Šéf trmického lihovaru: Zavření podniku by bylo mým selháním

Zápach z trmického lihovaru: všude po městě a velmi často. To je nejčastější stížnost čtenářů v dopisech a mailech, které do redakce Deníku přicházejí. Co na to říká generální ředitel lihovaru Pavel Nohava? Čtěte.

Prozradíte, kde bydlíte, je tam také občas cítit lihovar?
Pracoval jsem více než 15 let v rafinériích a bydlím v jejich bezprostředním okolí. Myslím, že mohu s určitostí tvrdit, že zápach z lihovaru není horší než zápach z výroby motorových paliv, olejů a čpavku a to už vůbec nemluvím o srovnání jejich škodlivosti na zdraví občanů a dopadu na životní prostředí vůbec…

Lidé neustále kritizují lihovar, že zapáchá. Zkušební provoz byl už opakovaně prodloužen a stále se situace nelepší. Co se tedy u vás děje?
Provedli jsme všechna technická opatření, na kterých jsme se Českou inspekcí shodli a po znovunajetí závodu jsme potřebovali určitý čas na stabilizaci nově instalovaných zařízení. Ten bohužel od května nebyl, protože došlo k řadě neplánovaných výpadků dodávky energií. To mohou potvrdit i obyvatelé okolních obcí, možná i Ústí, že i oni byli několikrát bez proudu.
Ovšem pro nás je něco takového katastrofa. Nejenom nás stojí miliony korun, ale hlavně vždy přijdeme o obrovský díl dobré pověsti tím, že samozřejmě při těchto nestandardních situacích je lihovar nejvíce cítit. Je smutné a nespravedlivé, že to lidé nevidí, anebo spíš, že ti největší křiklouni to nevidí. Což mě neskutečně mrzí. Rozumní lidé nám doufám fandí a drží palce. Mohu čtenáře ujistit, že ve spolupráci s naším dodavatelem energií se s maximálním úsilím snažíme najít řešení.

Obyvatelé města tvrdí, že situace je spíše horší, než lepší. Popravdě, lihovar je cítit i v centru a v částech města, kde to dříve nebylo. Jak si to vysvětlujete?
Nechci vůbec polemizovat, zda je, či není lihovar cítit, jak moc, a už vůbec ne, kde. Nemohu být všude. Ale co musím zdůraznit, je fakt, že stávající stav je ve skutečnosti desetkrát lepší než před rokem. Měření, jež provádí autorizovaná a nezávislá firma, to dokazují. Zase ale nechci tvrdit, že nejsme někdy cítit, ale musím s plnou zodpovědností nejen za sebe, ale za všechny pracovníky v lihovaru zdůraznit, že děláme vše pro to, aby se situace zlepšila.

Jenže ona se nelepší, podle názorů obyvatel Ústí, naopak horší.
Upřímně se těším na jiná témata, která zajímají čtenáře, než zápach.

Čtenáři by se také už o tom nechtěli určitě bavit. Chtěli by, aby lihovar nesmrděl.
Bavme se i o tom, co je nové a skutečně aktuální. O tom, že stojíme na bývalém poddolovaném nevyužitém území (brownfieldu), že jde o jednu z největších ryze českých investic v republice a o tom, že biopaliva mají budoucnost. O tom, že naším cílem je vybudovat fungující a prosperující podnik, který může tisíckrát vynahradit stávající potíže, jež lidé teď mají. Ať už v komunálním dění anebo formou sponzorství, nemluvě o tématu tak vážném a v současnosti velmi aktuálním, jako je zaměstnanost v tomto regionu.

Nemyslíte si dnes, po těch zkušenostech a stížnostech, že byla chyba, že jste zvolili pro technologii lihovaru pilotní projekt, který ještě nebyl nikde vyzkoušen?
Naše technologie nefunguje bez problémů, ale to ani žádná velká nová továrna, natož biotechnologická. Lihovar se postavil na základě licencované technologie a podobný závod je ve Francii. Při projektování závodu byli zástupci Trmic i Ústí nad Labem na návštěvě ve Francii, a při schvalování podmínek stavby nebyly žádné problémy se zápachem vůbec předpokládány. Bohužel se nám nahromadilo více problémů najednou a to, co jsem opravdu nepředpokládal, jsou již zmíněné výpadky energií. Na to, abych teď zkoumal, zda jsme neměli postavit závod jiný a jinde, nemám čas a opravdu se teď s plným nasazením věnuji stávajícímu lihovaru. Čím více času budeme mít na to, abychom se soustředili na vlastní provoz, stabilizaci nové technologie, vyřešení stabilních dodávek energií, tím rychleji se zlepší i situace se zápachem.

Věříte, že se situaci skutečně podaří vyřešit?
Jistě. Kdybych tomu nevěřil, tak bych firmu nemohl řídit. Jenom doufám, že se zápach z lihovaru zbaví emotivního nádechu a lidé začnou zase více uvažovat s větším klidem. Doufám, že vyhraje rozum nad emocemi. Lihovar chce být opravdu dobrým sousedem.

Napadlo vás už také, že se to nepodaří a lihovar budete skutečně muset zavřít? Stál téměř jednu a půl miliardy korun…
Takové úvahy si já jako ředitel nemohu připustit. Všechna opatření, která mohu ovlivnit, důsledně a hlavně s maximální rychlostí realizujeme. My jsme vyhověli všemu, co po nás úřady chtěly. Vyhověli jsme každému zákonu a každé normě a ještě děláme něco navíc. Děláme to nejenom pro sebe, ale také pro společnosti našich českých majitelů, desítky našich dodavatelů a jejich zaměstnance. Řádově to odhaduji na více než 1500 zaměstnanců v Ústeckém kraji. Náš krach by byl stejnou katastrofou, jako je dnes krach skláren anebo porcelánky. To nemohu připustit, bylo by to nejenom mé manažerské selhání, ale hlavně také neetické a sprosté vůči těmto zaměstnancům a jejich rodinám, zvláště v této době. Snad mi rozumíte.

Nemáte někdy chuť, po problémech, kontrolách inspekce životního prostředí a bombardování novináři, od toho všeho utéct?
Ne, nikdy. Bojuji za správnou věc a to vědomí mě drží nad vodou.

Nekomplikují vám potíže s lihovarem i soukromý život?
Do soukromí ne, to se nezlobte.



Dagmar Cestrová
Zdroj: Deník.cz

Tweet