Rozpačité zelené začátky

Zdá se, že ekonomika spojená s obnovitelnými přírodními zdroji a šetrnými technologiemi zdatně čelí momentálním nesnázím. Vzhledem k často až bezohledné podpoře zelených technologií ze strany mnohých vlád to ale vlastně není žádný zázrak.

Myšlenka zpestřit produkci energie zavedením netradičních elektráren, paliv a vůbec zavádět nové technologie inspirované přírodou je sice sama o sobě chvályhodná. Už teď se ale ukazuje, jak neblahé důsledky nese pokřivení trhu způsobené ideologicky poháněnými dotacemi vyvolených subjektů.

Lidská fantazie je sice okřídlená, má ale své meze. Pestrá příroda je proto příjemnou inspirací i pro moderní civilizaci. Jak ukazuje objev zajímavých účinků řasovky rodu Pythium, i poměrně bizarní organismy, které znají obvykle jen pěstitelé rostlin a studenti biologie před zkouškou, se mohou stát základem technologie s dobrým ekonomickým potenciálem. Šetrnost vůči životnímu prostředí je sice dobrým zaklínadlem, které těmto technologiím razí cestu na trh, neznamená to ale, že by byly zcela prosté rizika. Blízkými příbuznými pythií jsou smutně proslulé řasovky vřetenatka révová a hlavně fytoftora bramborová, hlavní původce plesnivění brambor, které vedlo k Velkému irskému hladomoru v letech 1845-1849. Jistá obezřetnost je na místě u všech technologií, bez ohledu na jejich původ.

Totéž platí i pro zelenou energii. Ať už se globálně otepluje, anebo ochlazuje, historické záznamy i současná zkušenost ukazují, že klima není příliš spolehlivé. Má sklon být neposedné a může se v krátké době dost radikálně měnit. Vítr, slunce ani vodu nám nikdo smluvně nezaručí. Pak je ovšem nasnadě otázka, nakolik je rozumné vázat podstatnou část produkce energie na takový zdroj. Problémem energie získávané mnoha rafinovanými způsoby z mořské i sladké vody je zase omezená dostupnost vodních zdrojů, které jsou k mání jenom na některých místech.

Jinak než tragikomickým se nedá nazvat vývoj kolem geotermální energie. Geotermální elektrárny šikovně využívají starobylou energii z hlubin planety, přičemž vypouštějí něco málo skleníkových plynů a toxických chemikálií. Ve srovnání s klasickou energetikou to ale není nic moc. Pohromou se pro ně staly události ve švýcarské Basileji. V roce 2006 zde kvůli provozu geotermální elektrárny došlo k sérii menších otřesů a následný výzkum předpověděl občasné malé otřesy i do budoucna. Basilej je nešťastnou shodou okolností místem nejničivějšího známého zemětřesení střední Evropy z roku 1356 a vzpomínky na tuhle událost notně přispěly ke konečnému zrušení zmíněného projektu. Budoucnost geotermální energie je kvůli Basileji velmi nejasná.

Pozoruhodný je i obrat ve vnímání biopaliv, která dlouhou dobu účinkovala v roli nadějné technologie slibující záchranu před vyčerpáním zásob ropy. Poté, co se byznys s biopalivy první generace úspěšně rozjel ve velkém, ihned se vynořilo množství odpůrců poukazujících na nejrůznější problémy od zátěže prostředí až po sociální dopady. Velmi zajímavě ovšem vypadají biopaliva druhé generace, tedy z plodin nepěstovaných jako potraviny a také biopaliva třetí generace vyráběné z řas, v obou případech často s využitím velkorysých genetických úprav.

Zelené technologie není nutné zatracovat. Nadšená mediální podpora a bezhlavé finanční injekce ale podle všeho nejsou zrovna moudrým řešením. Mnohem elegantnější je podporovat pestrý výzkum bez předsudků a věřit volné ruce nezmanipulovaného trhu.

Autor: Stanislav Mihulka
biolog, Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity

Zdroj: Enviweb

Tweet