Odborné články

Vytápění biomasou v rodinných domcích s účinností přes 110% - sen a nebo realita?

Současné špičkové kotle na dřevo dosahují účinnosti od 80 % do maximálně 88 % při splnění emisní normy 3. třídy dle ČSN EN 303-5. Takové kotle splňují i limity pro ekologicky šetrný výrobek (v ČR dle směrnice č. 13/2002 MŽP ČR) a lze na jejich pořízení obvykle poskytnout v mnoha evropských zemích státní finanční podporu (v ČR z SFŽP). Nikdo si však dosud plně neuvědomil, že vyžadované parametry platí pouze při trvalém provozování těchto kotlů v úzké oblasti jejich jmenovitého výkonu a to ještě jen s doporučeným kvalitním palivem.

Skutečnost v praxi je však diametrálně jiná. Konkrétně např. každý běžný rodinný dům 6+1 v Praze musí být projektován na minimální celodenní průměrnou venkovní teplotu -12 °C, ze které vycházejí jeho tepelné ztráty ve výši cca 10 kW za hodinu. K tomu je však třeba přičíst přirážku na zátop ve výši 30 až 50% (pro případ, že se obyvatelé vrátí ze zimní dovolené do nevytopeného domku), a ještě dalších 3 až 5 kW na příkon výměníku pro teplou užitkovou vodu. Kotel s nejbližším vyšším výkonem tak vychází na min. 20 kW, většina výrobců však obvykle nabízí tyto kotle až od výkonu 25 kW výše.

A jaká je skutečná potřeba tepla tohoto domku? V Praze je za posledních 40 let průměrná teplota v zimních měsících kolem 0 °C, v celé topné sezoně (cca 250 dní) pak několik stupňů nad nulou a ani v letošní zimě, kdy padaly 40leté rekordy, nikdy průměrné teploty nedosáhly oněch projektovaných -12 °C. Z toho všeho tedy plyne, že na jmenovitý výkon může být tento, dle závazných předpisů dimenzovaný kotel provozován maximálně jeden den za tisíc let (k tomu je totiž třeba se trefit do kombinace, že se obyvatelé vrátí ze zimní dovolené do vymrzlého domku právě v den, kdy průměrná teplota bude -12 °C, a ta je v Praze jednou za sto let, a k tomu ne každý obyvatel lyžuje)! A pouze v tento jediný den bude tento kotel pracovat s onou vysokou účinností a výbornými emisemi, pokud ovšem bude spalováno kvalitní suché dřevo s vlhkostí pod 20 %, což je většinou též jen iluze.

Z výše uvedeného plyne, že v reálném životě takto dle předpisů správně dimenzovaný kotel pracuje v průměru pouze na 20 až 25 % svého jmenovitého výkonu (pouze 5 kW místo 20 až 25 kW), tedy s účinností rozhodně pod 50 % (při nižších teplotách ohniště a nedostatku spalovacího vzduchu v důsledku přivření regulační klapky se účinnost každého kotle rapidně snižuje) a s emisemi nejméně o řád horšími (i kvalitní suché dřevo při nedokonalém spalování dehtuje, a když k tomu ještě přičteme, že v tomto kotli „bez problémů“ shoří i vlhké nekvalitní, ale podstatně levnější dřevo a často i výhřevný kelímek od jogurtu, který je navíc zdarma, tak o tom, co vychází z komína nelze mít žádné iluze)! Je proto tragickým omylem, že právě na takové kotle vyplácejí mnohé evropské země, včetně ČR, ještě státní dotace!

Lze tedy vůbec spalovat biomasu v rodinných domcích s vysokou (nejlépe dvojnásobnou) účinností a nízkými emisemi a dokonce levnějšími zařízeními a navíc při dobrovolném dodržování vysoké kvality paliva bez nutnosti sankcí přísných zákonů, vyhlášek a norem?

Šokující odpověď zní ano, ještě více však šokuje, že je to možné právě jen v teplovodních krbech! Krby totiž nemají z dřívějška zrovna dobrou pověst úsporných tepelných spotřebičů, když u těch otevřených se účinnost spalování pohybovala kolem 10 až 20 %, u uzavřených pak až 60 %, a ani u těch nejnovějších teplovodních při jmenovitém výkonu nepřesahuje 80 % (např. AQUATONDO 29, z toho 60 % do vody a 20 % sáláním). Jejich nevýhodou navíc je, že je nelze v praxi provozovat nepřetržitě, neboť po pár hodinách vyhasnou a celou noc nikdo nebude chodit přikládat. Tato nevýhoda se však rázem změní ve výhodu, pokud krb topí do akumulačního zásobníku – u krbu to však není, oproti kotlům, otázka volby, ale přímo nutnosti. Tím pádem musí být zajištěno, že během několika hodin se dostatečně vyhřeje dům i akumulační zásobník, takže nejen že krb oproti kotlům pracuje trvale na jmenovitý výkon (tedy s vysokou účinností 80 % a s nízkými emisemi), ale může být dokonce bez problémů předimenzován ještě více jak kotel (geometrie většího ohniště oproti kotli navíc zajišťuje i vyšší účinnost).

Samozřejmě že s akumulací (a tedy též trvale při jmenovitém výkonu) může být provozován i běžný kotel, kdo by ale podle budíku (jinak nepozná, kdy má přiložit) chodil každou hodinu (na plný výkon palivo v něm shoří rychle) přikládat do sklepa (neboť do obýváku si kotel nedá) otýpku štípaného dřeva, když do krbu stačí jen několikrát za večer dle potřeby (což včas přes skleněná dvířka vidí) přiložit půlmetrová nerozštípaná polena. A to nemluvíme o ekonomické stránce věci, kdy akumulační nádrž stojí totéž co kotel a zaplatila by se tak až po mnoha letech a zde, oproti krbu, není nezbytná, takže žádný ekonomicky uvažující obyvatel to neudělá. Navíc krbové soustavy oproti kotlům je nutno provozovat s menším tlakem, což ale paradoxně umožňuje použití nízkotlakých akumulačních zásobníků, které jsou podstatně lehčí a levnější.

Další procenta účinnosti získáme u krbu tím, že zapomeneme na základní topenářskou zásadu a vynecháme termostatický trojcestný ventil, který má zajišťovat teplotu vratné vody do kotle minimálně 60 °C, aby v něm nedocházelo ke kondenzaci vody a tím k nízkoteplotní korozi. Tato zásada s určitostí platí jak pro kotle na uhlí (kde navíc díky síře v uhlí tam vzniká kyselina sírová, která záhy zničí kotel), tak pro kotle na dřevo (které by při nedostatku vzduchu dehtovaly), ale vůbec už neplatí pro krby a je proto s podivem, že si toho dosud nikdo nevšiml a ze setrvačnosti se vždy tento ventil používá i u nich. Krby totiž na rozdíl od kotlů pracují vždy s výrazným přebytkem vzduchu (nelze je totiž zcela utlumit přiškrcením vzduchu jako kotle), tedy s lambdou (udávající přebytek spalovacího vzduchu) kolem 3, což způsobuje, že rosný bod jejich spalin je v každém případě pod teplotou 30 °C, takže vůbec není nutné se obávat nějaké kondenzace. Zatímco u normálního kotle tak dole vtéká vratná voda o teplotě 60 °C a nahoře vytéká 90 °C, tak u krbu může dole vtékat vratná voda z akumulačního zásobníku 30 °C a nahoře vytékat teplá 70 °C. To má za následek nejen vyšší výkon krbového výměníku (vyšší teplotní spád), ale především vyšší vychlazení spalin na výstupu z krbu (při stejném výkonu krbu, tedy při ohřátí vody o 30 °C dokonce jen 60 °C místo 90 °C u kotle) a tím podstatné zvýšení účinnosti o cca 10 % na úkor komínových ztrát.

Tento proces však můžeme u krbů ještě prohloubit. Oproti kotlům mají totiž kouřovou komoru a do ní je možné vložit další výměník, a vratnou vodu vést nejprve do něj a až z něj pak do krbu. Tím se kouřové plyny dostanou v tomto výměníku do kontaktu s vratnou vodou o teplotě dokonce jen kolem 40 °C, čímž dojde k podstatnému zvýšení účinnosti krbu o dalších 10 %. Sálavá složka se tím zároveň sníží na 15 %, takže nedochází k přetápění obývacího pokoje. Při použití kaskády dvou výměníků se lze tak dostat dokonce až na teplotu vody 35 °C z výstupu tohoto výměníku a na celkovou účinnost tohoto krbu až přes 95 %.

Další zisky vznikají díky tomu, že je krb umístěn vždy ve vytápěném prostoru a ne ve sklepě, takže oproti kotli využijeme plně i jeho ztráty konvexí (prouděním, tedy nejen sáláním přes sklo), což jsou ještě další 2 %, která by jinak zůstala bez užitku ve sklepě. Abychom se však dostali na účinnost 100 %, museli bychom umět vychladit spaliny na 25 °C, a to přes veškerou snahu v praxi nelze, takže 3 % nám zmizí komínem. Přes účinnost krbu 97 % se tak již ale v žádném případě dostat nemůžeme.

A kde je tedy těch slíbených posledních 13 % do 110 % ? V palivu, a nepůjde již o účinnost krbu (která u žádného zařízení nemůže být vyšší než 100 %), ale o stupeň využití paliva (obdobně, jako tento pojem používáme u kondenzačních plynových kotlů). Zatímco při spalování zemního plynu k dalším tepelným ziskům využíváme nově i kondenzačního tepla spalin (tím, že vysrážíme ze spalin vodu, která vznikla chemickým procesem při jeho spalování), u krbů tento jev využít nemůžeme – jednak spalováním suchého dřeva tolik vody nevzniká, ale naopak vznikají jiné produkty, které by vedly k masivnímu zanášení krbu a výměníků (dehet, popel, saze). V tom případě naší snahou tedy musí být, především nevnášet do procesu spalování další vodu, kterou bychom nejprve museli ohřívat na 100 °C a pak ještě odpařit a odvést do komína, to vše za velkých a zbytečných tepelných ztrát.

A zde má dřevo oproti ostatním palivům jednu specifickou vlastnost – totiž že o jeho výhřevnosti si do určité míry může rozhodovat jeho uživatel sám. Výhřevnost dřeva se totiž běžně uvádí při jeho vlhkosti kolem 25 % (za rok po kácení, když syrové má kolem 50 %), kdy má výhřevnost kolem 13 MJ/kg. Pokud toto dřevo necháme však schnout ještě další rok, dostaneme se na 15 % vlhkosti a tím zvýšíme jeho výhřevnost na 15 MJ/kg, tedy o 15 % . A tak se konečně tedy bez jakékoliv další práce (chce to jenom si počkat) dostaneme na onu v nadpisu avizovanou účinnost (přesněji stupeň využití paliva) přes 110 %.

A proč to tak tedy nedělají i majitelé kotlů? Jak jsme již uvedli výše, v kotlích shoří všechno včetně mokrého dřeva, takže jejich uživatelé si s vlhkostí dřeva hlavu nelámou (a na předpisy kašlou), neboť i když má menší výhřevnost, je zase levnější, tak proč by kupovali dražší suché a nebo rok čekali. Krbař však na vybranou nemá – pokud totiž chce i po hodině topení ještě vidět skrz sklo na oheň (a kvůli tomu si krb pořídil), nezbývá mu, než dobrovolně, bez nějakých nařízení, topit výhradně suchým dřevem (o kelímcích od jogurtů nemluvě), jinak se mu sklo velmi rychle začoudí. A navíc topit jen kvalitním listnatým dřevem (to především kvůli hluku z praskání), které je bez pryskyřic, takže jeho spalováním vznikají čistší emise než u jehličnatého dřeva (při spalování pryskyřic vznikají navíc i aromatické uhlovodíky).

Z výše uvedeného plyne, že pro efektivního spalování zdaleka nejsou nejdůležitější jen technické parametry kotle (a už vůbec ne ty při jmenovitém výkonu, které dosud jako jediné jsou při přidělování dotací uvažovány a kontrolovány), ale především jeho roční stupeň využití, potenciál možností jeho úprav a zapojení, dále jeho umístění, kvalitní obsluha a v neposlední řadě i dobrovolné dodržování kvality a druhu paliva. Pokud by se podařilo dostat do povědomí všech majitelů rodinných domků, chat a chalup tyto výše uvedené principy, které by se podpořily dosavadními státními příspěvky na kotle, dosáhlo by se bez jakýchkoliv dalších finančních nákladů či donucovacích legislativních prostředků minimálně poloviční úspory paliv z obnovitelných zdrojů při podstatném snížení škodlivých emisí. A estetický prožitek z plápolajícího ohně by byl ještě bonusem navíc.

A to ještě není vše! Toto zařízení je totiž ještě navíc roznětkou pro další obrovské úspory tepelné energie ze synergického efektu – kdo si totiž pořídí teplovodní krb, musí si pořídit i akumulační zásobník s výměníkem pro teplou užitkovou vodu. Tím však má již zároveň zaplacenou a nainstalovanou (tedy jaksi zdarma) právě tu nejdražší část pro solární ohřev teplé užitkové vody a pro solární přitápění na jaře a na podzim. Stačí tedy už jen připojit ke stávajícímu zařízení levné sluneční kolektory s jednoduchou regulací a vše je hotovo a úspory energií se rázem ještě zdvojnásobí, takže výsledná spotřeba energií bude pouze čtvrtinová!

A to nejlepší nakonec: Pokud si někdo i nadále ještě myslí, že v tomto našem návrhu jde jen o neskutečný sen, o pouhou teorii a ne realitu, stačí přijet se podívat na toto zařízení do rodinného domku v Praze 4 – Hrnčířích, kde bezproblémově funguje celou zimu dle výše uvedených zásad, a dokonce si může dotykovým teploměrem vše osobně přeměřit (z těchto důvodů je zatím ještě vše odkryté a nezaizolované – viz foto). A navíc uvidí i ten zázrak, jak se do běžné garáže o rozměrech 3 x 5,5 metru vejde nejen akumulační zásobník pro 2500 litrů vody o průměru 1,4 m, ale i nadále velký automobil s délkou přes 5 metrů. Zásobník samozřejmě využívá jednoduché a levné zařízení k vrstvení vody a naopak nepoužívá dnes tolik doporučovanou, ale nesmyslnou, komplikovanou a drahou ekvitermní regulaci topné vody. Uvidí současně i to, jak lze zvýšit tepelnou kapacitu tohoto akumulačního zásobníku zdarma o 25 % jeho bezproblémovým provozováním při teplotách až 105 °C (zatímco normální kotle pracují max. s 90 °C), či jak lze nahradit obrovské a drahé expanzní nádoby (dle normovaného výpočtu přes 440 litrů při zvětšení objemu vody o 117 litrů) jen těmi nezbytně nutnými a levnými pro 120 litrů. A naší výhodou je, že můžeme lehce a s jistotou porovnat rozdíly oproti klasickému zařízení a zapojení, které dodala renomovaná firma a které bylo provozováno ve stejném objektu v loňském roce, a které spotřebovávalo dvojnásobek paliva. Nyní stačí pouhých 8 hodin topení v krbu na jmenovitý výkon cca 30 kW (do vody, díky dodatečným 2 výměníkům) naakumulovat dostatek energie, takže další den ani při těch největších mrazech není třeba již v krbu topit.

Efekt předkládaného projektu pro úspory energií a snížení škodlivých emisí včetně CO2 je ve své komplexnosti skutečně obrovský a nemá v současnosti v celé Evropě obdoby. Přitom jeho realizace je možná okamžitě a navíc ani nepředpokládá žádné další výdaje států.

Tento článek byl publikován v rámci spolupráce redakce časopisu Alternativní energie a CZ Biom.

Článek: Tisknout s obrázky | Tisknout bez obrázků | Poslat e-mailem

Související články:

Možnosti využití biomasy
Kotelny na biomasu pro obce a města
Zkušenosti s provozem kotle na dřevoplyn v rodinném domku (1)
Zkušenosti s provozem kotle na dřevoplyn v rodinném domku (2)
Zkušenosti s využitím dřevní biomasy jako obnovitelného a alternativního zdroje
Využití biomasy pro lokální a centrální vytápění

Zobrazit ostatní články v kategorii Spalování biomasy

Datum uveřejnění: 14.4.2006
Poslední změna: 13.4.2006
Počet shlédnutí: 142972

Citace tohoto článku:
MĚCHURA, Petr: Vytápění biomasou v rodinných domcích s účinností přes 110% - sen a nebo realita?. Biom.cz [online]. 2006-04-14 [cit. 2024-03-29]. Dostupné z WWW: <https://biom.cz/cz-obnovitelne-zdroje-energie-bioplyn/odborne-clanky/vytapeni-biomasou-v-rodinnych-domcich-s-ucinnosti-pres-110-sen-a-nebo-realita?sel_ids=1&ids[xbc3738ef9082c8ad586d7dd96231807d]=1>. ISSN: 1801-2655.

Komentáře:

02 May 2006 22:56

kapitola III. - kondenzace v krbu

Autor: Mchura www:

Vážený pane inženýre Lyčko, V minulé kapitole II. jsem Vám dal odpověď na to, proč mi nekondenzují spaliny v komíně, v této kapitole se Vám pokusím odpovědět i na to, proč mi, navzdory všem dosavadním topenářským zásadám, které tak vehementně hájíte, nekondenzují spaliny ani v krbu (a pokud snad někde ano, tak proč mi to vůbec nevadí): Kapitola III. – Kondenzace v krbu Pokud se zeptáte topenářských odborníků (a nebo si ještě pečlivěji než dosud přečtete příslušné práce ing. V. Sladkého, CSc.) na podmínky pro spalování dřeva, tak se mimo jiné dozvíte, že dřevo je velmi složité palivo tím, že podíl zplyňovaných částí je velmi vysoký (nad 70%) a proto hoří dlouhým plamenem a vzniklé plyny mají navíc různé spalovací teploty. Podmínkou dokonalého spalování dřeva je proto vysoká teplota, účinné směšování se vzduchem, nahřátí sekundárního vzduchu a dostatek prostoru pro oxidaci, aby všechny plyny dokonale shořely. Proto kotle s většími operačními prostory spalují lépe než ty malé a vlhkost paliva nad 15% snižuje účinnost topeniště. Nepochybuji o tom, že to všechno dobře víte, ale asi Vám jaksi uniklo, že oproti Vám ing. Sladký i jasně deklaruje, že výkon těchto kotlů podle klimatických poměrů může během topné sezony kolísat mezi 20 až 110%, což ale podle něj vůbec těmto kotlům nevyhovuje, neboť u nich nelze plynule regulovat přísun paliva v čase a jsou proto seřízena výrobcem na konstantní výkon. Už z toho všeho je vidět, že normální běžné kotle na dřevo všem výše uvedeným potřebám odpovídají jen podmíněně – tedy jen pokud jsou provozovány se suchým palivem a na jmenovitý výkon, a dostatek prostoru pro oxidaci nahrazují většinou elektrickými ventilátory (ať už na vstupu nebo na výstupu z kotle, které ale odebírají elektrickou energii v řádu desítek až stovek wattů a snižují tím vlastně dále jejich tabulkovou účinnost, byť „jen“ o několik procent, o které ale dosud žádný výrobce těchto kotlů účinnost svých výrobků neponížil, což je zásadní početní chyba). A pokud toto vše porovnáte s teplovodním krbem, tak je to přece zcela jasné – má více primárního spalovacího vzduchu (vyšší lambdu, neboť není regulován vzduch pod rošt), sekundární vzduch má dokonce i částečně nahřátý (bere ho totiž z vytápěné obytné místnosti, tedy min. 23 oC teplého, a ne ze studené kotelny ve sklepě), má větší spalovací prostor a tudíž více místa pro účinné směšování se vzduchem (o významu vyšší lambdy jsem již psal ve svém komentáři z 23.4. – Kapitola I.), jeho výkon je po celou dobu hoření a topné sezony prakticky konstantní (a ne mezi 20 až 110% jmenovitého výkonu) a navíc v optimu výkonu, emisí i účinnosti, dále v něm nelze smysluplně spalovat jiné, než opravdu suché dřevo (jinak není vidět přes sklo na oheň a krb kouří a smrdí přímo do obýváku) a jeho výkon je „regulován“ pouze dobou hoření, tedy časem (buď hoří nebo nehoří, a ne že přiložíme méně dřeva nebo uzavřeme topný vzduch). Jeho projektovaný výkon proto může být oproti kotli pro stejný domek až dvojnásobný, což opět přispívá lepšímu spalování, a nepotřebuje (i díky většímu průměru komína a vhodnější geometrii topeniště – plamen jde nahoru a ne vodorovně jako u kotlů) žádný pomocný ventilátor (který by mu ubíral na účinnosti). Proti hovoří jen větší délka plamene vzhledem k relativně nízkému výměníku krbu a větší objem kouřových plynů díky vyšší lambdě (ale to je právě argument pro instalaci dalších dodatečných výměníků, které tento nedostatek hravě eliminují). To vše jen potvrzuje to, že by bylo základní chybou jednoduše bez dalšího přenášet byť letité dosavadní zkušenosti z obsluhy a provozování kotlů na dřevo též na (relativně nové) teplovodní krby, jak se tak zatím děje. A zvláště pak ohledně možnosti kondenzace spalin. Ta je i zde, stejně jako v komíně, především závislá na teplotě stěn výměníků a i ta je závislá (při srovnatelném palivu) především na velikosti tepelného příkonu (ze spalin) a na „tepelné izolaci“ výměníků (teplotě vody v nich). Tepelný příkon těchto stěn (respektive výměníků) je však u krbů vyšší než u kotlů, a to především díky jejich provozování především během přechodné části topné sezony na konstantní vyšší výkon, než při kterém začíná kondenzace u kotlů v důsledku jejich provozování během poloviny topné sezony s výkonem i kolem 20% jejich nominálního výkonu (blíže viz kapitola II.). A když k tomuto horšímu spalování u kotlů přičteme ještě vliv paliva s vyšší vlhkostí a nedostatku vzduchu (tedy lambdu dokonce i pod 1!), jsou, alespoň podle mne, podmínky pro zamezení kondenzace u teplovodních krbů možná až o řád lepší, než u kotlů. Proto u kotlů, pokud snížíme teplotu vratné vody pod 60 oC (tedy jejich „tepelnou izolaci“), může snadno k této kondenzaci u nich dojít, zvláště pak v přechodném období jaro-podzim, kdy se kombinují všechny výše uvedené nepříznivé účinky u nich. To však vůbec nemusí automaticky znamenat, a jak ostatně potvrzuje v mém případě i praxe, také to vůbec neznamená, že totéž platí i pro krby, kde se výše uvedené nepříznivé podmínky způsobující kondenzaci nejen že nekombinují, ale většinou dokonce ani neprojevují. Je tedy jen otázkou, kam až je možno jít při snižování teploty vratné vody u krbů (díky kterému je možné podstatně zvýšit jejich účinnost), aby nenastaly záporné důsledky případné kondenzace spalin (zde bych chtěl důrazně upozornit na rozdíl mezi pojmem „kondenzace“ a „záporné důsledky kondenzace“, což jak dále uvidíme není totéž). Jedna cesta vede přes empirii – u mého krbu nenastala viditelná kondenzace v krbu ani při zatápění po předchozím vychlazení jeho výměníku (teplovodního pláště) na pouhých 5 oC, ale obecně to zatím ověřeno nikde není. Přesto jsem ale klidný, neboť v souladu s výše uvedenými zásadami si myslím, že i teorie stojí na mé straně a jen potvrzuje mé praktické poznatky: 1) akunádrž při použití běžných radiátorů ústředního topení jsem nedokázal vychladit na méně jak 29 oC (a ani případné podlahové topení by to nedokázalo o moc méně). 2) vodu s touto teplotou pouštím nejprve do horního výměníku ze silnostěnné nerezové trubky, kde se ohřeje o 15%, z něj pak do dalšího, kde se ohřeje o dalších 13%, a až pak do krbového (spodního) výměníku z běžné kotlové oceli, ale to už mívala min. 41 oC na vstupu a 73 oC na výstupu z krbu, a žádnou kondenzaci v krbu jsem nepozoroval. 3) Toto rozložení teplot odpovídalo chodu krbového čerpadla na I. stupeň, pokud by se ale použilo elektronicky spojitě řízené krbové čerpadlo (o cca 7000 Kč dražší + regulace, variantou zdarma je přiškrcení I. stupně), které by udržovalo na výstupu z krbu teplotu 100 – 105 oC, pak by dle výše uvedeného poměru rozdělení teplot vtékala do krbu voda o teplotě min. 50 oC (to při dokonalém vrstvení v akunádrži a vychlazování topné vody v radiátorech, jinak ještě větší), takže s pravděpodobností hraničící už s jistotou lze tvrdit, že při tomto zapojení nebude, vzhledem ke všem výše uvedeným okolnostem, v krbovém (dolním) výměníku docházet k žádné kondenzaci spalin. 4) A kdyby snad docházelo nějakou souhrou negativních okolností ke kondenzaci spalin v horních výměnících, tak zajedno jsou oproti krbovému výměníku zhotoveny z nerezové oceli, která by jistě tomuto agresivnímu kondenzátu odolávala mnohem déle, než běžná kotlová ocel krbového výměníku, a navíc jsou ze silnostěnných trubek, což by opět podstatně prodloužilo dobu jejich koroze oproti krbovému výměníku, takže záporné důsledky jejich poškození by nastaly až za velmi dlouhou dobu provozu, dost dobře možná až na konci životnosti celého krbu či otopné soustavy (takže by to vlastně vůbec nijak nevadilo). 5) A i v případě, že by tyto záporné důsledky kondenzace v těchto nerezových výměnících nastaly ještě před koncem životnosti krbu, tak lze tyto výměníky celkem snadno vyměnit (nejsou totiž součástí krbu) a jejich cena je v zhledem k dosaženým úsporám zanedbatelná (cca 4000 Kč/ks, tedy návratnost cca pouhé 2 roky!). Tyto výpočty a úsudky jasně prokazují, že nebezpečí kondenzace, respektive její záporné důsledky, nehrozí ani krbům s 95% účinností, tedy s podstatně sníženou teplotou vratné vody pod 60 oC (natož pak těm horším), což se naopak ani o těch nejlepších kotlích na dřevo tvrdit vůbec nedá (a jejich výrobci jistě moc dobře vědí, proč u nich tak nekompromisně lpí na minimální teplotě vratné vody 60 oC). Mně můj krb funguje dle výše uvedených zásad zatím výborně, ale byl bych rád, aby nešlo o výjimku, aby to tak bez problémů fungovalo i všem ostatním zájemcům o spalování dřeva v krbech. Proto tentokráte do úsudku o tom, kdo se mýlí ve svých názorech, vzhledem k některým zatím ne zcela exaktně definovaným proměnným tohoto procesu a z toho vyplývajícím závěrům, bych zapojil raději už i odborníky, a to nejen z teorie, ale i praxe. S pozdravem Petr Měchura
Odpověď


ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto