Nový pokrok ve výzkumu strupovitosti brambor

Strupovitost brambor způsobovaná bakterií Streptomyces scabies je globální problém.

Strupovitost brambor způsobovaná bakterií Streptomyces scabies je globální problém. A tak mezinárodní konference o strupovitosti brambor (International Common Scab Conference) konaná v březnu 2007 v Ontariu byla vynikající příležitostí diskutovat o této chorobě z celosvětového pohledu. Tuto konferenci navštívilo přibližně 155 lidí, většina z nich byli pěstitelé brambor. Konference byla sponzorována organizací Ontario Potato Board a organizována ministerstvem zemědělství státu Ontario (Ontario Ministry of Agriculture, Food and Rural Affairs – OMAFRA). Třináct řečníků zúčastněných, někteří z nich přicházející zdaleka – až z Austrále a jižní Afriky.
Mezi řečníky, výzkumníky a pěstiteli existoval konsensus v tom, že výskyt a intenzita strupovitosti brambor se v posledních deseti letech stále zvyšuje. Pro vysvětlení toho byly předloženy čtyři důvody:

1. Vývoj agresivnějších kmenů patogenu strupovitosti brambor.
2. Vyšší rozloha pěstování citlivých kultivarů.
3. Šíření patogenu strupovitosti v infikované sadbě.
4. Špatné půdní podmínky způsobené krátkými rotačními cykly a utužováním půdy.

Na konferenci byly diskutovány praktiky ochrany doporučované pro strupovitost a opět existoval konsensus mezi účastníky, že téměř všechny z doporučovaných praktik managementu poskytují proměnlivé výsledky. Dr. Garry Secor ze státní univerzity v Severní Dakotě to shrnul: Jediná věc, která je konzistentní s ochranou proti strupovitosti je inkonzistentnost metod ochrany. Toto konstatování zní opravdu důvěrně známě všem pěstitelům brambor.
Byla zvažována stálá genetická rezistence, která je nejspolehlivější metodou ochrany. V polích infikovaných strupovitostí by měly být vysazovány jen kultivary se stálou rezistencí. Bohužel rezistentní odrůdy nejsou k dispozici pro všechny trhy a všechny pěstební oblasti. Programy šlechtění brambor ve světě nyní kladou důraz na šlechtění klonů s rezistencí vůči strupovitosti v časných stadiích procesu pěstování.
Dr. Doug Rouse z univerzity ve Wisconsinu poskytl prezentaci o použití fumigantu chloropikrinu (Pic-Plus) pro ochranu proti strupovitosti. Výsledky jeho pokusu s fumigací v řádcích provedeného v roce 2005 ukázal, že chloropikrin značně snížil výskyt a intenzitu strupovitosti, když byl použit v dávkách 90 a 112 kg na ha. Paralelní faremní pokusy daly podobné výsledky.
Dr. Leslie Wanner, patolog rostlin z amerického ministerstva zemědělství v Beltsville poskytl informace o novém pokroku ve výzkumu strupovitosti, nejen na mezinárodní konferenci o strupovitosti brambor, ale také na semináři National Potato Council Seed Seminar konaném v Missourri 7. – 8. prosince 2007. Následuje souhrn některých problémů diskutovaných na těchto shromážděních.
Průzkum patogenního rodu Streptomyces v 19 státech ve Spojených státech a v Novém Brunswicku identifikoval čtyři druhy mezi více než 700 patogenními kmeny. Nejběžnější nalezený druh byl S. scabies, poprvé popsaný a nejznámější patogen strupovitosti brambor.
Wanner ukázal, že u druhů rodu Streptomyces existuje genetické kolísání u všech v Severní Americe a vypadá to, že různé druhy jsou charakteristické pro různé geografické oblasti. Určité druhy způsobují výraznější symptomy než jiné, ale intenzita napadení je také ovlivněna množstvím patogenu přítomného v půdě a stadiem, při kterém patogen infikuje vyvíjející se hlízu. Není dosud jasné, jestli existují rozdíly v citlivosti různých odrůd brambor vůči různým druhům (kmenům). Může být v budoucnosti možné pěstovat odrůdu obvykle považovanou za citlivou vůči strupovitosti, protože kmen strupovitosti v poli není příliš agresivní.
Wanner se zabýval dvěma důležitými otázkami často vznášenými pěstiteli: Kolik patogenních druhů je nacházeno v půdě v různých obdobích během pěstební sezóny? Co to indikuje o riziku vážného problému se strupovitostí?
Tento výzkumník vyvinul molekulární techniku, která by zhodnotila množství patogenních bakterií v půdě a na povrchu hlíz. Použitím této techniky zjistil, že stejná velká množství jsou přítomná v půdě okolo vyvíjejících se hlíz, které končí s intenzivní strupovitostí a u těch, které nevykazují žádné symptomy. Zdá se, že určitý regulační faktor v bakterii musí kontrolovat patogenicitu a to prostě není funkce množství přítomných patogenních bakterií. Wanner v současnosti zkoumá mechanismus této regulace a to by zřejmě poskytlo znalostní základ k formulování nových strategií pro kontrolování choroby strupovitosti brambor.
Molekulární techniky jsou velmi citlivé a výzkumník může zjišťovat nízké počty patogenních druhů Streptomyces v téměř všech půdních vzorcích v téměř každém čase. Totéž platí pro pokožku hlíz; může být nacházeno patogenní i nepatogenní Streptomyces. Množství patogenů je mnohem vyšší ve vyvíjejících se hlízách brambor a okolo nich a v lézích způsobených strupovitostí. Výzkumník má laboratorní údaje ukazující, že patogen strupovitosti se může rozmnožovat velmi rychle (až 100 000krát za týden) za příznivých okolností, jako například ty, které se pravděpodobně vyskytují na nově se vyvíjející hlíze. To znamená, že potenciál problému se strupovitostí je přítomný téměř vždy a také to znamená, že velké množství patogenních bakterií je vneseno sázením strupovitých brambor.
Výzkumník ukázal, že dospělé hlízy strupovitost nevyvíjejí. To ukazuje, že rostliny brambor vytvářejí něco, co inhibuje patogenicitu. Zjištění toho může vést k lepším způsobům ochrany proti strupovitosti. Výzkum různých aspektů interakce hostitele, patogenu a prostředí může dát podnět k spolehlivějším metodám ochrany.
Top Crop Manager, vol. 34, 2008, č. 8, s. 48 - 50

Zdroj: Agronavigátor

Tweet