273/1998 Sb.
Úplné znění vyhlášky MZe ve znění vyhlášky MZe č. 475/2000 Sb., o odběrech a chemických rozborech vzorků hnojiv.
273/1998 Sb. VYHLÁŠKA Ministerstva zemědělství ze dne 12. listopadu 1998 o odběrech a chemických rozborech vzorků hnojiv Změna: 475/2000 Sb. Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 16 písm. b) zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech): Odběr vzorků hnojiv, pomocných půdních látek, pomocných rostlinných přípravků, substrátů a statkových hnojiv § 1 Pro účely této vyhlášky se rozumí a) partií takové množství hnojiv, pomocných půdních látek, pomocných rostlinných přípravků, substrátů nebo statkových hnojiv (dále jen "výrobky"), které svými vlastnostmi, označením a prostorovým uspořádáním představuje jednotný celek, b) dílčím vzorkem takové množství výrobku, které bylo získáno jednorázovým odběrem z partie, c) souhrnným vzorkem soubor jednotlivých dílčích vzorků odebraných z partie, d) redukovaným souhrnným vzorkem dílčí množství souhrnného vzorku se stejným složením jako souhrnný vzorek, e) konečným vzorkem dílčí množství souhrnného nebo redukovaného souhrnného vzorku, které je nezbytné pro zkoušku. § 2 Odběr vzorků výrobků zahrnuje odběr dílčích vzorků, vytvoření souhrnných a konečných vzorků, uchovávání a označování konečných vzorků včetně vyhotovení protokolu o odběru vzorku. § 3 (1) K odběru vzorků se používají u a) tuhých výrobků mechanická zařízení výrobce přímo určená k odběru vzorků výrobků, která jsou v pohybu nebo kterými se při odběru vzorku pohybuje, a dále vzorkovače, například trubkové, ploché lopatky a spirálové vzorkovače, vhodné z hlediska velikosti partie a částic výrobku, b) kapalných výrobků vzorkovací pumpa, vzorkovací trubice se spodním uzávěrem a vzorkovací nádoba. (2) K dělení vzorku se používá dělič, výjimečně se vzorek dělí kvartací. (3) Pomůcky pro odběr vzorků nemohou být z materiálu, který by ovlivnil kvalitu vzorku výrobku. § 4 (1) Je-li partie tak velká nebo uložena takovým způsobem, že z ní není možné odebrat jednotlivé dílčí vzorky, pak se za partii považuje jen ta její část, která umožní odběr dílčích vzorků. (2) U výrobků určených pouze k užití spotřebiteli^1) se za partii považuje obsah jednoho originálního balení, který současně představuje souhrnný vzorek. V případě, že nepostačuje hmotnost obsahu balení, odebere se takový počet balení, aby byl splněn požadavek hmotnosti konečného vzorku. § 5 (1) Hmotnost dílčího vzorku odebraného z volně ložených výrobků, balených výrobků s hmotností obsahu nad 50 kg nebo objemu nad 50 l musí být minimálně 200 g s výjimkou dílčího vzorku odebraného mechanickým zařízením z pohybujícího se výrobku. (2) Minimální počet dílčích vzorků podle velikosti partie a druhu výrobku je uveden v příloze č. 1. (3) Z dílčích vzorků odebraných z jedné partie se vytvoří jeden souhrnný vzorek. Týmž způsobem se vytvoří 2 souhrnné vzorky, pokud se u výrobků, které se skládají z více než 1 součásti určující typ a mají sklon k porušení směsi, použije k odběru vzorku trubkový vzorkovač. (4) Souhrnný vzorek se redukuje na konečnou maximální hmotnost 4 kg. Hmotnost souhrnného vzorku jednosložkových výrobků typu dusičnanu amonného s obsahem dusičnanového dusíku vyšším než 28%, u kterého se současně provádějí zkoušky výbušnosti, je maximálně 75 kg. § 6 (1) Z každého souhrnného vzorku nebo z každého redukovaného souhrnného vzorku se vytvoří minimálně 3 konečné vzorky. (2) Hmotnost konečného vzorku tuhých výrobků je minimálně 1 kg, kapalných výrobků minimálně 500 g. (3) U balení a nádob s obsahem do 1 kg představuje obsah balení nebo jejich soubor konečný vzorek. (4) Hmotnost konečného vzorku jednosložkových výrobků typu dusičnanu amonného s obsahem dusičnanového dusíku vyšším než 28%, u kterého se současně provádějí zkoušky výbušnosti, je maximálně 25 kg. § 7 (1) Pomůcky pro odběr vzorků, pracovní plochy a sběrné nádoby pro odběr vzorků musí být čisté a suché. (2) Dílčí vzorky se odebírají náhodně z celé partie. Hmotnost nebo objem odebraných dílčích vzorků je přibližně stejný. (3) Partie tuhých výrobků nebalených nebo v obalech o hmotnosti obsahu přes 100 kg se pomyslně rozdělí na přibližně stejné části a z každé se odebere nejméně 1 dílčí vzorek. (4) Z vybraného balení tuhého výrobku o hmotnosti obsahu 100 kg a méně se odebere trubkovým vzorkovačem dílčí vzorek nebo se získá opakovaným dělením celého obsahu balení na děliči. (5) Z kapalného výrobku se dílčí vzorek odebere po rozmíchání, z emulzí, suspenzí a kašovitých směsí pouze z proudu tekoucího výrobku. (6) Jestliže obsahuje souhrnný vzorek shluky, rozmačkají se odděleně a opět se spojí se souhrnným vzorkem. Ke stanovení velikosti částic se použije původní souhrnný vzorek. (7) Konečné vzorky se uchovávají po dobu 6 měsíců od vyhotovení protokolu o odběru vzorku v čistých, suchých, vlhkost nepropouštějících, vzduchotěsných a uzavíratelných obalech vyrobených z materiálů, které neovlivní jejich kvalitu. Po uzavření obalu se uzávěr opatří plombou, pečetí, uzavíracími páskami nebo kombinací těchto prostředků tak, aby nebylo možné obal otevřít bez poškození tohoto jištění. K obalu se též pevně připojuje označení konečného vzorku s nejméně těmito údaji: a) názvem a druhem výrobku, b) jménem a příjmením (dále jen "jméno"), bydlištěm a případně identifikačním číslem fyzické osoby nebo obchodním jménem, sídlem a případně identifikačním číslem právnické osoby, která výrobek dodala, dovezla nebo vyrobila, c) názvem a adresou Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (dále jen "ústav"), popřípadě jménem zaměstnance, který vzorek odebral, d) datem odběru vzorku a místem, kde byl odebrán, e) číslem protokolu o odběru vzorku. (8) Konečné vzorky uchovává ústav. Ústav ke každému konečnému vzorku vyhotovuje protokol o odběru vzorku, který obsahuje tyto údaje: a) jméno, bydliště a případně identifikační číslo fyzické osoby nebo obchodní jméno, sídlo a případně identifikační číslo právnické osoby, která dodala, dovezla nebo vyrobila výrobek, z něhož byl odebrán vzorek, b) název a druh výrobku, ze kterého byl odebrán vzorek, c) velikost a druh partie, obsah jednotlivých součástí výrobku, formy živin a jejich rozpustnost, d) název a adresu ústavu, popřípadě jméno zaměstnance ústavu, který vzorek odebral, e) místo a datum odběru vzorku, f) druh balení a skladování, g) číslo objednávky nebo číslo vyúčtování objednávky, případně označení dopravního prostředku, ze kterého byl vzorek odebrán, h) důležité skutečnosti zjištěné při odběru vzorku, jména a podpisy odpovědných osob, i) číslo protokolu. Chemické rozbory, biologické zkoušky a testy § 8 Chemické rozbory výrobků se provádějí postupy uvedenými v příloze č. 2. § 9 (1) Biologické zkoušky a testy provádí ústav na poli, ve skleníku, vegetační hale nebo v laboratoři. (2) Biologické zkoušky a testy se provádějí tak, že a) výrobek se ověřuje na plodinách, pro které je určen, b) z charakteru a deklarovaného způsobu použití výrobku se odvozuje výběr druhu zkoušky a stanoviště, délka ověřování, varianty zkoušení a hodnocené parametry, c) do biologických zkoušek se vždy zařazuje nejméně 1 kontrolní srovnávací varianta, d) v biologických zkouškách mají ověřované varianty nejméně 4 opakování. (3) Mikrobiologické zkoušky se provádějí metodami uvedenými v příloze č. 3. § 10 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Ministr: Ing. Fencl v. r. Příl.1 Minimální počty dílčích vzorků podle druhu výrobku a velikosti partie +------------------------------------+----------------------------------+ | druh výrobku a velikost partie | minimální počet dílčích vzorků | | | | TUHÉ VÝROBKY | | volně ložené tuhé výrobky nad 100 kg | | | | | počet vzorků | +------------------------------------+----------------------------------+ |partie do 2,5 t | 7 | |partie od 2,5 do 80 t | druhá odmocnina z dvacetinásobku| | | hmotnosti | | | partie v tunách, zaokrouhleno na| | | celá čísla | |partie nad 80 t | 40 | | | | balené tuhé výrobky v obalech do obsahu 100 kg | | | | balení s obsahem větším než 1 kg | počet balení | +------------------------------------+----------------------------------+ |do 4 kusů | všechna | |5 až 16 kusů | 4 | |17 až 400 kusů | druhá odmocnina z počtu balení,| | | zaokrouhleno na celá čísla | |nad 400 kusů | 20 | +------------------------------------+----------------------------------+ | balení s obsahem do 1 kg | | | | 4 | | | | KAPALNÉ VÝROBKY | | volně ložené kapalné výrobky v cisternách nad100 kg | | | | | počet vzorků | +------------------------------------+----------------------------------+ |partie do 2,5 t | 7 | |partie od 2,5 do 80 t | druhá odmocnina z dvacetinásobku| | | hmotnosti | | | partie v tunách, zaokrouhleno na| | | celá čísla | |partie nad 80 t | 40 | | | | balené kapalné výrobky v nádobách do obsahu 100 kg | | | | nádoby s obsahem větším než 1 kg | počet nádob | +------------------------------------+----------------------------------+ |do 4 kusů | všechny | |5 až 16 kusů | 4 | |17 až 400 kusů | druhá odmocnina z počtu nádob, | | | zaokrouhleno na celá čísla | |nad 400 kusů | 20 | +------------------------------------+----------------------------------+ | nádoby s obsahem do 1 kg | | | | 4 | +------------------------------------+----------------------------------+ Příl.2 Postupy chemických rozborů 1. Příprava vzorků k analýze Úprava konečného vzorku dodaného do laboratoře je sled operací, nejčastěji prosévání, rozmělňování a homogenizace, který se provádí tak, aby a) i nejmenší navážka, předpokládaná analytickými metodami, byla reprezentativní pro konečný vzorek, b) při úpravě nebyla zrnitost hnojiva změněna natolik, že by tím byla znatelně ovlivněna rozpustnost v různých vyluhovacích činidlech. 2. Dusík 2.1. Stanovení amonného dusíku 2.1.1 Stanovení amonného dusíku destilační metodou Amoniak se vytěsní nadbytečným hydroxidem sodným, destiluje se a váže ve známém objemu odměrného roztoku kyseliny sírové, jejíž nadbytek se stanoví titrací odměrným roztokem hydroxidu sodného. 2.1.2 Stanovení amonného dusíku formaldehydovou metodou Amonné ionty ve vodném roztoku se reakcí s formaldehydem převedou na prakticky neutrální hexamethylentetramin, při čemž se uvolní ekvivalentní množství oxoniových iontů. Ty se přímo stanoví titrací odměrným roztokem hydroxidu sodného na fenolftalein. 2.2. Stanovení amonného a dusičnanového dusíku podle Devardy Dusičnany a eventuálně přítomné dusitany se v silně alkalickém prostředí redukují vodíkem ve stavu zrodu, vznikajícím reakcí Devardovy slitiny s hydroxidem sodným. Vzniklý amoniak se spolu s původně přítomným vydestiluje a váže ve známém objemu odměrného roztoku kyseliny sírové, jejíž nadbytek se stanoví titrací odměrným roztokem hydroxidu sodného. 2.3. Stanovení celkového dusíku (sumy anorganicky a organicky vázaného dusíku) 2.3.1 Stanovení celkového dusíku v dusíkatém vápně bez dusičnanů Vzorek se rozloží Kjeldahlovou metodou varem s kyselinou sírovou za přítomnosti měďnatého katalyzátoru. Ze vzniklého síranu amonného se amoniak vytěsní hydroxidem sodným a vydestiluje se do známého objemu odměrného roztoku kyseliny sírové, jejíž nadbytek se stanoví titrací odměrným roztokem hydroxidu sodného. 2.3.2 Stanovení celkového dusíku v dusíkatém vápně s dusičnany Nejprve se kovovým železem (v prášku) a chloridem cínatým zredukují dusičnany na amoniak a vzorek se dále rozloží Kjeldahlovou metodou jako v odst. 2.3.1. 2.3.3 Stanovení celkového dusíku v močovině Dusík z močoviny se varem vzorku s kyselinou sírovou převede na amonný, ten se z alkalického prostředí vydestiluje do známého objemu odměrného roztoku kyseliny sírové a její nadbytek se stanoví titrací odměrným roztokem hydroxidu sodného. 2.4. Stanovení kyanamidového dusíku Kyanamid se z roztoku srazí jako stříbrná sůl, která se rozloží Kjeldahlovou metodou a dusík se stanoví jako v odst. 2.3.1. 2.5. Stanovení biuretu v močovině Biuret tvoří v alkalickém prostředí za přítomnosti vinanu sodnodraselného s dvojmocnou mědí modrofialový vodorozpustný komplex, jehož absorbance se měří při vlnové délce 546 nm. 2.6. Stanovení různých forem dusíku vedle sebe Stanovení různých forem dusíku vedle sebe v hnojivech s amonným, dusičnanovým, močovinovým a kyanamidovým dusíkem. 2.6.1 Rozpustný a nerozpustný dusík (suma) Stanovení se provádí pouze tehdy, je-li z výše uvedených forem dusíku přítomen též kyanamid. 2.6.1.1 Za nepřítomnosti dusičnanů se vzorek přímo mineralizuje Kjeldahlovým rozkladem. 2.6.1.2 Za přítomnosti dusičnanů se vzorek mineralizuje Kjeldahlovým rozkladem až po redukci práškovým železem a chloridem cínatým. Poznámka: Z hnojiv se vodou při teplotě místnosti vyluhuje amonný, dusičnanový a močovinový dusík (včetně biuretu), kyanamid vápenatý se hydrolýzuje (na Ca(HCN2)2) a nerozpuštěné zbývají močovino-aldehydické kondenzáty. Zjistí-li se při rozboru obsah nerozpustného dusíku vyšší než 0,5 %, lze soudit na přítomnost močovino-aldehydických kondenzátů popř. jiných forem nerozpustného dusíku. Pro tento případ je popsaný analytický postup bez úprav nevhodný. 2.6.2 Rozpustné formy dusíku V různých podílech jediného roztoku vzorku se stanoví: 2.6.2.1 rozpustný celkový dusík 2.6.2.1.1 za nepřítomnosti dusičnanů přímým rozkladem podle Kjeldahla 2.6.2.1.2 za přítomnosti dusičnanů v alikvotním podílu roztoku předem zredukovaného podle Ulsche (práškovým železem v kyselém prostředí) rozkladem podle Kjeldahla. V obou případech se vzniklý amoniak stanoví destilační metodou 2.1.1. 2.6.2.2 rozpustný celkový dusík bez dusičnanového dusíku Kjeldahlovým rozkladem po odstranění dusičnanů síranem železnatým v kyselém prostředí. Vzniklý amoniak se stanoví destilační metodou 2.1.1. 2.6.2.3 dusičnanový dusík z rozdílu: 2.6.2.3.1 za nepřítomnosti kyanamidu vápenatého rozdíl mezi 2.6.2.1.2 a 2.6.2.2 nebo mezi 2.6.2.1.2 (rozpustný celkový dusík) a sumou amonného a močovinového dusíku (2.6.2.4 + 2.6.2.5), 2.6.2.3.2 za přítomnosti kyanamidu vápenatého rozdíl mezi 2.6.2.1.2 a 2.6.2.2 nebo mezi 2.6.2.1.2 a sumou (2.6.2.4 + 2.6.2.5 + 2.6.2.6). 2.6.2.4 amonný dusík 2.6.2.4.1 za přítomnosti samotného amonného nebo amonného a dusičnanového dusíku použitím destilační metody 2.1.1. 2.6.2.4.2 za přítomnosti močovinového nebo kyanamidového dusíku vytěsněním amoniaku za chladu ze slabě alkalického prostředí proháněním vzduchem. Amoniak se váže ve známém objemu odměrného roztoku kyseliny sírové a stanoví jako při destilační metodě 2.1.1. 2.6.2.5 močovinový dusík buď 2.6.2.5.1 přeměnou močoviny pomocí ureázy na amoniak, který se titruje odměrným roztokem kyseliny chlorovodíkové, nebo 2.6.2.5.2 vážkově xanthydrolem; biuret se rovněž sráží, avšak může se bez velké chyby ztotožnit s močovinovým dusíkem, protože jeho absolutní obsah ve vícesložkových hnojivech je zpravidla malý, nebo 2.6.2.5.3 výpočtem z rozdílů podle tabulky: ---------------------------------------------------------------------------------- - + 2- případ N - NO3 N - NH4 N - CN2 N - CO(NH2)2 ---------------------------------------------------------------------------------- 1 nepřítomen přítomen přítomen (2.6.2.1.1) - (2.6.2.4.2 + 2.6.2.6) ---------------------------------------------------------------------------------- 2 přítomen přítomen přítomen (2.6.2.2) - (2.6.2.4.2 + 2.6.2.6) ---------------------------------------------------------------------------------- 3 nepřítomen přítomen nepřítomen (2.6.2.1.1) - (2.6.2.4.2) ---------------------------------------------------------------------------------- 4 přítomen přítomen nepřítomen (2.6.2.2) - (2.6.2.4.2) ---------------------------------------------------------------------------------- 2.6.2.6 kyanamidový dusík srážením jako stříbrná sůl a stanovením dusíku ve sraženině podle Kjeldahla. 2.6.3 Stanovení různých forem dusíku vedle sebe v hnojivech s amonným, dusičnanovým a močovinovým dusíkem V různých podílech jediného roztoku vzorku se stanoví: 2.6.3.1 celkový dusík: 2.6.3.1.1. za nepřítomnosti dusičnanů přímým rozkladem podle Kjeldahla, 2.6.3.1.2. za přítomnosti dusičnanů v alikvotním podílu roztoku předem zredukovaného podle Ulsche (práškovým železem v kyselém prostředí) rozkladem podle Kjeldahla. V obou případech se vzniklý amoniak stanoví destilační metodou 2.1.1. 2.6.3.2 celkový dusík bez dusičnanového dusíku Kjeldahlovým rozkladem po odstranění dusičnanů síranem železnatým v kyselém prostředí. Vzniklý amoniak se stanoví destilační metodou 2.1.1. 2.6.3.3 dusičnanový dusík z rozdílu mezi 2.6.3.1.2 a 2.6.3.2 nebo mezi 2.6.3.1.2 a sumou rozpustného amonného a močovinového dusíku (2.6.3.4 + 2.6.3.5). 2.6.3.4 amonný dusík vytěsněním amoniaku za chladu ze slabě alkalického prostředí proháněním vzduchem. Amoniak se váže ve známém objemu odměrného roztoku kyseliny sírové a stanoví jako při destilační metodě 2.1.1. 2.6.3.5 močovinový dusík buď 2.6.3.5.1 přeměnou močoviny pomocí ureázy na amoniak, který se titruje odměrným roztokem kyseliny chlorovodíkové, nebo 2.6.3.5.2 vážkově xanthydrolem; biuret se rovněž sráží, avšak může se bez velké chyby ztotožnit s močovinovým dusíkem, protože jeho absolutní obsah ve vícesložkových hnojivech je zpravidla malý, nebo 2.6.3.5.3 výpočtem z rozdílů podle tabulky: ------------------------------------------------------------------ - + případ N - NO3 N - NH4 N - CO(NH2)2 ------------------------------------------------------------------ 1 nepřítomen přítomen (2.6.3.1.1) - (2.6.3.4) ------------------------------------------------------------------ 2 přítomen přítomen (2.6.3.2) - (2.6.3.4) ------------------------------------------------------------------ 2.7. Stanovení močovinového (amidického) dusíku fotometrickou metodou Močovina reaguje v kyselém prostředí s 4-dimethylaminobenzaldehydem za vzniku žlutě zbarveného kondenzačního produktu, jehož absorbance se měří při vlnové délce 420 nm. Metoda je určena pro selektivní stanovení močovinového (amidického) dusíku v jednoduchých i vícesložkových hnojivech. Nelze ji použít pro hnojiva obsahující nebo uvolňující látky, které rovněž tvoří barevné sloučeniny s 4-dimethylaminobenzaldehydem, jako např. kyanamid, thiomočovina, primární a sekundární aromatické aminy, hydrazin a deriváty s jednou volnou aminoskupinou, semikarbazidy. 2.8. Stanovení celkového dusíku podle Jodlbauera Dusičnany v prostředí kyseliny sírové nitrují fenol na p-nitrofenol, který se následně pomocí zinku redukuje na p-aminofenol. Ten se spolu s organickou složkou vzorku rozloží vroucí kyselinou sírovou za přítomnosti katalyzátoru, při čemž se organicky vázaný dusík zmineralizuje. Vzniklý amonný dusík se spolu s původně přítomným amonným dusíkem po alkalizaci vydestiluje jako amoniak do známého objemu odměrného roztoku kyseliny sírové. Její nadbytek se zjistí titrací odměrným roztokem hydroxidu sodného. 3. Fosfor 3.1. Metody rozkladu a vyluhování fosforečnanů 3.1.1 Rozklad minerálními kyselinami Vzorek se rozloží varem se směsí kyseliny sírové a dusičné a veškerá kyselina fosforečná se tak převede do roztoku. Metoda je určena pro rozklad vzorků přírodních fosfátů a hnojiv s obsahem fosforu, pokud neobsahují větší množství organických látek. 3.1.2 Vyluhování fosforečnanů rozpustných v kyselině mravenčí (2%) Fosforečnany se ze vzorku vyluhují roztokem kyseliny mravenčí (2%). Při tom se vylouží fosforečnany především z rozpadavých zemitých surových fosfátů, zatímco "tvrdé" surové fosfáty se nevyluhují. 3.1.3 Vyluhování fosforečnanů rozpustných v kyselině citronové (2%) Fosforečnany se ze vzorku vyluhují roztokem kyseliny citronové (2%). Metoda je určena především pro hnojiva typu Thomasovy moučky nebo směsi, které ji obsahují. 3.1.4 Vyluhování fosforečnanů rozpustných v neutrálním roztoku citronanu amonného Fosforečnany se ze vzorku vyluhují za předepsaných podmínek při 65 st. C neutrálním (pH = 7,0) roztokem citronanu amonného. 3.1.5 Vyluhování fosforečnanů rozpustných v zásaditém roztoku citronanu amonného 3.1.5.1 Vyluhování podle Petermanna při 65 st. C Fosforečnany se ze vzorku vyluhují při 65 st. C zásaditým roztokem citronanu amonného podle Petermanna za přesně stanovených podmínek. Metodou se vyluhuje především dihydrát hydrogen - fosforečnanu vápenatého (CaHPO4.2H2O). 3.1.5.2 Vyluhování podle Petermanna při teplotě místnosti Fosforečnany se ze vzorku vyluhují při cca 20 st. C zásaditým roztokem citronanu amonného podle Petermanna za přesně stanovených podmínek. Metoda je určena především pro termofosfáty resp. termicky zpracované fosfáty. 3.1.5.3 Vyluhování podle Joulieho Fosforečnany se ze vzorku vyluhují při cca 20 st. C zásaditým roztokem citronanu amonného předepsaného složení (příp. s obsahem 8-hydroxychinolinu k vázání nadbytku hořčíku) za přesně stanovených podmínek. Metoda je určena pro vyluhování fosforu vázaného ve formě fosforečnanu hlinitovápenatého. 3.1.6 Vyluhování fosforečnanů rozpustných ve vodě Fosforečnany se ze vzorku vyluhují vodou při cca 20 st. C za přesně stanovených podmínek. Metoda je určena pro jednosložková i vícesložková hnojiva obsahující fosforečnany rozpustné ve vodě. 3.2. Metody stanovení fosforečnanů ve výluzích 3.2.1 Vážkové stanovení jako fosfomolibdenan chinolinu Metoda je použitelná pro všechny rozkladné roztoky a výluhy, získané podle odst. 3.1., obsahující fosfor ve formě jednoduchých fosforečnanů. Eventuálně přítomné polyfosforečnany se musí předem hydrolyzovat. Z roztoku okyseleného kyselinou dusičnou se činidlem, obsahujícím molybdenan sodný nebo amonný, kyselinou citronovou, chinolin, kyselinu dusičnou a aceton, za předepsaných podmínek vysráží žlutý molybdátofosforečnan chinolinia. Sraženina se odfiltruje skleněným filtračním kelímkem, promyje, suší při 250 st. C a váží. Při dodržení všech podmínek obsahuje 3,207 % P2O5. Stanovení neruší látky obvykle přítomné v roztoku, jako minerální a organické kyseliny, rozpustné křemičitany aj. 3.2.2 Fotometrické stanovení jako molybdenová modř Metoda je určena především pro stanovení nízkých obsahů fosforu v organických hnojivech popř. i v jiných produktech. Zbytek vzorku po spálení (popel) se za horka vylouží kyselinou chlorovodíkovou a filtrací se oddělí nerozpustný zbytek a kyselina křemičitá. Ve filtrátu se fotometricky stanoví fosforečnan po převedení na molybdátofosforečnan a redukci v něm vázaného molybdenu na molybdenovou modř metolem v siřičitanovém prostředí, jejíž absorbance se měří. 3.2.3 Stanovení volné kyseliny fosforečné Alikvotní podíl vodního výluhu hnojiva se titruje odměrným roztokem hydroxidu sodného na indikátor dimethylovou žluť do žlutého zbarvení. Zjištěná acidita se považuje za kyselinu fosforečnou titrovanou do prvního stupně a vyjadřuje se jako volná kyselina fosforečná. Ke zvýšení přesnosti se zbarvení titrovaného roztoku srovnává se zbarvením roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného se stejným množstvím indikátoru. Metoda je určena pro stanovení volné kyseliny fosforečné v superfosfátech. 4. Draslík 4.1. Metody vyluhování draslíku 4.1.1 Vyluhování draslíku rozpustného v kyselině Draslík se ze vzorku vyluhuje varem se zředěnou kyselinou chlorovodíkovou 15 minut. V čirém roztoku se stanoví draslík. Metoda je určena jednak pro minerální tuhá hnojiva s draslíkem uvolnitelným minerálními kyselinami, jednak pro různé pomocné látky převážně anorganického charakteru. 4.1.2 Vyluhování draslíku rozpustného ve vodě Vodorozpustný draslík se uvede do roztoku varem vzorku s destilovanou vodou 30 minut. V čirém roztoku se stanoví draslík. Metoda je určena pro minerální tuhá, roztoková a suspenzní hnojiva. 4.2. Metody stanovení draslíku ve výluzích 4.2.1 Vážkové stanovení jako tetrafenylboritan draselný Z alikvotního podílu zkušebního roztoku se předem odstraní rušivý vliv příp. přítomného kyanamidu oxidací bromovou vodou, organických látek aktivním uhlím, nadbytku amonných solí vytěsněním amoniaku varem zalkalizovaného roztoku, vázáním rušivých kationtů dihydrátem disodné soli kyseliny ethylendiamintetraoctové a zbytku amonných iontů formaldehydem. Pak se draslík za tepla ze slabě zásaditého prostředí sráží roztokem tetrafenylboritanu sodného a sraženina se po ochlazení odfiltruje skleněným filtračním kelímkem, promyje, suší při 120 st. C a váží. Metoda je vhodná pro všechny výluhy hnojiv, pokud neobsahují nadměrné množství organických látek, neodstranitelných aktivním uhlím. 4.2.2 Stanovení metodou atomové absorpční spektrometrie Metoda je určena především pro stanovení celkového draslíku v organominerálních a organických hnojivech (včetně statkových). Vzorek se spálí při 450 st. C a popel se rozloží zředěnou kyselinou chlorovodíkovou. Po oddělení nerozpustného zbytku a kyseliny křemičité se v roztoku stanoví draslík metodou atomové absorpční spektrometrie. Připouští se též stanovení metodou atomové emisní spektrometrie (plamenové fotometrie nebo ICP). 5. Vápník a hořčík 5.1. Metody rozkladu a vyluhování vápníku a hořčíku 5.1.1 Rozklad kyselinou chlorovodíkovou Vzorek se rozloží odpařením se zředěnou (1+1) kyselinou chlorovodíkovou k suchu a případnou oxidací organických látek několika kapkami kyseliny dusičné a nerozpustný zbytek s vyloučenou kyselinou křemičitou se odfiltrují. Ve filtrátu se po oddělení seskvioxidů stanoví vápník a hořčík komplexometrickou titrací jednak na fluorexon (calcein), jednak na eriochromovou čerň T. Metoda je určena pro materiály vyrobené mletím přírodních hmot (vápence, dolomity) nebo jejich termickým zpracováním (vápna všech typů) popř. i jiné hmoty s převládající uhličitanovou nebo oxidovou resp. hydroxidovou vazbou vápníku a hořčíku a dále se silikátovou vazbou typu hutnických strusek. 5.1.2 Vyluhování celkového vápníku a hořčíku kyselinou chlorovodíkovou Navážka vzorku se 30 minut vaří se zředěnou (1+1) kyselinou chlorovodíkovou. Po zředění, ochlazení a doplnění po značku se roztok filtruje. Čirý filtrát se použije ke stanovení. Metoda je určena pro vzorky obsahující vápník především ve formě síranů v různém stupni hydratace. Navážka se řídí podle obsahu vápníku a síranů ve vzorku. 5.1.3 Vyluhování vápníku nebo hořčíku rozpustného ve vodě Navážka vzorku se 30 minut vaří s destilovanou vodou. Po zředění, ochlazení a doplnění po značku se roztok filtruje. Čirý filtrát se použije ke stanovení. Metoda je určena pro hnojiva, u kterých je v tabulce typových hnojiv předepsán obsah vápníku nebo hořčíku ve vodorozpustné formě. Navážka se řídí podle obsahu vápníku a síranů. 5.2. Metody stanovení vápníku a hořčíku ve výluzích 5.2.1 Komplexometrické stanovení vápníku a hořčíku Alikvotní podíly roztoků získaných metodami 5.1.1., 5.1.2. nebo 5.1.3. se titrují odměrným roztokem disodné soli kyseliny ethylendiamintetraoctové jednak na indikátor fluorexon (calcein) v silně alkalickém prostředí pH > 12 (samotný vápník), jednak při pH 10,5 +/- 0,1 na indikátor eriochromčerň T (suma vápníku a hořčíku). Odečtením obou spotřeb se zjistí spotřeba odměrného roztoku EDTA na hořčík. Rušivé kovové ionty se maskují kyanidem draselným. 5.2.2 Stanovení vápníku nebo hořčíku metodou atomové absorpční spektrometrie Vápník nebo hořčík se ve výluzích, při obsahu do 10 % CaO nebo MgO ve vzorku, po příslušném zředění do rozpětí kalibrační křivky pro použitý přístroj a podmínky měření stanoví metodou AAS nebo též ICP-AES. 5.2.3 Stanovení vápníku manganometricky po vyloučení jako šťavelan Z alikvotního podílu výluhu se vápník vysráží jako šťavelan vápenatý. Ten se po odfiltrování skleněným filtračním kelímkem a promytí rozpustí ve zředěné kyselině sírové a uvolněná kyselina šťavelová se titruje odměrným roztokem manganistanu draselného. Metoda je vhodná pro obsahy CaO ve vzorku vyšší než 10 %. 6. Sodík 6.1. Metody vyluhování sodíku 6.1.1 Vyluhování celkového sodíku kyselinou chlorovodíkovou Sodík se ze vzorku vyluhuje varem se zředěnou kyselinou chlorovodíkovou stejným způsobem, jako při metodě 5.1.2. Čirý filtrát se použije ke stanovení. 6.1.2 Vyluhování sodíku rozpustného ve vodě Sodík se ze vzorku vyluhuje varem s destilovanou vodou stejným způsobem, jako při metodě 5.1.3. Čirý filtrát se použije ke stanovení. 6.2. Stanovení sodíku metodou plamenové fotometrie Sodík se po případném zředění alikvotního podílu ve výluhu 6.1.1. nebo 6.1.2. do rozpětí kalibrační křivky pro použitý přístroj a podmínky měření stanoví atomovou emisní spektrometrií, popř. ICP-AES. Připouští se stanovení metodou atomové absorpční spektrometrie. 7. Síra 7.1. Metody vyluhování síry v různých formách 7.1.1 Vyluhování celkové síranové síry Sírany se ze vzorku vyluhují 30 minut varem se zředěnou (1+1) kyselinou chlorovodíkovou. V alikvotním podílu čirého filtrátu se stanoví sírany. Navážka vzorku se řídí podle obsahu síranů a vápníku. 7.1.2 Vyluhování různých forem celkové síry Metoda je určena pro hnojiva obsahující síru ve formě elementární, thiosíranové, siřičitanové popř. síranové. Varem vzorku s roztokem hydroxidu sodného se v silně alkalickém prostředí elementární síra převede na polysulfidickou a thiosíranovou, která se s případně přítomným siřičitanem v následujícím kroku zoxiduje peroxidem vodíku na síran. V celém čirém filtrátu nebo v alikvotním podílu se stanoví sírany. 7.1.3 Vyluhování vodorozpustné síranové síry Vodorozpustné sírany se ze vzorku 30 minut vyluhují varem s destilovanou vodou. Po zředění, ochlazení a doplnění po značku se roztok filtruje a v alikvotním podílu filtrátu se stanoví sírany. 7.1.4 Vyluhování různých forem vodorozpustné síry Metoda je určena pro hnojiva obsahující vodorozpustnou síru ve formě thiosíranu, siřičitanu popř. síranu. Vzorek se za chladu třepe 30 minut s destilovanou vodou. V alikvotním podílu čirého filtrátu se po alkalizaci za varu peroxidem vodíku zoxiduje thiosíran a siřičitan na síran, který se po okyselení spolu s původně přítomným síranem stanoví. 7.2. Vážkové stanovení síry ve výluzích Ve výluzích získaných metodami 7.1.1, 7.1.2, 7.1.3 nebo 7.1.4 se buď v celém objemu nebo v alikvotním podílu v kyselém prostředí chloridem barnatým sráží síran barnatý, který se odfiltruje, žíhá a váží. 7.3. Stanovení elementární síry Elementární síra se ze vzorku extrahuje v Soxhletově extraktoru sirouhlíkem. Extrahovaná síra se stanoví vážením. Podle potřeby se kontroluje čistota získané a vážené síry sublimací a vážením zbytku. 8. Chlor 8.1. Stanovení chloridů za nepřítomnosti organických látek Chloridy vyloužené ze vzorků vodou se stanoví podle Volharda. Srážejí se přebytkem odměrného roztoku dusičnanu stříbrného v kyselém prostředí. Přebytek se titruje odměrným roztokem thiokyanatanu amonného v přítomnosti síranu železito-amonného. 9. Stopové prvky 9.1. Stanovení stopových prvků při obsahu nejvýše 10 % 9.1.1 Vyluhování: 9.1.1.1 Vyluhování celkového obsahu stopových prvků Stopové prvky se ze vzorku vylouží vroucí zředěnou kyselinou chlorovodíkovou za přesně stanovených podmínek. 9.1.1.2 Vyluhování vodorozpustných forem stopových prvků Stopové prvky se ze vzorku vylouží vodou cca 20 st. C teplou za přesně stanovených podmínek. 9.1.2 Stanovení stopových prvků ve výluzích: 9.1.2.1 Stanovení manganu, mědi, kobaltu, zinku a železa metodou atomové absorpční spektrometrie Výluhy se po případném omezení rušivých vlivů zředí tak, aby koncentrace stanovovaného prvku ležela v optimální měřící oblasti spektrometru při příslušné vlnové délce, za dodržení všech postupů v návodu dodaném výrobcem daného přístroje. 9.1.2.2 Stanovení bóru spektrofotometricky 3- Ionty BO3 - tvoří s Azomethinem H při hodnotě pH (5,2 +/- 0,2) žlutý komplex. Absorbance roztoku se měří při vlnové délce 410 nm. 9.1.2.3 Stanovení molybdenu spektrofotometricky V kyselém prostředí tvoří Mo(V) s ionty SCN - žlutooranžový komplex (MoO(SCN)5). Komplex se extrahuje do n-butylacetátu. Rušivé ionty zůstávají ve vodní fázi. Absorbance žlutooranžového komplexu se měří při vlnové délce 470 nm. 9.2. Stanovení stopových prvků při obsahu nad 10 % 9.2.1 Vyluhování: 9.2.1.1 Vyluhování celkového obsahu stopových prvků Stopové prvky se ze vzorku vylouží vroucí zředěnou kyselinou chlorovodíkovou za přesně stanovených podmínek. 9.2.1.2 Vyluhování vodorozpustných forem stopových prvků Stopové prvky se ze vzorku vylouží vodou cca 20 st. C teplou za přesně stanovených podmínek. 9.2.2 Stanovení stopových prvků ve výluzích: 9.2.2.1 Stanovení zinku a železa metodou atomové absorpční spektrometrie Výluhy se po případném omezení rušivých vlivů zředí tak, aby koncentrace stanovovaného prvku ležela v optimální měřící oblasti spektrometru při příslušné vlnové délce za dodržení všech postupů v návodu dodaném výrobcem daného přístroje. 9.2.2.2 Stanovení bóru acidimetrickou titrací Velmi slabá kyselina boritá tvoří s D-manitem (stejně jako s ostatními org. látkami s větším obsahem OH skupin) silnější manitoboritou kyselinu, kterou lze titrovat odměrným roztokem hydroxidu sodného do pH = 6,3. 9.2.2.3 Stanovení kobaltu vážkovou metodou Kobalt (III) dává s 1-nitroso-2 naftolem červenou sraženinu Co(C10H6ONO)3.2H2O. Kobalt se sráží v prostředí kyseliny octové roztokem 1-nitroso-2 naftolu. Sraženina se po filtraci a promytí, suší do konstantní hmotnosti a váží jako Co(C10H6ONO)3.2H2O. 9.2.2.4 Stanovení mědi titrační metodou Měďnatý iont se ve slabě kyselém prostředí redukuje jodidem draselným na měďný. Vyloučený jod se titruje odměrným roztokem thiosíranu sodného v přítomnosti škrobu jako indikátoru. 9.2.2.5 Stanovení manganu titrační metodou Chloridové ionty přítomné ve výluhu se odstraní varem s kyselinou sírovou. Mangan se oxiduje bismutičnanem v prostředí kyseliny dusičné. Vzniklý manganistan se redukuje roztokem síranu železnatého. Jeho přebytek se titruje odměrným roztokem manganistanu draselného. 9.2.2.6 Stanovení molybdenu vážkovou metodou 8-hydroxychinolin (oxin) poskytuje s molybdenem ve slabě kyselém prostředí za přítomnosti EDTA sraženinu. Vyloučená žlutá sraženina se odfiltruje, promyje a vysuší do konstantní váhy jako MoO2(C9H6NO)2. 10. Rizikové prvky 10.1. Stanovení rizikových prvků v anorganických hnojivech a surovinách pro jejich výrobu 10.1.1 Vyluhování celkového obsahu rizikových prvků Rizikové prvky se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a chlorovodíkové za přesně stanovených podmínek. 10.1.2 Stanovení rizikových prvků ve výluzích: 10.1.2.1 Stanovení chromu, kadmia a olova metodou atomové absorpční spektrometrie Výluhy se po případné eliminaci rušivých vlivů zředí tak, aby koncentrace stanoveného prvku ležela v optimální měřící oblasti spektrometru při příslušné vlnové délce za dodržení všech postupů v návodu dodaném výrobcem daného přístroje. 10.1.2.2 Stanovení arsenu metodou absorpční spektrometrie Ve výluhu vzorku se arsen redukuje jodidem draselným na As (III). Vyloučený jodid se odstraní přídavkem kyseliny askorbové. V aparatuře na kontinuální generování hydridů se arsenovodík vzniklý reakcí s tetrahydridoboritanem sodným vede proudem inertního plynu do rozkladné trubice, kde dochází k pyrolytické atomizaci. 10.1.2.3 Stanovení rtuti metodou absorpční spektrometrie Ke stanovení se použije jednoúčelový analyzátor typu (TMA, AMA), ve kterém se vzorek rozkládá pyrolýzou v proudu kyslíku. Rtuť se zachytí na amalgamátoru. Rtuť se z amalgamátoru vytěsní zahřátím a měří se její absorbance. 10.2. Stanovení rizikových prvků v organických hnojivech a surovinách pro jejich výrobu 10.2.1 Vyluhování celkového obsahu rizikových prvků Rizikové prvky se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a chlorovodíkové (Lefortova lučavka) za přesně stanovených podmínek. 10.2.2 Stanovení rizikových prvků ve výluzích: 10.2.2.1 Stanovení chromu, kadmia, mědi, molybdenu (ETA), niklu, olova a zinku metodou absorpční spektrometrie Výluhy se po případném omezení rušivých vlivů zředí tak, aby koncentrace stanoveného prvku ležela v optimální měřící oblasti spektrometru při příslušné vlnové délce za dodržení všech postupů v návodu dodaném výrobcem daného přístroje. 10.2.2.2 Stanovení arsenu metodou absorpční spektrometrie Arsen se stanoví jako v odstavci 10.1.2.2. 10.2.2.3 Stanovení rtuti metodou absorpční spektrometrie Rtuť se stanoví jako v odstavci 10.1.2.3. 11. Stanovení volné kyseliny sírové Alikvotní podíl vodního výluhu hnojiva se titruje odměrným roztokem hydroxidu sodného na směsný indikátor. Zjištěná acidita se považuje za kyselinu sírovou. 12. Stanovení spalitelných látek Organický podíl ve vzorku (spalitelné látky) se zjišťuje z hmotnostního úbytku (po předběžném vysušení vzorku při 105 st. C) po spálení vzorku při 450 st. C do konstantní hmotnosti. 13. Stanovení vlhkosti Obsah vlhkosti se stanoví vážkově jako hmotnostní úbytek po vysušení vzorku za předepsané teploty a času. 14. Stanovení hodnoty pH Hodnota pH se zjistí změřením výluhu nebo suspense daného vzorku na pH metru s obvyklou kombinací elektrod při použití dvou tlumivých roztoků při daných podmínkách měření předepsaným způsobem. 15. Stanovení vodivosti Vodivost vodního výluhu vzorku se měří konduktometrem s příslušnou elektrodou při daných podmínkách měření (teplotě) způsobem předepsaným pro daný typ hnojiva. 16. Stanovení velikosti částic Vzorek se umístí na zkušební síto s udanou jmenovitou velikostí otvorů a třesením, poklepáváním (za sucha) nebo promýváním (za mokra) se dělí na podsítný a nadsítný podíl při předepsaných podmínkách. Vážením jednotlivých frakcí se zjistí jejich procentické zastoupení. Příl.3 Metody mikrobiologických zkoušek 1. Termotolerantní koliformní bakterie, enterokoky a salmonely se stanovují kultivačními metodami přímého výsevu na selektivních agarových půdách. Při metodě přímého výsevu se předpokládá, že každá kolonie, která vzrostla na tomto kultivačním mediu, je pomnožená populace pocházející z jedné buňky, nebo jedné kolonitvorné jednotky, které byly přítomné ve výluhu vzorku nebo jeho zředění v okamžiku očkování. 2. Postup je považován za odpovídající, jsou-li při něm splněny požadavky vyplývající z ČSN ISO citovaných pod písm. a) a jsou-li dodrženy metody uvedené pod písm. b) až d): a) ČSN ISO - 6887: Mikrobiologie. Všeobecné pokyny pro přípravu ředění při mikrobiologickém zkoušení. ČSN ISO - 7218: Mikrobiologie poživatin a krmiv. Všeobecné pokyny pro mikrobiologické zkoušení. ČSN ISO - 8199: Jakost vod. Obecné pokyny pro stanovení mikroorganismů kultivačními metodami. ČSN ISO - 9998: Jakost vod. Kontrola a hodnocení kultivačních médií pro stanovení počtu kolonií používaných při zkoušení jakosti vod. b) Metoda pro stanovení termotolerantních koliformních bakterií: ČSN ISO - 9308 - 1: Mikrobiologie. Všeobecné pokyny pro stanovení počtu koliformních bakterií. Technika počítání kolonií. c) Metoda pro stanovení enterokoků: ČSN ISO - 7899 - 2: Jakost vod. Stanovení fekálních streptokoků, Část 2: Metoda membránových filtrů - modifikovaná. d) Metoda stanovení baktérií rodu Salmonella: ČSN EN 12 824: Mikrobiologie potravin a krmiv. Horizontální metoda průkazu bakterií rodu Salmonella. 1) § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.
Datum uveřejnění: 13. prosince 2000 Poslední změna: 18. září 2006 Počet shlédnutí: 9973