Zprávy z tisku
Tequila? Skvělé biopalivo budoucnosti, říkají vědci
Destilací agáve lze získat nejen tequilu, ale také biopalivo. Rostlina navíc není náročná na přírodní podmínky, nepotřebuje ani ornou půdu, ani mnoho srážek, píše Guardian.
Podle Olivera Inderwildi
z Oxfordské univerzity je obrovská výhoda této rostliny, že může růst
na poušti a nezabírá tak úrodnou půdu, kde lze pěstovat potraviny.
Etanol se dnes vyrábí především z kukuřice. Podle kritiků právě kvůli
výrobě biopaliv vzrostla cena kukuřice na rekordní úroveň. Nedávné
průzkumy navíc ukázaly, že zákony o přimíchávání biopaliv do benzínu a
nafty nebyly šťastnou cestou – výroba biopaliv často porušovala lidská
práva a poškozovala životní prostředí.
Agáve naopak podle britské studie přináší dobré výnosy na horké a suché
zemi s relativně malým dopadem na životní prostředí. Rostliny s velkou
růžicí masitých listů totiž produkují hodně cukru, což je klíčové pro
výrobu jakéhokoli alkoholu. Vědci již ve „státě tequily“, v mexickém
Jalisco, navrhli zařízení, které převádí cukry na alkohol využitelný
jako palivo.
Podle posuzování životního cyklu (LCA) publikovaném v časopise Energy
and Environmental Science jsou emise etanolu z agáve 35 gramů oxidu
uhličitého na megajoul (MJ) energie. To je výrazně méně než 85 g/MJ v
etanolu vyráběném z obilí. Pro srovnání, topné oleje emitují asi 100
gramů na MJ a podle některých názorů je kukuřice v tomto ohledu ještě
horší. Etanol z cukrové třtiny v Brazílii má sice lepší skóre než agáve
(20 g/MJ), ale Inderwildi říká, že tento úspěch bude těžké opakovat mimo
Brazílii.
Andrew Smith, biolog Oxfordské univerzity a člen výzkumného týmu, tvrdí,
že agáve se navíc dokáže adaptovat na budoucí klimatické změny.
Vzhledem k rostoucí vzácnosti orné půdy a vodních zdrojů jde o klíčový
atribut v otázce jídlo versus paliva.
Agáve by se mohla pěstovat třeba v Austrálii. Někteří experti si ale
myslí, že plantáže v Mexiku a Africe na opuštěné půdě jsou vhodnější.
Jde o plochy původně využívané k produkci vláken sisalu, používaných v
lanech, kobercích nebo terčích pro šipky, které nástup plastů odsunul
mimo zájem výrobců.
Oliver Inderwildy, šéf oddělení nízkoemisní dopravy na oxfordské Smith
School of Enterrprise and the Environment, varoval, že je třeba věnovat
větší pozornost změnám klimatu. Podle něj je nutné vyvinout nejen
elektromobily, ale také úspornější konvenční motory. Inderwildi je
přesvědčen, že jde úspěšně biopaliva vyrábět také z trávy či z celuózy
ze zemědělského odpadu. Je ale potřeba snížit energetickou náročnost
zpracování celulózy. „Jediné, co by mohlo agávím konkurovat, jsou řasy,“
říká Irwildi a poznamenal, že například firma Exxon Mobil výrazně
investuje do výroby biopaliv z řas.
Podle článku Tequila gives new biofuel crops a shot zveřejněném na serveru guardian.co.uk dne 28. července 2011.
Martin Singr
tiskové agentury
Zdroj: Petrol
Datum uveřejnění: 8.9.11
Poslední změna: 8.9.2011
Počet shlédnutí: 271
Tequila? Skvělé biopalivo budoucnosti, říkají vědci
Destilací agáve lze získat nejen tequilu, ale také biopalivo. Rostlina navíc není náročná na přírodní podmínky, nepotřebuje ani ornou půdu, ani mnoho srážek, píše Guardian.
Podle Olivera Inderwildi
z Oxfordské univerzity je obrovská výhoda této rostliny, že může růst
na poušti a nezabírá tak úrodnou půdu, kde lze pěstovat potraviny.
Etanol se dnes vyrábí především z kukuřice. Podle kritiků právě kvůli
výrobě biopaliv vzrostla cena kukuřice na rekordní úroveň. Nedávné
průzkumy navíc ukázaly, že zákony o přimíchávání biopaliv do benzínu a
nafty nebyly šťastnou cestou – výroba biopaliv často porušovala lidská
práva a poškozovala životní prostředí.
Agáve naopak podle britské studie přináší dobré výnosy na horké a suché
zemi s relativně malým dopadem na životní prostředí. Rostliny s velkou
růžicí masitých listů totiž produkují hodně cukru, což je klíčové pro
výrobu jakéhokoli alkoholu. Vědci již ve „státě tequily“, v mexickém
Jalisco, navrhli zařízení, které převádí cukry na alkohol využitelný
jako palivo.
Podle posuzování životního cyklu (LCA) publikovaném v časopise Energy
and Environmental Science jsou emise etanolu z agáve 35 gramů oxidu
uhličitého na megajoul (MJ) energie. To je výrazně méně než 85 g/MJ v
etanolu vyráběném z obilí. Pro srovnání, topné oleje emitují asi 100
gramů na MJ a podle některých názorů je kukuřice v tomto ohledu ještě
horší. Etanol z cukrové třtiny v Brazílii má sice lepší skóre než agáve
(20 g/MJ), ale Inderwildi říká, že tento úspěch bude těžké opakovat mimo
Brazílii.
Andrew Smith, biolog Oxfordské univerzity a člen výzkumného týmu, tvrdí,
že agáve se navíc dokáže adaptovat na budoucí klimatické změny.
Vzhledem k rostoucí vzácnosti orné půdy a vodních zdrojů jde o klíčový
atribut v otázce jídlo versus paliva.
Agáve by se mohla pěstovat třeba v Austrálii. Někteří experti si ale
myslí, že plantáže v Mexiku a Africe na opuštěné půdě jsou vhodnější.
Jde o plochy původně využívané k produkci vláken sisalu, používaných v
lanech, kobercích nebo terčích pro šipky, které nástup plastů odsunul
mimo zájem výrobců.
Oliver Inderwildy, šéf oddělení nízkoemisní dopravy na oxfordské Smith
School of Enterrprise and the Environment, varoval, že je třeba věnovat
větší pozornost změnám klimatu. Podle něj je nutné vyvinout nejen
elektromobily, ale také úspornější konvenční motory. Inderwildi je
přesvědčen, že jde úspěšně biopaliva vyrábět také z trávy či z celuózy
ze zemědělského odpadu. Je ale potřeba snížit energetickou náročnost
zpracování celulózy. „Jediné, co by mohlo agávím konkurovat, jsou řasy,“
říká Irwildi a poznamenal, že například firma Exxon Mobil výrazně
investuje do výroby biopaliv z řas.
Podle článku Tequila gives new biofuel crops a shot zveřejněném na serveru guardian.co.uk dne 28. července 2011.
|
Martin Singr Zdroj: Petrol |
Datum uveřejnění: 8.9.11
Poslední změna: 8.9.2011
Počet shlédnutí: 271