Několik poznámek k "Stanovisku CZ Biom k programu podpory kapalných biopaliv" zveřejněném na http://biom.cz Ke stanovisku, které bylo zveřejněno jako nepodepsané na serveru CZ Biom si nemohu odpustit několik vážných poznámek: 1. Kategorizace biopaliv je nutná a je nezbytné toto rozlišování neustále a vytrvale otloukat o hlavu politikům ale hlavně novinářům. Obě kategorie ve své patologické nesoustavnosti a povrchnosti mají tendence k nepřípustnému zjednodušování, za kterým často zcela mizí podstata věcí. Pak dochází k takovému pojmovému zmatení, že pod pojmem technologie se automaticky myslí tzv. informační technologie, které vlastně technologiemi ani nejsou, jsou to spíše technické prostředky. Skutečné technologie všech oborů od stavebnictví přes chemii až po strojírenství se jakoby ztratily. Čili neodbytná vytrvalá osvěta je nutná. 2. Ve druhém odstavci publikovaného textu se tvrdí: "...Existuje několik důvodů se domnívat, že jsou efektivnější způsoby využívání biomasy, než její transformace na kapalná biopaliva. Například výroba bioplynu je výrazně efektivnější a výsledné medium je použitelné jak pro přímou výrobu elektřiny a tepla, tak i jako pohonná hmota..." Obávám se, že uvedené kategorické tvrzení nepodepsaných autorů není nejen podložené, ale je dokonce z principu nepravdivé. Prvoplánově o tom svědčí např. porovnání stechiometrie anaerobního metanového a etanolového kvašení. Srovnání získané hmotnosti hlavního produktu hovoří jednoznačně pro etanol, což může být ale zkreslující, neboť jde hlavně o získanou energii. Srovnání získané energie v podobě spalného tepla produktu pak ukazuje, že hodnoty obou procesů jsou velmi blízké, výtěžek etanolu přináší jen zanedbatelně více energie. Pokud jde o aplikaci obou druhů získaných paliv, je sice pravda, že etanol nelze dodávat přímo "do plynovodní sítě", nicméně všechny ostatní aplikace je možno uskutečnit podobně, jako u metanu, přičemž etanol třeba není nutno odsířovat a může sloužit jako významná surovina pro řadu organických syntéz. A to se bavíme stále o srovnání výroby bioplynu s kvašením škrobnatých, nebo cukernatých surovin. 3. Premisa 1 k udržitelnosti systému: "...Kapalná biopaliva nemohou být součástí udržitelného systému podpory, protože jsou využívána neudržitelným způsobem ... Kapalná biopaliva přispívají k řešení enviromentálních problémů nejméně ze všech způsobů energetického využití biomasy..." Všechna biopaliva jsou zatím využívána způsobem, o jehož udržitelnosti lze polemizovat, protože jde o užívání extenzivní, nahodilé v minoritním množství, takže vpodstatě neexistuje systém aplikace biopaliv jakéhokoliv druhu. Zavádění automobilních motorů se zvýšenou účinností a snížení celkových spotřeb energií v dopravě logistickými opatřeními, např. přesadit kamiony ze silnic na vagóny a hromadné substráty z vagónů na lodě, To jsou obecné problémy dopravní energetiky a logistiky, které se týkají nejen kapalných, ale dokonce všech motorových biopaliv a dokonce i všech fosilních motorových paliv. Tvrzení o minimálním přínosu právě kapalných biopaliv k řešení enviromentálních problémů je rovněž neopodstatněné. Tímto směrem skutečně není jediný argument proti kapalným biopalivům. Pokud jde o zmiňovaná systém podpor v zemědělské výrobě, jde u všech typů biopaliv obecně o využití především půdy uvedené do klidu trvale udržitelným způsobem. V okamžiku, kdy vznikne trvale udržitelný trh s biopalivy produkovanými trvale udržitelnou agrotechnologií, stane se dotování tohoto segmentu zbytečným. 4. Premisa 2 k dopadům na kvalitu půdy: " ... Intenzivní produkce plodin pro výrobu kapalných biopaliv (obilí a řepka) může mít katastrofální dopad na kvalitu půdy ... Větší část přínosu obdrží rafinerie a obchodníci ... V celém procesu není brán ohled na udržitelnost biologického procesu. ..." Začnu od konce, od ničení pralesů. Současná skutečnost je taková, že výroba biolihu ze třtinového cukru je především alternativou pro využití přebytků cukru v důsledku omezení světové spotřeby, ke kterému došlo díky reklamním trikům výrobců nápojů, kteří do nápojů "bez cukru" přidávají škrobové hydrolyzáty. Došlo-li k navýšení výměr třtinových plantáží a plantáží olejových palem, může být jednou z příčin jedině liknavost EU ve vztahu k výrobě biopaliv obecně a zanedbaný technologický vývoj ve vztahu k využití surovin (který se však rychle dohání). Pokud jde o dopady na kvalitu půdy a udržitelnost biologického procesu je nad slunce jasnější, že jakýkoliv agrotechnický postup prováděný bez rozmyslu a bezohledně může způsobit vážné ba až nenapravitelné škody. To se ale týká obecně intenzivní velkoprodukce jakýchkoliv biopaliv! Mohu stejně tak skončit s mrtvou "vypráskanou" půdou po produkci obilovin, jako po produkci zelené biomasy, u které navíc ještě může nastat stav, kdy rozsáhlá oblast bude zasviněna introdukovanými druhy od šťovíků a křídlatek až po křovinaté dřeviny. Na druhé straně v oblasti výroby mám o našich zemědělcích poněkud vyšší mínění, než autoři stanoviska. Jsem přesvědčen o tom, že trvale udržitelnou agrotechniku obilovin, olejnin a cukrovky ( na tu bychom neměli zapomínat ) zvládli již dávno a systém jsou ještě schopni zdokonalovat. Pokud jde o přínos pro zemědělce, je otázkou přístupu samotných zemědělců k problematice trhu a odbytu, a tento problém je stále stejný, bez ohledu, zda jde o biopaliva, potraviny, nebo technické plodiny. Trh sráží trvalým tlakem na výkupní ceny zemědělských prvoproduktů. Současně stoupají ceny potravin na krámě, či jakýchkoliv dalších produktů vyrobených z těchto surovin. Naši dědové pochopili, že největší "vývar" je k dispozici ne mezi hroudou a váhou, ale mezi váhou a pultem a dokázali si na tyto peníze sáhnout. Současným zemědělcům to až na výjimky nedošlo, jak ukázal třeba smutný příklad Eastern Sugar. 5. Celé stanovisko je prodchnuto svatým nadšením pro bioplynové stanice a sveřepou touhou zadupat kapalná biopaliva do země. Je to trochu krátkozraký postoj. A autoři sami mohli již dávno pochopit, kolik škod pro rozvoj biopaliv, jako průmyslového oboru bylo v uplynulých letech napácháno parciálním lobbyzmem ve jménu "svatých" skupinových zájmů. Kolik nadějných myšlenek a projektů bylo zašlápnuto do bláta, aby zbytečně nepřekáželo jiným nadějným tužbám, které byly podupány až v následujícím kole. Výsledek? ČR, která měla v oblasti biopaliv docela nadějně našlápnuto již začátkem devadesátých let dnes "tahá kočku za ocas" s tím doprovodným efektem, že biopalivo (a je jedno jaké) je v bankách i na úřadech sprosté slovo. Hodláme v tomto trendu takovýmito stanovisky pokračovat? Byl bych spíše proto, abychom se snažili prosazovat biopaliva jako systém a prosazovat státní podporu výzkumu a vývoje trvale udržitelných procesů 6. Co bychom neměli vůbec dělat, to je ignorování technického vývoje. Je pravda, že některá technickoekonomická hodnocení, třeba zrovna bioetanolu, nemusí vyvolávat právě nadšení, zvláště, jde-li o morálně zastaralý proces a produktové schéma nevhodné do našich podmínek. Jenže ten proces se změnil. Máme studenou hydrolýzu, zlepšilo se opakované využití tepla v procesu, využití odpadů pro energetické účely mění energetickou bilanci a výrobní náklady. Vedle toho se objevují nové procesy, jako enzymatická hydrolýza lignocelulózových materiálů, nebo katalytická rekonstituce biomasy, jako procesy, které smazávají rozdíly mezi typy surovin zvyšují kvantitativní potenciál výroby biopaliv a staví kapalná biopaliva na pomyslnou špičku pyramidy biopaliv. Ing. Petr Gabriel
Odpověď