biom.cz › zprávy z tisku › "Don´t waste waste" aneb Odpad je zdroj

Zprávy z tisku

"Don´t waste waste" aneb Odpad je zdroj

Moderní technologie výroby energie z odpadů Waste to Energy přispívá k dodávkám energie bez zatížení životního prostředí.

 
 

Přestože panuje obecná shoda v tom, že skládkování odpadů musí být omezeno, stále je zhruba polovina komunálního odpadu v EU-25 odvážena na skládky. Jaké alternativy jsou k dispozici? A je možné tyto alternativy vzájemně kombinovat, aby se skládkování maximálně omezilo a zatížení životního prostředí udrželo na co možná nejnižší úrovni?

Pro udržitelné nakládání s odpady by měla zůstat hlavním kritériem hierarchie odpa­dů. Podle ní je předcházení vzniku odpadu nejvyšší premisou, jeho odstraňování je na­opak nejméně žádoucí variantou. Oddělený sběr a recyklaci odpadu je třeba podpořit vždy, když to šetří životní prostředí a předsta­vuje přiměřené finanční náklady. Zbývající materiály, které není možné úplně opětovně využít nebo recyklovat, by měly být zpracová­ny tím nejekologičtějším způsobem. To v prv­ní řadě znamená neodstraňovat tyto odpady na skládky, ale využít je (s vedlejším efektem šetření primárních zdrojů).
V průměru je v Evropě ještě kolem 50 % komunálního odpadu ukládáno na skládky. Mnohé členské státy EU sázejí nadále téměř výhradně na skládkování svých odpadů. Nové členské státy EU s výjimkou České republiky a Slovenska vykazují podíl skládkování kolem 80 %, což platí i pro Řecko a Irsko. Evropská ekologická politika by měla podporovat člen­ské státy při dosahování cílů evropské směrni­ce o skládkování odpadů, tj. již neskládkovat zpracovatelné odpady. K tomu je třeba kombi­nace různých opatření na zpracování odpadů. Ty státy EU, které úspěšně zvládly závislost na skládkování, toho vždy dosáhly kombinací různých opatření – se zapojením recyklace, biologického zpracování (kompostování a anaerobní fermentace) a energetického vy­užití v zařízeních na zpracování odpadů.
Moderní technologie výroby energie z od­padů (Waste to Energy) přispívá k dodávkám energie, aniž by zatěžovala životní prostředí. Zvýšení energetické účinnosti může přispět k dalšímu rozvoji dálkového vytápění a chla­zení všude tam, kde to místní podmínky umožňují.
Z tab. 1 vyplývá, že nejvyšších podílů re­cyklace dosahují právě ty země, které dispo­nují rovněž hustou sítí zařízení Waste to Ener­gy. Tabulka navíc ozřejmuje, že doplňující způsoby zpracování, jako recyklace a tepelné zpracování odpadu, vedou k nízkému podílu skládkování. Udržitelné odpadové hospodář­ství vyžaduje kombinaci vzájemně se doplňu­jících opatření formou látkového využívání, biologického zpracování (kompostování a anaerobní fermentace) a tepelného zpraco­vání. Jen tímto způsobem bude recyklace na­dále podporována. Přitom by se nemělo zapo­menout na to, že se některé zbytkové látky po recyklačním procesu musí podrobit tepelnému zpracování.
Tab. 1: Využívání odpadů v některých zemích
Země
Recyklace/kompostování a jiné využití (%)
Skládkování (%)
Tepelné zpracování (%)
Produkce odpadu/obyvatel (kg)
Nizozemsko
65
3
32
624
Rakousko
59
31
10
627
Německo
58
20
22
600
Belgie
52
13
35
469
Švédsko
41
14
45
464
Dánsko
41
5
54
696
Lucembursko
36
23
41
668
Španělsko
35
59
6
662
Irsko
31
69
0
869
Itálie
29
62
9
538
Finsko
28
63
9
455
Francie
28
38
34
567
Vel. Británie
18
74
8
600
Řecko
8
92
0
433
Portugalsko
3
75
22
434
Zdraví: přísně sledované níz­ké emise
Zařízení Waste to Energy přísně dodržují níz­ké emisní limity evropské směrnice o spalování odpadů, dokonce jsou častokrát několikaná­sobně nižší. Podle údajů Úřadu pro životní prostředí ve Velké Británii (UK Environment Agency) způsobil 15minutový ohňostroj u příležitosti nového milénia v Londýně více emisí dioxinů, než kolik by za více než 100 let vyprodukovalo zařízení Waste to Energy na ji­hozápadě Londýna, které je využíváno pro kombinovanou výrobu tepla a energie.
Zatímco dioxiny přírodního původu se vy­skytují v životním prostředí, dioxiny produ­kované člověkem pocházejí z procesů spalo­vání. Sem patří elektrárny, cementárny, dieselová vozidla a hnací agregáty, stejně jako krby, táborové ohně, grily a lesní požáry. Emi­se dioxinů ze zařízení Waste to Energy přitom způsobují pouze nepatrnou část celkových emisí dioxinů.
Zatímco v roce 1990 pocházela ještě třetina všech emisí dioxinů v Německu ze zařízení na spalování odpadů, v roce 2000 to bylo méně než 1 %. V Evropě činí podíl zařízení Waste to Energy na emisích dioxinu pouze 0,07 %. V roce 2000 zveřejnila Komise pro výzkum příčin rakoviny (Commission of Carcinogeni­ty) zprávu, jejímž předmětem byla onemocně­ní rakovinou v okolí zařízení na spalování od­padů ve Velké Británii. Zpráva dospěla k závěru, že „potenciální riziko rakoviny, kte­ré by bylo možné přisoudit blízkosti zařízení na spalování odpadů, je mimořádně nízké, a ani za pomoci nejmodernějších epidemiolo­gických technik není pravděpodobně měřitel­né“. Německé ministerstvo životního prostře­dí vypočítalo, že v ovzduší v Německu by bylo minimálně o 3 tuny arzenu a 5000 tun popílku více, pokud by energie, kterou dnes vyrábějí zařízení Waste to Energy, musela být vyrobena v běžných elektrárnách.
Pro životní prostředí by mělo velmi negativní dopad, pokud by zařízení Waste to Energy, která vykazují srovnatelně nejnižší emise, byla zařazena jako „zařízení k odstranění odpadů“, zatímco jakákoli běžná průmyslová zařízení, která z nákladových důvodů odpady – s vyššími emisemi – spoluspalují, byla uznána jako „zařízení k využití odpadů“. Navíc zařízení se spoluspalováním odpadů nemusejí dodržovat tak přísné limity jako zařízení Waste to Energy.
Doprava odpadů: kontrolu provádějí členské státy
Teprve nedávno schválená evropská směrnice o přepravě odpadů dává členským státům právo zakázat přepravu „směsného komunálního odpadu (položka 20 03 01) sebraného v soukromých domácnostech, včetně případů, kdy tento sběr odpadu zahrnuje rovněž odpad od jiných původců“ (článek 3 (5) směrnice ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů, úřední věstník Evropské unie, L 190/1).
Nezávisle na tom, zda přepravovaný směsný komunální odpad má být využit nebo odstraněn, může příslušný úřad uplatnit principy blízkosti a soběstačnosti k tomu, aby takové přepravě zabránil. Nařízení vstoupilo v platnost dne 15. července 2006 a od 12. července 2007 je bezprostředně právně závazné ve všech členských státech EU. Návrh Evropské komise na novelu rámcové evropské směrnice o odpadech obsahuje určitá kritéria, podle kterých by zařízení Waste to Energy mohla „energeticky využívat“ odpady. Členské státy proto mají ve svých rukou zakázat přepravu směsného komunálního odpadu do zařízení v sousedních zemích.
Příspěvek k ochraně klimatu
Waste to Energy předchází emisím CO2 a metanu ze skládkování odpadů (přitom metan je 21krát škodlivější pro klima než CO2). Zavedení evropské směrnice o skládkování odpadů v jednotlivých státech povede do roku 2016 ke snížení 74 milionů tun ekvivalentů CO2. V porovnání s běžnými elektrárnami (provozovanými na uhlí, olej nebo plyn) jsou emise CO2 ze zařízení Waste to Energy podstatně nižší. Pouze plynem vytápěné elektrárny vykazují ještě nižší emise než zařízení Waste to Energy, která vyrábějí výhradně elektřinu (v Evropě je jich menšina). Většina zařízení Waste to Energy naopak vyrábí teplo nebo funguje jako kombinovaná výroba elektřiny a tepla, a to s nižšími emisemi než plynem vytápěné elektrárny.
Menší závislost na fosilních palivech
Energie získávaná z odpadu nahrazuje dovážená fosilní paliva, která se v elektrárnách spotřebovávají na výrobu energie. V současnosti jsou zařízení Waste to Energy v Evropě schopna zásobovat 20 milionů obyvatel elektřinou a 32 milionů obyvatel teplem. Technologie tepelného zpracování odpadu přitom patří k nejspolehlivějším a nejefektivnějším možnostem, jak dále snižovat emise CO2 a ušetřit fosilní paliva, která jsou k dispozici pouze v omezeném množství (tab. 2).
Tab. 2:
Úspora 1 tuny CO2 stojí
Při tepelném zpracování odpadu              43 EUR
Při použití biomasy                                 80 EUR
Při použití fotovoltaiky            více než 1000 EUR                   
Abychom se na cestě k nezávislosti na fosilních zdrojích energie dostali dále, musíme blíže posoudit všechna alternativní energetická řešení. Tepelné zpracování odpadu přitom představuje směrodatné řešení. WWF, Greenpeace a jiné organizace zvolily pro svou vizi 2000wattové společnosti pragmatický přístup (Studie Greenpeace Energetická perspektiva 2050, duben 2006, http://info.greenpeace.ch /de/klima/pressreleases/pr040506energieszenario pozn.15). Ten zahrnuje speciální poplatek za elektřinu z obnovitelných zdrojů, přičemž by nejprve měly být využívány ty nejvýhodnější obnovitelné zdroje energie. Pří získávání energie by měly mít přednost následující obnovitelné zdroje energie (v uvedeném pořadí): energie ze zpracování odpadu – biomasa – vítr – fotovoltaika – geotermie.
Tato studie švýcarských nevládních organizací dokazuje, že pro dosažení ekologických cílů bude potřeba pragmatický přístup se zapojením všech dostupných zdrojů. Navíc je odpad v Evropě stále dostupným zdrojem. Zařízení Waste to Energy jsou tedy spolehlivými dodavateli energie a jako taková by měla být předmětem politické diskuse o bezpečnosti zajištění dodávek energie.
Shrnutí: Specifické standardy pro energetické využití odpadů a právní uznání „statutu zhodnotitele“ pro zařízení Waste to Energy, která tyto standardy splňují, poslouží jako podnět ke zlepšování energetické účinnosti zařízení a další minimalizaci účinků na životní prostředí.
Odpady, 2007, č. 9, s. 9–10

Zdroj: Agronavigátor

 


Datum uveřejnění: 29.9.07
Poslední změna: 29.9.2007
Počet shlédnutí: 660