Zprávy z tisku
Ekologičtí zákazníci se ptají - kudy putoval můj oblek?
Život běžného kousku oblečení před tím, než skončí na ramínku v šatníku, může být docela zajímavý. Oděv mohou navrhnout například v New Yorku z úžasné látky, která byla vyrobena v Japonsku a pak ho ušijí v Evropě. Anebo, což je běžnější i pravděpodobnější, sako či tričko proputuje několik asijských států, než ho prodavačka uloží do regálu v obchodě, píše list The New York Times.
Ale pro ekologicky uvědomělé zákazníky začíná být cesta výrobku před samotnou koupí stejně důležitá jako složení materiálu, z nějž je vyrobený. Každý kus oblečení za sebou nechává "uhlíkovou stopu", tedy dopad na životní prostředí definovaný množstvím vyprodukovaných skleníkových plynů měřených v jednotkách oxidu uhličitého. Ale na rozdíl od složení tkaniny zůstává tato složka produktu pro zákazníky utajena.
Už nyní však některé oděvní firmy a společnosti začínají "cestovatelské zkušenosti" svých výrobků zveřejňovat. Oděvní firma Patagonia, která má pobočky v mnoha zemích světa, nabízí tyto informace o některých svých výrobcích na svých webových stránkách.
Zákazník se tak může například dozvědět, že nepromokavá bunda za 190 dolarů (3000 korun) putovala od návrhu v kalifornské Ventuře do výrobny látek v japonské Macujamě, pak byla ušita ve vietnamské Hanoji a skončila v distribučním centru v Renu v Nevadě. Urazila tak celkem 22.732 kilometrů a společnost Patagonia odhaduje, že cestou vyprodukovala celkové emise oxidu uhličitého o váze 6,8 kilogramu, což je zhruba desetinásobek váhy samotné bundy.
Moshe Gadot, prezident firmy Bagir, která šije obleky za 200 až 300 dolarů pro Sears, J.C. Penney a The Limited, má pocit, že by tento druh informací měl být pro zákazníky dostupnější. Bagir proto vyvíjí označení pro obleky, které by zákazníky informovaly o množství vyprodukovaného oxidu uhličitého při výrobě. Stejně jako si nyní na látkovém štítku mohou přečíst, jak oblek prát či žehlit, by se měli časem dozvědět, jak ekologická výroba obleku byla.
"Bude tam visačka s nápisem: 'Tento oblek byl vyroben s 15 kilogramy CO2," říká Gadot. Patnáct kilogramů zní jako opravdu hodně, ale budou lidé schopni posoudit, jestli je to málo nebo moc? Jakmile tento údaj začne zpracovávat více firem, budou moct lidi porovnávat, míní Gadot. "Ze začátku to pro zákazníky nebude znamenat nic," říká. "Ale aspoň budou vědět, že té firmě záleží na životním prostředí."
Zdroj: Ekolist
Datum uveřejnění: 14.4.08
Poslední změna: 14.4.2008
Počet shlédnutí: 687
Ekologičtí zákazníci se ptají - kudy putoval můj oblek?
Život běžného kousku oblečení před tím, než skončí na ramínku v šatníku, může být docela zajímavý. Oděv mohou navrhnout například v New Yorku z úžasné látky, která byla vyrobena v Japonsku a pak ho ušijí v Evropě. Anebo, což je běžnější i pravděpodobnější, sako či tričko proputuje několik asijských států, než ho prodavačka uloží do regálu v obchodě, píše list The New York Times.
Ale pro ekologicky uvědomělé zákazníky začíná být cesta výrobku před samotnou koupí stejně důležitá jako složení materiálu, z nějž je vyrobený. Každý kus oblečení za sebou nechává "uhlíkovou stopu", tedy dopad na životní prostředí definovaný množstvím vyprodukovaných skleníkových plynů měřených v jednotkách oxidu uhličitého. Ale na rozdíl od složení tkaniny zůstává tato složka produktu pro zákazníky utajena.
Už nyní však některé oděvní firmy a společnosti začínají "cestovatelské zkušenosti" svých výrobků zveřejňovat. Oděvní firma Patagonia, která má pobočky v mnoha zemích světa, nabízí tyto informace o některých svých výrobcích na svých webových stránkách.
Zákazník se tak může například dozvědět, že nepromokavá bunda za 190 dolarů (3000 korun) putovala od návrhu v kalifornské Ventuře do výrobny látek v japonské Macujamě, pak byla ušita ve vietnamské Hanoji a skončila v distribučním centru v Renu v Nevadě. Urazila tak celkem 22.732 kilometrů a společnost Patagonia odhaduje, že cestou vyprodukovala celkové emise oxidu uhličitého o váze 6,8 kilogramu, což je zhruba desetinásobek váhy samotné bundy.
Moshe Gadot, prezident firmy Bagir, která šije obleky za 200 až 300 dolarů pro Sears, J.C. Penney a The Limited, má pocit, že by tento druh informací měl být pro zákazníky dostupnější. Bagir proto vyvíjí označení pro obleky, které by zákazníky informovaly o množství vyprodukovaného oxidu uhličitého při výrobě. Stejně jako si nyní na látkovém štítku mohou přečíst, jak oblek prát či žehlit, by se měli časem dozvědět, jak ekologická výroba obleku byla.
"Bude tam visačka s nápisem: 'Tento oblek byl vyroben s 15 kilogramy CO2," říká Gadot. Patnáct kilogramů zní jako opravdu hodně, ale budou lidé schopni posoudit, jestli je to málo nebo moc? Jakmile tento údaj začne zpracovávat více firem, budou moct lidi porovnávat, míní Gadot. "Ze začátku to pro zákazníky nebude znamenat nic," říká. "Ale aspoň budou vědět, že té firmě záleží na životním prostředí."
Zdroj: Ekolist
Datum uveřejnění: 14.4.08
Poslední změna: 14.4.2008
Počet shlédnutí: 687