Na rozdíl od Vernera a Marešové z družstva Ekover (nejde o výrobce kotlů na biomasu, firmu Verner a.s.) nechám hovořit pouze fakta: Existují důkazy, že Ekover používá ve své podnikatelské činnosti zavádějící argumenty, sloužící také k zastrašování případných nepoddajných zemědělců, jak uvedu na konkrétním případě, který dvakrát skončil u soudu. Jejich pracovní metodou je zavalení potenciálních partnerů množstvím informací, včetně průmyslově-právních, z velké části zbytečných, ve kterých se problematiky neznalí potenciální partneři zejména z řad zemědělců dobře nevyznají. Nyní ke konkrétním námitkám, uvedeným v jednotlivých bodech odpovědi p. Vernera a pí. Marešové na můj článek. Ad 1/ a) Tvrzení Vernera a Marešové, že vymysleli novou technologii na výrobu pelet z biomasy, není pravda. Tato technologie je známa prokazatelně přes 40 let, odkdy se v TMS Pardubice vyráběly granulovací lisy G 600, G 700, TL 600, TL 700 atd. Jedna z mnoha testovacích receptur měla jako základ slámu. Tyto lisy ve svých peletárnách používá nejen Ekover, ale i řada dalších nezávislých výrobců. Jako všichni ostatní výrobci, má dnes i Ekover svá dílčí vylepšení těchto prastarých, ale osvědčených a dodnes po repasích funkčních strojů. Jako důkaz tohoto tvrzení lze předložit dvě snadno ověřitelné skutečnosti: I. Úřad průmyslového vlastnictví na základě námi předložených nezvratných důkazů zrušil v minulém roce platnost od samého počátku dvou patentů a čtyř užitných vzorů, týkajících se údajně nového, prokazatelně však starého známého způsobu výroby pelet ze slámy a jiné rostlinné biomasy. II. Příslušný okresní soud v trestním řízení pravomocně rozhodl o nedůvodnosti trestního stíhání výrobce pelet, který odmítl platit požadované poplatky ze své vlastní, na Ekoveru zcela nezávislé výroby pelet pro krmné i palivové účely. Trestní oznámení na tohoto nezávislého výrobce podal Verner po předchozím prvním, rovněž neúspěšném pokusu domáhat se u soudu v občanskoprávním sporu ukončení jeho nezávislé výroby. Tento výrobce, jako mnoho dalších, vyrábí pelety bez jakékoliv účasti nebo technického přispění p. Marešové a p. Vernera a jejich Ekoveru. Další nepřímé potvrzení platnosti všech těchto uvedených faktů je skutečnost, že v celé mnohostránkové reakci na můj článek na tyto skutečnosti nijak nereagovali, ani se je nesnažili zpochybnit. Ad 1/ b) K certifikaci paliv EKOVER. Receptur na výrobu krmných i palivových pelet existují stovky, většina z nich není nijak průmyslově chráněna. Výrobce lisů TMS ve veřejně dostupné dokumentaci přímo uváděl univerzálnost použití lisů na granulování nejrůznějších surovin, dnes označovaných souhrnným názvem biomasa. Naskýtá se otázka, jakou reálnou hodnotu vlastně mají certifikáty palivových pelet EKOVER, kterými se firma zaštiťuje jako vzácnou svátostí. Odpověď je prostá: Naprosto žádnou! A to ani zdaleka ne jen proto, že jsou certifikáty již i více než rok propadlé, takže neplatné. Kdo chce vědět víc, ať nahlédne do Nařízení vlády č. 352/2002 nebo NV č. 146/2007, podle nichž jsou tyto certifikáty uděleny. A nemusíte být ani výzkumník a vývojář v oboru spalovacích zařízení jako já, abyste se v nich nedočetli, že se jedná o Emisní limity pro velké a střední zdroje znečišťování (NV č. 352/02), respektive Emisní limity pro velké a střední spalovací zdroje (NV č. 146/07). V obou těchto předpisech je (§ 2) pouze obecný požadavek na biomasu jako palivo. Tato musí pocházet ze zemědělství, lesnictví nebo potravinářství a nesmí obsahovat halogenové látky nebo těžké kovy. Tečka, konec. Žádné další kvalitativní požadavky na palivo z biomasy tam uvedeny nejsou. Certifikáty EKOVER tak paradoxně potvrzují, že tyto žádné požadavky na biomasu pelety EKOVER splňují. Stejně jako je logicky splňují úplně všechna ostatní necertifikovaná paliva z biomasy, která nejsou dodatečně kontaminovaná uvedenými škodlivinami. Co z toho plyne? Že celý humbuk s certifikací paliv EKOVER je jen prachsprostým divadlem pro lidi neznalé věci, aby bylo čím je ohromovat a zvyšovat bezdůvodně jinak zřejmě nízkou cenu Ekoveru. Nyní jsem na pochybách: Je větším šíbrem ten, kdo si certifikaci na neexistující požadavky na výrobek objednal, nebo ten, kdo je udělil? Pokud jde o rozpory s CZ Biom, podstata sporu je úplně jinde, než uvádí pisatelé. A to v tom, že mnozí výrobci pelet (zřejmě včetně těch sdružených s Ekoverem) vykazovali dodávané palivové pelety pro výrobu elektřiny vědomě a záměrně v jiné kategorii, s vyšší cenovou podporou z nich vyrobené elektřiny, než byla skutečnost. Neodůvodněně tak zvyšovali cenu biomasy, používané pro nízkoúčinnou výrobu pouhé elektřiny a zároveň i své zisky. Že je to obyčejný podvod páchaný na všech spotřebitelích elektřiny, není potřeba zdůrazňovat. Tímto ekonomicky neodůvodněným zvýšením úrovně cen biomasy se podstatně zdražily vstupy pro vysokoúčinné využití biomasy pro výrobu tepla nebo kogenerační výrobu elektřiny a tepla. Což je trend přímo proti zájmům společnosti. Tvrzení Ing. Vernera, že lze rozpoznat na vyrobených peletách, z jaké kategorie pochází vstupní biomasa je vědomá lež. Sám se totiž o tom osobně přesvědčil ze závěrů soudně znaleckých posudků při prohraném soudním sporu. Důvodem pro ukončení odběru podvodných pelet velkoodběrateli byla jejich obava z odhalení těchto podvodů, nikoliv podvratná činnost CZ Biomu. Naopak, CZ Biom byl tím, kdo se na podvody nebál poukázat. Potrefená husa – v tomto případě osobně ing. Verner (o čem to asi svědčí?) – se ozvala. Obecný, velmi závažný problém spoluspalování biomasy s uhlím spočívá v praktické nekontrolovatelnosti skutečného, prokazatelného přínosu pro životní prostředí. Vykazované, finančně štědře podporované, a skutečné přínosy se proto diametrálně liší. Nekontrolovatelné je jak množství skutečně spoluspálené biomasy (nikoliv jen papírově vykazované), tak i její skutečná výhřevnost závisící na vlhkosti a na obsahu nespalitelného balastu v biomase, tedy skutečný energetický a tím i ekologický přínos. Značná část podpory šlechetného cíle z kapes nás všech se tak bez jakéhokoliv přínosu pro životní prostředí pouze přesouvá do kapes podvodníků. Alespoň část těchto podvodů lze zjistit mravenčí prací, a to dohledáním původu zdrojů původní biomasy použité pro (spolu) spalování nebo pro výrobu pelet pro cenově štědře zvýhodněnou elektřinu. Že půjde o částky v desítkách miliónů korun, lze jen odhadovat. Dále je nutné poukázat na často v souvislosti s biomasou používanou a médií hojně rozšiřovanou zásadní dezinformaci. A to, že jakékoliv energetické využívání biomasy přináší stejný ekologický přínos bez ohledu na účinnost energetické přeměny jejího energetického potenciálu na užitečnou a zároveň společensky potřebnou energii. Výrazně se toto projeví porovnáním účelné výroby tepla nebo kogenerační výroby elektřiny a tepla s kondenzační výrobou samotné elektřiny. Při výrobě tepla nebo kogenerační výrobě elektřiny a tepla se dosahuje i přes 85% účinnosti, tedy z každých 100 MWh energie obsažené v biomase (cca 25 t biomasy) se účelně využije až 85 MWh energie (21,25 t biomasy). Při výrobě pouhé elektřiny se ze stejného množství 25 t biomasy účelně využije pouze něco přes 7,5 t biomasy. Zbylých 17,5 t biomasy se spálilo bez užitku, ale při stejné produkci CO2, uvolněného při spalování stejného výchozího množství 25 t biomasy. Takže se 16,2 t biomasy (rozdíl 1,3 t do 17,5 t tvoří nutné ztráty) vypěstovalo, sklidilo, technologicky upravilo, přepravilo a spálilo - spotřebiteli štědře podporováno - bez jakéhokoliv společenského užitku. A jaký to má konkrétní důsledek pro životní prostředí? Měrné zatížení zplodinami CO2 je v případě vysokoúčinné výroby tepla nebo kogenerace z biomasy asi 0,47 t CO2 na 1 MWh vyrobené užitečné energie, zatímco při výrobě samotné elektřiny je toto zatížení 1,33 t CO2 na 1 MWh užitečné energie. Tedy skoro trojnásobné zatížení životního prostředí vyprodukovanými emisemi CO2! Nic na této kalkulaci nemění skutečnost, že se spálením biomasy globálně a v delším časovém horizontu nezvyšuje množství CO2 v atmosféře. A to proto, že ta užitečná energie, která se nevyrobí vysoce účinným procesem z biomasy, se nutně vyrobí spálením dalších, ekologicky ještě mnohem horších paliv. Jako rozhodné kritérium pro posouzení ekologičnosti výroby energie a tedy společenské prospěšnosti hodné podpory, je proto nutné vzít v úvahu celkové množství spáleného výchozího paliva a vzniklé emise. A toto množství je principiálně přímo závislé - fyzikální zákony nelze chválabohu ovlivnit ani zkorumpovat - na účinnosti využívání jakýchkoliv paliv, biomasu nevyjímaje. Lze to říct ještě jinak. Za současné úrovně technologií jsou fyzikálně a technologicky opodstatněné spalovací a tepelně přenosové ztráty při energetickém využívaní biomasy s rezervou maximálně do 15 %. Při rapidně se snižujících zásobách hnědého uhlí těžitelného bez nevratných důsledků pro obyvatele zejména v okolí dnešních uhelných dolů je masivní podporování nízkoúčinné výroby elektřiny z biomasy, kterou v množství produkovaném z tohoto paliva navíc vůbec nepotřebujeme (!!!), nejen neekologické, ale i protispolečenské. Protože to podrývá možnost vzniku férového, nikoliv jako dosud cíleně spekulativního a fatálně deformovaného trhu s biomasou. Ta bude v nejbližším období bytostně potřebná jako palivo pro stávající i budované teplárenské projekty na využití biomasy, ale zejména jako náhrada za čím dál víc nedostatkové uhlí pro ostatní teplárny. Dlouhodobě nelze považovat vysokoúčinnou výrobu tepla nebo kogeneraci z biomasy jako ekologicky a tím i společensky rovnocennou variantu s výrobou pouhé kondenzační elektřiny – dokonce bez ohledu na to, jde-li o čisté spalování biomasy nebo o spoluspalování s uhlím, kde je rozdíl hlavně ve velikosti prostoru pro podvody. Podpora spalování biomasy v elektrárnách je odůvodnitelná jako dočasné, omezené opatření, které ale nesmí podrývat provozování a budování kapacit pro vysokoúčinnou výrobu energie z biomasy. Nyní k námitkám vůči činnosti CZ Biom: Jedním z cílů CZ Biom je podporovat pěstování netradičních energetických rostlin, majících podstatně vyšší výnosový a tedy i energetický potenciál než běžné klasické plodiny. Principiálně jde o podpory mající zejména eliminovat možná rizika, vyplývající z praktické realizace každé nové technologie, pěstování nových zemědělských plodin nevyjímaje. Příslib vyšších výnosů těchto energetických plodin oproti klasickým, a tedy potenciálně vyšší užitek z jednotky produkční plochy pro zemědělce a tím i pro společnost je dostatečným, a v tržním hospodářství vlastně hlavním, ne-li přímo jediným relevantním důvodem pro jakékoliv veřejné podpory. Co na tomto přístupu renomovaného sdružení CZ Biom vidí Verner s Marešovou jako kontraproduktivní, selektivní, protekcionářské nebo dokonce nekonzistentní, to mi vskutku uniká. Zřejmě pouze a jenom skutečnost, že tyto podpory by nepřinesly jim osobně a jejich Ekoveru žádný užitek, ale naopak by jim mohla přibýt pro ně nežádoucí, i když společensky nadmíru potřebná, konkurence. I tady je pravda úplně jiná, než jak se ji Verner a Marešová snaží vykreslit. Nepravdivost dalších detailů ve tvrzení Vernera a Marešové o podílu CZ Biom ve věci podpor pěstování biomasy vyjádřila svým nezávislým příspěvkem autorka K. J., dlouholetá pracovnice ministerstva zemědělství. Na závěr o ochranných dokumentech týkajících se využívání biomasy od jiných autorů, kromě jiných i členů CZ Biom. Z uvedených deseti dokumentů jsou tři již zaniklé, u dvou teprve probíhá patentové řízení. Zbylých pět je platných. Důvod, proč tyto dokumenty nikdo, včetně mne nenapadá, je jednoduchý a jasný: Oni svá práva, na rozdíl od Vernera, Marešové a jejich Ekoveru, nezneužívají … Ing. Zdeněk Valečko 11. 3. 2011
Odpověď