkou ustanovení § 23 odst.
   3,  §  73 odst. 3 věty poslední a § 51 odst. 1 písm. j), která nabývají
   účinnosti dnem 1. ledna 2005.

   Zaorálek v. r.

   Špidla v. r.

   Příl.1

   Seznam zboží podléhajícího snížené sazbě
-----------------------------------------------------------------
Číselný kód              Název zboží
Harmonizovaného
systému popisu
číselného
označování zboží
-----------------------------------------------------------------

01-04, 07, 08, 10-12, - Potraviny     včetně     nápojů     (vyjma
1302, 15-17, 19-21,     alkoholických,  vymezených    zvláštním
2201, 2202, 2209, 23,   právním  předpisem;^70))
25                      živá  zvířata,  semena  a  rostliny
                        a přísady případně krmiva; voda

                        mimo  zboží zařazeného  do číselných kódů:
                        0306,  0307,  1213,  1214,  1704,  210111,
                        210112, 2203-2208
-----------------------------------------------------------------
28-30, 40, 48, 56,    - Radiofarmaka,  sorbit  pro   diabetiky,
61 62                   aspartam,    sacharin    a    jeho   soli,
                        antibiotika,  farmaceutické výrobky  - jen
                        používané  pro  zdravotní  péči,  prevenci
                        nemocí a léčbu pro humánní lékařské účely.
-----------------------------------------------------------------
Ex - 4818             - Dětské pleny.
-----------------------------------------------------------------
Ex - 6111             - Dětské pleny.
-----------------------------------------------------------------
Ex - 6209             - Dětské pleny.
-----------------------------------------------------------------
Ex - 49               - Knihy,  brožury,  noviny  a  časopisy, kde
                        reklama nepřesahuje 50 % plochy, obrázková
                        alba,   obrázkové   knihy,   předlohy   ke
                        kreslení a pro  děti, hudebniny tištěné či
                        rukopisné,  kartografické   výrobky  všech
                        druhů   včetně  atlasů,   nástěnných  map,
                        topografických  plánů   a  globusů,  kromě
                        tiskovin  plně   nebo  podstatně  určených
                        k reklamě.
-----------------------------------------------------------------
01- 96                - Zdravotnické  prostředky  podle zvláštních
                        právních  předpisů,^71)  včetně  náhradních
                        dílů,  u  kterých  je  čestným prohlášením
                        doloženo,  že  zboží   náleží  k  určitému
                        zdravotnickému  prostředku   k  ošetřování
                        nemocných, vyjma zboží kapitoly 24.
-----------------------------------------------------------------
48, 64, 66, 84, 85, 87 - Zboží  pro osobní  používání nemocnými ke
90, 91                   zmírnění následků  nemocí, jež není
                         zdravotnickým prostředkem podle zvláštních
                         právních předpisů, a to:
                         - Braille papír
                         - Bílé  hole  pro   nevidomé  a  částečně
                           vidící osoby
                         - Osobní  a  kuchyňské  váhy  s  hlasovým
                           výstupem pro nevidomé a částečně vidící
                           osoby
                         - Manipulační   stroje  a   zařízení  pro
                           přepravu  těžce  zdravotně  postižených
                           osob upoutaných na vozíku
                         - Psací  stroje  a  stroje  na zpracování
                           textu   (slovní   procesory)   upravené
                           k používání   nevidomými   a   částečně
                           vidícími    osobami     nebo    osobami
                           s amputovanou   nebo   ochrnutou  horní
                           končetinou
                         - Elektronické kalkulačky s hlasovým nebo
                           hmatovým    výstupem    pro    nevidomé
                           a částečně vidící  osoby a elektronické
                           počítací   stroje   s   hlasovým   nebo
                           hmatovým    výstupem    pro    nevidomé
                           a částečně vidící osoby
                         - Počítače    speciálně    upravené   pro
                           nevidomé   a   částečně   vidící  osoby
                           s hlasovým nebo  hmatovým výstupem nebo
                           hardwarovým  adaptérem  pro  zvětšování
                           písma  a  obrazu,   a  jejich  jednotky
                           a přídavná  zařízení  s  hlasovým  nebo
                           hmatovým   výstupem   nebo  hardwarovým
                           adaptérem pro zvětšování písma a obrazu
                         - Braillská   počítačová   tiskárna   pro
                           nevidomé   a  částečně   vidící  osoby,
                           klávesnice  pro   nevidomé  a  částečně
                           vidící osoby a  jiné výstupní a vstupní
                           jednotky   počítače    pro   zpracování
                           hmatového písma
                         - Jednotky  počítačů a  přídavná zařízení
                           k počítačům umožňující  jejich ovládání
                           osobami  se  sníženou  jemnou motorikou
                           nebo amputovanými končetinami
                         - Telefony  a  videotelefony konstruované
                           pro použití neslyšícími osobami
                         - Zvětšovače   televizního   obrazu   pro
                           nevidomé a částečně vidící osoby
                         - Speciální   akustické   nebo   vizuální
                           přístroje   pro   neslyšící,   nevidomé
                           a částečně vidící osoby
                         - Ruční  ovládání  nožních  pedálů, ruční
                           páky,  včetně řadicí  páky, pro tělesně
                           postižené osoby
                         - Hodinky pro nevidomé  a částečně vidící
                           osoby s hmatovým nebo hlasovým výstupem
                           s pouzdrem  jiným  než  z  drahých kovů
                           a vibrační   a  světelné   hodinky  pro
                           neslyšící osoby
                         - Vibrační   a    světelné   budíky   pro
                           neslyšící  osoby  a  budíky  s hlasovým
                           nebo  hmatovým  výstupem  pro  nevidomé
                           a částečně vidící osoby
                         - Části   a   součásti   těchto  výrobků,
                           u kterých   je    čestným   prohlášením
                           doloženo,  že zboží  náleží k  určitému
                           výše uvedenému druhu zboží.
-----------------------------------------------------------------
94                        - Dětské sedačky do automobilů.
-----------------------------------------------------------------

06022090                  - stromy,  zákrsky,  keře a keříky, též
                            roubované,   těch   druhů,  které rodí
                            jedlé ovoce a ořechy
-----------------------------------------------------------------

   Číselným  kódem  Harmonizovaného  systému  se rozumí číselný kód popisu
   vybraných  výrobků  uvedený  v  celním  sazebníku ve znění platném k 1.
   lednu 2004.

   Pokud  je  před  číselným  kódem  uvedena  poznámka  ex, znamená to, že
   snížené sazbě daně podléhá pouze zboží v této příloze výslovně uvedené.

   Novinami  se  pro  účely  tohoto  zákona  rozumí  deníky a zpravodajské
   periodické tiskoviny, vydávané nejméně dvakrát ročně pod stejným názvem
   a v úpravě pro ně typické bez pevného spojení jednotlivých listů.

   Příl.2

   Seznam služeb podléhajících snížené sazbě

   -  Opravy  zdravotnických prostředků, uvedených v Příloze č. 1 k tomuto
   zákonu.

   - Opravy invalidních vozíků, zařazené v SKP 35.43.92.

   -  Shromažďování,  úprava  a  rozvod vody zařazené v SKP 41, odvádění a
   čištění odpadních vod a ostatní služby zařazené v SKP 90.01.

   - Ubytovací služby zařazené v SKP 55.

   -  Stavební  a  montážní  práce  zařazené v SKP 45 spojené s výstavbou,
   rekonstrukcí,  modernizací  a  opravami  staveb  pro  sociální bydlení,
   včetně  konstrukcí, materiálů, strojů a zařízení, které se do nich jako
   jejich součást montážními a stavebními pracemi zabudují nebo zamontují.

   -  Pozemní  hromadná  pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel
   zařazená v SKP 60, která zahrnuje osobní železniční a silniční dopravu,
   ostatní  pozemní  osobní  dopravu,  podzemní dopravu a dopravu lanovými
   dráhami včetně dopravy visutými lanovkami a lyžařskými vleky.

   -  Vodní  hromadná  pravidelná  doprava  cestujících a jejich zavazadel
   zařazená  v  SKP  61, která zahrnuje osobní lodní dopravu cestujících a
   jejich zavazadel.

   -  Letecká  hromadná  pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel
   zařazená  v SKP 62, která zahrnuje osobní leteckou přepravu cestujících
   a jejich zavazadel.

   -  Zdravotní  péče,  zařazená v SKP 85.1, pokud není osvobozena od daně
   podle § 58.

   -  Sociální  péče,  zařazená v SKP 85.32, pokud není osvobozena od daně
   podle § 59.

   -  Úklidové  práce  prováděné v domácnostech, zařazené v SKP 74.70.12 a
   74.70.13.

   -  Domácí  péče  o  děti,  staré,  nemocné a zdravotně postižené občany
   zařazené v SKP 85.3 nebo 95.0.

   -  Kulturní  činnosti  zařazené  v  SKP  92,  které zahrnují vstupné na
   výstavy,   koncerty,   filmová  a  divadelní  představení,  ohňostroje,
   vyhlídkové  věže,  do  zábavných  parků, cirkusů, muzeí, zoologických a
   botanických zahrad, historických objektů a obdobné.

   - Umělecké a ostatní zábavné služby zařazené v SKP 92.3, které zahrnují
   činnosti   spisovatelů,   skladatelů,   herců,   interpretů  estrádních
   kabaretních, malířů, sochařů, řezbářů, cizelérů, výtvarníků a podobných
   samostatných umělců.

   -  Pohřebnictví  a  související  služby,  zařazené  v  SKP 93.03, které
   zahrnují  provoz  pohřebních  ústavů  a krematorií, včetně dodání zboží
   přímo souvisejícího s poskytováním těchto služeb.

   - Sportovní činnost zařazená v SKP 92.6.

   -  Ostatní  rekreační činnost zařazená v SKP 92.72, 92.72.1, 92.72.11 a
   92.72.12. Služby posiloven a kondičního cvičení, provoz saun, tureckých
   a parních lázní zařazené v SKP 93.04.

   Pro  uplatnění  snížené  sazby  daně  se používá Standardní klasifikace
   produkce platná k 1. lednu 2003.

   Pravidelnou  hromadnou přepravou osob se rozumí přeprava osob v určeném
   dopravním  spojení  podle předem stanovených jízdních řádů, schválených
   podle  zákona  č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších
   předpisů,  zákona  č.  266/1994  Sb.,  o  drahách,  ve znění pozdějších
   předpisů,  zákona  č.  49/1997  Sb.,  o  civilním  letectví,  ve  znění
   pozdějších  předpisů, zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve
   znění  pozdějších  předpisů,  vyhlášky  č.  388/2000  Sb., Ministerstva
   dopravy  a  spojů  o  veřejné  linkové  osobní  dopravě,  a tarifních a
   přepravních  podmínek,  kdy  cestující  nastupují a vystupují na předem
   určených zastávkách nebo místech.

   Stavbami pro sociální bydlení se rozumí domovy důchodců, dětské domovy,
   ústavy  sociální  péče  a  podobná  zařízení  určená  pro  trvalé  nebo
   přechodné ubytování oprávněných osob.

   Příl.3

   Seznam  plnění, při jejichž provádění se veřejnoprávní subjekt považuje
   vždy za osobu povinnou k dani

   - Dodání vody, plynu, tepla, chladu a elektřiny.

   -  Dodání  nového  zboží vyrobeného nebo nakoupeného za účelem dodání v
   nezměněném stavu.

   - Služby telekomunikační uvedené v kódu SKP 64.

   - Doprava pozemní a potrubní nákladní, doprava pozemní osobní uvedená v
   kódu SKP 60.

   - Doprava vodní osobní a nákladní uvedená v kódu SKP 61.

   -  Doprava  letecká pravidelná a nepravidelná osobní a nákladní doprava
   uvedená v kódu SKP 62.

   - Skladování, přístavní a letištní služby v kódu SKP 63.

   -  Služby cestovních kanceláří a agentur, průvodcovské služby uvedené v
   kódu SKP 63.

   - Reklamní služby uvedené v kódu SKP 74.

   - Služby pořádání výstav, veletrhů a kongresů, uvedené v kódu SKP 74.

   -  Služby  prodejen  pro  zaměstnance,  kantýn,  závodních  a podobných
   jídelen uvedené v kódu SKP 55

   -  Služby  provozovatelů  rozhlasového a televizního vysílání ze zákona
   jiné než osvobozené od daně podle § 53 zákona.

   -  Plnění  uskutečněná Státním zemědělským intervenčním fondem týkající
   se   dodání  zemědělských  a  potravinářských  výrobků  podle  předpisů
   platných pro činnost tohoto fondu.

   Příl.4

   Umělecká díla, sběratelské předměty a starožitnosti
-----------------------------------------------------------------
Číselný kód                Název zboží
Harmonizovaného
systému popisu
číselného
označování zboží
-----------------------------------------------------------------
A) Umělecká díla
-----------------------------------------------------------------
5805 - Tapisérie   zhotovené  ručně   podle  originální   předlohy
       poskytnuté umělcem, nejvýše však v osmi kopiích.

6304 - Nástěnné   textilie,  zhotovené   ručně  podle   originální
       předlohy poskytnuté umělcem, nejvýše však v osmi kopiích.

9701 - Obrazy,  malby, kresby,  koláže, a  podobná výtvarná  díla,
       zhotoveny  zcela   výhradně  ručně  umělcem,   kromě  plánů
       a výkresů   pro  architektonické,   technické,  průmyslové,
       obchodní, topografické nebo podobné účely, ručně dekorované
       a zhotovené   předměty,    divadelní   kulisy,   ateliérová
       a podobná malovaná pozadí.

9702 - Původní  rytiny, tisky  a litografie,  které jsou zhotoveny
       umělcem bezprostředním přetiskem v omezeném počtu exemplářů
       v černobílém  nebo barevném  provedení a  to výhradně ručně
       nikoli mechanickým nebo fototechnickým postupem.

9703 - Původní  plastiky a  sochy z  jakéhokoliv materiálu,  pokud
       byly  zcela zhotoveny  umělcem; odlévané  sochy do  8 kusů,
       pokud výroba probíhá pod dohledem umělce nebo jeho právního
       zástupce.
-----------------------------------------------------------------
B) Sběratelské předměty
-----------------------------------------------------------------
9704 - Poštovní  známky,   výplatní  známky  nebo   kolky,  obálky
       frankované a opatřené poštovním  razítkem prvního dne emise
       známky,   poštovní   ceniny   a   obdobné   frankované   či
       nefrankované předměty, pokud  nejsou zákonným platidlem ani
       nejsou zamýšleny k použití jako zákonné platidlo.

9705 - Sbírky  a sběratelské  předměty zoologického,  botanického,
       mineralogického,         anatomického         historického,
       archeologického,  paleontologického,   etnografického  nebo
       numismatického zájmu.
-----------------------------------------------------------------
C) Starožitnosti
-----------------------------------------------------------------

9706 - Jiné předměty než umělecká  díla nebo sběratelské předměty,
       pokud jsou starší 100 let.
-----------------------------------------------------------------

   Vybraná ustanovení novel

   Čl.XI zákona č. 635/2004 Sb.

   Přechodná ustanovení

   1.  Pro  uplatnění  daně  z  přidané  hodnoty  za zdaňovací období před
   nabytím účinnosti tohoto zákona platí dosavadní právní předpisy.

   2. Městské části v územně členěném statutárním městě (městské obvody) a
   městské  části  Hlavního  města  Prahy, které jsou samostatnými osobami
   povinnými  k  dani,  se  stávají plátci ke dni účinnosti tohoto zákona,
   pokud  statutární  město  nebo Hlavní město Praha, jehož jsou součástí,
   bylo plátcem podle dosavadních předpisů.

   Čl. XII zákona č. 545/2005 Sb.

   Přechodné ustanovení

   Opravu základu daně ve výši daně podle ustanovení § 42 odst. 1 písm. d)
   nelze  provést  za ta plnění, za něž již byla daň jakýmkoli způsobem ze
   státního rozpočtu vrácena.

   1) Směrnice Rady 77/388/EHS, ve znění směrnice Rady 91/680/EHS.

   2)  §  25  zákona  č.  563/1991  Sb.,  o účetnictví, ve znění zákona č.
   353/2001 Sb. a zákona č. 437/2003 Sb.

   3)  §  26  a  29  zákona  č.  586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění
   pozdějších předpisů.

   4)  Vyhláška  č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o
   technických  podmínkách  provozu  vozidel na pozemních komunikacích, ve
   znění vyhlášky č. 100/2003 Sb.

   4a)  Zákon  č.  56/2001  Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních
   komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti
   za  škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících
   zákonů  (zákon  o  pojištění  odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění
   zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   5) § 476 obchodního zákoníku.

   6) § 6 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   7)  §  36  odst. 2 písm. e) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších
   předpisů.

   8) § 61 a 233 obchodního zákoníku.

   9) § 61 a 259 obchodního zákoníku.

   10) § 829 a násl. občanského zákoníku.

   10a) Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon
   o obalech), ve znění pozdějších předpisů.

   10b) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.

   11a)  §  7  odst.  2  zákona  č.  563/1991  Sb., o účetnictví, ve znění
   pozdějších předpisů.

   11b) § 9 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb.

   11) Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému
   zemědělskému  majetku,  ve  znění pozdějších předpisů. Zákon č. 42/1992
   Sb.,  o  úpravě  majetkových  vztahů  a vypořádání majetkových nároků v
   družstvech, ve znění pozdějších předpisů.

   12) § 114 a násl. obchodního zákoníku.

   13) § 227 a násl. obchodního zákoníku.

   14)  Nařízení  Rady  (EHS)  č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se
   vydává celní kodex Společenství.

   15) § 409 a násl. obchodního zákoníku.

   16)  Zákon  č.  26/2000  Sb.,  o veřejných dražbách, ve znění zákona č.
   120/2001 Sb. a zákona č. 517/2002 Sb.

   17)  §  7  zákona  č.  265/1992  Sb.,  o zápisech vlastnických a jiných
   věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 90/1996 Sb.

   18) § 663 občanského zákoníku, ve znění zákona č. 370/2000 Sb.

   19) § 536 obchodního zákoníku.

   19a) Například čl. 201 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.

   19b) Čl. 202 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.

   19c) Čl. 50 až čl. 53 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.

   19d) Například čl. 37 nařízení Rady (EHS) č. 918/93.

   20) Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších
   předpisů.

   21)  Čl.  2  Doporučení  komise  1994/820/ES  ze  dne  19. října 1994 o
   právních aspektech elektronické výměny informací.

   22)  §  37  zákona  č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění
   pozdějších předpisů.

   23) § 33 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   24) Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních.

   24a) Čl. 170 bod 2 písmeno c) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.

   25)  Zákon  č.  151/1997  Sb.,  o oceňování majetku a o změně některých
   zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění zákona č. 121/2000 Sb.

   26)  Zákon  č.  151/1997  Sb.,  o oceňování majetku a o změně některých
   zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů.

   27)  Zákon  č.  72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické
   vztahy  k  budovám  a  některé  vlastnické  vztahy  k bytům a nebytovým
   prostorům  a  doplňují  některé  zákony  (zákon o vlastnictví bytů), ve
   znění pozdějších předpisů.

   28)  Zákon  č.  29/2000  Sb., o poštovních službách, ve znění zákona č.
   517/2002 Sb. a zákona č. 225/2003 Sb.

   29)  §  3  odst.  1  písm.  a)  zákona  č.  231/2001 Sb., o provozování
   rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů.

   30) § 2 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb.

   31) § 2 odst. 1 písm. n) zákona č. 231/2001 Sb.

   32) § 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 231/2001 Sb.

   33) § 313 obchodního zákoníku.

   34) § 682 obchodního zákoníku.

   35) § 692 obchodního zákoníku.

   36)  Zákon  č.  591/1992  Sb.,  o cenných papírech, ve znění pozdějších
   předpisů.

   37)  Zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních
   fondech, ve znění pozdějších předpisů.

   38)  Zákon č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve
   znění pozdějších předpisů.

   39) § 66 a násl. zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním
   řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

   40)  §  118  a  119  zákona  č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění
   pozdějších předpisů.

   42)  §  7  zákona  č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním,
   vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).

   43) § 65 odst. 2 a § 96 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb.

   44)  Zákon  č.  109/2002  Sb.,  o  výkonu ústavní výchovy nebo ochranné
   výchovy  ve  školských  zařízeních  a  o  preventivně  výchovné péči ve
   školských  zařízeních  a  o  změně  dalších zákonů, ve znění pozdějších
   předpisů.

   44a)  Zákon  č.  111/1998  Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění
   dalších   zákonů  (zákon  o  vysokých  školách),  ve  znění  pozdějších
   předpisů.

   44b)  Například zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o
   změně některých zákonů.

   44c)  Vyhláška  č.  524/2004  Sb.,  o  akreditaci  zařízení k provádění
   rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání.

   44d) § 38 písm. c) zákona č. 561/2004 Sb.

   44e)  Příloha  č.  1  vyhlášky č. 183/1998 Sb., kterou se stanoví další
   studium,  popřípadě  výuka  se  pro  účely  státní  sociální  podpory a
   důchodového  pojištění  považuje  za studium na středních nebo vysokých
   školách,  ve  znění  pozdějších  předpisů,  popřípadě uvedenými v jiném
   seznamu vydaném Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

   44f) Rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kterým se
   stanoví  Seznam  standardizovaných  jazykových  zkoušek,  či další jiný
   podobný seznam.

   45)  Zákon  č. 548/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 20/1966
   Sb.,  o  péči  o  zdraví lidu, ve znění zákona č. 161/1993 Sb. Zákon č.
   160/1992  Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních,
   ve znění pozdějších předpisů.

   46)  Zákon  č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a
   doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

   47) Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších
   předpisů.

   48)  Zákon  č.  202/1990  Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve
   znění pozdějších předpisů.

   48a) Čl. 161, čl. 145 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.

   48b) Čl. 793 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93.

   49)  Nařízení  Rady  č.  918/83  (EHS) ze dne 28. března 1983 o systému
   Společenství pro osvobození od cla, ve znění pozdějších předpisů.

   49a) Zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a
   zpětného  vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví
   a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

   50) § 3 odst. 1 zákona o účetnictví, ve znění zákona č. 353/2001 Sb.

   51) § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   52)  §  33  zákona  č.  586/1992  Sb., ve znění zákona č. 259/1994 Sb.,
   zákona č. 149/1995 Sb. a zákona č. 168/1998 Sb.

   53)  §  25  odst. 1 písm. t) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č.
   492/2000 Sb.

   54) § 43 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   55)   Například   vyhláška   č.  157/1964  Sb.,  o  Vídeňské  úmluvě  o
   diplomatických  stycích, vyhláška č. 21/1968 Sb., o Úmluvě o výsadách a
   imunitách  mezinárodních odborných organizací, vyhláška č. 32/1969 Sb.,
   o  Vídeňské  úmluvě  o konzulárních stycích, vyhláška č. 40/1987 Sb., o
   Úmluvě  o  zvláštních  misích,  vyhláška  č.  52/1956  Sb.,  o přístupu
   Československé  republiky  k  Úmluvě  o výsadách a imunitách Organizace
   spojených  národů,  schválené  Valným shromážděním Organizace spojených
   národů   dne   13.  února  1946,  zákon  č.  125/1992  Sb.,  o  zřízení
   Sekretariátu  Konference  o  bezpečnosti  a  spolupráci  v  Evropě  a o
   výsadách a imunitách tohoto sekretariátu a dalších institucí Konference
   o  bezpečnosti a spolupráci v Evropě, sdělení Ministerstva zahraničních
   věcí  č.  36/2001  Sb.  m.  s.,  o  přijetí  Dohody o právním postavení
   Organizace  Severoatlantické  smlouvy,  zástupců  států a mezinárodního
   personálu.

   56)  Čl. 1 vyhlášky č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických
   stycích.

   57)  Čl.  1  vyhlášky  č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních
   stycích.

   58) Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství.

   59) Zákon č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   60)  Zákon  č.  310/1999  Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států na
   území České republiky.

   61)  Zákon  č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti
   cestovního  ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve
   znění  pozdějších  předpisů,  a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském
   podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

   62) § 39 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   63)  Zákon  č.  92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné
   osoby, ve znění pozdějších předpisů.

   64) § 69 a násl., § 254 a násl. obchodního zákoníku.

   65) § 33 odst. 12 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   66) § 2 odst. 2 písm. c) a d) obchodního zákoníku.

   66a) Například čl. 222 bod 1 písmeno a) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.

   67) § 47 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   68) § 63 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   69) § 64 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   70)  Zákon  č.  37/1989  Sb.,  o  ochraně  před  alkoholismem  a jinými
   toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů.

   71)  Zákon  č.  123/2000  Sb.,  o  zdravotnických  prostředcích a změně
   některých dalších zákonů.

   Nařízení  vlády  č. 181/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky
   na zdravotnické prostředky, ve znění zákona č. 336/2001 Sb. a zákona č.
   251/2003 Sb.

   Nařízení vlády č.191/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na
   implantabilní zdravotnické prostředky ve znění zákona č. 337/2001 Sb. a
   zákona č. 251/2003 Sb.

   Nařízení  vlády  č. 286/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky
   na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro.

 

Datum uveřejnění: 1. května 2004 Poslední změna: 4. května 2006 Počet shlédnutí: 7077