Odborné články

Malá bioplynová stanice v České republice jako velký zdroj znečištění ovzduší

Ve všech státech Evropské unie se vytvářejí podmínky pro rozvoj obnovitelných energií. Velké plánované cíle ve výrobě elektrického proudu z obnovitelných energií preferují anaerobní digesci s kogeneračním zpracováním bioplynu. Počet bioplynových stanic se během 7 let ve SRN zpětinásobil díky legislativní úpravě, která snižuje nároky při provozování malých bioplynových stanic a promyšleným účinným dotačním systémem (NAWARO). Oproti tomu v České republice o užitečnosti bioplynových stanic pouze mluví.

Anaerobní digesce, která je v civilizovaných zemích považována za technologii trvale udržitelného života, je v České republice nesmyslně zařazena mezi technologie vážně ohrožující důležitou složku životního prostředí - ovzduší.

V Nařízení vlády č. 615/2006 Sb. „O stanovení emisních limitů a dalších podmínek provozování ostatních stacionárních zdrojů znečištění ovzduší“ byly bioplynové stanice kategorizovány mezi velké zdroje znečištění ovzduší a to bez ohledu na kapacitu, zpracovávané substráty, technologii a způsob využití bioplynu. Zákonodárce považuje bioplynové stanice za nebezpečnější zdroj znečištění ovzduší než jsou kafilérie (s produkcí odpudivých zápašných plynů), skládky odpadů (produkují prach a skleníkový plyn metan), krematoria, čistírny odpadních vod a čerpací stanice pohonných hmot, neboť tyto zařízení legislativec kategorizuje jako střední zdroj znečištění. Bioplynová stanice je zařazena mezi technologie zplynování a zkapalňování uhlí, výrobu generátorového plynu, svítiplynu, syntézních plynů a minerálních olejů a to stejným emisním limitem v mg/m3: tuhé znečišťující látky 150; CO 800; SO2 2500; NO2 800; sulfan 10; amoniak 50.

Legislativa však neuvádí, kde se má nepřekročení emisního limitu zjišťovat. U ostatních technologií, které vyrábějí generátorové a syntézní plyny nebo svítiplyn jsou znečišťující látky vnášené do ovzduší technologickým procesem společně odváděny se znečišťujícími látkami vzniklými spalováním paliv a to zpravidla komínem. U bioplynových stanic mohou, zejména při nedostatečné technologické kázni, vznikat úniky amoniaku a zápašných plynů a to při manipulaci se substrátem nebo s digestátem, je zde použito instalace fléry jako havarijní výpustě bioplynu do vnějšího ovzduší při poruše kogenerační jednotky, ale výše uvedené důvody nemohou být logickou příčinou kategorizace bioplynových stanic jako velkého zdroje znečištění. U dobře projektovaných a provozovaných bioplynových stanic nemohou vznikat nadlimitní emise ohrožující ovzduší. Součástí bioplynových stanic mohou, ale nemusí, být kogenerační jednotky. Kogenerační jednotky jsou emisním zdrojem, který by se dal kategorizovat jako spalovací stacionární zdroj znečištění ovzduší vybavený spalovacím motorem nebo turbinou, které nejsou mobilním zdrojem znečištění. Kategorizace těchto zařízení se provádí podle jejich výkonu a na základě kapacity nemohou být kogenerační jednotky po vybavení katalyzátory velký zdrojem znečištění ovzduší.

Provozovatelé velkých zdrojů znečištění ovzduší mají větší povinnosti než provozovatelé středních a malých zdrojů znečištění ovzduší a sazby za nedodržení těchto povinností jsou u provozovatelů velkých zdrojů znečištění s vyššími (dvojnásobnými) sazbami pokut než u provozovatelů středních a malých zdrojů znečištění. Je zde pochopitelně povinnost vypracování provozního řádu, prokazování dodržování emisních limitů kontinuálním nebo v některých případech diskontinuálním měřením, vypracování plání snižování emisí. Mezi další povinnosti patří vypracování rozptylové studie se zdůvodněním nejvýhodnějšího řešení a zadání odborného posudku zpracovaného autorizovanou osobou. Při vymáhání této legislativy u bioplynových stanic nově uváděných do provozu v letošním roce bylo porušení povinností neprojednání provozního řádu bioplynové stanice před uvedením do provozu s inspekcí ovzduší, což je povinnost u velkých zdrojů znečištění a nikoliv u středních zdrojů znečištění. To představuje pro investora a budoucího provozovatele nejen sankci, ale i problémy s dotací při opožděném uvedení zařízení do provozu.

Pochopitelně i ve SRN musí bioplynové stanice splňovat povinnosti podle německé legislativy ovzduší (Bundes - Immissionsschutzgesetz) uvedené v TA - Luft. Zde jsou bioplynové stanice kategorizované jako zařízení k výrobě elektrického proudu, páry a teplé vody pomocí bioplynu a musí splňovat emisní limity pro tuhé znečišťující látky 5 mg/m3; NOx 0,10 - 0,20 g/m3; SO2 0,35 g/m3 a CO 50 mg/m3, Kogenerační jednotky jsou v současné době vybaveny katalyzátory umožňujícími dosahovat 40 - 50% emisních limitů.

Jsem přesvědčen, že není důvodu pro kategorizaci bioplynových stanic v České republice bez ohledu na jejich kapacitu mezi velké emisní zdroje a že jde pouze o důsledek neznalosti této technologie u legislativců.

Článek: Tisknout s obrázky | Tisknout bez obrázků | Poslat e-mailem

Související články:

Z pole až do plynového potrubí
Možnost využití bioplynových stanic pro pokrytí velké části vysoké denní spotřeby elektřiny v elektrizační soustavě ČR
Anaerobní reaktor není černou skřínkou - teoretické základy anaerobní fermentace
Biznis Biorafinérie dozrel v Bruseli
Bioplyn může zásobovat obnovitelnou elektřinou tisíce českých domácností
Využití digestátů jako organického hnojiva
Bioplyn je budoucnost zemědělské výroby v celé Evropě
Na změny klimatu můžeme odpovědět jediným možným způsobem – změnou chování
Stávající a budoucí požadavky na zpracování vedlejších živočišných produktů včetně hnoje na kompostárnách a bioplynových stanicích
Anaerobní mechanicko biologická úprava
Možnosti produkce bioplynu na zařízeních mechanicko-biologické úpravy

Zobrazit ostatní články v kategorii Obnovitelné zdroje energie

Datum uveřejnění: 4.3.2007
Poslední změna: 11.5.2007
Počet shlédnutí: 30961

Citace tohoto článku:
VÁŇA, Jaroslav: Malá bioplynová stanice v České republice jako velký zdroj znečištění ovzduší. Biom.cz [online]. 2007-03-04 [cit. 2024-03-28]. Dostupné z WWW: <https://biom.cz/cz-bioodpady-a-kompostovani/odborne-clanky/mala-bioplynova-stanice-v-ceske-republice-jako-velky-zdroj-znecisteni-ovzdusi?sel_ids=1&ids[xf4a380e25087895c93c3ae47a566a83f]=1>. ISSN: 1801-2655.

Komentáře:

10 May 2007 08:34

BPS

Autor: Va www:

Můj článek se týkal špatného zatřídění výroby bioplynu nař. vl. 615/2006 Sb., kde bioplynová stanice bez ohledu na kapacitu je velkým zdrojem znečištění ovzduší. Z předchozích komentářů vyplynul názor, že kategorizace bioplynových stanic je správná, neboť obtěžují okolí zápachem. S tím nemohu souhlasit, neboť zápašné emise s touto kategorizací nemají nic společného. To že vyjmenované bioplynové stanice obtěžují okolí zápachem je věc politováníhodná. Z těchto stanic znám jen Kněžice, kde jsem v rámci poradenské činnosti odebíral vzorky asi před dvěma měsíci. Žádné stížnosti občanů jsem neslyšel a zápach jsem nevnímal. V případě potíží se zápachem v Kněžicích jsem ochoten navrhnout řešení pro jeho minimalizaci. V Albrechticích, kde jsem byl před dvěma roky byl zápach bioplynové stanice překryt zápachem z velkokapacitního prasečáku. V Německu a Rakousku znám asi 200 bioplynových stanic a potíže se zápachem byly asi v 10 případech a byly vyřešeny dodatečnými investicemi nebo zavedením správné zemědělské praxe při hnojení digestáty. Předpokládám, že aktivity občanů povedou k rychlému odstranění nedostatků popisovaných v komentářích. Provozovatelům bioplynových stanic bych doporučoval najmout poradenské firmy, které by pomohly vyřešit problémy se zápachem. V Německu máme cca 4000 bioplynových stanic, v Rakousku 2000 a považuji je za užitečná zařízení, které neobtěžují okolí zápachem nad míru stanovenou legislativními předpisy.
Odpověď


ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto