Biopaliva, nebo efektivnější doprava?

Z opačných konců světa se nezávisle na sobě ozvaly hlasy, volající po zrušení jízdného v hromadné osobní dopravě - jeden ze Skotska, druhý z Austrálie. Základní myšlenka obou výzev je stejná - když nějakým způsobem přesvědčíte řidiče osobních aut, aby nechali své vozy doma v garáži nebo alespoň na kraji města, silně se sníží emise výfukových plynů. Velmi prosté a v konečném efektu podstatně efektivnější než nová móda přidávání biopaliv do pohonných hmot získávaných doposud výhradně ze surové ropy.

Osobně nevidím v přidávání biopaliv žádný prospěch - tedy kromě zisku producentů a obchodníků. Odmítám tvrzení, že dvě procenta biopaliva nepoškodí motor nebo palivovou soustavu vašeho vozu. Aby tomu mohlo být jinak, musela by mít biopaliva podstatně vyšší kvalitu. Nemohou mít, alespoň ne v kapitalismu - jejich produkce by totiž byla neúnosně drahá, čímž by se stala neprodejná. Pokud jde o spaliny, je to stejné. Biopalivo v současné kvalitě (a tudíž za současnou cenu) produkuje zplodiny, které mohou mít nežádoucí účinky na životní prostředí, a potažmo na lidi, kteří v něm musí žít.

Pokud jste dočetli až sem a podívali se na jméno autora těchto řádek, možná si řeknete - Sedláčku, kecáš (pokud ne, děkuji). Ale po dvaceti letech práce na vstřikovacích palivových čerpadlech vím celkem přesně, o čem mluvím. Jenže tady může jít o něco zcela jiného, než je ekologie. S příchodem Rumunska a Bulharska Evropská unie zvýšila plochu na pěstování zemědělských plodin, kterou bude dotovat, z výměry členské pětadvacítky 1,5 milionu hektarů na rovné dva miliony hektarů. Celkem jasně trochu nepoměr; dva státy z 27 a třetina plochy navíc, nemyslíte? V ČR tvoří zemědělská plocha kolem 54 % plochy rozlohy země, v převážně agrárních balkánských státech ještě víc. Když EU z toho bude slušně dotovat jen část výměry, navíc výhradně za podmínky, že rostliny na ní vypěstované půjdou na produkci biopaliv, není to pomoc zemědělcům, ale pokus snížit potravinovou soběstačnost. A zároveň tudíž zvýšit nutnost dovozu potravinových produktů, čehož jediným pozitivním výsledkem bude opět (že by náhoda?) kapitalistův zisk. (Nebudu spekulovat o možnosti, že se tím odčerpá část zemědělské produkce zemí třetího světa, což podpoří na obrovském území hlad, ani o dalším důsledku poškozování motorů biopalivy - nutnosti častěji měnit komponenty palivových soustav, a tím možnost dalších zaručených zisků určitých výrobců. A to stále mluvím jen o Evropě; představa, že by mohla být obětována na výrobu biopaliv například produkce cukrové třtiny nebo kukuřice, nezbytných pro základní výživu milionů lidí v hladovějících oblastech, je děsivá.)

Vraťme se ale zpět k myšlence z úvodu této úvahy. Hromadná doprava je podstatně ekologičtější než doprava jednotlivými auty. Je ale dost drahá; v Praze je dokonce za stejnou cenu jako v Londýně(!), za běžnou jízdenku MHD 50 pencí (asi 20 Kč), o dálkové hromadné dopravě ani nemluvě - 15 km vlakem je pro čtyřčlennou rodinu téměř za 100 Kč, vozem asi tak za 40.

Nicméně, kdyby byla hromadná doprava zdarma, většina lidí by neváhala, pro průměrnou domácnost by to byla obrovská úspora. Pro mě osobně dva měsíční platy ročně.

A dále provozování hromadné dopravy zdarma státem by odstranilo množství dopravních nehod, snížilo by tak utrpení mnoha lidí a snížil by se tím tlak na zdravotní pojišťovny a pohotovostní služby. V roce 2004 bylo nahlášeno Policii ČR 196 481 dopravních nehod s těmito následky:

1382 usmrcených osob, 4711 těžce zraněných osob a 29 543 lehce zraněných osob. Podle odhadů dopravní policie na místě nehody byla způsobena hmotná škoda ve výši 9,687 miliardy Kč. Většina nehod se týká právě osobních vozů (128 849 nehod). Provozování hromadné dopravy zdarma státem by bylo zdaleka nejjednodušší politikou vznesenou národní vládou kdekoli na planetě k ochraně životního prostředí, jež by okamžitě výrazně snížila používání osobních aut a emise CO2.

Navíc by bylo nejvýraznějším pro sociálním politickým opatřením vlády proti rostoucí chudobě, neboť jsou to převážně lidé s nízkými příjmy, kdo se nejvíce spoléhá na hromadnou dopravu. Pomohlo by to snížit nemocnost dýchacích ústrojí, která ostře stoupá právě s rostoucí hustotou silničního provozu.

Zvýšila by se kupní síla obrovského množství pracujících s nízkými příjmy, což by celkově posílilo ekonomiku státu.

Zvýšila by se efektivnost a produktivita hospodářství, neboť obrovské sumy unikají tím, že pracovní síla vázne v dopravních zácpách (pro příklad: v Británii vyčíslili tyto ztráty na 15 mld. britských liber ročně).

Politicky by to přineslo zvýšenou podporu ze světa, především od globálních ekologických hnutí a vytvořil by se tím tlak na další evropské vlády, aby přijaly podobnou politiku.

Nestálo by po přečtení těchto argumentů, které mimochodem nejsou z mojí hlavy, ale mají původ v programu jedné politické strany, jejímž cílem je socialismus ve vlastní zemi, alespoň za to zvážit, co je pro společnost efektivnější, zda produkce biopaliv nebo zrušení plateb za hromadnou dopravu?

24. září 2007, Vladimír Sedláček, Haló noviny

Tweet